Jak žili naši předkové ve středověku ve městech, vesnicích i na hradech. Režie R. Sedláček Našimi průvodci budou historik prof. Tomáš Durdík jako archeolog a vědecká autorita a herec Jaroslav Plesl jako moderátor a zvídavý laik.

Ta doba je vzdálená téměř tisíc let a její počátky leží v mlze legend. Antika dávno zmizela v prachu a potomci Barbarů, kteří ji pohřbili, v krvavých zmatcích začali budovat nový svět. Na kontinentu se zrodila společnost, ze které vyrostl dnešek…tedy my sami.

Impozantní kamenné hrady rostly v krajině jako projev sebevědomí a síly nových vládců. Staly se potvrzením jejich vůle k moci; symbolem touhy vládnout, rozhodovat o životě a smrti a obhájit si tuto moc na život a na smrt. Evropský řád se rodil uprostřed velkých slov a nelítostných válek, kdy stavovská čest byla hodnota nejvyšší a soucit projevem slabosti. Je to také zlatý věk Království českého - není snad nikde v Evropě místo s tak hustou koncentrací hradů, jako v Zemi české. Hrady přežily své vládce i dobu, které vévodily. Přesto dál dominují naší krajině. Ve stínu jejich legend žijeme svůj novověk.

Jak rostly hrady
Předchůdcem hradů byla hradiště, většinou dřevěná opevnění obehnaná palisádami nebo valy. Některá z nich byla postupem vývoje přebudována na hrady. Později, na počátku 12. století, se hrady začaly prosazovat jako samostatný architektonický sídelní fenomén. Byly stavěny z hlediska obrany na strategicky výhodných, těžko dostupných místech, na kopcích nebo ostrozích řek i potoků.V dnešním úvodním dílu nového cyklu jich několik navštívíme (Přimda, Dívčí kámen, Lipnice, Vízmburk, Jenčov).

Můj hrad, můj dům
Život obyvatel hradů měl svoji "hierarchii". Hlavním hlediskem při stavbě hradů bylo zabezpečit všem jeho obyvatelům bez rozdílu především bezpečí před možnými útočníky. Příbytky a jejich vybavení se však co do komfortu lišilo podle stupně postavení či pracovního zařazení. Dozvíme se, do jaké míry souviselo bydlení na hradech se smyslem pro krásu a pohodu.

Štíty Přemyslovců
Pod ochranou hradů se rozvíjí nový společenský řád; po silnicích mezi nimi proudí lidé, zboží, nové myšlenky, a bez ohledu na rozdílné jazyky se národy propojují a vytvářejí pozvolna evropskou civilizaci. V dnešním dílu se vydáme po stopách prvního českého královského rodu, který - řečeno lehce nadneseně současným jazykem - přivedl České království do Evropy...

Štíty Lucemburků
Královské hrady jako výraz panovníkovy moci, jako mocenské opory jeho vlády, doslova jako štíty Království českého. Stejně jako předchozí díl, také tento ukazuje neustále napjaté vztahy mezi panovníkem a sebevědomou šlechtou. S její neposlušností se potýkal jak Jan Lucemburský, tak jeho syn Karel IV., i Karlův syn Václav IV., tři představitelé nejslavnější české historie v evropském měřítku. Zvláště hrady postavené Karlem IV. a Václavem IV. vynikaly výstavností a byly vybaveny na svoji dobu veškerým dosažitelným pohodlím a přepychem.

Hrady nedobyté
V tomto dílu se budeme zabývat okolnostmi a technologií dobývání hradů. Každá "bitva" o hrad byla pro útočníka finančně náročnou záležitostí. Seznámíme se s taktikami obléhatelů i obránců. Definujeme si také psychologické aspekty obléhací války. Do značné míry totiž rohodovalo, nakolik to obránci i obléhatelé myslí vážně...

Hrady dobyté
Václav IV. zpodobněný jako český a římský král. V roce 1411 začal za Prahou, která už byla čím dál neklidnější, stavět svůj poslední hrad. Nazval ho po sobě - Wenzelstein. Ale historie to jméno nepřijala a zůstalo lidové - Nový hrad. Neúspěchy pronásledovaný, už značně neurotický a zdeptaný král tady zemřel. Srazila ho zpráva o pražské defenestraci. O pět měsíců později vezmou hrad útokem husité. Čechy se mění ve válečný kotel...

Čas hojnosti
Tento díl zahájíme návštěvou hradu Roupov, jehož dominantou je nepřehlédnutelný komín dodnes zachované hradní kuchyně. Nejzachovalejší hradní kuchyni u nás si pak prohlédneme v Jindřichově Hradci, kde se kromě varných kotů a ohnišť dochovalo i další zajímavé kuchyňské vybavení. Dnešní putování zakončíme v hodovní síni na Karlštejně.

Co všechno hrad byl
Jakými proměnami prošly hrady v Čechách za těch devět set let, co stojí! Hrad mohl být štědrým darem i tučnou kořistí, mohl být komfortním domovem i tuhým žalářem. Mohl být symbolem bezpečí pro kraj okolo, stejně jako noční můrou; vždycky záleželo na tom, kdo jej vlastnil nebo komu byl zrovna vydán jako symbol jeho moci...

Bůh za hradbami
Středověk je veskrze svázán se zbožností v míře a hloubce, jakou si už dnes dokážeme stěží představit. Umělecky nejvýstavnější a nejnákladnější částí většiny hradů byly hradní kaple. I řada kostelů vlastně zároveň vznikala jako tvrz, ve většině míst to také byla první kamenná stavba. Kaple měla na hradě zvláštní postavení, kde panovník mohl být pokorný a sám v jakémsi samoočišťovacím rituálu, jehož význam rovněž dnes neumíme docenit. Snad nejblíže duchovnímu rozměru středověkého panovníka nás skrze to, co po sobě zanechal, přibližuje Karel IV.

Pomíjivá sláva světa
Ze sedmi Homérových divů světa se nedochovala ani polovina. Kromě pyramid ani pořádně netušíme, jak všechny konkrétně vypadaly. V co se nám proměnily naše pilíře království českého? Nebo lépe: v co jsme je nachali proměnit my? Už jsme toho během uplynulých devíti dílů viděli hodně, sami jsme si zrekonstruovali dobré tři desítky důležitých hradů. Tentokrát nebudeme přes naše animace rekonstruovat nic, ale projdeme se galerií rekonstrukcí, konzervací, přestaveb, devastací, rozebrání i rozkradení hradů přímo v krajině.