x "Krychli nelze rozdělit na dvě krychle, ani čtvrtou mocninu na dvě čtvrté mocniny, a obecně žádnou vyšší mocninu na dvě mocniny téhož stupně: objevil jsem úžasný důkaz, na který není na tomto okraji dosti místa."
Tuto poznámku napsal toulouský soudce Pierre Fermat někdy kolem roku 1637 na okraj stránky v Diofantově Aritmetice.
Důkaz tohoto tvrzení se ve Fermatově pozůstalosti nenašel, a je téměř jisté, že je Fermat nikdy nedokázal. Přesto se pro toto tvrzení ujal název velká věta Fermatova. Po více než tři staletí se mnozí slavní matematici (a taktéž méně slavní matematici, i matematičtí amatéři) snažili bez úspěchu tuto větu dokázat. Fermatova věta však odolávala. Až do června 1993, kdy se konala Newtonově ústavu v Cambridgi matematická konference, na niž se sjela řada expertů v teorii čísel, což je jedna z mnoha specializovaných matematických disciplin. Jedním z přednášejících byl čtyřicetiletý Andrew Wiles, profesor matematiky z univerzity v Princetonu. Posluchači se na jeho přednášce stali svědky snad největší matematické senzace tohoto století: Důkaz, který Wiles ve svých přednáškách nastínil, je důkazem Fermatovy věty.
Tento dokument B.B.C. popisuje životní příběh matematického génia Andrewa Wilese.