Evakuace během 1. světové války se dotkla i obyvatelstva obcí z Valle di Ledro. Na základě nečekaného rozkazu z 22. května 1915 bylo ze dne na den více než 3000 osob z celkového počtu 4700 obyvatel dopraveno do Čech, ostatní pak do Rakouska. V Čechách byli Ledrenští rozmístěni v několika desítkách obcí, zejména na Příbramsku, Kladensku, Turnovsku a v okolí Stříbra. Z původně oznámeného jedno až třítýdenního pobytu v Čechách se nakonec staly tři roky. Ledrenští byli v Čechách dobře přijati. Přístřešek, stravu i práci, většinou na polích nebo například v Příbrami v květinářství u Voláků, jim poskytly jednotlivé rodiny. I přesto, že bylo mnohdy obtížné se vzájemně dorozumět, vznikly mezi českým a ledrenským obyvatelstvem velmi přátelské vztahy. 439 ledrenských vysídlenců v českém exilu zemřelo. Řada z nich v roce 1918 na následky španělské chřipky. V některých obcích na místních hřbitovech lze nalézt i jejich hroby.

Vysídlenci, kteří byli rozptýleni po Čechách, se často setkávali na Svaté Hoře při příležitosti církevních slavností. Bylo to pro ně místo, kde čerpali sílu a naději pro nelehký každodenní život vyhnance. Vzájemně si sdělovali své radosti i strasti a informovali se o osudu blízkých a příbuzných, kteří bojovali na frontách. Ze svatohorských kronik je patrné, že se o Ledrenské a další vysídlence ze Slovinska a Chorvatska na Svaté Hoře staral také dnes blahoslavený redemptorista P. Metoděj Dominik Trčka.