Ahoj, děcka, jsem rád, že koukáte na film o antifašizmu v Rusku. Při natáčení jsme se snažili být co nejvíc objektivní, proto tu máte rozhovory s legálními i "nelegálními" antifašisty. I když všichni dobře víme, že "nelegální antifašisti" neexistují. Příjemnou podívanou. Tvůrčí skupina "Děti Bakunina" uvádí dokument

Názor Antifašisty (Rusko)

Timur Kačarava, zabit nacisty v Petrohradě, 13. ledna 2005.
Alexandr Rjuchin, zabit nacisty v Moskvě, 16. dubna 2006.
Ilja "Agler" Borodajenko, zabit nacisty v Angarsku, Irkutská oblast, 21. července 2007.
Alexej "Kryl" Krylov, zabit nacisty v Moskvě, 16. března 2008.
Fjodor "Feďaj" Filatov, zabit nacisty v Moskvě, 10. října 2008.

Film je věnován našim přátelům a kamarádům, kteří zemřeli rukama nacistických zmrdů. Nic není zapomenuto, nikomu není odpuštěno... Alexandr Verchovskij, vedoucí informačního a analytického střediska "Sova", Moskva. Oficiální státní statistika není, navíc stát nezaznamenává zločiny, ale rozsudky, vyšetřované případy. Pokud se šetří případ motivovaný národnostní nenávistí, dostane se do této statistiky. Tato statistika se ale bohužel nezveřejňuje úplně.

My počítáme všechny případy, když víme, že byly rasisticky motivovány. Ať jsou či nejsou vyšetřovány státem. Letos, k dané chvíli, je 60 zavražděných, jen zavražděných. To je velmi mnoho, protože za loňský rok to bylo něco přes 80. A dnes začíná teprve září. Nárůst bohužel trvá. Polina Sibogatulina, časopis "Antifašistický motiv", Petrohrad Jsou odborníci, co mluví o 60 tisících naci-skinheadech, Ale ten počet je dost spekulativní.

Nevím, koho skutečně brát jako fašistu, Protože někteří jsou jen parádníci, mají rádi ten styl oblíkání, a druzí se oblíkají obyčejně, a přitom jsou to vrazi, které nikdo nechytil a dál pokračují v činnosti, nebo slouží v armádě či u policie nebo v administrativě prezidenta, kdekoli chcete. Dělal se odhad, kolik lidí chodí na mítingy různých pravicových radikálních organizací A výsledek v naší zemi byl asi 10 tisíc lidí.

Jediný počet, který máme, je počet obětí neonacistů, kteří se rvou a útočí na lidi v ulicích. Myslím, že více či méně aktivních radikálních nacionalistů je asi tak 20 tisíc. Ale počet sympatizantů bude mnohem větší, to se nedá odhadnout. Všechna ta čísla ale nemají vztah k tomu, co se reálně děje, Protože většina lidí nejde na policii a velkou část zločinů neznají ani novináři, ani ostatní. Přitom napadení jsou v průměru stále krutější.

Častěji se používají zbraně, teď i výbušniny a nejsou vzácností palné zbraně. Před pěti lety to byli spíš výrostci, ale dnes jsou starší, a tudíž i schopnější. Uctění památky Alexeje Krylova, 19. březen 2008, Moskva. Transparent: "Fašizmus neprojde!" Godzilla-Ničitel, jeden ze zakldatelů hnutí Antifa, Moskva. Někdy v roce 1996-97 se fašismus naplno Zmocnil stadionů a bylo to tam fakt nebezpečný, Páč plno mladých lidí rádo chodí na fotbal.

A když tam bylo 100% fašistů, tak to bylo pěkně na hovno. K antifašistickému hnutí patřím už přes 10 let a s kámarády jsme začali tak, že jsme v Petrohradě začali vydávat časopis. Byl to časopis, kde na prvním místě bylo, že jsme proti fašizmu, jsme různí, ale jsme proti fašizmu. Byli tam anarchisti, lidi středolevicoví, pravicoví, ale, řekněme, s liberálními názory. Asi začátkem r. 1999. vznikla první Antifa parta, říkali, že jsou RASH, potom SHARPáci, potom se rozpadli.

Vlastně to bylo několik vyholený punků, z ekohnutí "Strážci duhy". Ale fakt chodili a mlátili nácky. Potom toho nechali, protože v Moskvě bylo tehdy asi 6000 nácků a jich 11. Kromě toho jsme asi první dělali v Petrohradě 2x ročně antifašistické akce. Tahle první parta skončila v r. 2000, a ve stejný rok vznikl web www.redskins.newmail.ru. Dělali jsme nálepky, grafiti, zkoušeli vydávat hudbu. Rok 2002 byl podstatný krok vpřed.

Ubylo nácků - aktivní byly 2-3 tisíce. Nás bylo 15, a co bylo zajímavé, mohli jsme si troufnout na některý nácky. Ale asi 50-100 jich po nás šlo. Od r. 2003 do 2004 se fakticky nic nedělo. Od r. 2004 se to stalo masovější záležitostí. Petrohrad, 2005 Skupina "What We Feel" Jo, pokládám se za antifašistu. Jo, pokládám se za antifašistu. Jo, pokládáme se za antifašistickou kapelu, pokládáme se za antifašisty.

Mlátíme nácky, zpíváme o tom, jak je mlátit. Já upřímně takovou terminologii nepoužívám. Za antifašistu se pokládám. Je mi to fuk. Nejsem antifašista, jsem borec. Ano, pokládám se za antifašistu. Ano, v plné míře jsem antifašistka. No ano, pokládám se za antifašistu. Sice jsem podle všeho antifašista, ale o sobě nikdy neříkám: "Jsem antifašista!" Je to blbost, mou osobu utvářejí ještě důležitější faktory.

Stanislav Markelov, advokát, antifašista. Moskva Normální člověk, i bez postavení, už z lidské podstaty má být antifašistou, neboť to Byt antifašisty Jimmy, S.H.A.R.P. Petrohrad Antifašizmus je rozumná a hodně aktuální věc, za níž stojím. Je to teď hodně nutný v naší společnosti. A jako přemýšlející člověk, se snažím pomoct. Antifašizmus je pro mě podnikání akcí proti fašizmu. Můžou být různé. Každý si vybírá, co umí, co pokládá za správné, což není vždy jedno a to samé.

Šurik, anarchistka, antifašistka. Moskva Antifašismus můžeme chápat různě jako boj v ulicích, internetové hádky, diskuze u knih, když se staříci baví o antifašizmu atd. To vše se dá nazvat antifašizmem. Každá z těch věcí má své plusy a mínusy.

Ivan Ninenko, člen "Hnutí na obhajobu lidských práv mládeže", Moskva Popření ideologie nacizmu (ovládání jednoho národa jiným) znamená aktivní boj proti té ideologii, vyloučení nacionalistů ze svého okolí, informovat prátele o něm. Sokrat, R.A.S.H., Irkutsk Antifašizmus chápu jako vzepření se moci, kapitálu, tedy i boneheadům, co chodí našimi ulicemi a dělají bordel.

Raš, R.A.S.H., Petrohrad Antifašizmus beru jako boj s jakoukoli diskriminací.

Dima a Bob, skupina "What We Feel", Moskva Mlátit nácky, zpívat o tom, kam fašizmus vede, agitovat, lepit nálepky v metru, škrtat svastiky na ulicích.

Jekatěrina, skupina "Give´em The Gun", Moskva Antifašizmus je postoj normálního, zdravě myslícího člověka.

Pěrvyj, R.A.S.H., Petrohrad Antifašismus je boj s jakýmkoli útlakem různých malých skupin. Ať národnostních menšin, důchodců nebo studentů... Homosexuálové, lesby, černí, emigranti, chudí, bezdomovci...

Susel, R.A.S.H., Irkutsk Pro mě je antifašizmus hlavně bojem v ulicích. To nejsou borci, kteří přišli dnes, pro ně to není hudba, móda, pohoda. To jsou rozbitý ksichty, za který vždy můžeš odpovědět.

Baron, skupina "Prosuck", bývalý militant Antify, Moskva Antifašizmus je pro mě nepřijetí jakýchkoli xenofobních témat, rasizmu. Myslím, že všichni lidi jsou stejní a měli by se hodnotit podle činů, a ne podle vrozených odlišností.

Oval, skupina "Give´em The Gun", "Moscow Trojan Skinheads", Moskva Antifašizmus je to, co nás dnes spojuje. Jasně, každý to chápe trochu jinak. Pro někoho jsou to jedny věci, pro někoho jiné. Vidět věci odlišně je normální. To se mi líbí. Ty to vidíš tak, já jinak. Ale jedno nás spojuje, A to je punk, ska, hardcore scéna, to je jedno. Je tu místo pro punx, hardcoristy, skinheady, kohokoliv. Kromě lidí s rasovými a národnostními předsudky. Je to hrdost.

Antifašizmus, to je, když dojdou fašouni, a ví, že při odchodu můžou dostat po hubě. a můžou tu nechat i život. A oni vědí, že riskují život. Právě to je antifašizmus. A když se to mění v módu, to už není antifašizmus. To je jen módní kousek. Jsem anarchista a celkově si myslím, že antifašizmus je politické přesvědčení. Ať tak či onak, kdokoli, kdo bojuje s fašizmem, má nějaké představy o tom, co má být místo fašizmu. Ty chápeš, že to můžeš dělat, že máš čas, máš možnosti, touhu. A celkově to má smysl.

Vzpomínková akce na Alexeje Krylova, 25. března 2008, Petrohrad Dnes se v ulicích rozmáhá jak nacistické, tak antifašistické hnutí. To je zřejmé. Navíc otázka ideolodického směřování a celkový rozvoj země se neřeší tam nahoře. Všechny síly v oficiální politice se vzdálily od toho, čím žije společnost. Zajímá je jen dělení pěněz a mandátů, jak být blízko výhod. Dnes je určována část vývoje našeho národa a země v ulicích.

Zdá se mi, že dnes jsou v Rusku dva různé problémy jedním jsou náckové, druhým jakási obecná xenofobie. Ve skutečnosti jsou náckové určítým plodem této xenofobie. Největší problém je všední nacionalizmus, rasizmus. Děti to od malička vnímají a pak se v tom vezou. Špatní lidi jsou jak ruští, tak neruští. A Rusko je v první řadě multinárodnostní stát.

Fašisti, kteří tvrdí, že jsou cestou pro Rusko, že milují vlast, tak to jsou lidi, kteří si vůbec necení naší kultury, neví nic o historii, jsou neschopní, negramotní, nikde se neučí, jen tupě pijou po ulicích pivo. Člověk, tíhnoucí k fašismu, ztrácí svoji lidskou tvář, stává se kolečkem v systému, odevzdává všechny své kvality nějakému Führerovi, kterého zvolili nebo se sám jmenoval.

Galka, anarchopunkerka, Petrohrad Stýkala sem s těmi lidmi. Mám známýho, jemuž jsem řekla: "Jsi úplnej debil, kurva, hňupe, myslíš vůbec hlavou?" Ale je úplně zabedněnej. Zkrátka, by měli podřezat tyhle lidi. Je jich dost mezi náckama.

Čechman, místní mladík, "Moscow Trojan Skinheads", Moskva Je to úplně na hovno, kvůli rasistickým náladám, co vznikají z tohoto marastu. Lidi tu učí od dětství si myslet, že když je někdo rákosník, tak je pro ně hovno. Kurva, s tím nesouhlasím. Samozřejmě se mezi nimi najde hodně grázlů, ale taky je mezi nima spousta normálních lidí. Kurva, lidi jsou lidi, ne. Do prdele, je jedno odkud jsi, jestli z Udmurtie nebo z Kanady.

Nácek vidí v příchodu cizinců do Moskvy, něco jako výsadek Marťanů, co má vyhladit Pozemšťany. A proto tak krutě řádí. Proto jsou připraveni zabíjet, vyhazovat do povětří a jít za to sedět. Já, abych tak řekl, s velkou obavou sleduji nárůst vlivu fašistů, protože ten vliv výjimečně neroste odzdola, ale ty tendence aktivně vyvolává vláda. Vláda zvolila patriotistická hesla a dnes je patriotizmus fakticky oficiální státní ideologií.

Slovo "Velmoc" téměř úplně zapadá do slovníku státu, čemuž odpovídá volání pánů nahoře po patriotizmu, po vytvoření velmoci. A tu dole to nachází odezvu u lidí rasistcké přímé akce. V naší zemi je úplně fašistická situace, jde-li o politiku. Provádí se pseudopatriotistická výchova. Vychovává se nová generace boneheadů, kteří chodí a mlátí a zabíjí lidi na ulici. Náckům je fuk, je-li zločinnost ne-Rusů 95 nebo 3 procenta.

Zákony, které tu vznikají a týkají se této problematiky, jsou podle mě špatně zformulované. A takový amorfním zákon potom ani poctivý prokurátor a vyšetřující neví, jak aplikovat. Slyšel jsem to od nich často. Nechápou ty zákony, a to jsou vzdělaní. I já vím, že ty formulace jsou nepochopitelné. Bohužel jsou tu silné tendence, aby se tím legislativa nezabývala.

Alexandr Rjuchin byl antifašistický aktivista, který se neúčastnil násilných akcí, jen otevřeně projevoval své názory. Jednou šel na rockový koncert s kamarádem Jegorem a měl na sobě antifašistické odznáčky, na které zareagovali fašisti. Záútočili na něj, bestiálně ho zbili, Jegor stihl utéct a jeho fakticky rituálně zavraždili ránou nožem do srdce. Tedy očividná vražda. Ale vyšetřovací orgány k údivu zaujaly PROfašistický postoj.

A trestný čin byl kvalifikován jako chuligánství a jakékoli ideologické rozměry v případu byly pečlivě uklizeny. Rjuchinův případ velmi jasně ukázal, že nacistický mýtus o tom, že bojují jen s cizinci, je báchorka. Jejich terči a oběťmi utoků jsou právě ti, kteří se pokouší aspoň nějak odporovat této dnešní mainstreamové vlně vytváření patriotistické, mocenské a nacionalistické společnosti.

V zásadě tu je organizace "SOVA", která je veřejně antifašistická. Dělala hodně interview, zvlášť o různé činnosti Antify. Říkala ale, že ji znepokojuje radikální antifašizmus mládeže, protože lidi tu získávaj jako životní zkušenost neúctu k zákonu, což je ale to hlavní, co si člověk u této činnosti odnáší. Zdá se mi, že je to hodně anarchistické a moc dobré, že se to tak masově rozšířilo. v Moskvě i v jiných městech. Jsou to už stovky lidí, kteří se reálně učí odporu bez ústředního vůdce.

Byt antifašisty Sussl, R.A.S.H, Irkutsk V r. 2003 tu bývaly velké srazy neonacistů. Bývalo jich asi 40. Scházeli se v centru města v bomberech a všude rozdávali svý noviny. Vnucovali je silou a říkali: "Když uvidíme, že je po třech metrech nečteš, chytíme tě a rozbijem ti hubu." Teď tu nic takovýho není. Dřív jsem byl punker s čírem. Došel jsem na koncert a viděl, že opodál paří parta neonacistů.

Viděl jsem, že začínající punkáči cítí sílu neonacistů a pomalu se s nimi začínali sbližovat. Pomaloučku začali nasávat jejich ideje. Co můžu říct o Irkutsku? Máme seznam lidí z různých nacionalistických stran, které působí v celým Rusku. Jsou tu boneheadi, nepočetní. V podstatě to jako všude táhnou s fotbalovými chuligány. Do jisté doby tu fašisti vůbec nebyli. Mnohé hudební skupiny přestaly v jeden moment účinkovat, když pochopily, že hudbou už ničeho nedosáhnou, že musí do přímé akce.

Že se musí jít do boje. Loni byla chvíle, kdy jsme mysleli, že je konec, že fašisti v Irkutsku nejsou. Chtěli jsme vše začít znovu: koncerty, zabývat se tvorbou. Ale stala se ta velká tragédie v Angarsku. Po ní vystoupil gubernátor a povídá, že v Irkutské oblasti fašismus není. Že na eko-tábor zaútočili nějací místní grázlové. Uběhl den dva a gubernátor oficiálně oznamuje, že ano, v Irkutské oblasti je asi 60 neonacistů, a všechny je sledují.

Jak je teda ale sledují? Když říkal: "My je sledujeme", tak věděl, že byl napaden eko-tábor. Z toho plyne, že lidi nahoře dobře věděli o tom útoku. Byl pro ně prostě výhodný. Akce na památku Alexeje Krylova 25. března 2008, Petrohrad "Mír lidem, válku vládě!"

Pervyj, R.A.S.H., Petrohrad Fašizmus v Petrohradě je jak na úřadech, tak v ulicích města. Je dost rozšířený fašizmus všedních dní. Budeme-li se bavit o boneheadech, tak v porovnání před 3 roky, prudce ubyli. I když část z nich přešla mezi fotbalové chuligány. Raš, R.A.S.H., Petrohrad Situace s fašismem se teď podle mě poněkud změnila. Nemůžu říct, že se zlepšila či zhoršila, prostě se lehce změnila. Mládežnických skupin ubylo, ale víc se radikalizovaly. Dnes používají zbraně, stále častěji vše končí vraždou, no a začaly se objevovat jisté politické spolky, které podle mě mají nějakou budoucnost.

Jimmy, R.A.S.H., Petrohrad Lidí je u nich plná prdel, páč je to v módě, ale nebezpečných nácků je málo. Jsou tam děti. Stále víc se radikalizují a od akcí ve stylu fotbalových fanoušků přecházejí k radikálním akcím ve stylu individuálního teroru. Vyhledávají určité nebo i neurčité lidi, jejichž vraždou zastrašují ostatní. Naposled o sobě dali náckové hlasitě vědět asi před rokem. Tehdy pořezali dva hinduisty, z nichž jeden zemřel.

Asi v tutéž dobu napadli i aktivisty z "Food Not Bombs", čili opět pacifisty. Bojí se útočit na skinheady a chuligány, ani na punkáče neútočí moc často. Hlavně útočí na pacifisty. Musím dodat, že naše hnutí existuje v Petrhohradě 3 roky v organizované formě, kdy je schopné něco dělat. V porovnání se Západem nebo teď i Moskvou jsme ještě v zárodečném stádiu. Sice rosteme pomalu, ale rosteme. To je pozitivní.

Skupina "Brigadir", Petrohrad Antifašistů připravených tady k boji, když je přes 30, tak je to moc vzácné. Po koncertě se dá vyjít do ulic se 150 lidmi. Ale to nic nedokazuje. Při nás stojí někteří apolitičtí skins, co neutečou z boje jako třeba mods a různí tradicionálové, i když říkaj, že je to hnus, není to v pořádku. Třeba punkáče skinheadi, Antifa, SHARPové atd. do akce neberou. Punky na přímou akci nechtěj, když jdou někoho mlátit, protože punkáčům nevěří.

V Petrohradě jsou většinou antifa skini a fotbaloví chuligáni. Antifašistů punkáčů je hodně moc, ale nejsou dost militantní, hodně z nich hnutí podporuje, ale kvůli jejich stylu života nejsou vždy připraveni k boji, těžko se mobilizují. Antifašistka, holka, to nemá lehký, sice ti tu říkají: "Ó, né, já nejsem sexista." Ale v podstatě najdeš sexizmus všude. Jak na straně antifašistů, kámošů, tak i boneheadů.

Když je nácek sexista, je to sranda, ty ho biješ, a on ti nemůže odpovědět. Od antifašistů je dost nepříjemné, když jsi připravená bojovat, že ti někdo před bojem řekne: "Vem si mé hadry, pohlídej je, ať si je nezničím. Já si tě potom svlíknu" Ze skušenosti vím, že mezi fašouny i u antifa je málo uvědomělých a na vše připrvených holek. ANTIFA HOOLIGANS MOSCOW uvádí...

1. 06. 2006, Moskva, čtvrť Kuzminki Mlať fašisty!!! Nekompromisně! Moskva je město, kde je hodně fašounů a boneheadů, situace je tu moc špatná. Kdo naslouchá nejvíc fašistům, jsou náctiletý děti, nevzděláné, bez kultury. Neumí nic, jen se bít a bít. Říkají: "My jsme fašisti, mlátíme Kavkazce." Ve skutečnosti vraždí mladé Rusy, ruské studenty, které pokládají za antifašisty. A to je příšerný!

Pokud náckové nelžou, tak v průměru každý z nich má na svědomí nějaké mrtvé. Když se někdo z nich vzpamatuje, říká: "Už to neudělám, spletl jsem se, dám třeba i 5000 rublů nadaci Holokaustu." Je to dobře, ale z druhé strany: odpustit mu ty vraždy nebo ne? Je to složitá otázka k přemýšlení. Skupina "Change The World Without Taking Power", Moskva Máme hodně fotbalových klubů, proto je tu i hodně fotbalových chuligánů. A většina jsou pravicoví chuligáni.

Kromě boneheadů (nácků), je v Moskvě i hodně chuligánů-pravičáků, Říkají, že jsou apolitičtí, ale Kavkazcům nadávají do zasraných přičmoudlíků, černým do smradlavých negrů. Nesnáší Antifu, někdy hajlují na fotbale nebo na ulici, občas někoho zmlátí.

Skupina "What We Feel" Ivan Niněnko, člen "Hnutí na obhajobu lidských práv mládeže", Moskva Fašistů je tu moc, několikrát jsme málem dostali za nošení antifa symbolů. I banální odznak německé "Antifaschistische aktion" přitahuje pozornost nácků natolik, že vznikají vážné problémy. Na konci 90. let bylo v Moskvě několik tisíc nácků, ale vraždami se zabývalo, myslím, maximálně pět skupin.

Dnes jsou v Moskvě nácků stovky, a ti všichni chtějí, aby na Zemi žilo tisíc ideálně bílých mužů a tisíc ideálně bílých žen. Jelikož jsou tak zabednění, jsou taky hodně na okraji. Jsou menšinoví vůči té velké skupině xenofobů, která v Moskvě žije. Myslím, že se to zlepšuje v náš prospěch. Dřív bylo víc neonacistů, pravicových hooligans, teď se to pomalu otáčí. Myslím, že to postupně vzdají.

Dnes není v Moskvě takový člen Antify, jehož kdyby odvedla policie na Petrovku či na Ljubjanku, kde by ho mučili, že by jim vše vyzradil. Kdyby tam odvedli mě nebo někoho jinýho, možná by ze mě nějakou zprávu dostali, ale tím se celá Antifa nezhroutí. Nikdo z nás jim nevyzradí všechno. Přičemž info o tom, že někoho sebrali, kdo by mohl kecat, se hned rozšíří stejnou sítí lidí, kteří svolali akci např. u stanice metra Kropotkina.

Myslím, že tento problém s nácky v Moskvě, je o několika stovkách lidí, kteří se musí fofrem vzpamatovat nebo musí ležet pod zemí nebo na invalidním vozíku nebo jít do basy na 15 let a víc.

Skupina "Change The World Without Taking Power", Moskva Alexandr Verchovskij, vedoucí informačně analytického centra "Sova", Moskva Sbíráme svědectví o napadeních, co vzešla z nenávisti, tedy ze situací, kdy je oběť vybrána kvůli tomu, že se nějak liší. Etnicky, rasově, vyznáním... Ta napadení jsou ve velké míře prováděna neonacistyckými skupinami. Vždy musí být nějaké procento lidí, kterým není vše jedno a něco dělají.

Když to procento je, tak se dá nějak žít. Když se to procento snižuje, společnost upadá. Přicházejí pogromy. Naše centrum "Sova" existuje od konce r. 2000 a zabývá se různými projevy nacionalizmu a xenofobie ve společnosti. Nejen zločinnými projevy a činností nějakých krajních uskupení, ale i jak nacionalistický způsob myšlení žije v politickém establishmentu, jak se xenofobie projevuje v médiích. Máme o tom různé výzkumné projekty.

"Hnutí na ochranu lidských práv mládeže" je velká síť mladých ochránců práv. Vzniklo před 10 lety, aby vyrostla nová generace ochránců práv, protože většina jsou staří lidé, ovlivnění sovětským systémem ochany práv člověka. Jedno naše velké téma je antifašizmus, kde se snažíme o osvětu. Máme filmy na toto téma, které promítáme mládeži v Rusku. Jsou tu každoroční památná data jako Křišťálová noc v lednu, kdy se snažíme v různých městech akcemi připomenout, co to bylo.

8. květen, Mezinárodní den vítězství, kdy se snažíme distancovat od jeho pojetí v Rusku, kde se omezuje na současnou armádu. . květen - síla vojska, bla bla bla. Je to několik dat, kdy děláme sérii osvětových akcí. Je to podpora i dalších antifašistických akcí Hudba proti fašizmu, což je velký výběr hudby z různých zemí různých žánrů a její šíření mezi mládeží.

Je tu nový portál, kde se shromažďuje audio, video, nálepky a informace o akcích proti fašizmu v různých zemí. Proč vlastně sbíráme ty informace? Abychom je dali veřejnosti, a ta slyšela i jiný názor. Nejen to co uvádí prokuratura. Ale ukazujeme to i prokuratuře. Protože lidé v orgánech činných v trestním řízení jsou různí. Až se u nich probudí svědomí nebo jim nadřízení řádně zavelí, budou muset něco dělat.

A tehdy budou hledat informace, co mají vlastně dělat. Bohužel kontakt s těmito orgány není lehká věc. Má profese je taková, že mi dovoluje využít různé možnosti k vytvoření nějaké právní fronty, která přetne cestu vlivu fašizmu. Za prvé: ukázat, že jejich činnost není beztrestná a že projevy fašistické agrese mohou zastavit i legální prostředky.

Za druhé: vydělit u nás zločiny fašistů jako zvláštní zločiny, a ne jako nějaký druh výtržnictví, jak nám to dnes ukazují úřady. Popravdě lidi berou myšlenku tolerance jako zásah, nucení jim nějakých schémat. Když se bavíme a říkáme, že všichni Tádžikové jsou dobří, všichni Arméni jsou dobří, nahráváme tím xenofobům, protože všichni Tádžikové nemusí být dobří. Když u bytu jednoho antifašisty byla nastržena bomba a výbuch vyrazil dveře a zranil policisty, tak tajní policisti si odnesli počítač.

Druhý den jsme sestavovali žalobu, aby ho vrátili. Otázka: "Co dělat?" se dělí na 2 části protože jsou lidi, kteří se dali na dráhu zločinu, jak se říká, a když se na ni dali, je pozdě s nimi něco dělat. Může je zastavit jen policie. V podstatě se stává, že aktivisti dávají nějaké informace fízlům. ALE! Za 1. to není vůbec anarchistické, za 2. se to nedělá přímou cestou. Čili: s fízly se nemluví, protože to už není v rámci antifašismu, ale jiných idejí.

Fízlové jsou naši velcí a moc vypočítaví nepřátelé. Když dnes nutí zpívat boneheada, zítra můžou nutit zpívat tebe. Nejlepší varianta je jít přes advokáty, páč to je jejich práce jednat s fízly. Takže už nepracuješ s fízly, ale s advokátem. Nebo někdy to můžou být ochránci lidských práv nebo v určitých případech novináři a média. Když už něco dáváš fízlům, můsí tam být nějaký prostředník, jinak je to pro tebe osobně nebezpečné.

Když tu byla velká kampaň k výročí 60. let vítězné bitvy o Moskvu, připomínali jsme lidem, že nejen Rusové, bojovali s fašizmem. Bojovaly s ním i jiné národy. A důležité je, že byl poražen všemi. Týden proti rasizmu, 22. března 2007, Petrohrad Ano, jsou ještě i jisté formy odporu občanských iniciativ. To je důležité, protože průměrný občan musí vidět, že ne všichni souhlasí. Jakou mají mít podobu ty akce? Jakoukoliv. Záleží na fantazii.

Šurik, anarchistka, antifašistka, Moskva Teď se chystám dělat zin, který chci nazvat "Antifašizmus". Nebude spojený s anarchií, ale čistě s antifašizmem. Někteří lidi jsou posedlí vydáváním antifašistických časopisů. Myslím, že je to blbost! Skoro nikdo to nepotřebuje. A vysvětlím proč. Náckové nemají cenu toho usilí, jež se kvůli nim vynakládá na časopis. Ani co se týče xenofobie, není časopis moc zapotřebí.

To je leták s důležitými telefony pro cizí studenty, kteří by mohli mít problémy. Protože fašismus není jen v ulicích, ale i na úřadech, u policie. My tu s nimi konzultujeme, jak se mají chovat, co s vámi může udělat policista podle zákona. Protože moc rádi využívají neznalostí studentů neznalosti jazyka, zákonů, za co se platí atd. Tu je historický plakát, kde je dobře vidět "Samed jde na smrt, aby Semjon žil. Semjon se obětuje, aby Samed žil.

Toť heslo jejich "Vlasti", a slova jejich "Vítězství". Mé přímé akce spadají do veřejné oblasti v hnutí. Poslední akcí během půlroku byla demonstrace po vraždě Krylova, tehdy vyšlo hodně lidí do ulic. Akce na památku Alexeje Krylova, 19. března 2008, Moskva "Fašizmus neprojde!"

Polina Sibogatulina, časopis "Antifašistický motiv", Petrohrad Já používám jak legální, tak pololegální metody, které se stejně mohou považovat za nelegální. Pokud je kreslení po zdi nelegální, tak já to plně schvaluju. I já to dělávala. Co teď dělám? Pokouším se psát. Protože si myslím, že s ideami se má bojovat zase jinými ideami. Jsou to pokusy šířit svůj pohled na svět pomocí práce s dětmi.

Baron, skupina "Prosuck", bývalý militant Antify, Moskva Je lepší to objasnit dětem ve škole, než pak bít 30-tiletý nácky, který nezměníš. Nějaká sociální hnutí taky nemá cenu bouřit proti náckům. Ale třeba takové velké demonstrace, jako byla ta po vraždě Krylova, to je úplně super. Akce na památku Alexeje Krylova, 19. března 2008, Moskva Akceptuji všechny metody boje s fašizmem.

K boji používám v podstatě odůvodněné rady podpořené logikou a argumenty. Vyrábíme letáky, ale někdy používáme i fyzickou silu na zvlášť rozumově zaostalé, kteří neslyší na slovní domluvu. Já prostě tluču lidi, kteří se nechovají správně, ale taky od nich dostávám. Moscow Trojan Skinheads se objevili nenadále. Pro někoho to jsou jen tři písmena. Ale je to společnost přátel. Je to víc než jen slovo.

Moscow Trojan Skinheads, to jsou přátelé. Přátelé, pro něž je důležitá subkultura skinheads a její protirasistické a multikulturní kořeny Tohle nosíme v srdci. Nezávisle na tom máme rádi všechny naše přátele punkery, crustery, hardcoristy. Jsme rádi za všechny. Nezávisle. Ať jsou političtí nebo ne. Hlavní je, že jsme spolu. Pamatujeme na všechny, kdo nám pomáhal dostat se tam, kde jsme. Jako jednotlivci jsme slabí a můžeme ztratit vše.

Jen když se všeci spojíme, jak jsme to dělávali, dostaneme to, co máme dnes. Porušovat zákon se prostě nemá. Ale asi tak, když si člověk myslí, že situace je zoufalá a nemůže dál a poruší zákon. Tak to může udělat. Další věc je situace, kde jsou veřejní antifašističtí aktivisti nebo obecně náhodní lidé, kteří se dostali do sféry zájmu neonacistů. Ti se pak musí bránit. Musí bránit koncert nebo míting, který pořádají atd.

Bohužel se přitom nedá vždy spoléhat na policii. To je jiná debata. Tady se už musíte snažit udržet nějak v mezích zákona. Mám rozporuplný vztah k tzv. militantním antifašistům, těm co se v ulicích snaží přímými akcemi zlepšit situaci. Chápu, když se někdo brání, ale nepodporuji útoky. I když jsem pomáhal i lidem, kteří se dostali takto do problémů. Nepokládám militantní antifašizmus za nepřípustný, ale nevyvolávám ho. Nikdy nevolám po násilí.

Podle mě tudy cesta nevede. Protože násilí plodí větší násilí, což vede do slepé uličky. Ti, kdo používjí násilí, se izolují od společnosti, protože většina společnosti nikdy nepochopí a nepřijme násilí a nebude ho mít za důležité, ať se týká jakékoli ideje. Důležité je, že násilí je špatné, tečka. Obecně vím, že jsou situace, kdy to nejde jinak. Má-li se jít proti ideám ideami, proti násilí se musí bojovat násilím.

Obvykle je to ve státě tak, že s násilím bojují policejní složky. Naše policejní složky bojují, ani nevím s čím... Aby měly plné kapsy peněz asi, nevím... O násilí se nezajímají. Proto ve společnosti dřív či později vzniká nějaké hnutí, které některé funkce policie bere na sebe. Proto nemůžu ty lidi odsuzovat. A vždy je budu podporovat, protože nebudu volat někoho jiného to udělat. Násilí jsem nikdy neměl rád. Ale když jsem v hnutí začínal, bral jsem to jako nutnost.

Dnes to tak neberu. Moc lidí, kteří v tom jedou, říká, že se jim líbí se rvát. Možná je jim pak skoro jedno, s kým se rvou. Prostě se jim líbí někoho bít, většinou fašisty. Není moc lidí, kteří to dělají jen z ideových důvodů. Myslím, že je těžké vysvětlit něco někomu, kdo si už pevně sformoval názory na život. Ať to je či není nácek. Je těžký mu něco vysvětlit a a přitom ho zmlátit, i několikrát. Je třeba jim to vysvětlit spíš slovy.

Jekatěrina, skupina "Give´em The Gun", Moskva Jsem slabá holka, nemůžu používat násilné metody, ale myslím, že na ně platí jen násilné metody. Myslím, že se musí zakládat nové hudební skupiny. Musí se mluvit, zpívat a poukazovat na to věřejně, chodit na mítingy, na akce, tisknout létáky, promítat a vysílat filmy... Ukazovat lidem, že fašizmus není východisko. Různé historické filmy ukazují, že nejen Rusové, bojovali proti fašizmu, ale i Dagestánci, Čečenci, Ukrajinci, Bělorusové - všichni.

Všichni bojovali proti fašizmu, takže fašizmus je špatný. Já schvaluji jakékoli akce v boji s fašizmem. Používám to, co je v daný moment možné. Snažím se využít jakoukoli metodu. Využívám zatím jen propagandu, tj. snažím se to lidem vysvětlit slovy. Dima a Bob, skupina "What We Feel", Moskva Schvalujeme všechny možné metody boje: propagandu, letáky, noviny, mlácení nácků, pořezání nožem. Když tě pošlou k zemi, můžeš v krajnosti i zabít. Všechny.

Nejrůznější metody, co pomáhají v boji s fašizmem. Což je násilí, násilné metody. Fyzický odpor proti bonheadům. Postavit se jim do cesty, když pochodují ulicemi mého města. Když uvidím v metru nebo autobuse fašistu, neprojdu jen tak kolem. Všechno to čmárání a liberální antifašizmus nikam nevedou. Též si myslím, že antifašizmus nemůže být apolitický podle své definice, proto řešíme i tohle... Já akceptuji jakékoli metody boje s fašizmem.

Každý může dělat něco, čím by mohl pomoct. Agitací, prostě jen svým postojem, tím, že sám neschvaluje tu sračku. Já osobně používám metodu přímé akce. Já a kámoši nepřipouštíme, aby mezi námi byli fašisti. Vždy jsme připraveni na přímou konfrontaci. Radikální metody. Namlátit jim po hlavě armaturou. Násilná akce antifašistů. Moskva

Jimmy, S.H.A.R.P., Petrohrad Klasikou je akce, násilí. Já obvykle používám antifašizmus všedního života, čili kecy u stolu. Snažím se otevřít oči obyčejným lidem. Když nadávají Kavkazanovi "chač", znamená to na Kavkaze: "gauner". Komunikovat, komunikovat, komunikovat. Hledám a dávám fotky nácků na internet, hledám o nich informace. A někdy pomáhám šířit antifašizmus v ulicích. Já nenosím v kapse nůž jen tak, jsem přesvědčená, že fašisty je třeba zabíjet.

Podříznout je tiše, někde za rohem, nečekaně, ne ve skupině, jak to dělají oni. Prostě tupě přijít a vrazit nůž do srdce. Protože podle mě takoví lidi nesmí existovat. Býval jsem v militantní skupině a pravidelně jsme napadali pravičáky. Často jsme napadli i jiný lidi, když jsme mysleli, že jsou to náckové. To je taky moc důležitý aspekt. Nemůžeš bít člověka, když nejsi přesvědčený, že si to zaslouží. Lepší někoho nezbít, než zbít nevinného.

Do jisté doby jde hlavně o umělecké aktivity. Do doby, kdy si nacisti vykračovali u nich po dvoře, kde žvanili a pili pivo, nebylo to moc nebezpečný. Proti tomu šlo bojovatt písněmi, knihami, hudbou, weby, tvorbou, čímkoli. Šlo bojovat uměním. Ale ve chvíli, kdy to dospělo k pouličním bojům, začali si nám stěžovat punkáči, že je na ulici bijí. I skejťáci, si na to stěžovali "Borci, jste anarchisti, zkuste s tím něco udělat, my tak dál žít nemůžeme."

Tehdy se kluci sešli, zamysleli se a došlo jim, že to jinak nejde. Že rozbitá držka fašisty, rovná se mínus jeden fašoun. Tři rozbitý držky, to je míň skoro o malou skupinku. A 20 rozbitých držek je velký skok, to je fiasko nacistické organizace v jakémkoli městě. Když jejich hoši ve velkým počtu utrží velkou porážku, začnou uvažovat nad tím, že keltský kříž už nejde jen tak nosit po městě, jak to šlo dřív v Irkutsku.

Zatím jsem neměla možnost použít fyzické násilí. Je to můj blbý komplex jít někoho zbít jen tak. Používáme všechno možné: klacky, armaturu, nože, pistole, nohy, ruce, flašky... Nejčastější jsou skupiny fašistů asi po 18-20 lidech. Víc jich nebývá. Kromě akcí jako je pivní festival nebo po koncertě. To jich můžete potkat až 40. Ale polovina z nich tam jsou děti. Úplný děcka kolem 14-16 let, kterým vymývají mozky.

Ty obvykle necháváme být, vezmeme jim symboliku, dáme pár pohlavků a řekneme jim, aby už nedělaly neplechu, jinak to příště může být o moc horší. Rvačka je rychlá záležitost, alespoň u mě, bum bum bum a člověk leží na zemi. Antifašisti chytili boneheada v metru. Moskva Budeš hajlovat? Ne? Průser je někoho zabít, ne že by nám jich bylo líto, ale vražda u nás nemá promlčecí lhůtu. A když něco najdou, můžou tě postavit před soud i po 5 letech.

Myslím, že aktivity můžou být různé, protože ty hovna taky používají různý způsoby. Ale zabíjet lidi nepokládám za nutné, protože já ani kámoši se nechceme podobat těm hajzlům, kteří jen za několik let zabili okolo 500 lidí. Nejen antifašisty, ale celkem. Myslím, že by se měli mrzačit, když oni mrzačí ostatní. Když nebudou mrzačit lidi, my nebudeme mrzačit je. Prostě na jejich akce, se musí odpovídat protiakcemi. Protože nečinně sedět a nadávat přes internet je úplně na hovno.

Já jsem anarcho-skinhead. Svým životním přesvědšením jsem anarchista a skinhead taky. Vím, co je má kultura. Hodně boneheadů si říká skinheadi, ale tak to samozřejmě není. Dál budu bránit svou scénu. Nechci, aby se má scéna, tento hudební směr, spojoval s boneheady, fašizmem, rasizmem, xenofobií. Je to naše kultura, my se jí nevzdáme. Antifa transparent proti legální demonstraci nacistů, 4. ledna 2007, Moskva Transparent: "4. leden - den jednoty státní moci a fašistů"

Informace, které sbíráme a předáváme lidem, kterých se týkají, a podávání výkladů k jednotlivým činům i s právním výkladem je celkově užitečné. Jestli sloužíme nebo jsme sloužili jako určitá alternativa násilí? Myslím, že ano, že je to tak, že je to dobře. To že se dialog mezi antifašistickou veřejností a úřady podařilo převést do nějaké rozumné roviny, že se začaly objevovat nějaké konkrétní státní programy, že se zákony začaly měnit k lepšímu (bohužel ne všechny zákony v Rusku se zlepšují, to se nedá nic dělat), to je výsledek činnosti skupin podobných té naší.

Když o fašizmu píšeme, když vzděláváme lidi, tak snad přibude těch, kdo roztrhá jejich leták, kdo se zastane bitého Tádžika v metru, kdo nebude mlčet, když budou někoho před ním urážet kvůli jeho původu, atd. To nejsou moc velké úspěchy, co se dají změřit, ale o to víc jsou důležité. Případy, které se podařilo dokončit, jako ten Rjuchinův, jasně ukazují, že nemají národnostní pozadí, že tu jde o snahu vybít si svou sociální nespokojenost na národnostních rozdílech.

Není tu ani náboženské pozadí. Jak známo, Rjuchin byl nejen Rus, ale i hluboce pravoslavný. Jako věřící dodržoval dokonce všechny pravoslavné obřady. Nejdůležitější pro vznikající fašistické prostředí je válečný stav a snaha uplatnit jejich nelidské principy, do nichž se nás snaží násilím natlačit. Vraždy mladých, to je i vražda Saši Rjuchina, který šel na koncert a byl zabit nacionalistou. Ale podařilo se nám poskytnout právní pomoc a vyhledat advokáty.

Nakonec útočníci dostali dost vysoké tresty. S rozsudky jsme byli spokojeni, ale ne s paragrafy, z nichž vycházely. Vraždu nelze nazývat chuligánstvím. Bohužel část lidí z party, která spáchala ten čin, je stále na útěku. Za prvý si lidi zvykaj na nositele jiný kultury u nás, za druhý na nácky začali tlačit fízli, a za třetí to přestává být móda. Taky na to měly dost vliv akce Antify. A to v několika směrech.

Povzvbudili část lidí k té drsné hře, kdy chytají a hrubě mlátí nácky. 9. dubna 2004, Moskva Transparent: "Ne! fašistickým zákonům." "Ne! fašistickým úřadům." Nedávno šlo skoro na každém dvorku zahlédnout aspoň jednoho nácka. Ale dnes se v celém městě dají jejich skupiny spočítat na prstech jedné ruky. Když jsem začínal, tak pamatuju, že každý večer cestou domů mohl´s potkat dva tři nácky, abys dobře strávil večer.

Lidi si už rozmýšlejí: heilovat nebo ne, páč za to teď můžou dostat po palici. Dřív náckům patřila celá Moskva. Mohli jít kamkoli na koncert a bylo jim tam fajn, mohli heilovat, chlastat a všechny mlátit. Ale teď se bojí jít na hardcore koncerty, na punk koncerty, i na některé ska koncerty, protože na ska bývá v Rusku hodně pravičáků. Takže náckové jsou teď trochu posraní. Jsou fakt trochu posraní.

Skupina "What We Feel" "Dobrou noc, bílá pýcho!" Myslím, že sotva máme vliv na vysoké politické kruhy, Ale určitě máme vliv na pouliční antifašisty a jejich chápání boje, protože náckové už s námi musí počítat, nevyváznou už tak beztrestně jak tomu bývalo nedávno. Musí si vytvářet oddíly na obranu před námi. Když to zůstane na podobné úrovni, tak jim vytváříme takové překážky, kdy už se bezesporu necítí plnohodnotnými pány Petrohradu.

Hnutí Antifa vytvořilo kupu mladých lidí, kteří získali zkušenost s konfrontací se státem. Mnozí mají v hlavě guláš a někteří budou v Antifě pár let jen kvůli bitkám, pak zmizí a budou zas normální jako před tím. Někdo tam zůstane, někdo půjde do dalších správných věcí. Dnes už od vlastních kontaktů nacházíme ty skupiny ve dvorech, kde se schází a schovávaj, páč se do centra bojí. Lehko tam můžou dostat.

Volají nám skejťáci, rapeři, prostě kluci z ulice, dokonce napůl kriminálníčci volaj a říkaj: "Jsme tu a tu a kolem nás jde banda 10 nácků." Když dostaneme zprávu, sejdeme se, přijedeme tam a nakopeme tu pakáž zasranou. Tohle téma zasáhlo i jiné regiony, Ve spoustě měst jsou různí lidi, kteří něco dělají. Samozřejmě chci vědět, zda to, co dělám má nějaký výsledek. Počet nácků v ulicích za poslední dobu opravdu klesl.

Pokud na tom máme nějakou zásluhu, tak mám radost. Akce na památku Alexeje Krylova 19. březen 2008, Moskva Myslím, že mé akce měly přímý vliv, protože fašisti se přestali cítit na ulicích jistě, nemůžou otevřeně nosit svý symboly, musí pořádat svý koncerty tajně nebo napůl tajně, což jim nedovoluje verbovat nové příznivce do hnutí a mladí, co by se chtěli přidat, zas ví, že je to nebezpečné.

Jekatěrina, skupina "Giv´em The Gun", Moskva Např. moje sestra se asi 2 roky stýkala s fašouny. Vymývala jsem jí mozek, pouštěla kapely, filmy a pořady o antifašizmu a po 2 měsících, kdy se s nimi neschází, se dnes vlastně přidává k našemu hnutí, k antifašizmu. V mém městě, Irkutsku, se to mění k lepšímu. I když letos tu byla ta vražda našeho kamaráda v eko-táboře. Stejne si myslím, že je situace lepší nez uprostřed 90. let, kdy fašisti útočili na tržnice, kde bili Číňany.

Byly to ojedinělé případy, ale stávaly se. Teď nejsou. Fašisti sedí ve svých koutech a neobjevují se v ulicích. Až na pár jejich kostrbatých graffiti. Jsou tu na velmi okrajové urovni. V našem městě vůbec neovlivňují společensko-politickou situaci. Před pár roky jsme si po internetu říkali, že jsme ubozí, nešťastní a zlí fašisti nás pekelně mlátí. Ale teď se hnutí hodně pozvedlo a přišlo hodně nových lidí, kteří bojují v ulicích.

Čili teď zase fašounský zmrdi sedí se staženým zadkem u netu a bojí se vyjít ven. Na demonstraci památky Krylova byla kupa nových lidí, kteří šli poprvé. Nejen z Antify, ale i plno mladých, kteří jako by šli někoho zmlátit. Měli na tváři napsané, že to je jejich cíl. Akce na památku Alexeje Krylova, 19. března 2008, Moskva "Fašisti zabíjí, úřady je kryjí!" "Fašizmus neprojde!"

Oval, skupina "Give´em The Gun", "Moscow Trojan Skinheads", Moskva Před rokem cesta na koncert, procházka s přáteli nebo akce mohly skončit smutně. Nebezpečí bylo veliké. Risk byl velký a cena moc vysoká. Dnes ale máme hodně. Nacisti se bojí jít na naše koncerty. Cítí strach. A my se už cítíme pány ve svém městě. To je, myslím, důležité. Nacisti nezmizeli, ale cítí tu hranici. Tu jsme my a tam oni. Když přijdou k nám, zmlátíme je.

Dřív bylo víc šancí, jak přijít k lehkým zraněním, dnes je míň šancí, ale zranění jsou těžší. Obraz tvrdých a nebezpečných nácků zmizel díky Antifě. Pouliční boj hodně dokázal. Náckové se bojí chodit po ulicích. Antifa vytvořila libertariánskému hnutí dobrou a užitečnou subkulturu. Antifašisti jsou ve všech ohledech silnější než náckové. To vše mělo silný vliv na pokles aktivity a počtu nácků.

Dobře vědí, že půjdou-li s nášivkou s keltským křížem nebo svastikou, tak nedojedou z jedné zastávky do druhé. Dostanou do držky ještě v metru, to moc dobře vědí a chápou. Je to malé, ale je to vítězství!

Skupina "What We Feel" "Dobrou noc, bílá pýcho!" Chytat fašouny je pořád složitější v poslední době. Stále míň fungují jako organizované skupiny. Tím spíš jako seriózně organizované skupiny. Bojí se na nás útočit, a když je můžeme napadnout, obvykle nás početně dost převyšují, jako např. při demonstraci "Ruský marš". V poslední době je začala na akcích chránit policie. Proto nejsou střety moc časté. Asi se víc skrývají nebo jinak oblíkají, ale proto jich míň není.

Boj přitvrdil. Začali používat drsnější metody a my taky. Obě strany se řežou noži, objevují se vraždy. Hnutí roste a máme kladný ohlas, doufám, že to nepůjde po vlnách oni pár let nahoře, pak my pár let... Pomalu rosteme - naše scéna i hnutí. Už i lidi vědí, co je to Antifa. Před 5 lety by to nikdo nevěděl. Náckové se teď pořád ohlížejí, protože už poznali tu sílu, která je proti nim. Udělali jsme z toho živou legendu. Náckové se jí bojí, šíří neuvěřitelné pohádky.

Líbí se mi to. Bojí se nás. Jsme hrozba. My a vy, kdo byl s námi, kdo stojí kolem, celá ta rodina, moskevská anti-naci koalice, dosáhla velké věci. dosáhla toho, že jsme pány našeho města. Maj strach.

Kamera: ukrop@riseup.net
Střih: lizergin@riseup.net
Archiv: Indyvideo Network
Titluky: evgeniivasilyevich@rambler.ru titulky.com

Díky, děcka, že jste se dívali na tento film! Doufám, že se vám líbil a donutil vás k zamyšlení. Díky všem, kdo se nějak podílel na vzniku filmu. Díky všem, kdo bojují v ulicích a čistí město od hnědého ksindlu. Díky všem, kdo poskytují právní pomoc našim zadrženým. Díky lidem, kteří svou tvorbou pozvedají téma antifašizmu. Jste pašáci!