Preambule
Uvážíme-li, že každý živočich má svá práva, že zanedbání a zneuznávání těchto práv vedlo a stále vede člověka k páchání zločinu proti přírodě a zvířatům. Uvážíme-li, že uznání práva na existenci ostatních živočšných druhů lidským rodem vytváří základnu ke koexistenci živočišných druhů na celém světě.

Uvážíme-li, že genocidy jsou páchány člověkem a hrozí, že budou páchány i dále. Uvážíme-li, že úcta člověka ke zvířatům je vázána vzájemnou úctou mezi lidmi. Uvážíme-li, že výchova má již od dětství vést k pozornosti, pochopení, respektu a lásce ke zvířatům vyhlašuje se následující:

Článek 1:
Všechna zvířata (živočišné druhy) vcházející do života jsou si rovna a mají stejná práva na existenci.

Článek 2:
Všechna zvířata mají právo na to, aby byla respektována.

Člověk, jako jeden ze živočišných druhů nemá vyhlazovat ostatní živočichy ani je vyhlazovat takovým způsobem, kterým by se jejich právo znásilňovalo, má povinnost dát své znalosti do služeb zvířat.

Každé zvíře má právo na pozornost, péči a ochranu člověka.

Článek 3:
S žádným zvířetem nemá být špatně, tím méně krutě zacházeno.

Jestliže je nutno zvíře usmrtit, pak je třeba učinit tak bez prodlení bezbolestně, aniž by u něho vznikl pocit úzkosti.

Článek 4:
Každé zvíře patřící do druhu divokých zvířat má právo žit svobodně ve svém oblastním přirozeném prostředí pozemním, vzdušném nebo vodním, jakož i právo se rozmnožovat.

Jakékoliv omezování svobody, byť by se dělo s cíli výchovnými, je v rozporu s tímto právem.

Článek 5:
Každé zvíře patřící k druhu, který žije tradičně v blízkosti člověka, má právo na život a růst v tom rytmu a v těch podmínkách, které jsou vlastní témuž druhu žijícímu na svobodě.

Jakákoliv úprava těchto rytmů nebo těchto podmínek člověkem k účelům obchodním je v rozporu s tímto právem.

Článek 6:
Každé zvíře, které si člověk zvolil jako druha, má právo na život odpovídající přirozené délce jeho věku.

Opuštění zvířete je činem krutým a ponižujícím.

Článek 7:
Každé zvíře, které pracuje, má právo na rozumné vymezení trvání a intenzity práce, na výživu obnovující síly a na odpočinek.

Článek 8:
Pokusy na zvířatech způsobující fyzické či psychické utrpení jsou nesrovnatelné s právy zvířaete, i když jde o pokusy lékařské, vědecké, obchodní nebo o jakoukoli formu pokusu.

Má být využíváno techniky, která by tyto pokusy nahradila.

Článek 9:
Pokud je zvíře chováno pro výživu, má být živeno, umístěno, převáženo a usmrcováno, aniž by u něho vznikla úzkost či bolest.

Článek 10:
Žádné zvíře nesmí být využíváno pro zábavu člověka.

Exhibice zvířat a podívané využívající zvířata jsou neslučitelné s důstojností zvířete.

Článek 11:
Jakékoly činy vedoucí k usmrcení zvířete, aniž by to bylo nezbytné, jsou vražda, tedy zločin proti životu.

Článek 12:
Všechny činy vedoucí k usmrcování velkého počtu divokých zvířat jsou genocidou, tedy zločinem proti živočišnému druhu.

Znečišťování a ničení přirozeného prostředí vede ke genocidě.

Článek 13:
S mrtvým zvířetem má být zacházeno ohleduplně.

Kruté scény, v nichž jsou zvířata oběti, mají být zakázány jak v kinech, tak v televizi, pokud není jejich cílem demonstrovat porušování práv zvířete.

Článek 14:
Organizace k ochraně a záchraně zvířat mají být ustavovány na vládní úrovni.

Práva zvířete mají být hájena zákonem právě tak, jako práva člověka.