Afgánci neflirtují
Hrdinka snímku Suzana Lipovacová patřila mezi nejúspěšnější německé manažerky, než se rozhodla věnovat se humanitární činnosti. Po dvanácti letech práce v Bosně se v létě roku 2003 vydala do Afghánistánu zdecimovaného válkou. V hlavním městě Kábulu a v jeho nejbližším okolí se jí podaří zřídit několik středisek první pomoci.

S finanční podporou německé vlády a soukromých dárců by ráda založila ambulanci také v odlehlé oblasti Daštak, kam se vojáci mírových sil či pracovníci humanitárních organizací dostanou jen zřídka. Toto území obývané lidmi z kmene Paštu je totiž považováno za velmi nebezpečné. Sami Paštunové jsou navíc k prokazatelně užitečnému projektu Lipovacové značně nedůvěřiví.

Dokument Jochena Franka, oceněný na festivalu v německém Hofu, je bezprostředním a velmi autentickým záznamem komplikované práce humanitárních pracovníků v krizových oblastech světa. Zároveň je velmi osobním portrétem ženy, která vyměnila úspěšnou kariéru manažerky za pomoc obyvatelům země, o kterou se okolní svět zajímá od konce války stále méně.

Afghanistán - Past
Devítiletý klučina nadšeně mává zbraní a těší se, až zabije svého prvního Rusa. Jsme v osmdesátých letech, uprostřed sovětsko-afghánské války. Režisérovi Jeffu Harmonovi a kameramanovi Alexandru Lindsayovi se podařilo natočit celou řadu zajímavých situací v obou znepřátelených táborech. V roce 2009 se k materiálu, odvysílaném původně v rámci televizního cyklu reportáží, vrátili. Doplněný a sestříhaný dokument získal v dnešní době, kdy v Afghánistánu operují jiná cizí vojska, až apelativní rozměr.