Günter Grass - Co řečeno být musí
Proč vlastně mlčím, zamlčuji příliš dlouho, co zjevné jest a cvičilo se v plánovacích hrách, na jejichž konci jako přeživší zbýváme nanejvýš jako poznámky v zápatí. To hlavní je hájené právo na první úder, který by mohl vyhladit íránský lid, ujařmený a směrovaný k organizovanému nadšení tlučhubou, protože v dosahu jeho moci předpokládají konstrukci atomové zbraně.

Proč však si zapovídám uvádět jménem onu druhou zemi, v níž už po léta - třebaže utajován - rostoucí jaderný potenciál je nekontrolovatelně k dispozici, protože jakémukoli přezkoumání je nepřístupný? Všeobecné zamlčování této skutkové podstaty, jemuž se podřídilo mé mlčení, pociťuji jako přitěžující lež a nátlak připomínající trest, nebude-li respektován; verdikt „antisemitismus" je dobře znám.

Teď ovšem, kdy z mé vlasti, kterou ráz na ráz dohánějí a k doznání nutí zločiny první a vlastní, jež bez příkladu jsou, znovu a zhola rutinně-obchodně, třebaže deklarováno jazykem hbitým jako vyrovnání, má být do Izraele dodána další ponorka, jejíž zvláštnost spočívá v tom, že dokáže nasměrovat absolutně ničivé bojové hlavice tam, kde existence jedné jediné atomové zbraně nedokázána jest, leč jako obava tvrdí, že důkazní sílu má, říkám, co řečeno být musí.

Proč však jsem mlčel doposud? Protože myslel jsem, že můj původ, na němž lpí nezahladitelná vada, zakazuje očekávat, že tento fakt země Izrael, jíž jsem a chci zůstat zavázán, snese jako vyslovenou pravdu. Proč říkám teprv teď, k stáru a docházejícím inkoustem: atomová mocnost Izrael ohrožuje už beztak křehký světový mír?

Protože řečeno být musí, nač zítra by už mohlo být pozdě; také proto, že my - Němci již tak dost usvědčeni -- dodavateli nového, předvídatelného zločinu bychom se mohli stát, pročež naši spoluvinu žádnou z obvyklých výmluv by nebylo lze zahladit.

A připouštím: nebudu už mlčet, protože už mám dost pokrytectví Západu; navíc se dá doufat, že snad mnozí od mlčení se osvobodí a vyzvou původce rozpoznatelného nebezpečí, aby se zřekl síly, a zároveň budou trvat na tom, aby vlády obou zemí připustily nerušenou a stálou kontrolu izraelského atomového potenciálu a íránských atomových zařízení mezinárodní instancí. Jen tak se dá všem, Izraelcům i Palestincům, ba víc, všem lidem, kdo žijí v tomto regionu okupovaném bludem a šílenstvím, znepřáteleni hlava na hlavě, a koneckonců i nám, pomoci.