Žaloba odepřeného dítěte
Půlhodinový dokument Trial of a child denied představuje příběhy tří romských žen. Helena Ferenčíková byla sterilizována ve věku 19 let, Helena Balogová v 29 letech a Elena Gorolová ve 21 letech. Producentka filmu Dana Wilsonová pochází z Kanady a tak se hned na úvod nabízí otázka, jak ji napadlo zabývat se zrovna sterilizací romských žen v České republice.

"Pracovala jsem dva a půl roku jako fotograf pro The Prague Post a toto bylo jedno z témat, které mě jako ženu oslovovalo, takže jsem ho několik let sledovala a nepřestávalo mě zajímat. A tak jsem se chtěla s těmi ženami sejít a poznat tu věc z obou stran. Nešlo mi o to natočit aktivistický film pouze z perspektivy těch žen, ale ukázat i druhou stranu věci, některé české frustrace, zachytit příběh i očima lékaře, ombudsmana, očima sester, jejichž stanovisko reprezentuje obecně rozšířený názor na romské rodiny. Také jsem chtěla trochu ukázat něco ze způsobu života romských žen a jejich rodin. Snažila jsem se, aby byl film sdílný pro obě strany."

Příběhy sterilizovaných žen už Dana Wilsonová znala z médií. Přesto ji při osobním setkání s nimi mnohé překvapilo.

"Ty úžasné ženy ze samého okraje společnosti na mě udělaly velmi silný dojem tím, jak mluvily o tak citlivém tématu, citlivém nejen v rámci jejich komunity ale i mezinárodně. O takových věcech nikdo nechce slyšet. Ty ženy se odhodlaly jít dál, třeba jedna žena se obrátila ve své zemi na nejvyšší soud, aby bojovala za svá práva, nebo druhá, Elena Gorolová, cestuje po světě a hovoří o tom. To na nich velmi obdivuji, jejich vnitřní sílu, jejich boj, který nevzdávají, jejich neutuchající odhodlání angažovat se. Právě to mě inspirovalo."

Ačkoliv se film Trial of a child denied / Žaloba odepřeného dítěte zabývá sterilizací romských žen z České republiky, u nás se zatím nepromítal ani v kinech ani v televizi – s výjimkou jedné prezentace, kterou organizovali sami jeho tvůrci. Ale diváci ho mohou vidět na internetu.

"Když slyšel distributor o tématu filmu, nebyl si jím jistý, ale když ho poprvé viděl, byl velmi potěšený jeho kvalitou, tak ho uveřejnili na CNN International. Byl to jeden z mála filmů, ve kterém vůbec nezazní angličtina, a to už něco znamená. Je celý v češtině, takže myslím, že je to důkazem toho, že ten film i jeho obsah mají svou váhu. Je k vidění na CNN a RTP, také je možné ho vidět online na YouTube, kde je k němu i spousta komentářů. Jen na YouTube ho vidělo už 10.000 lidí z celého světa. Jinak má ještě vlastní stránky, kde ho vidělo dalších 7-8000 diváků. Kritiky jsou opravdu různorodé: některé nás obviňují z toho, že jako cizinci vůbec nemáme ponětí, o co tady jde; jsou tam otevřené rasistické poznámky na adresu Romů. Ale mezinárodní filmová kritika film přijala dobře."

V současné době natáčí Dana Wilsonová film z košického sídliště Luník, které obývají Romové.

"Film bude o jedné mateřské škole na sídlišti Luník 9. Ta školka je opravdu kouzelné místo, zvláště proto, že čtvrť Luník vypadá dost drsně. Je to jedno z největších východoevropských ghett, všude jsou rozbitá okna, poházené odpadky. Školka má na oknech mříže a venkovní zdi jsou ocelové, v hale jsou ocelové dveře, zvenčí to vypadá spíš jako vězení. Ale uvnitř je to kouzelné místo, na děti čekají úžasně trpělivé paní učitelky, které je učí slovensky a také jak komunikovat s ostatními dětmi. Po třech letech v této školce jsou děti připravené integrovat se do současné slovenské společnosti. Podle mě je to směr, kterým by slovenské vzdělávání mělo jít. Myslím, že více než 95 % romských dětí nemá vyšší vzdělání než základní, romská populace na východním Slovensku roste, takže si myslím, že by bylo dobré důležitost vzdělání zdůrazňovat napříč všemi komunitami." (text Jana Šustová)

vyděděnci
O Roma Kašate Dokument o Rómoch na Slovensku žijúcich na okraji spoločnosti - v nelegálnych osadách... Autor: DikTVSlovakia, License CC.

Luník IX. 2010
Sídlisko Luník IX. v Košiciach je v médiách zobrazované často ako nebezpečné ghetto, plné kriminality, neprispôsobivých Rómov a špiny. Opakovaním sa tieto informácie iba znásobujú a Lunik sa stáva akousi ikonou súčasnej situácie, typickým príkladom, ako sa "rómsky" problém nedá riešiť. Nemyslíme si, že informácie v médiách sú mylné, určite však neprinášajú pravdivý, celistvý pohľad na vec.

Sídlisko Lunik IX. bolo postavené v osemdesiatych rokoch 20. storočia s cieľom poskytnúť Rómom z okolitých osád bývanie a vyriešiť, hoci násilím, problém s ich neochotou začleniť sa do spoločnosti. V začiatkoch fungovania Luníka obývali paneláky Rómovia i nerómsky obyvatelia, v areály boli postupne vybudované škôlky, škola a nákupné centrum. Proces začlenenia do spoločnosti sa však nekonal, pretože v priebehu niekoľkých rokov sa všetci nerómsky obyvatelia vysťahovali.

Rómovia, nezvyknutí na existenciu v panelákoch a nenaučení starať sa o spoločný priestor, sídlisko zdemolovali, zaniesli odpadom a vlastnými návykmi a tým urobili LUNIK IX neobývateľným pre ľudí z majoritnej spoločnosti. Deti vyrastajú najmä na ulici, od rána do noci, v zime, či v lete, sídlisko je plné ľudí. Rómovia sú ľudia exteriéru. Deti, ktoré sa napokon dostanú do základných škôl sú však inteligenčne nepripravené, bez sociálnych návykov, ostávajú súčasťou asociálneho prostredia a tým sa stávajú najhoršími žiakmi, najhoršími ľuďmi a tým sa pohybujú v začarovanom kruhu.

Situácia je to neutešená, nie však neriešiteľná. V roku 1997 vznikla na Luníku IX materská škola, dnes ju navštevuje cca 150 detí. Jej najdôležitejším cieľom je vytrhnúť deti z ulíc, naučiť ich kresliť, spievať, hovoriť slovensky, pripraviť ich tak na štúdium na základnch školách, ale aj povzbudiť rodiny v pozitívnych ambíciách, v ceste za zmenou života.

Celovečerný dokumentárny film LUNIK IX. chce ukázať kontrast dvoch svetov. Bezpečný svet škôlky, ktorý deťom prináša poznanie, radosť a zručnosti a divoký svet na uliciach Luníka, plný revu, bitiek, surových detských hier, špiny a neporiadku. A svet rodín, ktoré sa rozhodli vystúpiť zo začarovaného kruhu a začínajú si uvedomovať dôležitosť vzdelania pre deti. Bývajú na Luníku IX, no ich byty sú iný svet, snažia sa ich neničiť, takže sú to akési uzavreté, opancierované "oázy" pokoja.

Vo filme vystupuje niekoľko hlavných charakterov. Sú to predovšetkým deti Alex, Števko, Viktor, Tomáš, Jenny a Janetka, ktoré sledujeme a ktoré nám odkrývajú svet ich rodín a svet škôlkárskych rituálov. A potom je to asistentka Irena, Rómka, ktorá s deťmi v škôlke spieva rómske hity, hrá na klavíry a sníva o živote mimo Luníka. Prirodzenými hrdinami nášho filmu sú pracovníci škôlky, predovšetkým obetavá učiteľka Valika a riaditeľka Anna Klepáčová.

Priebeh filmu je modelovaný časom života v škôlke. Registrácia žiakov a začiatok školského roku, hry v škôlke, návštevy ZOO, či okolia, policajné exkurzie, poobedný spánok a návšteva základnej školy, do ktorej prichádzajú žiaci z Luníka, to sú orientačné a naratívne body, okolo ktorých sa nabaľujú obrazy a situácie z rodín a ulíc sídliska.

Film je nakrúcaný tzv. observačnou metódou. Nezaujímajú nás výpovede na kameru, ktoré majú vysvetľovať situáciu, snažíme sa skôr vytvoriť plastickú štúdiu prostredia a to najmä pozorovaním situácií, rozvíjaním obrazových motívov, emócií a prácou so strihovými asociáciami.

Režie: Michelle Coomber

Luník IX. e městská část Košic, součást okresu Košice II na Slovensku. Nachází se západně od centra a je obklopen městskými částmi Pereš, Myslava, Barca, Juh a Západ. Sídliště má rozlohu kolem jednoho kilometru čtverečního. Toto sídliště má největší hustotu romského obyvatelstva na Slovensku. V roce 2005 žilo na Luníku IX oficiálně 4 400 obyvatel, ačkoli bylo původně postaveno pouze pro 2500 lidí. Podle údajů tehdejšího starosty Jozefa Šani zde žilo také asi dalších 900 nepřihlášených. Z toho je zhruba 2 200 dětí. Porodnost v této městské části je 150 až 170 dětí ročně, úmrtnost asi 5 procent. (Wikipedie)