Chtěl bych začít takovým imaginárním pokusem. Představte si, že jsme se posunuli o čtyři tisíce let do budoucnosti. Civilizace v podobě, jakou známe, přestala existovat - nejsou knihy, není elektronika, není Facebook ani Twitter. Veškerá znalost angličtiny a anglické abecedy byla ztracena. A teď si představte archeology, jak se prokopávají troskami jednoho z našich měst.

Co tam mohou najít? Možná nějaké plastové obdélníčky se zvláštními symboly na povrchu. Možná nějaké kulaté kousky kovu. Možná nějaké válcovité nádoby s několika symboly na povrchu. A možná se jedna archeoložka najednou proslaví, když objeví - zahrabané v kopcích někde v Severní Americe - stejné symboly, jen mnohokrát větší. Položme sami sobě otázku, co by mohly takovéto artefakty o nás říci lidem žijícím o čtyři tisíce let později v budoucnosti.

Není to pouze hypotetická otázka. Je to stejný druh otázky, které čelíme, když se snažíme porozumět protoindické civilizaci povodí Indu, která existovala před čtyřmi tisíci roky. Protoindická civilizace existovala zhruba ve stejné době jako mnohem lépe známá egyptská a mezopotámská civilizace, ale byla mnohem větší než obě tyto civilizace.

Rozkládala se na ploše zhruba jednoho miliónu čtverečních kilometrů na území dnešního Pákistánu, severozápadní Indie a částí Afghánistánu a Íránu. Vzhledem k tomu, že to byla tak rozsáhlá civilizace, by se dalo očekávat, že se najdou mocní panovníci, králové, a veliké památníky oslavující tyto mocné krále. Ve skutečnosti archeologové našli něco zcela jiného. Našli malé předměty, jako jsou tyhle.

Tohle je ukázka jednoho takového předmětu. Je to samozřejmě replika. Ale kdo je ta osoba? Král? Bůh? Kněz? Nebo možná obyčejný člověk jako vy nebo já? Nevíme. Lidé z povodí Indu však po sobě rovněž zanechali artefakty s nápisy. Nejsou to kousky plastu, ale kamenná pečetidla, měděné tabulky, keramika, a překvapivě, jedna veliká deska s nápisem, která byla nalezena zakopaná poblíž městské brány.

Nevíme, jestli je na ní napsáno Hollywood, nebo v tomhle případě Bollywood. Ve skutečnosti vlastně nevíme, co je napsáno na kterémkoli z těchto předmětů. Protoindické písmo totiž není rozluštěno. U žádného z těchto symbolů nevíme, co znamená.

Tyhle symboly jsou nejčastěji nacházeny na pečetidlech. Tady vidíte jeden podobný předmět. Je to čtvercový předmět se zvířetem podobným jednorožci. Je to mistrovské umělecké dílo. Jak myslíte, že je veliké? Takhle veliké? Nebo možná takhle veliké? Ukáži vám to. Tady je replika jednoho takového pečetidla. Je veliké jen asi palec krát palec - takže docela malé.

K čemu se ta pečetidla používala? Víme, že se obtiskovala do hliněných štítků připevněných k balíkům zboží, které se posílaly z jednoho místa na druhé. Znáte ty zásilkové lístky, které jsou na krabicích doručovaných FedExem? Tak tahle pečetidla se používala k výrobě podobných zásilkových lístků. Možná si říkáte, co asi obsahují nápisy na těchto předmětech. Možná to je jméno posílajícího nebo nějaká informace o zboží, které se posílalo z jednoho místa na druhé - nevíme. Musíme rozluštit písmo, abychom na tuto otázku mohli odpovědět.

Rozluštění písma není jen logickým rébusem - stala se z něj otázka, která je úzce propojena s politikou a kulturní historií jižní Asie. Toto písmo se vlastně stalo jakýmsi bitevním polem, na němž se utkávají tři různé skupiny lidí. Zaprvé je tu skupina lidí, kteří velmi odhodlaně hájí svůj názor, že protoindické písmo vůbec nezaznamenává jazyk.

Tito lidé věří, že ony symboly jsou velice podobné symbolům, které můžete najít na dopravních značkách či heraldickým znakům, které najdete na štítech. Podle další skupiny lidí zaznamenává protoindické písmo indoevropský jazyk. Pokud se podíváte na dnešní mapu Indie, uvidíte, že většina jazyků, jimiž se hovoří v severní Indii, patří do rodiny indoevropských jazyků. Někteří lidé tedy věří, že protoindické písmo zachycuje starobylý indoevropský jazyk, jakým je kupříkladu sanskrt.

Pak je tu poslední skupina lidí, kteří věří, že lidé civilizace povodí Indu byli předky lidí, kteří dnes žijí v jižní Indii. Tato třetí skupina věří, že písmo povodí Indu zaznamenává starověkou podobu řeči z rodiny drávidských jazyků, což jsou jazyky, kterými se dnes mluví ve většině jižní Indie. Zastánci této teorie upozorňují na malou enklávu drávidsky hovořících lidí na severu, poblíž Afghánistánu, a říkají, že se možná, někdy v minulosti, drávidskými jazyky hovořilo po celé Indii, což by mohlo znamenat, že protoindická civilizace byla taktéž drávidská.

Která z těchto hypotéz je pravdivá? Nevíme, ale kdybyste rozluštili ono písmo, možná byste na tuto otázku nalezli odpověď. Rozluštění tohoto písma je však velmi náročným úkolem. V prvé řadě neexistuje žádná Rosettská deska. Nemyslím tím stejnojmenný počítačový program. Myslím tím starověký artefakt, který by obsahoval stejný text napsaný jak známým, tak neznámým písmem. Pro protoindické písmo takový artefakt nemáme. Navíc ani nevíme, jakou řečí tito lidé hovořili. A aby to bylo ještě horší, většina nápisů, které máme k dispozici, je velice krátká. Jak jsem vám ukazoval, většinou se najdou na pečetidlech, která jsou velice, velice malá.

Když člověk vezme v úvahu tyhle zásadní překážky, může si říkat a může se strachovat o to, zda vůbec někdy protoindické písmo rozluštíme. Ve zbytku svého vystoupení bych vám chtěl říci, jak jsem se naučil přestat se strachovat a jak jsem se naučil milovat výzvu, kterou protoindické písmo představuje. Protoindické písmo mě fascinovalo odjakživa, už od doby, kdy jsem si o něm četl v učebnici na základní škole.

Proč mě fascinovalo? Je to poslední důležité písmo starověkého světa, které zůstává nerozluštěno. Výběr povolání mě nakonec přivedl k tomu, že jsem se stal počítačovým neurologem, takže obvykle v práci vytvářím počítačové modely mozku a snažím se porozumět tomu, jak mozek předvídá, jak se mozek rozhoduje, jak se mozek učí a tak podobně.

V roce 2007 mi však protoindické písmo opět zkřížilo cestu. Byl jsem tehdy v Indii a měl jsem skvělou příležitost setkat se s několika indickými vědci, kteří se s pomocí počítačových modelů snažili právě o analýzu tohoto písma. Tehdy jsem si uvědomil, že se mi zde nabízí příležitost ke spolupráci s těmito vědci, a této příležitosti jsem využil. Chtěl bych zde prezentovat některé z výsledků, k nimž jsme došli. Nebo, ještě lepší bude, když budeme luštit společně. Jste připraveni?

První věc, kterou musíte udělat, když máte před sebou nerozluštěné písmo, je pokusit se zjistit, jakým směrem bylo psáno. Máme zde dva nápisy obsahující několik symbolů. Dokážete mi říct, zda jsou psány směrem zprava doleva nebo zleva doprava? Dám vám pár vteřin. Dobře. Kolik z vás říká zprava doleva? Dobře. Dobře. Zleva doprava? Hm, je to skoro přesně půl na půl. Dobře. Odpověď je - pokud se podíváte na levou stranu těch dvou nápisů, všimnete si, že jsou tam znaky namačkané, takže se zdá, že před čtyřmi tisíci roky, když písař psal zprava doleva, došlo mu místo.

A tak tam musel ten znak natlačit. Jeden znak je napsán rovněž pod nápisem nad ním. Jsou to náznaky toho, že směr písma byl pravděpodobně zprava doleva. Jedna ze základních věcí, kterou víme, je to, že pevně daný směr psaní je velice důležitou charakteristikou jazykových písem. Protoindické písmo nyní tedy má tuto konkrétní vlastnost.

Jaké další vlastnosti jazyka toto písmo vykazuje? Jazyky obsahují vzorce. Kdybych vám dal písmeno Q a řekl vám, abyste odhadli, jaké písmeno bude následovat po něm, co by vás napadlo? Většina z vás řekla U, což je správně. Kdybych vás vyzval, abyste si tipli ještě jedno písmeno, co myslíte, že by to bylo? Teď tu máme několik možností. Máme tady E. Mohlo by to být I. Mohlo by to být A, ale určitě ne B, C nebo D, že ne? Protoindické písmo také vykazuje podobné vzorce. Řada nápisů začíná tímto symbolem ve tvaru diamantu. Ten je pak často následován tímhle symbolem, který připomíná uvozovky. Je to velice podobné příkladu s písmeny Q a U. Tento symbol může být pro změnu následován těmito symboly připomínajícími rybu a některými dalšími znaky, ale nikdy žádným z těch ostatních znaků, které vidíme dole. Navíc existují znaky, které se skutečně často vyskytují na konci nápisů, jako třeba tenhle znak ve tvaru džbánu. Tento znak je vlastně znakem, který se v celém písmu vyskytuje nejčastěji.

Vzhledem k existenci podobných vzorců jsme dostali následující nápad. Napadlo nás využít počítač k tomu, abychom odhalili tyto vzorce, a proto jsme do počítače zadali dostupné texty. Počítač vytvořil statistický model ukazující, které symboly se obvykle objevují společně a které symboly zpravidla následují za sebou. Když máme k dispozici počítačový model, můžeme jej otestovat tak, že jej podrobíme zkoušce. Můžeme záměrně některé ze symbolů vymazat a můžeme zadat počítači úkol, aby odhadl, které symboly chybějí. Tady je několik příkladů. Můžete to považovat za možná nejstarší verzi hry kolo štěstí.

Zjistili jsme, že počítač v 75 procentech případů uspěl a odhadl symbol správně. V ostatních případech byl zpravidla správnou odpovědí v pořadí druhý nebo třetí tip počítače. Tento konkrétní postup má rovněž svoje praktické využití. Existuje řada nápisů, které jsou poškozené. Tady vidíme jeden příklad. My nyní můžeme využít tohoto počítačového modelu a pokusit se ten nápis doplnit stanovením nejpravděpodobnější možné odpovědi. Tady je kupříkladu symbol, který by tam dle předpokladů měl být. Tohle by mohlo být velmi užitečné při snaze o rozluštění písma, protože touto cestou bude vygenerováno více údajů, které budeme moci analyzovat.

Tady je další věc, kterou lze dělat s tímhle počítačovým modelem. Představte si opici sedící u klávesnice. Myslím, že výsledkem bude asi náhodná změť písmen, která bude vypadat takhle. Taková náhodná změť písmen vykazuje velice vysokou entropii. To je pojem, který se používá ve fyzice a v teorii informace. Představte si nicméně, že je to skutečně náhodná změť písmen. Kolik z vás si někdy vylilo do klávesnice kávu?

Možná jste se pak setkali s problémem, že se vám klávesnice zasekla - takže se vlastně pořád dokola opakoval stejný symbol. O podobné sekvenci platí, že má velice nízkou entropii, protože v ní zcela schází různorodost. Jazyk má na druhou stranu středně vysokou míru entropie - není ani příliš rigidní, ani příliš náhodně uspořádaný. Jak je na tom protoindické písmo? Tady máme graf, který zachycuje entropii celé množiny sekvencí.

Úplně nahoře vidíte rovnoměrně nahodilou sekvenci, což je náhodná změť písmen - je zajímavé, že tady rovněž najdeme DNA sekvenci lidského genomu a instrumentální hudbu. Obě tyto řady jsou velice, velice proměnlivé, a proto je v rámci grafu najdete velice vysoko. Na spodním konci žebříčku najdete velice rigidní sekvenci, řadu sestavenou pouze z písmen A, a rovněž zde najdete počítačový program, v tomto případě naprogramovaný v jazyce Fortran, který se řídí skutečně velice pevnými pravidly. Jazyková písma se nacházejí uprostřed.

Jak je na tom protoindické písmo? Zjistili jsme, že se protoindické písmo nachází ve stejném pásmu jako jazyková písma. Když byl tento výsledek poprvé zveřejněn, vyvolal značnou kontroverzi. Našli se lidé, kteří začali hlasitě protestovat, a byli to právě ti lidé, kteří věřili, že protoindické písmo nezaznamenává žádný jazyk. Začal jsem dokonce dostávat výhružné dopisy.

Moji studenti říkali, že bych měl vážně uvažovat o tom, že bych si obstaral nějakou ochranu. Kdo by si byl pomyslel, že luštění může být nebezpečné povolání? Co ten výsledek skutečně ukazuje? Ukazuje, že protoindické písmo sdílí jednu důležitou vlastnost jazyka. Jak se tedy říká, pokud něco vypadá jako jazykové písmo a funguje to jako jazykové písmo, pak je to možná opravdu jazykové písmo. Jaké další důkazy máme pro tvrzení, že toto písmo je možná skutečně zápisem jazyka?

Jazyková písma mohou posloužit k zápisu více různých jazyků. Tady je například věta napsaná v angličtině a stejná věta napsaná holandsky za použití stejných písmen abecedy. Kdybyste neuměli holandsky a hovořili pouze anglicky a já bych vám dal nějaká slova v holandštině, řekli byste mi, že ta slova obsahují některé velice neobvyklé vzorce. Některé věci se vám nebudou zdát a tak řeknete, že ta slova pravděpodobně nejsou anglická.

To samé platí v případě protoindického písma. Počítač našel několik nápisů - dva z nich zde vidíme - které obsahují velice neobvyklé vzorce. Například ten první nápis - je tu dvakrát za sebou tenhle znak ve tvaru džbánu. Je to znak, který se v protoindickém písmu vyskytuje vůbec nejčastěji, a pouze v tomto jediném nápisu se objevuje zdvojeně hned za sebou.

Proč tomu tak je? Podívali jsme se zpětně na to, kde byly tyto konkrétní nápisy nalezeny, a ukázalo se, že se našly velice, velice daleko od oblasti povodí Indu. Našly se v dnešním Iráku a Íránu. A proč se tam našly? Ještě jsem vám neřekl, že lidé civilizace povodí Indu byli velice, velice podnikaví. Obchodovali s lidmi, kteří od nich žili docela daleko. V tomto konkrétním případě se plavili po moři až do Mezopotámie, dnešního Iráku.

A zdá se, že došlo k tomu, že obchodníci z oblasti povodí Indu, kupci, použili tohoto písma k zapsání cizího jazyka. Je to přesně stejné jako náš příklad s angličtinou a holandštinou. Tím by se vysvětlovalo, proč se tu vyskytují ty zvláštní vzorce, které jsou velice odlišné od vzorců v nápisech pocházejících z oblasti povodí Indu. Z toho lze odvodit, že to samé písmo, protoindické písmo, mohlo být využito k zapsání různých jazyků. Výsledky, které doposud máme, se zdají nasvědčovat tomu, že protoindické písmo je pravděpodobně záznamem jazyka.

Pokud je záznamem jazyka, jak máme jeho symboly přečíst? To pro nás představuje další velkou výzvu. Všimněte si, že mnoho těch symbolů vypadá jako obrázky lidí, hmyzu, ryb, ptáků. Většina starověkých písem funguje na principu rébusu, což znamená, že obrázky představují slova. Tady máme například slovo. Dokážete ho napsat pomocí obrázků? Dám vám pár vteřin. Máte to? Dobře. Skvělé.

Tohle je moje řešení. Můžete použít obrázek včely [anglicky bee] následovaný obrázkem listu [anglicky leaf] - a dohromady je z toho slovo "belief" [anglicky víra, přesvědčení]. Mohou existovat i další řešení. V případě protoindického písma je problém opačný. Musíte najít zvukový ekvivalent každého z těchto obrázků, aby celá sekvence dávala smysl. Je to tedy jako křížovka, až na to, že tohle je křížovka všech křížovek, protože pokud byste ji vyluštili, získáte opravdu hodně.

Moji spolupracovníci Iravatham Mahádévan a Asko Parpola dosáhli při řešení tohoto konkrétního problému jistého pokroku. Chtěl bych vám předvést rychlou ukázku Parpolovy práce. Máme zde velice krátký text. Obsahuje sedm svislých tahů následovaných tímto rybě podobným znakem. Chtěl bych zmínit, že ta pečetidla se používala k obtiskování do hliněných štítků, které se připevňovaly k balíkům zboží, takže je docela pravděpodobné, že ty štítky, alespoň některé z nich, obsahují jména obchodníků.

Obecně platí, že v Indii existuje dlouhá tradice vytváření jmen na základě horoskopů a přítomnosti různých souhvězdí v okamžiku narození. V drávidských jazycích je slovo pro rybu "mín", které náhodou zní stejně jako slovo pro hvězdu. Sedm hvězd by tedy mohlo představovat "élu mín", což je drávidské slovo pro souhvězdí Velký vůz. Podobně zde máme další sekvenci šesti hvězd, kterou lze přeložit jako "áru mín", což je staré drávidské jméno pro souhvězdí Plejády. Konečně jsou tu i další kombinace, jako tento rybí znak spolu s něčím, co vypadá jako stříška nad ním. To by šlo přeložit jako "mej mín", což je staré drávidské jméno pro planetu Saturn. Tohle bylo tedy docela zajímavé. Vypadá, že se posouváme někam dál.

Je to ale důkaz toho, že ta pečetidla obsahují drávidská jména založená na planetách a souhvězdích? Zatím ještě ne. Nemáme způsob, jak si ověřit to, co jsme tímto způsobem přečetli, avšak pokud začne při čtení dávat smysl víc a víc věcí, a pokud se delší a delší sekvence začnou jevit jako správné, poznáme, že jsme na dobré cestě.

Dnes dokážeme napsat slovo jako třeba TED v egyptských hieroglyfech a v klínopisu, protože obojí bylo rozluštěno v devatenáctém století. Rozluštění těchto dvou písem dalo těmto civilizacím možnost znovu k nám přímo promlouvat. Mayové k nám začali mluvit ve dvacátém století, avšak civilizace povodí Indu zůstává němá.

Proč by nám na tom mělo záležet? Civilizace povodí Indu nepatří jen obyvatelům severní či jižní Indie nebo Pákistáncům - patří nám všem. Jsou to naši předci - vaši a moji. Byli umlčeni nešťastnou náhodou v historickém vývoji. Pokud rozluštíme písmo, umožníme jim znovu k nám hovořit. Co by nám řekli? Co bychom se o nich dozvěděli? A co o nás? Nemohu se dočkat, až to zjistíme.

Děkuji vám.