The Story of Change
V první sezóně Story of Stuff, jsme viděli systém, který vytváří příliš mnoho věcí, ale příliš málo toho, co opravdu chceme. Teď se podíváme na příběhy v pozadí Story of stuff. Tady najdeme způsoby, jak se se situací vypořádat. Vítejte v sezóně číslo DVA. Od té doby, co jsem zjistila, odkud naše věci skutečně jsou - a jak tento systém ničí lidi i naši planetu - se snažím přijít na to, jak to můžeme změnit. Přečetla jsem spoustu knih jako: 100 způsobů, jak zachránit planetu přímo z vašeho domu, jednoduchých věcí, které můžete udělat pro záchranu Země, zelená příručka nakupování.

Doufala jsem, že v nich najdu odpovědi, ale všechny rady v nich začínaly tady - kupováním kvalitnějších věcí a všechny končily tady - recyklací věcí, když už je nepotřebuji. Ale pokud má dojít ke změně, tohle ozeleňování – přestože ho vidíme všude kolem - má vážné nedostatky. Tvrdí, že pokud budu uvědomělý spotřebitel a budu přesvědčovat své přátele, ať jsou taky, že má role skončila. A pokud nebudu kupovat všechny ty ekologické věci, tak že je to moje chyba, že je naše planeta ničena.

Tak počkat. Moje chyba? Já jsem se nerozhodla ani dávat toxické výrobky do polic v obchodech, ani dovolovat otrockou práci v továrnách po celém světě. Já jsem se nerozhodla nacpat obchody spotřební elektronikou, kterou nejde opravit a musí se vyhodit. Já jsem se nerozhodla pro svět, ve kterém si někteří lidé mohou dovolit žít ohleduplně k životnímu prostředí, zatímco na nás ostatní zbývá role ničitelů planety! Samozřejmě, když už nakupujeme, tak bychom měli kupovat co nejméně toxické a co nejspravedlivěji vyráběné výrobky, ale nejsou to špatní zákazníci – tady – kdo je zdrojem problému, jsou to špatné strategie a obchodní praktiky – tady.

A proto řešení, která skutečně potřebujeme, se neprodávají v supermarketu. Jestliže opravdu chceme změnit svět, nemůžeme se omezovat jenom na spotřebitele, kteří hlasují svými peněženkami. Skutečná změna může nastat, pokud se občané dají dohromady, a požadují pravidla, která fungují. Ono je důležité pokusit se žít ekologicky. Jak řekl Gándhí: „Buďte tou změnou.” Životem podle vlastních hodnot v malém ukazujeme sobě i ostatním, že nám to není jedno. Tady můžeme začít.

Neměli bychom tím ale skončit. Znali bychom vůbec Gándího, kdyby si jenom tak pro sebe spíchl oblečení a pak si sedl a čekal, až Britové odejdou z Indie? Jak tedy dospějeme k zásadní změně? Pro odpověď na tuto otázku jsem se vrátila ke Gándhímu, k jihoafrickému hnutí proti apartheidu, Americkému hnutí za lidská práva, a vítězstvím v ochraně životního prostředí v USA v sedmdesátých letech. Ta jenom neotravovala lidi, aby si každý den správně vybírali. Změnila pravidla hry.

U lidí, kteří se spojí a skutečně změní svět, najdete tři věci společné. Zaprvé – sdílejí velkou myšlenku, jak by věci mohly fungovat lépe. Ne jenom o kousek lépe pro pár lidí, ale mnohem lépe, pro všechny. A nechodí kolem horké kaše, ale jdou přímo k jádru problému, i když to obnáší změnu systémů, které se změně brání. A z toho může jít strach! Miliony z nás už sdílí představu, jak mají věci fungovat lépe. Namísto zkostnatělé ekonomiky zaměřené na zisky korporací chceme novou ekonomiku, která bude klást na první místo bezpečné výrobky, spokojené, šťastné lidi a zdravé prostředí.

No, neměla by právě k tomu ekonomika být? Snaha žít ekologicky v současném systému je jako snaha plavat do kopce proti proudu, který nás unáší opačným směrem. Změnou priorit naší ekonomiky ale můžeme změnit proud, takže správná věc se stane tím nejjednodušším na světě. Zadruhé – ty miliony obyčejných lidí, se zasloužili o tyhle výjimečné změny, je neudělali sami. Neřekli si: „Budu zodpovědnější.“ Řekli si: „Budeme pracovat na problému společně, dokud ho nevyřešíme.“

Dneska je spolupráce daleko snadnější. Dovedete si představit, jak složité bylo v roce 1930 rozšířit zprávu po celé Indii? Dnes to je otázka ani ne sekundy. A konečně se těmto hnutím podařilo prosadit změny, protože vzala svou velkou myšlenku a odhodlání spolupracovat a poté začala jednat. Věděli jste, že když Martin Luther King Jr. organizoval svůj pochod na Washington, měl podporu méně než čtvrtiny Američanů? Ale stačilo to na změnu, protože jeho stoupenci začali jednat - začali dělat věci.

Dnes 74% Američanů podporuje zpřísnění zákonů o toxických látkách.  % chce zákony na podporu čisté energie. 85 % si myslí, že korporace by měly mít menší vliv na státní úřady. Máme velkou myšlenku i odhodlání. Jen jsme je dosud neproměnili ve velkou akci. Je to jediný chybějící střípek. Tak pojďme do toho. Skutečná změna potřebuje všechny druhy občanů - nejen odpůrce. Když si uvědomíte, v čem jste dobří a co byste chtěli udělat, zapojit se není tak složité.

Cokoli můžete nabídnout, lepší budoucnost to potřebuje. Zeptejte se sami sebe: „Jakým způsobem můžu ke změně přispět já?” Potřebujeme lidi, kteří budou provádět výzkumy, komunikovat, budovat, odporovat, vychovávat i spojovat. Na StoryofStuff.org si můžete projít různé typy činností, které mohou přispět ke změně a zjistit, jaký by mohl být váš první – nebo další krok, který podniknete. Aktivní občanství začíná u voleb. Ty jsou zásadní a jednoduše každý by se jich měl zúčastnit.

Ale je mnohem zajímavější a zábavnější, když nabídneme své jedinečné zájmy a schopnosti k práci spolu s tisíci jinými lidmi. Vím, že změnit celý ekonomický systém je ohromně těžký úkol. Není snadné jasně vidět cestu od místa, kde jsme dnes, k místu, kam máme dojít. A neexistuje žádných deset jednoduchých věcí, které můžeme udělat z pohodlí kanape! Ale zpočátku neměli cestu jasnou ani tihle chlapíci. Dr. King řekl: „Víra znamená vystoupit na první schod, i když nevidíte celé schodiště.“

A tak vynaložili spoustu úsilí, aby se zorganizovali, dělali malé kroky, které posilovaly jejich občanské svaly, a stále měli na paměti svou velkou myšlenku – a když nastal ten správný čas, byli připraveni. Je načase, abychom i my byli připraveni - připraveni zasloužit se o změnu a napsat další kapitolu příběhu věcí.

The Story of Solutions
Máte něco takového? Jistěže ne. Tahle věc je pět let stará. Dneska máme takovéhle. Dovedete si představit, kolik kreativity a soustředění stálo přetvořit přehrávač hudby na příruční počítač / telefon / GPS / dálkové ovládání na cokoliv v životě za pouhých 5 let? Vážně. Tisíce lidí, kteří to dokázali museli řešit tisíce problémů které ve skutečnosti nebylo možné úspěšně vyřešit před pěti lety. To lidé dokáží, pokud jsou motivováni hledáním řešení problémů.

Ale problémy, které jsme řešili nejsou problémy, které je řešit třeba, které to nejvíc potřebují. Tolik pozornosti bylo věnováno abychom to měli rychlejší, levnější, novější že jsme ztratili ponětí o věcech jako bezpečnější, zdravější a férovější. Je to jako bychom byli lepší a lepší ve hraní špatné hry. A v mnoha ohledech je tento systém hodně jako hra, hra s velmi vysokými sázkami. Jako správná hra, naše ekonomika byla navržena lidmi tak, aby všichni hráli podle určitých pravidel.

A jako správná hra přichází s instrukcemi, které nám říkají co je cílem hry. Vzpomeňte si, když jste hráli poslední hru... Vzpomínáte? První věc, která vás zajímala, byla – co to znamená vyhrát a to pak řídí každé vaše rozhudnutí které ve hře učiníte. Takže, přirozeně, řešení, na kterých plno lidí pracuje směřují k jednoduchému cíli této hry a tím cílem je VÍCE. Více utracených peněz, více postavených silnic, více otevřených mailových zpráv, více věcí!

To je to, čemu ekonomové říkají růst. Takže vezmeme všechny peníze utracené za věci, které činí život lepším a všechny peníze utracené za věci, které činí život horším sečteme je všechny do jednoho velkého čísla kterému říkáme HDP. A říkají nám, že když se zvyšuje HDP že to znamená, že vyhráváme! Takže se jedná o číslo pro které máme plno pravidel a zákonů vytvořených proto aby se zvětšovalo. Ale je velký rozdíl mezi více dětmi ve škole a více dětmi ve vězení.

Více větrnými elektrárnami, nebo více elektrárnami na uhlí. Více super-efektivní veřejnou dopravou a více benzínem spálených ve frontách. Ano. A ve hře na VÍCE se obojí počítá za stejně. Takže nejde jen vyměnit jedno pravidlo nebo jednoho hráče. Problémem je ten samotný cíl. Potřebujeme řešení, která změní ten cíl. Co kdybychom tuto hru postavili kolem cíle LÉPE: lepší vzdělání, lepší zdravotní péče, lepší věci, lepší šance přežít na této planetě.

To chceme všichni, je to tak? Takže nemělo by právě toto být tím vítězstvím? Změnit cíl celé ekonomiky je obrovský úkol. Samozřejmě nejde to udělat najednou. Ale jakmile se začneme soustředit na řešení, která změní hru, postupně se nám podaří začít hrát celou hru jinak, nově. Abychom to mohli musíme rozlišit mezi řešením, které opravdu změní hru, a změnou způsobů hraní staré hry.

Například pojďme se podívat na dvě řešení jednoho z mnoha problémů, který dnes řešíme nadbytku pastu ve všech možných baleních o kterém všichni vědí, že je katastrofální pro planetu, zejména pro oceány. A tady máme dvě skupiny lidí s velmi rozdílnými názory na řešení našeho problému s plasty. Tito lidé říkají už toho bylo dost a startují občanskou kampaň za zákaz plastových balení v jejich okolní komunitě. Tito lidé mají jiný nápad.

Začínají se společností, která rozdává dárkové karty na nákupy lidem kteří recyklují svůj plastový odpad. Obě věci se dějí právě teď, ale jen jedna z nich mění hru. Řešení s dárkovými kartami skutečně sníží objem plastu na skládkách ve prospěch recyklace. Ale vytváří více plastu podporou toho aby lidé více nakupovali. A ještě hůře, učí, že spotřeba je pravou odměnou správného občana. Takže ještě více zesložiťuje možnost přemýšlet mimo zavedená schémata.

Řešení zákazu plastových tašek je mnohem obtížnější prosadit, ale mění celou hru. Proč? Inu – věnováním vlastního času tito občané dokladují, že je něco mnohem důležitějšího, než jen vydělávat a utrácet. Pro úspěch v této kampani se budou tito občané muset spojit s podniky, kde se myslí dopředně a jsou nabízeny alternativy tak, aby bylo možno plastová balení úplně zahodit. Budou muset získat sílu poprat se s American Chemistry Council, americkou radou chemiček, která lobuje za společnosti které vyrábí ten plastový odpad.

A budou se muset zvednout a mluvit s přáteli a sousedy, inspirovat další, a vyzvat tu starou hru. Toto je přesně to co se děje ve městech celého světa, a vyhrávají! Ale jak může zákaz pár milionů tašek změnit cíl celé hry? Sám o sobě jistě ne, ale s miliony ostatních lidí, pracujících na řešeních, které hru nakonec změní a o které se oni budou starat - ANO! Společně, tato řešení pomalu obrátí příliv. Jak lidé vytvoří sílu ke změně hry, vyrostou jim občanské svaly.

Budou pracovat na tom, aby jejich lokální řešení mohlo být zkopírováno a upraveno co do velikosti. A pokud uvidí tato řešení blokovaná ze strany korporací s přílišným vlivem, spojí se s ostatními řešiteli v boji za opravdovou demokracii, od lidí, pro lidi. Dárkové karty toto nedokáží. Ale tisíce občanských kampaní ano. Vždy když se mne ptají, zda se připojím k řešení chci vědět, jestli je transformační – tedy zda změní cíl?

Abych to rozpoznala, používám slova GOAL (cíl). Chci vědět, že dá G- Lidem více síly vezme sílu korporacím, pro tvorbu demokracie.

O- Otevírá lidem oči pro pravdu, že jakmile naplníme základní potřeby, štěstí a dobrý pocit ze života nepřijdou z nákupu více věcí ale z našich komunit našeho zdraví a smyslu pro účel.

A- Je tu pro všechny náklady, které vytváří, včetně daně, kterou si bere od lidí a planety, jinými slovy náklady jsou zvnitřňovány, místo jejich externalizace tak, jak to dnes společnosti většinou dělají.

L- Lekce zmenšení nesmírné propasti bohatství mezi těmi, kteří ani nemohou naplnit své základní potřeby a těmi, kdo konzumují mnohem více, než je jejich podíl. Když vidím řešení, které toto všechno má nebo může být upraveno aby mělo, jsem pro. A objevují se teď všude: Jako družstva Evergreen Cooperatives v Clevelandu, kde pracovníci – vlastníci obhospodařují vlastní „zelené“ podniky prádelnu, sluneční elektrárnu a super produktivní městskou farmu, které jsou zdravé a bezpečné.

Poskytují jistou práci pro lidi, na které stará hra zapomněla. Všichni víme, že potřebujeme podniky dostat z naší demokracie, ale družstva jsou o krok dále, přinášejí demokracii do podnikání. Udržitelného, demokratického a spravedlivého, které mění cíl hry. Nebo v Capannori, město v Itálii, kde místní občané, spolupracující s podniky a vládou, nejen hledají jak hospodařit s odpady, ale uvažují o potřebnosti odpadu vůbec.

Propagují řešení problémů s odpady ne prostřednictvím drahých techno-opatření, ale společnou prací v komunitě - hledáním kompostu pro půdu, hledáním znovu použitelných náhražek pro zboží na jedno použití a hledají použití pro materiál, který už je k ničemu. Už se jim podařilo ztenčit „prameny odpadu“ o 82% přitom vytvářejí pracovní místa v sociálních podnicích. A co třeba nový trend společné spotřeby, kterému se dříve říkalo sdílení?

Sdílení může znít trochu jako písnička o stodole, ale zamyslete, je to vážná výzva staré hře. Pozvedá nás z roboty pro více, více, více; chrání zdroje, dává lidem přístup k věcem, které by si jinak nemohli dovolit, a buduje komunity. Jak taková věc vypadá? Třeba jako sdílení jízdních kol ve velkých městech. Online platformy, které nám umožňují sdílet vše od našich aut přes naše domy až k kampingové výbavě.

V městě, kde bydlím já, si v knihovně můžete půjčit nářadí! Prostě není důvod proč by každá domácnost měla mít vlastní vrtačku, lampu na créme brulee, scanner, pumpičku na kolo – když si je můžeme půjčovat. Jakmile transformační řešení jako tato získají podporu, dostaneme se k bodu kdy se věci změní – Pokud zůstaneme soustředěni na svůj nový cíl – LÉPE. Bez nového cíle bude všechna práce vynaložená na novou budoucnost a) málo, a b) hodně obtížná.

Příliš mnoho nápadů a zaměření bude směřovat na řešení problémů jako výdrž iPhone na baterky zatímco problémy, které ohrožují lidský život se vymknou kontrole. 0:08:31.310,0:08:34.510 Před pěti lety, když vznikal Příběh věcí (Story of Stuff), začli jsme budovat společenství pro lidi, kteří cítili, že něco s tou hrou není v pořádku.

Zjistili jsme, že je tu problém. Přišel čas vytvořit řešení. Řešení, která nezmění jen pár pravidel ale která budou schopna změni celou hru. Chcete nám pomoci? Pojďme na to!