Pavel Dvořák se narodil 13. května 1937 v Praze. Je typickým představitelem "mezižánrové" literatury, zejména literatury faktu. Vystudoval historii a pracoval jako novinář. Roce 1971 z novin odešel, dva roky působil jako propagační referent ve vydavatelství OPUS, pak se odstěhoval z Prahy do Budmerice a od těch dob se profesionálně věnuje historii. Po revoluci se na půl roku stal šéfredaktorem knižního vydavatelství Práce a na krátký čas i redaktorem Národní obrody.

V téže době vykonával několik neplacených funkcí (předseda Rady Slovenského rozhlasu, Literárního fondu a Klubu literatury faktu), které však postupně opustil. Je autorem rozsáhlého knižního cyklu Odkryté dějiny, ve kterém zpracoval nejstarší dějiny Slovenska, tak jako jejich odkryla nejmladší a nejmodernější historická věda, archeologie (dávnověku Slovensko, Staré Slovensko, Pravěká Bratislava, První lidé v Československu a Zázrak obilného zrnka). V osmdesátých letech napsal i knihu pro mládež Lovci mamutů a ti druzí a rozmarný román Hříšníkův návrat.

Po revoluci roku 1989 se věnuje i mladší historii. Napsal rozsáhlou, více než 700 stránkovou výpravnou Zlatou knihu Bratislavy (ilustrovanou Albínem Brunovským) o dějinách hlavního města Slovenska od nejstarších dob až do současnost. Vyšla na Vánoce 1993 a vyprodala se během několika dní, stejně i dotisk, který vyšel na jaře 1994. Roku 1995 vyšlo další vydání této knihy, která se s 10000 prodanými exempláři stala v té době nejúspěšnější knihou slovenské autora po roce 1989.

Roku 1994 vydal knihu Kdo zabil Viléma Žingora (Vydavatelství Rak), věnovanou tragickému osudu partyzánského velitele, popraveného po nejkrvavějším politickém procesu v novověkých dějinách Slováků roku 1951, a roku 1993 knihu Podivný baron o německém aristokratů baronu Emilovi Hoenningovi O'Carroll (vydavatelství Rak), který se usadil na Slovensku a po bouřlivě prožitém čtvrtstoletí jako archeolog-amatér objevil jedno z nejvýznamnějších středoevropských nalezišť z dob antického Říma.

Vydání podivného barona se setkalo se značným zájmem iv Německu, což dokládá německé vydání knihy pod názvem Der sonderbare Baron (1994). Na motivy příběhu barona Hoenninga natočila Slovenská televize roku 1989 hraný film Baron v titulní roli s Leopoldem Haverlom (scénář Jaroslav Dietl a Pavel Dvořák), roku 1995 dokumentární film Podivný baron a pak ještě jeden, Návrat barona Hoenninga v rámci "filmového vyprávění Pavla Dvořáka", Stopy dávné minulosti.

Roku 1998 se po více než třiceti letech vrátil ke své prozaické prvotině, sbírce povídek Barvy khaki z vojenčiny doznievajúcich padesátých let, která v době svého vzniku byla posouzena jako nevhodná na knižní vydání.

Roku 1999 vydal spolu s fotografem Karlem Kállayom výpravnou knihu Krvavá hraběnka (Alžběta Bátoryová / Fakta a výmysly), která se od prvních dnů stala vyhledávaným bestsellerem.

Třicetiletou práci zúročil v rozměrných dějinách Slovenska v cyklu Stopy dávné minulosti (Slovensko v pravěku, Slovensko ve starověku, Zrod národa a Slováci v Uhersku - v tisku).

Pavel Dvořák napsal přes dvacet knih (prodalo se jich téměř 400 000, což je v poměrech malé slovenské literatury velmi mnoho), dvě desetiletí byl redaktorem av současnosti je činný jako editor. Roku 1991 založil Vydavateľstvo RAK specializované na historicky zaměřenou literaturu faktu.

Pavel Dvořák pracuje i jako televizní scenárista a moderátor. Natočil téměř sto dokumentárních televizních filmů v cyklech Muzeum života, Stopy dávné minulosti a Putování staletími, ke kterým každý rok přibývají nové.Roky je činný iv rozhlase, například jako autor cyklu Příběhy z vitrín, které moderuje spolu s Ladislav Chudík.Od roku 1999 je editorem mnohozväzkových pramenů k dějinám Slovenska a Slováků.