Pro tyto okamžiky bych si přál, abych mluvil hebrejsky. Vůbec nevím, co řekl, ale jen se krátce představím než přejdu k tomu, co jsem si připravil. Jsem velmi vděčný hnutí Zeitgeist Izrael které tuto událost umožnilo. [potlesk] Jmenuji se Peter Joseph Pracuji s organizací nazvanou Hnutí Zeitgeist. Třebaže většina mých projevů je o principiálních ekonomických neefektivitách které jsou podhoubím většiny občanských nepokojů, špatného zacházení s životním prostředím a všeobecného strádání, které dnes po světě vidíme.

Souvisí to s existujícím, i když neaplikovaným vědeckým poznáním které by takové problémy mohlo všeobecně vyřešit už ani nemluvě o vytvoření nového návrhu společnosti vyvěrajícícho z jiného druhu myšlení které by doslova zaručilo udržitelnost životního prostředí a společnosti, pokud by se uvedlo v život. Ústřední téma této přednášky je trochu více časové. Je jiná, než kterákoli, kterou jsem kdy pronesl. Název této prezentace je 'Definování míru: Ekonomika stát a válka'. Dělí se do 4 částí.

První má název 'Dějiny konfliktů člověka a rozprava o lidské přirozenosti'. Ukáži na důkazech a budu se zabývat umíněnou představou že my lidé jsme z principu a nezměnitelně agresivní a územní. Víme, že rané společnosti nevedly války v masovém měřítku a že většina konfliktů zejména mobilizace ve velkém měřítku, které jsme v moderním světě svědky jsou vlastně výsledkem podmínek skutečných nebo vykonstruovaných, které lákají lidské bytosti do pozice agrese.

Dále se dostaneme k zamyšlení se nad našimi podmínkami životního prostředí a strukturálních a psychologických režimů, které to zahrnuje čímž pochopíme, že pokud jde o válku tak podmínky, jak je známe, nastavuje stát obecně řečeno. Část 2: 'Charakter státu a donucení'. Zamyslíme se nad původem moderního státu a jeho rysů. Je doložené, že je v průměru jakýsi soubor kvalit které této koncentraci moci přísluší. Více do hloubky se navíc budeme zabývat vlivem státu na hodnoty kultury zvláště co se týče loajálnosti, patriotismu a jak je snadné pro velmi nepočetné politické a obchodní zájmy nalákat veřejnost na to, že jejich války jsou morální, správné a prospěšné.

Potom v části 3: 'Kultura války Byznys, vlastnictví a konkurence' se budeme zabývat hlubším pohledem na spodní vody motivující indoktrinaci která zdá se vytvořila stát, státní moc a samotný sklon k válce. Zaměříme se na kořeny našeho společenského systému pro který je válka nejen přirozená za současných ekonomických metod, které používáme je přímo nevyhnutelná. Základní struktura a z ní vycházející psychologie existující v tržním systému peněžní ekonomiky který dnes vládne světu, je klíčovým hnacím mechanismem konfliktu lidí všude na světě.

V závěrečné části 4: 'Definování míru nová společenská smlouva' se zaměříme na logiku příčin, kterou jsme před tím popsali a základní, zredukovanou metodou vyvodíme rysy společnosti podporující mír a co mír nepodporuje a jak můžeme jako jedna světová společnost znovu nastavit naše společenské poměry tak, abychom umožnili nově nalezenou rovnováhu pro člověka uvést v život, než bude příliš pozdě. Než začneme, potřebuji se zmínit o širší otázce kterou podle mého svět zlehčuje.

Jakoby setrvávala v jádru společnosti jakási historicky nevýrazná neschopnost se změnit (čož si myslím možná všichni registrujeme) nejen v kontextu globálních válek které vidíme v dnešním světě bohužel téměř jako přirozené ale také vzhledem ke zdravému rozumu společenských změn k lepšímu které se systematicky zamítají, aniž by se jim dostalo legitimní logické obhajoby. Zkrátka se zdá, že tradiční postoj je neustále v konfliktu s vynořujícími se znalostmi.

Jakmile se ustaví ideologická instituce například obvykle za všeobecného nezbytného souhlasu obyvatelstva objeví se rozdíl erbovního času což s sebou nese, že tato praxe či přesvědčení je teď empirickou pro životní podmínky člověka a potrvá navždy. Pozorujeme tyto rysy všudypřítomně v myšlení náboženském, politickém a ekonomickém ale zdá se, že žádná intelektuální disciplína či společenský objev není imunní. I ti, co se označují za vědce a tvrdí, že si libují v důrazu na etiku, kterou vyžaduje vědecká metoda často padají za oběť těmto tradičním předsudkům a mylné oddanosti, které zkreslují jejich závěry.

Tato oddanost se téměř vždy rodí z tradiční, zvykové kultury a jejich dominantních institucí kterými jsou tyto osoby zaučováni. Myslím si, že Dr. Gabor Maté to vyjadřuje velmi dobře "Je zkrátka historickým faktem že dominantní intelektuální kultura kterékoli konkrétní společnosti odráží zájmy dominantní skupiny v této společnosti. V otrokářské společnosti bude pohled na lidi a lidská práva odrážet potřeby otrokářů. Ve společnosti založené na moci určitých lidí ovládat a profitovat z životů a práce milionů dalších lidí bude dominantní intelektuální kultura odrážet potřeby dominantní skupiny.

Myšlenky, které prostupují psychologii, sociologii, historii, politickou ekonomii a politologii, podíváme-li se do jakéhokoli oboru v zásadě odrážejí určité zájmy elity. Akademici, kteří je příliš zpochybňují jsou upozaďováni nebo se na ně pohlíží jako na 'radikály'. Když se letmo podíváme na myšlenky, co se kdysi považovaly za absurdní nemožné, podvratné či dokonce nebezpečné které se později rozvinuly a sloužily progresu člověka ukazují jasně to, jak se můžeme mýlit v naší oddanosti.

Axiomaticky lze říci, že proti mnohým myšlenkám, které umožní v budoucnu pokrok a prospěch pro společnost, se dnes bude brojit a setkají se se zuřivým odporem. S odstupem času se zdá, že čím více je nová myšlenka všeobecně prospěšná tím horší je počáteční reakce současné kultury. Klasickým příkladem je ubíjejícně pomalé uznání mechanické povahy vědecké kauzality světa porozumění a metody, která usnadnila každý jeden rys pokroku člověka v historii od léčení nemocí po příchod technologie produkující hojnost po naše pochopení samotných podmínek člověka a jak funguje planeta.

Vědecká metoda, která je skutečně zhmotněním logiky a aplikace nejenže se setkala s odsouzením jako kacířská politickými a náboženskými institucemi moci v dějinách stále je zamítána i dnes a je mi líto, že to říkám v mnoha oblastech myšlení a aplikace. Anti-vědecké pohledy jsou vlastní otázkám domnělé mravnosti obhajované v obrovské prázdnotě subjektivních hledisek. Klasickým příkladem je vyzdvihování technologických pokroků které se použily k neblahým účelům, jako např. zbraně což evidentně nijak nesouvisí s technologií ale s deformovanou motivací kultury, kdo je používá.

Sofistikovanější tvzení říká, že vědecká metoda zkrátka není objektivní. Tento názor najdeme u západních filozofů jako byli Thomas Hobbes či Robert Boyle. V něčem mi je tento postoj sympatický ale jen s ohledem na určitou ironii jistého přetrvávajícího vměšování, šikany kultury, co se týče výsledku zdánlivě vědeckých závěrů, jak už zaznělo. Tak zvané vědce nesmíme zaměňovat s vědeckou metodou. Kulturní vliv a zastávané hodnoty jsou velmi často zkrátka příliš silně zatíženy předpojatostí, čímž požadované objektivity nelze dosáhnout.

Čím je nový vědecký objev kontroverznější tím větší neshody se objeví, jak nám ukazuje historie. V klasickém textu autorů Cohena a Nagela nazvaném 'Úvod do logiky a vědecké metody' (kniha, kterou doporučuji) je tento problém velmi pěkně popsán s ohledem na proces empirického, logického vyhodnocování a jeho nezávislosti na lidské psychologii. Cituji: "Logický rozdíl mezi platným a neplatným úsudkem se netýká způsobu, kterým myslíme (procesu probíhajícím v něčí hlavě). Samotná váha důkazu není časovou událostí ale vztahem vyplývání mezi určitými třídami nebo typy tvrzení.

Samozřejmě, že myšlení je nutné k pochopení takových implikací nečiní však fyziku odvětvím psychologie. Uvědomění si, že logiku nelze omezit na fenomén psychologie nám pomáhá rozlišit mezi vědou a rétorikou přičemž vnímáme rétoriku jako druh přesvědčování či argumentace abychom snížili pocit jistoty. Kvůli našemu emočnímu založení velmi obtížně přijímáme jistá tvrzení, jakkoli silné důkazy svědčí v jejich prospěch. Protože všechny důkazy závisí na přijetí jistých tvrzení za pravdivá žádné tvrzení nelze prokázat jako pravdivé někomu, kdo je dostatečně rozhodnut takovému tvrzení nevěřit.

"Co je tím, co zahrnuje tuto sílu, která brání něčemu co lze nazvat objektivní uvažování? Kulturní návyky a hodnoty kultury. Zdá se to velmi zjevné, ale bohužel jsme všichni oběti těchto návyků a kultury. Jako lidé nemáme žádné spontánní myšlenky nebo jednání. Jsme příčinnými organismy udržujícími řetězec myšlenek a reakcí existujícími vždy v 'přechodném období'. Abych se vrátil zpět k tématu, je klíčové zdůraznit nic není více zakořeněné v naší kulturní identitě jako obecné instituce společnosti, do kterých se rodíme a hodnoty, které tyto instituce udržují.

Čím je tradice starší tím tužší boj ji zachovat. Svět představuje v mnoha ohledech zrychlující se střetávání úporných tradičních představ podporovaných institucemi, které stále získávají svým vykořisťováním a vynořující se, vědecké reality a logického vyhodnocování které se prokázalo jako nejbližší přiblížení se pravdě, kterou jako lidský druh máme. Jak se pustím do posuzování povahy války a míru vskutku kontroverzního tématu, rád bych, kdyby každý naslouchal sám sobě a sledoval své osobní reakce na to, co tu zazní.

Když narazíte na něco, s čím nesouhlasíte, položte si upřímně otázku odkud se bere tento nesouhlas? Z technické analýzy kde jsou proměnné brány v potaz o své vlastní hodnotě bez ohledu na nositele? Nebo tento nesouhlas pochází z hledisek která možná jsou založena na výdobytcích hodnot kultury které k lepšímu či horšímu definovala jako empiricky normální to, co si myslíme bez ohledu na to, zda je to pravda či ne. Vůbec tu nejsem proto, abych odsuzoval nějakou zemi, politickou stranu náboženské tvrzení či instituci.

Nezastávám se a nevystupuji tu proti americkému válečnému imperialismu. Neplanu zaujatostí k nějaké straně izraelsko-palestinského konfliktu. ani tu nevynáším rozsudek nad nějakou stranou či mocností explicitně navzdory nekonečným zvěrstvům, která zachycují dějiny. Proč? Protože pokud jde o změnu, myslím tím skutečnou změnu všechny současné úhly pohledu obvyklé debaty a předpokládaná řešení 'v rámci systému' berou za své když pochopíme širší kontext co se týče války. Potřebujeme teď přemýšlet na jiné úrovni.

Za tohoto referenčního rámce logicky nemohu být věrný žádné zemi. Nejsem nijak oddaný žádné osobě, guru či vůdci či vázán poslušností. Nejsem nijak oddán nějaké rase, náboženství politické straně nebo zajeté ideologické doktríně a co je nejdůležitější, žádné empirické víře neměnnosti jakékoli domněnky, údajnému faktu historickému, současnému či budoucímu, když vím že všechno lidské chápání prochází vývojem mění se, zpřesňuje, ode dneška až do konce našich dní. Jedinou konstantou je změna. [potlesk]

Jedinou konstantou je evidentně změna. I když se to zdá jako paradox, který sám sebe ruší smyslem samotných zaznamenaných dějin pro nás je získat logický úsudek ze všeho zaznamenaného, ať už jakýmkoli vědním oborem. Aplikujeme-li na tyto vzory vědeckou metodu vyhodnocení můžeme dospět k relevantním závěrům. Toto v podstatě probíhá v naší mysli. Věda je naším nástrojem pro vytváření lepšího světa pro všechny přičemž zachovává přirozené prostředí a zjednodušeně řečeno (jak se zmíním dále) jen když změníme strukturu převládajícího globálního společenského systému tedy jeho výchozího bodu - ekonomiky, která předchází všechny ostatní body společnosti což bychom mohli nazvat 'světový mír' je možný.

1. část: Dějiny konfliktu člověka a rozprava o lidské povaze
Zdá se, že většina kultur na světě si stále uchovává do velké míry pověrčivé pohledy na chování lidí teritoriálnost a domnělou nevyhnutelnost války jak z hlediska vyprovokovaného útoku tak obrany. Od počátku historie se tvrdí, že lidé mají vrozenou tendenci k násilí z čehož tedy v extrémních případech plyne, že bez ohledu na charakter okolností násilné, despotické chování propukne skoro náhodně jako tlaková záklopka propouštějící páru.

Logicky tedy válečný postoj a ochranu považuje každý za přirozený, nevyhnutelný důsledek. Tato myšlenka v dějinách na sebe vzala různé formy nejvýznačnější pravděpodobně v náboženské představě dobrého a zlého: zlo existující jako duchovní síla, kterou zkrátka nelze zastavit jen se proti ní můžeme bránit. Jak se k tomu ještě dostanu, použití duality dobra a zla spolu s mnoha dalšími vpravdě pověrčivými domněnkami je stále součástí, která podněcuje politickou rétoriku která funguje jako vábnička podpory války států.

Je to opravdu mocný nástroj propagandy, zvláště když vezmeme v úvahu že většina lidí na této planetě se stále kloní k takovým náboženským formám kauzality a tedy v principu jim důvěřuje. Kdybyste se však zeptali těch nejrozumnějších jendotlivců co mají na mysli pod pojmem 'zlo' definici by pravděpodobně přenechali jen zdánlivě vědecké představě lidského instinktu. Podíváme-li se na podobné pojmy v kontextu myslím si, že Dr. James Gilligan z Centra pro studium násilí na Harvardu přišel s nejpřímější odpovědí.

Cituji: "Jedním důvodem uváděným na podporu násilného chování coby instinktu je podpora status quo. Je-li násilí vrozené a instiktivní, potom je jasné, že nemá význam se snažit změnit náš společenský a ekonomický systém." Co skutečně dokládá historie a moderní věda o sociologických podmínkách člověka co se týče znaků násilí ve vztahu k debatě o lidské povaze? Objevila 'geny války', které tento instinkt umožňují shromáždit se a zabíjet ostatní lidi? Je něco v přírodních vědách, co lze vykázat za empirickou kauzalitu, která je zakořeněna v evoluční biologii či dokonce v evoluční psychologii lidského organismu, projevující se nevyhnutelným násilím? Odpovědí je jasné 'NE', jak dokládají moderní sociobiologické výzkumy.

Dokládají, že celé opodstatnění domněnek které vedly k závěru, že lidé jsou vrozeně násilní pochází z úzkoprsého porovnávání událostí s velkou mírou opomenutí okolností nebo podmínek, které tyto události zapříčinily. Měřitelný je jen jeden univerzální faktor rozvinutí a provádění násilí ať už mezi občany či armádami, a tím je prostředí. Jediná známá vystupovatelná univerzální proměnná je kvalita prostředí, fyzická a sociologická ve které lidé vyrůstají či žijí. Jádrem definice člověka je ve skutečnosti samo prostředí, přijde mi to celkem zajímavé.

Jsme doslova projevem fyzického prostředí a přirozených přírodních zákonů, které řídí prostředí. Toto je evoluce: tvarující proces vesmíru který pomalu utváří nově vznikající entity za existujících podmínek aby fungovaly. Proto existujeme na Zemi a máme části, které máme dýchání vzduchu oproti existenci na Venuši. Pokud bychom se vyvinuli tam, měli bychom velmi odlišné části abychom byli schopní tam přežít, mohli bychom vůbec přežít. Dokonce i naše geny, o který se předpokládá, že jsou v jádru naší domněle zafixované psychické povahy člověka jsou vlastně řízeny stimulací z prostředí (což je něco, o čem se moc nemluví).

Když například vezmete po narození dítě a umístíte ho do tmavé místnosti na určitou dobu, dispozice genů k vidění se zkrátka nerozvine. Když dítě po narození budeme kojit a dáme ho do postýlky ale nikdy se ho nedotkneme nebo ho láskyplně nepochováme nejenže takové děťátko nevyroste, pravděpodobně zemře protože projevená náklonnost je nezbytná v počátečním stádiu nejútlejšího dětství: vliv prostředí. Nakonec zjistíme, že jediným nejpodstatnějším a rozhodujícím faktorem ovlivňujícím lidský organismus krátkodobě i dlouhodobě je prostředí, které nás obklopuje.

Naše geny reagují na stimulaci v rámci jisté škály možností. Čím více se dovídáme o jeho vztahu tím se nám zdá se odhaluje větší škála možností na mnoha úrovních. Nejširší škála možností, kterou prostředí umožňuje spočívá na úrovni kultury. Když si uvědomíme závažnost kulturního vlivu na psychologii a sociologii člověka, dojdeme k poznání, které bije do očí: tím nejhlubším imperativem pokud jde o změnu chování člověka je změnit okolnosti, ve kterých žije jak co se týče přístupu k základním potřebám nezbytným pro přežití a bezpečí, až po jemnější vlivy vzdělání a kultury které tvarují způsob, kterým vidíme svět a sebe navzájem.

Tím neříkám, že lidé evolučně nemají původ v přírodě. Náš obecný instinkt k životu, plození potomků či obraně v ohrožení určitě máme tyto tendence; nejsme nepopsané listy. Nám společné automatické reakce či tzv. instinkty je i nadále třeba brát v potaz, když se zabýváme obecně rovnicí ale tato rovnice je tak velice zúžena Zjistili jsme, že disponujeme předvídatelnou škálou chování která se téměř výhradně zakládá na existujících podmínkách a rozdíl mezi někým, kdo vezme do rukou zbraň a chladnokrevně někoho zabije, jak to formálně vyžaduje instituce války a někým, kdo si zabíjet nevybere, je pouze vynálezem kultury.

Čím se liší sériový vrah který se vytipuje skupinu lidí a systematicky je vraždí a voják, který dělá to samé? Kudy vede hranice morálky? I když se vám to může zdát kontroverzní, já žádnou nevidím protože opravdu vůbec žádná není když přihlédneme k okolnostem dotyčné osoby. Protože každá osoba je a může pouze být výsledkem svého prostředí vyvolaného biologicky nebo kulturně naprogramovaného přičemž vliv kulturního naprogramování vysoce převažuje nad biologickou predispozicí pokud jde o chování a volbu člověka.

Omlouvám se, že do toho tak vrtám. Pro ty z vás, kteří si myslí, že je taková představa nebezpečná a chladná, žádná mravnost nebo se snad domníváte, že lidé potřebují nějaký typ mravního vedení k uctivosti, jako je tradiční náboženské přikázání: "Nezabiješ." Položím vám otázku z pragmatičtějšího hlediska: Dosáhly tyto starodávné idály něčeho? Zabránily zdánlivě nekonečnému globálnímu násilí a zneužívání člověka člověkem a lidského vykořisťování které existuje dnes a denně? Odpověď je evidentně 'Ne'. Vnucovaná morálka filozofů svět nespasí.

Jen promyšlený hmatatelný plán změnit naše okolnosti tak, aby takové jednání neznamenalo žádný přínos zabrání tomu, co pokládáme za nemorální chování. Ponechme to stranou a podívejme se v krátkosti do dějin s jejich vztah ke konfliktu. Začnu tam, kde byste to nečekali: u našich předchůdců primátů. Starší antropologické studie, které se pokoušely ospravedlnit násilí lidí často porovnávaly lidi s našimi předchozími stádii evoluce a hledali v nich vzory. Zdánlivě se to zdá logické protože máme z 95-99% stejnou DNA jako šimpanzi a další primáti v tomto spektru.

Zní to působivě. Může také znít působivě, že octomilky mají s lidmi společných 60% genů ale ta spojitost s chováním je přinejlepším pochybná, jak bychom asi všichni připustili. Protože společné geny v tomto kontextu nejsou téměř nijak důležité jakkoli se takový přístup vzpírá intuici. Třebaže tu skutečně jsou společné prvky v chování co se týče násilí které vidíme jak ve společnosti lidské tak mezi primáty jako je rozvrstvení společnosti, dokonce i ryze vražedné prvky organizovaného zločinu, odvetných reakcí reakcí důvěry a nedůvěry a mnohé další reakce, kterých určitě rozpoznáváme u našeho druhu.

Jako lidská kultura také ukazují jedinečné variace a výjimky k tomuto chování, založenému na zkušenostech a podmínkách které dělají takové představy o vlastnostech univerzálností kterou je těžké postihnout empiricky. Například antropolog a neurovědec na Stanfordské univerzitě který strávil desetiletí studiem tlupy paviánů v Africe žasl když sledoval sociální transformaci v této tlupě poté, co alfa samci této skupiny se náhodou otrávili a zemřeli čímž v tlupě zbyly pouze nižší, méně agresivní třídy.

Zmizení dominantních alfa samců zjevně přetvořilo tuto skupinu směrem k mnohem nižší úrovni násilí a agrese, než jaká byla kdykoli předtím nejen u stávající generace, ale dokonce i o deset let později díky tomuto posunu kultury prostředí v tlupě stále si udržují nízkou úroveň agrese dokonce i když získají nové samce, kteří k nim migrují z ostatních tlup kteří mají tyto normální agresivní tendence. Jsou vlastně schopní tyto nové členy navyknout na zrovna tak v průměru nízké vzory agrese a tedy je kulturně formovat. Je to velmi jedinečné zjištění.

Znamená to, že lze paviány naučit nosit pánské obleky a řídit auta na mírových manifestacích a zpívat Lennonův song 'Imagine'? Samozřejmě, že ne. Zabýváme se spektrem chování. Proto je trefnou otázkou: Co je spektrum člověka? Zdá se, že čím jednodušší je biologicky organismus (zvláště jeho kognitivní vývoj, pokud je nějaký), tím menší má flexibilitu. Klasickým příkladem jsou mravenci, kteří znázorňují neměnné předvídatelné chování téměř až do té míry, že jsou pouhými chemickými stroji kteří se vyvíjejí automaticky ale čím je organismus komplexnější obecně řečeno, tím je všestrannější.

Zkoumáme-li, co dnes chápeme pod evolucí lidského mozku z plazího stavu po první savce k pozděním změnám savců, opodstatněné důkazy naznačují že současný stav naší kůry mozkové, zvláště ????? je tím, co umožňuje velmi jedinečné, adaptivní chápání a flexibilitu kterou pokládáme v lidské společnosti za samozřejmou, nebo ji dokonce neuznáváme. Unikátním je, že na jedné straně planety máme pacifistické komunity s mizivým až žádným násilím zatímco na druhé straně: systematické zabíjení na denním pořádku.

Neexistují-li důkazy, které by podporovaly skutečné psychologické odlišnosti ras pouze regionální podmínky a kultura mohou vysvětlovat tyto obrovské rozdíly. Tím se dostávám k obecné historii lidské společnosti a válek. Pravděpodobně nejlepším místem pro začátek je rozsáhlé období lidské existence coby lovci-sběrači před neolitickou revolucí a příchod zemědělství a běžných nástrojů což bylo zhruba před 12 000 lety. Často zapomínáme, že 99% těch, které definujeme jako homo-sapiens existovalo ve velkých nestratifikovaných, rovnostářských strukturách společnosti s nízkou úrovní násilí a vzor masové mobilizace k válčení jak víme prakticky neexistoval.

Několik skupin lovců-sběračů, které stále ještě existují v izolovaných oblastech stále jak vidno podporují toto obecné, mírové chování. Zdá se, že po neolitické revoluci s tím, jak jsme začali být schopní kontrolovat naše prostředí a tedy produkci a hromadění zásob jídla vytváření nástrojů, uspořádání pravidel práce atd. jsme zaseli semínka současného socioekonomického systému. Je snadné dohlédnout, jak základní koncept hodnoty odvozený z něčí práce se projevil v ochranářském a vzájemném systému směny práce, i když taková hodnota a představy o trhu dostaly formálně konkrétní podobu až v 17. či 18. století.

S tím jak pokračoval vývoj od neolitické revoluce nahradil často pasivní nomádický životní styl lovců-sběračů styl usedlých ochranářských kmenů a nakonec pak typ městských společností omezených na jedno místo. Tady počíná válčení, jak ho známe včetně technologie, která tyto zbraně umožnila což by bylo na další přednášku. Slovy Richarda A. Gabriela v textu nazvaném 'Stručná historie války' "Vynalezení a rozšíření zemědělství spolu s domestikací zvířat v 5. století před naším letopočtem se uznávají za milníky ve vývoji, které připravily půdu pro vznik prvních komplexních městských osídlení ve velkém.

Tyto společnosti, které se objevují téměř současně před 4000 lety př.n.l. v Egyptě a Mezopotámii používaly kamenné nástroje ale během 500 let kamenné nástroje a zbraně byly nahrazeny bronzem. S výrobou bronzu došlo k revoluci ve válčení." Je to také období, ve kterém se objevil koncept státu a trvalých ozbrojených sil. Tyto první civilizace vyprodukovaly první příklady státem ovládaných institucí nejprve v podobě kmenového náčelnictví a později monarchií. V té samé době si centralizace vyžádala vytvoření administrativní struktury schopné řídit společenský... Rozvoj ústředních státních institucí a podpůrného administrativního aparátu nevyhnutelně dalo formu a stabilitu vojenským strukturám.

Výsledkem byla expanze a stabilizace původně rozvolněných a nestálých kast válečníků. Kolem roku 2700 př.n.l. měla Sumerská říše plně kompaktní vojenskou strukturu a stálou armádu organizovanou dle moderních měřítek. Stálá armáda se objevila jako trvalá součást struktury společnosti a byla obdařena silnou sociální legitimitou a od té doby nás provází." Od tohoto období prvních forem moderní civilizace došlo k tisícům válek z nichž většina souvisí se získáváním zdrojů či území při kterých buď jedna skupina pracuje na rozšíření své moci a materiálního bohatství nebo na vlastní ochraně před ostatními skupinami, které se ji snaží dobýt a pohltit.

V zásadě je to stejné i dnes. Je třeba si položit otázku: Proč přetrvává tato tendence? V čem je její původ? Co motivuje armádu zabíjet kontrolovaným chladným způsobem kvůli státnímu prospěchu? Dostanu se k tomu ještě později tendence k válce není univerzální rys člověka, který si žádá vyjádření ale velmi citlivou zranitelností něčího smyslu pro sociální identitu, smyslu přijetí strachu a obecného osobního znepokojení, které, je-li řádně organizováno lze zmanipulovat pro službu jedné skupině na úkor druhé.

Debata o lidské povaze co se týče násilí, které nevykazuje žádné univerzální prvky opravdu odhaluje vysoce pravděpodobnou tendenci v reakci je-li člověk vystaven určitému stimulu prostředí generujícímu strach či dotčenost. Co uvedlo do pohybu rané období moderního válčení není nějaká anomálie lidské společnosti ani se to nezdá být nezastavitelným lidským sklonem. Spíše to vypadá jako přirozená vlastnost: 1) fungování státní instituce a její principiální potřeby kontrolovat spolu s tím klíčovým v jejím původu, tedy základní ekonomické předpoklady: nedostatek zdrojů pověru a psychologii, kterou udržuje.

2. část: Stát, Povaha a Donucení
Proč? Tato malá válka, ve které jsme ukradli zem Mexiku si vyžádala 30 000 obětí během několika málo let. 30 000 mrtvých a to už je dávno. Americko-vietnamská válka, kterou vyprovokoval údajný torpédový útok který nikoho nezabil, ale vyvolal podporu u veřejnosti se do války zapojit si vyžádala na 3,5 milionů mrtvých! Téměř všechny tyto imperiální války, včetně zapojení Spojených států do světových válek, proporcionálně představují ........?? když Spojené státy hledaly výmluvu k napadení Kuby v šedesátých letech.

Interně plánovaly provést sérii teroristických útoků a pak je svést na Kubu kvůli vnímání a podpoře veřejnosti a využít tak veřejného morální pohoršení a strachu. To se obecně ví a odvažuji se dodat králem všech moderních náboženských událostí tou, která vyprovokovala nejsilnější morální rozhořčení čest a patriotickou neurózu jsou události z 11. září 2001, které beze vší pochybnosti dokazují že scénář - reakce na provokaci - nepotřebuje za předpokladu dostatečného šoku a ???

I kdyby byla oficiální verze této události americké vlády naprosto pravdivá, 100% pravda kroky americké vlády a jejich spojenců, které po této události následovaly neměly nic společného s touto událostí samotnou. Naprosto nic, pokud jsme dávali pozor. [potlesk] Pouze otevřela stavidla patriotické odvetě a otevřela prostor široké paletě imperiální mobilizace. Nejde jim o jakoukoli zemi či její obyvatele. Není to záležitost morálky. Jde o způsob, jakým byly zkonstruovány.

Od Turecka po Rusko, Izrael, Velkou Británii atd. přínos 11. září byl pro Stát ohromný, co se týče brždění veřejnosti externích hráčů, pohlcení a ztížení jejich moci. Oficiálně není žádná válka proti terorismu. Může být... [potlesk] Nemůže být něco jako válka proti abstrakci. Nemá žádný univerzálně uchopitelný předpoklad. Žádné místo či snad ještě hůře, žádnou univerzální představu úspěchu to už ani nemluvím o tom, že všechny kroky tzv. co se týče opravdových hrozeb pro lidskou společnost a zdraví veřejnosti, ale o tom zase někdy jindy.

Biliony dolarů se utrácí za akce, při které umírají lidé které by šlo dobře použít na tolik jiných potřebných věcí ale všichni víme, co je skutečně tím pravým záměrem: Ta skutečná válka se vede proti řešení problémů a lidské harmonii. Skutečná válka se vede proti rovnováze sil a spravedlnosti ve společnosti. Skutečná válka se vede proti instituci ekonomické rovnosti. Stabilita společnosti bohužel není rysem, o který velké státní firmy usilují, neboť z ní neplyne žádná výhoda.

Opravdovým nástrojem terorismu není akt násilí páchaného neuvěřitelně malou zoufalou subkulturou, která opravdu existuje ale nástroj výmluvy používaný Státem za účelem další konsolidace zahraniční a domácí moci. Nepůjdu do hloubky. Co nyní definuje soudržnost společnosti a důvěru uvnitř komunity? Není patriotismus a národní hrdost v určité míře pozitivem? Když o tom přemýšlíme, tak téměř všechny představy o komunitě v zásadě přebíjí stále rozdělující premisa tržní soupeřivosti a privatizace všeho.

Zbývá toho už velmi málo na světě, co strukturálně generuje sociální kapitál a důvěru uvnitř komunit. I tzv. rovnostářské státy na světě: Norsko, Švédsko atd. vykazují silné znaky nevyváženého růstu a příjmové nerovnosti a tedy ztráty komunity. Jinými slovy se to zhoršuje. V minulosti téměř po celou historii člověka byla hlavní hrozbou přežití člověka příroda. Dnes je to kultura." Jsme jedna planeta. Děkuji. [potlesk]