Názory prezentované v těchto rozhovorech jsou především účinkujícího a nemusí nutně vyjadřovat názory tvůrců filmu či sponzorů. Přeložili společně přispěvatelé na dotsub.com.

Hnutí Zeitgeist
Mé jméno je Peter Joseph. Jsem de facto zakladatel organizace zvané The Zeitgeist Movement (hnutí Zeitgeist), která usiluje o obměnu stávajícího kulturního klimatu, pokud chcete, do něčeho, co by se dalo pokládat za opravdu udržitelné nejen pro jeden národ či třídu, ale všechny lidi světa.

Nyní žijeme v paradigmatu, ve kterém společnost funguje na myšlence nekonečného růstu. Tedy, stále nakupujeme a spotřebováváme nehledě na to, kolik zdrojů máme. To vytváří střet s přírodou, přitom svět právě přichází, na mnoha úrovních, že Země je v podstatě uzavřený systém. Trvalo miliardy let, než vznikly minerály. Trvalo hodně, hodně stovek milionů let, než vznikla fosilní paliva, která určují vše, co máme. A, dost překvapivě, vytvořili jsme systém, ve kterém užíváme všechny z našich zdrojů k vytvoření ekonomického růstu nezbytným k zachování zaměstnanosti a všeho dalšího. Současně ztenčujeme naše zdroje téměř exponenciálně, zdá se, zatímco populace stále roste, a jak se zdá nikdo nerozumí, že to je naprostý rozpor a časem vyčerpáme své klíčové zdroje a nakonec uvidíte věci, já nevím, jak lidská populace začne klesat.

Jmenuji se Jacque Fresco a chystám se předložit koncept projektu Venus.

Projekt Venus
Nechcete-li válku, nechcete-li bídu, hlad, nezaměstnanost, musíte prohlásit všechny světové zdroje jako společné dědictví všech lidí světa. Všechny umělé hranice musí být odstraněny, aby lidé mohli kamkoli cestovat. Musí být globální společnost. Mnoho lidí cítí, "Dobře, pojďme rozvinout každou zemi." Nemůžete to udělat, protože pokud Rusové testují nukleární látky, a Číňané, tak to (?-překl.) přejde všude po světě. Takže je velmi těžké pracovat nezávisle. Takže, řekl bych, pokud chcete tyto věci, musíte změnit způsob, jak společnost pracuje. Tady v Projektu Venus věříme, že stále nejsme civilizovaní. Dokud máme armády, námořnictva, věznice, policie, nejsme civilizovaní. Žádný národ není civilizovaný. Být civilizovaný je neustálý proces. Čím více se naučíme, čím více víme o vztahu člověka a jeho prostředí, tím více jsme schopni se zabývat těmito problémy. Pokud v tom selžeme, nemůžeme být schopni vyřešit problémy. Pokud se pohybujeme v tradičních hodnotách, nejsme schopni řešit problémy.

Movement: Orientation Presentation
Následující prezentace je sestavena tak, aby poskytla základní přehled o principech filosofii a cílech hnutí Zeitgeist. Tato prezentace je výtahem z obsáhlejší "Orientační aktivistické příručky" která je k dispozici zdarma ke stažení na thezeitgeistmovement.com Všechny informace obsažené v této prezentaci pochází z této příručky.

Hnutí Zeitgeist - aktivistická orientace
Hnutí Zeitgeist není politickým hnutím. Neuznává rozdělující pojmy národů, vlád, ras, náboženství nebo společenských tříd. Spíš vidíme svět jako jeden organismus s lidským druhem jako jednou rodinou. Zároveň uznáváme, že zcela závisíme na prostředí, ve kterém žijeme nejen co se týká životních nezbytností jako potrava, vzduch a voda ale také na vlivu a řízení, co se týče životních procesů.

Zastáváme názor, že naše propojení s přírodními procesy je nejpokrokovější a nejproduktivnější stav, kterého můžeme dosáhnout. Hnutí Zeitgeist je ve skutečnosti aktivistickým křídlem Projektu Venus organizace stavící na celoživotním díle průmyslového designera a sociálního inženýra Jacqua Fresca. Jednoduše řečeno, to co reprezentuje projekt Venus a o co usiluje hnutí Zeitgeist, lze zjednodušeně shrnout jako užití vědecké metody ve prospěch společnosti.

Jedním z největších objevů lidstva, který umožnil obrovský technologický pokrok na této planetě bylo porozumění a aplikace vědy. Prostřednictvím humánního využití vědy a technologie v procesu rozhodování a pro společenský záměr lze naše prostředí transformovat v cosi neobyčejně vyváženějšího organizovaného, lidského, produktivního a hlavně udržitelného. Jak si mnozí nyní uvědomují, existují vážné pochyby o naší společenské i ekologické integritě.

Současný ekonomický systém se rozpadá akcelerujícím tempem s vyhlídkou celosvětové nezaměstnanosti a destabilizace k níž dochází v dosud snad nevídané míře. Zároveň si koledujeme o překročení bodu návratu za nimž už bude destrukce životního prostředí nevratná. Vzhledem k současnému stavu věcí který dále přiblížíme v první části této prezentace by mělo divákovi dojít, že nejenom že se potřebujeme vydat jiným směrem - my musíme!

Abychom pochopili v jaké situaci se nacházíme a jak jsme se do ní dostali, potřebujeme pojmenovat ty atributy společnosti které významným způsobem ovlivňují naše chování. V této souvislosti je nejdůležitější zaměřit naši pozornost na peněžní systém. V této části se zaměříme na mechanismus našeho peněžního systému a poukážeme na následky které tento typ organizační struktury vytváří.

K těmto následkům patří:
1. Potřeba udržovat cyklickou spotřebu - odrážející se v potřebě neustálého nákupu a prodeje statků a služeb, bez ohledu na kvalitu a plýtvání.
2. Hojnost nedostatku - odrážející se v tom, jak jsou zdroje, produkty a služby záměrně omezovány, aby byla zajištěna ziskovost prostřednictvím vyrovnání nabídky a poptávky.
3. Priorita zisku - znamenající přítomnost rozsáhlé, všude přítomné korupce generované potřebou zajištění příjmu.
4. Finanční manipulace - reflektující, jak centrální bankovní systém světa pracuje na kontrole ekonomiky kvůli zisku svých korporačních článků a zajištění vlastní moci.

1. Potřeba cyklické spotřeby Role lidí v peněžním systému lze v zásadě rozdělit do tří skupin: zaměstnanec, zaměstnavatel a spotřebitel. Zaměstnanec pracuje pro zaměstnavatele výměnou za mzdu či platbu v penězích zatímco zaměstnavatel prodává spotřebiteli zboží nebo služby kvůli zisku další klasifikace peněžní platby. Jak zaměstnavatel tak i zaměstnanec fungují zároveň i jako spotřebitelé za peněžní platby, které obdrží nakoupí zboží a služby důležité pro jejich přežití.

Tento akt koupě statků a služeb umožňuje zachování celého systému čímž dává zaměstnavateli i zaměstnanci možnost vydělávat peníze a tak pokračovat ve spotřebě. Jinými slovy k udržení chodu ekonomiky je nutná opakovaná neboli cyklická spotřeba která udržuje celou ekonomiku v běhu. Kdyby se spotřeba zastavila, celý systém by se zhroutil. Toto má dva vážné důsledky pro společnost: 1. Hmotné statky nikdy neslouží po celou dobu své životnosti kvůli tomu, aby zůstala zachována potřeba 'cyklické spotřeby'.

Jinými slovy, vše se musí rozbíjet a porouchávat v určitém časovém intervalu aby pokračovala cirkulace peněžních prostředků potřebná k chodu ekonomiky. Tento jev lze nazvat 'plánované zastarávání'. Plánované zastarávání je ve své podstatě záměrné potlačení efektivity tak aby se daný produkt porouchal relativně rychle. To se děje a) záměrně, kdy výrobce 'načasuje' své výrobky tak aby selhaly nezřídka těsně po vypršení záruční lhůty;

b) nepřímo, kdy se ve výrobě pod vidinou vyššího zisku používají náhražky obvykle v podobě laciného materiálu a bídného designu bezprostředně tak vzniká nekvalitní produkt jehož selhání je jen otázkou času. Druhým důsledkem je, že se neustále musí zavádět nové produkty a služby bez ohledu na jejich praktickou užitnou hodnotu což generuje nekonečné množství odpadu.

Tyto důsledky jsou jednoduše nepřijatelné nejen protože se zdroje nedbale používají ve výrobcích navržených aby nevydržely, mrhající lidskou prací a materiály. Množství nesmyslného odpadu a znečištění, které je výsledkem, je ohromující. Jinými slovy odpad je úmyslný vedlejší produkt potřeby průmyslu udržovat 'cyklickou spotřebu' v chodu. Nepotřebný nebo zastaralý produkt končí často na skládkách, kde znečisťuje životní prostředí přičemž neustálá rozmanitost výrobků urychluje znečištění.

Podívejme se na to z jiného úhlu. Představme si ekonomické důsledky výrobních metod které strategicky maximalizují efektivitu a udržitelnost každého výrobku použitím nejlepších známých materiálů a technik dostupných v čase své výroby. Představme si tak dobře navržené výrobky že by 100 let nepotřebovaly údržbu. Představme si dům postavený z nehořlavých materiálů ve kterém jsou všechny přístroje, elektrické rozvody, potrubí apod. vyrobeny z nejnepropustnějších nejcelistvějších dostupných zdrojů.

V takovémto rozumnějším světě, kde bychom tvořili věci, aby vydržely a minimalizovali znečištění a odpad, by nebylo možné fungování peněžní systému protože 'cyklická spotřeba' by značně zpomalila a neustále oslabovala takzvaný ekonomický růst. Mechanismus druhý: Hojnost nedostatku Hodnota zboží a služeb v peněžní ekonomice z části závisí na vztahu nabídky a poptávky.

Čím více něčeho je, tím menší to má cenu. Čistě hypoteticky - pokud by na Zemi zbylo pouze 100 pomerančů a nebylo by možné vypěstovat další hodnota těchto pomerančů by vyletěla nahoru protože by byly neobyčejně vzácné. Jinými slovy je ziskové, když jsou zdroje nedostatkové. Pokud společnost přesvědčí zákazníky, že její produkt je vzácný může si účtovat vyšší cenu.

To dává silnou motivaci k udržování vzácnosti předmětů a zdrojů a má hluboké psychologické důsledky protože jestliže firmy vědí, že vydělají více peněz pokud jejich výrobky budou vzácné, pravděpodobnost že budou záměrně omezovat výrobu a mlžit o dostupných surovinách je vysoká. To znamená, že peněžní systém odměňuje mechanismus který ze své podstaty brání hojnosti a rovnosti.

Co je horší, zisku může být dosaženo výsledkem nedostatku generovaného pustošením životního prostředí tak jako je tomu dnes při zásobování vodou. Toto vytváří zvrácenou podporu lhostejnosti průmyslu k zájmu o životní prostředí, protože čím větší je škoda tím více se dá vydělat nabídnutím řešení.

A tímto se dostáváme ke 3. bodu - prioritě zisku. V peněžním systému je hlavním motivačním principem zisk nebo obecněji příjem. Všichni lidé musí vyhledávat strategie vedoucí k získání peněz. Zaměstnanec hledá co nejlepší možnou mzdu za poskytnutí svých služeb, zatímco zaměstnavatel se neustále snaží snižovat náklady, aby maximalizoval svůj zisk.

Tato konkurenční mentalita prorůstá všemi aspekty společnosti a nemělo by překvapovat, že ti, kteří mají velké bohatství jsou často těmi nejvíce bezohlednými a lhostejnými. Než přejdeme k negativním důsledkům priority zisku zvažme nejprve co mnozí považují za kladnou stránku tohoto systému: stimul. Teorie říká, že potřeba zisku dává lidem nebo organizacím motivaci k vytváření nových idejí a výrobků které lze na trhu prodat.

Jinými slovy je zde předpoklad, že pokud by lidé nebyli motivováni potřebou získání peněz, nic by se nevynalezlo a dosáhli bychom malého společenského pokroku. Předně největší přínosy pro společnost nebyly motivovány vidinou zisku. Louis Pasteur, Charles Darwin, bratři Wrightové, Albert Einstein ani Isaac Newton neučinili své značné objevy pro společnost pod vidinou hmotného osobního prospěchu.

Je pravda, že užitečné vynálezy a metody pocházejí z motivace dosažení osobního prospěchu, ale záměr stojící za jejich vytvořením zpravidla nemá co do činění se společenským zájmem. Skutečným motivátorem je vlastní osobní prospěch. Snaha o dosažení zisku je téměř vždy nadřazena lidskému zájmu a jediný pohled na rakovinotvorné konzervační přísady v potravinách, plánované zastarávání téměř všeho vyrobeného společně se zdravotnickým průmyslem účtujícím 300 dolarů za obyčejná antibiotika, svědčí o tom, že na zisku založené stimuly jsou ve skutečnosti škodlivé.

Problémy v naší společnosti založené na peněžním systému budou mít řešení jen tehdy když zisku budeme dosahovat řešením těchto problémů. Abychom lépe pronikli do této podstaty peněžní korupce, přejděme nyní konkrétněji k jejímu spektru a rozdělme toto chování do tří kategorií: Všeobecná kriminalita, kriminalita korporací a kriminalita vlády.

Všeobecná kriminalita se pohybuje v rozmezí od drobných krádeží přes nelegální prodej, podvody, až po násilné přepadení. Tento vedlejší produkt systému se často přehlíží aniž bychom porozuměli z čeho pramení jelikož mnozí mají tendenci považovat tzv. zločince za jakýsi druh společenské anomálie. Realita je taková, že stres, konflikty chudoba a tedy strádání generované samotným peněžním systémem je základní příčinou.

V 90. letech 20. století byla provedena tzv. Merva-Fowlesova studie která zjistila silnou vazbu mezi nezaměstnaností a kriminalitou. Průzkum byl proveden ve třiceti hlavních velkoměstských oblastech s populací čítající přes 80 miliónů. Studie zjistila, že 1% nárůst v nezaměstnanosti vedl k: nárůstu počtu vražd o 6,7 %, nárůstu násilné trestné činnosti o 3,4 %, nárůstu majetkové trestné činnosti o 2,4 %.

Přeloženo do konkrétních čísel mezi lety 1990 - 1992: 1459 dodatečných vražd; 62 607 dodatečných násilných trestných činů; 223 500 dalších majetkových trestných činů. Tohle jasně ukazuje že člověk žijící v neutěšeném prostředí s málo zdroji nízkým vzděláním a omezenými pracovními příležitostmi jednoduše udělá cokoli je třeba, aby přežil.

Neurózy vytvořené stresem z takové situace vedou často k násilnému a společensky nepřijatelnému jednání. Prostředí jinými slovy přímo ovlivňuje chování. Kriminalita korporací Kriminalita korporací, která se téměř výlučně vztahuje k zisku nabývá mnoha podob: plánované zastarávání tajné dohody o monopolu, manipulace s trhem outsourcing, dohadování cen, vykořisťování zaměstnanců a tajné dohody s vládami jsou pouze některé z nich.

Od úmyslného vypnutí kalifornských elektráren Enronen kvůli podpoře svých energetických akcií, až po vědomou distribuci léčiv kontaminovaných virem HIV korporací Bayer většině lidí by mělo být zřejmé, že podniková kriminalita je neustálá a častokrát zákeřnější než obecná trestná činnost neboť její dopady ovlivní velké skupiny lidí.

Potřeba korporačních zločinců zabezpečit ziskovost se v ničem v zásadě neliší od potřeby obecných zločinců přežít. Ti druzí obvykle páchají trestnou činnost, aby přežili ti první se trestné činnosti dopouští, aby zajistili své pozice moci životního stylu a bohatství. Původcem je strach. Chtivost vyrůstající z neustálé nejistoty pramení ze strachu ztráty toho, co člověk má a slouží jako motivační faktor pro většinu zločinů korporací.

Tato neuróza se udržuje a zesiluje tím, co bychom mohli nazvat "rozvrstvením luxusu", které vytváří peněžní systém protože v tomto systému s růstem kupní síly postupně neustále roste i dostupnost výrobků. A potom je zde kriminalita vlád. Kriminalita vlády je jednou ze složitějších a obtížněji srozumitelných podob chování protože naše vnímání vlády je do značné míry ovlivněno převažujícími hodnotami, které vládnoucí třída ve společnosti udržuje.

Vlastenectví se například často využívá k podporování války. Vyvolává v lidech pocit, že je jejich povinností souhlasit s vládním rozhodnutím. Objektivně nyní posuďme čím je ve skutečnosti vláda v peněžním systému a co reprezentuje. Hlavní úlohou vlády je řídit fungování společnosti prostřednictvím vytváření zákonů a legislativy. Ideálně by prioritou vlády měly být zájmy lidí v nejširším slova smyslu.

Bohužel historie ukazuje že tomu tak, až na vzácné výjimky, není. Vláda, jak ji známe, je ve skutečnosti spíše mateřskou firmou všech firem fungujících v rámci ekonomiky státu. To samozřejmě dává smysl, protože hodnotu jakéhokoliv státu ve skutečnosti určuje stav jeho ekonomiky. To znamená, že vláda má bezpodmínečný zájem na ekonomické pozici státu konkrétněji na těch zájmech, ze kterých jí plyne přímý prospěch.

Jen v Americe se lobbistické příspěvky pohybují v řádech miliard dolarů ročně a tyto peníze jsou poskytnuty výhradně pod záminkou realizace programu strany, které peníze darují. Ačkoli je mnoho příkladů skryté spolupráce mezi vládou a firmami tím největším zločinem vlády, odvozeným z peněžního systému, je použití války ve prospěch svých firemních a finančních složek.

Slovy dvojnásobného držitele medaile za statečnost, udílené Kongresem generálmajora Smedley D. Butlera: "Válka je špinavý byznys. Vždy jím byla. Válka je snad nejstarší jednoduše nejziskovější a nepochybně nejbrutálnější byznys. Jediný překračující svým rozsahem národní hranice. Jediný, v němž se zisky počítají v penězích a ztráty v lidských životech."

Zrychlená průmyslová výroba, válečné zakázky kontrakty na rekonstrukci, akvizice neboli krádež energetických a jiných přírodních zdrojů vysoké úroky nastavené Světovou bankou a soukromými bankami pro poválečné ekonomiky jsou pouze několika příklady používaných vysoce profitabilních prostředků. Motivace válčit v dnešní době je trojí: maximalizace komerčního a průmyslového zisku elitou získání zdrojů či krádež, jako tomu bylo v případě Iráku a Afghánistánu a strategické, geopolitické připojení území za účelem usnadnění dalšího zvýšení průmyslového zisku a krádeže zdrojů.

Válka je pravděpodobně největší nemocí způsobenou touhou po bohatství a moci. Vláda disponující skupinou vrahů s vymytými mozky je zapojena do nejhorší podoby sebezáchovy a dokud budou světové zdroje hromaděny a omezovány v materiální prospěch několika málo jedinců, tento vzorec válek nikdy neskončí. Tato klasifikace korupce představuje pouze všeobecné seskupení.

Nekonečné nuance lidského chování v každodenním životě jsou rovněž velmi zasaženy mechanismem zisku. Podíváme-li se pozorně, uvidíme, že téměř každý akt strategického nabytí peněz, je ve své podstatě špinavý. Jen to navyklá kultura akceptuje jako normální.

4. Peněžní manipulace V současnosti používaná měna jsou peníze s nuceným oběhem což znamená, že jejich hodnota je dána mocí úřední. Hodnota peněz v systému s nuceným oběhem se odvozuje z množství peněz proudících ekonomikou všeobecně řečeno. Stejně jako pro jakýkoliv přírodní zdroj platí, že čím více peněz je v oběhu tím menší hodnotu má každá peněžní jednotka.

Sníží-li se množství peněz v oběhu, zvýší se hodnota každé peněžní jednotky. Tento jev se obecně nazývá inflace a deflace. Zvýšení peněžní zásoby v ekonomice se nazývá monetární expanzí. Snížení peněžní zásoby se nazývá monetární kontrakcí. . Obecně řečeno je období expanze obvykle spojené s tzv. ''ekonomickým růstem'' neboť je k dispozici více peněz, které lze použít a vytvořit tak často více pracovních místa.

Opakem je monetární kontrakce, která se často nazývá recesí nebo depresí protože peníze ubývají, méně se jich utrácí a tak se ztrácejí pracovní místa a firmy krachují. Ekonomický růst se obvykle definuje jako: zvýšení objemu statků a služeb vyprodukovaných v ekonomice za určité období. Nicméně je třeba pochopit, že celý koncept ekonomického růstu je ve skutečnosti hra s nulovým součtem.

Není nic takového jako opravdový ekonomický růst, ke kterému by docházelo samo od sebe protože celý mechanismus je téměř výhradně založen na objemu likvidity nebo peněz v systému. Jinak řečeno pokud paděláme 100 miliónů dolarů a dáme je někomu, kdo s nimi začne podnikat, koupí a opraví starou budovu, zaměstná skupinu lidí a začne vyrábět výrobek, který veřejnost bude kupovat bude se to považovat za expanzi ekonomiky.

Investovali jsme do nemovitosti, zvýšila se zaměstnanost a vytvořili nové výrobky, které lidé kupují. Tudíž ke stimulaci oběhu peněz a tedy spotřebitelského cyklu. Co kdyby nyní úřady přišli na to že všechny peníze, které jsme použili, byly padělané a celý projekt by tak ukončily? To by byla kontrakce ekonomiky, protože peníze by zmizely. Zaměstnanci by byli propuštěni, budova uzavřena a výroba zastavena.

Měla by vyvstat otázka: "Co byl skutečný růst?" Jestliže zvýšení či expanze peněžní zásoby může vést k vytvoření pracovních míst a výrobě zatímco snížení či kontrakce vede ke ztrátě pracovních míst a snížení výroby co se získalo a ztratilo? Jaký to mělo smysl? Podívejme se nyní, jak se peníze vytvářejí a regulují vládou a její centrální bankou.

Pro tento příklad použijeme Spojené státy a jejich centrální banku - FED. Expanze a kontrakce peněžní zásoby je tím, co skutečně vytváří tzv. hospodářský cyklus který známe z klasické ekonomie. Tento cyklus do značné míry kontroluje a ovlivňuje centrální banka prostřednictvím úrokové míry. Úroková míra je poplatek účtovaný dlužníkovi za použití úvěru nebo určitého peněžního obnosu.

Veškeré peníze v americké ekonomice a téměř všech ostatních světových ekonomikách, se tvoří z dluhu prostřednictvím půjček. Každý dollar v něčí peněžence je vypůjčen od bankovního systému. Tomu je důležité porozumět: Veškeré peníze se tvoří z dluhu. Tím pádem rychlost, kterou peníze vznikají závisí na ochotě subjektů platit úroky za získání půjček.

Komerční banky odvozují své úrokové sazby od hodnot stanovených centrální bankou (FEDem). Když FED sníží své úrokové sazby učiní tak i komerční banky a úvěry či půjčování se zlevní. Když FED úrokové sazby zvýší úvěry zdraží a půjčování tedy zpomalí. Důležité je pochopit, že FED má moc ovlivňovat úrokové sazby všech bank. Má tedy moc kontrolovat množství půjčovaných peněz a tedy i množství peněz v oběhu a do určité míry má kontrolu nad obdobími růstu a obdobími recese neboli hospodářským cyklem.

Proč toto FED potřebuje kontrolovat? V podstatě reguluje dluh a inflaci. Jestliže dovolil neustálý růst peněžní zásoby či její expanzi je jednoduše otázkou času, kdy se trh nasytí přebytkem likvidity, která dusí ekonomický růst. To povede k inflaci znehodnocování měny a zvyšování cen. Nesplacený dluh je přímo úměrný peněžní zásobě neboť peníze se tvoří z dluhu, takže čím víc ekonomika expanduje tím větší dluh se vytváří.

To nevyhnutelně vytváří krizi systému protože peníze potřebné ke splacení účtovaných úroků z úvěrů v ekonomice zjevně neexistují. Proto je nesplacený dluh vždy větší než existující množství peněz a jakmile je dluh větší, než si může jednotlivec nebo firma dovolit přichází platební neschopnost, půjčky zpomalí a peněžní zásoba se začne zmenšovat.

Tento sled událostí, kdy dluh přebije a neutralizuje expanzi můžeme označit jako finanční selhání. Čímž přecházíme k další části ve které se budeme zabývat podstatou a důsledky současného celosvětového ekonomického kolapsu a prohlubováním krize neomluvitelným egoismem a společenskou nezodpovědností vlád a korporací. Konkrétněji se budeme zabývat vlivem technologie při nahrazování pracovní síly a výraznými změnami, které technologie způsobí v celosvětové ekonomice.

1. Překonání nezodpovědnosti Celkový zahraniční dluh všech států na světě se nyní podle údajů CIA pohybuje okolo 52 bilionů dolarů. Ze zhruba 203 států dnes na světě pouze 4 nedluží peníze jinému státu. Jen Spojené státy měly v roce 2009 dluh 12 bilionů a studie autorizovaná americkým ministerstvem financí v roce 2001 uvádí aby bylo možné splácet dluh při jeho nynější míře růstu do roku 2013 bychom museli zvýšit daň z příjmu na 65%.

Celý svět v podstatě bankrotuje - jak je to možné? Jak může svět jako celek dlužit peníze sám sobě? Zjevně je to celé nesmysl. Peněžní systém je jen hra. Ti mocní ve společnosti mění libovolně její pravidla. Podstata těchto pravidel je vedena stejnou soutěživou, deformovanou mentalitou soupeření v našem každodenním peněžním životě - jen je tentokrát hra ve svém základě zmanipulovaná ve prospěch těch, kteří jí vytyčili pravidla.

Vložíme-li například 1 milion dolarů na spořící účet s 5% úročením vytvoříme 50 000 dolarů ročně pouhým vložením peněz. Vyděláme peníze z peněz: žádná kreativita, žádný přínos společnosti, vůbec nic. Člověk z nižší nebo střední třídy jehož finanční prostředky jsou omezené, se musí zadlužovat a půjčovat si za úrok, aby si koupil dům a následně bance platit úrok který banka následně používá teoreticky k placení 5% úroků z vkladu.

Banka v podstatě krade peníze chudým pracujícím a platí pohodově bohatým. Jednoduše řečeno společenské rozvrstvení v dnešním světě udržuje a zaručuje základní mechanismus peněžního systému. Odhlédněme od této skutečnosti a vraťme se nyní k tématu tzv. hospodářského cyklu. Vzroste-li peněžní zásoba o nové peníze použijí se tyto nové peníze za určitým účelem. Velmi často to bývá: rozjetí firmy, nákup nemovitosti, investice do akcií atd.

Toto zvýšení peněžní zásoby se často označuje jako tzv. ekonomický růst, tedy období "boomu" v hospodářském cyklu. Peníze bohužel nelze do ekonomiky pumpovat donekonečna protože dluh a inflace způsobené expanzí nakonec převáží nad benefity růstu. Jakmile začnou vyvstávat problémy po období monetární expanze jako je rostoucí dluh, klesající ochota subjektů brát si nové půjčky centrální banka a regulační instance vlády mají na výběr ze dvou možností:

1. Pokusit se buď pokračovat v expanzi napumpováním ještě více peněz většinou snížením úrokových sazeb, které zlevní úvěry, anebo 2. Nechat kontrakci (recesi) volný průběh, zvýšit úrokové sazby a uvést tak ekonomiku do určité rovnováhy. V minulosti se obvykle používala kombinace obou způsobů v podstatě se záměrem "zmírnění" recese prostřednictvím zvýšení likvidity. Zdůvodnění je jednoduché: pro vládnoucí třídu je politicky nepopulární mít nezaměstnané, chudé občany. Může to vést k pohrdání vedením a nestabilitě.

Proto se vždy hraje hra na uklidnění veřejnosti falešnými jistotami aby nevyšla najevo pravda o principiální nefunkčnosti vlastního peněžního systému. Výsledkem "zmírňování" kontrakce je jednoduše odkládání nevyhnutelného a protože vláda Spojených států od Velké hospodářské krize "mírnila" prakticky každou kontrakci přidáním peněz do systému, je otázkou času kdy nastane soudný den - velká kontrakce která se může dít již právě teď.

Peníze nelze do ekonomiky přidávat donekonečna protože dluh a inflace způsobené expanzí nakonec převáží nad benefity růstu. To se nyní děje v obrovském měřítku a žádná intervence ke zmírnění této krize pravděpodobně nebude fungovat. Proč? Hlavně proto, že úroveň zadlužení je příliš vysoká. Celkový veřejný a soukromý dluh USA se v roce 2007 pohyboval okolo 53 bilionů dolarů. To je prostě absurdně velký dluh.

Celková velikost peněžní zásoby agregátu M3 se v roce 2007 pohybovala kolem 12 bilionů přičemž roční HDP Spojených států je pouze 14 bilionů. Bohužel vláda USA může udělat velmi málo aby zastavila tuto rozsáhlou kontrakci pokud bude dodržovat dogmata peněžního systému. I kdyby vložila desítky bilionů dolarů nemůže to nerovnováhu vykompenzovat. Navíc pokud by vláda napumpovala tuto likviditu výsledkem by jednoduše bylo zvětšení stagflace, které jsme nyní svědky při které dochází k inflaci a ekonomické stagnaci zároveň.

2. Konečný outsourcing V reakci na tyto problémy lidé velmi často navrhují jako řešení peněžní reformu. Tyto návrhy často spočívají: v návratu ke zlatému standardu; postavení úroku mimo zákon; ukončení systému FEDu a navrácení práva tištění peněz zpět vládě, atd. Přestože tyto a další reformy mají do určité míry logické opodstatnění, opomíjí jeden podstatný jev, o kterém se příliš nemluví a který akceleruje od počátku 20. století a ruší peněžní systém samotný: Nahrazování lidské práce stroji.

Jádrem vlastního ekonomického systému je mechanismus práce za příjem. Náš celý ekonomický systém je založený na lidech prodávájících svou pracovní sílu jako komoditu na otevřeném trhu. Jestliže lidé nemají možnost pracovat, aby se uživili znamená to konec peněžního systému v podobě jak jej známe. Nikdo nemůže kupovat zboží, pokud nevydělá peníze. Firmy si nemohou dovolit vyrábět jestliže spotřebitel nemá kupní sílu, aby kupoval.

Už John Maynard Keynes pohrdavě upozorňoval: "Postihuje nás nová nemoc jejíž jméno mnozí čtenáři ještě možná ani neslyšeli ale o které ještě hodně uslyší v letech nadcházejících nazývá se 'technologická nezaměstnanost'. Tato nezaměstnanost vzniká v důsledku objevu prostředků úsporného využívání práce tempem, které je vyšší než tempo, kterým jsme schopni nalézat pro lidí nové pracovní uplatnění."

Zatímco politici, manažeři a předáci odborů se hašteří nad záležitostmi, které podle nich mohou za rostoucí nezaměstnanost ve světě jako je outsourcing zahraničních firem nebo práce imigrantů její pravá příčina, kterou je technologický pokrok zůstává ve veřejném prostoru opomíjena. Protože tržní kapitalismus spočívá v logice snižování vstupních nákladů za účelem zvýšení zisků sklon nahrazovat lidskou práci stroji kdekoliv je to možné, je přirozeným směrem vývoje průmyslu.

Stroje koneckonců nepotřebují přestávky zdravotní pojištění nebo zaměstnanecké výhody a nejsou členy náročných odborů. Letmý pohled na statistiku vývoje americké pracovní síly dle jednotlivých sektorů jasně ukazuje trend nahrazování lidské práce stroji. V zemědělském sektoru nyní téměř všechny tradiční práce vykonávají stroje. Například v roce 1949 se stroje na jihu země podílely 6% na česání bavlny.

V roce 1972 už to bylo 100%. V roce 1860 pracovalo 60% Američanů v zemědělství zatímco dnes je to méně než 3%. Když v 50. letech zasáhla výrobní sektor USA automatizace během 9 let zmizelo 1,6 milionu pracovních míst dělnických profesí. V roce 1950 pracovalo 33% amerických dělníků v průmyslové výrobě v roce 2002 už to bylo pouze 10%.

Americký ocelářský průmysl v letech 1982 až 2002 zvýšil produkci ze 75 milionu tun na 120 milionů zatímco počet pracovníků ve slévárnách klesl z 289 tisíc na 74 tisíc. V roce 2003 zjistila studie 20 největších ekonomik světa v období od 1995 do 2002 že ze zpracovatelského odvětví zmizelo 31 miliónů pracovních míst zatímco výroba vzrostla o 30%. Tento vzorec zvyšování produktivity a zisku společně s klesající zaměstnaností, je novým a významným fenoménem, který se v dohledné době nezmění.

Nabízí se otázka: "Kam se všechna pracovní místa poděla?" Do sektoru služeb V letech 1950 až 2002 stouplo procento Američanů zaměstnaných v sektoru služeb z 59% na 82%. Během posledních 50 let sektor služeb absorboval ztráty pracovních míst v zemědělství a průmyslu. Tento trend bohužel rychle zpomaluje s nástupem počítačové automatizace.

V letech 1983-1993 banky snížily počet pokladníků o 37% a do roku 2000 používalo 90% všech zákazníků bank bankomaty. Téměř všichni telefonní operátoři byli nahrazeni počítačovým systémem hlasových odpovědí. Poštovní úředníky nahrazují samoobslužné stroje pokladníky počítačem řízené samoobslužné kiosky. Neexistuje jediná oblast v sektoru služeb, která by nebyla ovlivněna počítačovou automatizací.

Ekonom Stephen Roach varuje: "Sektor služeb v Americe ztratil svou funkci bezuzdného motoru vytvářející pracovní místa." Jak dochází k tomuto přechodu, kde se vynořuje nový sektor který by zaměstnal všechny nově propouštěné? Žádný není. A zatímco se ekonomové usilovně snaží vytvářet modely zabývající se tímto problémem takřka nezastavitelné nezaměstnanosti většina z nich odmítá vzít v úvahu to, co je skutečně třeba abychom zabránili naprostému zhroucení společnosti.

Řešení nespočívá v pokusu 'vyřešit' problémy, které se objevují ale spíš je na čase, abychom udělali krok za hranice celého systému. Neboť systém peněžní směny spolu se samotným kapitalismem je nyní důsledkem vlivu technologické kreativity zcela zastaralý. Jestliže lidé nemají práci, nemohou podporovat ekonomiku nakupováním.

Tato skutečnost je konečným důkazem toho že náš současný systém je nyní úplně přežitý a pokud chceme zabránit nepokojům v ulicích a chudobě v dosud nevídaných rozměrech budeme muset od základů přehodnotit naše tradiční představy o fungování společnosti. Potřebujeme nový společenský systém aktualizovaný dle současných znalostí a moderních metod. Díl 2: Co je podstatné?

V této části se budeme zabývat přírodními zákony konkrétně poukážeme na vynořující se symbiotický charakter fyzického světa; vědeckou metodu která je nejefektivnější technikou rozhodování, kterou v současnosti máme a důležitý koncept dynamické rovnováhy který vyjadřuje nejzákladnější ekologický faktor našeho přežití.

Také si ukážeme, jak prostřednictvím inteligentního použití technologie a proaktivní správy zdrojů, máme víc než dost prostředků na této planetě, abychom zajistili dostupnou hojnost pro každého. Přírodní zákony V našem systému je obrovské množství šumu. Jinými slovy to podstatné v životě se ztrácí v oceánu sociálních, pracovních a finančních povinností z nichž mnohé jsou do značné míry umělé.

Například potřeba peněz a příjmu staví člověka do pozice, ve které má velmi omezenou volbu. Práce, kterou člověk obvykle najde, obvykle neodráží jeho/její vlastní zájmy ani zájmy celku společnosti. Pokud bychom se blíže podívali na dnešní zaměstnání zřejmě bychom došli k závěru, že většina z nich nemá širší funkci a jen udržují cyklickou spotřebu aby udržely ekonomiku v chodu.

Tato svévolnost obrovsky mrhá lidskými životy a zdroji. Následkem toho není dnešní vzdělávací systém nic než továrna vyrábějící formičky, která lidi připravuje k předem definovaným funkcím v zaměstnání. Tento prvek lidského života se tak hluboce zakořenil že mnozí mylně považují "mít práci" za nějaký druh lidského instinktu.

Rovněž rodiče se slepě ptají svých dětí: "Čím chceš být, až vyrosteš?" jako kdyby dítě mělo preferovat jen jednu věc. Ponechme nyní tradiční normy a způsoby chování ve společnosti na chvíli stranou zastavme se a zamysleme se nad tím, co je ve skutečnosti důležité. Položme si následující otázku: "Jaké jsou nejdůležitější aspekty přírody a jak bychom se na základě porozumění těmto aspektům měli chovat na této planetě?"

Přírodní zákon č.1: Každý člověk potřebuje přiměřenou výživu, čistý vzduch a čistou vodu a proto musí respektovat základní symbiotické přírodní procesy vztahující se k těmto potřebám. Většina lidí tomu nerozumí nebo nepřemýšlí o vzájemné propojenosti přírody a řetězu procesů kterým získáváme naši potravu, vzduch a vodu.

Nicméně budeme-li tyto procesy zkoumat a učit se z nich logický sled úvah, dedukcí a závěrů nás povede k adekvátnějšímu chování člověka které nám pomůže uspokojit naše potřeby. Například voda a vzduch jsou přirozeně hojnými zdroji planety jež si pouze žádají, abychom je jako lidská populace udržovali a zachovávali.

Bohužel se náš impulzivní, krátkozraký systém zisků postaral o nastávající krizi nedostatku použitelné vody protože průmysl dnes a denně pokračuje ve znečišťování systému. Jen ve Spojených státech se ročně vypustí do životního prostředí okolo tří miliónů tun toxických chemikálií což vede k vrozeným vadám, poruchám imunitního systému rakovině a dalším vážným zdravotním problémům.

Symbiotický vztah přírodních procesů má zabudovaný rámec předpokladů, díky kterému můžeme pochopit jak svět ve skutečnosti funguje, pomocí vědeckého zkoumání. Naše chování by se zkrátka mělo prioritně orientovat na hledání optimalizace podmínek které udržují a maximalizují hojnost a kvalitu základních životních potřeb. Tak tomu bohužel není.

Skutečnost je taková, že naše udržitelnost je vážně ohrožena používáním našich současných metod. Monetární systém stále funguje v zájmu krátkodobého zisku na úkor destrukce v dlouhém období. Jak ukazuje přirozený zákon, k životu potřebujeme kvalitní vzduch, potravu a vodu.

Proto musíme překonat všechny způsoby které vyvádí z rovnováhy nebo narušují symbiotické procesy životního prostředí které uspokojují naše základní potřeby. Pokud tak neučiníme, následkem porušení tohoto zákona se můžeme ocitnout v bodu, ze kterého není návratu; kde už bude otázkou vlastní přežití lidské rasy.

Přírodní zákon č.2: Jedinou konstantou je změna a lidské porozumění neustále prochází vývojem. Neexistuje důkaz, který by podporoval představu že cokoliv považujeme za platné dnes, si udrží svou integritu i zítra. Přestože se určité přírodní fenomény mohou jevit jako téměř empiricky podložené vědeckými důkazy specifika každé teorie se vždy budou měnit protože naše nástroje, analytické postupy a měření se neustále mění a doufejme, že k lepšímu.

Slovy C. J. Keysera: "Naprostá jistota je výsadou nevzdělaných hlav a fanatiků." Letmý pohled do historie na četně obhajované teorie od představ, že země je plochá, až po slunce otáčející se okolo Země nám ukazují, že neustále probíhá duchovní změna a že lidé musí být otevření co možná nejvíce novým informacím i kdyby otřásaly identitou jedince.

Vše, co si myslíme a víme je pouze pravdě-podobné a s pomocí moderních analytických metod, které se společnosti svým aktivním přínosem osvědčily v dlouhém časovém období můžeme nyní zařadit naše znalosti a názory na stupnici od nepravděpodobného až po velmi pravděpodobné; nikoli na základě názoru člověka nebo subjektivity ale na základě konkrétní zpětné vazby z přirozeného světa.

Tím se dostáváme k vědecké metodě. Příroda sama má vlastní zákony a nemá schopnost rozpoznat, ani jí nezáleží na tom co kdo považuje za pravdivé. Vzhledem k této skutečnosti je v našem nejlepším zájmu naučit se přizpůsobit přírodě, jak nejlépe umíme. Nejlepší známá metoda pro objevování a aplikaci přírodních zákonů se nazývá: vědecká metoda.

Vědecká metoda má v zásadě tři kroky: Rozpoznání nové myšlenky nebo problému, který je třeba vyřešit. Použití logické úvahy k vytvoření hypotézy s ohledem na všechny dostupné informace. Otestování hypotézy pozorováním fyzického světa. Vědecká metoda bádání umožnila lidem sobě porozumět a porozumět fyzickému světu.

V dobrém či špatném je tím, co stojí fakticky za každým pokrokem který zlepšuje naše životy. Mnozí z nás nicméně mají tendenci hledět na vědu jako na studený, bezduchý nástroj přičemž na obranu své perspektivy uvádí hrůzy zdeformovaných lidských hodnot jako je použití atomové bomby. Ve skutečnosti jsou věda a technologie pouhými nástroji které lze použít k produktivním nebo destruktivním účelům.

Záleží na nás, jak je použijeme. Dynamická rovnováha Dynamická rovnováha nastává jestliže dva nebo více protikladných sil působí stejnou mírou. Ve fyzickém světě existuje rovnováha která do jisté míry diktuje možnosti organismů které užívají dostupné zdroje potřebné pro své přežití. Co se týče naší planety, můžeme tuto skutečnost nazvat "nosnou kapacitou" Země.

Řízení dynamické rovnováhy člověkem na této planetě které je nejdůležitější počáteční proměnnou v řízení lidské společnosti, může přijít teprve s porozuměním skutečné nosnosti Země. Potřeby lidské populace musí být v rovnováze se zdroji planety. Prozkoumejme tedy, co víme a co můžeme usuzovat o dostupných zdrojích planety.

Základní stavební kameny společnosti jsou následující: Energie; průmyslové a technologické suroviny potrava, vzduch a voda. Energie je uhelným kamenem dnešní společnosti. Je jedním z nejkritičtějších faktorů fungování společnosti. Blíží se konec věku ropy a fosilních paliv a tedy i znečištění vyplývající z jejich používání.

Už není žádný důvod spalovat fosilní paliva kromě zištných zájmů zisku které drží nové energetické vyhlídky v šachu. Pamatujme, že tím posledním, po čem energetický průmysl touží, je hojnost neboť hojnost, přeložena do řeči peněžního systému, znamená ztrátu zisku. Jedním z nejdůležitějších zdrojů energie, které dnes známe je geotermální energie.

Zpráva Massachussettského institutu technologie (MIT) z roku 2006 uvádí nynější celosvětový potenciál 2.000 zettajoulů energie, na kterou se můžeme napojit. Celková spotřeba energie všech zemí na světě je okolo 0,5 zettajoulu za rok. To znamená, že jen tímto médiem bychom pokryli 4000 let celoplanetární spotřeby energie. Co se týká větrné energie; Standfordská studie z roku 2005 publikovaná v časopise geofyzikálního výzkumu spočítala že pokud by bylo využito pouze 20% potenciálu větrné energie stačilo by to k pokrytí celosvětové energetické spotřeby.

Pokud jde o sluneční energii sluneční záření dopadající každý rok na zemský povrch 10.000krát převyšuje celoroční světovou spotřebu energie. Od jednoduchých fotovoltaických panelů které umí skladovat zachycenou energii v bateriích k soukromému použití až po rozsáhlé sluneční elektrárny neustále se vynořují nové technologie které ohromně zlepšují tento potenciál.

Méně známá je přílivová energie která využívá přílivu a odlivu moře. Instalované turbíny, které tento pohyb zachytávají, vytváří energii. Ve Velké Británii je v současnosti známo 42 míst k dispozici s odhadem pokrytí 34% energetické spotřeby VB pouze z energie přílivu. Efektivnější je však energie vln která se získává z pohybu na povrchu oceánu její globální potenciál se odhaduje až na 80.000 terawatthodin ročně.

To znamená, že 50% světové spotřeby elektrické energie by mohlo být získáno z tohoto jediného média. Z pohledu všech těchto možností je energie na naší planetě hojná. Jediným důvodem, proč se lidé dnes domnívají, že jí je nedostatek je strategický sklon peněžního systému k vytváření nedostatku. Další otázka zní: Co průmyslové suroviny?

Vystačí zásoby surových materiálů Země jako jsou dřevo, železná ruda nebo hliník a další pro celou světovou populaci? Celosvětové zásoby nerostů se v současnosti měří výstupem komerční produkce. To nám bohužel nedává jasný obrázek o tom, co máme k dispozici. Zatímco některé nerosty jako křemík, hliník a železo jsou v hojném množství jiné, jako měď, olovo, zinek, zlato a stříbro se zdánlivě stávají nedostatkovými.

Pokud je nám známo, dosud nebyl proveden kompletní geologický průzkum nerostů a prvků Země, jenom oblastní průzkumy. Takový průzkum je třeba v budoucnu provést abychom porozuměli vnitřní dynamické rovnováze. Bez ohledu na to existují v podstatě tři složky k pochopení únosnosti Země: přesná znalost, co se na Zemi nachází pokud jde o prvky a látky kde se nachází technologie, co se týče vytváření syntetických náhražek určitých prvků a látek a jak společnost organizuje a řídí používání těchto zdrojů.

Tím prvním, co potřebujeme mít je úplný průzkum všech zdrojů planety. To nám poskytne klíčovou informaci o tom, jak pokračovat v naší činnosti. Jestliže máme například akr půdy, který chceme využít k pěstování potravin měli bychom především půdu otestovat abychom zjistili, jaké má vlastnosti. Tato informace by se přímo vztahovala k tomu, co lze pěstovat.

To by objasnilo tzv. úživnost půdy. Pokud jde o vzácné látky důležitou oblastí je hledání substitutů. Mnohé vzácné průmyslové látky mají dnes své syntetické protějšky a zaměření vědy na řešení problematiky této oblasti je velmi důležité. Pokud tomuto porozumíme měli bychom si uvědomit, že vzácnost většiny surovin je pouze tak podstatná, jako je objem práce vynaložené k nalezení jejich substitutů nebo alternativního řešení.

Důležitější než substituty a jiná řešení je rozličný charakter užívání našich planetárních zdrojů. Dnešní objem výroby je ohromující ve srovnání s minulostí. S pomocí technologií jsme schopni produkovat mnohem více s mnohem méně lidmi, rychleji než kdykoliv v historii. Nicméně kvůli systému orientovanému na zisk tisíce výrobců vyrábí stejné výrobky protože soupeří o podíl na trhu.

Jak jsme již řekli, lidé fungují v rámci peněžního systému který odměňuje nedostatek, plánované zastarávání odpad, znečištění a mnohost. Pravá příčina nedostatku na planetě nespočívá ani tak v dostupnosti zdrojů ale spíše souvisí s naším plýtvavým, vykořisťovatelským způsobem chování. Prakticky se nebere ohled na zachování materiálů nebo jejich strategické použití, dokud není příliš pozdě.

V rozumné společnosti by byly surové materiály planety ohodnoceny a průmysl by byl organizován jako celek aby produkoval ve vztahu k tomu, co je k dispozici; každý výrobek by byl navržen tak, aby sloužil co nejdéle což by omezilo průmyslovou výrobu a tak zachovávalo zdroje. Co se týče produkce potravin a ochrany vody jsou ve hře stejné problémy peněžního systému: znečištění, postupy snižování nákladů a nedostatek.

Voda pokrývá 70% zemského povrchu. Technologické pokroky jako procesy desalinace dokáží vyrobit svěží pitnou vodu jak z vody mořské nebo dokonce z vody brakické použitím reverzní osmózy. Toto je jen dalším příkladem toho, jak je technologie součástí řízení zdrojů, stejně tak jako zdroje samotné.

Názor, že je užitná voda nedostatková, je pravdivý pouze ve vztahu k omezeným metodám, které v současnosti používáme společně s denodenním průmyslovým znečištěním. Produkce potravin se rovněž rozšiřuje v rámci technologického spektra a vytváří četné nové způsoby pěstování. Například zemský povrch s cennou ornicí se ve skutečnosti zneužívá a narušuje necitlivými zemědělskými metodami.

Podle jistých studií ztrácíme ornici tempem 1% ročně. Národní akademie věd udává že zemědělská půda ve Spojených státech eroduje přinejmenším 10x rychleji než se stačí obnovovat. Vědci naštěstí vynalezli novou formu bezpůdního zemědělství zvanou hydroponie. Toto významné nové médium poskytuje lidské populaci mnoho alternativ; nejen ke kompenzování škod, které jsme způsobili ale také k rozšíření možností kdy a kde lze potraviny pěstovat.

S hydroponickým zemědělstvím teoreticky můžeme se správným zavlažováním pěstovat potravu uprostřed pouště nebo napojováním se na hladinu podzemních vod. Rozhodující je, že jídlo, vzduch a voda jsou nedostatkové, jen pokud se rozhodneme, že budou nedostatkové. Pokud zvolíme inteligentní a strategické metody produkce přičemž budeme plně využívat vědecké invence maximalizující naše kapacity potravinové produkce, snižující množství odpadu a neefektivnosti můžeme zajistit množství potravin mnohonásobně převyšující naši spotřebu.

Děti ve světě nehladoví kvůli nedostatku dostupných potravin. Nedostatečná kupní síla, nikoli nedostatek je tím, co způsobuje zbytečnou smrt miliónů lidí ročně. Prostředky pro evoluci společnosti V této časti se budeme konkrétněji zabývat otázkou co v tomto světě vlastně chceme a potřebujeme. Čeho si v životě ceníme?

Přestože v tomto ohledu se nabízí široké spektrum názorů většina lidí preferuje: čistý vzduch a čistou vodu výživnou stravu, materiální hojnost, rychlou čistou a efektivní dopravu náležité vzdělání, veřejnou zdravotní péči, aby skončily války prostředí umožňující nám neustále zdokonalovat své dovednosti osobní svobodu, omezení stresu a omezení zločinnosti.

Tyto nezbytnosti a touhy považujeme za naše cíle. Poté co jsme si vytkli základní cíle, musíme se zamyslet nad metodami, které použijeme, abychom těchto cílů dosáhli. Vědecká metoda je jednoznačně nejúčinnějším nástrojem, který známe. Pozorování, logika a testování už dávno předčily pověry, intuici a metafyziku.

Slovy Karla Pearsona: "Neexistují zkratky k poznání pravdy a není žádná cesta k poznání vesmíru než vstupní branou vědecké metody." Inteligentní používání vědeckých metod je tím, co nám přineslo téměř vše co zlepšuje náš každodenní život. Aplikace vědy na uspořádání společnosti jako celku je dalším krokem v naší evoluci.

Abychom vědeckou metodu plně využili budeme potřebovat hmotné nástroje, které nám umožní naše materiální potřeby. Tyto materiální nástroje mají podobu technologie. Od obyčejného kladiva, až po hi-tech plně automatizovanou továrnu. Vynálezy technologie stále usnadňují výrobní metody přičemž neustále činí možným to, o čem jsme se kdysi domnívali, že je nemožné.

Historie technologie se vyznačuje obrovským zrychlujícím se vývojem. Společně s vědeckým způsobem myšlení mají technologické nástroje, které máme dnes k dispozici schopnost dramaticky proměnit lidstvo způsobem který by většině z nás připadal příliš fantaskní a nerealistický. Pokud bychom například ukázali mobil člověku z 12. století pravděpodobně by byl šokován a vůbec by nerozuměl tomuto magickému zařízení.

Věda a technologie se neustále vzpírá tomu, že je něco nemožné a bude tomu tak i nadále. S jistotou můžeme předpokládat, že cokoli budoucnost přinese z technologického hlediska, bude se nám to pravděpodobně zdát nemožné a směšné z hlediska dnešních znalostí, vědomostí a metod.

Nyní se vraťme k našemu hlavnímu bodu: 3 vlastnosti osobní a sociální evoluce jsou tedy: naše cíle, způsob myšlení a nástroje k dosažení cílů. Při formulování našich cílů vycházíme z toho, čeho si ceníme. Používáme vědeckou metodu k řešení problémů a tvorbě hypotéz a ovládáme technologii potřebnou k realizaci cílů.

Díl 3: Zdrojová ekonomika V této části se budeme věnovat Projektu Venus a proč hájíme nový společenský systém s názvem 'Zdrojová ekonomika (RBE)'. Popíšeme jeho podstatu ve vztahu k průmyslu a práci budeme se konkrétněji zabývat úlohou technologie a automatizace a pojmenujeme 5 nejdůležitějších kroků k dosažení co možná nejefektivnějších a nejvýkonnějších výrobních postupů.

Poté se budeme zabývat úlohou tzv. vlády v tomto novém systému objasníme tajemnou povahu této instituce v její dnešní podobě a jak prostřednictvím pokročilých metod rozhodování budeme schopni odstranit nebezpečnou subjektivnost a sobecký zájem, jak ho dnes známe; spíše budeme k rozhodnutím dospívat na základě vědecké metody s použitím počítačové technologie.

Zdrojová ekonomika využívá existující zdroje spíše než obchodu. Všechny statky a služby jsou k dispozici bez používání peněz úvěru, barterového obchodu nebo jakékoli formy dluhu či nevolnictví. Cílem tohoto nového návrhu společnosti je osvobození lidstva od opakujících se, všedních, svévolných typů zaměstnání která nemají žádný opravdový význam pro pokrok společnosti a zároveň podpora systému nových podnětů zaměřených na seberealizaci, vzdělání, společenskou uvědomělost a tvořivost na rozdíl od povrchních a egoistických cílů bohatství majetku a moci, které dnes dominují.

Projekt Venus uznává, že Země má hojné zdroje a že naše zastaralé metody přidělování zdrojů prostřednictvím kontroly penězi, už nemají opodstatnění. Ve skutečnosti jsou velmi kontraproduktivní našemu přežití. Peněžní systém byl vytvořen před tisíci lety během období velkého nedostatku. Původním účelem této metody bylo distribuovat zboží a služby na základě toho, jak kdo přispíval svou prací společnosti.

V žádném případě tato metoda nesouvisí s naší skutečnou kapacitou vyrábět zboží a služby na této planetě. Tím klíčovým je, že fyzické přežití a kvalita života je odvislá čistě od našeho užívání, správě a zachovávání zdrojů Země. Dnes s naší neustále rostoucí vědeckou vynalézavostí využívat těchto zdrojů co nejhumánnějším technologicky konstruktivním a efektivním způsobem nemá již tradiční vzorec práce za peníze a peníze za zdroje žádné legitimní zdůvodnění.

Průmysl a práce Jak jsme již uvedli, statistiky ukazují, že práci lidí stále ve větší míře nahrazují automatizované stroje což způsobuje nezaměstnanost a tedy i omezení kupní síly občanů a zpomaluje tzv. ekonomický růst. Následkem toho jsme nyní svědky záměrného potlačování a zadržování technologického vývoje kvůli udržení lidí v zaměstnání.

Je to jako mít k dispozici elektrickou vrtačku ale místo ní používat manuální, protože chceme dostat zaplaceno za více hodin. Je naprosto absurdní a nezodpovědné zpomalovat a ignorovat technologický rozvoj, abychom zachovali zastaralý systém společnosti. Potřebujeme navrhnout společnost, která bude zaměřena na maximalizaci našich technologických schopností v zájmu osvobození lidstva od dřiny a zvýšení produktivity na nejvyšší potenciál.

Cokoli menšího je doopravdy nepřijatelné. V zájmu argumentace nyní úplně zapomeňme na náš společenský systém založený na penězích a bez předsudků se podívejme na moderní průmyslové metody výroby jak bychom je uskutečnili ve zdrojové ekonomice. Otázka zní: Jak navrhneme výrobní systém který maximalizuje vysoce kvalitní výstup, snižuje odpad zohledňuje dynamickou rovnováhu Země a redukuje opakující se mechanickou lidskou práci? Následuje logická úvaha o metodách průmyslové produkce založená na vědecké metodě:

Krok 1: Zmapování planetárních zdrojů.
Krok 2: Rozhodnutí co je třeba produkovat, orientovat se přitom podle priority v rozmezí od naprosto nezbytných potřeb jako potrava, voda, střecha nad hlavou k výrobě užitkových položek jako např. surovin automatizovaných strojů a technologického rozvoje až po produkci položek 'prospěšných' jako např. zábavní média, rádia, hudební nástroje, atd.
Krok 3: Optimalizace výrobních metod a maximalizace životnosti výrobků.
Krok 4: Způsob distribuce lidem.
Krok 5: Optimalizovaná recyklace výrobků, které zastarají nebo přestanou fungovat.

Krok 1: Zmapování planetárních zdrojů. Jak už bylo řečeno je zásadní, abychom věděli, čím na této planetě disponujeme neboť z toho plyne, jaké jsou naše možnosti. S touto informací se průmyslová produkce vždy přizpůsobí tak aby nahradila jakýkoli rodící se nedostatek spolu s matematicky nejvhodnějším rozdělováním surovin založeným na dostupnosti a nejvýznamnější aplikaci.

Pro jakýkoli omezený zdroj se okamžitě hledají alternativy a substituty. Tohoto přehledu lze dosáhnout elektronickou odezvou v reálném čase přicházející ze všech sektorů zdrojů planety jež proudí do centrální počítačové databáze monitorující jakýkoliv rostoucí nedostatek nebo jiný problém. Tato myšlenka monitorování zdrojů není zdaleka nová, i když může znít složitě. Tomu se budeme věnovat v této prezentaci později.

Krok 2: Určit, co je třeba produkovat. Co potřebujeme? Toto je velmi důležitá otázka protože kromě potravin, vody a přístřeší většina lidí dnes nemá žádnou představu, co opravdu chtějí nebo potřebují; protože je nikdo nikdy neinformoval o skutečném stavu technologie. Co si myslíme, že potřebujeme je přímým výsledkem technologického pokroku.

Někdo, kdo má v domě prach, si pomyslí "Potřebuji vysavač." Jsou si tím jisti? Možná, že tím co doopravdy potřebují, je tlakový systém domácnosti který zabraňuje prachu, aby se dostal dovnitř nebo je vybaven elektrostatickým vzduchovým filtrem, který ničí prach a bakterie. Pokud kriticky zhodnotíme, co si myslíme, že potřebujeme v materiálním slova smyslu uvidíme, že tyto potřeby se neustále mění. Věda a technologie jsou barometry praktických potřeb člověka.

Z tohoto důvodu by všechny vyráběné výrobky měly být tak pokročilé jak jen to je v dané době možné. Náš současný peněžní systém který neustále vytváří zbytečné, zastaralé výrobky jenom aby podniky a ekonomika fungovaly postrádá schopnost nebo touhu vyrábět nejpokročilejší nástroje. Je tomu tak proto, že většina dnes vyráběných výrobků by ani neexistovala, pokud by se společnost zaměřila na to co by nejlépe sloužilo jejím potřebám.

Krok 3: Optimalizace výrobních metod, maximalizace životnosti výrobků. Pokud bych si chtěl pro sebe vyrobit psací stůl, snažil bych se aby vydržel co nejdéle. To dává smysl, ne? Jestliže se stůl rozbije, znamená to, že si budu muset udělat jiný za cenu dalšího materiálu a více práce. Zdálo by se logické, že vše vyráběné ve společnosti by mělo mít nejdelší možnou životnost, jaká je technicky možná.

V našem současném systému se bohužel děje přesný opak protože jak jsme o tom mluvili dříve, peněžní systém se vyžívá v mnohosti a plánovaném zastarávání. Bez toho by se celá ekonomika zhroutila. V rozumnějším světě bychom vyráběli věci, které vydrží. Optimalizace výrobních metod spočívá v použití nejodolnějších materiálů a nejlepších známých metod jejichž výstupem jsou efektivní výrobky s dlouhou životností.

Lidská práce navíc není v současnosti nahrazována stroji jen proto, že to je nákladově efektivnější v systému zaměřeném na zisk; práce stroje je mnohem lepší než lidská práce a výrobní statistiky to neustále dokládají. Toto by samozřejmě nemělo být žádným překvapením protože stroje se neunaví a vždy jsou mechanicky přesnější a konzistentní ve srovnání s člověkem. Vysoce efektivní automatizace práce společně s vědeckým řízením velkého množství zdrojů umožní vytvoření plynulého prostředí, téměř bez nedostatku které by mohl obsluhovat pouze malý zlomek populace.

Krok 4: Metody distribuce zajišťující dostupnost lidem. Metody distribuce by také závisely na stavu technologie. Například výroba by se teoreticky dala tak zefektivnit že by se výrobek vyrobil teprve tehdy, pokud by ho někdo požadoval. Bez ohledu na to by dnes nejjednodušším způsobem distribuce bylo automatizované dodání z center podobných skladům. Protože se v takovém systému nepoužívají peníze lidé nebudou mít takovou potřebu hromadit předměty.

Lidé také nebudou mít žádný důvod něco krást když je to všem dostupné a určitě by to nemohli prodat. Ve světle skutečnosti, že všechny statky ve zdrojové ekonomice se navrhují s tím, aby vydržely co nejdéle, dnešní hodnoty kultury spotřeby by se také staly minulostí nemluvě o překonání všech ostatních hodnotových deformací které nám dnes vnucuje reklama a vyvolává v lidech pocity chamtivosti, méněcennosti nebo nejapnosti.

Reklama by v tomto novém systému neexistovala. Až na obecné informace o výrobku který by byl lidem, kteří by ho mohli potřebovat, k dispozici. Aby člověk získal určitý předmět, jen by v online databázi vyhledal jeho funkce, vybral jej a zažádal o něj. Brzy poté by byl předmět připraven k vyzvednutí nebo dodání.

Krok 5: Optimalizovaná recyklace zastaralých nebo nefunkčních výrobků. Tento krok ve skutečnosti začíná již ve fázi výroby protože každý navržený výrobek je navržen tak aby mohl být později recyklován. Už nic, co se kdy užívalo k výrobě by nebylo neudržitelné nebo nerecyklovatelné určitým způsobem. Toto strategické uvažování by zaručilo, že všechny zastaralé výrobky bychom v maximální možné míře použili znovu, čímž bychom snížili množství odpadu.

Jedna z více matoucích a obtížných oblastí na pochopení pro mnoho lidí se týká záměru využívat stroje které nahradí práci lidí všude tam, kde je to jen možné. Obvykle vyvstává otázka: "Kdo se bude o stroje starat?" Dnes jsou strojní zařízení spojeny s komputerizací. Počítač je v podstatě mozkem stroje a dává stroji instrukce, co má dělat.

Tuto kombinaci stroje a počítačové inteligence můžeme označit termínem "kybernetizace". Dnešní kybernetizované stroje jsou pravděpodobně nejvýkonnějším a nejvýznamnějším vynálezem, jaký kdy lidstvo vytvořilo. Možnosti těchto nástrojů směřují ke změně celého uspořádání společnosti počínaje osvobozením lidské pracovní síli.

Slovy Alberta Einsteina: "Úplná automatizace učiní náš moderní průmysl tak primitivním a zastaralým jako se nám dnes jeví člověk z doby kamenné." Proti této skutečnosti bychom neměli bojovat. Měli bychom ji rozhodně přijmout. Kybernetizace je vyhlášením emancipace lidského druhu osvobozuje nás od otročiny všední práce a otevírá nové obzory lidské kreativitě a bádání.

Tyto kybernetizované stroje dalece převyšují přesnost člověka a výdrž lidského těla a zároveň jsou schopny neuvěřitelného výpočetního výkonu, který také dalece převyšuje výpočetní rychlost a kapacitu lidského mozku. Co se týká aplikace, prvním krokem je zajistit aby kybernetizované stroje, které navrhujeme byly z komponent nejvyšší kvality a nejsofistikovanějšího programování.

Abychom toho dosáhli, museli bychom vyrůst z peněžního systému který udržuje výrobu podřadných výrobků kvůli cyklické spotřebě. Neexistuje žádný důvod, proč by vše v naší domácnosti od lednice přes sporák k televizi a počítači nemohlo vydržet bez opravy po celou dobu své životnosti. Jak to můžeme tak směle tvrdit?

Protože ty nejlepší materiály dostupné na této planetě, jako titan, mají udržitelné vlastnosti které o tisíce let přesahují délku života člověka. Tyto kybernetizované stroje by se nekupovali a neprodávali. Navrhli bychom je tak, aby vydrželi v čase. Nejenže by měly extrémní výdrž a dlouhou dobu životnosti tyto pokročilé stroje by se nakonec uměly samy sebe opravovat.

V dnešních autech bývají na palubní desce kontrolky které upozorní na problém v určité části auta. Tuto myšlenku lze rozvinout na všechny stroje do té míry že palubní počítač si je nejen 'vědom' určitého problému ale přídavné stroje lze nasměrovat k nahrazení rozbité součástky v reálném času. Jakkoliv se to může zdát fantaskní, samy sebe se opravující stroje struktury a dokonce obvody se stávají realitou.

Problém je, že v peněžním systému se takto efektivní výroba nevyplatí takže většina lidí ve společnosti nemá tušení, co vše je ve skutečnosti možné. Úloha lidí v tomto automatizovaném systému bude spočívat v rolích supervizorů a nic víc. Jak se jednou plně integrovaný, autonomní, kybernetizovaný průmyslový systém vytvoří, je to záležitost už jen modernizace systému a zajištění jeho správného chodu.

V průběhu času můžeme očekávat pouze pokračování růstu tempa našich technologických schopností a zdokonalování tohoto systému. Přestože dnes většina lidí uznává, že společnost používá strojovou automatizaci ve výrobě a podobně pro mnohé je velmi obtížné představit si, jak lze automatizaci aplikovat na komplexní profese: doktoři, architekti a podobně.

Abychom to mohli posoudit, nejdříve je třeba položit si otázku jaká je skutečná podstata našich pracovních rolí? Co konkrétně dělá doktor, tesař, instalatér nebo architekt? Co ve skutečnosti dělají? Rozpoznávají vzorce, které pozorují a reagují na ně. Když vás doktor vyšetřuje, vychází z toho co se naučil.

Když půjdete k dermatologovi, protože si myslíte že by jste mohli mít na ruce rakovinu, doktor kůži prohlídne a posuzuje vzorce, které se naučil. Potom může vzít vzorek kůže, aby jej otestoval strojovou analýzou. Je to technický proces. Neexistuje žádný důvod, proč by nemohl být vynalezen optický skener, připojený k počítačové databázi který by ruku oskenoval a okamžitě věděl, kde je problém.

Dokonce i chirurgie, jakkoli citlivá se nám dnes může zdát je čistě technický proces. Je pouze otázkou času než extrémně pokročilé stroje nahradí chirurgy. To samé platí pro každé zaměstnání, které dnes známe. Toto nás přívádí k velmi důležitému zjištění... které bude mít hluboký dopad na náš pokrok na této planetě: Vědomé delegování rozhodování na počítače je dalším vývojovým krokem sociální evoluce.

Funkční role, které lidé v dnešní společnosti zastávají jsou v podstatě svou povahou technické. Zatímco u fyzické práce se to zdá být zřejmé také naši duševní práci můžeme nyní delegovat počítačům. Pokud vám to zní cize, všimněte si prosím že pokud jste někdy použili kalkulačku delegovali jste vaše rozhodování stroji.

Pamatujme, že logické uvažování které je naší kognitivní schopností najít řešení problému z hlediska příčiny a následku, je zcela technickým procesem založeným na množství informací, které máme v daném čase. Například pokud máme problém s autem půjdeme za mechanikem, který použije své dovednosti rozpoznávání vzorců a asociativní paměti aby zvážil možné příčiny problému společně s možnostmi jeho řešení na základě logického uvažování.

Jedná se o objektivní, technický proces. Nicméně mechanikův lidský mozek je schopný zapamatovat si pouze určitý objem informací a při jejich zpracování disponuje omezenou intelektuální výkonností. Naproti tomu moderní, naprogramované stroje mohou uchovávat mnohem větší objem dat než člověk a mohou neustále a rychle zpracovávat informace aniž by se unavily nebo zlenivěly.

Předpokládejme například, že jsme naprogramovali počítač souborem dat daného automobilu. Počítač byl naprogramován tak, aby poznal každou součástku každý svar, každý elektronický obvod atd. daného automobilu. Byl rovněž naprogramován aplikací fyziky takže je schopen uvést do spojitosti příčinu a následek funkčnosti a chodu daného auta, nejen jeho částí.

Když se auto přiveze opravit, mechanik jednoduše přejde k počítači a zadá popis problému. Mohl by vložit: "levý světlomet nesvítí". Počítač by poté okamžitě zobrazil seznam všech příslušných problémů týkajících se světlometu a poté by mechanikovi ukázal sérii rámcových otázek jak logicky přistoupit ke zjištění příčiny problému.

Počítač by mohl říci: "Zkontroluj připojení kabelu 15b" a potom graficky znázornit, kde se tato součástka v automobilu nachází. Pokud mechanik zjistí, že to není ten problém vloží tuto novou informaci do počítače a počítač pokračuje k další logické možnosti. Počítač skutečně dělá rozhodnutí. Mechanik pouze určuje, na co se počítač zaměří, stejně jako u kalkulačky.

To klíčové je, že neexistuje žádná činnost člověka která by nemohla být extrémně zdokonalena delegováním rozhodovacího procesu počítačové inteligenci. Faktem je, že jediným, co nás dělí od strojů na kognitivní, funkční úrovni je naše schopnost vytvářet komplexní asociace v naší mysli. Žádný počítač dnes nedokáže efektivně reagovat na položenou komplexní otázku v anglickém nebo jiném jazyce.

Vyžaduje to překlad otázky do jazyka kterému je naprogramován "rozumět", např. do matematiky. Nicméně nové technologické oblasti, jako je umělá inteligence začínají vytvářet neuvěřitelné možnosti pro tento druh vědomí. Časem budou počítače schopny zvládat komplexní myšlenkové procesy o kterých jsme si mysleli, že jich jsou schopni pouze lidé.

V následující části popíšeme, jak tato nová možnost delegovat naši práci a rozhodování mnohostrannému vysoce efektivnímu počítačovému systému je tím, co nahradí tradiční instituci vlády. Slovy Dr. Ralpha Lintona: "Ohromný a stále akcelerující rozvoj vědy a technologie nedoprovází stejný rozvoj společenských, ekonomických a politických systémů.

Lze s jistotou tvrdit, že takové společenské vynálezy jako moderní kapitalismus, fašismus a komunismus budeme považovat za primitivní pokusy s cílem přizpůsobit moderní společnost moderním metodám." Vláda je vedlejším produktem prostředí nedostatku. Vlády jsou ve skutečnosti výtvorem peněžního systému.

Bohužel v důsledku povahy jejich moci je historie nepřetržitým sledem vládní korupce od genocidního zabíjení lidí nepřátelského národa po záměrné utlačování lidí ve vlastní zemi za účelem zachování ustaveného řádu. Dnešní vládní rozhodnutí jsou založena na vlastních zájmech, zrovna jako je tomu u korporací. Nikdy nebude existovat jakási etická vláda dokud se budou používat peníze k ovlivňování rozhodnutí politických účastníků.

Když pochopíme, že organizace společnosti je technický proces, potom si uvědomíme, že při řešení jakéhokoliv problému jsou tradiční názory téměř nepodstatné. Když člověk přečte jednu stránku knihy a potom ji zavře snadno si vytvoří o celku knihy názor. Když někdo jiný přečte celou knihu, může mít rovněž názor. Který názor má podle vás větší hodnotu?

Názor člověka, který přečetl celou knihu nebo člověka, který četl pouze jednu stránku? Čím více informací bereme v úvahu při procesu rozhodování tím přesnější náš závěr bude. Jak už jsme řekli, počítače mohou mít přístup k bilionům informací za vteřinu napříč rozsáhlou informační databází a dopočítají se k výsledku téměř rychlostí světla.

Přenesení rozhodování na strojovou inteligenci je další fází evoluce společnosti. Významnou měrou snižuje chyby člověka a odstraňuje nebezpečné předsudky subjektivitu a mylné názory. V důsledku omezení naší mozkové kůry a smyslů našeho organismu nemůže nikdo vědět o tomto světě vše. Naše smysly jsou omezené. Naše oči vidí pouhý zlomek elektromagnetického pole; proto je delegování našeho rozhodování strojům pouze logické neboť stroje taková omezení nemají.

Počítače používané jako nástroje jsou a budou schopné řešit problémy, které lidé kvůli fyzickým a duševním omezením zkrátka řešit nemohou. Podobně jako když někdo nosí brýle aby viděl nebo používá kalkulačku při matematice. Brýle jsou technologickým nástrojem rozšířením možností člověka který napomáhá k lepšímu vidění. Kybernetizované stroje se nijak neliší; jsou pouze nástroji, které rozšiřují naše schopnosti.

Lidský druh disponuje významnou schopností sebezlepšování pomocí technologických vynálezů. Toto si musíme uvědomit a maximalizovat náš potenciál. Ve zdrojové ekonomice nečiní rozhodnutí lidé. Dospívají k nim prostřednictvím pokročilých technologických nástrojů které využívají vědeckou metodu. Neexistuje žádný 'pravicový' nebo 'levicový' způsob projektování letadla.

Proč tedy stále ještě používáme tyto zastaralé pohledy na svět ke správě dnešní společnosti? Pokud připustíme, že společnost je technologický vynález s dílčími proměnnými, které se velmi neliší od dílčích proměnných letadla potom vidíme, že náš postoj k takzvané vládě by měl být čistě vědecký. Politika je zastaralá protože její metody jsou do značné míry subjektivní velmi ovlivněné penězi a bez ohledu na vědu.

Vláda a koncept státu budou nakonec úplně překonány a nahrazeny objektivním systémem globálního řízení zdrojů a technologickou organizací. Vláda se tak stane kybernetizovaným systémem úzce spojeným s průmyslem a tedy odpovědným za produkci a distribuci zboží zároveň za správu zdrojů a životního prostředí. Komponenty tohoto nového systému budou obecně následující:

1) Centrální databáze obsahující seznam všech známých materiálů a technických znalostí a vědomostí. Jak už jsme řekli, počítače mají schopnost katalogizovat informace a vyhodnocovat je v mnohem větším měřítku, než dokáží lidé. Nejefektivnější rozhodnutí jsou taková k nimž jsme dospěli po zohlednění všech relevantních proměnných.

Pouze počítače budou schopny se vypořádat s integrací všech známých znalostí a vědomostí a navrhnout rozhodnutí která se budou logicky zakládat na všech známých datech. Tak jako u předchozího příkladu s automechanikem který měl databázový program k řešení technických problémů ušitý na míru obsahuje tato centrální počítačová databáze všechny známé vědomosti počínaje vlastnostmi, kombinacemi a aplikacemi použití každého prvku periodické tabulky až po kompletní známou historii technologických vynálezů.

Teprve s asociačním systémem, který počítačům umožní vytvářet souvislosti napříč všemi známými vědními obory budeme mít v rukou nástroj nesmírných možností novým způsobem řešit problémy. Vynalézání bude interakcí s tímto databázovým programem. Tato interakce bude mít pravděpodobně podobu jednoduché webové stránky.

Popíšete problém nebo položíte otázku databázovému programu který nabídne nejlepší možnou zpětnou vazbu založenou na stavu znalostí v daném čase. Je to jako s kalkulačkou ale tento nový kalkulátor má dynamický asociační systém a rozsáhlou databázi znalostí která nejenže počítá a rozumí matematice umí i integrovat fyziku, biologii, astronomii a každou vědeckou oblast do koncentrovaného nástroje.

Přestože to zní jako sci-fi je téměř jistě, že Pentagon již podobnou databázi a rozhodovací programy má a používá je k tvorbě válečných strategií. Aby tento systém byl ale efektivní musí mít od planety zpětnou vazbu vstupů aby věděl, kterými zdroji disponujeme a kterými ne abychom mohli brát v úvahu dynamickou rovnováhu.

Toto vyžaduje celosvětový autonomní systém senzorů propojený s centrální počítačovou databází se senzory monitorujícími naše prostředí ve všech důležitých oblastech planety posílajícími průmyslu elektronicky zpětnou vazbu ohledně zdrojů, provozů a problematiky životního prostředí. Tento holistický systém sleduje všechny zdroje na planetě přičemž zároveň monitoruje narušení životního prostředí Země před kterým by lidé měli být varováni.

Tento systém nevytvoříme přes noc ale pokud bychom začali budovat regionální systémy a časem všechny regionální struktury propojili mohli bychom tento systém vytvořit dříve, než si myslíme. Tato interakce systému senzorů bude informovat centrální databázový program o tom, co je k dispozici a čeho je nedostatek přičemž databáze bude obratem neustále přizpůsobovat průmyslové metody ve vztahu k dynamické rovnováze planety spolu s vylepšenou technologií.

Přes hluboký dopad na společnost, který bude mít nahrazení lidské práce počítačovou automatizací až se konečně rozhodneme opustit na nedostatku založený peněžní systém a zaměříme se na maximalizaci tvořivosti v oblasti technologie a na dosažení hojnosti pro všechny lidi na planetě stále zde samozřejmě bude nutnost práce techniků uvnitř systému kteří systém budou modernizovat a dohlížet na jeho chod.

Můžeme je označit interdisciplinárními týmy. Interdisciplinární týmy techniků dohlížejí na systém a pomáhají zaměřit výzkumné projekty na udržení růstu, efektivity a evoluce společnosti. V optimalizované podobě tohoto systému by pravděpodobně nebylo zapotřebí více než 5% populace k obsluze systému. Čím optimalizovanější a dynamičtější technologie a metody bychom měli tím menší by toto procento bylo.

Tito lidé by jednoduše pracovali ve vědeckých oblastech důležitých pro fungování společnosti. Když to někomu říkáme, mnozí se samozřejmě ptají: "A co demokracie? Jak se zapojím do tohoto systému? Budou se interdisciplinární týmy volit?" V globální zdrojové ekonomice nemá tradiční koncept politiky voleb apod. žádný význam nebo opodstatnění.

Přestože tato představa děsí mnoho tradičně smýšlejících lidí musíme znovu zopakovat, že naše problémy v našem životě jsou technického rázu a vztahují se k celému lidstvu. Musíme rovněž čelit skutečnosti, že tzv. demokracie v dnešním světě je naprostá iluze a vždy byla. Lidé věří, že mají v našem současném systému na výběr protože mohou hodit do urny hlasovací lístek ve volbách a vybrat do vlády nějakého předem vybraného člověka.

Jak je jednou tento člověk u moci, veřejnost nemá žádný vliv. Hlasovali jste pro vesmírný program? Volili jste členy vlády nového presidenta? Hlasovali jste pro snížení daní? Volili jste kudy povedou dálnice a rozvody vysokého napětí? Hlasovali jste pro válku v Iráku? Ne, nehlasovali. Tradiční pojetí "participativní demokracie" je krutý vtip.

Tato hra se hraje už po nespočetné generace aby měla veřejnost iluzi kontroly zatímco deformované peněžní síly nahoře si dále dělají, co se jim zachce. V dějinách nikde žádná opravdová demokracie neexistovala ani nikdy existovat nebude pokud bude existovat peněžní systém udržující nedostatek. Jak by se tedy lidé zapojili do zdrojové ekonomiky?

Jak bychom tedy definovali účast? Pravá účast ve společnosti vyžaduje porozumění technickému chodu společnosti a navrhování konstruktivních plánů nebo inovací k realizaci, vytvoření či změně. Nejdříve by lidé komunikovali s centrální databází která by měla podobu webové stránky ke které bude mít přístup každý. Pak by do ní zadali své návrhy.

Centrální databáze se svou historií záznamů znalostí a plnou integrací všech vědních oborů by poté koncept analyzovala z pozice vědecké a technické integrity . spolu s optimalizací požadovaných materiálů, byly-li by zapotřebí dle aktuálních vědomostí a informací o jejich dostupnosti.

Pokud bude návrh centrální databází přijat poté, co ověří jeho základní integritu zařadíme ho buď okamžitě do výroby jako například v případě vytouženého vynálezu nebo předáme interdisciplinárním týmům které dohlédnou na implementaci nového návrhu a jeho včlenění do systému. Člověk, který podal tento návrh, se pak stane součástí interdisciplinárního týmu, který je relevantní pro tento nápad.

Tyto týmy nebudou tvořit stále ti samí lidé ale budou se neustále měnit v závislosti na tom, kdo se bude chtít zúčastnit v daném oboru a čím bude chtít přispět. Takhle vypadá opravdová volba spočívající v tom, co člověk již udělal, nikoli na tom, co říká, že udělá. Navíc strach veřejnosti z tradiční korupce nebude mít opodstatnění, protože z ní nebude plynout žádný prospěch.

Interdisciplinární týmy nebudou žádným způsobem placeny protože rozšířený pohled na svět přináší člověku uvědomění, že pravou odměnou je blaho společnosti jako celku a lidé budou do společnosti přispívat, protože z toho budou mít přímý prospěch. Přestože to pro někoho může být obtížné přijmout zvláště pro ty, kterým byl bezezbytku vštípen systém odměn založený na penězích a domnívají se, že peníze jsou jediným možným stimulem vězme, že po celém světě milióny lidí pracují dobrovolně pro dobro věci.

Z průzkumu Gallopova ústavu z roku 1992: více než 50% dospělých Američanů dobrovolně pomáhá lidem bez nároku na peníze ze sociálních důvodů průměrně 4,2 hodiny týdně, celkově 20,5 miliard hodin. To je neuvěřitelný triumf kolektivního lidského ducha. Neboť i přes nemoc sobeckých zájmů vytvořenou peněžním systémem lidé se stále snaží si pomáhat a přispívat společnosti bez odměny.

V budoucnosti ti, kdo si zvolí pracovat v kybernetickém průmyslovém systému tak učiní proto, že bude ctí sloužit lidstvu. Porozumí, že je v jejich vlastním zájmu v nejširší perspektivě vidět že lidstvo žije a pracuje společně pro větší dobro. Odměnou všem ve zdrojové ekonomice bude stálé zlepšování společnosti, které nenechá nikoho stranou.

Účast je otevřená pro všechny protože všechny problémy vidíme v podstatě jako problémy technické. Stupeň příspívání lidí společnosti zkrátka závisí na jejich vzdělání a tvůrčí schopnosti k řešení problémů. A právě proto je rozšířené relevantní vzdělání tak důležité. V dnešní společnosti se veřejnost stále udržuje neinformovaná a co možná nejvíce ohlupovaná.

Tímto způsobem si vláda udržuje kontrolu. Ve zdrojové ekonomice je cílem vzdělávacího systému utvářet co možná nejinteligentnější a nejuvědomělejší lidské bytosti. Proč? Protože každý má pak více možností přispět a ovlivnit tak náš kolektivní společenský vývoj k lepšímu a zlepšit životy všech. Kvůli důležitosti této části zopakujme si, o čem jsme zatím mluvili:

Kdo dělá rozhodnutí ve zdrojové ekonomice? Nikdo je nedělá. Dospívá se k nim použitím vědecké metody využitím počítačů, které získávají odezvu z prostředí v reálném čase zároveň s centrální, historickou databází všech známých technických informací kterou udržují neustále se obměňující interdisciplinární týmy.

Cílem je dosáhnout co možná nejlepší objektivity rozhodování a když si uvědomíme, že naše problémy, se kterými se v životě potýkáme, jsou vlastně technické jsou výhody tohoto přístupu s ničím nesrovnatelné. Skutečnými otázkami společnosti a fyzického světa jsou:

1. Produkce zboží a poskytování služeb, které jsou dostupné všem.
2. Výzkumné projekty a vzdělávací systémy, které rozšiřují naše znalosti porozumění a využití. a
3. Neustálé monitorování zdrojů Země a její atmosféry kvůli zpětné vazbě a případným environmentálním problémům.

Za skutečné hrozby pro lidstvo můžeme považovat nepředvídatelné proměnné jako tsunami, zemětřesení a nemoci. Jediné skutečné problémy v životě jsou ty které jsou všem lidem společné. Města a životní styl. V této části rozšíříme principy zdrojové ekonomiky o jeden z našich základních sociálních vynálezů: město přesněji, kruhové město Projektu Venus.

Také probereme, jak se změní životní styl lidí ve zdrojové ekonomice především v hodnotách a cílech které se naprosto liší od toho, co vidíme dnes. Ve zdrojové ekonomice jsou města navržena tak aby byla vysoce flexibilní a umožnila neustálé vylepšování a změny. Jsou to vznikající, plně integrované systémy navržené tak, aby se vyvíjely jako živý organismus.

Inovativní, vícerozměrné a kruhové návrhy měst Jacqua Fresca budou využívat ty nejvíce sofistikované suroviny a konstrukční techniky, které máme k dispozici. Vyžaduje to však začátek od nuly. Snažit se opravovat naše současná města za ten čas, materiál a úsilí nestojí. Postavit nová města od základů je mnohem méně problematické a efektivnější, než se snažit renovovat ta stará.

Kruhová města dovolují nejefektivnější použití surovin přepravních technik a obecné funkcionality s minimem vynaložené energie. Geometricky elegantní kruhové uspořádání je navrženo pro nejvyšší životní úroveň a nejproduktivnější a nejefektivnější možné metody. Například nejokrajovější část města je pro rekreaci v přírodě, zahrnuje zahrady a parky pro pěší turistiku a další venkovní aktivity.

Další vnitřní částí je zemědělský pás využívající skleníkové a venkovní zemědělské metody aby se potraviny daly pěstovat po celý rok. Směrem do středu osm zelených oblastí poskytuje čisté obnovitelné zdroje energie pro celé město. Zdroje této energie mohou záviset na specifikách oblasti, kde se nacházejí často ale tyto metody zahrnují: geotermální, větrnou a solární energii zatímco města poblíž vody využívají také energii z vln a přílivovou energii.

Největší z těchto zelených oblastí je také rezidenční pás. Obydlí jsou zkonstruována pomocí technologie vytlačování a jiných metod high-tech prefabrikace. Doba stavění domů z cihel a dřeva už dávno pominula. Budovy budoucnosti budou téměř celé vytlačeny jako jeden kus. Všechny domy a bytové komplexy jsou prakticky soběstačné systémy.

Například vnější povrchy těchto budov slouží jako fotovoltaické články které přeměňují sluneční záření přímo na elektřinu. Domy jsou ohnivzdorné, potřebují pouze velmi málo údržby a jsou nepropustné vůči vodě a jiným přírodním vlivům. Za rezidenční oblastí se nacházejí vzdělávací vědecká a výzkumná centra spolu s produkčními a distribučními centry.

Systémy sledující zásoby na skladě bychom integrovali s výrobními zařízeními vysoce koordinovaným a efektivním způsobem. Ve středu města je veliký dóm který obsahuje centrální kybernetický systém který je mozkem a nervovým systémem celého města. Dóm elektricky kontroluje a monitoruje produkci a distribuci výrobků zatímco také kontroluje environmentální faktory uvnitř systému.

Například pokud jde o zemědělský pás elektronické sondy monitorují a udržují správné podmínky půdy včetně hladiny vody, přidělování živin a dalších vlastností. Tato metoda environmentální odezvy se využívá v celém městském komplexu. Tímto způsobem lze udržet rovnovážně zatíženou ekonomiku a eliminovat přebytky a odpad.

Recyklace odpadu a další potřebné procesy se nacházejí pod povrchem města a využívají vždy ty nejpokročilejší a nejčistší technologie. Návrhy ostatních měst zahrnují rozmanité konfigurace zcela ohrazených měst spolu s městy na moři. Města na Zemi, ať už jsou v jakékoliv podobě jsou pevně mezi sebou propojena v rámci celosvětového systému.

Stejně jako má každé město centrální organizační dóm který slouží jako mozek spolu se svým nervovým systémem sestávajícím z automatizovaného monitorování prostředí pomocí satelitů a elektronických sond, rozsáhlejší světový komplex zahrnuje každé město a monitoruje široké spektrum prostředí čímž zajišťuje, aby v žádném z měst nebyl problém s nedostatkem surovin.

Zároveň řídí procesy většího řádu pro všechna města a prostředí jako jeden celek. Životní styl Je důležité podotknout, že se tradiční rodina v současném systému rozpadá, jelikož oba rodiče musí pracovat, aby přežili. Peněžní ekonomika narušuje soudržnost rodiny a péči o děti. Panuje hodně stresu kvůli zdravotnickým poplatkům, pojištění ceně vzdělání, nejistotě zaměstnání a životním nákladům.

Ve zdrojové ekonomice se celistvost rodiny navrátí. Nejen to, ale také kulturní hodnoty celé společnosti prodělají zásadní změnu; s tím jak překonáme peněžní systém a svět bude spolupracovat aby produkoval dostatek pro všechny obyvatele planety. Aktivity, kterých si ceníme, se rapidně rozšíří neboť množství lidské svobody bude nesouměřitelné s tím, co známe dnes.

Jedna ze zásadních změn v životním stylu a hodnotách bude způsob, jakým lidé smýšlejí o majetku. Ve většině současného světa je majetek mocnou představou protože lidé často spojují své společenské postavení s tím, co vlastní. Peněžní systém vyžaduje neustálou cyklickou spotřebu, aby fungoval. To přirozeně vede lidi k tomu, že jsou manipulováni tak že si myslí, že chtějí nebo potřebují dané zboží či službu.

Kvůli mocným nástrojům moderního reklamního průmyslu většina lidí podporuje umělý, materialistický systém hodnot který sebou nese chtění víc a víc zboží a služeb často bez ohledu na jejich užitek a potřebnost. Ve zdrojové ekonomice už peněžní systém nebude více zanášet lidskou mysl manipulativním nástrojem: reklamou.

Nekonečné moře billboardů, reklam, časopisů apod. už nebude zamořovat krajinu nebo naše smysly. To způsobí posun v tom, co je pro nás v životě důležité a také změní náš životní styl. Ve zdrojové ekonomice není žádný důvod majetku žádný důvod něco vlastnit. Majetek je přímý důsledek nedostatku. Lidé museli dříve pracovat velmi tvrdě aby vyrobili nebo získali určitý výrobek nebo surovinu.

Chránili si ho tedy, neboť měl nesmírnou hodnotu vzhledem k vynaložené práci a s tím spojeným nedostatkem. Vlastnictví není americkou nebo kapitalistickou myšlenkou. Je to primitivní duševní pohled vytvořený generacemi, které žily v dobách nedostatku. Lidé zastávají koncept vlastnictví pouze proto, že je to legální forma ochrany.

V systému hojnosti bez potřeby peněz se myšlenka vlastnictví stává bezvýznamnou. V tomto novém systému nikdo nic nevlastní; místo toho má neomezený přístup ke všemu. Vlastnictví je ohromné břemeno; člověk už nebude muset žít na jednom místě; bude moci stále cestovat po světě. Cokoliv, co bude potřebovat, získá bez omezení.

Není žádný důvod pro zneužívání, neboť tím člověk nic nezíská. Nemůžete ukrást věci, které nikdo nevlastní a už vůbec je prodat. Věci do domácnosti všichni dostanou prostřednictvím centrálního distribučního centra ve městech zatímco rekreační předměty budou k dispozici na zavolání nebo poblíž místa zájmu.

Například pokud půjdete na golf, vyberete si svoje golfové hole na místě z těch nejefektivněji navržených modelů, co jsou k dispozici. Použijete je a poté je vrátíte. Pokud se rozhodnete si ty hole nechat, tak do toho, je to vaše břemeno; proč by chtěl někdo s sebou vozit, udržovat a skladovat golfové hole, když k nim může mít vždy přístup a pak je vrátit hned na místě?

Naše dnešní domy jsou plné krámů, které si ponecháváme kvůli domnělé ceně, kterou mají. Toto plýtvání již nebude potřeba. V tomto ekonomickém modelu je město nebo vlastně celý svět vaším domovem. Pokud potřebujete auto z jakéhokoliv důvodu je vám k dispozici. Až přijedete do cíle satelitní řídicí systém automaticky dá auto k dispozici ostatním k použití místo toho, aby stálo na nějakém parkovišti a plýtvalo místem i časem.

V dnešní společnosti potřeba majetku ústí v ohromný přebytek výrobků a nadbytečný odpad. Je daleko inteligentnější vytvořit univerzálně sdílený systém neboť to drasticky sníží odpad, nadbytečnost a zvýší prostor a efektivitu. Chování lidí V této části probereme záležitosti týkající se chování lidí a jeho vztahu k okolnímu prostředí a řekneme si něco o právním systému a jeho extrémně despotické zpátečnické podstatě, která ovlivňuje lidské chování.

Někteří lidé, když přemýšlí o principech zdrojové ekonomiky si často myslí, že tento systém by bylo obtížné zavést kvůli něčemu, co nazýváme 'lidská přirozenost'. Jejich argumentem je, že lidé jsou neodmyslitelně soutěživí chamtiví a slepě sobečtí čímž naznačují, že bez ohledu na to, jak technicky vyspělé jsou věci ve společnosti vždycky budou zkorumpovaní lidé kteří budou chtít zneužít ostatní a dominovat.

Lidská přirozenost je definována jako: sdílené psychologické atributy lidského druhu, o kterých se předpokládá, že je sdílí všichni lidé. Z toho tedy vyplývá, že určité psychologické tedy duševní vzorce chování jsou nějakým způsobem pevně uložené v člověku. Narodili jsme se tedy s nějakými přednastavenými psychologickými sklony.

Je jednoduché vidět, jak se tato domněnka projevuje. Pokud se podíváme na historické záznamy lidského druhu vidíme nekonečné série válek genocid, dobývání a zneužívání moci. Pokud poznáváme tento vzorec našeho chování je snadné předpokládat nějakou přednastavenou lidskou přirozenost stále se opakujícího chování. Navíc tzv. kriminální chování bylo středem pozornosti psychologů po nějakou dobu.

Může za takové chování genetická výbava jednotlivce která ho dělá tzv. kriminálním, nebo je to prostředí ve kterém jsme vychováváni, které je rozhodující? Tohle je prastará otázka genů versus výchovy. Co přesně je kriminální chování? Jak kvalifikujeme odlišnosti v chování které vynalezl člověk a které se časem měnily?

Celý koncept kriminality je dočasný a relativní vzhledem ke kulturním hodnotám a konceptům mravnosti. Před pouhými 600 lety jisté domorodé kultury v okolí Mexika přinášeli hromadné lidské oběti a často zabíjely tisíce lidí najednou. Bylo to kriminální chování? Pro nás možná ale pro ně to byl akceptovaný společenský zvyk.

A co generace za generací akceptovaného otroctví? Je kriminálníkem někdo, kdo krade jídlo aby uživil svou hladovějící rodinu? Pamatujte si, že neexistuje žádný konkrétní vědecký důkaz který opravdu podporuje představu, že jakékoli naše chování je pouze a jen výsledkem naší genetické výbavy. Představa lidské přirozenosti je z velké části mytologická.

Pochází z primitivních náboženských dualit že člověk je neodmyslitelně buď dobrý, nebo zlý. Snaha lidí, kteří se snaží vinit geny které jsou dle nich údajnou příčinou konkrétního chování je v podstatě druhem pověry. Je to jako osoba posedlá démonem, který ovládá její jednání. Faktem je, že zatímco neurochemické a fyziologické rysy určují sklony reakcí jedince a jeho sociální tíhnutí je to prostředí, které skutečně vytváří naše hodnoty a chování.

Není žádná pevně daná, předurčená "lidská přirozenost". Naše hodnoty, metody a jednání se vyvíjejí a pramení ze zkušeností. Čínské dítě, které je po narození vychováváno britskou rodinou v Anglii si osvojí jazyk, dialekt, způsoby tradice a přízvuk britské kultury. Závěr je ten, že naše chování je založené na tom, co se naučíme spolu s biologickými a společenskými tlaky, se kterými se musíme vypořádat abychom přežili.

V dnešní společnosti lze odvodit fundament hrubého chování z peněžního systému. Jak už jsme řekli, peněžní systém zachovává a podporuje korupci rozvrstvení společnosti, nedostatek a neefektivitu. Tzv. "slušnost" nemůže existovat ve světě plném soupeření nerovnosti bohatství, chudoby a strádání. Despotické chování, které dnes po světě pozorujeme není výsledkem nějakých zakořeněných genetických sil.

Je to výsledek dlouhé doby nedostatku a soupeření. Právní systém Jako odpověď na tento nedostatek se dnešní společnost snaží ovládat lidi pomocí hrozeb a používáním zákonů. Zákony nejsou nic víc než "záplaty", které neřeší základní příčinu tohoto chování. Pokud je osoba zatčena za krádež velice málo pozornosti se už věnuje tomu proč ta osoba vlastně vůbec kradla.

Než aby se společnost zamyslela nad základními příčinami zvolila si snazší cestu a často posílá tak zvané "zločince" do vězení. Zdrojem jakéhokoliv zločinu je sama společnost. Neexistuje nic jako "zločinec". Jak už jsme řekli peněžní systém generuje korupci už tím, jak je zkoncipován. Jak jasně dokládá předchozí studie Merva-Fowles společensky hrubé chování má přímý vztah k socioekonomickým okolnostem.

Velká většina lidí ve vězeních pochází ze zanedbaných socioekonomických poměrů. Pokud tedy chceme změnit chování lidí musíme změnit sociální podmínky. Chceme vady odstranit ze struktury, jakou je společnost navržená. Nebudeme vyvěšovat cedule "maximální povolená rychlost 90 km/h". Navrhneme systém technicky tak, že bezpečnost v něm bude zabudovaná a k lidským chybám buď vůbec nebude docházet nebo ve velmi malé míře.

Pokud nechceme, aby lidé kradli dáme jim k dispozici to, co potřebují bez dluhu servilnosti nebo soupeření. S pokroky dnešní technologie máme možnost vytvořit nový společenský systém, který umožní všem lidem přístup k základním životním potřebám bez cenovky, dluhu nebo nevolnictví. To bude mít zásadní vliv na způsob jakým se lidé k sobě chovají a jak se vzájemně ovlivňují.

Ohromný pokles kriminality by byl výsledkem neboť většina zločinů souvisí s peněžním systémem. Navíc zločiny, které se mohou vyskytnout jako například, že někdo zabije někoho ze žárlivosti nebudeme s nimi zacházet jako se zločinci, ale jako s nemocnými pacienty. Společnost pochopí, že lidé jsou produktem svého prostředí a spíše než poslat osobu do studené betonové cely budou sociální vědci, psychologové a sociologové zkoumat kulturní příčiny, které způsobují chování vraha a budou se snažit změnit podmínky, které je třeba změnit často pomocí vzdělání.

Závěrem: Již od starověku hlásali velcí náboženští a světští filosofové ideály míru a jednoty lidstva. Od křesťanství po hinduismus je myšlenka vidět ostatní jako sebe samého přetrvávající tendencí. Bohužel pouhý pohled na dnešní společnost nás nutí se zamyslet proč myšlenka cenění si a respektování svého bližního a vzájemné spolupráce nikdy nezapustila kořeny.

Dnešní sobecká, na peníze orientovaná společnost vytváří prostředí, které nedovoluje všeobecnou starostlivost a ohled na druhé. Tento systém je založený na zachování sama sebe na úkor ostatních a nikdy tedy neumožní svět rovnováhy a harmonie. Faktem je, že je čas přestat se modlit přát si a naprázdno žvanit o našich domnělých humanistických a náboženských ideálech a začít pracovat na jejich uskutečnění!

Zdrojová ekonomika realizuje všechno o čem velcí náboženští učitelé a filozofové vždy mluvili pokud jde o pozvednutí jednoty lidí a spolupráci s oboustranným respektem jako jedna lidská rodina. Použití vědy a vědecké metody která je často považována za chladnou a bezcitnou, vskutku představuje nejhlubší rozvinutí ducha, jaký jsme kdy viděli.

Zatímco mnozí lidé vzhlížejí s bázní a respektem k lidem jako Matka Tereza a její nesobecké povaze málo lidí vidí Alexandera Fleminga, člověka, který objevil penicilin stejně romantickým způsobem. Penicilin zachránil nespočetně více životů než jakákoliv šlechetná myšlenka či organizace. Pointa je ta, že věda a technologie jsou božstvo v akci.

Nemůžeme čekat na nějaké boží zjevení nebo nějakého "velkého muže", který nás povede. Musíme si uvědomit, že jsme na to na planetě sami a je na nás změnit svět k lepšímu. Je čas přestat kázat a jen líbivě mluvit o duchovních hodnotách, o kterých náboženští a světští filosofové diskutovali po celá tisíciletí a konečně je uskutečnit.

Věda je nástrojem této funkční duchovnosti a pokud použijeme její metody pro zlepšení civilizace samotné, můžeme dosáhnout duchovních cílů, o které jsme usilovali už od starověku. Hnutí Zeitgeist, přidejte se k nám www.zeitgeistmovement.com www.thevenusproject.com Poděkování za titulky patří serveru dotsub.com