Jatka - Krvavý úkol
Někdo kdosi řekl, že kdyby jatka měla skleněné zdi, všichni bychom byli vegetariány. Jinými slovy, kdybychom věděli, odkud pochází maso na našem talíři, tak bychom ho nechtěli. Nejsem si tím tak jistý, takže se na to teď pojďme podívat.

Dívejte se na tento film, jako by to bylo vaše okno do jatek, a až skončí, zeptejte se sami sebe: chci si ještě někdy dát maso? V našem čím dál více sterilním světě se neradi zabýváme tím, že stovky tisíc zvířat umírá každý den na britských jatkách, ale je to tak. Tento film je právě o tom. A je také o mužích, kteří tvoří základ celého procesu. Muži s ostrými noži - zabijáci a řezníci. JATKA - Krvavý úkol Oldham v Greater Manchester; městečko, kde se dříve zpracovávala bavlna a horizont byl protkán nesčetnými továrními komíny.

Bavlna už je ale spolu s téměř veškerým ostatním průmyslem pryč. Ve skutečnosti se už v žádném z těchto starých průmyslových městeček severozápadu skoro nic nevyrábí. Obydlí pracujících mužů zpustla. Ale někteří ještě pracují na jatkách, která dodávají potravu národu masožravců. Někteří lidé jsou vegetariáni, ale z 95 % jíme maso. Nedáme dopustit na svoje jehněčí, rostbíf a klobásy. A někdo za nás tu krev prolít musí. Děti většinou chtějí být fotbalistou jako je David Beckham nebo já nevím čím chtějí být, vědcem, ale já jsem vždycky chtěl být řezníkem jako byl můj táta.

Protože když jsem byl malý, máma mě za ním vodila do továrny a já se koukal kolem, jak všichni nosí ta mrtvá těla, krev všude na zástěrách, no a já si říkal, to je ale zajímavá práce! Kombinace rány elektrickým proudem a ostrého nože zajistí, že zvířata zemřou rychle. Sice se potom mohou ještě chvíli mrskat, ale to jsou jen reflexy nervového systému, které přetrvávají ještě pár minut po smrti. Vydělávám si zabíjením zvířat a mám tuhle práci opravdu rád. Člověk může každý den vraždit a není za to zatčen.

Ono to... ono to zní docela uhozeně, ale fakt není. Prostě je to taková forma satisfakce za to, co děláte. Některý lidi si můžou myslet, že jsem narušenej, když dělám to co dělám, ale když mají to maso v neděli na talíři, tak už si to nemyslí. Mně to fakt vůbec nevadí. Nestane se mi že bych se podíval na prase a řekl si "jé, to je roztomilý, to nemůžu zabít!" Já se na něj podívám a řeknu si "hm, to je prase, který za chvíli umře" a zabiju ho. Nemohl bych dělat nic jinýho.

Nemám trpělivost na to sedět celý dny v Tescu, skenovat jídlo, bejt slušnej na zákazníky a když se někomu něco nelíbí, tak mu říkat "ano pane, máte naprostou pravdu pane". To bych se asi brzo zbláznil a stejně bych tam dělal něco, co nemám. Ale tady, tady je skvělá pracovní atmosféra. 'Tady to má víc faldů než ..... hahaha..... brada Eltona Johna!' Ukliďte ten zkurvený nepořádek, hned! Neplatím vás za to, abyste tady dělali hovno! Jsou tady kamery. Pohněte s tím! Takhle by to tady nemělo vypadat.

Okamžitě to ukliďte! Kurva přestaňte se tam vykecávat, vy dva! Buď si chcete tu práci udržet, nebo ne! Jatka patří Gilbertovi, který je zdědil po svém otci. Je to staromódní typ manažera, který nevěří na žádné kurzy, školení, tituly nebo deklarované schopnosti v managementu. Gilbert věří v Univerzitu života. Co se týče managementu, nevěřím, že někdo, kdo se ho šel učit na univerzitu, skutečně něco umí. To musíte prostě osobně dělat. Oni se stávají manažery když sotva dochodí školu a poznávají, o čem je život.

Politici, kteří vládnou v téhle zemi, nikdy neměli pořádnou práci, a proto to tady takhle vypadá. Není jediný, který by někdy dělal něco jiného kromě chození do školy, na univerzitu, a pak rovnou politiku. Nikdy neměli práci. Neměli disciplínu, nemuseli vstávat brzo ráno. Jak můžou vládnout v téhle zemi, když nikdy nic pořádně nedělali? Proto je tady takovej nepořádek. Myslím, že momentálně je na tom tahle země nejhůř, co jsem kdy zažil. Když si obchodníci stěžují na stav v zemi, obvykle to znamená jednu věc - že nevydělávají tolik peněz, kolik by si představovali.

Už dlouho jsem neměl žádný zisk. To je špinavý slovo v našem odvětví: zisk. Už jsme zapomněli, co to znamená. Proč to nevzdáte? Být na podpoře jako tisíce dalších? To není nic pro mě. Já budu bojovat jak dlouho to jen půjde. Ve většině manufaktur je montážní linka, ale v továrně na maso je "demontáží linka". Surový materiál dorazí vcelku a ve zdraví, a poté je postupně rozebrán na kusy. Každý má svůj konkrétní úkol. Přijem a přivítání zvířat má na starosti Eddie.

Ten je potom pošle dál do péče porážečů. Ti zvířata zabíjejí, zbavují vnitřností a stahují z kůže. Do toho jsou nasazeni uklízeči: vytírají krev, sbírají vnitřnosti a pomáhají zajistit hladký průběh celého procesu. Poté, co se ze zvířat stanou vykuchané a z kůže stažené mrtvoly, jsou uskladněny v chladicích boxech, a pak se jich ujmou další pracovníci: ti rozřežou maso a zabalí ho a připraví na odvoz. Žádná z těchto prací není nijak zvlášť dobře placená, a vezmu-li v úvahu nevlídnou pracovní dobu, nepořádek a zápach, tak se skutečně divím, proč by někdo chtěl pracovat na jatkách.

Když se mě lidi ptaj, co dělám za práci, a řeknu jim že jsem porážeč na jatkách, tak říkaj jo... Ptaj se "a ty zvířata už přicházej na jatka mrtvý?" Oni si nemyslej, že ty zvířata jsou naživu, když sem dorazí, chápete? Oni si myslí že už jsou mrtvý. A já jim říkám "ne, když sem přijížděj, tak jsou ještě živý." Tady probíhá to porážení. Když jsem ještě chodil do školy, tak jsem tady byl se svým bráchou. On tu pracoval a doteď pracuje taky jako porážeč, a tak jsem si říkal, že to taky zkusím.

Takže jsem si tu odpracoval praxi během školních prázdnin. Když jsem ze školy odešel, rovnou jsem tu začal pracovat. Nejdřív jsem dělal tam, jak visí zvířata, a pak se přesunul k tomu zabíjení. Nikdy mi to nevadilo, vážně vůbec. Jak jsem to tu viděl, věděl jsem že to je přesně pro mě! Dneska neni moc lidí, který by odcházeli ze školy a říkali, že chtěj dělat na jatkách, že ne? Půjdete na základku do Oldhamu a zeptáte se na to, a nikdo vám neřekne: "já chci bejt porážeč!"

Buď si na to zvyknete nebo ne. Někteří lidé sem přijdou a zoufale potřebují práci. "Budu dělat cokoli, budu dělat cokoli." Tak jim vysvětlíte, o co tady jde, a oni na to: "To mi nebude vadit, na to si zvyknu." A nevydrží ani jeden den. Někteří dokonce ani jedinou hodinu. Nedokážou se vyrovnat s tím, co tady vidí, jak se tu zabíjí zvířata, všechna ta krev, vnitřnosti, jak z nich visí, což se stane když jim rozříznete břicho. Zezačátku to bylo trochu divný.

Když vidíte to obrovský zvíře, jak se tady potuluje, dřív jste ho viděli jen na louce, a teď tady visí za nohy, bez hlavy, bez předních končetin, a pak se rozhlídnete a vidíte že postupně toho zvířete ubývá a ubývá. Zezačátku je to vážně šílenství. Dělal jsem to 7 let a už toho mám dost, minulej tejden jsem odešel. Pořád máte všude plno krve, vnitřností, špeku, hnisu a podobný nechutnosti. Vytahujete jim vnitřnosti skrze řiť, máte toho plnou hrst, víte co, no šílený.

Já pracoval jako porážeč od svých sedmnácti let, celkem 36 let. Myslím, že když jsem začínal, tak jsem se pořád podivoval, kolik zvířat jsme zabili v pondělí, ale to samé množství jsme porazili v úterý, a tak to šlo dál, a tak jsem přemýšlel, odkud se všechna ta zvířata berou. A to byla jenom malá jatka v Halifaxu. Přitom jatka po celé zemi dělají to samé. Zabíjení zvířat je jedna věc, uklízení druhá. Jako ostatně veškerá průmyslová výroba, i masný průmysl má nechtěné vedlejší produkty.

Většina z nich je slizkých a páchnou. Většina lidí si asi pomyslí že tohle je ta nejhorší práce na světě, ale není to tak těžké, a když se srovnáte se vším tím nepořádkem, krví a výkaly, tak to není tak hrozné, i když je fakt, že musíte mít silný žaludek. Ta práce není nějak strašně těžká, je jenom otravná, nudná, a na konci týdne se cítíte tak nějak neocenění. Ale jsou i horší práce, třeba hasiči. Vemte si, že já se tady potýkám jenom s mrtvými zvířaty, ale představte si to, najít spálenou mrtvolu člověka.

To není moc dobrý. Aspoň jsme zdravý, ne? Ne, to nejsme. Původně jsem chtěl být řezníkem, jenže mám cystickou fibrózu, a když jsem jednou měl mít dvoutýdenní praxi v jednom řeznictví, týden z toho jsem byl na léčení. Přišel jsem tam první den a vysvětloval, že mám tenhle problém, tak jestli by nevadilo, kdybych přišel o týden později. A on na to, že je to v pohodě, že mi za pár týdnů zavolá a domluvíme se. Nezavolal. Ale Gilbert svolil, že můžu jít na praxi k němu.

Přišel jsem a čekal že mě tady zaučí nějaký porážeč, jak se mají věci dělat, ale pak se objevil nějaký uklízeč, že si mě prý na ten den vezme na starost. Ptal jsem se Gilberta, jestli bych taky nemohl pracovat jako porážeč, a on že můžu, ale nejdřív musím chvíli pracovat jako uklízeč. Hm. Jsou to tři roky a pořád uklízím. Myslím, že to je kvůli CF, že na mě nemůže být taková zodpovědnost. Musím pořád chodit po doktorech, taky jsem často nemocný. Když jsem uklízeč, tak to nevadí, ale kdybych byl porážeč, to by bylo zle.

Zvířata se nemůžou zabít sama. Když jsem byl mladší, pořád jsem si myslel, že když mám CF, tak budu celý život nemocný, a šlo to se mnou z kopce. Přestal jsem brát léky, bylo mi zle, nikdy jsem nechodil ven s dětma. Bál jsem se. Znáte to, "neber ho, on nemůže běhat, v týmu nám bude k ničemu." Takže jsem neměl moc kamarádů. Máte s CF kratší předpokládanou délku života? O trochu jo, nepamatuju si přesně kolik, ale myslím že to je tak čtyřicet nebo padesát let, což není tak špatný.

Existuje dobrý a špatný způsob, jak zabít prase. Součástí Brianovy práce je naučit mladíky, jak správně zapíchnout nůž. Jak bylo Taylorovi 18, mohl se začít učit umění porážky. Dělá to špatně, a proto tady jsem, abych na něj dohlížel a ujistil se, že se učí, jak by to měl správně dělat. Aby mu bylo uděleno povolení zabíjet, Taylor musí vylepšit svou techniku podřezávání hrdla. Kromě ovládnutí práce s nožem musí Taylor taky napsat žádost. Musí zvládnout jednu z těch dvou věcí, a pak to bude v pořádku.

Naučím ho motto porážečů a bude v pohodě. Jaké je motto porážečů? Tvůj je ten krvavý úkol. Vykonej ho milosrdně, tak aby tvá oběť necítila bolest. Nechť...nechť náhlá smrt... Nikdy jsem...smrt přijde rychle... krvavé peklo teď zapomnělo. Nechť tvá oběť něcítí bolest, ale ať... Ne, budu si to muset znovu přečíst. Naučím tě to. Škola mě nezajímala. Abych byl upřímný, těšil jsem se, až z ní konečně odejdu. Nebyl jsem školní typ. Pracoval jsem jako kontrolor mléka, kontrolor inkoustu, jakýkoli kontrolor, radši než být ve škole, a když se ohlížím zpátky, tak mi to docela chybělo.

Možná jsem měl věnovat víc pozornosti... Umím číst a psát, ale není to nějak světoborné. Nikdy jsem si nepředstavoval, že budu bez práce, vždycky jsem si myslel, že budu dělat v bance. Ve škole mi šla matematika, tak jsem si říkal, že půjdu do banky, ale nakonec to tak nedopadlo. Nešel jsem na vysokou, dostal nějakou práci, teď jsem z ní zrovna odešel, ale už jsem si zvykl na ty peníze, prostě bych už se nemohl vrátit do školy. Měl jsem na víc. Ale choval se jak idiot.

Přesně jako všichni co si myslí že máma a táta maj blbý kecy, když po člověku něco chtěj. Myslím, že ve škole jsem měl vždycky nejlíp trojky. Já jsem neměl rád školu. Do prdele, taková nuda. Proč jsi neměl rád školu? Protože je tam nuda. Nemá to smysl. Učí tě tam věci jako jazyky, němčinu a tak. Ale k čemu? Víte co myslím. Proč? Co se týče docházky, vstával jsem do školy tak do toho pátýho roku, a pak jsem se začal chovat jak idiot... a proto jsem vlastně skončil tady.

Varlata Penis Slezina Žaludek Žlučník A co je tohle, aha, střeva. A to je asi tak všechno. Všechen odpad. Na každém pracovišti existuje jakási hierarchie, na jejímž spodku jsou vždy uklízeči. Jatka nejsou žádnou výjimkou, a jako kdyby se tím měl utvrdit jejich nízký status, nosí uklízeči oranžovo žlutý oblek, v němž vypadají jako kdyby sem zabloudili z nějaké dětské televizní show. Možná vypadám trochu jako klaun, v tomhle oranžovým overalu, když je zrovna cirkus ve městě.

Ale já nechci k cirkusu, já chci být mistr v ringu. Než jsem dostal práci, byl jsem tři měsíce na podpoře a jenom jsem seděl doma a koukal na všechny pořady v televizi. Není to o penězích. Těch by mohlo být víc, ale jak už jsem řekl, všechno by mohlo být lepší. No, aspoň už nejsem na podpoře. Co se mi na téhle práci líbí, je, že v pátek, nebo o víkendu můžu jít a napít se, jít ven s kamarády. Myslím že to mi chybělo když jsem se tehdy flákal. A proto jsem s tím seknul.

Chtěl bych být rockstar... Ale zatím k tomu moc nespěju. Mám problém s mentalitou. Hodně o sobě pochybuju. Zvládnu tohle? Zvládnu tamto? Dokážu být jako ostatní? Samý chvástání, ale nic podstatnýho. To mě hodně zklamává. Momentálně žiju se svojí mámou. Nevím kde je můj otec. Nikdy jsem ho vlastně nepoznal. Opustil nás když jsem byl malý, ale slyšel jsem, že to byl pořádný dement, takže je mi to dost jedno. Jediná věc, kterou bych se o něm chtěl dozvědět je, kdyby umřel.

Myslím že byly doby kdy mi bylo líto že nemám tátu, ale určitým způsobem mi ho nahrazoval bratr. Víte, to je jediný člověk, za kterým jdu, když mám problémy nebo potřebuju radu. On a moje švagrová jsou tady vždycky pro mě. Rodina je pro mě hodně důležitá. Je to jako když víte, že tam někoho máte. Můj otec pracoval jako porážeč nevím jak dlouho. A moje máma, ta nevím co dělá. Nemám s ní absolutně žádný kontakt od svých 13ti let. Třináct let jsem ji neviděl. Nemám nejmenší tušení kde je.

Možná je mrtvá. Vždycky jsem vzhlížel ke svýmu otci. Plně jsem ho respektoval, protože jsem věděl, že od mámy se mi ničeho nedostane, chápete? Vždycky jenom řekla "počkej až přijde domů táta", a to byly doby, kdy jsem brečel, měl starosti a schovával se před tím. Žil jsem v malém domě se čtyřmi dětmi a dvěma dospělými. Myslím že teď se dívám na svoje dospívání úplně jinak než tehdy. Svým rodičům jsem nemohl odmlouvat. Když na mě táta zavolal, ať za ním seběhnu dolů do ulice, neexistovalo, že bych řekl "budu tam za chvíli".

Nebyla žádná chvíle. Když jsem nepřišel tehdy když zavolal, dostal jsem výprask. A nikdy se neodmlouvalo. S tátou se nehádá, protože on má pravdu, a to i když si myslíte že on ji nemá a vy ji máte. Prostě se neodmlouvalo. Nedovolili jste si to, protože jestli jo, dostali jste další ránu. Asi ne řemenem, ale ručně. Já a můj mladší brácha žijeme s mámou a nevlastním tátou. Můj vlastní otec umřel asi před rokem a půl. Odešel od nás když mi byly asi 4 a od tý doby jsem ho neviděl. Pak umřel.

Nevím jestli mám nějakou další rodinu. Nevídám babičku, tety ani strejdy, nikoho. Můj táta umřel když mi bylo 13 v roce 1997. Bylo mu 52 let a mámě tehdy bylo 41. Mně bylo 13 a bráchovi 15. Byl to šok. Díky němu jsem se zapálil pro hodně věcí. Závodní auta, motorky. Jsem vděčnej za to, co mi dal. Byl pro mě spíš jako bratr. Hodně jsme se spolu nasmáli. A pak to bylo, jako kdybych přišel o ruku nebo tak něco. To je tak všechno. Ty malej chudáčku. Jo, přesně tak!

To jsou už všechny jehňata? Mají srdeční záchvat. Některý prasata jsou vystresovaný, bohužel. Proto se jim to stalo. Když začnou mít tuhle barvu a takhle oddechovat... Ačkoli jíme víc červeného masa než kdy dříve, tři čtvrtiny britských jatek zmizely od roku 1980. Malá rodinná jatka a staromódní řezníci mají své dny sečteny. Expanze supermarketů, levný dovoz z ciziny a pro Británii nevýhodná finanční politika EU, to všechno způsobuje nenávratný konec menších výrobců a prodejců.

Tato jatka také málem zanikla, nebýt Gilberta, který se začal pohotově zabývat produkcí košer masa. Více než polovina zvířat tak zde zemře dle tradičního židovského zákona. Způsob jejich zabití je kontroverzní, protože v okamžiku porážky mus í být zvíře ve stavu plného zdraví, což vylučuje předchozí omráčení. Židovští porážeči, se kterými jsem se setkal, se nad svou prací hodně zamýšleli a chovali více respektu k životům, které brali. Asi proto, že jejich povolání je značně svázáno s jejich vírou.

Teď momentálně kontroluji svým nehtem ostří nože, abych se ujistil, že je naprosto hladké. Nesmí být zoubkované, protože čím více je zoubkované, tím je pohyb nožem trhavější. Porážka přitom musí být velice rychlá a musí proběhnout hladce. Vlastní řez trvá sekundu, jestli vůbec to. Vždycky jsem měl rád zvířata. Vyrůstal jsem se psy a dalšími domácími mazlíčky. Z osobního hlediska mám zvířata skutečně rád. Z hlediska náboženského, což je vlastně také dost osobní, si velice cením života, ať je to život zvířecí nebo lidský.

Život je život, život je prostě něco velmi cenného. Co se týče toho zabíjení, tak zabít zvíře jen tak pro nic za nic je špatná věc. Jsem velmi proti tomu. Co se týče zabití za účelem potravy, tak z náboženského hlediska jsme my lidé na vyšším stupni bytí než zvířata, a pokud se rozhodneme, že budeme jíst maso, tak musí porážka proběhnout korektním způsobem. Součástí takové korektní procedury je ujištění, že porážka proběhne co nejhumánnějším způsobem a že zvíře nebude zbytečně trpět, a to nejen během porážky, ale také před ní.

Existuje ještě několik dalších aspektů, jako například že ve stejný den se nesmí zabít kráva a její tele, matka a dítě. Je to kvůli citlivosti, abyste si uvědomili, že skutečně berete život. Tohle je život Daisy. Daisy byla kráva, co si žila na poli a o nic se nestarala do dne, kdy k ní přišel nějakej darebák a střelil ji do hlavy. Panebože! Někdo zavraždil Daisy! Při pár příležitostech jsem bohužel viděl, že je se zvířaty zacházeno špatně, a velice mě to zarmoutilo.

Zašel jsem za jedním z těch mladíků a zeptal se ho "proč jsi to udělal"? Podíval se na mě jako na blázna, znáte to, "co se staráte, s váma to nemá nic společnýho, to zvíře stejně za chvíli umře." Tu propast mezi námi jsem v té chvíli nedokázal přemostit, ale musel jsem mu něco říct, jinak bych se cítil špatně, že jsem nic neudělal. Nesouhlasím s tím, ale rozumím tomu. Co bych udělal moc rád je, že bych si s těmi chlapíky rád popovídal ještě před prací. Jenom v nich zkusit něco probudit a říct jim, že to, co dělají, je pro spolešnost důležité, a proto by to mělo být důležité i pro ně samotné.

Probudit v nich to lidství, které se tedy zatím moc neprojevuje. Oni sem prostě přišli bůh ví odkud a berou to jako obyčejnou práci, "můžeš udělat tohle, zvládneš tamto?" Je to drsné. No tak, vylez. Nedostaneš se dovnitř, nedostaneš se ven! Co po mně chcete? Abych byl jak nějaká zkurvená Mary Poppins nebo co?? Víte co myslím. Takhle s nima neházíme. Ale to by se kurva musely ty zvířata konečně pohnout, ne? Ty si myslíš že já jsem krutej, a přitom ty jsi ten krutej žid co jim podřezává krky, copak tohle neni krutý?

To je zabíjení podle náboženskýho zákona. Já je kurva jenom přemisťuju. Nezacházíte s nima s úctou, tady nemá smysl bejt. Respekt! To je fuk. On s těma zvířata nezachází uctivě. Hází s nima a tak, prostě věci, který by neměl dělat, jsou to zbytečnosti, ale on to přesto dělá. Ach jo, mě to nakonec ani nesere. Ale je to špatně, morálně špatně. Ale že je to špatný? Stejně je zabijem, takže není třeba na ně bejt krutej. Tygří sevření! Poprava elektrickým proudem! Tohle je ta zábavná část!

Měl jsem propíchnutý ucho, tady, a dva piercingy na krku. Taky obočí, pak tady, a taky spodní ret. Měl jsem i tři piercingy v jazyku. Co se týče těch tetování, experimentoval jsem, chtěl jsem vědět, kde to bude bolet nejvíc. Nechal jsem si pokérovat ruku a to nebolelo ani trochu. Potom tady dole, to bolelo trošku, tak jsem si říkal, že zkusim záda. Takže mám tetování od ramene k rameni a podél páteře a to fakt bolelo. A pak tady dole, a to bolelo taky hodně, tak jsem zkusil druhou stranu.

Tam to taky bolelo. Tak jsem si pomyslel, uvidim kde ještě dál by to mohlo bolet... Žádná duše, žádný srdce, jenom fyzická schopnost zabíjet. Tak jsem si řekl že si nechám natřikrát píchnout jazyk, jenom pro srandu, chápete to nebolelo, podruhý trošku, ale potřetí, to byla prostě šílená bolest. Pomyslel jsem si, že musí bejt ještě nějaký místo, který by bolelo víc než jazyk. Tak jsem si nechal propíchnout kůži na krku, to bolelo, pak tady, to taky bolelo, a pak obočí a uši, a to nebolelo vůbec.

Nechci si ubližovat, víte. Nejsem ten typ člověka co by v noci přišel domů a napíchl si žílu. Je to jenom experiment, chápete? Půjdu si nechat propíchnout něco dalšího. Princ Albert? (piercing penisu) Ne, do toho bych nikdy nešel! Víš co myslím, až budu starší, chtěl bych mít děti. Tam v tý oblasti bych se ničeho ani nedotkl. Něco se tam pokazí a budu ho mít takhle malýho nebo budu muset chcát prdelí nebo nějakou trubičkou. To si fakt nenechám udělat. Nikdy.

Když se pořádně podíváte, uvidíte, jak jejich duše odlétají. Vycházejí tady tím otvorem. Proto tady je, aby mohly utéct. Nikdo, kdo pracuje na těchto jatkách, není v odborovém svazu. Většina lidí se o místní záležitosti nestará a i ten nejhorlivější politik by asi byl překvapen tak rozsáhlou politickou apatií. Nepůjdu volit, nenechám se tím obtěžovat. Kdybych šel, tak bych volil BNP (Britská národní strana - pravicová), ale já volit nepůjdu. A proč ne? Nezajímá mě to.

Nechce se mi jít nahoru ke škole jenom abych tam odvolil. Nevím nic o tom jak se volí. Nikdy jsem to nedělal, tak nevím proč s tím začínat. Nemám žádný silný přesvědčení tohohle typu. A nikdy jsem ani neměl. Jsem celkem spokojený tak jak to je, a pokud dělám to co mám, tak mě nechte všichni na pokoji. Politika mě vůbec nezajímá. Moje politika je, že se starám sám o sebe. Starám se o sebe a o svý nejbližší a ostatní jsou mi úplně u prdele. Chodíte volit? Ne. Nevidím v tom smysl. Je to ztráta času. Já chodím k volbám.

Teď se mě zeptáte koho volím, že? Chcete mi to říct? Jsem dělník. Ale pane Blaire, letos vás volit nebudu, protože je čas na změnu. Chápu že se pro národ snažíte udělat to nejlepší, ale o to se snažil taky Richard Nixon. Ten udělal spoustu dobrejch věcí, tím myslím ty otevřený vztahy s Čínou, taky skončil válku ve Vietnamu, ale byl to pěknej podvodník, ne? Myslím že jsem v životě volil jednou jedinkrát a řekl jsem své ženě, že už nikdy volit nepůjdu. Jo, moje máma mě každej rok nutí jít volit.

Ne, počkat, ono to není každej rok, že ne? Ale prostě kdykoli jsou volby, tak musím jít. Posledně jsem volil liberální demokraty protože jsem slyšel, že chtějí zlegalizovat trávu, ale příště budu volit zelený protože...zelený. Kdyby se chtěli politikové setkat s lidmi, které politika vůbec nezajímá, nemohli by jít na lepší místo než jsou jatka. Setkali by se tam s lidmi, kteří jsou hrdí na to, že jsou Britové, ale nemají nejmenší ponětí o nějakém zapojení se do komunity nebo do politického procesu.

Nicméně já se setkal s jedním člověkem, kterého zajímá obojí. Chodím volit, protože na to mám právo, ale povím vám, celý život jsem volil labouristy. Jenom minulý rok jsem volil liberály. V Oldhamu je značná muslimská komunita, imigranti přicházeli v 60. a 70. letech, aby zde pracovali v přádelnách bavlny. Počet britských Asiatů druhé a třetí generace roste. Integrace není úplně úspěšná a pravicová BNP rozdmýchala rasové konflikty. Mohammed Rafi na jatkách nepracuje, ale občas tam vykonává halal porážku kvůli místní muslimské komunitě.

Stejně jako židé, i muslimové zabjíjejí zvířata způsobem přesně stanoveným svými náboženskými zákony. Zabíjíme zvířata po islámsku, tak, jak to praví Korán. Musí se jim podříznout všechny čtyři žíly v hrdle a poté to je ve jménu Aláha 100% halal. Muslim musí chovat zvíře v zajetí přesně tak, jak by choval člověka, protože i zvířata mají mysl, vědí, co se jim děje a když podřezáváme jedno zvíře, musí být odděleno od ostatních, které ho nesmí vidět. Kdyby zvířata viděla co se děje jednomu z nich, stejně jako člověk by dostala strach.

Nůž, který používáme k porážce halal zvířete, musí být pořádně ostrý. Imigranti přijdou, odkudkoli, kdykoli, a povídaj, "kdybych se vrátil do své země, zastřelili by mě tam." Ale proč by ho zastřelili? Víte co myslím? Zeptal se na to vůbec, proč by ho zastřelili? To kdyby řekl "no, nechal jsem vybouchnout 7 budov a zabil tři tisíce lidí". "No jo, tak pojď k nám. Dáme ti barák se čtyřma ložnicema, nechceš si pozvat děti a tak?" Jakmile přijedou, posadit je zpátky na loď a poslat zase pryč.

Proč přicházej do Anglie? Vemou nám domy, dostanou naší práci a nechaj naše lidi na ulici, víte co myslim. Tak to nemá bejt. Když jsem v roce 1970 přijel do této země, bylo mi teprve asi 17 let. Celý život jsem pracoval a pořád pracuju, všechno jak má být. A můj syn Sami teď má dobré vzdělání. Má titul, ale přesto pracujeme spolu, dokud bude všechno šlapat tak jak má. Narodil jsem se a vyrostl tady a chodil jsem tu do školy. Jsem součástí britské společnosti, ale vím, že jsem zároveň Pákistáncem, protože oba moji rodiče jsou z Pákistánu.

Takže na jednu stranu jsem Brit a na druhou jsem Pákistánec. Pákistánci, moc Pákistánců...rasová nenávist... Oldham je místo nenávisti. Všechno je o barvě pleti, o národnosti, odkud jsi, ke komu se modlíš a všechno tohle. V Oldhamu je to všechno o rase. Nemáme spolu žádné problémy, rasismus, předsudky, nic takového. Na jatkách s tím není nejmenší problém. Ve škole to bylo vždycky rozdělený na dvě strany: bílý a Pákistánci. Byl to věčnej boj, pořád nějaký hádky.

Vždycky se našel někdo, co si začal, vždycky. Byla chyba na obou stranách? Možná, ale protože já jsem já, tak říkám, že chyba byla na jejich straně, ale je možný že ve skutečnosti byla na obou stranách. V Rochdale byl jeden kluk, co si v pátek večer někam vyrazil. Zrovna se vracel domů, když se tam objevilo pár Pákistánců, "co tady děláš? Tady se nemůžeš potloukat, jsi bílej." Zmlátili ho tak že skončil ve špitále, obličej celej krvavej. Co to má bejt? To samý se párkrát stalo i v Oldhamu.

Teď se fakt omlouvám, ale když vedle sebe postavíte dva lidi, Asiata a Angličana, a zeptáte se kdo vlastně patří do týhle země, bez toho aby jeden z nich promluvil, tak vždycky přece ukážete na toho bílýho. Takže jak si to oni tady můžou nárokovat? Nemůžou. Znám pár Asiatů tady a nevadí mi. Nikdy mi nepřekáželi. Možná jsem se s nima párkrát kdysi porval, ale to je všechno, jinak mi jsou fakt ukradený. Vidíte to, imigranti přicházej, jenom zneužívaj náš sociální systém, a to nemám rád, protože to mě nutí změnit na ně pohled.

Ve skutečnosti jsou to lidi, který se snaží pracovat co nejlíp, protloukaj se jak jen dovedou. Ale stejně mě to štve, protože na ně musim změnit názor a je ze mě rasista a tak, a to si fakt o sobě nemyslím. Imigranti často vykonávají špinavé, těžké a špatně placené práce. Například takové, jaké jsou k mání na jatkách. Poté, co jsme si vyslechli postoje zdejších pracujících, se nedivím, že tu není ani jeden Asiat. Jenže Gilbert našel spolehlivé a ochotné pracovníky v jiné části světa - ve východní Evropě.

Nechtěli jsme to udělat, ale museli jsme zaměstnat nějaké cizince, a proto jsme najali dva mladé Poláky. Jsou to třídy. Všechno je včas, v pořádku, žádný problém. Ještě než začnou pracovat, mladí Angličani se ptají, kdy budou moct jít domů.Ale tihle Poláci, ti přijdou a chtějí pracovat, a za dobře odvedenou celodenní práci očekávají férový plat. Přesně tak by to mělo být. Jsou levnější než Angličani? Ne, vůbec. Platíme našim Polákům úplně stejně jako Angličanům, ale jak to mám říct, máme z nich větší zisk.

Když je najmete na hodinu, odpracují hodinu, kdežto Angličani se budou v šatnách zdržovat nejdéle ze všech, a na konci dne tam budou zase jako první. Skutečně sem spadli z nebe. Tihle chlapíci dokážou pohnout průmyslem. Všude si o tom čtete a je to ve zprávách. A nejen jatka zaměstnávají takovéhle lidi, všichni je zaměstnávají, protože oni jsou ochotní pracovat, což našinci bohužel často nejsou. Řezači řežou. Prodavači prodávají. Řidiči dodávají a uklízečí vytírají, ale porážeči, na nich je mít v ruce ten nůž a vrazit ho do zvířete.

Nejsme tu na operačním sále, ale přesto potřebují určitou manuální zručnost. Tahle práce vyžaduje dovednosti. Lidi říkají "to je jednoduchý", protože těm, co to ve skutečnosti dělají, to jde od ruky. Lidi si myslí "to je tak lehký, to taky zvládnu" a porážeč jim dá nůž do ruky a pak se jim jen směje. Jednou jsem se bodl do žaludku. Několikrát do rukou. Pořezal si pár prstů. Slyšel jsem i o lidech, co si prsty uřízli úplně. Ale nic skutečně vážného. Porážeči vás přimějí si myslet, že je to ta nejtěžší práce na světě a jenom ti nejlepší ji můžou dělat, ale tak to není.

Vlastně je to jenom o tom, že mi někdo ukáže, jak se to dělá, ne? Řekl bych že je to jako jezdit na kole. Jednou se to člověk naučí a už to nikdy nezapomene. Když má zaměstnavatel nějaký problémy se zaměstnancema, vždycky jsou to porážeči, kdo z toho vyváznou. Ale ve skutečnosti to jsou jenom dělníci s nožem v ruce, ne? Některý lidi se sem dostali, ani neví jak, a neví ani co tu dělaj. Ať už si lidé o porážečích myslí cokoli, není sporu o tom, že nejhorší status mají uklízeči.

Je také zřejmé, že Patch tu zřejmě není tím nejšťastnějším zaměstnancem. Pracujete tady rád? Hm, to je těžká otázka. Mám rád když se odsud na konci dne pakuju. Pak je to, pak je to dobrý. Vážně? A co ta samotná práce? Ta práce není problém, to spíš. ..jak už jsem řekl, snáším tady hodně lítosti. Jaké lítosti? No, protože jsem uklízeč, tak si všichni myslí že jsem podřadnej. Uklízeči si tady užijou. "Jsi k ničemu", a tak dál. Občas to člověku leze pořádně na nervy.

Jim je fuk že se chovaj jak idioti. Myslí si, že jenom proto že se nudí, tak maj právo si z člověka dělat srandu. Tlač! Zatlač ty červe! Jsi chlap jak sud! Zatlač ty zkurvenej červe! Zatlač! Jak jste starší, je to víc o psychice. Uvidíme jak daleko to může zajít. Není to žádná fyzická síla, co vám ze dne udělá peklo, jsou to lidi, co maj blbej den. Takže jestli to nazvete šikanou, tak jo. Pak tady existuje šikana. Je tady jenom jeden potížista, ale myslím si, že komu dělá nejvíc potíže, je on sám. Pan Parkinson.

Nevím jestli jim to přijde vtipný nebo jestli já jsem přecitlivělej. Myslím si že nejsem, ale je to tak osobní, přímý a hluboký. Ale cítil bych se blbě, kdybych jim to začal oplácet. Za chvíli dostaneš kurva facku. Dřív chodíval a sbíral z podlahy všechno rukama. Takže jsme na něj štěkali jak psi a on z toho šílel, ale to nás jenom víc povzbuzovalo štěkat dál. Víte co tim myslím? Prostě pokaždý, když začnem, on se může zbláznit. Kdyby to byl, tak by se jenom zasmál a nás by to přestalo bavit, ale takhle my ho trápíme, protože je to vtipný.

Vážně mi to vadí a jsem z toho mrzutej, často mám chuť jim vrazit. Ne že bych to bral nějak útočně. Spíš je to jako, nezacházej moc daleko, nebo ti uříznu ten tvůj posranej ksicht. . Fakt mě to dostává. Snažím se bejt milej a klidnej, zvládat to. Ale jak vejdu, tak je to samý "kde kurva seš? Co je tohle, a co tohle?" Pomyslím si "jsem pacifista, jsem mírumilovnej člověk, ale za chvíli ti vrazím svojí botu do tvýho zkurvenýho obličeje!" Ptát se šikanujících na jejich oběti nemá smysl.

Jenom pokrčí rameny a řeknou, že je to neškodná legrace. Tak jsem se zeptal Briana, proč se Patch chodí léčit. Všichni jsou špatní, jeden jako druhý. Berou ty nadávky jako součást práce. Dokud tady není opravdové násilí a nikdo není zraněn, tak to akceptujem, zahladí se to. Patch dokáže vrátit hodně toho, co se mu dostává. Často si sám začíná. Vím, že hodněkrát si začne někdo jiný, ale on je toho součástí. O dost si koleduje. Opravdu. Možná se to nezdá, ale většina lidí je tady hrdá na svou dobře odvedenou práci.

Není tu zrovna nejlepší pracovní prostředí, ale panuje tu silný názor, že mít práci je obecně skvělá věc. I ta největší špína jako jsou uklízeči aspoň zvednou každej den zadek a něco dělaj. Nesedí doma, nedávaj si jointy a neplejtvaj peníze daňovejch poplatníků. Nikdy jsem nebyl nemocný. Nikdy jsem nebyl bez práce. Nikdy jsem po nikom nic nechtěl. Když máš nějakej problém, když je s tebou něco opravdu v nepořádku a nemůžeš pracovat, pak dobře. Já jsem připravenej makat 45 hodin tejdně abych za tebe platil, ale jestli jsi jen kus línýho hovna co chce bejt doma, tak proč? Proč ty jo a já ne? Zvedni zadek a koukej pracovat.

Teď je tady generace mladejch děcek, co nikdy nepracovaly a ani nechtějí. Vím o takových případech. 5 let jsem najímal a vyhazoval nový a nový lidi, vím o čem to je. Je to horší a horší. Nemohl bych jenom tak sedět doma a nepracovat. Baví mě bejt zaměstnanej a nikdy jsem nebyl na podpoře, nikdy, to bych nemoh. Ztratíš smysl života, jenom sedíš doma a nic. A moje máma by mě navíc doma nenechala. Donutila by mě najít si práci. Neznám nikoho, kdo by neměl práci.

V podstatě se nerad stýkám s lidma, který nemaj práci. Ale je pravda, že v oblasti kde bydlím, tak tam pár línejch kreténů určitě je. Co se s nimi dá dělat? Zjebat je všechny. V této části světa nebylo výnosné zaměstnání nikdy jisté. Přádelny zmizely, protože bavlna se dá vyrábět levněji jinde. Maso to samé, a proto čelí jatka nejisté budoucnosti. Pamatujete si na teorii o skleněných zdech a o tom, jak se všichni staneme vegetariány? Tak teď jste se za ty zdi podívali.

Co budete jíst nadále? Maso a zeleninu, nebo jenom tu zeleninu? Některá prasátka skončí na trhu, některá zůstanou doma, jiná prasátka dostávají rostbíf a jiná zas nic, ale tohle prasátko... to si prostě usmyslelo, že by mu bylo líp někde úplně jinde. Tvůj je ten krvavý úkol. Vykonej ho rychle, tak aby tvá oběť necítila bolest. Nechť náhlý řez přinese rychlou smrt, takovou, jakou by sis přál sám pro sebe. Titulky a překlad - www.otevrioci.cz