Ahoj, jmenuji se Peter Joseph a vítám Vás na "Úvodu do ekonomiky založené na zdrojích". Cílem této krátké prezentace je nastínit základní myšlenku nového ekonomického modelu, který není založen na pohybu peněz, ale na inteligentním hospodařením se zdroji Země, důsledcích čerpání zdrojů z fyzického světa tím nejúčinnějším, strategickým a udržitelným způsobem pro uspokojování potřeb lidské populace.

V dnešním světě, společenská rozhodnutí jsou v podstatě odpovědností jednotlivců nebo skupin na scéně politiky či podnikání. Ve skutečnosti by mohl jeden namítnout, že politika a podnikání jsou řídícími kořeny společenského řádu, jak ho známe, a, jak ukázala historie, vždy, když se něco pokazí na společenské úrovni, jedna skupina nebo pod-skupiny mají tendenci jednoduše shodit vinu na jiné. Levice obviňuje pravici, konzervativci obviňují liberály, nové vedení obviňuje staré vedení, atd.

Přesto, zřídkakdy slyšíme jakoukoli kritiku samotného základu sociálního fungování. Zdá se, že je to většinou předpokládáno. Jinými slovy, zdá se, že kultura bezpodmínečně akceptuje socio-ekonomické paradigma bez otázek a politika a podnikání je považováno za přirozený lidský stav věcí. Dokonce i ve světě rostoucí nezaměstnanosti, chudoby, duševních poruch, drogové závislosti, vyčerpání zdrojů surovin, celkového zhoršování životního prostředí, násilí a sklonům k válce, systémové globální neschopnosti splácet dluhy, zrychlující se inflace, atmosféry destabilizace a mnohých jiných sociálních a ekologických problémů, kterých je tolik, že je nebudeme všechny jmenovat, stále existují obecná odmítnutí doměnky, že možná socio-ekonomický systém sám o sobě upadá.

Co když je právě ta hra, kterou hrajeme, opravdu tím problémem? Co když samotnou povahu dominantních institucí a způsobů naší doby, která vlastně vytváří a vnucuje určité tendence chování, které jsou jednoduše neudržitelné a destruktivní, zatím prostě nevidíme? Jak čas pokročil s exponenciálním růstem lidského poznání, vidíme přirozený nárůst nejrůznějších forem pověr a zřejmě neprogresivních socíálních jednání.

Pomalu vstupujeme do opravdového věku rozumného uvažování, chceteli tomu tak říkat, který uznává a řídí se samozřejmými prokázanými přírodními zákony s přímým fyzickým odkazem a tento způsob myšlení, kterému můžeme říkat vědecký, nám umožní extrapolované životaschopné přístupy provádět, také prakticky zaručuje hmotnou návratnost, pokud je samozřejmě správně posuzován. Tento vědecký závěr je to, co ve skutečnosti vytvořilo obrovské množství technologií, které vidíme kolem nás, od letadel, přes život zachraňující léky, po naše chápání samotného vesmíru.

Jednoduše řečeno, věda je přístupem k našemu chápání světa a nás samotných, vede nás k nejbližšímu přiblížení skutečnosti, jaké vůbec můžeme mít. A samozřejmě, když všichni vidíme ty zřejmé plody tohoto způsobu myšlení a jeho obrovské aplikaci v mnoha oborech, je tu však stále jedna oblast, která zůstává nedotčena vědeckou metodikou: náš sociální systém. V souvislosti s ním jsme se zřejmě zasekli v čase, používáme staromódní a tradicializované postupy, které vykazují jasné známky nedostatku.

Například: dáváme diktátorské pravomoce politikům a politickým stranám pod rouškou něčeho, co označujeme jako "demokracii". Politikům, kteří v průměru nemají žádné vzdělání nebo přípravu v technických záležitostech společenské organizace. Ve světě, kde zbytečně umírá jedno dítě každých pět vteřin vlivem chudoby a strádání, mnozí hledají řešení ve vládních institucích, ale nezváží vědeckou skutečnost, že přísun potravy a péče o lidi na celém světě není politickým problémem, ale technickým, a dá se řešit pomocí jednoduchého řízení zdrojů a přidělování inteligentním a strategickým využitím technologie.

Podobně je tomu tak u korporací nebo u byznysu, mají možnost svévolného nároku na majetek posledních přírodních zdrojů této planety. Zdrojů, které všichni potřebujeme. Využívají tyto zdroje pro zlepšení izolované skupiny skrz systém založený na vlastním zájmu, kterému se říká "volný trh". Když na to přijde, poselství tohoto systému je zcela jasné; buď se podřídíte této hře diferenciálních zvýhodnění a vlastního zájmu, nebo si jednoduše nezasloužíte právo na život.

Musíte získat své právo na život na této planetě, což uvažujícímu člověku přijde jako jasně pseudo totalitní konstrukce k udržení jedné skupiny nebo třídy nad jinou. I nadále zůstává tato nelidskost bez povšimnutí, protože je celkově zabudovaná. Narodili jsme se do tohoto systému a jsme nuceni myslet si, že je to přirozené v dnešním způsobu života, stejně jako jste se před lety mohli narodit do společnosti jako chudý otrok.

Protože by jste nebyli vystaneni ničemu jinému, mohli jste dokonce věřit, že máte být otrokem, protože jste si opět mysleli, že to přirozený řád. A když si spojíme fakt, že finanční systém je jednoznačně založen na dluhu který bez ohlášení k většině, matematicky zaručuje, že chudá část populace bude vždy zanedbávána. Začínáme vidět ,že jen žijeme různými způsoby předuřčenosti a nic víc. Je technicky nemožné, aby v současném systému byly potřeby všech lidí uspokojeny.

Ekonomická hra odlišných výhod jednoduše není navrhnuta tak, aby každému poskytla život a prosperitu. Je to sázkový systém, nehlední na stav přírodního prostředí a na to, čeho jsme schopni technicky dosáhnout a co všechno vyrobit. Stručně řečeno, náš ekonomický systém je zcela oddělen od přírodních procesů fyzického světa. Charakteristika, která může vést jen k dalším problémům, pokud nezahájíme radikální odklonění od těchto zastaralých předpokladů.

Udělejme teď velký krok zpět, ponechme stranou vše, co jsme se mohli naučit o našich sociálních konstrukcích a zvažme následující otázku: Co je neměnným základem lidského zdraví a prosperity a jak můžeme vytvořit systém, který splňuje tyto požadavky pro celou lidskou populaci a který rozumí tomu, že žijeme na planetě s omezenými zdroji a který zároveň zajistí udržitelnost tohoto prostředí pro budoucí generace? K zodpovězení této otázky musíme nejprve zvážit otázku samotné lidské potřeby.

Po celé věky přemýšleli filozofové o povaze člověka a pokoušeli se určit ty vlastnosti, které sdílí všichni lidé. Toto je samozřejmě stále probíhající debata s mnoha spekulacemi. Avšak, pokud přijde slovo na lidské potřeby, nacházíme doslova univerzální shody v celém lidském druhu. Není třeba zmiňovat, že pokud nedostáváme dostatečnou výživu, potraviny, čistý vzduch a vodu, časem zanikneme. Pokud jsme vystaveni látkám, které jsou toxické pro nás, jako například polknutí rtuti a jiné, pravděpodobně brzy onemocníme.

Pokud trpíme vážným nedostatkem vitámínů v dětství, existuje předvídatelný, zhoubný závěr pro naše zdraví, jako třeba špatný růst nebo imunitní problémy. Ale s postupem vědy shledáváme, že lidské potřeby nekončí na téhle běžně pozorované úrovni. Lidé jsou bio-psycho-sociální organismy, což znamená, že jsme ovlivnění naším prostředím, symbioticky, mnoha složitými a spletitými způsoby. Uvedu příklad.

Pokud matka v pozdějším stádiu těhotenství zažije extrémní emoční stress, který zahltí její krevní oběh kortizolem, tedy stresovým hormonem, nervový systém onoho nenarozeného dítěte by mohl být vážně narušen negativním způsobem po zbytek jeho života, neboť plod se v podstatě učí o tom, jak bude vypadat svět tam venku. Toto platí samozřejmě také pro období kojenectví a ranné děství, důležitá vývojová období, během kterých je organismus doslova programován a přizpůsobován možné podobě světa, ve kterém se pohybuje.

Dojem, který pak provází člověka po celý jeho zbytek života různými způsoby. A pokud toto kritické období obsahuje negativní stres, trápení a bolest, vývoj tohoto dítěte může vést k předvídatelným tendencím v chování, včetně sklonů k závislostem a násílí v pozdějším období života. Jde zde o to, že s ohledem na lidské potřeby nemůže být fyzické, duševní a emoční zdraví jedince nadále považované za izolovanou nebo dočasnou záležitost.

Jsme sociálně propojeni a závislí na prostředí velmi reálným a různorodým způsobem a pokud je naším úmyslem produkovat jako společnost psychologicky a fyzicky vyvážené lidské bytosti, celá společnost musí být navržena tak, aby tyto potřeby byly uspokojeny. Neřku-li přizpůsobovat se podle, toho jak se naše poznání mění a znalosti rozšiřují.

Takže veřejné zdraví v širokém pojetí je opravdu definitivním měřítkem výkonu jakéhokoliv sociálního systému stejně samozřejmě jako inteligentního řízení zemských zdrojů, které poskytují základní potřebné suroviny spojené se sociálním uspořádáním, které je vlastně příznivé pro prosperitu zdravého jedince a tudíž pro samotné zdraví společnosti a pokrok. Takže pokud tohle všechno víme, jak potom navrhneme společnost, která skutečně podporuje lidský druh, zatímco si zachovává rovnováhu s okolním prostředí?

To nás přivádí ke konceptu Ekonomiky založené na zdrojích. Ekonomika založená na zdrojích je přímou odezvou na toto přirozené, fyzické, vědecké poznání odvozené tak, aby došlo k tomu, jak nejlépe naplnit spektrum lidských potřeb tím nejefektivnějším a nejudržitelnějším způsobem, který bere v potaz to, co nás doopravdy podporuje, což je symbiotický vztah této křehké opečovávací biosféry, kterou všichni sdílíme.

Takže jsme schopni zajistit společnost s velmi malou potřebou lidského názoru, pokud je ovšem naším společným cílem maximalizovat udržitelnost a ekonomickou efektivitu. Systém, který popisujeme, je sebe-vytvářející, je zřejmý, jakmile budou tyto parametry osvojeny. Existují tři dominantní ekonomické útvary, nad kterými je potřeba ihned uvažovat. Správa zdrojů, dynamická rovnováha a strategický design. Co se týče správy zdrojů, žijeme vlastně blízko k planetární biosféře a většina zdrojů, které máme k dispozici, jsou omezené.

Vzhledem k této skutečnosti, logika se jasně jeví jako naše zodpovědnost, pokud chceme, aby bylo naše prostředí udržitelné pro příští generace a pokrylo potřeby současné populace. Musíme organizovat a uvažovat. Řádné ekonomické rozdělování zdrojů opravdu nemůže být provedeno dokud nebudeme mít jasnou představu o tom, co máme a kde to je kompletním jednotným způsobem. Nakonec tato představa povede k něčemu, co bychom mohli nazvat jako únosnost Země, což je velice důležitá informace.

Ale tato správa zdrojů je samozřejmě pouze první krok. Musíme také sledovat rychlost změny a regenerace. Zde máme to, čemu říkáme dynamická rovnováha. Klasickým příkladem tohoto problému je dnes odlesňování. Stromy mají přirozený růst a cyklus a pokud naše využití dřeva přesahuje míru přirozené obnovy, což je dnes bohužel náš případ, máme tady problém, jak říkáme, neudržitelný. Mimoto si pamatujte, že model peněžního trhu vyžaduje co největší možnou spotřebu k udržení rostoucí populace zaměstnaných a funkční ekonomiky.

Tohle je jednoduše ničení životního prostředí. Pamatujte, že hlavním požadavkem skutečné ekonomiky je hospodařit nebo být strategicky efektivní a konzervativní. To, kde dnes žijeme, by se dalo nazývat anti-ekonomikou. A to nás přivádí ke strategickému designu. Efektivní uspokojování spektra lidských potřeb na planetě s omezenými zdroji udržitelným způsobem znamená, že přidělování zdrojů musí být optimalizováno strategicky a samozřejmě konzervativně.

Takhle se to dnes nedělá, možná jen půlka z toho a ještě riskantně, kvůli svévolným peněžním realizacím. Je to o tom, co může být poskytnuto výrobcem, tedy pro spotřebitele, ne o tom, jaké jsou ve skutečnosti vědecká a strategická využití. Nemluvě o problému životnosti daného výrobku a metodě eventuálního rozdělení, tedy recyklaci. Všechny tyto prvky je nutno zvážit v původním návrhu bez zásahu tržního systému a cenové účinnosti, které by zpomalily nebo zastavily udržitelný návrh.

Znovu, ekonomika je o zvyšování efektivity za všech okolností, je to o tom, co je nejvíce vědecky správné, ne o tom, co si některé společnosti mohou dovolit s cílem udržení konkurenceschopnosti na trhu. Potřebujeme strategickou správu, přidělování a design, který vyplývá z prověřených vědeckých parametrů, které zaručují maximální efektivitu a udržitelnost. Cokoliv jiného je prostě nedbalost.

Takže, správa zdrojů, dynamická rovnováha a strategický design stanovuje základní podklad pro tento model ekonomiky založené na zdrojích. Tak, pojďmě nyní pokračovat v tomto závěru. Vycházejíce z tohoto, můžeme dosáhnout následujících konkrétnějších organizačních bodů. Za prvé, musíme přejít od růstu k ustálenému stavu ekonomiky. Dynamická rovnováha jednoduše nemůže být udržena v rostoucí ekonomice, za stálého růstu je to doslova nemožné na této planetě s omezenými zdroji.

Za druhé, potřebujeme systém spolupráce, ne systém založený na konkurenceschopnosti. Strategický design nemůže být splněn, pokud bude ve hře cenová účinnost. Ve skutečnosti a poměrně jednoduše, peněžní účinnost je nepřímo úměrná té technologické. Za třetí, potřebujeme plánovaný navržený systém. Systém navržený tak, aby bylo jednoznačně bráno v úvahu přidělování zdrojů, dynamická rovnováha a strategický design.

Rozptýlený chaotický firemní systém, nedostatek efektivity a plýtvání je jednoduše nepřijatelné. Za čtvrté, automatizace předchází lidskou práci ve všech oblastech. Toto spadá pod složku strategického designu. Nejen, že navrhujeme spotřební zboží, aby bylo co nejefektivnější, ale samotná konstrukce výrobních metod k produkci zboží musí být rovnoměrně strategická, aby maximalizovala přesnost a produkci.

Neohlášeno většině, produktivita je nyní nepřímo úměrná k zaměstnání ve většině studovaných odvětvích, což znamená, že je společensky nezodpovědné neautomatizovat, což nám pomáhá vytvářet hojnost. A za páté, přesuneme se od systému vlastnictví k systému přístupu a tudíž odstraníme peněžní směnu samotnou. Je tu obrovský rozdíl mezi současným stavem věcí dnes a nedostatkem, který byl skutečností v minulosti.

Nyní máme vyspělé výrobní technologie, které nám umožní něco, co bychom mohli nazvat "přístup k hojnosti" nebo systém alokace zdrojů, který by mohl umožnit univerzální volný přístup ke zboží a službám, aniž by bylo nutno používat měnu. Spíše než mít systém založený na majetku, investičním přístupu, hodnotovém přístupu, který vyžaduje hromadění a v podstatě ochranu, navrhneme systém zaměnitelných přístupů.

Něco jako půjčovna nebo knihovní systém, který vidíme dnes. Ve společnosti, kde bych například jel autem pouze pár hodin týdně, dává skutečně smysl skladovat toto vozidlo doma, kde bude stát 90% měsíce nepoužité? A pokud rozšíříme tuto myšlenku na celý sektor se zbožím, skutečností je, že můžeme doslova snížit produkci, vytvořit větší efektivitu, zredukovat použití surovin, zatímco současně umožnit větší přístup zboží pro populaci, kdykoliv to potřebuje.

Spravným termínem je "strategický přístup". Vím, že pro mnohé je velice obtížné zamyslet se nad společností založenou na přístupu než na společnosti založené na majetku díky materialismu, do kterého jsme byli uvrženi, který podporuje zřetelnou konzumaci, která zachovává tržní systém a tedy poptávku po práci a všem ostatním. Ale efektivita tohoto konceptu, pokud jsou všechny ostatní požadavky odstraněny, zejména falešné požadavky peněžního systému, pokud to bude provedené správně, efektivita tohoto přístupu je naprosto nesrovnatelná.

Poptávka by mohla být dynamicky sledována, abychom se vyhnuli nedostatkům a přebytkům a používali nejpokročilejší formy automatizace a distribučních technologií, komfort daleko přesáhne cokoliv, co 99% dnešního světa zná. Netřeba zmiňovat snížení kriminality, jak ji známe, alespoň o 90%. Závěr je ten, že peníze již nejsou nadále potřeba ve světě, který má přístup k hojnosti. Toto uzavírá základní shrnutí rysů ekonomiky založené na zdrojích.

Je perfektní? Je to utopie? Ne, ale bylo by to převratně lepší než cokoliv, co dnes máme a co poškozuje nadále nás i naše prostředí a ukazuje znamení toho, že se to zhoršuje. Pokud se chcete dovědět více o Ekonomice založené na zdrojích a globálních organizacích, které se ji snaží uskutečnit, navštivte prosím thezeitgeistmovement.com a thevenusproject.com pro více informací. Děkuji Vám za váš čas.