Colin Chapman: Křesťanská odpověď na radikální islám
Coline, přijď nám povědět svůj příspěvek " Odpověď křesťanů na radikální islám." Prosím. Tento předmět je pro téma této konference velice důležitý . Protože konflikt, který byl původně izraelsko- palestinský, se stal rychle izraelsko-arabský a v posledních letech i izraelsko- islamistický. A vypadá to, že arabské jaro se obrací do islámského léta.
Protože se jedná o velmi obsáhlé a citlivé téma, musíme začít tím, že definujeme naše termíny. Co míníme "radikálním islámem"? Nejjednodušeji řečeno, mluvíme o muslimech, kteří jsou politicky aktivní s cílem usilovat o jakýsi druh čisté islámské agendy. Takže mluvíme o Hamásu, Islámském džihádu a Hizbaláhu, ale také o muslimech, kteří jsou ve vládách v Tunisku a Turecku.
Ale mluvíme i o Muslimském bratrstvu, které je v Egyptě relativně mírné a mají ve své straně dokonce křesťany. Mluvíme o Salafistech, kteří mají tvrdší islámskou linii, dokonce hovoří o uvedení Koptské církve do posice "dhimmis". Je důležité si uvědomit, že pouze omezený počet z nich věří, že násilí je oprávněné k dosažení jejich cílů.
Většina těchto muslimů nevěří v používání násilí a chce používat klidný způsob a v mnoha případech to znamená dosažení svých cílů demokratickým způsobem. V minulosti jsme hovořili o "islámském fundamentalismu" a "muslimských fundamentalistech". Ale muslimové nikdy neměli rádi slovo "fundamentalisté", kterým byli označováni, protože bylo vytvořeno na západě, křesťany v USA na počátku 20. století.
Cítili, že to není pro ně vhodné. Další termín, který byl použit je "politický Islám", který je docela užitečný, protože zdůrazňuje politický prvek. Jedno z nejběžnějších slov, jenž je používáno, je "extrémista". Domnívám se, že v tomto bychom měli být opatrní, protože toto slovo je plné odsouzení a ne mnoho lidí by se chtělo nazývat "extrémisty."
Proto většina lidí v médiích a v akademickém světě používá termíny "islamismus" a islamista". Takže dále budu mluvit většinou o islamismu a islamistech. A co zde nabízím, je deset jednoduchých, nebo snad ne tak jednoduchých, kroků pro křesťany k pochopení a reagování na islám v dnešním světě. Je potřeba, abychom se viděli tak, jak nás vidí druzí.
V říjnu 2001, měsíc po 9/11, americký novinář Paul Kennedy, napsal článek v deníku Wall Street Journal. To byl jeho pokus pomoci Američanům vidět se tak, jak je vidí většina muslimského světa: Představme si, co by se stalo, kdyby se naše místo ve světě obrátilo.. Předpokládejme, že existuje silný a sjednocený arabsko muslimský stát rozpínající se od Alžíru do Turecka a Arábie, tak, jak to bylo před 400 lety za Otomanské říše.
Předpokládejme,že tento jednotný arabsko - muslimský stát má nejlepší ekonomiku na světě a nejúčinnější vojsko. Předpokládejme, že na rozdíl od spojených států by se naše území rozdělilo na 12 až 15 zemí s rozdílnými režimy, některé konzervativní a zkorumpované. Předpokládejme, že by velká arabsko - muslimská síla měla své letadlové lodě operující u našich břehů, jejich letadla by přelétávala přes naše země, jejich satelity by nás sledovaly každý den.
Předpokládejme, že by tato multinárodní korporace dosáhla severní Ameriku kvůli těžbě ropy a platila za to zkorumpovaným konzervativním vládám velké odměny. Předpokládejme, že by ovládla všechny mezinárodní instituce jako Radu bezpečnosti a MMF. Předpokládejme, že by v Severní Americe byl zvláštní stav nastavený před 50 lety, s rozdílným náboženstvím a jazykem, než jaké známe.
A obrovská arabsko-muslimská síla by to vše podporovala. A tento obří stát by nás bombardoval kulturními zprávami o postavení žen, o sexualitě, které považujeme za urážlivé. Neustále by nás nutil ke změně, k modernizaci a globalizaci, k následování jeho příkladu. Hmm.. Nerostl by u mnoha Američanů v těchto podmínkách odpor k takovému kolosu a nepřáli by si jeho zničení?
A dokonce mu nezkoušeli škodit? Myslím, že ano. Můžete to pochopit - a troufám se zeptat, mohou to Američané mezi námi pochopit? . Potřebujeme se ptát, proč jsou tak rozzlobení. A mají dobrý důvod být tak rozzlobení? Narodil jsem se v Indii, kde jsem strávil prvních šest let svého života.18 let jsem žil a pracoval v různých částech středního východu.
Myslím, že jsem pak začal chápat trochu té zloby, která vedla k 9/11 a která je stále trochu cítit i dnes mezi mnohými muslimy ve světě - zejména arabskými muslimy. - Jsou naštvaní na izraelsko - palestinský konflikt, který se vleče tak mnoho let a nebyl na základě mezinárodního práva vyřešen. - Zlobí se na způsob, jakým Indie zachází s Kašmírem s jeho muslimskou většinou od vzniku Pakistánu.
- Jsou naštvaní na postupnou brutalizaci Čečenska skrze ruskou vládu. - Zlobí se na to, že od konce starého imperialismu je muslimský svět tak slabý - ekonomicky, politicky a vojensky- a nový druh imperialismu umožňuje západu ovládat všechny světové subjekty a kontrolovat světový obchod. - Zlobí se na to, že tak mnoho vlád v zemích s muslimskou většinou nenásleduje islámské principy a stali se sekulárními a zkorumpovanými.
Mnoho muslimů, a musím říct, že kdybych byl muslim, kdybych byl Arab, cítil bych něco z toho hněvu. A jak se tak dívám zvenčí, musím přiznat, že rozumím, proč jsou tak rozzlobení a musím dodat, že v mnoha případech věřím, že mají dobrý důvod být naštvaní. . Uvědomme si, že je to boj o duši islámu a boj mezi různými typy muslimů.
Vzpomeňmě na 9/11 a různé způsoby reakcí muslimů na tyto hrozné události. V podstatě tam byly tři různé reakce: První -ti, kteří tvrdili, že se jednalo skutečně o islámskou akci proti nepřátelům islámu v souladu s islámským učením. Jeden z únosců napsal před svou smrtí: "Pamatujte na válku Proroka.. proti nevěřícím, jak šel budovat islámský stát."
Za druhé - ti, kdo tvrdili, že tyto akce nemohou být zdůvodňovány islámským učením. Zaki Badawi z Muslimské univerzity v Londýně učinil toto prohlášení 13. září 2012 "Ti, kdo plánují a provádějí takové činy, jsou odsouzeni islámem, každý, kdo páchá masakr tisíců, provádí zločin proti Bohu a lidstvu."
Za třetí - "Můžeme sympatizovat s jejich motivy, ale nemůžeme podporovat, ale také neodsuzovat jejich činy." Mnoho muslimů na ulicích v různých zemích bylo postaveno před dilema, protože chápali myšlení útočníků a sdíleli trochu jejich hněvu. Někteří s nimi sympatizovali, ale nemohli je osobně odsoudit nebo souhlasit s jejich akcemi.
Výraz "Boj o duši Islámu" přišel od Johna Esposita, amerického křesťanského učence Islámu. Používá ho k popisu intenzity boje, který probíhá v muslimském světě. Je to důležité proto, abychom pochopili, že mnoho muslimů kolem nás jsou v silné opozici proti ideologii a akcím muslimů, kteří jsou islamisté a speciálně proti těm, kteří jsou připraveni používat násilí.
Zkusme pochopit rozdílné způsoby interpretace Koránu mezi muslimy. Jestli chceme rozumět, jak používají muslimové své písmo, aby ospravedlnili svou ideologii, musíme nejdříve pochopit něco ze života Mohameda. Pro ně je nejdůležitější i v životě Proroka - na rozdíl od přijímání Koránu - Hijra, pouť z Mekky do Mediny. Před touto událostí, v roce 622, byl Mohamed v Mecce pronásledovaný prorok s malou skupinou učedníků.
Ale když odešel do Mediny, stal se vůdcem celé komunity a zakladatelem prvního islámského státu. Vytvořil zákony a vedl je do bitvy. Nyní se stal zároveň prorokem a státníkem. Náboženství a stát (din wa dawla) byly úzce spojeny. Pro mnoho muslimů je první islámský stát v Medině zlatým věkem Islámu a zpětně se na to dívají jako na ideál, který by dnes znovu chtěli.
Tak jestliže se ptáme proč mnoho muslimů je tak politicky motivovaných, jedním z hlavních důvodů je, že zkouší následovat příkladu Proroka. Pak se také musíme podívat na některé verše z Koránu, které znějí velmi bojovně: " Bojovat ve jménu Alláha s těmi,kdo bojují s vámi.." "Zabíjte je, kdekoliv je najdete.. Bojujte s nimi, dokud neustane pobuřování a náboženství se nestane Alláhovým." (:-193)
"Pak, když pominou svaté měsíce, zabijte modláře, kdekoli je naleznete.." (:) Kdybychom měli čas, chtěl bych také zmínit verše z Koránu, které mluví o Židech, některé z nich jsou velmi nepřátelské. Jak různé skupiny muslimů interpretují a aplikují tyto verše? Jsou tam dva principy interpretace, kterou používají.
První princip zdůrazňuje důležitost pochopení originálního kontextu v životě Proroka, kterému bylo dáno zvláštní zjevení známé jako "asbaba al-nuzul", zjevení u příležitosti. Význam a aplikace konkrétního verše z Koránu by dnes proto měla být určována podobností mezi původním kontextem zjevení a situací, ve které se nacházejí současní muslimové.
Například, jestliže muslimové na západě cítí, že se nacházejí v úplně odlišné situaci než muslimská komunita v Medině, mohou tvrdit, že verše vyzývající k válčení nejsou dnes pro ně relevantní. Na druhou stranu muslimové, kteří mají pocit, že jsou napadáni nemuslimským světem stejně tak, jako byli muslimové v Medině, mohou snadno vnímat, že se na ně bojovné verše vztahují.
Druhý princip výkladu, zrušení (naskh), naznačuje, že dřívější zjevení může být odvoláno nebo zrušeno pozdějším zjevením. Mnoho islamistů proto tvrdí, že dřívější zjevení Koránu, ve kterém Prorok vyzývá k trpělivému snášení opozice, jsou nahrazené pozdějším zjevením, ve kterém je povolení či příkaz použít sílu k odporu. Z toho důvodu může být ospravedlnění z písma použito pro násilnou konfrontaci v podobných situacích, jaké jsou dnes.
Takže.. jak umírnění, tak radikálové jsou přitahování k principům výkladu, který bývá po celá staletí používán muslimskými učenci. Navrhuji, abychom byli opatrní, abychom neříkali muslimům, jak mají chápat jejich písma. Měli bychom být ochotni naslouchat, jak oni chápou svá písma. . Musíme vidět, že každá situace je rozdílná a pokoušet se pochopit každou zvlášť v jejích podmínkách.
Muslimové z různých zemí mají mnoho stejných pohledů. Ideologové jako Mawdudi z Pakistánu a Sayyd Qutb z Egypta se stali extrémně vlivní po celém muslimském světě. Zároveň je nezbytně nutné pochopit zvláštní poměry v každé zemi a konkrétní výzvy, na které mají muslimové reagovat. - Hamas vyrostl z Muslimského bratrstva v Gaze v r.1987 jako odpověď na izraelskou okupaci, která začala v roce 1967.
- Hizbaláh se zrodil v Libanonu uprostřed osmdesátých let jako odpověď na izraelskou okupaci Jižního Libanonu po invazi v roce 1982. - V Sýrii se Muslimské bratrstvo stalo hlavním ohniskem odporu režimu Hafize Al-Assáda a byli velmi surově potrestáni při masakru v Hama před 30ti lety. Takže zevšeobecňování islamismu může být nebezpečné a při snaze o pochopení myšlení muslimů musíme dbát na rozdílnou situaci v každé zemi.
Pojďme uznat,že islámský rozměr palestinského konfliktu má tendenci růst v reakci na konkrétní situace. Ve své prezentaci na konferenci před dvěma lety jsem se pokoušel nastínit následující body:
Za prvé - existují silné podobnosti mezi islámským fundamentalismem a židovským fundamentalismem. Skoro bychom mohli říct, že fundamentalismus v palestinském podání je věrnou kopií toho židovského.
Za druhé - palestinský islamismus se postupně vyvinul v průběhu let.
Za třetí -tento vývoj musí být pochopen v kontextu okupace Západního břehu, Gazy a Libanonu. Odvažuji se tvrdit, že pokud by Izrael dodržel rezoluce OSN 242 z roku 1967, Hamas by nikdy nezačal existovat. A kdyby Izrael nenapadl Libanon v roce 1982, nebyl by tu dnes Hizbaláh.
Za čtvrté - terorismus a sebevražedné bombové útoky se staly výrazem zoufalství.
Jestliže si myslíte, že vaši vůdcové zklamali, jestliže celý arabský svět zklamal, jestliže EU, USA a OSN vás zklamali, kam se obrátíte? Jestliže vám vaši náboženští učitelé slibují okamžitý a zaručený přístup do ráje, co vám brání, abyste se vyhodili do vzduchu? Tak se radikální islám v palestinském pojetí nezrodil ve vakuu. Byla to odpověď na velmi určité situace. Jsou tu některé specifické důvody, proč se vyvinul tímto způsobem.
Uznejme, že radikálové jsou schopni změnit své myšlení k tomu, aby začali být pragmatičtí. Uvedu dva příklady. Původní ústava Hamásu obsahuje 36 různých článků, většinu z nich na základě veršů z Koránu nebo prohlášení Proroka. Jestliže se dnes podíváte na stránky Hamásu, pravděpodobně ústavu nenajdete.
Proč? Protože jejich vůdcové byli brzy v rozpacích z její přísnosti a polemického charakteru a začali být ve své rétorice mnohem sofistikovanější. Články na jejich webových stránkách jsou daleko mírnější. Khaleb Hroub ve své studii o Hamásu napsal: 'What Hamas has resigned itself to do, thus far, is to let the charter die on its own, moving on and leaving it behind, hoping it will just go away.'
Rachid Ghannoushi, islámský vůdce nové vlády v Tunisku, říkal a psal některá velmi silná slova, když byl v Británii v exilu. Ale nyní, když on a ostatní islamisté jsou skutečně u moci, ví, že musí být více praktičtí a snad i méně idealističtí než předtím. Tak například chápu to, co řekli - protože turismus je důležitý pro ekonomiku země, nebudou zakazovat bikiny na plážích a prodej alkoholu.
Když jste v opozici, můžete říkat určité věci, ale když se dostanete do pozice síly, všechno se mění a čelíte velmi specifickým výzvám. A při vytváření velmi specifických rozhodnutí musíte být někdy hodně pragmatičtí. Troufám si říct, že zbytek světa snad potřebuje větší trpělivost a dát islamistům čas ukázat, zda mohou vytvořit moderní stát a "zajistit chléb na stole".
Írán bychom měli vidět jako zvláštní případ. Myslím, že je třeba zmínit se o Íránu, protože se nedávno mluvilo o jeho pokusech vytvořit jadernou energii a nukleární zbraně a o možnosti izraelského a /nebo amerického útoku na Irán. Tento vývoj velmi významně změnil dynamiku palestinské otázky v uplynulých měsících. Nedávno jsem četl, že Netanyahu řekl dlouho před nástupem k moci, že izraeslké osudové datum je spojeno s Íránem, ne s Palestinci.
Dovolte mi dvě stručné poznámky. Za prvé, sunnitští Arabové se skutečně obávají vzrůstající šiítské moci v Iránu, šiítské většiny v Iráku a Bahrajnu, alawitského režimu v Sýrii, Hizbaláhu v Libanonu a sunnitského Hamásu v Palestině. Napětí mezi sunnity a šiíty roste. Za druhé, islámskou Iránskou republiku není možno příliš úzce spojovat se sunitským islámem.
Irán je zvlášní případ z několika důvodů: Jsou to Peršané, kteří nikdy neprokazovali mnoho lásky k Arabům, jsou šiíté, ne sunnité. Jejich politická filozofie, která je založena na myšlence poručnictví právního učence (vilayet i-faqih), je nová dokonce pro šiíty a není pravděpodobné, že bude kopírována jinde v muslimském světě. A nakonec, mezi Iránem, USA a Británií jsou velmi složité vztahy.
Všechny tyto faktory činí šiítský islám v Iránu odlišným v některých důležitých ohledech od středněvýchodního islámu. Dovolte mi také připomenout, že ti z nás, kteří přišli ze západu, mají zvláštní zodpovědnost za rozklad nedávné historie Iránu. V roce 1953 CIA a MI 6 připravili převrat s cílem svrhnout první demokraticky zvolenou vládu v Iránu pod vedením Mosaddeka.
Tento tah vedl k návratu šáha a jeho diktátorského režimu, vedl k návratu Ajatoláha Chomejního a jeho vytvoření islámské republiky v r. 1979. Opět, připíšeme si bod? . Potřebujeme horlit pro spravedlnost a nespravedlnost. Dovolte mi zmínit dva současné příklady problematiky spravedlnosti v jiných částech tohoto regionu. Před několika týdny jsem četl článek o nedostatku pšenice pro výrobu chleba v Egyptě.
Vysvětlil, že Egypt by mohl a měl být obilnice regionu, ale místo toho musí dovážet až 80% zemědělské produkce. Autor pak pokračoval v analýze, proč se země v posledních desetiletích do této situace dostala a předkládá tři hlavní důvody:
Za prvé - zemědělci se vzdali pěstování pšenice, aby mohli pěstovat cennější plodiny pro export (jako květiny) a prodali cennou zemědělskou půdu developerům.
Za druhé - vláda prodala nezemědělské pozemky za nízkou cenu svým vlastním kumpánům a nevybudovala infrastrukturu pro to, aby se země sama uživila.
Za třetí- USA podporuje vývoz své pšenice do Egypta místo toho, aby mu pomohla být soběstačným.
Zde je otázka spravedlnosti, která má mnoho stran. V Sýrii je přibližně 10% křesťanů z 23 miliónové populace a protože je to menšina, mají blíže k Assadovu režimu, který je kontrolován jinou menšinou, Alawity, kterých je okolo 13%. Od demonstrace, která začala na začátku roku 2011, většina křesťanů zůstala loajální k Assadovi, protože v něm viděla ochránce jejich komunity.
Sunnité se proto křesťanům posmívali, vyzývali je, ať vyjdou do ulic a připojí se k protestům. Zpívali na ulicích "'Al-'Alawiyya 'abeirut wa-lmasihiyya 'a-beirut" (Alawité do rakve a křesťané do Bejrútu). Mnozí uvnitř i vně země se velmi bojí o osud křesťanů, co se stane, jestli a když bude assádův režim svržen a jaký druh sunnitských muslimů převezme vládu.
Byli snad křesťané slepí k hroznému bezpráví prováděnému po mnoho let režimem, který byl autoritářský, represivní a zkorumpovaný? Před několika desítkami let byli někteří křesťané zahanbeni, když zjistili, že se komunisté více zajímají o sociální spravedlnost než křesťané. Možná bychom se měli také stydět, když zjišťujeme, že se muslimové někdy zajímají více o sociální spravedlnost než křesťané.
Jistě, křesťané by měli mít svůj vlastní osobitý způsob reagování na bezpráví, která jsou shrnuta v Pavlových slovech "překonávat zlo dobrem." (Řím 12,21) 0. Pojďme se podívat na islamisty a podívejme se na ně jako na lidi. Doufám, že my všichni jsme si vědomi práce bratra Adrewa a jeho kontakt s muslimy po mnoho let, popsaný v knize "Moc světla".
V roce 1992 navštívil 400 Palestinců, kteří byli vyhnáni z Izraele/Palestiny a přestěhováni do tábora pod stany uprostřed zimy v horách v Jižním Libanonu. Od té doby pak on a jeho přátelé dělali pravidelné návštěvy vůdců Hamásu v Gaze. Sami Awad několik let pracoval s lidmi Hamásu a zkoumal s nimi skutečný islámský základ pro nenásilí, zajišťování míru a usmíření.
Bodem, který chci zdůrazmit je, že jsou lidé, kteří měli kuráž setkat se s islamisty tváří v tvář a budovat skutečné vztahy důvěry. Mám naději, že někteří z nás jsou alespoň ochotni následovat jejich příkladu, překonat náš strach a předsudky, setkávat se s různými muslimy tváří v tvář a mluvit s nimi od srdce k srdci.
A jestliže věříme, že Saul, který pronásledoval první Židy věřící v Mesiáše, se mohl setkat se vzkříšeným a oslaveným Kristem na cestě do Damašku, proč nemůžeme uvěřit, že Bůh najde svůj vlastní způsob zásahu do životů muslimů, aby jim zjevil Krista? Závěr: Zde jsou mé návrhy, jak můžeme začít křesťanským způsobem reagovat na radikální islám nebo islamismus.
Věřím, že nikdo z vás si nebude myslet, že jsem se pokoušel být advokátem islamismu nebo že jsem ospravedlňoval terorismus. To, o co jsem se snažil, bylo demystifikovat islamismus. Je to nedávný vývoj a věřím, že je možné vysvětlit odkud pochází, kde a jak se vyvinul a kudy by se mohl vydat. Zkouším pochopit islám a islamismus a nedémonizovat jej, nešířit poplašné zprávy, které jsou tak rozšířené na západě, zejména v našich církvích.
Mohl bych o sobě říct, že jsem naivní, že jsem vyměkl o islámu a islamismu a že mám po arabském jaru příliš optimistické vyhlídky pro křesťany na středním východě . Vím velmi dobře, že se říká "'ba'd is-sabt yiji-l-ahad" (Po sobotě přijde neděle - poté, co muslimové zabijí Židy, zabijí i křesťany.) Vím velmi dobře, že někteří islamisté jsou zrádní a bezohlední zločinci, jiní jsou násilníci, diktátoři, kteří chtějí prosadit svou vůli silou.
Někteří z nich se ještě nenaučili, že moc vede ke korupci a absolutní moc k absolutní korupci. A to je absolutně zlé. Ale nejsem pesimista jako někteří, protože věřím, že mnoho muslimů nechce přísné islámské vlády a že mladší generace, která jde do ulic, touží po větší svobodě a lepší ekonomické budoucnosti. Nejhlubší touhou všech zbožných muslimů je: "Ať Bůh je Bůh!"
Oni chtějí Boha uctívat ve veřejné sféře, ve společnosti a státě. Neměla by to být stejná touha každého křesťana, touha, že Boží jméno by mělo být respektováno a jeho království se stát jak na zemi tak v nebi? Křesťané nesouhlasí s muslimy v tom, jakým způsobem má přijít Boží království na zemi a silně s nimi nesouhlasíme v mnoha věcech. Ale pojďme je alespoň zkusit pochopit a ne o nich říkat nepravdy. Brát je jako lidi, milovat je a žít vedle nich, vyzývat je a angažovat je v "těžkých rozhovorech" a pak snad můžeme ukazovat, že mohou jít jinou cestou.
