Milan Machovec (23. srpna 1925, Praha - 15. ledna 2003, Praha) byl významný český filosof. Vystudoval filosofii a klasickou filologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, kde přednášel od roku 1950 do roku 1970 a poté znovu od roku 1990 až do své smrti. Machovec pochází z jižních Čech, vystudoval po válce, vstoupil do KSČ, od padesátých let přednášel, v roce 1968 se stal profesorem, v roce 1970 musel školu opustit. Za normalizace patřil k zakladatelům bytové univerzity, byl signatářem Charty 77.

Filosofii tváří v tvář zániku napsal v roce 1983 a toto dílo jej proslavilo hlavně odmítnutím konzumního světa, důrazem na ekologii, zodpovědnost, snahou o odhalení toho, proč se lidstvo chová sebezničujícím způsobem, a především důrazným voláním po nové roli žen v moderní společnosti. Machovec sám sebe považuje za feministu. Každopádně je rozpornou postavou, bez ohledu na věk je jedním z geniálních chuligánů, kteří svými provokativními názory posouvají svět.

V 60. letech spolu s Erichem Frommem a Ernstem Blochem inicioval dialog mezi marxisty a křesťany, ze kterého mimo jiné čerpal pro svoje (ve světě nejznámější) dílo Ježíš pro moderního člověka. Jako reformně orientovaný marxista měl podíl na Pražském jaru 1968. V 70. a 80. letech byl činný v opozičním hnutí, byl signatářem Charty 77. Od 80. let se aktivně věnoval ekologickým problémům.

Po roce 1989 se dočkal plné rehabilitace. Roku 2000 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy.