Jan Antonín Baťa
Jak pravil J.A.Bata -"Byl určitě přímý a upřímný, protože ani jeden neskrýval své názory. Vždycky s tím druhým otevřeně hovořili o tom, co se mu líbí, či co se mu nelíbí. Tomáš Baťa byl navíc velmi náročný ve výchově. Bylo to logické, pokud člověk má být úspěšný, musí být tvrdý. Tomáš Baťa byl tvrdý sám na sebe, byl tvrdý i na jiné, ale nikdy po jiných nechtěl víc než sám po sobě. A totéž vlastně učil i Jana,"

říká Hana Kuslová. A Jan Antonín skutečně přejal filozofii práce, kterou ve svých závodech Tomáš Baťa zaváděl. Tomášův odkaz Jan ocenil v roce 1932, po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí. Jeho slova zachytil archivní film:
"Zemřel tak, jak si to přála jeho veliká, statečná duše. Miloval život a nebál se smrti. Narozený v práci a k práci učinil práci cílem svého života. Zlepšení osudu pracujících lidí považoval za svůj božský úkol. Svým myšlením byl daleko, daleko před svou dobou. Z domyšlených problémů života a práce vytvořil novou mravnost, nové učení spolupráce, jež přinese lidstvu nový rozkvět, blahobyt a štěstí."

Prague Royal - Pamětí Winstona Chruchila dil I. strana 18
Druhou kardinální tragédií byl úplný rozpad rakousko-uherské monarchie, rozbité na základě Saintgermenské a Trianonské smlouvy. Toto přežívající vtělení Svaté říše římské umožňovalo po staletí společný život, přinášející výhody obchodu i bezpečnosti, celé řadě národů, z níchž ani jediný neměl ve své době sílu ani vitalitu čelit sám o sobě tlaku znovuoživeného Německa a Ruska.

Všechny tyto národy se toužily odtrhnout se od federální či císařské struktury a podporovat je v jejich tužbách se považovalo za projev liberální politiky. Balkanizace jihovýchodní Evropy následovala hned vzápětí a důsledkem bylo, že Prusko nabylo relativně na významu a německá říše, přestože, byla vyčerpána a pošramocena válkou, zůstala netknutou a rozhodující silou v oblasti.

Není jediného národa ani územípatřícího před tím habsburské monarchii, jemuž by získání nezávislosti nepřineslo urpení, jaké staří básníci a teologové připisovali výhradně zatraceným a prokletým. Vznešené město Vídeň, domov tak dlouho hájené tradice, průsečík tolika cest, řek železnic, bylo ponecháno nahé a hladové jako velké tržiště ve zchudlém kraji, jehož obyvatelé se většinou vystěhovali.

Tato válka by nikdy nemohla vypuknout, kdybychom nebyli pod americkým a modernizačním tlakem vyhnali Habsburky z Rakouska-Uherska a Hohenzollerny z Německa. Vytvořením tohoto mocenského vakua jsme otevřeli prostor pro Hitlerovské a Bolševické monstrum, aby vylezlo ze své žumpy a zmocnilo se opuštěných trůnů.
Winston Churchill