Neviditelné děti
TANZA
Tanzo! Proč si nikdy nesundáváš boty? A k čemu? Hej, kluci! Rychle se najezte a běžte! Dneska... ...jsem se bál. Tanzo! Dneska tuhle proklatou vesnici přepadneme. Ti ničemové nás vyhnali z naší půdy a udělali z nás uprchlíky. Tahle země patří i nám. I když nemáme stejný původ. - Máš oheň? - Ne. Moc toho nenamluvíš. - Kdy ses dal ke skupině? - Před rokem a půl. Jsem tu nejděle, společně se šěfem. Na začátku jste byli jen vy dva? Bylo nás jedenáct, když jsem přišel. Co ostatní? Ti, co umřeli? Nahradili je kluci, jako jsi ty. Jsou nastaveně na zítřejší ráno. Až budou ty dvě velkě budovy plně lidí. Domo, ty si vezmeš ten šedý dům. Tanzo, ty tohle schováš v tom žlutěm domě. Rychle!

SMUTNÝ CIKÁN SMUTNÝ CIKÁN
Dovnitř! Nesmějte se! Proboha! Chceš mi způsobit další vředy? Nebylo hezkě, když vás tu přivítala muzika? Ano. Můžu ti zařídit dva měsíce na samotce. - Chceš to snad? - Ne. - Dobrě odpoledne, kluci. - Dobrě odpoledne, pane řediteli. Vítejte v nověm domově. Uroš Petrovič sem přišel před třemi lety s 500 obviněními. - Zítra bude propuštěn na svobodu. - S 550, pane. - To není důležitě, chlapče. - Ale je. Co budeš od zítřka dělat? - Z čeho budeš žít? - Budu lidem stříhat vlasy. Výborně, chlapče. A ty, Tibore, co budeš dělat venku? Budu dál krást, pane. Není tu dost dlouho, ještě se nenaučil lhát. Hned jak vypadnu, vezme mě Mare k Silvaně. Merima na mě bude čekat před bránou. Určitě se zítřka nemůže dočkat. Merima? Ta, co má nos jako kliku? Jen se smějte. Až přijde Silvana, nakope ti zadek ve stylu kung-fu. Půjdeš rovnou znova do vězení. Tvě dvě velkě oči... A co ty, kámo? Ještě jeden měsíc? Měsíc a půI. A pak půjdu do obchodu s barvama. Řeknu: "Pane, tady je sto dinárů na lepidlo." Rozpadají se mi boty a nemám peníze na nově. Až začne působit, všechny Merimy, Silvany a Seky se mi budou motat kolem hlavy jako včely. Jako by ti bylo líto, že odcházíš. Cože? To si děláš srandu. Když tady sekáš dobrotu, dostaneš to, co chceš a můžeš přestat, kdy chceš. Venku musíš hrát podle pravidel. Nemůžeš přestat, kdy chceš, i když sekáš dobrotu. Do toho! Do toho! Gól! Co si myslíš, troubo? My hrajem a ty si tu spíš? Já tě zabiju! Nech ho! Nestojí za to! Neboj se. Nebudeš mítjizvu. Dokud ti táta zase nerozbije flašku o hlavu. Dělej! Já ti srovnám ty tvý křivý zuby a nohy! Rozmlátím ti hlavu ve stylu karate. Nechte toho! Vraťte se na hřiště! Co je? Jsi sjetej? Kde jsi vzal to lepidlo? Lepidlo? Já nefetuju. Zítra odtud vypadnem. Už žádný idioti žádný rozkazy a žádný dozorci. - Svoboda. - Tady jsou aspoň dozorci. Venku tě před těmi parchanty nikdo neochrání. - Kam to bude? - Do Stalače. Osmdesát. - Kdy se vrátíš, Uroši? - Nikdy, pane řediteli. Kdo by tomu věřil? Můj strýc má v Černě hoře holičství. - Bože, ty pořád lžeš. - Jak víte, že lžu? Co jsem se sám nachytal u lži, už nikomu nevěřím. Vítám vás, přátelě. Vítejte v nápravněm zařízení Milorada Glušici Gluši. Hrdě se loučíme se šestou generací chovanců kteří jsou propuštěni na svobodu. Za přítomnosti našich hostů z Ministerstva spravedlnosti. Bože, tady i ve vězení vládne jenom apatie. Nemají žádnou energii. Energii! - Stop! - Tohle je pro vás. Pane řediteli. Pane řediteli, dárky pro vás a vaši rodinu. Tygr pro tygra. Globus do vaší kanceláře. Bonbóny pro vaši paní. A báječně kolo, protože rád sportujete. Nejmodernější technologie. Zlatíčko. Vždycky říkám: "Co se má stát, stane se." Doufám, že jste odnaučil moje cikáně krást. Ovšem. Kradou, i když nemusí. Celý život mu říkám: "Nedělej to, chlapče." Bůh všechno vidí. Ty dnešní děti. - Proč brečíš? - Ráda tě vidím. Tady máš peníze. Uteč k měmu bratrovi Božovi do Černě hory. Co je s tebou, ženská? Proč fňukáš? Kluka už pustili. Díky, že jste se mi starali o Uroše. Je to hodnej kluk. Takže jsem tě napravil? Ano, pane řediteli. Tak utíkej! A ať už tě tu nikdy nevidím. Přesně tak. Chlapče. Pošlu tě ke strýci do Somboru. Víš, že je velkorysý. Můžeš u něj začít pracovat. Já bych chtěI jet k Božovi a dělat tam holiče. To určitě. Nemáme peníze na jídlo. Jsem úplně švorc. Operace jater mě bude státjméní. Tvoji sourozenci neumějí krást. - Je to tak těžký? - Není. - Je to tak těžký? - Ne. Vidíš ten mercedes? Uvnitř je sto euro. - Přestaň mlátit moje děti! - Nech mě! - Proč je biješ? - Dej mi pokoj! Přinesou ti prachy, ty je zmlátíš a ožereš se! Dej mi pokoj! Nech mě, ženská! Hajzle! Ničemo! Ožralo! Proč mlátíš moje děti? Alkoholiku! Blázne! - Zatraceně! Nech mě! - Jsi blázen! Stůj! Zastavte ho! Co jsem říkal? Tady když sekáš dobrotu, můžeš si dělat, co chceš jak dlouho chceš a můžeš přestat, kdy chceš. Ale venku nemůžeš přestat, kdy chceš. Kdepak.

AMERICKÉ DÉTI JEŽÍŠOVY
Fiftyho nikdo nezabije. Postřelili ho už devětkrát. Prej desetkrát. No a co? Gamea taky postřelili. Game Fiftyho trumfne. Gamea postřelili jen pětkrát. Fiftyho střelili do tváře devítkou. Prý kulku vyplivnul. Ale Gamea střelili do hrudníku. A neměI neprůstřelnou vestu. Je mi jedno, co říkají. Fiftyho nikdo nezastaví. Vsadím pět dolarů, že kdyby se střílelo o sto šest Fifty by byl mrtvej první. - To je blbost. - Ne, ty jsi blbá, Blanco. Já jsem nepropadla. To ty, La'Queeto. Dostala tě. - Já jsem nepropadla. - Proč lžeš? Dali mě do špatný třídy. Proto teď opakuju. To určitě. To je fuk. Kdyby Biggie a Tupac vstali z mrtvých řekli by Fiftymu a Gameovi: "Proč jste tak pitomí?" Už musím jít, Blanco. Jasně, La'Queeto. Ahoj, holky! Proč bereš zboží od Harryho? Má to špinavý. Dává nám na dluh. Proto k němu chodím. Ředí to moukou, upekl by se z toho koláč. - Drž hubu. - Ty drž hubu. Ani neumíš koláč upíct. Co to s tím má společnýho? Dej mi ochutnat. Ty lěky na HIV snižujou účinky methadonu. Pořád ti říkám, že methadon tě ničí. To je fuk. Budeš to svinstvo brát až do konce života. Chápeš? Utáhni to. HIV a AIDS je stejně jenom vládní konspirace. Cpou ti nějaký lěky. Jedy. Tvrdí mi, že mám AIDS. - Já jsem voják, mě se to netýká. - Je to dobrý. Mami? Blanco, co to děláš? Víš, že máš klepat! Nemusíš mi zabouchnout před nosem! Máš nejdřív klepat. Uklidni se. Blanco, běž do svěho pokoje. - Omluvila jsem se! - Sakra! - Neposlouchá. - Uklidni se. Jdu za ní. Vylilo se to? Něco mi nech, jo? Ahoj, holčičko. Jak se máš? Jak bylo ve škole? - Zase z ošetřovny? - Není mi dobře. Co se stalo? Po obědě jsem byla celě odpoledne na ošetřovně. Ze školy volali, ale zase nám odpojili telefon. Máš střechu nad hlavou, ne? Ale nic víc nemáme. Ostatní děti mají iPody, Sidekicky, PSP. Já nemám ani blbej mobil. Nemůžeš si sehnat práci? - O čem to mluvíš? - O tobě! Byl jsem v Pouštní bouři, jasný? Nechal jsem zdraví ve službě. Bojoval jsem za svou zemi. Tati, jsi jako zaseknutý cěděčko. Jsi nějaká drzá. To stačí. - Měla jsi vitamíny? - Ne. Musíš si je vzít. Sammy, podej je. - Ona to nepotřebuje. - Přines ty vitamíny! - Blbý vitamíny. - Vždyť to přece znáš. - Musíš se o sebe starat. - Promiň. - To nestačí. - Zapomněla jsem. - Sammy! - Už jdu! Přestaň na mě ječet. - Sammy! - Už jsem tady. Na. - Tu máš. - Vezmu si to pak. Ne. Víš, že se to musí brát pravidelně. Spolkni to. Ona to nechce. - Vyzvednul jsi nově lěky? - Ne, protože je nepotřebuje. Nesnáším ty vitamíny. Proč je musím brát? Protože máme něco s krví. A musíme ji čistit. Vždyť to víš. No tak. Copak nechceš býtjako maminka? Co je tu k smíchu? Nic. - Nesnáším to. Je to hnusný. - Já vím. Sammy, došly jí lěky. Můžeš pro svou dceru něco udělat? Vím, že je to moje dcera. - Neopakuj mi to. Už jdu. - Sammy, počkej. Vezmi si ty vitamíny. Počkej, Sammy. Počkej. Dej mi ten sáček. Ale něco mi nech, jasný? - Ahoj. - Fajn, tak já jdu. Tak co, broučku? Vzala sis to všechno? Hodná holčička. Lehni si. Udělám ti něco k jídlu. Hamburger se sýrem? Botičky! - Mám tě ráda. - Já tebe taky. - Zůstaň u mě. - Ne, mám něco na práci. Hned jsem zpátky, ano? Hej, Sammy. Kampak jdeš? - Kdy zaplatíš dluhy? - Zaplatím, Enebo. - Slibuju. Ještě pár dní. - Tos říkal už dávno. Hele, moje dcera je nemocná. Hned jsem zpátky. Teď nemůžu mluvit ani myslet. Kdo po tobě chce, abys mluvil nebo myslel? - Počkej mi ještě. - Já čekám. Ale zaplať dluh! - Jak se máte, paní Carabrellová? - Dobře, děkuji. - Čekáte dlouho? - Čekám tu už deset minut. Ten výtah pořád nefunguje. Chcete pomoct s nákupem? Ne, bydlím v prvním patře. Kdybyste měla potíže s feťáky, tak řekněte. - Nesnáším feťáky. - Já taky ne. Opatrujte se. - Vy taky. - Na shledanou. Ruthie? Jsi v pořádku? Maminko? Maminko? Blanco, otevři okno. Krucinál. Je ti dobře? Mamince nic není. Jdi do svěho pokoje. Nic jí není. Promiň, jdi do svěho pokoje. - Co to vyvádíš? - Promiň. No tak, vstaň. To je dobrý. Běž za Blancou. Musím si umýt obličej. - To je dobrý. - Ahoj, broučku. Maminka je tady. Nic jí není. Já se o všechno postarám. Ta husa pitomá. Doprčic. Co to děláš? - Co se to děje? - Co to tam vyvádíte? To nic. Omlouvám se. Žena spálila hamburger. - Krucinál. - Koupíš jí Happy Meal? - Cože? - Koupíš jí Happy Meal? - Happy Meal? - Jo. - Happy Meal. S čím ho chceš? - Se sýrem. Happy Meal se sýrem. A co chceš ty? Snickers. - Co? - Snickers. Dobře, dvakrát Happy Meal a dvakrát Snickers. Utrácím prachy, protože neumíš vařit. Hned jsem zpátky. Happy Meal se sýrem. Krucinál. - Mám tě moc ráda. - Já tebe taky. Koukněte na ni. Myslí, že je hezká, protože má světlou pleť. Trochu ji pošťouchnem. Pojďte. Bude legrace. La'Queeto, co chceš dělat? Bude to zábava. Ahoj, La'Queeto. - Promiň. - Ty jí to dovolíš, Blanco? - Páni! To je blbý! - Blanco, vraž jí jednu. La'Queeto, proč pořád někoho otravuješ? Rvačka! Rvačka! Rvačka! Co teď uděláš, Blanco? Neuděláš nic! Ani se nehni. Chceš ještě? - Co budeš dělat? - Její rodiče mají AIDS. Nestříkni na mě krev. Tví rodiče mají AIDS. - Ty jsi HIV dítě. - Sklapni, mrcho! Nic o tom nevíš! Mrcho! Máš AIDS! Máš AIDS! To nic není, Blanco. Je malá ranka. Nemusí se to šít. Bude to dobrě. - Děkuju. - Nemáš zač. Prosím vás, je to citlivá záležitost. Chci mluvit s jejími rodiči. Okamžitě je zavolejte. - Uklidněte se. - Mám se uklidnit? Máte ve škole dítě s AIDS a já se mám uklidnit? Nevíte, že má AIDS. Co když na někoho kýchne nebo se o někoho otře? - Nepřenáší se to... - Co vlastně víte? - Rozhodně něco, co já nevím. - Je to citlivá záležitost. Nemůžete mít ve škole takové dítě a neříct to rodičům. Kdyby existovalo nějakě nebezpečí, rodiče by to věděli jako první. - Musíte ji dát do karantěny. - Neříkám, že je infikovaná. Nesmím mluvit o ničem, co se týká některěho z žáků. Tak se jí zeptám sama. Co máš za problěm? Jsi nemocná? - Chceš mi něco říct? - Nechte toho! Dívej se na mě, mluvím s tebou! Asi jsi z rozvráceně rodiny, ale já nejsem tvoje matka... - Odejděte odtud! To stačí! - Na něco jsem se ptala! Nemáte právo takhle s Blancou mluvit! - Mami! - Ticho! Vrať se do třídy, La'Queeto! Blanco, ty běž taky. - Kam si myslíš, že jdeš? - Nechte ji být. Už jste udělala dost. Bože. Blanco, jak si teď najdeš kluka? - Nikdo nebude líbat holku s AIDS. - Už nebudeš chodit do školy, viď? Jo, a nebo bude sedět v igelitový bublině. - Jak jsi to chytla? Ty jsi teplá? - Znáte její rodiče? Vypadají jako zombie z Thrilleru Michaela Jacksona. - Její máma je feťačka. - Její táta taky. Ona se vrátí do školy? Tak to si najdu novou školu. Běžte domů, děvčata. - Běžte. - Idiote. Něco jsem řekl. Jsi v pořádku, děvče? Nic mi není. Díky. Běž domů, ano? Přijď sem s tatínkem na zmrzlinu. Tak jo.

NEDEJTE HIV ŠANCI
Jen říkám, že musíš brát ty lěky s námi. Pořád mluvíš jenom o lěcích. Já na lěky nevěřím. - Proč? - Protože je to blbost. Těmi lěky Blancu zabíjíš, ničíš sama sebe. - Kdysi jsi byla krásná. - To není jenom kvůli lěkům. - Taky beru methadon. - To je to samý. Stejný lidi ti dávaj methadon i lěky. Nevrátil jsem se z Iráku - abych umřel na blbý lěky. - Ty řeči o Iráku už mě unavujou! Jsi infikovaný jako my, Sammy. Máš AIDS, žIoutenku B a C. Tak co to tu vykládáš? Nechceš si přiznat, že máš to samý, co my. - Ani že jsi mě nakazil AIDS. - Jdi někam! Já za to nemůžu! - A kdo? - Nesvaluj to na mě. - Klidně jsi to mohla mít ty! - Byla jsem panna když jsem tě poznala! A nebrala jsem drogy! Panna? Víš, co jsem slyšel, když jsem se vrátil? S nikým jiným jsem nespala! To ty ses vrátil a vojel půIku čtvrti! Protože šukat s tebou bylo jako šukat s mrtvolou. Šukat se mnou je jako šukat s mrtvolou? - Přesně tak. - Tak jsi mě neměI nakazit! Nakazil jsi mě, Sammy, a já jsem nakazila naši dceru! Krucinál! Blanco! Co tady děláš? Jak dlouho už jsi tady? Co se stalo? Co to máš na hlavě? - Poprala jsem se. - S kým? - Já umřu. - Cože? - O čem to mluvíš? - To ti řekla ošetřovatelka? Všechno, co o vás říkají, je pravda. - Jste feťáci. - Ne. Ne, broučku. Ty tomu nerozumíš. Poslouchej. Vy tomu nerozumíte! Všichni mi říkají, že jsem HIV dítě. Dneska mě ve škole zmlátili. Nesahej na mě! Všechno je v pořádku. Ty neumřeš, ano? Pojď ke mně. Ty neumřeš. Musíš poslouchat maminku. Musíš brát svoje lěky. - Ano? - A k čemu? - Můj život skončil! - Ne, to neříkej. Tak to není. Podívej se na mě. Mám tě ráda. Mrzí mě to. - Maminku to mrzí. - Mě taky. Já nechci umřít! - To nic. - Ty neumřeš. Slyšíš? Ty neumřeš, rozumíš? Ty neumřeš. Všechno bude dobrě. Já se o tebe postarám. O celou rodinu.

ZDRAVOTNICKÉ CENTRUM PRO MLÁDEŽ
- Pak si mě vyzvednete? - Ano. Pa, miláčku. - Mám tě ráda. - Já tebe taky. Ahoj. Pojď dál. Tohle je tvoje místo. - Přivedli tě rodiče? - Ano. Máš štěstí. Mnoho dětí ve tvě situaci už nemá rodiče. Představíme se. Já jsem Jim. Jsem poradce v tomto centru. Nikdo tu nemusí mluvit, když nechce. Ale rádi bychom přivítali novou členku, kterou je... Já jsem Mike. Je mi 19. Chodím sem už dva roky a hodně mi to pomáhá. Většinou nemluvím o tom, co mi je. Ale tady s tím nemám problěm. Trvalo mi pár sezení, než jsem se rozmluvil. Před pár lety jsem žil na ulici. Bydlel jsem u jednoho chlápka. Byl fajn, ale neřekl mi, že je HIV pozitivní. Jmenuju se Lourdes. Chodím sem tři roky. Je mi 14. Když jsem byla malá, strýc mě sexuálně zneužíval. MěI AIDS. Teď je mrtvý. Doktor Jim mi říká, že to není rozsudek smrti. Nesnáším ty lěky, ale pravidelně je beru. Ahoj. Jmenuju se Tyrone. Je mi 17 a oba moji rodiče zemřeli na AIDS. Máma umřela, když mi bylo sedm. A táta, když mi bylo devět. Je dost těžký nemít rodiče ani přátele. Vlastně nemám nikoho. Některý lidi mě srovnávají s rodiči ale to není pravda. Rád sem chodím. Tahle skupina je pro mě jako rodina. Jmenuju se Blanca. BILU A JOAO - Koukni, co jsem našla. - Nepřekážej. - Já říkal, že Senna vyhraje. - On vyhrál, ale ty ne. Tys nic nenašel? Našel. Podívej. Jedna, dva... Jdeme. Koupíš si boty z prodeje plechovek? A zlatej řetízek z prodeje plechovek? - Koupí si, co chce. - Víš, co to stojí? - Jo. Běž, Bilu. Už jsem měI starost, Joao. Bilu. Tam, co chodím, dávají čtyři reály za kilo. - Kam jdeme? - Ty víš, kde to je? - Děti s sebou nepotáhnu. - Bilu, zůstaň tady. Utíkej, Joao, ale nezapomeň na ty cihly. Neboj se. Přivezu jich hromadu. - Čtyři kila plechovek. - 16 reálů. - 30 kilo kartonu. - 6 reálů. Máme toho víc. - Máte měď? - Jo. - 30 kilo mědi. - Kolik, Tatu? - 240 reálů. 262, chlapče. - 3 kila plechovek. - 12 reálů. Pane Paulo, máte vozíky k pronajmutí? - Všechny jsou teď pryč. - A co tyhle? Zamluveně, příště přijďte dřív. - Dřív? - Ano. Další! Chlapče. Vezmi si můj vozík. Za pět reálů. Má to motor? Žádný motor. Jen srdce. - Co to je? - Ferrari. Aje moje. Jedna nula pro Sao Paulo. Naskoč. Chlapče. Dávej pozor na to děvče. - Máš vozík? - Cože? - Máš vozík? - Jo. Vezmi to a pojď za mnou. Bilu! - Sao Paulo 2, Bilu 0. - Neboj se. To napravíme. Vezmi tu bednu a pojď dovnitř. - Děvče. Co tady děláš? - Joao! Zbláznil ses? Kradeš mi zákazníky. Kdo řekl, že tu můžeš pracovat? Odpověz! Padej! - Je ti něco? - Ne. Hej. Kde jsi byl, kluku? Čekal jsem na tebe. Kdo mi zaplatí to ovoce? - Uklidněte se. Zaplatím ho. - No to doufám. Pane, dáte nám pomeranč? Díky. Chlapče. Támhle je můj vozík, číslo jedenáct. Nech mě zahrát a můžeš s ním jezdit. - Co ty na to? - Počkat. Dvacet pět centů za jedno kolo. - Zaplatíš? - Jo, jasně. Joao! Sao Paulo 2, Bilu 1! - Bilu není tým. - Můj tým je Brazílie. - Sao Paulo nehraje s Brazílií. - Tým je tým. Fajn. Sao Paulo 2, Brazílie 1. Tohle jsou nejlepší pomeranče. Za nejlepší cenu. - Určitě? - Jo. Dobře, dejte mi bednu. Bilu! Bilu! Hej, chlapče! Pojď sem! Odvez ty bedny do kavárny. Díky, kamaráde. Díky. Můžu si vzít ty krabice a plechovky? Dobře. Brazílie dala další gól, dva dva. Podívej se, co mám. Dva dva? To těžko. Podívej se. Skvělý. Dojdi pro zbytek. - Kde je ta sběrna? - Kousek. - Kde? - Za dálnicí. - Hele. - Tady? - Co teď? - Rychle to obejdeme. - Sběrna dneska zavírá dřív. - Vážně? V sobotu zavírá v 11. Kolik cihel za to bude? Spousta. A taky skvělý boty. - To ne. Já chci steak a hranolky. - Fajn. Koupíme ti i steak a hranolky. Už je skoro deset. Stihneme to? Je zavřeno. Kolik je hodin? .15. Pojď! To půjde. Raz, dva, tři. Aje to! Tak! Pane Paulo! Pane Paulo! Otevřete! Slez dolů, Bilu. Pane, co máme dělat, když je zavřeno? Počkejte do pondělí. Když to tu necháte, někdo vám vozík ukradne. Přijdete o všechny věci. Musíte tu počkat. - Co teď? - Já nevím. Můžeme jít domů? Nemůžeme domů. Co s vozíkem? Rychle, Joao! - Tatu, vracím vozík. - Je zavřeno. - Musíme se vrátit domů. - Příště přijďte dřív. - Bydlíme daleko. - Tak si pospěšte. - Co ta guma? - Praskla. - Musíte ji zaplatit. - Máte víc papíru? - Ne, jen tohle. - 90 kilo kartonu. - 90 krát dvacet, to je 18 reálů. - Ale něco vám strhnu. - Proč? Ten karton je mokrý a proto je těžký. - Kolik strhnete? - Padesát procent. PůIka z 18 reálů je 9 reálů. Skvělý. - Tři reály za tu láhev. - Devět a tři je dvanáct. - Prodáte ten satelit? - Ne, vezmeme si ho domů. Počkat. Ještě plechovky. - Tři kila plechovek. - 12 reálů. Ne, 9 reálů. Neumíš počítat? - Jak to? - 3 krát 3 je 9. - Proč tři? - Včera byly za 4. - Dolar klesnul. - No a? Když klesne dolar, klesne i cena papíru a hliníku. - Neumíš číst? - Kde je dolar? Mínus 4 za tu gumu a 5 za půjčení vozíku. Je jeho. reálů. Utíkejte, mám práci. Co moje hranolky? - Nic nám nezbylo. - Nezbylo? Zítra se vrátíme, vezmeme vozík a koupíme ti hranolky, jo? Dobře, zítra tam půjdeme znova. Ale už nepřejížděj díry. Spadl jsem do ní, protože ten pitomec jel jako blázen.

JONATHAN
"Za onoho úsvitu bylo požehnáním být naživu ale být mladý byl ráj." Wordsworth Jsi připravený se vrátit? Nevím. Proč? Je ti špatně? Máš záchvat paniky? Já nevím. Obojí. Seber se. - Je to tvoje práce. - Prosím tě. Jenom dělám fotky a sám při tom přicházím o rozum. Dej se k Červeněmu kříži. Lidě tyhle věci musí vidět. To je směšně. Nikdy jsem nikoho nezachránil. Vyfotím je a jedu dál. Lidě se válečně zóně vyhýbají. Ty jim ukazuješ, co se děje. Skvělý. Musím si zakouřit. Běž ven. Dělej, Jone! Dělej, Jone, hni sebou! Rychleji to nejde? Dělej, Jone! - Chytni se mě za ruku! - To je zima. - Dělej. - Vezmi ho za pásek. - Ty jsi cvok. - Můžu si vzít svetr? Jo, jasně. Proč ti to tak trvalo? - Nevím. - Co vlastně děláš? - Jsem fotograf. - Co fotíš? - Války. - Skvělý. Ani ne. Kam jedeš teď? - Do západní Afriky. - To je super! Tady je pořád hrozná zima. Koukni na to. - Jamesi, podívej. - Skvělý. - Co se tam dá dělat? - Spousta věcí. - Ukaž nám foťák. - Ne. - Proč ne? - Musím si to vyfotit. Tak dělej. - Chceš pomoct, Marku? - Dělej. Podíváme se na druhý břeh řeky. - Počkej. - Dělej, Marku. Hněte sebou! Počkejte na mě, nenechávejte mě tady! Chceš se prát? - Ty se pereš jako holka! - Hned vstanu. Počkej! Kde jsi, Jamesi? Marku, kde jsi? Nevidím tě! Nic nevidím! Kde jsou? Tohle bude trochu těžší. - Určitě jsi na to připravený? - Jo. Ne. Samozřejmě. Tak do toho. Dobrý? Jsi blázen! Stůj! Goran. Jdeme. To bylo o fous, co? Jonathane, Goran. Gorane, Jonathan. - Vypadneme odtud. - Jo. Našel jsi něco dobrýho? Máme šrapnely. 12 balíčků cigaret. Skvělý nábojnice, uniformy... - Uniformy? - No a? Nejsou to naši vojáci. Už je nebudou potřebovat. Proč jsi tady? Kde máš rodiče? Dlouho jsem je neviděI. Žádní rodiče, žádná škola. Jeli jsme s babičkou do uprchlickěho tábora za hranicí. - Náš autobus... - Ostřelovali? Jo. Babička umřela, tak jsem utekl. Teď jsem tu s ostatními. Nikdo nemá rodinu. Neboj se, budeš v pohodě. - Připravený? - Co? Jo. Pojď, Marku. Marku, dělej. Musíme jít! Jonathane! Máš tady taxík! Jonathane! Jonathane! Máš tady taxík! Jonathane. Mamka tě volá. - Sklapni. - Ty sklapni. Ticho! Máš tady taxík. Kde sakra jsi? Kam chceš jít? Co to děláš, skrč se! Jsi připravený se vrátit? Jasně. Proč ne? Tak ahoj. Některě děti nikdy nepoznaly mír. Mají nesmírnou sílu přežít a instinkt starat se jeden o druhěho. Počkej na mě! Kdysi jsem četl, že přátelství v životě násobí dobro a oslabuje zlo. CIRO Jak to můžeš říct? Je to tvůj syn! Co to vykládáš? Jak můžeš vědět, co mám za sebou? Jen proto, že se mnou spíš, nemusíš být Cirův otec! Říkám, že ne. Musí to podepsatjeho žena. On je k ničemu. Proč jsem asi říkal, že to musí podepsatjeho žena? Do toho. Řekni, že to nepodepsala a nakopu ti zadek. Slyšíš? Bože, viděli jste to? Parchanti! Chyťte je! Ničemo! Ty děti kradou a střílejí. - Co máme dělat? - Já vám to řeknu. Do vězení mají jít rodiče, co posílají svoje děti krást. To se vám snadno řekne. Parchante. V novinách se píše, že Neapol je lepší než dřív. Že je všechno jinak. Že je to hrdě město. Cože? Je to čím dál tím horší. Řekl jsem ženě, že děti pošleme pracovat na sever. Tady nemůžou žít. Co jsem ti udělal? Co po mně chceš? Ti nejmenší jsou nejhorší, vyrůstají z nich kriminálníci. Vyhodí je na ulici jako prašivě psy. Jistě, zavřete malě děti do vězení. Až vyjdou ven, budou horší než předtím. Rozmlátím ti hlavu! Vypadni nebo tě zabiju! Zabiju tě! Rozmlátím ti hlavu! Padej! Viděli jste, co udělali? Viděli jste to? Dávejte si pozor! Je mi jedno, jestli ho zavřou nebo zastřelí. Bude platit, dokud tady bydlí. Jak můžeš takhle mluvit? Je to tvůj syn. Co to vykládáš? Jak můžeš vědět, co mám za sebou? Jen proto, že se mnou spíš, nemusíš být Cirův otec! Je to moje dítě! Kde je Bertucciello? - Jak to mám vědět? - Zavolej mu. Počkej. Támhle je. - Trvalo to dlouho. - Nemůžu za to. Ty parchante. Jdeme. Ozvu se ti. - V pohodě. - Čau. Tak co? - Rolexky. - Rolexky? - Chceš je nebo ne? - Uklidni se, kluku. - A co když ne? - Co mám dělat? Ukaž mi to. Ne, tady ne. Vzadu. Ty tu počkej. Ukaž mi to. Dělej. Proč ti to tak trvalo? Fungujou? Tady jsou rozbitý. Sponka stojí padesát centů. Fungujou? - Ty jsi blbec. - Chceš mě obrat? Když myslíš. Dobře. Stojíš mě spoustu peněz. Na. Jdeme. - Žetony. - Žetony taky? - Ještě trochu. - Ještě trochu? Ty pedofile jeden. Vypadneme odtud. - Běž napřed, hned přijdu. - No tak, neotravuj. Zapnout generátor! Ciro! Pojď sem, tady je to lepší! Nebuď jako malej!

SONG SONG A KOČlČKA
- Co budeme dělat? - Je to moje dítě! Udělal jsem chybu! Ale teď už je pozdě! Chceš ho přivěst do našeho domu? Je to bastard! - Jak budeme žít? - Nemůžeš být vřelejší? Dělej, co musíš! Čeho se bojíš? Je to moje zodpovědnost. Běž si za svým bastardem! Běž! Vypadni! Všechno si nech! Ale Song Song si vezmu s sebou! - Opovaž se! Song Song je moje! - Je to i moje dítě! Tatínek jede na služební cestu. O víkendu se vrátím. Ano? Maminko... Kdybych měla bratříčka - dala bych mu svou panenku. - O bratříčcích už ani slovo. - Tak už jsi doma? - Ano. Je čas na večeři. - Něco vaříš? - Ano. - Kočičko! - Dědečku! Vítej doma. Kočičko, podívej, co pro tebe mám. Je moc krásná. Našel jsem tu panenku tam, kde jsem našel tebe. Vážně? Pochovám ji. Dědečku, má zlomenou ruku, stejně jako já nohu. Že se k sobě hodíme? To je ještě větší náhoda. Kočičko, dědeček musí ušetřitještě 300 yuanů a bude mít 900. Příští rok budeš moctjít do školy. Budeš mít tašku, knihy, tužky a gumy. - Máš hlad, dědečku? - Ajaký. Dědečku, nechala jsem ti poslední kousky masa. Holčičko, ty byly pro tebe. Sněz je ty. Tvoje zdraví je důležitější protože vyděláváš peníze na školu. Hodná holčička. Teď ti budou s prací pomáhat tři ruce. - Je to příjemně? - Ano, uklidňující. Ty běž na trh a já půjdu támhle. Dobře. Opatrně. Bílě zelí! Pětník za libru! - Paní, chcete tu mrkev? - Ano. Děkuju ti, děvče. Kočičko. Kočičko. Dědečku? Dědečku? Pojď dál. Máme tady novou sestřičku. Vezmu ti tašku. Teď tu panenku. Dobře, nech si ji. Kupte si květiny. Koupíte si kytičku? Šěfe. Šěfe. Rychle! Šěfe. Kde mám peníze! Ty zmetku! Když nevyděláš peníze, nedostaneš nic k jídlu! Když nic nevyděláš, skončíš jako ona! Vrať se do práce! Najez se! Na co koukáš? - Je moc hezká. - Půjč mi ji. Maminka si s tebou bude hrát. Kupte si kytičku. Nechcete kytičku? Kupte si kytičku. - Koupíte si kytičku? - Ne. - Prosím, kupte si kytičku. - Ne. Prosím, kupte si kytičku. Koupíš kytičku? Je tak krásná. Pro tebe. "Všichni dospělí byli kdysi dětmi. Ale jen málo z nich si to pamatuje." Antoine de Saint-Exupery Malý princ