Farmaření s přírodou
Případová studie úspěšného permakulturního systému Rakouská Sibiř, Lungau, 100km jižne od Salzburku, je nejchladnější oblast Rakouska. Zima je zde v údolí krutá a začíná velice brzy. Neobvyklý terén zde na Krameterhofu vyžaduje velice odlišný přístup k hospodaření.

Horští farmáři Sepp a Veronika Holzerovi vytvořili v 1500 m n. m. rajskou zahradu. Na této farmě funguje všechno trochu jinak než na okolních farmách. Chovají zde na příklad prasata Turopolje, vzácný druh z Chorvatska. Tady žijí spokojeně venku celý rok. Fantastický úspěch Seppa Holzera je výsledkem přírodního hospodaření na jeho 45ha farmě. Příběh tohoto úspěchu byl uveden na Expu v Hanoveru v roce 2000. Výstava Expo předvedla koncept udržitelnosti zemědělství v horských oblastech.

Za 30 let se Krameterhof stal symbolem toho, čeho lze permakulturou dosáhnout. Dobře ukazuje, jak může společnost fungovat, aniž by degradovala půdu. a jak si přitom může farmář vydělat na slušné živobytí. Od okamžiku kdy začal, Sepp Holzer porušil veškerá pravidla konvenčního hospodaření. Je příkladem pro farmáře na celém světě. Soudě na základě počtu návštěvníků na farmě, jeho neortodoxní metody budí obrovský zájem. "Třešně, roste zde spoustu třešní, mnoho různých odrůd."

Mezi 1100 a 1500 m n. m. rostou třešně téměř na hranici horského stromového pásma. 15 odrůd třešní, vysazených v různých nadmořských výškách, zraje v různou dobu. Farmář tak průběžně sklízí od června do září. Ovocná zahrada v 1500 m n. m. překvapuje svou druhovou pestrostí. Kiwi normálně potřebuje hodně tepla. Kaštanovník normálně také roste v teplých oblastech. I citrony... Najdete zde v Alpách ohromné množství středomořských plodin. Jak je to možné? Jaké je Holzerovo tajemství?

Celý život je postaven na jemné rovnováze ekologických systémů. Pokud se tato rovnována naruší, naruší se i schopnost přírody uspokojovat naše potřeby. Rostliny a hmyz přirozeně spolupracují. Pozorování jejich vztahů učí farmáře, jak být produktivnější bez znehodnocování půdy. Porozumíte-li tomuto procesu, pochopíte celou filozofii permakultury. Aplikací všech těchto znalostí farmář vytváří sebeudržitelné, ekologické partnerství. Potřebuje všechny partnery - zvířata i rostliny.

Pak může být farmář spokojen. Rozmanitost přináší odměňující sklizeň, bez znehodnocování zdrojů pro příští generace. Na rozdíl od dnešního industrializovaného zemědělství, půda je zde každým rokem bohatší, její úrodnost se neustále zlepšuje. V konvenčním zemědělství se půda pravidelně orá a ošetřuje chemickými látkami, utužuje se těžkou mechanizací, nemůže dýchat a je chudší a chudší každý rok. Monokultura vyžaduje vysoké dávky hnojiv a pesticidů. Je to soustavný boj proti přírodě.

Výsledkem je, že mnoho rostlin a živočišných druhů vymírá. Podzemní voda je otrávená. Chuť a výživová hodnota plodin se ztrácí. Z dlouhodobého hlediska výživa lidské společnosti trpí. Ironicky, intenzivní hospodaření je neefektivní. Využívá více energie a zdrojů, než produkuje. Vysoké náklady na produkci, skladování, přepravu a marketing narůstají každý rok. Vstup energií je mnohem vyšší než kalorická hodnota sklizně. Dnešní zemědělství je ztrátové. Funguje pouze za podpory obrovských dotací.

Každý rok je téměř 50% rozpočtu EU vydáváno na udržení neefektivního moderního zemědělství. Ovšem příroda také platí vysokou cenu. Lokální ekosystémy jsou zničeny. Půda se ztrácí díky erozi a nedostatku živin, krajina se stává holou a neúrodnou. Celé údolí, kde Sepp Holzer žije, je též pokryto monokulturou nekonečným smrkovým lesem. Podle Holzera je problém v tom, že smrky mají mělké kořeny. Ty nejsou schopny stabilizovat prudké kopce Lungau. Výsledkem této "smrkové pouště" jsou eroze půdy a povodně v údolích.

Na ochranu před nevyhnutelnou pohromou je potřeba stavět přehrady. V 60. letech se Sepp Holzer rozhodl přejít na permakulturu. Již 40 let vytváří úrodnou krajinu plnou rybníků a teras. Terasami se inspiroval na rýžových polích v Asii, kde zabraňují ztrátám vody a minerálních látek. Jaro v Lungau. Sepp si pronajal nový kus země. 5 ha svažující se louky. Nejdříve vyrobí terasy. Jedna z mála příležitostí, kdy používá těžkou techniku. "Bagr terasuje kopec, aby se zastavila eroze půdy.

Půda a vláha se zadrží na místě." "Když přijdu k novému kusu země jako je tento, nejdřív musí být zterasován. Něco to samozřejmě stojí, ale je to velmi ekonomické. Nemusím zavlažovat, hnojit a nepotřebuji drahé vybavení. Jakmile je tato práce jednou hotová, zůstane hotová po generace." Sázení začíná ještě během doby, kdy bagr dělá terasy. Bude zde zasazeno více než 1500 ovocných stromků. Ovocný les s mnoha druhy. "Nyní sázím švestky, jabloně, hrušně a další. Zasadím strom a přidám kameny, pokud je mám.

Pak přijde na řadu směs semen. To je ta nejdůležitější věc. V této směsi semen jsou zeleniny, podpůrné rostliny, květiny, plané i vzácné rostliny. Je tam 40-50 různých rostlin." Setí probíhá jednoduše, semena se rozhodí všude, kde je místo. Různorodost rostlin a jejich kořenový systém stabilizují půdu, zabraňují erozi. Jarní práce jsou hotovy. Nyní je čas sledovat, jak všechno roste a kvete. Už za několik týdnů jsou na terasách vzrostlé rostliny. Sepp a Veronika Holzerovi obhospodařují svou půdu společně 30 let.

Zemědělství je jejich životní styl. Každá procházka po farmě je plná nových objevů. Z každého čtverečního metru se dá něco sklidit. Podél cesty roste dokonce i hlávkový salát. Sepp Holzer se naučil všechno pozorováním přírody. Jeho zkušenosti jsou jediným zdrojem znalostí, kterému věří. Už jako dítě si Holzer tajně vytvářel malé zahrádky a pozoroval přírodu při práci. Objevil, že čím větší je rozmanitost rostlin, tím méně se tam vyskytuje škůdců a tím stabilnější je celý systém.

Využil tuto znalost na Krameterhofu při sesazování rostlin do skupin, kterým říká "rostlinné rodiny". Tisíce ovocných stromů a keřů jsou obklopené saláty, zeleninou, obilím a mnoha druhy bylin. Vedle ovocných stromů najdete náprstník nachový. Tento barevný chaos má svůj účel. V "rostlinné rodině" jedna rostlina podporuje potřeby druhé - vlhkost, dusík, živiny. Co jedna rostlina vyloučí, druhá přijme. To šetří farmáři spoustu práce. Rostliny hnojí a poskytují vlhkost jedna druhé.

"Když máte tu správnou vegetaci, a je jedno, jestli to jsou ovocné stromy nebo zelenina, vidíte, jak se rostliny fantasticky vzájemně regulují. Potřebujete rostliny s hlubokými, středně hlubokými a plochými kořeny. Rostliny s hlubokými kořeny vytahují vláhu a živiny z hloubky 3-4 metrů, poskytují přebytky i stín rostlinám s plochými kořeny, které proto neuschnou. Je to výměna, jedna rostlina pomáhá druhé. Nemusíte si dělat starosti, jestli je někde příliš sucho nebo příliš mokro, když pracujete se půdou správně.

Musíte jen naslouchat a pozorovat. To je ta nejdůležitější věc." Sepp Holzer má na rozdíl od většiny farmářů rád kameny. Jsou všude na jeho terasách a mají své výhody. Drží se pod nimi vlhkost, užitečná pro okolní rostliny. Tato jedlá houba profituje z vlhkosti pod kamenem a z tepla, které z něj sálá. Kameny akumulují sluneční záření a slouží jako radiátor pro okolní rostliny. Například tato skalní stěna. Vytváří své vlastní mikroklima, které umožňuje růst i citlivým rostlinám v této nadmořské výšce.

V 1300 m n.m. najdete rostliny, které byste tu nikdy nehledali. Dýně rostoucí na skalnatém podkladu. Sepp Holzer říká těmto skalnatým místům tepelné pasti. Experimentuje s teplomilnými rostlinami. Díky kamenům zde roste i vinná réva. Plevele nebo škůdci -Holzer to takto nerozlišuje. Každá rostlina a hmyz má svoji užitečnou funkci. Krameterhof je organická farma, fungující bez chemických látek. Holzer nepoužívá žádná hnojiva, ani pesticidy. Klíčem k úspěchu je harmonie rostlinných společenstev.

Jejich rozmanitost brání tomu, aby se jedna přemnožila. I takzvané plevele plní důležitou roli. Zde je rostlina, které si Holzer cení. Bolševník velkolepý. Zde je patrný důležitý princip permakultury. Každý druh plní několik důležitých funkcí. Je užitečný v mnoha různých ohledech. 3 m vysoký bolševník produkuje mnoho biomasy Obrovské květy dávají nektar včelám, včely dávají Hozerovi med. Když stonky uschnou, Holzer je sklízí. Sklízí semena, kterými krmí ryby, nebo je prodává do zvířecích obchodů.

Suché stonky se také dají použít jako palivové dřevo. Dokonce se z nich dá vyrobit australský hudební nástroj didžeridu. Zvířata mají v permakultuře také svoji roli. Holzer odpozoroval životní styl myší, králíků a vysoké zvěře. Sází jejich oblíbený salát a byliny, takže úrodu nechávají na pokoji. Jak je patrné z této okousané rostliny, funguje to. Proč by chodili na obilí, když můžou mít salát. Hlodavci mu za to děkují tím, že kypří půdu a roznášejí kořeny rostlin, čímž je množí.

Proč by zde nemohla žít také prasata? V permakultuře mají také své místo. Holzerova prasata si život tady nahoře užívají. Žijí venku po celý rok a šetří mu mnoho práce. Rytím v zemi kypří půdu mezi kořeny stromů a vyvýšenými záhony a zabraňují jejímu utužení. Jakmile odvedou svoji práci v jednom sadu, vpustí je do dalšího. Neustále ryjí. Holzer nazývá svá prasata nejlepšími zahradníky. Holzer rád experimentuje s novými metodami. Neustále posouvá hranice možného. I tlející kmen může ještě sehrát svou roli.

Očkuje do něj spóry hub. Za pár měsíců se zde budou sklízet houby shitake. Holzerovi každý říkával, že se snaží o nemožné. Ale on ví, že bude sklízet své vlastní houby tam, kde by se konvenčním farmářům ani nesnilo. Voda přináší život. Holzer si je plně vědom její důležitosti ve zdravém ekosystému. Když převzal Krameterhof, rozhodl se koupit všechny prameny v okolí. Za uplynulých 30 let tohoto opatrovnictví využil vodu skutečně dobře. Založil přes 70 rybníků a vodních zahrad o ploše více než 3 ha.

Rybníky, příkopy, trubky. Holzer využívá vodu různými způsoby. Vodní elektrárna vyrábí dost elektrické energie na zásobení celé farmy. Rybníky a mokřady překypují životem. Žije zde mnoho ryb, žab, vodních rostlin, hmyzu. Holzer navrhuje své rybníky jako přírodní prostředí. S kořeny stromů a mělčinami. Mladé rybky nacházejí úkryt před přirozenými predátory. Dravci i kořist se zde uživí, aniž by je Holzer musel krmit. Ryby využívají mělčin ke tření. Dokonce exotické ryby, jako je koi kapr, žijí v této nadmořské výšce.

Teplota vody je vysoká, opět díky kamenům, které Holzer umisťuje do každého rybníku. Zahřáty od slunce posléze pozvolna uvolňují teplo zpátky do vody. Vodní rostliny milují teplou tekoucí vodu. Zdejší klima je silně ovlivněno rybníky. Slunce se odráží od vodní hladiny do strání. Tím se vytváří unikátní mikroklima. Opět vzniká tepelná past. Tepelná past je výborná například pro třešně. Vyvýšené záhony mají také své mikroklima. Jsou navrženy tak, aby zabránily převládajícím větrům vysušovat a ochlazovat zem.

V létě vyvýšené záhony ani nenajdete, jsou pokryté květy. Holzer pěstuje staré odrůdy brambor. Je obtížné sehnat jejich semena. Také pěstuje nové křížence brambor exotických barev. Rozmnožování brambor semeny je v dnešní době v podstatě neznámé. "Toto jsou semena brambor. Používám je na generativní rozmnožování. Pro vytváření nových odrůd. Dva typy rostlin jsou opyleny hmyzem a zkříženy. Výběrem odrůdy, která vznikne opylením, můžu vybrat brambory nejexotičtějších barev.

Mám různé brambory. Úplně fialové, tmavomodré, tyto mají bílé okraje." Kříženec dvou zelenin, cukety a dýně. Černá kukuřice, jedna z typických odrůd domorodých Američanů. A tato barevná rostlina je jedlá. Divoký špenát. Na Krameterhofu přechází léto v podzim. Žito je zralé. Před 30 lety to začalo 1kg zrní. Dnes žito roste po celé farmě. V lese i podél cest. Tato "rostlinná rodina" obsahuje mnoho různých zelenin, jako na příklad salát nebo tuto kvetoucí čekanku.

Každá rostlina svým způsobem obilí podporuje. Například slouží jako potrava pro divoká zvířata. I sklizeň provádí Holzer po svém. Používá co nejméně mechanizace. Drahé stroje nejsou pro farmáře ekonomické, říká Holzer. Pár sklízí své cenné obilí tradičně ručně a šetří tím peníze za nákup a údržbu mechanizace. Obilí se dá se použít mnoha způsoby. Zrní se buď umele na mouku, nebo prodá. Nová sláma se používá na matrace pro hosty seminářů, které Holzer pořádá. Také slouží jako měkký podklad pro převoz dýní, jež se sklízí ve stejnou dobu.

Další pravidelnou sezónní činností na této farmě je sběr semen. Mnoho semen méně obvyklých rostlin se sklízí pro zachování druhu do budoucnosti. Semena jsou usušena a uskladněna v pytlích. Díky produkci vlastních semen jsou Holzerovi nezávislí na velkých semenářských společnostech. Semena také prodávají. Semena vzácných druhů, jako je tento hořec, jsou mezi jeho zákazníky velmi oblíbená. Holzerovi milují přírodu. Ale musí být také schopní obchodníci. Aby hospodařili ekonomicky, sledují základní princip - minimum práce, maximální efekt.

Zní to jako ráj. Nicméně stále zde zůstává spoustu práce na každý den. I v době sklizně je důležitá rozmanitost. Do prodeje jde mnoho druhů hub, zeleniny, ovoce, obilí, bylin, ryb. Na rozdíl od svých kolegů, Sepp Holzer není závislý pouze na jedné plodině. Jeho příjem je stabilnější, takže nepotřebuje dotace. Holzer také prodává své stromy. Prodává je se zemí, v níž rostou, a jež samozřejmě obsahuje rostlinné společenstvo. Tímto způsobem garantuje, že se každý strom ujme a poroste.

Produkce se skladuje ve sklepích. Jsou vyhloubeny v zemi a udržují si ideální teplotu. Ovoce zde vydrží čerstvé po celý rok. Holzer pronajímá své tři horské chaty lidem, kteří stojí o to vyzkoušet si jednoduchý život v přírodě a jíst produkty, které najdou kolem. "Pěstujte lokálně, prodávejte lokálně." To je další filozofie permakultury. Mnoho z jeho zákazníků za ním jezdí osobně, doprava je minimální. Ředkve a dýně pro místní restauraci. Kuchař trvá na nejvyšší kvalitě a oceňuje Holzerovu produkci.

Večer si hosté pochutnávají na čerstvé místní produkci. Za poslední tři roky narostlo množství zvědavých návštěvníků na Krameterhofu. Učí se staré zemědělské techniky sklizně, mlít obilí, péci chleba, vyrábět máslo. Sdílení svých obrovských znalostí s lidmi je další činností S. Holzera a jeho dalším dobrým příjmem. Více a více farmářů se účastní jeho prohlídek a seminářů. Farmáři začínají chápat, že nastává čas přehodnotit své praktiky. Stojí fronty na Holzerovy rady ohledně permakulturních metod.

Sepp Holzer má pro tyto farmáře velké pochopení. Chce jim pomoci začít znovu spolupracovat s přírodou a uvědomit si potenciál pro využití země prospěšným a produktivním způsobem. "Vytvořte přirozený cyklus a příroda bude pracovat pro vás, každá rostlina, každé zvíře. Sledujte procesy. Nebudete potřebovat velkou plochu země, nepotřebujete stovky hektarů.

S mnohem méně můžete žít dobrý život jako farmář. Spolupracujte s přírodou, nekonfrontujte ji." Před 40 lety, dávno před tím, než vznikl pojem permakultura, začal Sepp Holzer budovat svoji zelenou, soběstačnou, ekologicky stabilní farmu.

Dnes má jednu z největších fungujících permakulturních farem v Evropě. Přeměnil smrkovou poušť na farmu, produkující zdravé potraviny pro společnost, vodní energii pro farmu a prostředí, které zahrnuje zvířata, rostliny a půdu. Chce, aby se k němu připojili ostatní farmáři v údolí, a aby společně vytvořili celé panorama v permakulturním stylu. Klimaticky a ekonomicky je Lungau znevýhodněná oblast. Plán Seppa Holzera dává lidem novou naději. Alespoň se zdá, že si to místní farmáři, lesníci a i místní úřady myslí.

Přišli rozvinout jeho myšlenky. Na pravidelných setkání hledají způsoby, jak z těchto myšlenek vytěžit společný zisk. Permakultura, tak jak je praktikována zde na svazích údolí Lungau, ukazuje, že udržitelná budoucnost nemusí být snem. Pokud oni dosahují tak ohromných výsledků, představte si, čeho lze dosáhnout na typických farmách v nížinných oblastech Evropy. Dokázali, že udržitelnost je reálná možnost. Podíváme-li se na škody, které moderní zemědělství páchá na krajině, je to možnost, kterou bychom měli vzít brzy velmi vážně.

Titulky zpracovala Vlasta Kopsová, jejich tvorbu sponzoroval Jaroslav Svoboda (WWW.EKOZAHRADY.COM).

Farma pro budoucnost
Vždy jsem si myslela, že krajina Devonu je nejkrásnější místo na Zemi, je to pro mě velmi zvláštní místo, protože tam jsem vyrostla, a jedině tady jsem to opravdu nazývala domovem.

Jmenuji se Rebecca Hosking a pocházím z rodu farmářů. Ale byla to ta divočina spíš než farmaření, co mě v dětství fascinovalo. A to mě přivedlo ke kariéře tvůrce filmů o divočině. Dnes jsem tu ale zpět, abych byla farmářkou, a ve velmi zajímavých dobách. Nadcházející energetická krize nejspíš vynutí revoluci v hospodaření a změní britský venkov navždy. Bude to mít vliv na to, co jíme, odkud pocházíme a dokonce vážnou otázku, jestli bude dost jídla k našemu nasycení.

Pokud má naše farma přežít, musí se změnit. V tomto filmu budu hledat cestu, jak udělat mou devonskou farmu farmou připravenou pro budoucnost. Myslím, že když se lidé dozvědí, že jsem vyrostla na malé farmě v jižním Devonu, vždy si myslí, že jsem musela mít to nejúžasnější dětství. Když se podívám zpět, jak jsem tu vyrostla, myslím, že to byla opravdu pekelná nálož práce. Farmařili jsme jen trochu a z toho není moc peněz a spousta těžké práce, až to byla téměř otročina.

Táta často popisoval farmáře jako vylepšené obsluhovače toalet a má rodina, myslím, že jako mnoho farmářských rodin po celé krajině, chtěly něco lepšího pro své děti a měla jsem opravdu chuť opustit farmaření, najít si práci a zajistit si důstojné žití. Takže to jsem chtěla. A zatímco jsem někde dělala kariéru, můj táta a otec Phil pokračovali jako vždy v hezkém tradičním farmaření.

Ale teď je čas, abych se vrátila. Jde o to, že my oba s Philem, my... Řekl jsem, že už několik let přesluhujeme a měli bychom jít do důchodu, a spousta farmářů to udělala, ale my jsme drželi hospodářství v chodu a, ehm... jak dlouho to jen šlo, udržovat ho tak, jak jsme ho zdědili. Víte, s požitkem přemýšlím nad tím, že to někdo převezme, doufám v to. Ale nebude to jednoduché kvůli různým tlakům a věcem... nedostatek jídla, rostoucí ceny ropy... nebude to v žádném případě jednoduché.

Mnozí říkají: "Prostě to prodej". "To vydělá víc peněz než nekonečné lopocení na poli." Ale jak bych se mohla otočit zády k něčemu tak krásnému, co mě vychovalo? Každopádně, zajistit si živobytí a zároveň udržet při životě všechen ten život na statku, jako to udělal táta, je prvořadý úkol. Nepohodlná pravda je, že tato farma, přestože skýtá útočiště pro život, už nebude udržitelnější než jiné. Všechny farmy, co znám, včetně organických, jsou naprosto závislé na fosilních palivech, zvláště ropě.

Tato závislost je nebezpečná ze dvou důvodů: klimatické změny, o nichž všichni víme, ale je taky stále zjevnější, že nabídka ropy bude brzy nedostatečná. Ceny paliv v posledních letech nás zasáhly a trochu mi to připomíná zvonící budík. Nedávno jsem zjistila, že ochromující ceny paliv nám můžou trochu dát ochutnat, co přijde ve světě snižující produkce ropy.

Pokud je na tom něco pravdy, pak bude mou největší výzvou udržet naší farmu v blízké budoucnosti. Takže jsem se rozhodla vystopovat jednoho z nejrespektovanějších autorit ve svém oboru. Po znamenité čtyřicetileté kariéře geologa v ropném průmyslu pokračoval ve svém výzkumu malých vesniček na západě Irska.

Pro Dr. Colina Campbella jsou fakta o nabídce ropy jednoznačná. Přes prohledání Země rozličnými technologiemi a znalostmi, přes iniciativu a všechno, jsme nacházeli stále méně ropy v posledních 40 letech. A v roce 1981 nastal bod obratu, kdy jsme začali více ropy využívat, než nacházet a začli jsme vysávat, co bylo nalezeno dříve, prožíraje naše dědictví, dá se říct. Nemyslím si, že je tady vážná pochybnost o tom, že jsme blízko tomuto bodu zlomu.

Nějakému bodu obratu lidstva, dá se říct, kdy tato krizová energie pro hospodářství, což znamená jídlo a životy lidí, klesá. Vede se tu rozsáhlá debata o přesném datu a dopadu na produkci, ale opravdu si myslím, že to neřeší tu pointu. Nezáleží na tom, jestli k tomu dojde letos nebo za pět let. Záleží na tom, že po tomto zlomu budeme mít úpadek o dvě či tři procenta ročně, ale je obrovský rozdíl mezi růstem za 150 let, nebo úpadkem za 150 let.

Colin mluví o tom, že tento pokles bude znamenat nedostatek paliv a prodlouží ekonomický chaos. Musím s ním souhlasit. Nezáleží na tom, jestli to bude za dva nebo deset let, ten dopad na každou část našich životů bude kolosální. Největší starost mi ale dělá, jak se to dotkne zemědělství... což znamená naše jídlo. Většina lidí netuší, jak velmi se fosilní paliva zasluhují o to, že máme co jíst.

Koupila jsem ten sendvič těsně před vstupem na palubu a hodlám ho rozebrat a podívat se na všechny přísady. Začnu chlebem. Takže, někde na světě nějaký zemědělec musel vypěstovat obilí. Zaprvé, je v traktoru na naftu. Musí vyorat pole, potom vyplít pole. Potom musí nařádkovat semena do země.

A pak, aby obilí rostlo, nejspíš musí přidat nálož chemikálií, aby ochránil úrodu... fungicidy, herbicidy, insekticidy - vše z ropy. A pro živiny, chemická hnojiva.... a momentálně většina hnojiv pochází z přírodního plynu. Jakmile obilnina dozrála, musí se sklidit. Pak je zrno velkými ohřívači sušené a pak je řízené díky ještě více nafty ke zpracování. A tuto práci nedělá babička v obchodě na růžku. Ohromné průmyslové stroje vyrobily tento chléb.

Takže se můžeme pohnout dovnitř a šunka zřejmě pochází z prasete a to ještě s větší energetickou stopou, protože prase žere obilí. Jedno prase toho dokáže sníst skoro půl tuny. A pak, aby se neřeklo, tu máme malinký kousek salátu, který byl dopraven lodí, letadlem, nebo vypěstován ve vytápěném skleníku. Ještě jednou obrovská energetická hodnota. Všechny tyto přísady byly dohromady pečené a chlazené a dovezené míle daleko v chladících dodávkách, než byly poskládány do sendviče.

Tento sendvič v podstatě, jako téměř všechno jídlo, překypuje ropou a tímto způsobem, jakým produkujeme potravu dnes, pokud nemáme místo jako toto, můžeme začít v této zemi pěkně brzo hladovět. Má návštěva Irska mě přinutila přemýšlet nad hodně věcmi. Dokonce i náš malý statek by bez fosilní energie pěkně rychle zastavil produkci a my bychom zůstali odkázáni, no, na přírodní rezervy. A ty neuživí lidstvo. Je to tak vážné téma, odhaduju, že zbytek zemědělského světa musí být znepokojen stejně jako já. Možná někteří mají nápady, jak se pohnout vpřed.

A veliká konferce Sdružení Půdy o budoucnosti britského zemědělství se zdá jako dobré místo začít. Můžeme si všichni myslet, že jsme imuní protože můžeme do Tesca kdykoliv se nám chce uprostřed a něco si koupíme.. tento celý systém je v ohrožení. Jak nakrmíte Británii? Jak nakrmíte Londýn? 40% světové produkce pochází z přibližně 500 obrovských ropných ložisek, půl miliardová barelová ropná pole. Většina z nich... se určite strachuje.

A z toho co slýchávám, problém s energií se zdá bezpostřední. Zasáhne nás to do roku 2013, ne pouze jako ropná krize ale skutečně jako ropa a skutečný nedostatek energie. Zemědělci se budsou muset odtrhnout od používání starověkého slunečního světla... používání ropy a plynu k použití současného světla.

A to mě příjde ajko nejohromnější výzva, které zemědělství kdy čelilo, určitě od Průmyslové Revoluce, protože na to máme tak málo času. Bylo by skvělé kdyby se toho mohla zůčastnit vláda, ale pokud toho vláda nebude součastíá musíme to udělat bez ní. To jsou nové základy na kterých potravinový systém bude muset být založen, jinak jsme nahraní. Tato farmářská konference ujasnilo to, že nejsopu žadné jednoduché odpovědi.

Pokud naše farmy a mašinérie je tak hladovou po energii, jako jsou možnosti bez ropy? Alternativní energie se začínají objevovat a zakořeňovat v dnešní době. Která pravdepodobně bude bvyhovovat požadavkům? Na druhé straně v Kalifornni v ústavu Post Carbon Institute, je člověk, který radil obchodu, průmyslu a vládám jak zvládnout úbytek ropy. Richard Heinberg laskavě souhlasil, že si se mnou promluví přes Internet.