Moje cesta k oboru polárního specialisty, který fotografuje a věnujje se polárním oblastem, začala, když mi byly čtyři roky a moje rodina se přestěhovala z Jižní Kanady na Baffinův ostrov, nahoře u Grónska. Tam jsme žili s Eskymáky. V malé eskymácké komunitě, čítající okolo 200 členů, jsme byly jedna ze tří ne-eskymáckých rodin. A v této komunitě jsme neměli televizi, neměli jsme počítače, a samozřejmě ani rádio. Neměli jsme dokonce ani telefon. Veškerý svůj čas jsem trávil venku a hrál si s Eskymáky. Sníh a led byly moje pískoviště a Eskymáci byli moji učitelé. A to je kde jsem se stal naprosto posedlým touto polární říší. A věděl jsem, že jednoho dne budu dělat něco, co by mohlo pomoci šíření informací o tomto světě a jeho ochraně.

V příštích dvou minutách bych se s Vámi rád podělil o pár svých fotografií, takový průřez mé práce, doprovazený krásnou skladbou od Brandi Carlie, "Have You Ever." (Už jsi někdy?) Nevím proč mě National Geographic nechal tohle udělat, nic takového nikdy předtím neumožnili, ale dovolilli mi ukázat vám pár fotografií z reportáže, kterou jsem právě dokončil, ale není ještě publikovaná. National Geographic obyčejně nic takového nedělá. A proto je mi velkým potěšením se o to s Vámi podělit.

A na těchto fotografiích - - uvidíte je hned na začátku prezentace - jsou asi jen čtyři - uvidíte malého medvěda, který žije v deštném pralese Great Bear Rainforest. Je naprosto bilý, ale není to polární medvěd. Je to takzvaný spirit bear (medvěd-duch), medvěd Kermodův. Zbývá jich už pouhých 200. Jsou vzácnější než panda velká.

Seděl jsem tam dva měsíce na břehu řeky aniž bych alespoň jednoho zahlédl. Myslel jsem si, že moje kariéra je u konce. Navrhl jsem tenhle hloupý příběh časopisu National Geographic.. Co jsem si sakra myslel? No, měl jsem dva měsíce na to sedět a přemýšlet co jiného bych mohl dělat v budoucnosti, protože jsem si byl jistý, že mě vyhodí. Protože National Geographic je časopis; pořád nám připomínají, že publikoují fotografie, ne výmluvy. (Smích)

A po dvou měsících sezení -- jednoho dne, kdy už jsem si myslel, že je po všem -- přišel tenhle neuvěřitelně velký bílý samec, přímo za mnou, metr ode mě, přišel dolů, popadnul rybu, šel zpátky do lesa a snědl ji. A potom jsem strávil celý den jako v mém dětském snu, procházel jsem se lesem s tímhle medvědem. On se procházel tímto pralesem, usadil se vedle 400 let starého, kulturně modifikovaného stromu, a usnul. A já jsem se uložil metr on něj, přímo v lese, a fotil ho.

Takže jsem velice nadšený, že vám tyto fotografie mohu ukázat spolu s průřezem mé práce v polárních regionech. Přeji hezkou podívanou. (Hudba)

Brandi Carlile: ♫ Toulal jsi se někdy sám lesem? ♫ ♫ A cítil jsi, že vše je jak má být, ♫ ♫ že jsi součástí jeho života, ♫ ♫ že jsi součástí něčeho dobrého? ♫ ♫ Kdyby jsi se někdy toulal sám lesem ♫ ♫ Ooh, ooh, ooh, ooh ♫ ♫ Kdyby jsi se někdy toulal sám lesem ♫ ♫ Díval jsi se někdy na hvězdnou oblohu? ♫ ♫ Ležíc na zádech ptal jsi se proč, ♫ ♫ jaký to má smysl? ♫ ♫ Kdo asi jsem? ♫ ♫ Kdyby jsi se někdy díval na hvězdnou oblohu ♫ ♫ Ooh, ooh, ooh, ooh ♫ ♫ Aah, ah, aah ♫ ♫ Ah, oh, oh, ah, ah, oh, oh ♫ ♫ Díval jsi se někdy na hvězdnou oblohu? ♫ ♫ Procházel jsi se někdy venku sněhem? ♫ ♫ Snažil jsi se jít zpět odkud jsi přišel ♫ ♫ a vždy jsi skončil ♫ ♫ bezradně, nevěl kam jít? ♫ ♫ Jestli jsi se někdy procházel venku sněhem ♫ ♫ Ooh, ooh, ooh, ooh ♫ ♫ Aah, ah, aah, ah, aah ♫ ♫ Ah, ah, oh, ah, ah, oh, ah ♫ ♫ Oh, ah, ah, ah ♫ ♫ Ah, ah, oh, ah, ah, oh, oh ♫ ♫ Kdyby jsi se někdy procházel venku sněhem, tak to všechno znáš. ♫ (Potlesk)

Děkuji mnohokrát. Přestavení ještě neskončilo. Čas letí. Dobře, už zastavte. Děkuji mnohokrát, vážím si toho.

Jsme stále zahlcováni zprávami, jak ledovce mizí a jsou na nejnižší úrovni. Ve skutečnosti vědci nejprve tvrdili, že ledovce zmizí v příštích sto letech, potom začali říkat v příštích padesáti letech. Teď tvrdí, že letní rozsah ledovců na Arktidě zmizí v příštích čtyřech až deseti letech. A co to znamená? Po chvíli čtení těchto informací v novinách se z toho stanou jen "další zprávy". Jen to už přelétnete očima. A já se svojí prací snažím dát těmto zprávám tvář. A chci, aby lidé porozuměli a pochopili tu myšlenku, že když ztratíme led, tak ztratíme celý ekosystém. Odhaduje se, že by jsme mohli ztratit lední medvědy, mohli by vyhynout v příštích padesáti až sto letech.

A neexistuje lepší, přitažlivější, krásnější a charizmatičtější velké zvíře, na kterém bych mohl založit svoji kampaň. Lední medvědi jsou úžasní lovci. S tímhle medvědem jsem seděl chvíli na pobřeží. Nebyl tam žádný led, ale jeden ledovec se propadl do vody a jeden tuleň se na něj dostal. A tenhle medvěd plaval k tomu tuleni - - 360 kg težký tuleň vousatý - popadl ho, doplaval zpět a sežral ho. A byl tak plný, tak šťastný a tak tlustý z této tulení hostiny, že když jsem se k němu přiblížil - - asi tak na 6 metrů - abych mohle udělat tuto fotku, jeho jediná obrana byla, že pokračoval v jídle. A jak jedl, byl už tak plný - - měl pravděpodobně už okolo 90 kilogramů masa v žaludku - že zatímco žral jednou stranou své tlamy, z druhé strany to zase dávil ven.

Takže dokud budou mít tito medvědi alespoň kousek ledu, tak to přežijí, ale ten led právě ubývá. Nacházíme na Arktidě stále více a více mrtvých medvědů. Když jsem před dvaceti lety prováděl jako biolog výzkum o ledních medvědech, nikdy jsme nenacházeli mrtvé medvědy. A v poslední čtyřech nebo pěti letech, nacházíme mrtvé medvědy, kam se podíváme. Vidíme je v Beaufortovo moři, jak plavou na otevřeném moři tam, kde roztál led. Našel jsem jich pár minulý rok v Norsku. Vidíme je na ledu. Tito medvědi už ukazují důsledky mizejícího ledu.

Tady je matka a její dvouleté mládě, my jsme pluli na lodi stovky kilometrů od pobřeží, uprostřed ničeho, a oni se vezou na tomto velkém kusu ledovce, což je skvělé, v tuto chvíli jsou v bezpečí. Nezemřou na podchlazení, dostanou se na pobřeží. Bohužel, 95% ledovců na Arktidě se nyní také vzdaluje do té míry, že skončí na pevnině a nepřinesou žádný led zpátky do ekosystému.

Tito tuleni kroužkovaní jsou "tučné dezerty" Arktidy. Tyto malé, tučné knedlíky, 70 kilogramů tuku, jsou stěžejní potravou ledních medvědů. A ti nejsou jako ti tuleni obecní, které máte tady. Tito tuleni kroužkovaní také žijí neustále venku, celý jejich život je spojený s ledem. Oni rodí uvnitř v ledu a krmí se arktickou tresku, která žije pod ledem. A tady je obrázek nemocného ledu. Toto je kus letitého ledu, který je12 let starý. Ale co vědci nepředpověděli je, že jak tento led taje, tvoří se na něm tyto kapsy černé vody a ty pohlcují sluneční energii a tím urychlují proces tání.

A tady se potápíme v Beaufortovo moři. Viditelnost asi na 180 metrů; my připoutaní na našich bezpečnostních lanech; led se pohybuje všude kolem. Přál bych si mít půl hodiny čas, abych vám mohl vyprávět, jak jsem při tomto potápění málem umřeli. Ale u této fotografie je důležité, že zde máte kus letitého ledu, tenhle velký kus nahoře v rohu. V tomto jednom kusu ledu naleznete 300 druhů mikroorganismů. A na jaře, když se slunce vrátí k ledům, se pod tímto ledem vytvoří fytoplankton, pak dostanete větší vrstvy mořských řas, a pak dostanete zooplankton, který se živí na tomto životě. Takže led se ve skutečnosti chová jako zahrada. Chová se jako půda na zahradě. Je to převrácená zahrada. Ztratit tento led je jako ztratit půdu na zahradě.

Tady jsem já ve své kanceláři. Doufám, že si teď budete vážit té svojí. Tohle je poté, co jsem strávil hodinu pod ledem. Necítím svoje rty; moje tvář je zmrzlá; necítím ruce, necítím nohy. A já jsem vylezl a jediné, co jsem chtěl, bylo dostat se ven z vody. Po hodině v těchto podmínkách, je to tak extrémní, že když jdu dolů, skoro pokaždé zvracím do svého regulátoru, protože moje tělo se neumí vyrovnat s tím studeným tlakem v hlavě. A tak jsem velice šťastný, že je ten ponor u konce. Podávám svůj fotoaparát mému asistentovi, a jak se na něj dívám, říkám mu: "Hůů.Hůů.Hůů." Což znamená: "Vezmi ten foťák." A on si myslí, že říkám: "Vyfoť mě." A tak jsme měli takové malé selhání komunikace. (Smích) Ale stojí to za to.

Ukážu vám dnes fotografie běluh, velryb grónských, narvalů, ledních medvědů a tuleňů leopardích, ale tato fotografie pro mě znamená víc, než všechny fotky, které jsem kdy udělal. Ponořil jsem se touto dírou v ledu, právě tou dírou, kterou jste teď viděli, a podíval jsem se nahoru na spodní stranu ledu a zamotala se mi hlava; myslel jsem, že mám závrať. Znervózněl jsem - žádný provaz, žádné bezpečnostní lano, celý svět se kolem mě točí - a pomyslel jsem si: "Mám problém." Ale stalo se, že celý ten spodek ledu byl plný těchto miliónů různonožců a klanonožců, pohybujích se kolem a žívících se na spodní straně toho ledu, množících se a žijících tam svůj celý životní cyklus. Toto je základ celého potravního řetězce Arktidy, přímo tady. A když máte nízkou produkci ledu, produkce klanonožců se snižuje.

Toto je velryba grónská. Vědci tvrdí, že toto je údajně nejstarší žijící zvíře na Zemi. Tato velryba, zrovna tato, by mohla být přes 250 let stará. Tato velryba mohla být narozena okolo začátků průmyslové revoluce. Mohla přežít 150 let lovu velryb. A nyní je pro ní největší hrozbou mizení ledů na severu, které způsobujeme svým stylem života na jihu.

Narvalové. Tito majestátní narvalové, se svými 2,5 metru dlouhými kly, nemusí být tady; mohli by být klidně venku, na otevřeném moři. Ale oni se donutí připlout sem nahoru, k těmto malým dírám v ledu, kde se mohou nadechnout, protože přímo pod tímto ledem jsou hejna tresek. A ty tresky jsou tam, protože se živí všemi těmi klanonožci a různonožci.

Dobrá, moje nejoblíbenější část. Až budu na smrtelné posteli, budu si pamatovat jednu historku více než všechny ostatní. I když můj zážitek s medvědem-duchem byl velice silný, myslím, že nikdy nebudu mít podobný zážitek, jako jsem měl s tímto tuleněm leopardím. Tuleni leopardí mají špatnou reputaci již od dob Shackletona. Mají ten svůj kyselý úšklebek, ty svoje černé zlověstné oči a tyhle fleky na kůži. Vypadají dost prehistoricky a trochu strašidelně. A bohužel v roce 2004 byla jedna vědkyně stažena dolů, utopena a zkonzumována jedním tuleněm leopardím. A lidé říkali: "My jsme věděli, že jsou zlí, my jsme to říkali." A lidé zbožňují utvářet si názory. A tak jsem dostal nápad. Chci jet na Antarktidu, dostat se do vody s co nejvíce tuleni a dát jim šanci - zjistit, zda jsou opravdu zlá zvířata, nebo jestli jsou nepochopení. Tak tohle je ten příběh. Jo, a žerou "Happy Feeta".. (Ifilm happpy Feet (2006)) (Smích)

My lidé rádi říkáme, že tučňáci jsou roztomilí, a proto jsou tuleni leopardí zlí a oškliví, když je jedí. Ale takhle to nefunguje. Ten tučňák neví, že je roztomilý. A ten tuleň neví, že je tak trochu velký a obludný. Je to jen potravní řetězec. A jsou velcí. Oni nejsou jako tyhle malí tuleni obecní. Měří 3,5 metru, váží 450 kg. A jsou také zvědavě agresivní. Máte 12 turistů naskládaných ve člunu, plavou si těmito ledovými vodami, a najednou se vynoří tuleň a kousne do pontonu. Člun se začně potápět, oni se ženou zpátky k lodi a pak přijedou domů a vyprávějí historky, jak byli napadeni. Ale ten tuleň leopardí v podstatě jen kousal do balónku. On prostě jen vidí velký balónek na moři - nemá ruce - tak si jen trošku kousne, člun praskne a už se vezou. (Smích)

Takže po pětidenní plavbě Drakeovým průlivem - - není to krásné? Po pětidenní plavbě Drakeovým průlivem jsme konečně dojeli na Antarktidu. Jsem tu se svým švédským asistentem a průvodcem. Jmenuje se Goran Ehlme, ze Švédska, Goran. Má spoustu zkušeností s tuleni leopardími, já jsem nikdy žádného neviděl. Takže my jsme projížděli zálivem v našem malé nafukovacím člunu, a objevil se tam tenhle monstrózní tuleň. A on říká tím svým hlasem: "To je zatraceně velkej tuleň, co?" (Smích) A tenhle tuleň chytne toho tučňáka za hlavu a hází s ním ze strany na stranu. Snaží se obrátit toho tučňáka naruby, aby mu mohl okousat maso z kostí, a pak plave dál a chytne si dalšího.

A tak ten tuleň popadnul dalšího tučńáka, doplaval pod náš člun, a začal narážet do trupu lodi. A my jsme se snažili nespadnout do vody. A jak jsem tak seděli, tak Goran řekl: "To je dobrej tuleň, co? Je na čase aby jsi šel do vody." (Smích) A já se na něj podíval a řekl: "Na to zapomeň!". Pravděpodobně jsem použil jiný výraz. Ale měl pravdu. Vynadal mi a řekl: "Proto jsme tady. Navrhl jsi tenhle pitomý příběh National Geographicu a teď ho musíš doručit. Nemůžeš publikovat výmluvy."

Mě tak vyschlo v krku - asi ne tolik jako teď - ale úplně strašně mi vyschlo v krku. Nohy se mi třásly. Vůbec jsem necítil nohy. Nasadil jsem si ploutve. Sotva jsem mohl oddělit rty. Nasadil jsem si šnorchl a překulil se přes okraj člunu do vody. A tohle je první věc, kterou udělala. Přihnala se ke mně, pohltila celý můj foťák, zuby tady nahoře a tady dole - ale Goran mi dal úžasnou radu, než jsem šel do vody. Řekl: "Když budeš mít strach, zavři oči, ona půjde pryč." (Smích)

To je všechno co jsem měl. Ale já začal fotit. Takže pár minut předváděla tohle strašidelné představení, ale pak se stalo něco úžasného - úplně se uklidnila. Odplavala, chytla tučňáka, zastavila asi 3 metry ode mě, zastavila tam s tím tučňákem, tučňák sebou hází a ona ho pustí. Tučňák plave ke mně a zmizí. A ona chytne dalšího. Opakuje to pořád dokola. A tak mi došlo, že ona se mě snaží nakrmit tučňákem. Proč by ty tučňáky jinak vypuštěla přímo na mě? Když to udělala už asi počtvrté nebo po páté, proplavala kolem mě s tímhle zkroušeným pohledem. Nechci znít příliš antropomorfně, ale přísahám, že se na mě podívala jako by říkala: "Tenhle neschopný predátor vyhladoví v mém moři." (Smích)

Takže když jí došlo, že nechytím plavajícího tučňáka, chytala ty tučňáky a pomalu mi je přinášela, takhle se pohupovala a nechala je jít. To nefungovalo. Já jsem se tak smál a byl tak emociální, že se moje maska zaplavovala, protože jsem brečel pod vodou. Protože to bylo tak úžasné. No, tak tohle nefungovalo. A tak vzala dalšího tučňáka a zkusila tuhle sexy baletní přehlídku, takhle se klouzala podél ledovce. A pak mi je přinášela a nabízela mi je. To trvalo 4 dny. To se nestalo jen párkrát. A pak jí došlo, že neumím chytit živého, tak mi začala přinášet mrtvé tučňáky. (Smích) Takže si vezměte, 4 nebo 5 tučňáků mi plave kolem hlavy, a já jen sedím a fotím. A častokrát přestala a udělala ten zkroušený výraz. jako kdyby říkala: "Jako fakt?" Protože nemohla uvěřit, že neumím sníst tučňáka. Protože v jejím světě se buď rozmožujete nebo jíte - a já se nerozmnožuju. (Smích)

No, a to nestačilo, takže mi začala házet tučňáky na hlavu. Snažila se mě násilně krmit. Postrkovala mě kolem. Snažila se násilně nakrmit můj fotoaparát, což je sen každého fotografa. A často ji to otrávilo a foukala mi bubliny do tváře. Myslím, že mi dávala najevo, že takhle vyhladovím. Ale nepřestala. Nepřestala se snažit mě nakrmit tučňáky.

A poslední den s touto samicí, když už jsem si myslel, že jsem jí vyprovokoval už moc, jsem znervózněl, protože ona připlula ke mně, převalila se na záda a vydala tenhle hluboký hrdelní zvuk jako zbíječka, znělo to jako gokgokgokgok. A já si myslel, že mě kousne. Teď mi dá najevo, jak je ze mě frustrovaná. Ale stalo se to, že se za mě připlížil jiný tuleň a ona to udělala, aby ho zahnala. Zahnala toho velkého tuleně pryč, vzala mu jeho tučňáka a přinesla mi ho. (Smích)

Toto nebyl jediný tuleň, s kterým jsem byl ve vodě. Byl jsem ve vodě s třiceti dalšími tuleni leopardími a ani jednou jsem neměl žádnou děsivou zkušenost. Jsou to ta nejúžasnější zvířata s jakými jsem pracoval. A to samé s ledními medvědy. A stejně jako lední medvědi tato zvířata závisí na ledovém prostředí. Promiňte, dojímá mě to.

Tenhle příběh mám hluboko v srdci a jsem pyšný, že ho s vámi mohu sdílet. A jsem okolo toho hodně vášnivý. Jestli někdo chcete jít se mnou na Antarktidu nebo Arktidu, vezmu vás sebou, jen pojďte. Musíme tenhle příběh dostat ven. Děkuji mnohokrát. (Potlesk) Děkuji. (Potlesk) Děkuji. (Potlesk) Děkuji. Děkuji mnohokrát. (Potlesk) Děkuji. (Potlesk)