Proměny českého zločinu
Kriminalisté a jejich speciální složky čelí od roku 1989 zcela novým druhům kriminality a zločincům, disponujícím milionovými částkami a vybavenými nejnovější technikou.Některé kauzy znamenaly zlomové okamžiky pro práci kriminálky, justice i pro celou českou společnost. Například kauzy "Opočenský" - nutná sebeobrana, "Orlík" či "Roubal", - nájemné vraždy, "Lehké topné oleje" - hospodářská kriminalita znamenaly pro vyšetřovatele tvrdou lekci a potřebu reagovat na dosud neznámé jevy.

S využitím unikátních policejních záběrů z akcí či rekonstrukcí, vzpomínek vyšetřovatelů, kriminalistů, policejních techniků se dozvíme o nových technických metodách jejich práce. Každý vybraný případ reprezentuje jednu metodu vyšetřování, sledování, vyhodnocování informací apod. Takže například uvidíme případy vyšetřené pomocí termovize, superprojekce, detektoru lži, testů DNA, počítačů, policejních agentů.

V návaznosti na to je zajímavé, zda získané informace stačily k odsouzení pachatele před soudem. Mnohdy až neuvěřitelné jsou také reakce tisku a veřejnosti. Zde stojí za zmínku působení televizí. Například jistá komerční televize málem zhatila zatčení orlického vraha Černého, neboť prozradila přísně utajovanou policejní akci v mimořádném přímém přenosu.

Díky jistému časového odstupu můžeme už hodnotit, jak policie a kriminálka obstála v přelomovém období 90. let. Nejde o žádné policejní PR, ale o celkovou reflexi zločinu v naší současnosti.

Nejlepší scény dokumentu:
vraždy a analýza DNA, placení zabijáci, lehké topné oleje, případ Opočenský, drogy (akce Bára)

Otloukánek
Druhý případ ze série Hrdelní zločiny se zamýšlí nad specifickým případem z roku 1973. Tehdy dvaadvacetiletá žena jménem Olga Hepnarová uskutečnila svůj úmysl zabít co nejvíce lidí najednou. S nákladním autem najela do lidí stojících na tramvajové zastávce na dnešní ulici Milady Horákové v Praze 7. Jejími oběťmi se stalo osm lidí a dalších třicet bylo zraněno. Bezprostředně po události prohlásila, že tato „nehoda“ byla úmyslná. Veřejně prohlašovala, že její čin znamená pomstu.

Za co se chtěla mstít? To byla hlavní otázka pro vyšetřovatele. Odpověď na tuto otázku měla také předurčit osud Hepnarové. Pokud skutečně svůj čin spáchala úmyslně, nemohl být vynesen jiný rozsudek než smrt. Ale pokud by se prokázalo, že byla duševně nemocná, nemohla by být souzena vůbec.

Dokument obsahuje dobové policejní materiály a hranou rekonstrukci průběhu dne, kdy Hepnarová uskutečnila svůj čin.

Chomutovský fantóm
První z dokumentů cyklu Hrdelní zločiny. Rekonstruuje největší kriminální případ v naší moderní historii, který přitáhl pozornost veřejnosti, kriminalistů a bohužel také komunistických politiků. Česká kriminalistika dosud nezaznamenala rozsáhlejší a dlouhodobější pátrání po neznámém sériovém vrahovi než onen pověstný „hon na chomutovského fantóma“ trvající od roku 1951 do roku 1958 v okolí Chomutova.

Osm let se kriminalisté marně snažili identifikovat sexuálního pachatele, který – jak bylo prokázáno později – spáchal více než 140 trestných činů. Václav Mrázek zabil 8 žen a jednoho muže, znásilnil desítky holčiček a pokusil se o sexuální útok v mnoha dalších případech. V dusivé atmosféře 50.let komunističtí pohlaváři nepovolili zveřejnění případu a otevřené pátrání, protože v lidově demokratické zemi přece nejsou žádní soudruzi, kteří vraždí…

Až když místní ženy hromadně odmítaly chodit do práce ze strachu před neznámým násilníkem, rozhodli se kriminalisté prověřit každého muže z Chomutovska, tedy asi 40 000 osob. Přesto vrah z této sítě unikl tím, že se přestěhoval na Kladensko. Byl chycen vlastně náhodou, při krádeži, a to díky profesionalitě místního pochůzkáře.

Státní moc chtěla z Mrázka udělat exemplární případ, což se také stalo. Během několika měsíců byl odsouzen a – přesto, že kriminalisté ještě neskončili s výslechy k dalším jeho zločinům – byl poslední den roku 1958 popraven.