"Minulou noc, když jsem spal, zdál se mi - podivuhodný omyl! - že mám v srdci včelí roj. A zlaté včely vytvářely bílé plástve a sladký med z mých starých chyb."

- Antonio Machado - Královna slunce - Co nám včely říkají?
Nemoc kolapsu včelstev je daň, kterou platíme za vše, co jsme udělali včelám. Je to jen název pro jev, kdy je úl nalezen prázdný. Je tam jídlo, med, ale včely jsou pryč. První věc, kterou hledáme - kdo je příčinou? Kdo je zodpovědný? Problém nevyřešíme, když zničíme virus, bakterii, nebo houbu, protože se jedná o vnitřní problém. Osobně jsem za krizi vděčný, krize nám dává možnost něčemu se naučit, pokud tomu budeme otevřeni. Pokud se srdce natolik otevře, aby řeklo něco mysli.

Včely mizí; vědci hledají důvody Apokalypsa medových včel Mizející včely ohrožují americkou úrodu Pokud by včely neopylovaly naše plodiny, museli bychom pořád jíst chleba, ovesnou kaši a pár oříšků! Mizející včely jsou záhadou, která zanechává úzkost Když zabijeme všechny včely, nebudeme žádné zemědělství. Opakuji žádné zemědělství. Včely jsou opylovačky, které zajišťují... růst plodů a přežití. Včela je důležitá, protože opylovává čtyřicet procent našeho jídla, obrovské množství toho, co jíme.

Čtyři z každých deseti soust, které sníte, byste neměli, kdyby nebylo práce včel. Jen v Americe jsme přišli o pět miliónů včelstev, každé z nich mělo dvacet až šedesát tisíc včel. Včely nám vždy říkají všelijaké věci, které musíme pochopit, předávají nám zprávy a jejich krize je zcela jistě i naší krizí. Mohli bychom jí také říkat nemoc kolapsu člověka. Podívejte. Je to plné medu. Plné, plné, plné medu. Budeme-li mít trochu štěstí, možná uvidíme královnu.

Víte, cítím, že budeme mít štěstí. Ta královna je tak úžasná. Tak úžasná. Jsem tak naplněný láskou k této královně. Když se podíváme na příběh o včelách, včely jsou na světě již sto padesát miliónů let. První setkání člověka a včel proběhlo asi před deseti tisíci lety. Pomalu začala spolupráce. Tato spolupráce se vyvíjela, a z lovců medu se lidi pomalu stávali včelaři. Včelaře si včely vyberou. Vidíte můj knír? Můžete je drbat. Můžete je drbat knírem. To se jim líbí. To se jim moc líbí.

Včela byla považována za posvátné zvíře. A posvátnost vzešla z poznání, že včela je jednou z velkých udržovatelek života a plodnosti. Včela vzešla z náboženských center. Míst, kde žili iniciovaní a vůdcové lidstva, kteří vedli, dávali podněty a inspirovali různé civilizace, které jsme měli. Starověká indická, starověká perská, řecko-římská civilizace, egyptská a babylonská civilizace. Pomyslíte-li, že otevřeli Tutanchamónovu hrobku a dva tisíce let starý med byl stále jedlý...

Je tu úcta ke včelám a také úcta k bohům. Neměli bychom si jich nějakým způsobem spíše vážit, protože nás udržují při životě, než si myslet, že je to naopak? Jsou to naprosto nádherná stvoření. Jsou to boží stvoření a pokud je nechráníme, tak nechráníme ani sami sebe. Podívejte. A jsou pryč. Med byl považován za velmi posvátný, jako dar od včel. Med se až do konce devatenáctého století neprodával. Většina medu byla darována. Je to jedna z neprospěšnějších a nejléčivějších látek, jakou si dokážeme představit.

Má enzymy, živiny, stopové minerály a má v sobě hexagonální síly křemíku. A křemen je látka obsažená v zemském plášti. Asi polovina zemského pláště je z křemíku. Křemík je v našich tělech hlavně ve smyslových orgánech. Pomáhá vnímat, co se děje v našem okolí. Křemík a med mají tedy příznivý vliv na naší evoluci. Od devatenáctého století se snažíme čím dál více ovládnout přírodu, tento cit pro posvátnost jsme ztratili. Steiner v roce 1923 přednášel zaměstnancům v Goetheanumu.

Steiner jim řekl: "Ano, tato mechanizace včelařství, tato oblast života se mechanizuje a zpracovává v průmyslu, a to nakonec zničí včelařství a včely možná nepřežijí konec století, konec dvacátého století. " Nyní s touto nemocí kolapsu včelstev je zřejmé, že Steinerova předpověď se naplňuje. Steiner také řekl, že "Naše životy závisí na včelařství. Každý by se měl zajímat o včelařství. Závisí na tom naše životy!" Podívejte se na ten krásný med. Cítím, že jsme svědky klimatických změn, ale myslím si, že nemoc kolapsu včelstev a mizení včel je mnohem větší a naléhavější problém, který bychom měli řešit.

Do včelařství se dostalo hodně racionalizace a mechanizace, aby bylo ziskové. A to snížilo vitalitu včel a jejich zdraví. Je to o penězích. Je to o penězích! Připouštíme věci, které nejsou pro včely ideální, protože musíme, jinak bychom v tomto podnikání nevydrželi. Proto to musíme dělat! Vezmeš si jich deset a až skončíš, tak on pojede se čtrnácti! Jsme pojízdný průmysl. Každý rok najezdíme stovky tisíc kilometrů. Bez pěstitelů mandlí a vysokých cen bychom nepřežili.

Mandle jsou tady v Kalifornii naše nejrychleji rostoucí a nejziskovější vývozní plodina. Každý únor kolem Valentýna se odehrává největší opylovací událost na světě. Včely z celé země, ze vzdálených míst jako je New England, Wisconsin, Minnesota a Florida jsou uprostřed Zimy naloženy na nákladní auta. Tři čtvrtiny všech včel v Americe je přivezeno do Kalifornie, aby vykonaly tento zcela rozhodující úkon. Musí zde být probuzeny, posíleny kukuřičným sirupem s vysokým obsahem fruktózy.

Chci říct, není nic odpornějšího, než nápad krmit tvůrce medu kukuřičným sirupem s vysokým obsahem fruktózy. Když je krmíme kukuřičným sirupem, Doufáme, že v úlu je dostatek přírodního nektaru a medu, které doplní vše, co si vezmou ze sirupu. V Evropě a Americe dávají do cukru látku oxytetracyklin nebo tetramycin Včely cukr zkonzumují a látku přenesou do medu. Vy pak ten med jíte Jíte ten med. Má v sobě oxytetracyklin či tetramycin. Jste pak rezistentní k tomuto antibiotiku.

V centrálním údolí je dva a půl tisíce kilometrů čtverečných mandlové monokultury. Problém je, že každý z těchto stromů, každý z květů potřebuje, aby ho navštívila včela. Jelikož ale v centrálním údolí není nic jiného než mandloně, včely nemají padesát týdnů v roce co jíst, protože mandloně nekvetou. V podstatě tu nejsou žádné včely. Není to udržitelné. Před dvěma či třemi lety nebylo v Americe dostatek včel k opylení celé úrody, a tak Americké ministerstvo zemědělství povolilo dovézt včely z Austrálie.

A co se nestalo, australské včely sebou přinesly některé viry, jež americké včely neznají. Jedním z nich je virus akutní izraelské paralýzy. Dovezli jsme je, aby opylily mandloně. To je místo, kde se všechny americké včely promíchají. Vytvořili jsme tak jeden velký Včelí Bordel, jak to jeden včelař pojmenoval. Neustále je promícháváme napříč celou zemí, takže pokud se něčím na jednom místě nakazí, jako třeba tracheálním roztočem, a nemáme to u nás, je jisté, že to mít budeme.

Díky migrační povaze chovu včel se všichni tito škůdci šíří velmi rychlým způsobem! Není to jen jedna věc, díky které to jde s včelami z kopce. Je to od každého trochu. Věřím, že tyto časté cesty je velmi zatěžují. Úl může být zatížen jen do jisté míry, pak už se nedokáže déle vyrovnávat s mnoha dalšími věcmi. Stačí pak jen málo a úl se ocitne za hranou. Každý rok zahynou milióny včel, když čekají na začátek opylování. Monokultura - 1. Pěstování jedné plodiny v oblasti 2.

Jediná homogenní kultura bez rozmanitosti Mnoho z problémů, kterým čelíme, mají společného jmenovatele, a tím je monokultura. Pěstování jedné plodiny má mnohá lákadla, je to efektivní, ale z pohledu přírody je to... je to šílené. Monokultury jsou důvodem, proč se včelám nedaří. Pěstování jedné plodiny je prvotním hříchem zemědělství. Problém s monokulturou je ten, že naprosto pokřivuje způsob, jakým ekosystém funguje. Protože s monokulturou vezmete svůj pulzující ekosystém, zničíte ho... pak dáte dohromady věci, které jste předtím odebrali.

Takže místo přírodních půdních hnojiv přidáte anorganická hnojiva, místo abyste dovolili přirozenému ekosystému vyrovnat se se škůdci, musíte použít pesticidy. A jakou to má souvislost s včelami? Co se týká průmyslových zemědělských podniků a korporací, řešení, které nabízejí je zničit hmyz, který umožňuje vznik jídla, a to je katastrofa, kterou jsou připraveni nám vnutit. Kdysi to byl pro včely nekonečný ráj táhnoucí se z Pensylvánie přes Jižní Dakotu po celé severní části země, ale nyní jsou tam jen ohromné plochy kukuřice a sojových bobů.

Všechny ploty zmizely. Včely tam ani nemohou žít, protože na těch ohromných kukuřičných polích se nemají čím živit. Zemřely by hladem. Němečtí včelaři a naše včely se nacházejí ve velmi vážné situaci. Každé dva roky máme nějakou pohromu. V roce 2002, čtyřicet procent německých včelstev zahynulo. V roce 2006, polovina amerických včelstev zahynula. Možná, že v následujících letech v oblastech, kde je zemědělství tak intenzivní, nastane situace, kdy včely na svém místě nenajdou dostatek pylu a nektaru, aby se udržely při životě.

Máme takový sklon zneužívat, využívat přírodu ke svým cílům, že si včely myslím nyní říkají: "Pokud budete pokračovat tímto způsobem, tak my toho necháme. " Jsem včelařem více než třicet let. Věděl jsem, že se něco musí udělat na pomoc včelám. Pak jsem odešel do důchodu. V okamžiku naprosté beznaděje se ve mně objevil naléhavý pocit začít s touto biodynamickou farmou v jejímž srdci by bylo včelí útočiště. Musel jsem najít místo, musel jsem najít lidi, kteří by přišli a pomohli mi, a to nebylo snadné.

Musíte udělat velký skok ve své víře a důvěře. Měl jsem okamžik, kdy jsem opravdu pochyboval, jestli to dokážu se svojí ženou zvládnout a pak se v jednom okamžiku všechno více či méně rozpadlo. Zdálo se, že všechno, pro co jsem pracoval, je pryč. Potom mi včely určitým způsobem daly vědět: "Pokračuj. Pomůžeme ti. " O měsíc později se objevil úžasný sponzor se záměrem vybudovat biodynamickou farmu s včelím útočištěm. Je to dva a půl kilometrů čtverečných půdy, se kterou se zacházelo stejně špatně, jako se zbytkem naší země.

Jsme uprostřed regionu, které obhospodařuje společnost Monsanto. Mnoho farem vlastní korporace, používají geneticky modifikované osivo. Pro život hmyzu jsou to pouště a včely tu nemají dostatek krmiva. Nemohou tu žít. Nacházíme se tedy nyní v hluboké krizi, kdy se musíme dívat na včely jako na pacienta na ambulanci. a po pacientovi na ambulanci nechcete, aby pro vás něco dělal. Tady na Spikenardské farmě budujeme biodynamickou farmu pro včely. Probouzíme k životu půdu a oživujeme vše, co zde roste a to se pak šíří do okolí.

Již odnepaměti jsme zaujati a ohromeni způsobem, jakým včely vytvářejí své plástve. A jak přesný tvar má každá buňka. Všechny jsou šestiúhelníkové. Včelí plástev je ve skutečnosti část jejich metabolického systému. Vypocují vosk mezi svými břišními kroužky. Takováto včelí plástev se skládá přibližně z jednoho miliónu voskových šupinek. Vytváří řetězce budujících včel... a řídí se gravitací. Přesně to se stane, když máte ocelový řetízek, který když připevníte na dvou stranách, tak dostanete tuto podobu.

Máme tady dvě skupiny včel... jedna vytváří tuto část plástve další pracuje tady a vytváří tuto část. A tady je místo, kde se setkají. Plástev je největší vnitřní orgán úlu. Je to jejich kostra, je to místo, kde žijí. Je to lůno pro všechna včelí mláďata. Je to místo, kde je nektar zpracován do medu. Devadesát procent jejich života se odehrává na plástvi ve tmě. Úžasné je, že vosk je vyrobený včelami, které nikdy neviděly světlo. Byly ale živeny... světlem. Pyl je tak říkajíc materializované světlo.

A mají schopnost uvolnit světlo, které strávili... a udělat z něj sněhobílý vosk. Je to opravdu velký zázrak. A člověk pak může tento vosk sesbírat a vyrobit svíčky a v temné části roku kolem Vánoc může znovu uvolnit světlo z včelího vosku. Pro mě je to krásná představa. V úlu všichni jednotlivci zasvěcují své životy většímu tělesu a někdy si myslím, že kláštery vlastně napodobují úl. je zde formalizované usilování o nesobeckost, o opouštění ega, o celost života.

Dělnice jsou všechno samičky. Ve včelstvu se všech třicet až padesát tisíc samičích dělnic vzdává své sexuality, neprodukují potomstvo, a toto zřeknutí se své sexuality, kdy se mohou krásným způsobem starat o svojí královnu, čistit jí, krmit jí a krmit sebe navzájem, tuto službu dělají pro celé včelstvo. A všechno to je pro budoucnost, zdraví a bohatství včelstva. Právě vstupujeme do vnitřku této bytosti. Celé je to jedna bytost. V biologii se tomu říká super organismus, něco, co je složeno z mnoha jednotlivých organismů, Takže těch dvacet až šedesát tisíc včel jsou jednou nerozdělitelnou entitou.

Pokud se ponoříte hlouběji do biologie včel, uvědomíte si, že včely jsou obrazem harmonie a soudržnosti, jenž sleduje... zcela přesně environmentální a související okolnosti. Vidíte, že tato včela tancuje a směr, kterým se pohybuje, ostatním včelám říká jakým směrem mají vyletět ven s ohledem na slunce. Rychlost a intenzita tance ukazuje, jak dobrý zdroj potravy je. Začal jsem vidět let včely jako zlaté vlákno... v krajině. Od květiny ke květině. Vztah včel a květin je jedním z nejkrásnějších koevolučních vztahů, které známe.

Včely jsou chodidla rostlin. Nezvratitelným faktem rostlinného života je neschopnost se pohybovat. Být zakořeněný na jednom místě. A květiny zjistily, jaké jsou včelí priority, a přesně pochopily, jaké vzory, jaké vůně a jaké tvary jsou nejatraktivnější. Co tedy uděláte s potřebou přesunout své geny a rozšířit své řady? Inu, květiny ve své genialitě naverbovaly včely, aby to pro ně udělaly, a včely začaly ochotně naplňovat jejich touhu roznést své geny do širokého okolí.

Myslím, že jednou z největších záhad světa je skutečnost, že naše a včelí chutě se shodují. Jsou to velmi odlišné živočišné druhy, co si ale včela myslí, že dobře voní, dobře voní i nám. Ne všechny rostliny nám voní. Existuje mnoho rostlin, které jsou opylovány mouchami a ty jsou nepříjemně cítit. Zapáchají jako rozkládající se maso. Naše a včelí kritéria chuti jsou velmi, velmi podobná. Stejně tak, co připadá včelám krásné, se líbí i člověku. Hmyz není přívětivý.

Nemůžete se s ním mazlit nebo si vytvořit stejný vztah... jaký můžete mít s psem, krávou nebo holubem. Nicméně, pokud necháte svojí mysl prozkoumat včelí svět, ...v tom okamžiku na vás, stejně jako na všechny včelaře, začne působit včelí kouzlo. Začali jsme včelařit, protože jsme se do tohoto hmyzu zamilovali. V současné době se včelař bohužel každý den setkává s tisíci překážkami. V minulých letech jsme zaznamenali výskyt včelího moru. Jen v okolí Piedmontu bylo více než třicet tisíc úlů bylo otráven systémovým pesticidem.

Moje asociace začala nepříjemnou konfrontaci s největším výrobcem těchto pesticidů. Nicméně, boj s mezinárodními korporacemi je trochu jako zápas s větrnými mlýny. Jsou tak mocné a my jsme vždy opomíjeni. Máme ale víru věříme, že budeme schopni bojovat. Průmyslové zemědělství je založeno na chemických látkách. Je založeno na chemických látkách, které vzešly z válek. Byly navrženy, aby zabíjely člověka, ale samozřejmě rychle zabíjejí i opylovače. Ohromná úmrtí včel, která vidíme, jsou způsobena pesticidy, které velmi intenzivně používáme.

Je to mnohem větší problém než jen zemědělství. Stříkání trávníků ubližuje mnoha tvorům, které jsou součástí potravinového řetězce. Pesticidy mají na včely stejné účinky jako nervový plyn na lidi. Otrávená včela nedokáže najít svojí cestu zpátky do úlu a zahyne. V Evropě používáme stále více pesticidů. Čím dál více včelstev mizí. Hrozné na tom je, že paměťové centrum úlu je pesticidy zničeno. Nedokáží znovu najít svůj úl. Včely mohou zmizet. A to by byla ta nejhorší věc co by se lidstvu stala.

Byl jsem se svými včelami a slyšel jsem letadlo a najednou vidím, že něco rozstřikuje. Když jsem si uvědomil, že se rozstřikují insekticidy nebo fungicidy, věděl jsem, že pokud je vítr donese ke mě, moje včely budou pošramocené nebo uhynou. Když vidíte letadlo, jak se blíží a něco rozstřikuje, máte hrozný pocit bezmoci. Jste tak bezbranní a všechny zasažené včely jsou také bezbranné. Tyto včely jsou mi pokladem a jsou mojí součástí a nechci ztratit. Opravdu je nechci ztratit.

Existuje mnoho lidí, včetně mnoha včelařů, kteří mají podezření, že relativně nová třída pesticidů může hrát v nemoci kolapsu včelstev svou roli. Dohromady se jim říká neonikotinoidy a je pravda, že jsou mezi nejprodávanějšími insekticidy po celém světě. Tyto neonikotinoidy, které jsou neurotoxické, se zaměřují na nervový systém, ovlivňují včelí schopnost učit se, pamatovat si a orientovat se, což vše může přispívat k neschopnosti vrátit se po letu do úlu.

Včely jsou sběrači. Včely jsou obzvláště zranitelné, protože jejich prací je sbírat malé částečky. Mají schopnost elektrostaticky přitahovat pyl. Sekvencováním celého včelího genomu jsme nedávno objevili, že včelám zřetelně chybí enzymy, které rozkládají jedy nebo toxiny. Nejdůležitější a nejnaléhavější věcí je zastavit používání těchto pesticidů. Firma Bayer je zodpovědná za používání a výrobu pesticidů, které zabíjejí včely. To je teď to nejdůležitější. V Evropě jsou včely zcela závislé na lidské péči a na lidské pomoci.

Bez této péče mnoho, mnoho včelstev by zahynulo. Bez pomoci včelařů a všech lidských bytostí by jich přežilo jenom pár. Horníci měli v minulosti v dolech speciální ptáky a když kanárci přestali zpívat a zmlkli byl pro horníky čas opustit horu. Když většina lidí přemýšlí o opylovači, myslí na včelu a medonosná včela je nejdůležitější zemědělský opylovač, kterého máme. Mnoho lidí si ale neuvědomuje, že máme kolem čtyř tisíc dalších včelích druhů. Vše od velkých čmeláků, po tisíce všelijakých včelích druhů, od malých včel, které vypadají jako mouchy, k jasně zeleným, téměř fluorescenčně zeleným, s různobarevnými proužky.

Včely všech druhů po celém světě. Kromě včel jsou velmi důležitými opylovači také mouchy a brouci. Co je na semínku krásné, že z jednoho můžete získat milióny. Co je na opylovači krásné, že z toho semínka milión dalších udělá a to je ekonomie sdílení. To je pro mě opravdová ekonomie růstu, protože život roste a vyvíjí se. Bez opylovačů bychom ztratili rostliny. Jsou na sobě zcela závislé. Opylovači by tu bez rostlin nebyli a rostliny by tu nebyly bez opylovačů.

Pozorujeme pokles počtu mnoha našich včel. Naše domácí včely ubývají pravděpodobně ze stejných důvodů: díky nemocem, výživě, pesticidům a ztrátě území. Jestli zahynou včely, můžeme si být jistí, že zahynou i motýli, včely samotářky, čmeláci, a víme z pohledu tradiční akademické ekologie, že když zahyne hmyz, zahynou i ptáci a rostliny. A situace je dost zoufalá a myslím, že si teprve začínáme uvědomovat, jak zoufalá je. Zároveň ale příroda přichází s nejrůznějšími překvapeními a doufejme, že některá překvapení budou spíše povzbuzující než deprimující.

Tito malí tvorečkové řídí svět. Tito tvorečkové tomu tady šéfují. Dělají všechnu naší práci a bez nich bychom byli ve velkém průšvihu. Med, který v tomto okamžiku sbírám, je od západního pobřeží k jižnímo ostrovu Nového Zélandu tím nejčistším medem na světě. Jsem zloděj medu. Kradu jejich med. Protože, co přinášejí do úlu, si připravují na zimu. Ve skutečnosti tedy krademe jejich med. Krademe jejich med, ale dostatek necháme, aby včely přežily zimu. Jsem organický včelař.

Dělám to, protože tomu věřím. Jde to ze srdce. Nedělám to kvůli dolarům. Dělám to ze srdce. Včely umírají. Osobně si myslím, že příčinou je genetická modifikace. Osobně si to myslím. Měníme strukturu rostlin. Zcela měníme strukturu rostlin. A včely nás na to upozorňují. Včely kvůli tomu... umírají. ...umírají. Vezmete geny od nepříbuzných druhů a vpravíte je do rostlinné buňky. A jsou pouze dva způsoby, jak zavést nepříbuzné geny - prvním je použití genové pistole, kterou do organismu vstřelíte zlaté částice obohacené o geny.

To je ale velmi nespolehlivý proces, a tak musíte také přidat antibiotické rezistentní markery. Dále musíte dodat virové propagátory, každé geneticky modifikované semeno v sobě obsahuje bakterie, toxiny a virové propagátory. Geneticky modifikované organismy jsou po milionech sázeny napříč Spojenými státy. Geneticky pozměněné plodiny mohou ohrozit imunitní systém včel. Jeden německý vědec zjistil, že když včely sbírají pyl z kukuřice, geny, které byly vloženy do kukuřice, se přenášejí do jejich střevní mikroflóry a pokračují dále ve svém působení.

Bohužel se tyto geny přenášejí i mezi lidské střevní bakterie, a vytvářejí uvnitř nás geneticky modifikované bakterie. Když začneme pracovat s genetickým materiálem, dotkneme se těch nejhlubších zdrojů, nejhlubších vrstev lidské bytosti. To nám umožní připadat si jako bohové. Otázkou však je: Máme moudrost, morálku, a dostatek hloubky dělat tyto zásahy? Víme opravdu, co děláme? Jsme si jisti, že co děláme nebude mít dlouhodobé následky? Neexperimentujeme tu se zvířaty nebo rostlinami.

Experimentujeme tu s lidskou bytostí, s duší a tělem lidských bytostí. Příroda je dlouhou dobu velmi trpělivá, pak ale přijde okamžik, kdy věci zkolabují a my se musíme probudit, a doufejme, že se probudíme včas, abychom stihli udělat změnu. Stal jsem se včelařem v roce 2003 za spíše neobvyklých okolností. Byl jsem pozvaný místní včelařskou asociací abych promluvil o genetickém inženýrství v souvislosti s včelami. A jeden z účastníků řekl: "Proč nepřijdete a nepodíváte se na naše včely?"

A pak jsme otevřeli některé úly, a co se nestalo - Beznadějně jsem se zamiloval. Jedna z největších včelařských výzev je roztoč Varroa, který je nyní rozšířen po celé Anglii. Je to taková malá potvora, která žije na včelách a saje jejich krev. Včelaři zjistili, že pokud každý rok neošetří své včely chemikáliemi, roztoč Varroa je zabije. Učil jsem se tradičnímu způsobu včelařství a dělal všechno, co mě moji učitelé radili včetně používání chemikálií v úlu.

Látka, s níž jsem začal, byl syntetický pyretroid s názvem Apistan. Je jasné, že nikdo nechce mít takovou věc v medu. Dělal jsem něco, s čím jsem vnitřně nesouhlasil. Ve skutečnosti, pokud to špatně nadávkujete, začnou na tyto proti roztočové chemikálie umírat místo parazitů včely. Začnete-li dávat chemikálie do úlu, dostanete se do věčného kolotoče. Oddalujete den, kdy se včely roztoči přizpůsobí. Během dlouhé doby, kdy jsme se snažili roztoče zabít a používali na to tolik různých chemikálií, jsme vyšlechtili roztoče, kteří se dokáží čím dál rychleji adaptovat na každou novou chemikálii, kterou na ně použijeme.

Smrtící chemikálie s názvem Coumaphos nemá na roztoč Varroa žádný vliv. Ve skutečnosti, roztočům Varroa, kteří byli této chemikálii vystaveni, se v některých ohledech dařilo lépe, než roztočům, kteří s touto látkou nepřišli do kontaktu. Takže jinými slovy, chemikálii, která na ně původně účinkovala jako smrtící jed, nyní používají jako zdroj síly. Jsou stále silnější a silnější. Vyšlechtili jsme rasu super roztočů. Starám se o Warré úl, abych viděl, jestli včely dokáží přežít s roztočem Varroa bez použití chemikálií.

Tento způsob chovu včel bez jakýchkoliv chemikálií představuje riziko, že nakonec o všechno přijdete. Můžete přijít o všechna svá včelstva. Když ale zasahujete, jdete proti přirozenému výběru. Jasně, jedná se o Darwinův přístup. Ale jedinou další alternativou je zůstat v kolotoči používání chemikálií rok za rokem, napořád. Tento nový typ úlu by mohl být pro včely lepší domovem, kde se dokážou bránit proti pustošení roztočů Varroa. Nechávám to víceméně na včelách a roztočích, aby si to spolu vybojovali.

Myslím si, že cílem dlouhodobě udržitelného včelařství je nechat včely a roztoče vyvíjet se společně. Phile? Phillipe. Můžeš mi přinést sklenici? Mám tu úžasnou plástev medu. Díky Phile. Dám do ní trochu té plástve, jo? Dej to do kyblíku a pošli pak dolů. Bylo mi devět, když jsem začal včelařit. Naučil jsem se to od svého nevlastního otce lana. Když s tím Phillip začal, přemluvil mě, abych se do včelaření pustil i já. V té době byl nejmladším včelařem v Británii.

Včely mají jakýsi druh zvláštní inteligence a mohou dělat věci, které lidi nedokážou jako třeba chodit vzhůru nohama. Jsou takovou zvláštní kombinací Spidermana a Škorpióna. Můžete ale cítit trochu citu ke královnám, které jsem pojmenoval podle různých anglických královen. Některá jména včelích královen jsou: královna Alžběta I., Marie, kterou jsem pojmenoval po Krvavé Marii, protože je z nejzuřivějšího úlu. Pak tu mám Královnu Viktorii, která neustále plodí, ale je poměrně stabilní.

To je to, čemu říkám odpočinek. Den v práci... pak si tady sednout a pozorovat svoje holky. Vidíte ty malinká tykadla? Je tak krásná. Je to taková hodná holka. Tak a můžeš jít nazpátek! Ach! Podívejte se na to! Jsme uprostřed Londýna. Tohle tady lidé mohou dělat. Lidé říkají, že nemohou chovat včely. Lžou. Podívejte se na tuto stranu, je nasáklá medem. Všechny tyhle děvčata... jo, tyhle ty... vracejí všechno zpátky do životního prostředí. Pro mě není nic.

Já jim jen pomáhám. Myslím, že to je velmi prospěšné. Slunce vytváří na Zemi život. Bez tepla a světla by tu žádný život nebyl. Včely jsou sluneční bytosti a jsou to tak jedinečné sluneční bytosti, že vyživují a udržují život na Zemi. Královna, nejvznešenější bytost v takovém úlu, je velmi hluboce propojena se slunečními silami. Když se objeví mladá královna, a vydá se na svůj svatební let, vyletí až do výšky dvě stě metrů. Proletí hejnem trubců přibližně dvanáct jí oplodní a když se vrátí, má v sobě více než milión spermií a během svého života dokáže naklást milióny vajíček.

Každý den naklade tisíc pět set až dva tisíce vajíček, která dohromady váží více než samotná královna. Ohromující výkon, zvážíte-li, že za jeden den může naklást více vajíček, než kolik sama váží. Jsem chovatelem královen. Chovám včelí královny. Dělám to, abych mohl být komerčním včelařem, abych si včelami dokázal vydělat na živobytí. Z každé této kukly se vylíhne včelí královna. Problém s chovem včel je vždy v kompromisu jak moc je mezi sebou křížit, abyste napravili určité charakterové rysy, aby si všechny královny byly podobné.

Pokud ale zajdete s tímto postupem příliš daleko, včely to nakonec oslabí a vy ztratíte jejich sílu a jakmile ztratíte jejich sílu, tak jste přišli o všechno. Moderní chov včelích královen snížil jejich kvalitu. Dnes už královny nežijí čtyři až pět let, někdy se nedožijí ani jednoho roku. Jsou pak náchylné k různým nemocem, a tak musíme prakticky každý rok královnu vyměnit, protože včelí královny dlouho nevydrží. Je to jako s krávami. Kráva, místo aby žila dvacet let, se dožívá tří až čtyř roků.

Není ani jisté, jestli porodí jediné tele. Existují paralely mezi chovem včel a zvířat. Genetická výbava kuřat a prasat je mimořádně oslabená. Prasata musí být doslova podepřena, aby mohla stát a najíst se. To je směr, kterým kráčíme. Biologie včel je zařízena tak, aby se za každou cenu předešlo příbuzenskému křížení a jestli mezi včelami dochází po dlouhou dobu k příbuzenskému křížení, začnou být slabé. Umělé oplodnění včelích královen probíhá tak, že se mladá královna, která je ještě panna, nejdříve omráčí.

Vymačkají se spermie některých trubců a královna je uměle oplodněna. Problém vidím v tom, že přirozeností mladé královny je zažít svatební let a to je, co je a tom zdravé, protože královna je oplodněna více než desítkou různorodých trubců, my tu ale vytváříme jediný monokulturní kmen, který je chvilku dobrý, nemá ale dostatek potřebných životních sil. V úlu můžeme skutečně vidět, co se děje pokud začneme manipulovat přírodou. Nějakou dobu se nic moc neděje, deset či dvacet let to tak můžeme dělat, ale po padesáti, šedesáti, sto letech můžete vidět účinky takových zásahů velice jasně.

Je velmi zajímavé, že v jedné ze svých přednášek, Rudolf Steiner velmi brzy poznal, pokud budeme takovým způsobem zasahovat do včelí kultury, bude to mít dlouhodobé následky. A nyní sklízíme, co jsme zaseli. Zapamatovala jsem si obraz královny v kleci z té divadelní hry a královna pro mě představuje duši světa. Přemýšlela jsem o tomto podobenství královny v kleci s tím, jakým způsobem se v dnešním světě zachází s včelami. Tady je včelí královna. Dáme jí teď do klícky a takto zavřenou jí mohu odeslat a někomu prodat.

Všechny včelí královny jsou v podobných klíckách vyváženy do Spojených států aby zde vytvořily nová včelstva. To oslabilo sílu celého včelstva. Musíme znovu začít chovat královny přirozeným způsobem a musíme se naučit respektovat, že příroda je mnohem moudřejší než my. Žijeme se svými včelami v lese. Přestěhovali jsme se s nimi. Jste hodně v souladu s přírodou, když s nimi po celou dobu žijete. Mají některé kouzelné vlastnosti a dělají kouzelné věci.

Myslím, že některé na nás přenesly. Slyšeli jste to? Můj otec byl včelař a jeho dědeček si s nimi také trochu hrál, začal jsem tedy dostávat žihadla už v hodně mladém věku. Jednou jsem na zadním dvoře přiklápěl víka k úlům pamatuji si, jak mi moje maminka řekla, abych se běžel schovat do domu. Křičel jsem, protože jsem měl hlavu plnou rozzuřených včel, které mě bodaly kde se dalo. Stačí takto utrhnout kus. Kuřák začne hořet velmi rychle. Stačí to trochu natlačit, dokud se to nerozhoří a nezačne kouřit.

Můžete tu cítit vůni medu. Dneska je to trochu zvláštní. V Austrálii zatím nemáme problémy s nemocí kolapsu včelstev, kterou zdá se mají v Americe. Myslím, že jste včelám dávali takový toxický náklad, že toho měly dost, sebraly se a letěly hledat zelenější pastviny. V Západní Austrálii je použití chemikálií k ošetření nemocí úlu a odstranění parazitů zakázáno. V důsledku toho je náš med ještě nezkažený ve srovnání s jinými částmi světa, kde se k ošetření používají akaricidy a další látky, které se musí nakonec dostat do medu a kontaminovat ho.

Tady je trochu čerstvého západoaustralského nektaru přímo z plástve. Je... hmmm... úžasný, krásný, sladký, s lehkou příchutí medu. Vynikající na chleba a lívance jo, mohl bych ho jíst celý den. Na Novém Zélandu máme fantastickou historii včelařství, protože je velkou součástí hospodaření, kdy včelaři a farmáři společně pracují, aby měli funkční a celistvý zemědělský systém. Můj cit pro přírodu a včely hodně souvisí s mým napojením na maorskou tradici. Ve starých společenstvích byl včelař velmi váženou osobou.

Byl někým, ke komu ostatní vzhlíželi, protože přinášel sladkost. Maorové byli lidé, kteří velmi pozorovali přírodu a hmyz a pokud si všimli nějakých změn, tak je zaznamenali, protože to mohlo znamenat, že i u nich se něco změní. Slyšeli jsme příběhy z Ameriky, že se včely nevrátily do svého úlu. Když pomyslím, že moje děti by přišly o opylování a neměly své maliny, zeleninové fleky a dostatek potravin, Je to pro mě... Je to pro mě opravdu něco, co se dotýká mého srdce.

Díky tomu zjišťuji, že včelařím, abych udržel tento svět pro děti svých dětí. Pokud by včely opustily tento svět, nelíbilo by se mi to, protože by neexistoval med a žádné ovoce, ani byste nemohli jít a utrhnout si broskve nebo jablka. Mé tři dcery a moje žena teď chodí na pole se mnou a je to neuvěřitelně milý pocit mít včelařství jako rodinný podnik. Je skvělé, že děti mohou být součástí rodinného podnikání. Děvčata rolují svíčky, které pak mohou prodat na trhu.

A veškerý vosk, který vyrobíme - to nám pomáhá získat nějaké peníze na chov našich poníků, které jsou nám velmi drahé a opravdu rády se o ně staráme. To je Krajka. Je třicet let stará a miluje med. Je skvělá! Jezdí ven a vyhrává soutěže a je zdravá. Je to dobrý poník. Měli jsme poníka, kterému elektrický plot strhnul kůži z nohy. Museli jsme jí vytáhnout jako ponožku, Každý den jsme mu dělali obklady s manukovým medem, každý den čerstvý manukový med a celé se to úplně zahojilo.

Veterináři tomu nemohli uvěřit. Dostal jsem žihadlo! Dostal jsem žihadlo! a vpravuje toxin do mého těla! Vidíte jak se pohybuje? Ukážu vám, jak je vytáhnout! Obnažíte si takto nehet a je to... žihadlo vytrhnete. Jed z včelího žihadla je stejný jako jed z chřestýše. Jediným rozdílem je, že je ho malé množství. Kousnutí chřestýše vás může zabít, ale... No, hodně včelích žihadel, vás také může zabít. Včelař může dostat pět set žihadel! Ale... když jich dostane více, tak zemře!

Musíme tedy chovat hlubokou úctu ke včelám. Být včelařem je umění. Jestli jste jogín, jestli praktikujete jógu, ...přirozeně můžete být včelařem. Protože musíte být tišší. Musíte zkoumat svojí duši. Včely, život a smrt. Zvláště nešťastné je to, že včely jsou často haněny za svá žihadla, i když jsou způsobena jiným blanokřídlým hmyzem. Pro entomologa, má-li to žlutý zadeček, je to vosa. Není vůbec podobná včele. Včely jsou trochu nahnědlé a mají chloupky. Vosy jsou žlutočerné a lesklé.

Mají jiné chování, jinou psychiku, ale drtivá většina neodborníků je buď nechce nebo není schopná rozlišit. Au! Včela! Včely mají tedy hodně negativní publicity, která je nezasloužená. Můžeš nejdříve odstřihnout tuto malou větvičku? - Tady tu? - Jo. - Jdu do toho. - Dobře. Jejda. Roj, i když ho lidé nemají rádi, je přirozený způsob rozmnožování, který zajišťuje, aby se počet včelstev rozrůstal. Ve správný okamžik, kdy se mají objevit nové královny, stará královna s téměř polovinou všech dělnic opustí úl.

Víří v kruhu patnácti metrů a pak královna přistane na nějaké větvi a zbytek rojících se včel sesedne kolem ní v jakémsi hroznu a visí tam, dokud si je nevezme nějaký včelař, nebo dokud si nenajdou nový domov. Komerční nebo průměrný včelař, který to má jako koníčka, rojení brání. Vzali jsme jim tu radost, tu radost ze života, tu nádhernou osvěžující aktivitu. Aby mohla včela znovuzískat své zdraví myslím, že musíme znovu dovolit, aby se mohla rojit, jak nejvíce to bude možné.

Když někdo zavolá, jsem na seznamu jako odbornice na roje. Navštěvuji místa, kde jsou lidi z rojů vyděšení a bojí se. Pro mě to je něco jako: "Pozor, roj je v nebezpečí" Spousta lidí zavolá deratizátora. Opravdu si myslí, že včely na ně zaútočí, v té době jsou ale nejklidnější. Deratizátoři přijdou a otráví je. Říkám lidem: "Vidíte zázrak přírody, přírodní sílu, která přišla a přistála na vašem stromě. " Úl se jen stěhuje do nového domova. Žena, které jsem pomáhala, pak začala chodit na mé kurzy.

Předtím neměla žádné včely. Často říkám: "Sežeňte si roj. Včely si nekupujte. Takový včelí velkochov je čistá komerce. " Zvu je, aby se mnou šli, když někdo zavolá kvůli roji. Pomáhám lidem s přípravou jejich prvního úlu. Je to tak nádherné, pak se s nimi naučí zacházet a pobývat. Není to jen o tom dát je do bedny a nechat je růst. Interagují s nimi hned od samého začátku. Není to krásné? Mohli jste vidět, jak byla šťastná a jak se hned na ně napojila vcítila se do nich a... bude dobrou včelí mámou.

Nedokážu to vyjádřit! Cítím se jako malé dítě. Je to jako bych dostala své první kolo. Jsem tak nadšená, že s nimi budu pracovat a učit se! Hnutí za včelaření na střeše nebo na dvorku začíná být populární po celém světě. Jmenuji se Wisteria a včelařím na dvorku svého domu v Portlandu, ve státě Oregon. Stavíme včelíny a pak je malujeme. Mám tu přátele, rodinu a členy včelího projektu. Ochutnáváme medovinu... Je vynikající. Má v sobě jiskru. ...a právě ukazujeme rodinám z Portlandu, o čem včelaření je.

Včelařím na střeše domu v New York City. Jsem třetí generace včelařů. Je nelegální zde chovat včely. Trochu mě to děsí a dělám si obavy. Moc ráda bych si včely udržela. Snažíme se jen dělat něco jednoduchého pro přírodu. Tak to je opravdu bláznivý okamžik. Jak to tu filmujeme, přilétl roj včel. Vypadá to, že míří tam k tomu stromu. Je to celé naprosto bizarní. Vůbec nevím, odkud přilétly a teď přilétají blíž. Vypadá to, jakoby všechny letěly tímto směrem.

To je šílené. To jo, nikdy jsem nic takového neviděla. Myslím, že sem přiletěly kvůli vám, namouduši. Pouze v Bronxu, bejby, můžeš narazit na roj. Legalizace včelařství! Dejte včelám šanci. Ať žijí včely! Jóóó! Všechno, co říkáme, je dejte včelám šanci. Legalizace včelařství! Jóóó! Dejte včelám šanci! Včelařství je nadmíru důležitá praxe pečování o kolonie medových včel. při níž dochází k opylování a produkci medu. Včelařství je v New Yorku zakázáno.

Tento zákaz je zastaralý a škodlivý pro zdraví a pocit pohody našeho městského životního prostředí a našeho společenství. Tento zákon potřebuje naši podporu. Vyzývám vás, abyste se dnes spojili se svými zástupci v městské radě a požádali je, aby podpořili zákon radního Yasskyho. Jedna z mých sousedek, asi proto, že byla neinformovaná a možná vyděšená, nahlásila můj úl odboru zdravotní péče na základě čehož mi přišel dopis, že jsem se dopustila přestupku. Za čtvrt hodiny se musím zúčastnit soudního stání.

Pokud má dítě a vidí, jak upozornila, tento včelí roj... Pokud se včelařství dělá správně, je to bezpečná aktivita. Zákon řeší oba tyto problémy. Umožňuje lidem, kteří to chtějí dělat, aby to dělali, a zajišťuje, že to včelaři budou dělat bezpečně. Máme tu tedy skvělou příležitost udělat, co jiná velká města mají již za sebou. Legalizovat včely, povolit produkci medu, ať už to bude na malé střeše, nebo zahrádce, a podpořit udržitelný rozvoj u včel. Na našem Medobraní budou ochutnávky, kejklíři a různé ukázky.

Určitě byste tam měli přijít a vybrat si svůj místní med. A celý tento týden se restaurace v New Yorku účastní soutěže o New Yorský Nektar. Jsem včelařkou tady v 'Centru pro zpřístupňování'. Měla jsem pocit či jakési volání konat službu. Jsem tu doma, jsem tu v nebi. Jedna z nejúžasnějších věcí na této farmě je, že tu pracujeme s lidmi s postižením. Když s nimi ale pracujeme a začleníme je do programu farmy stanou se z nich jedinci, kteří mají různé schopnostmi. Dobrá práce!

Lidé s autismem mají vrozenou náklonnost k přírodě když mají možnost pracovat venku, cítí se jako doma. Když přemýšlím o nemoci kolapsu včelstev Opravdu doufám, že jako společnost dokážeme být s přírodou propojeni místo abychom byli od ní odděleni. A jedna z věcí, kterou mám na včelách opravdu ráda, že mají všechny velmi silný smysl pro poslání. Není to o individuálním prospěchu. Není to o tom být napřed. Berou si různé úkoly, mohou třeba začít jako hospodyně a pak být včelími sestřičkami a mít různé role stejně jako máme my tady.

Máme specialisty pro začlenění a školitele dovedností, všechny druhy lidí pracující spolu v týmu aby našim obyvatelům poskytli opravdu bohatý a smysluplný život. Naším úkolem je vytvořit jim rodinu a vybudovat společenství, kde se jim může skutečně dařit a kde si mohou najít své místečko a být jedinci, jakými opravdu jsou. Pokud vezmete včelu z úlu, nebude moci sama přežít. Je biologicky závislá na svém společenství. A i když někteří lidé dokáží být sami, jedinci, o které se tu staráme, to nedokážou.

Jsou závislí na týmu lidí, který se tu schází, aby jim byli ku pomoci. Schází se tu se vší pokorou, stejně jako včely, když si berou jednotlivé role v určitých fázích svého života. Musíme se o přírodu starat správným způsobem a příroda se na oplátku postará o nás. Pospolitost není jen lidský problém, je to celosvětový problém vztahů mezi lidmi a vztahu k přírodě. Lidské společenství je ideální cvičiště pro lepší propojení s planetou a přírodou. Staráme se o včely, protože je milujeme a máme je rádi, protože nyní potřebují naší pomoc.

Někdo se musí o ně postarat a úkolem včelaře je zajistit, aby včely byly šťastné a zdravé. V současné době máme v této zahradě tři včelstva. Děti jsou v jejich přítomnosti zcela uvolněné. Ví o problémech, které včely mají. Včely patří do každé části světa a velkým problémem dneška je, že vytváříme místa, kde žít nemohou. To je důvod, proč máme tuto zahradu. Snažíme se ukázat vám, mladým lidem, jak dát včely zase na každé místo. Kolaps včelstva jsem zažil. Jsem organický včelař s nejlepšími úmysly.

Přišel jsem k některým úlům a včely byly pryč. Je to velký problém. V současné době je to problém každého a všichni trpíme jeho následky. Komerční včelaři nemohou zastavit a zvrátit svoj směřování, aniž by riskovali bankrot. Alternativou ke každoročním třiceti tisícům kilometrů na silnici by bylo navštívit různé monokulturní farmy a jednoduše jím říci: "Máte to tu černé na bílém. Jedno jaro si zavoláte kočovné včelaře, ti vám ale nebudou schopni pomoci a vy zkrachujete.

Proč nevzít malou část vašich peněz zaorat je a začít pěstovat plodiny, které jsou ke včelám přátelské, abyste si tyto tvory udrželi po celý rok a ne jen tři týdny na jaře. Potom budete mít situaci pod kontrolou, protože budou na vašich pozemcích." Včela patří na každou farmu. Zvrátit tuto krizi nebude snadné a nestane se to přes noc. Včely nám říkají, abychom byli skutečnými pečovateli a jediným řešením je vytvořit okolí plné divokých květin, pícnin a rozmanitosti.

Spikenardská farma je pro mě nejenom výzvou, množství různých úkolů je někdy ohromující. Nemůžete to zvládnout všechno sami. Musí přijít pomoc od dalších lidských bytostí a tvorů. Už po dvou letech se mnoho druhů hmyzu vrátilo. Je to hluboce uspokojující. Včelí útočiště se v této zemi objevují jako houby po dešti. Lidé se mě ptají: "Proč to děláte?" Máte pořád naději, i když jsme v takový problémech, přes všechno co děláme přírodě?" A já jim říkám, že budu doufat do posledního dne, do poslední rostliny.

Včely jsou ty nejkrásnější bytosti. Ukazují nám, jak žít ve službě. Přeložil Slavomír Kytička pro všechny lidi dobré vůle a pro GoschaTV ;-) Mnohaletý zákaz byl zvrácen a v New York City je nyní legální být včelařem. Gunther a Vivian Hauk se přestěhovali do Floydu ve státě Virginia, kde pokračují s provozem Spykenardské farmy a včelího útočiště. Jak pomoci medovým včelám:

1. Pěstujte květiny, rostliny a bylinky, abyste pomohli poskytnout včelám potravu
2. Přestaňte na své zahradě a trávníku používat pesticidy.
3. Včely jsou žíznivé. Poskytněte jim na své zahradě mísu nebo nádrž s čistou vodou.
4. Nakupujte přímo od místního včelaře, který nepoužívá chemikálie a produkuje surový med.
5. Jezte organické jídlo.
6. Staňte se včelařem s udržitelnými postupy.