5 rozbitych kamer
Prožil jsem mnoho zážitků. Stále mě pálí v hlavě jako žhavý plamen. Bolest a radost strach a naděje, vše smíchané dohromady. Ztrácím se v nich. Není čas, aby se stará zranění zahojila. Překryjí je nová zranění. A tak natáčím, abych si zachoval vzpomínky. Toto je mých pět kamer. Každá kamera je epizodou v mém životě. Pět rozbitých kamer Narodil jsem se a celý život žiji ve vesnici Bil'in, která je obklopena kopci, uvnitř okupovaných území Západního břehu.

Jsem "falah", rolník. Jako celá moje rodina. Země nás spojuje s našimi kořeny. Když jsem byl malý chlapec, pracovával jsem na poli stejně jako můj otec. Sbírali jsme olivy. Jednoho dne se mi nechtělo pracovat. Můj otec mi dal pohlavek. Tak jsem utekl. Raději jsem se toulal se svými kamarády po otevřeném údolí. Jednoho dne přišli izraelští geodeti vyměřovat, aby mohli postavit oddělovací zeď uprostřed naší země.

První dny, kdy se objevily buldozery, byly velmi těžké. Zároveň to pro mě však byly šťastné dny. Narodil se náš čtvrtý syn, Gibreel. Svou první kameru jsem dostal, abych mohl natáčet Gibreela. Nech mě taky natáčet, tati. Soraya a já máme čtyři syny. Každý chlapec představuje jednu etapu našeho života. Každý chlapec měl odlišné dětství. Mohamad, náš nejstarší, se narodil v roce 1995, v době naděje po uzavření mírových dohod v Oslo.

V době jeho dětství byly věci otevřenější. Každé léto jsme mohli jet k moři. Yasin se narodil o tři roky později, v časech nejistoty. Přesně v den, kdy začala intifáda v roce 2000, se narodil Taki -Ydin. Nemocnice byla plná mrtvých a zraněných. Jeho dětství bylo formováno dlouho trvajícím obléháním Západního břehu. V únoru se narodil Gibreel. Od dob mého dětství až do narození Gibreela bylo vybudováno mnoho osad, blíž a blíž... zabírajících stále více obdělávané půdy, aby se izraelští osadníci mohli nastěhovat.

Modi'in-Ilit, nejnovější osada, zdvojnásobila svou populaci během pěti let. Zeď má ochránit a oddělit osadníky. Ale staví ji daleko od osady a velmi blízko Bil'inu. Takže zabírají stále více země patřící okolním vesnicím. Emade, nepouštěj děti ven. Ve vesnici jsou vojáci. Když se ve vesnici něco stane, mám instinkt to natočit. Nikdy jsem nemyslel, že bych mohl filmovat. Ale teď když mám kameru, začínají mi volat lidé, abych natáčel mimořádné události ve vesnici.

Tak jsem se stal kameramanem Bil'inu. Ale moje kamera nefunguje dobře. To, co natáčím, vyžaduje silnou kameru, ne tak křehkou, jako mám já. Ten dobrovolník ležící na zemi je můj přítel Phil. Děti mu říkají "El-Phil." Je to přezdívka. Znamená "slon". Často vídám El-Phila, jak se kolem potlouká s vesnickými dětmi. Myslím, že ho děti mají rády, protože v něm vidí hodně naděje, která se nesnadno hledá v dospělých.

Spravení našich ulic vyřeší všechny naše problémy. Jak je na tom naše čtvrt? Spravíme všechno ještě dnes. Napijte se! Máme trochu džusu. Ale nic k jídlu. Když přijde podzim, sbíráme olivy na částech naší půdy za linií plánované zdi. Nepřibližujte se ke staveništi! Prostor bude vyklizen s použitím násilí! Nepostupujte vpřed! Nechceme žádný plot! Jsem zmatený. Když vidím, jak tito lidé bijí mého bratra Riyada, trvá mi chvilku, než rozpoznám, že to jsou speciální jednotky izraelských vojáků, kteří se vydávají za Palestince, a vmísili se mezi nás, aby vytvářeli chaos.

Drž hubu! Pokračuj! Pusťte mě! Rozvažte mě! Začínáme organizovat demonstrace s Izraelci, kteří se k nám připojili. Je něco důležitého, co chcete říct? Bil'in je zde. Část osady Matetyahu je na území Bil'inu. Stejně jako část osady Qiryat Sefer. A nový plán jde až sem. Chceme vědět, jak izraelská armáda schválila zabrání tohoto území. Jak to území zabírají stavební společnosti? A pak jsme se rozhodli, že každý týden, vždy po páteční modlitbě, se pokusíme získat toto území a budeme protestovat.

Dobré ráno, Bil'ine! Pojďte a přidejte se k nám! Muži i ženy, staří i mladí! Nebojíme se slzného plynu ani pušek! Toto je naše zem! To nemá smysl. Toto je malá vesnice. Co si myslíte? To nemáte žádné srdce? Žádnou rodinu? Každý z vás dobře ví, že toto území patří k vesnici! Ukradli jste mou půdu! Nedělejte to. To vám říkám! To je Adeeb. Adeeb vždy hledá příležitost pro své představení. Na tomto území jsme se narodili a zde i zemřeme.

Na tomto území budeme žít po zbytek našeho života! Stavba zdi pokračuje bez jakýchkoliv zpoždění. Musíme stát při sobě. Lidé z celého světa se přidávají k našemu odporu. Přinášejí našim protestům kreativní myšlenky. Jsou s námi, ať se děje cokoliv. Ten den rozbíjí plynový granát mou první kameru. První kamera podávala svědectví od prvních zimních měsíců 2005 do podzimu 2005. Když byla zasažena, utrpěl Emad zranění ruky. Nemám žádnou práci nebo pevný příjem.

Stejně jako většina vesničanů, žiju z půdy. Abych mohl pokračovat s natáčením, půjčuje mi můj přítel Yisrael svou kameru. Tady je ta kamera. Sluneční clona odpadne, když při filmování jdeš nebo běžíš. Jinak funguje bez problémů. Mého bratra propustili po měsíci z vězení. Byl prvním zatčeným od doby, kdy začaly demonstrace. Gibreelův první rok utekl rychle. Pozoruji, jak úžasným pokrokem je každé gesto. Dívám se na něj skrz svou kameru a snažím se znovu objevovat svět jeho očima.

Díky našemu nátlaku nám dočasně dovolili dostat se na druhou stranu zdi. Když Gibreel vysloví svá první slova je to úžasný okamžik. Kde to jsme? "Jidar", zeď. "Matat," nábojnice. Támhle je "matat." Pozor! Neboj se. - Co? -"Jesh," armáda. "Jesh." Co udělali? "Jesh," tatínku. Poběž, poběž! Kráčíme svým vlastním tempem, dětskými krůčky, a nové budovy stále rostou ze země. Ahoj, Abu-Mohamade (Emade). Chystáš se jak na svatbu. Den, kdy je ve vesnici demonstrace, je lepší, než svatba.

Všechny skupiny - Španělé, Francouzi, Němci... Bil'in se stal symbolem lidového odporu po celém světě. Reagujeme na každou politickou událost, jako například útok Izraele na Libanon v roce 2006. Adeeb a Phil jsou vždy v předních řadách. Alespoň tentokrát se to nestalo mně. Co se stalo? Zasáhli tvoji kameru? Trefte ho! Krvácím! Krvácím! Klid, Adeebe! Není to nic vážného. Au, moje noha! Mohli jste ho zabít! Proč to děláte? Zbláznili jste se? Zabili jste ho! Seberte ho. Žádné dohadování! Pojďte, vezměte si mě!

Phila pustili ještě téhož dne. Adeebovi trvalo rok, než se uzdravil. Ale on se nikdy nevzdává. Adeeb, Phil a já jsme velmi odlišní. Během demonstrací se mezi námi vyvinulo úzké pouto. Skrz kameru vidím Adeebovu vytrvalost a Philova velkého ducha. Oba mají tak rádi život. Mají kurník, ale nechodí do něj. Každý den, v létě, v zimě... si vyšplhají na strom. - Proč? Protože jsou svobodné! Přeměnit hněv v něco pozitivního vyžaduje sílu.

Phil a já máme obavy o Adeeba. Počkejte! Můj nejstarší syn Mohamad mě rád filmuje. Dívám se na Sorayu. Je Palestinka, ale vyrůstala v Brazílii. Ráda sbírá olivy a pracuje na poli. Tohle místo nás spojuje. Země nás více spojuje, než poskytuje obživu. Izrael používá mnoho způsobů okupace naší země. Některé z nich jsou nelegální i podle jejich vlastních zákonů. Jedním z nich je ten, že dovolují osadníkům umístit své obytné buňky na palestinskou půdu.

Jakmile tak učiní, stane se to faktem. Proto se snažíme jim v tom zabránit. Opovažte se to spustit! Nakopu vám zadek! Zmizte! Pojď, udeř mě! Nedotýkej se mě! Podám na vás žalobu. Vím, kdo jste. Nepoužíváme násilí. Násilí není třeba! Nakonec nás všechny stejně zmlátí. Zabíjíte mě! Nefilmujte to! Neříkejte nám, abychom to nenatáčeli! Nemůžeme osadníkům zabránit, aby nám zde umísťovali jejich obytné buňky. A tak jsme dostali jiný nápad.

Proč nezkusit umístit naši obytnou buňku na naši ukradenou zemi na druhé straně zdi? Sedněte si. A nechte Emada natáčet. Dobré ráno, vykliďte to tady prosím. Co mám udělat? Přesun netrvá dlouho. A tak přivážíme další Tentokrát se však uzamkneme uvnitř. Uvnitř jsou lidé! A pak odstranili i druhou buňku. Osadníci si postaví za svými obytnými buňkami betonové přístavky. Využívají pak zákona, který brání armádě v ničení betonových konstrukcí.

Jakmile takto získají půdu, stavební společnosti na ni mohou vstoupit. Tak jsme se rozhodli použít stejný zákon, abychom ubránili naši půdu. Hoď další! Dabo! Jak se ti spalo v tvém novém přístavku? Jak se ti spalo v tvém novém přístavku? Spalo se ti dobře? Vstávej! Vojáci jsou tu. Proč mě natáčíte? Vy jste právě přijeli. Já už tu byl. Vy jste nikdy nefilmoval u sebe doma? Koho to zajímá? Co tu děláte? Já tu natáčím.

Jestli na mě namíříte tu kameru ještě jednou, rozmlátím vám ji, jasný? Jasný. Osadníci provedli v noci protiúder. To udělali osadníci! Vidíš, Emade?! Olivovníky! Co jim ty olivovníky udělali? Tento olivovník, který se modlí k Bohu, co jim udělal? Toto musíme zasadit do naší země. Neklejte! Říkám pouze NE zdi! Udělejte to hezky a klidně. Zasadíme tento strom a ten nás nakrmí olivami. Zničíme ten plot! Říkáme NE zdi! Granát se slzným plynem zasáhl Yisraele.

Zasáhlo vás to do tváře? Co udělal? Eyad je můj druhý bratr, kterého zatkli. Je to nekonečný cyklus. Zničili naše přístavky. Stavíme je znovu. Je obdivuhodné, jak Phil a Adeeb umí pozvednout morálku, i když se věcí zdají beznadějné. Přístavek se stal oblíbeným místem našich schůzek. Dívám se na Phila a Gibreela. Něco je spojuje. Něco silného, co nedokážu vysvětlit. Jak to jde? Co můžeme dělat? Pohlcují nám celou naši zem, Emade.

Nikdy tu zeď neodstraní, pokud mohou nadále budovat osady. Je to všechno na nic! Když se dostaneme k osadě, vidíme Philova bratra Dabu, jak se sám snaží zabránit výstavbě. Daba se nikdy moc nebojí. Vždycky má ten dětský úsměv. Podám na vás žalobu! - Natáčej je. - Říkali jsme vám, abyste sem nechodili. - Chraňte kameramana! - Mám povolení natáčet. Napadají mě. Co je za problém? Podám na vás stížnost. Přestaňte natáčet! Pokud bude natáčet, přelámu mu kosti!

Řekněte jim, ať jdou pryč. Neděláme nic špatného. Co chceš, člověče? Druhá kamera podávala svědectví od zimy 2006 do jara 2007. Nefunguje zaostření. Proč se nezapíná? Jak měsíce ubíhají, Gibreel se stává stále víc a víc citlivější na svět kolem něj. Bil'in stále demonstruje, pravidelně každý týden. Kde je izraelská televize? Natočte své vojáky! Teď už je Gibreel dost starý na to, aby věci chápal, a chodí se dívat na demonstrace.

Co to děláte? Vidí, jak jsou zatýkáni lidé, které zná, ale nerozumí tomu, proč. Jaffar je můj třetí bratr, který je zatčen. Zavřete okna! Zavřete okna! Potom přišli vojáci a začali střílet. Byli všude. Ale já se nebál. Byli před tatínkovým autem. A ty ses nebál? Nebál ses, že tě odvedou? Nebál ses, Gibreele? Ano, bál. Pokud je tam slzný plyn, čichni si k česneku. Jsi hrdina. - Ne! - Hrdina. Gibreelova pleť je tak citlivá, že i škrábnutí mycí houbičkou zanechá stopy na jeho zádech.

Doufám, že se mu brzy vytvoří silná kůže. Armáda přichází do naší vesnice stále častěji a častěji. Snaží se zabránit lidem v demonstracích. Když natáčím, mám pocit, jakby mě kamera chránila. Ale to je jen pouhá iluze. Natáčím zatčení svého bratra Khaleda. Můj otec a matka se snaží zastavit jeep. Stále přemýšlím: "Co mám udělat?" Musím věřit, že natáčení těchto snímků bude mít nějaký význam. Nyní začínají vojáci přicházet v noci. Většinou pro děti.

Snaží se nás donutit, abychom toho zanechali. Vítej v klubu, Bil'ine! Jděte dovnitř a zavřete dveře. Jak můžete zatknout dítě? Tiše, děťátko, už ani slovo, maminka ti chytí ptáčka. Kam jdeš? Kam jdeš? Ke zdi. Pozor, upadneš! Proč? Protože nám berou naší zem! Vezmu si zpět zem, kterou ukradla armáda! Chceme spát! Přestaňte natáčet. Jděte za plot. Jsi silný, Gibreele. Neboj se. Podívej! Bojí se skupinky dětí. Pokud ustoupíte, nikdo na vás nebude házet kameny!

Toto je malá vesnička. Mnoho Izraelců sem přišlo. Tito lidé chtějí mír. Izraelci jsou naši bratranci, příteli. Pokud odejdete, vrátíme se zpět do naší vesnice. Co to je? Záchranku. Zranili jste Izraelce! Zavolejte záchranku! Krvácí! Otevřete! Jděte pryč! Tady nejsou žádné děti! - Co? - Střelili tvého bratra Eyada, do ramena. Ukaž to rameno. Není to nic vážného. Sedni si, já se podívám. Nic to není, mami. Je to jen povrchové, OK?

Ukaž mi tu brožuru, co vojáci rozdávali. Píšou tu: "Nepřibližujte se ke zdi po celý den během pátečních demonstrací." Tak budeme demonstrovat v sobotu. Podívejme se na mapu. Tady je Bil'in. Zabrali tohle všechno. Co zůstalo? Nemohou nám říkat, co máme dělat. Přestaneme, až se sami rozhodneme přestat. Otevřete! Teď je řada na mě. Beru kameru, abych se chránil. - Přestaňte natáčet. - Ve svém domě snad natáčet můžu. Ukažte mi vaše dokumenty.

Podej mi mé dokumenty. - Co se děje? - Toto je uzavřená vojenská zóna. "Armáda vyhlásila toto území za uzavřenou vojenskou zónu. Každý, kdo se nachází v této uzavřené vojenské zóně, ji musí okamžitě vyklidit. Nikdo do těchto prostor nesmí vstupovat ani se v nich zdržovat..." Tento příkaz nyní porušujete. - Přestaňte natáčet. - Jsem novinář, já mohu natáčet. Toto je uzavřená vojenská zóna. Přestaňte natáčet. Dejte dolů tu kameru.

Jsem novinář a jsem ve svém vlastním domě. Dejte dolů tu kameru. To je rozkaz. Otočte objektiv ke zdi. Dejte jí svému synovi, on ji může odložit. Proč ho odvádíte? Policie mě vyslýchala a obvinila z házení kamenů. Trávím nějaký čas ve vězení. Můj právník dosáhl toho, že mě pustili do domácího vězení. Jsem držen v domě mimo Bil'in. Kamera je vlastně to jediné, co mám s sebou. Promluví si s tebou. Jsem psycholog. Dělám posudky pro soud.

Stále se to natáčí? Jsem zvyklý natáčet. V posledních dnech jsem nenatáčel, protože jsem byl ve vězení, a nyní jsem v domácím vězení. Už je to měsíc. Nemám tu nic na práci, tak natáčím. Příroda mi dává novou sílu. Vím, že mám v životě poslání. Cena může být vysoká, ale cesta, kterou jsem si zvolil, je mi předurčená. Je to můj osud. Za nějaký čas jsem zpět v Bil'inu. Můj případ je uzavřen. Tvrdí, že ztratili důkazy.

Jsem rád, když vidím, že se lidé i nadále scházejí v přístavku. Díky naší žalobě proti zdi jsme se dozvěděli mnohé o zemi na druhé straně bariéry. Zjistili jsme, že všechny stavby byly nelegální. Dosáhli jsme soudního příkazu, který zastavuje výstavbu a zakazuje obsazování nových budov. Jdu na demonstraci. Vždyť je dnes svátek, Emade. Dnes prosím nechoď! Neměl jsi už dost problémů? Nechoď! Chci, abychom byli spolu. Je svátek. Dnes není demonstrace. A už dost s tím filmováním!

Musím natáčet dál. Všechno, co slyším, je Philův hlas v mém druhém uchu. Tvoje kamera je zničená. Moje třetí kamera mi zřejmě zachránila život. Uvízla v ní kulka, jako připomínka křehkosti života. Třetí kamera vydržela od zimy 2007 do zimy 2008 Během té doby byla dvakrát zasažena a opravena. Chci ho vidět. - Kam jedeš? - Za sněhem. Musím nacházet vnitřní sílu, abych mohl dál dělat všechny krásné věci, které rádi děláme. Dabo, vstávej! Čas utíká.

Lidé stále každý pátek demonstrují. Ale zeď se ubírá do dalších vesnic. Lidé cítí, že okupaci nic nezastaví. Rozhoduji se tedy udělat něco, co by pozvedlo morálku. Promítání mých záběrů umožňuje vesničanům, aby získaly určitý odstup od událostí. Myslím, že to přispívá k naší vzájemné solidaritě. Povzbuzuje je to, aby se k protestům přidaly další vesnice. Do roku 2008 převzalo mnoho nových vesnic napříč Západním břehem příklad vesnice Bil'in jako model nového způsobu odporu.

Izraelská vláda se bojí, že se protesty stanou třetí intifádou. Armáda je pod tlakem. Někdo byl zastřelen v sousední vesnici Nil'in. Tak jdeme všichni projevit naši podporu. Uprostřed chaosu v Nil'inu vzali Dabu a střelili ho do nohy. Vojáci používají spoustu plynu a ostré munice. Ostřelovači obklopují vesnici. Máme tady děti! Z Nil'inu do Bil'inu! Jsme s Bil'inem! Z Bil'inu do Bejrútu! V Nil'inu byl zabit 11-letý chlapec. Ostřelovač ho zastřelil blízko jeho domova.

Hned po jeho pohřbu byl zabit 17-letý chlapec. Držet se nenásilných ideálů není snadné... když je smrt všude kolem. Tyto záběry mi vracejí mé staré vzpomínky. Vzpomínky, které bych raději nesdílel s mými dětmi. Nebezpečí se nenápadně přibližuje. Myslím na své děti. Chci je chránit. Ale okupace vás vždy zastihne nepřipraveného. Musí se z nich stát otrlí muži. Phil je jediný, který si ještě zachovává optimismus. Dělá čest své přezdívce "Slon".

Je silný a má tvrdou kůži. Ale je to gentleman. Je si tak jistý, že věci dobře dopadnou. Právě jsme dostali dobrou zprávu. Na základě rozhodnutí izraelského soudu můžeme rozebrat číst bariéry. Rok po tom okamžiku radosti tu není žádná známka soudního rozhodnutí. Čekám už čtyři hodiny. Nevím, kde jsem. Tolik území bylo zničeno. Točí se mi hlava. Jsou dvě hodiny v Bil'inu! Všichni se bouříme. Pak, náklaďák, který jsem řídil, narazil do bariéry.

Toto jsou poslední obrázky pořízené mou čtvrtou kamerou. Čtvrtá kamera pokryla celý rok 2008. Mohl jsem zemřít, ale nikdo si to neuvědomuje. Nemohu si pomoct, ale myslím si, že jsem se naboural právě kvůli bariéře. Ale náraz do ní mi pravděpodobně zachránil život. Vojáci mě pak musí vzít do izraelské nemocnice. Vezměte ho do nemocnice v Izraeli. Na jedné straně vím, že je to Boží rozhodnutí. Na druhé straně, kdyby mě vzali do průměrné palestinské nemocnice, asi bych to nepřežil.

Těžká zranění mám po celém těle. Ztratil jsem vědomí na dvacet dní. Když jsem se probudil v telavivské nemocnici, Izrael zrovna začíná se svým masivním útokem na Gazu ke konci roku 2008. Moje uzdravování je pouhou kapkou v tom moři násilí. O dva měsíce později jdu domů, ale nikdo mě vřele nevítá. Všichni smutní za Gazu. Tati! Copak, Gibreele? Doktor říkal, že už nikdy nemůžu fyzicky pracovat. Nejsem občan Izraele, takže musím zaplatit obrovskou sumu za léčení.

Musím najít finanční zdroje, abych mohl pokračovat v léčbě. Palestinská samospráva odmítá považovat mou nehodu jako související s odporem. Pokud nevyhovujete představám o odporu, jste odkázáni sami na sebe. Mnoho lidí používá symboly pro svůj politický zisk. Ať už je to symbol Bil'inu nebo symbol palestinského státu. Bil'in přitahuje stále více politiků různých příslušností. Natáčím Adeeba, jak je pozoruje zezadu. Jsem si jistý, že se mu to nelíbí.

Raději bych byl s opravdovými lidmi. Dostanete teď zpátky nějakou svou půdu? Ne, žádnou. Není žádná možnost? Už na ni postavili budovy. - Už tam nejsou žádné olivovníky? - Všechny jsou pryč. I kdyby posunuli zeď jen o jeden metr, znamenalo by to, že jsme uspěli. Čekáme tu na jakoukoliv změnu už 4 roky. Chceme je vidět odcházet! Osadníkům je nyní dovoleno se nastěhovat do budov postavených na území, které jsme ztratili, s povolením izraelského soudu.

Dovezte sem rychle nábytek. A pověste mezuzu pro ustavení vlastnictví. Potkávám se s Philem, který sleduje mistrovství světa s dětmi v přístavku. Stále sní o tom, že napraví svět. Ale snění může být nebezpečné. Gibreelovi jsou čtyři roky, stejně jako našemu hnutí odporu v Bil'inu. Jediná ochrana, kterou mu mohu nabídnout, je umožnit mu, aby vše viděl na vlastní oči, aby se mohl vyrovnat s tím, jak je život křehký. Vojáci! Nestřílejte! Vraťte se domů!

Pokud někoho zabijete, ponesete zodpovědnost! Tehdy jsem si neuvědomoval, že se nad námi vznáší smrt. Důstojníku, postřelil jste izraelskou dívku! Uvědomil jsem si to, až když zabili Phila. Přestaňte střílet! V noci vyvěšuje Daba plakáty svého bratra. Celá vesnice je v šoku. Možná jsou to jen děti, které byly Philovými kamarády, jako moje děti, kteří to stále nemohou vstřebat. Líbají ho na rozloučenou, ale bude trvat týdny, než nenávist a hněv zmizí.

Když někdo zemře, hněv je tak zdrcující, že lidé mají pocit, že vybouchnou, a jsou připraveni zemřít. Kde je vaše srdce? Váš velitel nemá srdce! Proč to děláte? Chci zemřít! Hned tady! Zabijte mě! Chci zemřít! Toto je naše země! Tati... Proč nezabijete vojáky nožem? Protože by mě zastřelili. A zůstane nějaký? Ano. Proč je chcete zranit? Protože zastřelili mého Phila. Proč zastřelili Phila? Co jim udělal? Všichni v nějakém okamžiku ztratíme své dětství.

Stejně jako Daba ztratil svůj dětský úsměv. Ale když se zbavíme všech střípků našeho dětství, hněv v nás přetrvá. Všichni spolu! Gaza a Západní břeh! Myslím na děti, jako je můj syn Gibreel nebo Adeebův syn, v den, kdy byl zatčen jeho otec a poslán do vězení. Jak budou schopni se vyrovnat se svým hněvem? Pusťte mého otce! Pusťte mého otce! Krátce poté jsem dostal příkaz k zadržení. Co je v něm? Píšou, že mě přijdou znovu zatknout dnes večer.

A co budeš dělat? Co můžu dělat? Podívej, co se nám děje kvůli tvému natáčení! Teď si pro tebe přijdou! Nikdy nemůžeš vědět, co mají v úmyslu! Pokud tě odvedou, co si já a děti počneme? Viděl jsi, co ti udělali předtím. Ale ty se nikdy nepoučíš! Žádala jsem tě tisíckrát o to, abys toho nechal! Zůstaň doma s našimi dětmi a najdi si pro sebe jinou činnost! Proč jsi to už neudělal? Proč, Emade? Pokud přijdou, co budeme dělat? Co budeme dělat? A děti?

Stalo se to jednou, podruhé... Potřetí to už nezvládnu! Zanech toho! Přestaň už filmovat! Jsem tak unavená! Přesťan už filmovat! Emade, co to děláš? Dnes tu není moc vojáků. Proč? Asi bourají plot. - Myslíš? - Jo, myslím. - Takže dnes žádný slzný plyn? - Žádný plyn! Poprvé za pět let? Rychlost kulky z M16 je kolem 900 metrů za vteřinu. Trvá tedy jen 3 milisekundy zasáhnout mou kameru. V tom okamžiku, než se zážitek stane vzpomínkou, všechno, co znám, zmizí.

Pátá kamera vydržela od zimy 2009 do jara 2010. Byla rozbita vojákem a opravena, než byla zasažena kulkou. Je to už rok, co je Adeeb ve vězení. Po pěti letech nátlaku se rozhodnutí soudu začíná uskutečňovat. bariéra se rozebírá. Pro vesnici je to vítězství, ale pouze nepatrné. Kousek za vesnicí začínají budovat betonovou zeď. Některá půda bude vrácena majitelům, ale Bil'in pokračuje v odporu proti nové zdi. Bariéry lze odstranit, ale země si vždy ponese své jizvy.

Gibreel vyrostl z dítěte v chlapce. To znamená vzdát se nevinnosti. To rychlé stárnutí mě poněkud rozesmutňuje. Uzdravování je výzva života. Je to jediná povinnost oběti. Pomocí uzdravení vzdorujete útlaku. Ale když jsem zraněný znovu a znovu, zapomínám na zranění, která ovlivňují můj život. Zapomenutá zranění se nemohou zahojit. A tak filmuji, abych se uzdravil. Vím, že mi můžou zaklepat na dveře kdykoliv. Ale já natáčím dál. Pomáhá mi to čelit životu a přežít.

Gibreele, chceš jet k moři? Řekni, že chceš! Tati, nech mě. Ano, chci. Když jedu na své poslední ošetření do Tel Avivu, je Gibreelovi a Taki-Ydinovi povoleno jet se mnou. Čekal jsem na to tak dlouho. Kvůli čemu jsi tak šťastný? Moře! Šestá kamera natáčela během jara 2010. Poslední den, při natáčení ničení zdi byl Emad zasažen omračujícím granátem. ...ale jeho kamera zůstala nepoškozena a natáčí s ní dodnes.