Polární příběh - Arctic Tale
Daleko od světa, který my lidé známe, je vzdálené a starobylé království. Většina z nás vypadá, jako zmrzlá pustina. Ale pro tvory stvořené pro ohromující chlad, to byl vždy ráj na Zemi. Schoulený v tomto ochraňujícím ledu, právě započal jeden malý život. Celé týdny žila v temnotě. Civěla na kruh světla nad ní. Co leží za ním? Zvědavost jí vede k prvnímu vykouknutí do světla. 'Nanu,' jak by jí mohli říkat na severu.

'Malý polární medvěd.' Vnější svět, který se před ní rozprostírá, je jak bílá přikrývka. Je to majestátní místo, jako žádné jiné na Zemi. Obrovské království na samém vrcholu našeho světa. Království ledu. A máme tu další mládě na svém prvním průzkumu. Vidí modrý svět v ledové vodě. Seela mroží mládě, jen hodinu staré, ale jako medvídě, je dychtivá objevovat svět kolem ní. Jako všichni novorozenci, musejí se toho hodně naučit.

Jsou to děti Arktidy, jejich životy se zrodily v ledu kolem nich. Ale jejich svět se mění. A jsou postaveni před výzvy, kterým nikdo z jejich druhu nemusel čelit. Jejich dobrodružství začínají dnes. Všechno začíná na jaře v těchto sněhem pokrytých horách. Matka Nana už měla dost té přecpané jeskyně. Takže zůstala ve svém rodišti šest měsíců bez jídla a pití. V temné zimě, porodila dvojčata. Nanu a jejího bratra. Dneska je dvacet stupňů pod nulou. Bodavý mráz.

Perfektní pro polárního medvěda. Nanu je trošku nerozhodná, zda opustit útulek. Ale když je vaše matka polární medvěd a zavolá vás, měli byste hned jít. Nanu je divoká. Její bratr je trochu plachý. Je připravená si kdykoliv hrát. Hej. Jeden je v díře. Nastanou mnohem vážnější dny. Přežití je tady náročné... takže Nanu a její bratr potřebují tři roky základního výcviku. Ale to že vylezli, je na první den až až. Výcvikový tábor pro polární medvědy se otvírá zítra.

Od Sněžných hor je povrch oceánu zmrzlý v okruhu 30 mil... do jedné ledové plochy. Právě tam leží svět, kde se narodila Seela. Bludiště ledových ker, které slouží, jako chráněné jesle. A zde, se může mroží matka bezvýhradně věnovat péči o své novorozeně. Pomocí svých citlivých vousků, se zapamatují navzájem na celý život. Přesně tak. Ty hezké knírky nejsou jen tak pro parádu. Ale Seela se musí naučit znát ještě jednu tvář. Další dáma čeká až uslyší tahle první pokřikování.

Chová se, jako tetička a nelítostný ochránce... dokud nebude Seela dostatečně stará, aby čelila světu úplně sama. Je to tříletý svazek, začínající nyní. První zkušenost, kterou je třeba ovládnout, je vylezení z vody. Pokud Seela selže, prochladne a utopí se. Zatím tetička dává pozor na predátory. Matka Seely jí trpělivě ukazuje, jak. Problém je, že cvičení salt je mnohem zábavnější. Její matka by může jejích 80 liber vytáhnout sebou.

Ale Seela musí zvládnout těžké vytahování sama. Budou to dlouhé tři roky s tou malou rošťandou. Tetička se musí divit, čemu se upsala. Ve Sněžných horách, bratr Nana zdržuje započetí rodinné vycházky. Pořád ještě úplně nezvládl ten otvor. Matka Nana už nechce čekat. Začíná mít hlad. Její jedinou nadějí nalezení jídla je odvážit se dolů do ledového oceánu, jejich starých lovišť. A tak začíná kočovný život polárních medvědů, opuštěním jejich místa zrození... kvůli neznámým dobrodružstvím před nimi.

Brzy se k nim přidá malý příživník. Matka Nany našla znepokojující znamení, stopy zanechané jediným zvířetem v tomto ledovém království, které může medvědici ohrozit. Polárním medvědem. Ví že, bude-li mít šanci, zaútočí na její mláďata. Ale medvěd je mnohem více zaujat něčím jiným. Zachytil ve větru pach, hodně vzdálený. Nově narozený mrož. Na prvním ledovci, vypadá Seela, jako snadný úlovek. Tetička cítí nebezpečí. Jak se k nim medvěd blíží, tetička vyráží, aby ho zablokovala.

Medvěd je silný, dobře, ale váží polovinu toho, co tetička... a ve vodě nemá takovou sílu. Prozatím se stáhnul. Seela má větší štěstí, než si vůbec uvědomuje. Mrožice nerodí moc často. Takže je Seela pokladem, nejen pro její matku a tetičku, ale pro celé stádo. A nejsou jen skupinou, ale blízkou rodinou. Opravdu blízkou rodinou. Všechno patří všem, všechno je jejich společným zájmem. Bratranci, babičky, dědečkové. A která rodina nemá hrůzu nahánějícího strýce?

Nedaleko odsud, vzdálený bratranec mrože míří na hladinu. Tuleň, který udržuje po celém ledovém poli otvory na dýchání. Osobní portály mezi mořem a vzduchem. Problémem je, že nikdy neví, jaký dravý predátor... může čekat na povrchu. Zvládne racka civícího dolů, ale tuleň je oblíbenou potravou ledních medvědů. Vlastně přesně to teď loví matka Nanuy, následovaná Nanuou a jejím bratříčkem, a jejich prohnaným malým přítelem.

Tuleň má jednoho velkého spojence proti medvědovi, led. Může proklouznout do jeskyně ukryté pod pevným sněhovým povrchem... a doufat, že ho medvěd nenajde. Naneštěstí pro tuleně. Matka Nanuy ho může vycítit až tři metry sněhu. Je to, jako hrát si na schovávanou s někým, kdo má rentgenové vidění. Nanu se brzy naučí... že není snadné sehnat maso v ledovém království. Na jeden úspěch vychází 19 kořistí, které uniknou. Ale nemůžete to vzdát, když musíte nakrmit děti.

První maso za šest měsíců si nechá matka... a vytvoří mléko pro její mladé. A pro chytrého příživníka, zbytky. Narozdíl od medvědice, mrož zřídkakdy loví sám. Když má jeden hlad, jde lovit celé stádo. Takhle se válejí. Toto je první lov Seely, a potřebuje vytrvalost, protože to potrvá další tři dny. Pracují, jako tým hledající zapamatovatelné orientační body. Myslíte, něco tak velkého jako je mrož... vyzve něco divokého. To je bitevní pole. A kořist?

Lastura. Každý mrož sní na posezení 4,000 mlžů. Seele to zabere roky, než ovládne mroží způsob lasturování. Počichat je vouskami, omráčit je odfrknutím a vysátím mlže. Ale nejprve musejí chytit ty kluzké malé dobroty. V tom zmatku, některé utečou. Jiné odplují. Stádo nikdy nespořádá všechny. Ty, co zůstaly, doplní naleziště lastur... pro stádo, které se za pět let vrátí. Po třech dnech hodování na lasturách, má stádo sklon k tomu, dělat stále vše společně včetně trávení.

Někdo začne hrát hru zatáhni-mě-za-ploutev, a než to pochopíte... Na konci jara... Rodina Nanuy a ostatní medvědi v ledovém království jsou už také po hostině. Lovci tuleňů mají plné žaludky. V Arktidě je čas hojnosti důvodem k oslavě. Ve starobylých rytmech severu, dny hojnosti pro Nanu a její rodinu... končí s příchodem léta. Čas půstu pro medvědy, jejichž loviště praská díky krátkému období oteplení. Celodenní slunce proráží temné vody... a začíná kouzlit.

Exploze života přitahuje hladové mořské tvory k dalekému severu. Po celé věky, léto pokaždé na krátkou dobu zmenšuje ledová pole. Ale zima se vrátí s podzimem, a led se opět rychle vrátí k pobřeží a pak pomalu roste na otevřené moře. Připraveni ukončit svůj letní půst. Nanu a její rodina čekala, až se jejich loviště protáhne... k zamrzlému oceánu, aby mohl začít výcvik lovu tuleňů. Jejich matka je učí technice. A také něčemu jinému.

Tlačí Nanu, snažíc se jí vštípit tvrdost. Odhodlání nevzdat se. Zdá se, že to Nanu pochopila. Jejího bratra to zjevně nezajímá. Konečně znamení. Tmavé dny předznamenávají návrat zimy, a s ní, led na moři zmrzne natolik, že půjde opět lovit. Právě včas. Nanu a její rodina mají hlad. Ale letos je něco jinak. Led není vůbec tvrdý. To není stejné, jako jiné zimy, které matka medvědice znala předtím. Musejí se vrátit a počkat, až se led zpevní.

A do té doby, zůstanou o hladu. Rodina Seely také hledá led dostatečně silný, aby je udržel. Týdny ubýhají. Co zvířata v ledovém království nemohou vědět... je, že jejich starodávné způsoby přežití budou podrobeny zkoušce. Moře, vzduch nad ním, jsou teplejší, než v minulosti. Led se snaží zpevnit. Konečně je led zpátky, ale o tři měsíce později. Vše v ledovém království zase vypadá normálně.

Ale je příliš málo sněhu, aby se vytvořily jeskyně ke zrození, takže mládě tuleně je vystaveno na ledu, v přímém dohledu jejího největšího nepřítele. A je to taky výzva pro matku Nanuy, která se specializuje na lovení ukryté kořisti. Jak může překvapit tuleně, který ji vidí přicházet? Její podstata naprosto selhala. Nanu připomíná své mámě, jak se to dělá. 'Jo, díky za názornou ukázku, děcko.' Medvědice ví, že táhnou za jídlem, takže následují ptáky.

Někde poblíž je potrava. Ale jediný způsob, jak se k ní dostat, je projít přímo kolem jejího majitele, medvěda. Hnáni hladem, podstupují obrovské riziko. Uniknou, ale jejich hlad roste. A nyní se objevuje čerstvé nebezpečí. Arktická bouře. Vanoucí vítr se zdá mnohem zuřivější, než v minulosti, tvrdě narážejíc příbojem do pobřeží kdysi chráněného pevným ledem. Stádo míří do hlubších vod, aby uniklo bouři. Ale na moři se snaží držet pohromadě, otloukáni silnými a vysokými vlnami.

Jedna silnější oddělila Seelu od ostatních. Její matka a teta hledají odděleně, ale není nikde na dohled. Na pevnině, klesla teplota k mínus 40. Vítr dosahuje 130 km v hodině. Bouře si vybírá svou daň. Medvědí bratr trpí. Poprvé v životě Nanuy, ho nemá za zády. Jejich matka ho prosí, aby vytrval. Snaží se poslechnout, ale hlad ho velmi oslabil. Nanu a její matka se k němu tulí, dělí se s nim o své teplo. Ale jak čas ubíhá, čím dál více prohrává. A pak, umírá.

Nanu a její matka zůstávají u něj. Ale nakonec musejí vyrazit dál. Na moři, matka a teta stále hledají Seelu. Mimo dosah jejich dohledu, se sotva drží při životě. Už moc dlouho nevydrží. Její síla ochabuje, a s ní i naděje stáda na její nalezení. Ale matka a tetička se odmítají vzdát. Držíc se silného proudu, vydávají se dál, než kdy předtím, a podaří se jim najít to, co už se zdálo ztraceno navždy.

Mládě, které vytrvalo, čekajíc na dva dospělé jedince, kteří by pro ní pokaždé připlavali. Dvě jara uběhla v ledovém království, a v každém z nich, pronikal zpoza ledu podivný zvuk. V jejich dvou letech, nyní ukazuje dva malé kly. Seela si začala všímat podivných zvuků. Jsou to milostné písně mrožů, vznikající v hrdlech mladých jedinců, a tak komplexní ve své stavbě, že trvá roky, je perfektně zvládnout.

Než jim bude stát za to, je poslouchat, dámy mají lepší věci na starosti ve svém volném čase. Nanu taky vyrostla. Ve svých dvou letech je stále závislá na své matce. Ale nastává ráno, kdy její matka zůstává odměřená. Změna podmínek donutila její matku... udělat něco dříve, než je obvyklé. Nanu vidí v očích své matky něco, co nikdy předtím neviděla. Jeden pohled jí říká, že život s matkou skončil. Medvědice už nemůže nadále živit obě.

Aby přežili, musí Nanu odehnat. Odchod je pro Nanu ta nejtěžší věc, co kdy nastala. Ale je také těžká pro její matku. Už nemůže nadále chránit své mládě, dokonce, ani jí živit. Nikdy už jí neuvidí. A tak, jen ve svých dvou letech... Nanu začíná svůj osamělý život. No, ne úplně osamělý. Dřív, než by se dalo čekat, jarní teplo zaplaví Arktidu. Loviště jsou zaplavená. Už tady nejsou tuleni. A tak se Nanu vydává za led, který zná, doufajíc, že najde nějakou potravu.

Cokoliv. Tito ptáci jsou pro ní noví. Sice tak na jedno sousto, ale za těchto okolností, stojí za prozkoumání. Ale jak Nanu zjistí, je na těch ptácích něco podezřelého. Nanu nemá šanci. Co je to za ptáky, že létají oceánem, místo vzduchem? A pak, něco mnohem více bizarnějšího. Stvoření, která nikdy předtím neviděla. Nanu narazila na skupinku narvalů, jednorožců moře. Jejich slonovinové kly, protkané nervovými zakončeními, jsou tak citlivé... že jsou schopni ochutnávat moře i vzduch, určit teplotu a počasí.

Jako ztracený kmen Arktidy, se narvalové toulají mořem, nesoucí tiché svědectví o měnících se časech. Nikdy předtím se Arktické ledy neprolomily tak brzy a tak náhle. Lov je nemožný. Na rozdíl od Nanuy, neumí liška plavat. Díky tajícímu ledu, se musí se svým medvědem rozloučit. Nanu čelí vlastní krizi. Nikdy nezůstala trčet na rozlámaném ledě. Nikdy nebyla tak hladová. Výcvik její matky v těchto podmínkách... nebyl vůbec k ničemu.

Dál na moři, se skupinka mrožů drží pár zbývajících ledových ker. V přecpaných podmínkách roste zlost. Seela nikdy nezažila tak špatný rok na led. Dospělí ano, i když nikdy ne tak vážně. Nakonec jeden mrož spustí kolektivní rozhodnutí opustit zmenšující se led. Musejí si hledat nový domov. Musejí si hledat nový domov. Nemohou se vydat k pobřeží poblíž Sněžných hor, protože tam číhá medvěd. Takže hledají šanci na otevřeném moři, míříc na odlehlý ostrov, kde budou v bezpečí.

Cestují dnem i nocí, celý týden, 320 kilometrů plavání. Zpátky na poničené ledové pole. Celý svět Nanuy se zdá být vzhůru nohama. Měla by zůstat na zbytcích ledu, kde nemůže najít potravu? Nebo následovat pach kořisti na neznámé moře? Teď nastal čas na odvahu. Ale ne na ukvapenost. Vedena pronikavou vůlí přežít, riskuje všechno. Nakonec najdou útočiště daleko na moři. Skalistý ostrov. Skupinka je vyčerpaná. Ale než si mohou odpočinout, musejí najít místo, kudy vylezou.

Seela je příliš unavená, aby mohla dále plavat. Ale vylezení z vody může být problém. Vyšplhání na příkré skály je mnohem těžší, než vylezení na ledovou kru. Musejí vytáhnout asi tisíc kilogramů tuku, pouze použitím síly jejich ploutví. Možná si měli odpustit některé z těch lastur. Mroži by určitě nedřímali tak hluboce... kdyby věděli, kdo se dostal na ostrov ještě před nimi. Medvěd. A kde je medvěd... Místní liška, převlečená do letních maskáčů.

Na Skalistém ostrově, opravdu nepotřebuje zbytky. Je tu spousta ptáčat, které může sežrat. Není kam utéci. A jsou ještě moc mladá, aby mohla létat. Chycen mezi liškou a okrajovým místem, mořský pták otec dělá nevšední rozhodnutí. Skok víry inspiruje celé hejno. Nejmladší nachází útočiště na moři. Další, v pravý čas, na vzácném kousku ledu. Nanu plavala celé dny, a byla už tak vyčerpaná, že se málem utopila. Tohle malé místo na odpočinek jí zachránilo život.

Na Skalistém ostrově vytváří letní slunce teplou vlnu. Teplota vystupuje nad bod mrazu. Oteplení spouští nepříjemné svědění, a svědění se musí poškrábat, bez ohledu kde a bez ohledu jak. Seela cítí také svědění, snaží se alespoň na chvíli uniknout před rozmačkáním od své rodiny. Mroži nejsou vybaveni pro lezení na skály, ale ona pokračuje. Teta spatří Seelu, jak se sama sune pryč... a vyráží za ní... tak rychle, jak jí její tuk dovolí. Najedou je Seela pryč.

Když tetička volá, Seela neodpovídá. Seela je podivně ticho. Její dobrodružství potkalo strašlivý zvrat. Udělala chybu a zůstala uvězněna na úzkém převisu. A někdo si jí všiml. Polární medvěd se připravuje k útoku, a Seela se odhodlává k zoufalému jednání. Bude jí to bolet, ale žije. Teď vyráží, aby varovala ostatní. Tetička je poslední na ostrově. Matka Seely jí nachází, a tetička se k nim připojuje. Medvěd čeká na svůj čas.

Seela a její rodina ustupují k další části Skalistého ostrova. Připojí se k dalším skupinkám, které se sem vydaly díky mizejícímu ledu. Díky změnám podmínek zůstalo mnoho z nich na holičkách a zranitelných, a ostatní zoufalí a hladoví. Nanu dosáhla mělčin Skalistého ostrova, po dlouhém týdnu na moři. Dneska byla hnána pachem kořisti ve větru. Ale nyní, když je spatřila, není tak sebejistá. To nejsou tuleni. Nic z jejích zkušeností jí nenapoví, jak na tyhle velké mrože.

Dospělí jedinci jsou třikrát těžší, než ona, ozbrojeni zuby, jako dýkami. Možná by mohla najít někoho dost slabého, nebo malého, aby ho zvládla. Hlad jí nutí pokračovat, bez ohledu na šance. Ale je taky moc mladá a moc malá, a oni jsou naprosto nevyhovující. Její poslední šance se zdá být bez šance. Nanu prošla tím vším jen proto, aby hladověla. Nicméně, starý medvěd plánuje útok z moře, a pohybuje se, zatímco nic netušící skupinka dřímá.

Medvěd se blíží po větru. Proklouzává nepovšimnut. Seela se snaží dostat do vody za svou tetičkou, ale medvěd jí chytil. Tetička neváhá. Plave zpátky zachránit mládě. Její odvaha umožňuje Seele uniknout do moře. Tímto činem bezmezné lásky učiní finální obětování. Seela čeká, ale tetička se nevrací. Mezitím začíná Nanu slábnout. Bez jídla už dlouho nevydrží. Ví, že medvěd není ochoten se dělit, a že by jí mohl snadno zabít.

Ale teď je čas povolat na pomoc neústupnost, které jí matka naučila. Odmítá se vzdát. Musí se s ní podělit o mrtvolu, jinak zemře. A tak zůstává, a zůstává, dokud jí nedovolí vzít si, co potřebuje. Jediná smrt zachrání život mnoha jiným. Na další čtyři roky sdílejí Nanu a Seela tuto skalnatou základnu... jak mořský led taje dříve a dříve. Zvyšující se teplota vytváří svět mnohem složitější, narušuje starodávné rytmy ročních období, postupně rozpouští ledové království, měníc právoplatné vládce... na uprchlíky.

Po celé Arktidě, stále déle a déle čekají zvířata na známky toho, že se vrací led. Nakonec přeci, staří mroži ve stádu zachytili zdaleka pach mořského ledu a chladu. Je čas vyrazit domů. Nanu se také vrací do ledového království, kde se narodila. Na jaře v jejím osmém roce, plná vzrušení z návratu domů. Většinu jejího života se vyhýbala samcům medvědům. Teď si musí sama nějakého vybrat. A tak začíná spojení staré, jako sám čas, ale má speciální význam v tomto mizejícím světě.

Později v tomto roce, řízena instinkty a pamětí... Nanu vylézá na Sněžné hory. Poprvé od doby, co byla mládě, přeruší svůj potulný život... a hledá teplé, ukryté doupě. Mizí na zimu pod příkrov ledu a sněhu. Mezitím, kly Seely zkrásněly, a mladíci si toho začali všímat. Ví, o co jim jde. Ale Seela nemá čas jen tak na někoho. Má svoje standarty, na rozdíl od jiných samic, které zná. Seela trvá na něčem speciálním. Když je samec, řekněme, motivovaný, může zpívat i 50 hodin v kuse.

A jeden z těch Romeů se stále snaží o Seelu. Něco v jeho zpěvu v ní nakonec něco pohne. Ve Sněžných horách, kde se narodila. Nanu porodí zázrak severu. A má bratříčka. S příchodem jara, přivedla na svět svůj zázrak i Seela. Nové mládě, nová matka. Nová tetička. V celém tohle zvláštním místě, děti Arktidy podstupují svou cestu do tohoto světa... jak to dělají už tisíce let.

Jejich osudy jsou navždy svázány... s pohyblivými rytmy ledu, který je definuje, jejich životy zahalené do ledové přikrývky... která uchovává toto království pro ně. Co budou jejich děti dělat, když zmizí? A co naše děti? ... ještě zůstaňte ... Arktický letní mořský led se zmenšil o 20 procent v současných desetiletích. Když bude současný trend pokračovat, bude Arktický oceán prakticky bez ledu v létě 2040.

Pokud změníme svět, ve kterém žijeme, můžeme pomoci zachránit životy mnoha lidí a zvířat po celém světě. Pokud vypnete světla pokaždé, když odejdete z pokoje, poskytnete všem zvířatům v Arktidě světlejší budoucnost. Pokud by každý vyměnil jednu obyčejnou žárovku za úspornou, bylo by to, jako by zmizelo milión aut ze silnic. Pokud si vaši rodiče koupí hybridní vozidlo, bude pro lední medvědy snadnější se rozmnožovat.

Pokud si budete prát oblečení v chladné vodě, spotřebujete o 80 procent energie méně... což zabrání vodě v místech, kde žijí lední medvědi, aby se ohřála. Pokud si doma malinko snížíte teplotu, můžete zabránit, aby se zvedla teplota tam, kde žijí mroži. Jezděte méně, snižte počet svých aut. Jezděte autobusem. Když nemusíte moc daleko, jděte, jeďte na kole, na skejtu, nebo, pokud jste mrož, můžete plavat.

Pokud strávíte o dvě minuty méně času ve sprše, můžete za rok ušetřit tolik vody, že naplníte plavecký bazén. Pokud řeknete svým rodičům, aby kupovali čerstvé jídlo, místo zmraženého, ušetříte energii i zvířata. Pokud zjistíte, jak vyrábět levnou, obnovitelnou energii, zachráníte svět. To by bylo úžasné. Zasaďte strom. Zasaďte stromy všude. Vysaďte spousty stromů. Vysaďte milióny stromů. Ptejte se svých učitelů na globální oteplování. Co děláme v našich domovech, ovlivňuje jejich. Musíme změnit způsob našeho žití.