Slyš slova hodná kralování,
odhoď rigidní pózování
a raděj vem, do ruky vařečku a pojď
mi pomoct s polévkou a koláčem
kus ke kousku,
dosáhnem společně pádu těhle věží
Budeš se těšit na utírání nádobí!
Kolem nás je všeho dost!
Stačí se jen zakousnout!
(mám hlad)
Wal mart nám přeje dobrou chuť
Chceme boj!
Žádnou
teorii,
nepotřebuješ, abys
zdarma měl co chceš
žádnej
zbytečnej odpad,
známe
lepší způsob...
jak uskutečnit naše sny
každý každičký den...
každý každičký den...
Povolení
nepotřebuješ,
naber si
co uneseš,
vrať zpátky
co jsi udělal,
rovnováha
každý den
a pak si můžem
říct, že:
Tvé stopy se vytratí
Tvé stopy se vytratí
Tvé stopy se vytratí
Tvé stopy se vytratí
jako vánek
jako vánek
jako vánek
jako vánek
Dumpster diving je jako recyklování jídla,
většinou se dívám,
zezadu za velkými tržnicemi a supermarkety.
Je to kreativní způsob, jak se vypořádat s tím, co potřebuješ
Životní filozofie
Moje životní filozofie?
No, fakt nevím jak na to odpovědět:)
Na jednu stranu nechci nakládat na lidi další ideologii,
ale na druhou stranu, si říkám "fuck you”
já budu dělat, to co já si myslím, že je správné.
A já sem o tomhle opravdu přemýšlel.
Koho zajímá co píšou v časopisech, nebo o čem mluví v rádiu?
Je to o tom vědět, že žijeme ve společnosti,
která plýtvá a vytváří nadbytky na mnoha úrovních
a já nechci v tomhle žít a podporovat tohle plýtvání.
Protože by nám všem mohlo stačit pracovat méně,
protože já například bydlím v domě se skupinkou lidí,
dělíme se společně o levný nájem,
jíme jídlo z kontejnerů
a to opravdu sníží náklady na žití
a tím pádem i to kolik musíš vydělat a jak moc musíš pracovat,
takže tak nějak to funguje
Takže dumpster diving dobře zapadá do mé životní filozofie.
Proč potápění?
U jídla jsou to důvody finanční, stejně jako to,
že chci využívat všechny zdroje,
které jsou kolem mně k dispozici.
Ne jenom ty nejběžnější,
ty nejčastější cesty jak získat jídlo.
Plus ještě další důvody,
když vidím nějaké harampádí vyhozené u cesty,
tak jsem zvědavá co je vevnitř.
Získat cokoliv zadarmo je nesrovnatelně víc vzrušující než kupovat si jakkoliv drahou věc,
je to mnohem víc naplňující než si kupovat věci.
Co jste našli?
Nemusím nutně trávit mnoho času uvažováním nad tím,
komu můj gauč mohl patřit před tím
a kdo na něm seděl...
ale je příjemné dávat nový život věcem,
které měly být vyhozeny.
Já jsem získala opravdu hodně jídla,
ale nejzajímavější věci byly věci
jako polička na koření s kořenkami
nebo kapesní nůž, matrace, nádobí, touster,
lednička,boty, jedno z mých nejoblíbenějších triček,
kola, stereo přehrávač, svoje reproduktory mám z odpadků
a jsou výborné mají skvělý zvuk a byly by velmi drahé,
kdybych si je chtěl koupit, ale našel jsem je z toho mám velkou radost...
Hodnota jídla
To že spotřebitelé a obchodníci jsou v současnosti odděleni od produkce jídla,
má velký vliv na to proč, je tolik věcí vyhazováno,
protože se na to nahlíží jenom jako na další spotřební objekt...
Kdybychom měli jabloň, spousta jablek by měla díry po červech,
spousta z nich by byla potlučená a všechny by pořád byly k jídlu,
ale ne všechny už jsou prodatelná.
Ale když se takováto jablka dostanou do obchodu, tak je vyhodí.
Máme obrovský systém na to, jak odpadky odstranit, aby zmizely.
A lidé participují na tomto podivném světě,
kde vaše jídlo pochází odkudkoliv,
přiveze ho náklaďák a pak se vyhodí a přijede druhý náklaďák, který ho odveze pryč
Komu patří odpadky?
Další otázka ke které se dostáváme při dumpster divingu je:
Jak můžete tomu jídlu, co vytahujeme z kontejnerů nebo vybíráme z popelnic, přiznat vlastnictví.
Jídlu, který patří všem, vždyť přece vyrostlo ze země.
Nabízí se otázka: supermarket nebo tržnice má jistou zodpovědnost,
že to musí nechat lidem k dispozici,
protože je tu až neskutečná nerovnost mezi lidmi,
který tady na tom místě nakupujou, a lidmi, který jsou na ulici.
Oni mají v podstatě právo jít a vzít si to jídlo.
Protože jim to nikdo nedá. Musíte jít a vzít si to.
Představte si
A taky si myslím, že je tady v tom aspekt tvořivosti.
Najdete různé věci, a můžete z toho vytvořit něco nepředstavitelného.
Já mám třeba nějaký hračky z kontejneru, který jsem přepojil,
což může znamenat ledacos, ale v podstatě jde o to,
že změníte tok elektrického proudu procházejícího vodicí deskou tak, že se jí dotknete,
nebo na ni umístíte různé čudlíky a knoflíky,
a vytvoříte naprosto radikální zvukový nástroj.
Dej
mi své poslední jídlo,
další zásilka
opouští padací dveře,
ale žádný pohyb.
Opatrně s
metaforou,
snadno se žvýká,
ale těžko polyká,
dusí to.
Kupředu,
strašpytlové.
Dej mi ten klíč.
Počkej. Proč je zámek
první:
protože někteří z nás
jsou si míň rovni
než ti druzí.
Míň rovni.
Strašpytlové,
kupředu,
strašpytlové.
Pro každého?
Dumpster je pro každého.
Jde hlavně o postoj, jaký zaujmete.
Je na vás, jak se rozhodnete, co děláte, co kupujete.
Myslím, že praktický každý by se do toho moh pustit,
ale když se bavíte s někým, kdo nepatří do blízkýho okruhu přátel,
známých, co jsou všichni vegetariáni, vegani, aktivisti, umělci,
tak velmi rychle zjistíte, že všechno, co děláme,
je vlastně pro spoustu lidí nepřípustný. A to pro mě bylo fakt překvapení,
že vlastně někomu řekneš: jsem vegetarián,
a ty lidi se urazí, mají pocit, že je atakuješ. A to samý máš s dumpster divingem.
Řeknu, že jím spoustu vyhozenýho jídla,
a reakce bude: to je otřesný, bizarní, děláš to, protože jsi blázen,
nebo máš se mnou problém, a chováš se jako ulítlej kretén.
A mě to přijde divný, protože všichni známí,
ne všichni, ale většina chodí do kontejnerů, tak či onak,
a je to naprosto samozřejmá věc.
Ale ostatní lidi na ulici jsou tím v podstatě dost překvapený.
Taky mám rád věci, ke kterým přijdu zadarmo, a to je skvělý.
A kolem leží tolik věcí, takže není důvod je nevzít.
Našel jsem na ulici rám od futonu,
úplně novou postel ležící mi u nohou,
původní majitelé se ani
nenamáhali ji rozbít,
než ji vyhodili. Věděli,
že někdo si ji vezme.
Požehnaná buď líná charita,
podívej na můj báječně vybavenej bejvák,
krása o který bych leda snil,
skvělý trofeje z postranních uliček.
Z projekční kanceláře
do továrny,
přes oceán
do vašich dveří,
spotřební zboží neroste na stromech,
musí projít mnoha rukama,
vyhazuje se,
my ho seberem,
pokud je k užitku,
tak jak to může bejt odpad?
Zmírňujeme plýtvání Đ bereme si odpad domů.
Vytáhnem po schodech skládací gauč,
kuchyňský židle s rovným opěradlem,
abysme se nehrbili,
a zatím čekáme na dobrůtky z
mixéru, kterej sousedi
vyhodili v září při stěhování.
Skříňka se složitým vzorem,
stereo přímo z montážní linky,
je cynické po nás chtít, abysme si koupili
všechny ty úžasný věci,
který prostě vždycky najdem.
Z projekční kanceláře
do továrny,
přes oceán
do vašich dveří,
spotřební zboží neroste na stromech,
musí projít mnoha rukama,
vyhazuje se,
my ho seberem,
pokud je k užitku,
tak jak to může bejt odpad?
Zmírňujeme plýtvání Đ bereme si odpad domů.
Víte,
je potřeba spousta energie,
aby továrny mohly vyrábět,
komíny chrlící temné mraky konzumu k nebi.
Když se vracíte z obchodu,
vidíte všechny ty věci, naprosto použitelné kuchyňské přístroje,
nábytek, a napadne vás: proč?
Všechna ta energie, všechna ta práce,
se jen tak vyhodí, ani otlučená není ta porcelánová souprava,
jenže vy dostanete lepší set ve výprodeji v obchoďáku.
Z projekční kanceláře
do továrny,
přes oceán
do vašich dveří,
spotřební zboží neroste na stromech,
musí projít mnoha rukama.
LIZ studentka a sazečka stromů
MIKE šéfkuchař, cyklokurýr, sazeč stromů
ALLISON absolventka univerzity a sazečka stromů
OWAIN sazeč stromů a absolvent univerzity
ALDEN muzikant a překladatel
Titulky pro Vás vytvořili: Alex,Honzík a Pepa
Food Not Bombs a Kolektiv pro zvířata