"Jídlo je intimní záležitost," vysvětluje Hana Michopulu. K dnes už profesionálnímu zájmu o jídlo ji přivedly alergie dcer, ze dne na den musela změnit jídelníček celé rodiny. Sází především na sezónní potraviny a také o nich píše.

"Posledních patnáct let jsem neměl jiné maso než z mého chovu," říká Petr Štěpánek. V německé emigraci nafotil pro cestovní kanceláře snad celý svět. Šokující zkušenost s genově upravovanými potravinami ho přivedla z německé emigrace do šumavského pohraničí, kde založil farmu a pěstuje stáda koz a krav. Zajímá ho, co jí a jak lze být nezávislý.

Bývalý dramaturg Milan Calábek razí teorii různých potravin pro různé metabolické typy, s níž přišel už Hypokrates. Jako letitý vegetarián vysvětluje, jak mu vynechání vepřového pomohlo zbavit se závislosti na alkoholu.

"Když si neuděláte čas soustředit se na oběd, nepomůže vám ani, že jíte bio," přiznává Hana Zemanová. Vybudovala s přítelem síť prodejen s biopotravinami, nakonec ji ale prodali. Od absolutního vyčerpání jim ani superzdravá zelenina nepomohla. Prchli s manželem z Prahy a založili továrnu na biosušenky.

Jaroslav Dušek zkoušel v životě už leccos, v posledních letech se pročišťuje půsty… S obdivem se dívá na takzvané "dýchače": "Ti už nejí a nepijí vůbec a berou energii přímo ze slunce…"

Bylinkář Pavel Váňa objasňuje, které potraviny náš organismus detoxikují.

MUDr. Vladimíra Strnadelová se zabývala jako neurolog lidským tělem, ale zjistila, že řadě pacientů může pomoci, až když pochopí, jak jejich tělo funguje jako celek. A tak se začala věnovat celostní medicíně. "Jsou různé cesty k uzdravení a každý z pacientů potřebuje trochu jinou."

A říkám to proto, že vlastně je nám nesmírně blízký. Vlastně my ho pojímáme do sebe. Jednou jsem si koupil rajčátka a byla velice dobrá. Byla asi marokánská. Protože mi chutnala, chtěl jsem z nich mít semínka. Vzal jsem je, poslal jsem je kamarádovi do výzkumného ústavu, a ten mi zjistil, že v nich je gen tresky.

A na to, aby zčervenaly, se musí pořádně ozářit nějakou specielní lampou. Dokonce některé děti, které se rodí údajně jako ty indigové děti, říkají, že získávat energii skrze jídlo je velké překvapení pro ně, a že se trošku ztěžka orientují na té planetě právě kvůli tomuto zvláštnímu způsobu získávání energie, že nestačí prostě ten dech, nebo nějaký vědomí, propojení se sluncem.

Hana Michopulu má dvojčata. Jmenují se Anna a Maria. Jejich nemoc změnila mnohé, ale především jídelníček celé rodiny. Ony vlastně byly hodně nemocný, jako děti, neustálý zahlenění, kašel, zápaly plic, několikery antibiotika za rok. To zná určitě spousta rodičů, ale u nás se to opakovalo a vlastně to gradovalo. Dostaly i přes očkování černý kašel. A právě z té Homolky nás poslali do Německa za celostním lékařem, kousek za hranicemi, který objevil, že je to histaminová intolerance.

Já jsem dostala vlastně od doktora dva plný archy, seznam hustě popsanej co všechno nesmí, a ukázalo se, že jsou to vlastně nějaký dvě třetiny stravování, nebo dvě třetiny toho, jak jíme teď, to znamená, že dvě třetiny musely okamžitě pryč. Musím říct, že zezačátku na mě šly úplný mrákoty. Jakmile jsme nasadili tu dietu, kterou nám doporučil, tak změna byla prostě okamžitá, úžasná. Vlastně zmizelo veškerý podráždění toho organismu.

Petr Štěpánek v roce 1983 emigroval. Svobodný svět mu umožnil podívat se jinak i na to, co jí. Po osmi měsících v Karlsruhe jsem se odstěhoval do Bavorska. Byly tam ty krásné krávy na pastvinách, a pak tam byly ještě takové uzavřené budovy, ve kterých byly chovaný telata, nebo mladý bejci, kteří v životě neviděli ani světlo přírodní venku, a nikdy nebyli na pastvě. Ty doopravdy byli futrovaný od rána do večera, aby za co nejkratší dobu se z nich stal dobře jatečně opracovaný trup a dobře se prodali.

To byly takové první, bych řekl, diskrepance, když jsem si řekl: "Ne, to přece takhle nemůže bejt!" A to byla ta doba, kdy teda se ze mě stal i stoprocentní vegetarián. Fotograf pan Štěpánek objel svět. Dnes hospodaří v šumavském pohraničí na 35 hektarech, má 100 ovcí, 70 koz a 20 krav. Náš jídelníček je hodně lokální. Z většiny teda z našich vlastních produktů. Je i hodně časový, že ve chvíli, když je hodně zeleniny, tak jíme hodně zeleniny, když je hodně dýní, tak se vaří různý pokrmy z dýní, nebo zase když je hodně salátu, jí se hodně salátu.

Je to ovlivněno tím, co zrovna je. Potraviny mají být lékem a lék má být potravinou. To už říkali starý Avicenna, známý starověký lékař. A je to skutečně pravda. My bychom si měli vybírat takové potraviny, které obsahují nejvíce takzvaných antioxidantů, čili vlastně látek, které bojují proti oxidaci našich buněk, čili ke kažení, bych řekl, našich buněk. To můžete v podstatě si vyzkoušet třeba na sádle nebo másle. Když ho necháte na slunci chvilku na okně někde, tak se kazí.

A přesně tak se vlastně kazí v tom našem těle ten tuk, a vlastně potom ničí ty další buňky. A proto teda můžeme, nebo smíme, nebo musíme vlastně používat antioxidanty, které jsou velmi často ve velkém množství určitých druhů zeleniny, a to zejména barevné zeleniny. Jaroslav Dušek má rád stále nové výzvy. Několik let nejedl maso, pak nepil alkohol, a v posledním období drží půsty.

Já jsem nejdřív o tom četl, že existujou lidi, kteří jedí málo, nebo nejedí vůbec, nebo vydrží nejíst třeba 40 dnů, a četl jsem o tom u toho Pavla Máchy, na tom jeho serveru Půst. Tak jsem začal zkoušet ty jednodenní půsty, třídenní půsty, týdenní, no a pak jsem držel 28 dní. Já za půst považuju ten moment, kdy se opravdu nepřijímá žádná tuhá potrava a pije se pouze voda, jo. Tamto ostatní jsou takové diety, různé typy diet, ale tohleto je teda půst, kdy se přijímá jenom ta voda.

V tu chvíli se ta trávicí soustava vlastně vyřadí z činnosti, přestává trávit a začíná sama sebe čistit. To tělo je tak zvyklé, nastartuje takové sebepročišťování. Když mluvíme o stravě, musíme uvažovat o zažívacím systému, protože střevo jako takové je určitě důležité pro to, aby trávilo, vstřebávalo, vyčerpávalo to energii z potravy za pomoci ostatních orgánů, ale ve střevě je také podstatná část imunitního systému.

A v současné době díky složení stravy, ale nejen díky jemu, také díky tomu, že spousta generací je teďka nekojených, díky tomu, že se používá nadbytek antibiotik, díky tomu, že opravdu se tam používají v nadbytku potraviny, které vyvolávají chronický zánět v oblasti toho střeva, tak samozřejmě se zhoršuje střevní imunita. Já od roku 1991, kdy jsem přestal jíst jakékoliv léky, tak vlastně nezaznamenávám nějaké choroby, takže nedovedu přesně posoudit, jestli ten půst to zlepšuje, nebo nezlepšuje.

Protože jsem dědičně zatížen jako alkoholik, tak jsem propadl alkoholismu a zhruba v těch 38-39 letech už to bylo téměř se mnou beznadějný. A po strašných útrapách, sám jsem tloukl hlavou o zeď, se mi podařilo ten alkohol zastavit. A měl jsem stále problém, už jsem rok nepil, kdykoliv jsem cítil pivo. Šel jsem... byly zahrádky a cítil jsem to pivo, ty nohy už tam směřovaly. Pořád jsem s tím bojoval, pořád to nebylo vyčištěný, ale v momentě, kdy jsem přešel na vegetariánství, tak jsem měl po problému.

V tom momentě to absolutně skončilo. Po tom vepřovém mase, po tom sádle, jsem nutně ještě ten alkohol potřeboval, aby to zrychlilo to spalování u mě, aby to spalování prostě fungovalo. Ale v momentě, jakmile jsem vyřadil tyto věci, intuitivně, bez nějakých znalostí, v tom momentě skončil problém s alkoholismem, a nemám ho dodneška. Milan Calábek pracoval jako dramaturg, ale už takřka 20 let se zabývá tím, jak změnit lidské vědomí a uzdravit lidské tělo.

Takže tady máme zastoupeny všechny čtyři základní metabolický typy, z nichž každý se musí živit úplně jinou stravou. Co pro jednoho je lék, to znamená, pro Evu tučná strava a bílkoviny, třeba zvěřina a podobně, to je pro Laciho vyloženě jed. Laci kdyby si vzal cokoliv z toho, tak bude nemocnej. A když se bude léčit, tak bude právě muset používat co nejvíc uhlovodanové stravy. Kdežto u Lindy jsou to mírné bílkoviny, převažují bílkoviny, to znamená, u ní je to taková ta střední Đ bílé maso, drůbež, ryby.

A to je přesně to, co jí vyhovuje. A určité druhy ovoce. Kdežto Laci, který má nejvíc alkalickou krev, ten naopak ovoce potřebuje hodně. -Můžeš jíst Evo ovoce? -Jo, ale já ho nemám ráda. -Nemáš ho ráda? -Můžeš jíst nějaké uhlovodany? Moc o to nestojím, ale když jsem přinucená a není nic jinýho, jako se tomu stalo například při mý misi v Tanzánii, kde jsem žila v sirotčinci, kde nebylo co jíst, tak jsem byla přinucena jíst ugali.

A ugali je kukuřičná hustá kaše, taková hrubě umletá mouka. Uhlovodany. A chybělo koření, no tak to vůbec nebylo pro mě. -Ale neměla jsi vůbec žádné bílkoviny? -Ne. A tys tam vlastně místo při té chudé stravě, cítila jsi, že bys měla zhubnout... Já jsem se těšila, že se vrátím za hubenou holku. Ano, a tys tam naopak právě přibrala. Hanu Zemanovou zajímají potraviny bez chemie. Se svým přítelem založila síť prodejen s bio potravinami a síť restaurací, kde se z bio potravin vařilo.

Byznys v Praze, nebo bio byznys moc dobře fungoval. My jsme tehdy vlastně měli 60 zaměstnanců a vlastně po 4 letech jsme byli téměř z toho bio šílenství naprosto na pokraji zhroucení. Takže nás to dovedlo opravdu k tomu, že jsme byli úplně vyčerpaní, a to i přesto, že jsme jedli bio. A proto já říkám, že výživa je skvělý základ, ale zdaleka to není všechno. Našli odvahu změnit život. Odstěhovali se z Prahy na Sedlčansko a vybudovali malou továrnu na bio sušenky.

To, čemu my dneska říkáme bio, a kolem čeho se dělá ten neuvěřitelnej mediální skandál, vlastně bylo před 100 lety úplně všechno. Bio potraviny byly prostě všechny naprosto přirozený potraviny. A dneska potřebujeme vysvětlovat, jestli to je lepší nebo není lepší, jenom proto, že jsme prostě úplně ztratili náš přirozenej selskej rozum.

My na všechno potřebujeme vědecký důkazy a selskej rozum nám neříká, že když nějakej farmář dá do půdy míň chemie, míň pesticidů, když je nepoužije, tak že prostě v tý výsledný potravině je jich podstatně míň. Ale pak lidi hned přijdou: "No, ale vždyť dneska je tak znečištěný prostředí, vždyť už žádný bio být nemůže!" Jasně, že nemůže být už úplně čistá potravina, protože celé naše životní prostředí je prostě už postižené tím, co jsme do něj posledních 100 let dávali.

Cílem ekofarmářů není vytvořit potravinu, kde není absolutně žádná stopa třeba pesticidů, nebo chemické zátěže, jakékoliv, zkrátka ta je všude, ta je v dešti, ta je v půdě. Ale cílem je udělat to prostě jak nejlíp to jde v dnešní době. Když se dneska podívá člověk vůbec na potraviny, když jde supermarketem, tak tam nachází všelicos. Já bych řekl, že 80 procent potravin v Potravinách nejsou ani pořádně potraviny.

Jsou to určitá chutidla, jsou to věci, které lidé si koupí, protože jsou krásně zabalený, a protože byla na nich hezká reklama. Jednou jsem si koupil rajčátka a byla velice dobrá. Byla asi marokánská. Protože mi chutnala, chtěl jsem z nich mít semínka. Rajčátka dokonce krásně vyrostla, jenom byla zelená. A pořád nechtěla zčervenat. Nakonec jsem je dal zrát i za okno, a pořád byla jenom zelená.

Vzal jsem je, poslal jsem je kamarádovi do výzkumného ústavu, a ten mi zjistil, že v nich je gen tresky, a na to, aby zčervenaly, se musí pořádně ozářit nějakou specielní lampou. Dneska raději si vypěstuju vlastní rajčátka z bio semínek a vím, že jím rajče. Já jsem si právě tady ještě dneska chtěla vyzkoušet... Tohle jsou mrkvový muffiny a já jsem si chtěla vyzkoušet, jak budou fungovat ve formě na biskupský chlebíček, abych měla vlastně vyzkoušeno dávkování.

A to je vlastně klasický jídlo teda, který děti můžou, protože tam nejsou kvasnice, což je vlastně fermentovaná přísada, je tam jenom prášek do pečiva, a mrkev je pro ně spolu s jabkama v pohodě, takže to jsou suroviny, který fungujou. Vlastně zastávám názor, že je potřeba jíst všechno s mírou. Je to strašně nepopulární názor, protože lidi asi věří tak trochu na pohádky.

Věří, že se dá říct, že když vynecháme kávu a sezam, tak že všechno se změní, nebo naopak, když zařadíme kávu a sezam, tak budeme úžasně hubený a zdravý. Lidi by to rádi viděli jednoduchý, ale ono to prostě jednoduchý není. My to nedokážeme pojmout jako celek, a proto musíme jíst všechno, od každýho kousek. V naší přírodě se vyskytuje velmi mnoho antioxidantů, ale jsou to zejména maliní, ostružiní, borůvka, která regeneruje oční purpur například, ale také brusinka kanadská, která obsahuje spoustu právě těch antioxidantů, vitamínů.

A samozřejmě je obsahuje i ta naše brusinka, jenže bohužel já jsem... Jako kluk si pamatuju, že to byly palouky brusinky, dneska jestli tam najdeme jeden keříček tý brusinky, tak je to všechno hodně. Takže jsme rádi, že vlastně se sem dovážejí a my je můžeme využít perfektně na léčbu zánětů močových cest. Člověk jí ledacos, ale můžeme říct, že to jídlo ovlivňuje naši psychiku, náš stav našeho organismu, náš vzrůst, a tak podobně. Takže jsme to, co vlastně jíme.

Syrová zelenina určitě obsahuje vitamíny a podobně, ale my musíme vycházet právě z toho našeho trávení. My nemáme 4 žaludky jako kravička. U nás vlastně v tom žaludku se tráví bílkoviny, a potom vlastně celá ta nestrávená syrová zelenina jde do střev, a tam vlastně mají za úkol pankreatické enzymy slinivky břišní, aby to natrávily. Jenomže ony nemají takovou agresivitu, takovou sílu, aby dostatečně to natrávily.

Základem stravy by nemělo být pečivo, jak je to v současné době, ale měly by to být obiloviny - rýže, jáhly, pohanka, kukuřice, amarant, quinola, ječmen, oves, vlastně ve formě uvařených obilných zrn. Dají se z toho dělat noky, knedlíky, spoustu dalších věcí. Ale prostě dostat ty obiloviny do toho jídla je základem zdraví. Dostat tam tu tepelně upravenou zeleninu. Samozřejmě můžeme jíst, a měli bysme jíst část zeleniny syrové, ze které získáváme vitalitu, ale tu neumíme skladovat.

Já jsem se hlavně taky zabývala vlastně vůbec kvalitou másla, a zjistila jsem, že ajurvéda právě používá na všechno do teplé kuchyně ghí, takzvané přepuštěné máslo, které má vlastně trochu jinou strukturu. Na lžičce je řidší a vypadá to vlastně takhle. A najednou jsem zjistila, že v Čechách až asi do 17. nebo 18. století se používalo jenom přepuštěné máslo. A tomu se říkalo máslo, kdežto čerstvému máslu se říkalo putra, nebo putřička.

Balily se do křenovejch listí a nosily se takhle na trh, aby vydržely. Přepuštěné máslo má tu výhodu, že vydrží. Vydrží rok nebo dva. V podstatě obsahuje minimum cholesterolu, nebo podstatně méně, než normální máslo, a to nejdůležitější je, že se nepřepaluje. Takže česká kuchyně současná sice převzala to, že se spousta věcí dělá na másle, ale na klasickém másle, které se přepaluje, protože jeho kouřový bod je velmi nízký, nebo mnohem nižší, než je kouřový bod tady toho přepuštěného másla.

Tak, tohleto je ideální jídlo pro sympatikus, tj. pro mě, pro pomalé spalování a částečně i pro parasympatikus. Bílkoviny, rostlinné bílkoviny, nám plně postačují, těmto třem typům, nepostačují ale rychlému spalování. Ti musí mít skutečně těžké pulinové bílkoviny, bez těch se neobejde. Má-li být zdravé, a má-li se dostat do středu, má-li vyrovnat metabolickou nerovnováhu, jeho velkou metabolickou nerovnováhu, potřebuje k tomu živočišné bílkoviny a živočišné tuky, protože jeho metabolismus, na rozdíl třeba od mého, je založený na metabolismu cukru, uhlovodan je metabolismem, založeným na tucích.

Další školou pro mě byla moje Natálka. Já jsem ji téměř vlastně do 2 let kojila a ona nic jinýho nechtěla, než to prso, a pořád. Pak ale jsem si myslela, že přejdem na nějaký ty kašičky a tak, a já, protože se docela vyznám v těch všech jakoby málo známých obilovinách, z čeho se dají vařit kašičky, tak já vařila zrna, pasírovala nebo mlela, prostě zkoušela jsem všechny varianty. A jakmile Natálka viděla nějakou kaši, tak prostě odmítala, nechtěla.

Ona chtěla jedině chleba, a hlavně tuk. Ona nejedla chleba s máslem, ona jedla máslo s chlebem. To pro ní bylo úplně... A fakt pro mě škola! A nejoblíbenější jídlo bylo, když jsem jednou uvařila vývar z bio kuřete a ona si všimla... Já jsem z toho potom vyndávala ty zbytky toho masíčka, a ona vedle mě stála a pomáhala mi, a teď viděla ty vařený kůže. A já jsem to takhle dávala na stranu, že to dám našemu psovi Jonášovi.

A ona když to ochutnala, tak začala úplně hýkat štěstím a radostí a stalo se jí to nejoblíbenější stravou. Já jsem jakoby najednou viděla, že to nejde nevnímat a neposlouchat. Ta její touha byla tak jasná a intenzivní, že se to prostě nedalo nevidět. Máte ho tam? On se blbě ten motýl honí, že jo. Pojď sem! Hele, ten dělá dneska takový fóry! Pojď blíž, potřebujeme tě natočit! Zjistil jsem, že jsem takový půstařský typ, že mi to dělá dobře.

Při půstu se cítím odlehčeně, tělo je lehčí, nebolí mě klouby, tělo je takové celé protaženější, protože to je zvláštní efekt půstu, že když se půstuje, tak se uvolněj šlachy třeba, takže člověk dělá cviky, které by před půstem neudělal. My sem přivezeme v listopadu do republiky Henri Monforta, který slíbil, že přijede, a ten 9 let nejí ani nepije. Tak ten si myslím, že by nám mohl k tomu říct mnohem jaksi silnější záležitosti. A ten se teda uzdravil úplně.

Nejdůležitější je, aby se uzavřel celý cyklus životní, aby člověk mohl žít na tom místě, v těch podmínkách, i s dobrým svědomím, aby nemusel používat žádný urychlovadla, abysme nemuseli produkovat X litrů mlíka, z toho vyrobili X kilo sýrů, ale aby ti lidé, kteří i k nám přijedou, byli s tím, jak tady hospodaříme spokojení, že si můžou něco ochutnat, jít s námi dojit, jít s námi třeba i se podívat, jak se dělá sýr.

Té pestrosti jde vlastně dosáhnout jedním jediným způsobem, a to tím, že vlastně jíme podle toho, co příroda v danou chvíli plodí, to znamená, že jíme lokální a sezónní potraviny, protože ty se vlastně přirozeně střídají v průběhu roku tak, že nám tu pestrost umožní. A tenhle trend toho lokálního a sezónního stravování mě vlastně inspiroval ke všemu, co dělám. To znamená k pořádání farmářských trhů, připravuju novou kuchařku, která je vlastně na tohle téma speciálně zaměřená.

Tady na farmářských trzích jsem se naučila hlavně mluvit s farmáři. Já sama jsem třeba jim kladla otázku, jak se pozná hnojená a nehnojená zelenina. A pár takových tipů jsem dostala. Třeba vlastně mrkev může být mírně nahořklá, což se u nehnojené zeleniny, nehnojené mrkve nestane. Nebo třeba květák je vlastně lepší takový ten ďubkovaný, ale bohužel lidé často dávají přednost právě tomu bělostnému, dokonalému květáku.

Já bych v dalším kroku, podobně, jako vlastně u farmářských trhů, nechtěla pouze o věcech mluvit a psát. Ráda bych ty svoje názory zhmotnila v nějaký konkrétní věci. Chtěla bych nabídnout lidem produkt, který si budou moct koupit, a ráda bych, aby to byly čerstvé polívky, který se budou prodávat bez konzervantů. Když si dáme rýži s tofu, nebo jáhly s cizrnou, nebo si dáme, já nevím, kukuřici s fazolema, tak vznikne kompletní jídlo.

V celé Asii se jí rýže s tofu, nebo rýže s červenou čočkou. V Jižní Americe se jí kukuřice s fazolema, no a tady se jedl hrách a kroupy. "To je hloupý. To my máme každý den," to většina lidí zná. Ať je to slunce, ať je to země, je to voda, a spolupráce těchto energií vytváří jídlo, rostliny, pak to zase sežerou nějaký zvířata, vznikne z toho zase maso, ale vždycky je tam na začátku slunce, země, voda, vzduch, oheň.

Jsou tam prostě ty základní elementy, z kterých všechno je složeno, stvořeno, vytvořeno, postupně to z toho roste. No, a právě takoví ti půstaři, ti dýchači, oni potom přistupují ke zdroji té energie rovnou tedy a vynechávají ty další fáze, jako to jídlo, že to berou jako zdržování, jako už příliš takovou hutnou záležitost. Říkal jsem, že dlouhou dobu jsem byl vegetarián, dneska můžu říct, že posledních 15 let jsem určitě žádný maso jinde vyrostlý, než u nás, na naší farmě, nejedl.

Největším nebezpečím pro naše zdraví je lenost, jak teda v té kuchyni, tak potom třeba v tom pohybu. Třeba tu přípravu toho jídla musíme si dělat sami, protože víme, co tam dáme. My si ho můžeme samozřejmě koupit připravený, ale ty připravený věci nikdy nemají tu hodnotu. Když si to jídlo budu tady vařit, připravovat, tak vím, že jsem to udělal já pro svý zdraví. Sama na sobě jsem zjistila, že když jsem psala knihu a člověk vším je prostě v hlavě, má plnou...

prostě já jsem workoholik a šílenec, jo, takže pak najednou vždycky zjistím, že to trávení mám v hlavě, a nejsem schopná se vlastně na jídlo vůbec soustředit. Tak v tu chvíli to nefunguje. Můžete jíst cokoliv zdravýho, ale vlastně když je člověk roztěkanej a lítá, neudělá si ani trochu klid na normální oběd, tak ho prostě v klidu nestráví a ty super živiny, co v tom jídle třeba jsou, tak je to tělo ani neumí využít.

Pak jsem měl to štěstí, že jsem byl dlouho v Latinský Americe, v Mexiku, v Peru, žil jsem na Filipínách, byl jsem v Indonésii, v různých zemích, a vždycky jsem zjistil, že jsou lidi, který se živí úplně jinak, jinými potravinami, že každýmu vyhovuje něco úplně jiného. To, co vlastně žili, jak se živili jejich předkové, bylo pro ně výborný a pro nás to vůbec třeba nešlo.

Celá řada věcí, prostě, která pro ně byla prospěšná a báječná, nám nevyhovovala. A v takovém tom extrému už to vidíme vlastně hodně s velikou vzdáleností, tak si myslím, že to je moc dobrý, že to dál zase pomůže si uvědomit, jak jsme jako lidé různí. Skryté titulky: Malíková Vlasta Česká televize 2011