Mount Everest. 8848 metrů. Nejvyšší místo na Zemi. Úchvatný i smrtící. Ve dvacátých letech 20. století bylo dobytí této hory největší výzvou zlaté éry dobrodružství. Everest byl na hranici nebes, a mnozí věřili, že zde lidé nejsou schopni přežít. George Mallory byl ale jiného názoru. Everest je poslední velkou výzvou, která čeká na dobytí člověkem. Nejdivočejší sen. George Mallory snil o tom, že jako první člověk vyleze na Everest.

8. června 1924, oblečeni v montérkách a okovaných botách, byli Mallory a druhý lezec Sandy Irvine naposledy spatřeni 250 metrů pod vrcholkem hory. Pak se hora zahalila do mraků. Nikdy už nebyli spatřeni naživu. Mnozí věří, že 30 let předtím, než byl Everest oficiálně zdolán, George Mallory jako první člověk v historii stanul na vrcholu světa.

NEJDIVOČEJŠÍ SEN
75 let po zmizení Malloryho a Irvina se horolezec Conrad Anker zúčastnil expedice, která hledala jejich těla na Everestu. Conrade, ozvi se, prosím. Jsem v osmi tisících a stech, přepínám. Anker se odtrhl a šel dál sám. Conrade, jsi hluboko pod pátrací oblastí, musíš výše. Byl jsem zvědavý. Zastavil jsem se, otočil se... a tam bylo něco bílého. Nebyl to sníh. Byla to mapa. Světlá a vybledlá barva. Jako mramor. Když jsem přišel blíže, zjistil jsem, že tohle bylo tělo jednoho z prvních anglických horolezců. Zmrzlé na úbočí hory.

Na chvilku jsem si pomyslel, že bych možná měl jít dál. A nechat si to pro sebe. Potom... ...jsem si uvědomil, že proto tu jsme. Okamžitá porada, okamžitá porada týmu! Tady, počkejte... to je George Mallory. Panebože, panebože! - Vidíte? George Mallory. - Panebože. Cesty George Malloryho a moje se protly. Po 75 letech. Zavolala mi teta a řekla mi tichým hlasem, Susie, našli tělo mého otce na Mount Everestu. Byla jsem v úžasu, neskutečně šokována, byl to silný moment, dozvědět se, kde je můj dědeček a jak zemřel. měl otevřenou zlomeninu pravé nohy nad kotníkem. Smrtící na Everestu.

měl doširoka rozpažené ruce, jakoby se snažil zabořit prsty do nitra hory. Naposledy byl spatřen na hřebenu, jak směřoval západně k vrcholu. Našel jsem ho ale dál na východě. Takže Mallory zřejmě šel opačným směrem. Možná se vracel z vrcholu. Sluneční brýle, nezbytné proti zářivému lesku sněhu, měl v kapse. Takže se muselo již stmívat. S Irvinem byli k sobě přivázáni tenkým bavlněným lanem. Byli unaveni a dobiti. Energie jim došla, mysl nefungovala správně. Mallory překřížil levou nohu přes zlomenou pravou, aby ulevil bolesti.

A bylo otázkou minut, maximálně půl hodiny, než zemřel. Dosáhl Mallory vrcholu, téměř tři desítky let před prvním oficiálním výstupem? Objevili jsme hodně věcí u jeho těla. Dokumenty i dopisy, dokonale zachovalé i po 75 letech. Náramkové hodinky, které se zastavily v čase 5:10. Brýle, které měl uvnitř vesty. Výškoměr s rozbitým krytem a chybějícími ručičkami. Jeden důležitý předmět chyběl. Fotografie jeho ženy Ruth, kterou slíbil zanechat na vrcholu. Chyběla proto, že Mallory dosáhl vrcholu a zanechal ji tam? Jedinečná pocta jeho lásce Ruth?

Naposledy byl viděn 250 metrů pod vrcholem. Poblíž známého obtížného Druhého stupně severovýchodního hřebene. Pokud v roce 1924 Mallory dosáhl vrcholu, musel by s Irvinem překonat převis ve výšce 8750 m. Nikdy nebylo potvrzeno zdolání Druhého stupně volným způsobem. Každý, kdo ho dnes zdolává, používá železný žebřík, který do skály připevnili čínští horolezci v roce 1975. Chci se vrátit na Everest a zkusit zdolat Druhý stupeň, za stejných podmínek, jakým čelil Mallory.

Byl to prázdný převis, když k němu lezli Mallory a Irvine. Nikdo tam nikdy nebyl. Byl by to neskutečný kus horolezeckého umu, pokud by ho zdolali. Dobrodružství, risk... Někteří lidé tím žijí. Vyhledávají to. Chtějí posouvat vlastní limity. Mallory je jedním z nich. Mallory vyrůstal v Cheshire v severní Anglii. Svůj první výstup uskutečnil v rodné vesnici, Mobberley. Jeho otec byl v místním kostele vikářem. A právě zde jako malý kluk Mallory vylezl na špičku kostela.

Bylo mu sedm. Představte si to. Zde objevil k lezení opravdovou vášeň svého života. Věřím tomu, že někteří lidé, kteří lezou, se od nás trochu liší. Můj dědeček se nebál výšek, srázů a ničeho takového. Měl jiný způsob lezení, než ostatní. Jeho ruce a nohy jakoby doslova pozřely horu. A stejně jako vlna se přes ně valily. Mallory ve věku 19 let přijel na univerzitu v Cambridge. V době velkého kulturního rozmachu. Mallory přijel do Cambridge v roce 1905.

Pronikl do světa intelektuálního, sexuálního i sociálního poznání, do nepoznané společnosti. Zjevně disponoval pozoruhodným charisma, které přitahovalo okolí. Moje mysl je ve stádiu konstantní rebelie. A asi tak navždy zůstane. Byl to snílek. A v době svých velkých snů byl v Cambridge. A jeho sny se neodvratně proměnily v myšlenku na Everest. Byl to zlatý věk objevných výprav. Mallory se zbytkem světa sledoval výpravy USA, Norska a Británie, jak směřují na severní a posléze i jižní pól.

V roce 1912 kapitán Scott, legendární britský dobrodruh, zemřel při pokusu dobýt jižní pól jako první. Mallory byl jedním z těch, které tragédie inspirovala. Británie v té době čekala na úspěch, a hledala sama sebe. A logicky se nakonec její pozornost obrátila k Everestu, jako poslední možnosti. Takovému třetímu pólu. Badatelé vypočítali, že Everest je nejvyšší horou na světě. Žádný zápaďan ale nikdy nebyl blíže, než 40 mil. Malllory se stal posedlým horou, kterou nikdy neviděl.

Everest je nejvyšší horou na světě. Nikdo na ni dosud nevylezl. Její existence je výzvou lidskému odhodlání dobýt vesmír. Mallory nebyl posedlý jen Everestem. Zamiloval se rovněž do 21leté Ruth Turnerové. Od začátku si psali zbožňující dopisy. Drahá moje, toužím po tobě. Políbil bych tvé rty a díval se ti do očí, ty, ty, ty jsi mi nablízku a se mnou, silná, nádherná, milující a smějící se. Neumím najít slova, kterými bych ti popsala, co k tobě cítím. Co opravdu chci, je tě poznat a milovat, víc a víc. Tvoje nejdražší a milující, Ruth.

George a moje babička Ruth se do sebe v roce 1914 bláznivě zamilovali. Oba byli idealisté a hledali v sobě to nejkrásnější. Vzali se tři dny před začátkem první světové války. Mallory narukoval a opět se díval smrti do tváře. Bojoval na těch nejkrvavějších bitevních polích, jaké lidstvo poznalo. Smrt je zde všudypřítomná. Život mi připadá jako dar. Mallory byl svědkem krveprolití 1. světové války. Viděl umírat svoje spolubojovníky, necelé dva metry od sebe, rukou Němců.

Věděl, jak je život křehký. A chtěl ho proto prožít naplno. Chtěl jedinečné výzvy. A to byl ve 20. letech Mount Everest. Když válka skončila, Královská zeměpisná společnost v Londýně plánovala první výpravu na Everest. Potřebovala Malloryho pro jeho prvotřídní lezecké schopnosti. A on potřeboval její záštitu, aby zjistil, jak je Everestem posedlý. Mallory se zúčastnil expedice v roce 1921. Musel se k Everestu dostat z Tibetu, což bylo na severu. Nepál je odmítl vpustit k Everestu z jižní, snazší strany.

Z té se odehrál první oficiální výstup v roce 1953. Po dvouměsíčním putování, Mallory konečně uviděl dlouho očekávanou horu. Jako nejdivočejší zhmotnění snu, Everest, drsný gigant. Fenomenální bílá špice, kolosální hora zahalená do sněhu. Bájná Mekka všech horolezců. Když viděl Everest poprvé, popsal ho téměř jako protivníka. Je krásný, ale zároveň i šeredný, hrůzu nahánějící, jako obr. Nebyly žádné mapy, nikdo neznal tamější terén. V této první výpravě, v roce 1921, bylo nezbytné, aby tým našel cestu, která jej dovede k hoře.

Měsíce vedl Mallory výpravu, hora mu ale unikala. Nakonec na konci srpna našel to, co hledal. Ohromné ledovcové údolí, které se vlnilo podél dalších gigantů. Až k úpatí Everestu. Moje nejdražší Ruth, našli jsme cestu k Velké hoře. Na konci údolí byla 300 metrů vysoká hora sněhu a ledu. Vedla k hřebenu, který Mallory pojmenoval Severní sedlo. A dále pokračovala na špičku světa. Našli jsme cestu k vrcholu, pro kohokoliv, kdo se chce odvážit podstoupit tohle dobrodružství.

Těžké sněžení, které následuje po srpnových monzunech, okamžitě znemožňuje pokusy o výstup. Museli se vrátit. Za 6 měsíců se Mallory ale vrátil. Tentokrát s filmovou kamerou, aby Everest mohl předvést světu. Vylezl výš, než kdokoliv jiný. Později, když Mallory vedl nosiče k hoře, došlo k tragédii. Přišlo těžké sněžení, dostali se na jedno křehké místo na mohutném sněhovém pásu, a spustili lavinu. Moje nejdražší Ruth, 7 statečných mužů zahynulo. A je to moje vina. Takové věci zůstanou v paměti navždy.

A nemůžu to nijak napravit. Když se po té události s lavinou George vrátil do Evropy, nechtěl se vrátit na Everest. Chtěl se jen vymanit z myšlenek na nebezpečí a na tu lavinu. Byl pryč po dva dlouhé roky, chtěl se proto vrátit zpět domů ke své ženě a rodině. Měli tři děti. Moje matka byla prostřední z dětí. A myslím si, že v té době začínal uvažovat o tom, že chce být víc doma, trávit více času s Ruth, a více se věnovat růstu jeho dětí. Plánovala se ale nová expedice. A Mallory se jí zoufale chtěl zúčastnit.

Navzdory přání Ruth. Miluji tě a ty mě. A naše štěstí by mělo trvat navěky. Chci ale tebe. Měli bychom být pořád spolu. Sdílet naše myšlenky, radosti i zármutky. Nemůžeme žít odděleně, patříme k sobě. Zažívám hrozná muka a nevím, jak z nich ven. Bylo by hrozné odjet pryč a nebýt doma s Ruth. Bylo by ale ještě hroznější vidět ostatní, jak dobývají vrchol beze mě. Mallory bezpochyby velmi miloval Ruth. Byla to jeho láska, zdomácnělá a milující. Představovala pro něj vše, co považoval za domov, rodinu a nížinu v Cambridge.

Everest ale pro něj představoval vzrušení, dobrodružství, vizi, mystično. Byl sevřen mezi dvěma mlýnskými kameny. Počátkem roku 1923 došlo ke krizi, když Mallory doplul do Ameriky, aby vyprávěl o Everestu. Horolezec z Everestu v New Yorku. Byl hvězdou v Klubu cestovatelů v New Yorku. Představuji si to obecenstvo. Jak sedí na kraji sedaček, když jim Mallory vyprávěl, o štiplavém větru, nechuti k jídlu, mrazu. Novinář z New York Times mu položil otázku, proč chce lézt na Everest.

Mallory odpověděl legendární replikou. Protože... ...tam je. Tři slova, která se možná stala slavnějšími, než sám Mallory. Domnívám se, že v Mallorym byla hluboce zakořeněna víra v osud. Hora zůstala nepokořena, a výzva tu tedy stále zůstává. A on je zaklet v tom téměř pohádkovém vztahu s tou horou. Byl tam dvakrát a musí se tam vrátit potřetí. Myslím, že těžce nesl myšlenku, že by někdo využil jeho poznatků a dostal se tak na vrchol bez něj. Vždyť to byla jeho cesta a jeho hora.

Je poněkud překvapující v někom, jako byl Mallory, najít sobectví. Horolezci mají ale tuhle vlastnost hluboko v nitru ukrytu. V 38 letech měl Mallory poslední šanci dobýt horu. Conrad Anker půjde ve stopách Malloryho. Povede vlastní expedici na Everest a Druhý stupeň. Conrad chce během výstupu otestovat oblečení a boty, vyrobené podle věcí, nalezených na Malloryho těle. Chci použít tyhle repliky, abych viděl, jaké to pro Malloryho bylo, když se v roce 1924 snažil zdolat Everest.

Stejně jako Mallory, i Anker se zmítá mezi vášní pro Everest, a láskou ke svojí rodině. Moje rodina je znepokojena tou výpravou. Jedu na Everest, smrtící horu. Stojí to za to? Stojí to za to riziko zanechat tu děti napospas? Proč tam jedeš? Budeš v bezpečí? Víš, že tě miluji. Vidím to jako dnes, jak jsem se snažil to rodině vysvětlit, že je to bezpečné, hezké a impozantní, jet na Everest. Stejné odpovědi, jaké měl Mallory pro Ruth. Vím, jaké je to být manželkou horolezce, a vím, jaké je to být ženou horolezce, co se nevrátí domů.

Jennifer byla vdaná za jednoho z nejlepších amerických horolezců, Alexe Lowea, Conradova lezeckého partnera a blízkého přítele. Pár měsíců po nálezu Malloryho těla, byli Conrad s Alexem na výstupu, když si hory vyžádaly další život. Zasáhla nás v Himalájích lavina, když jsme s Alexem lezli. Byl jsem od něj metr, když zemřel. Mohli jste na něm vidět, jak je ponořen do světa viny a žalu, a říká si, že mohl nějak zabránit Alexově smrti. Po téhle tragédii jsme spolu zůstali v kontaktu, a nakonec jsme se do sebe zamilovali.

Nebyla to jen láska k Jennifer, ale i k chlapcům. Jennifer opravdu musí mít ráda horolezce, když mi dovolila vstoupit do jejího života, oženit se s ní a adoptovat její syny. Ví, že je to nebezpečná práce. Kluci? Co na to říkáte? - Páni. - Dobrý bože! Co myslíte, jdu v tom na Halloween, nebo na Everest? - Nějak jste ztratili řeč. - Jsi jako Inspektor Gadget. Měli byste mě brát vážně. Ani ty to neoceníš? Je úžasné pomyslet na ty chlapy, co takhle lezli na horu. - Lezl bys v tomhle na Everest? - Ne. - A co by sis oblékl? Nelezl bych na Everest.

Před odjezdem si Mallory musel zvolit svého partnera. Mezi kandidáty byl 21letý student chemie, Andrew "Sandy" Irvine. Horolezecký nováček. Můj velký strýček Sandy Irvine žil život naplno. A přijal by jakoukoliv výzvu, která se mu naskytla. Miloval divadlo, automobily, ale zejména miloval ženy. A měl aférku se svojí nevlastní matkou. Byl to hrozný skandál. Sandy Irvine byl ale hlavně sportovec. Když přišel na Oxford, byl vybrán, aby se zúčastnil závodu mezi školami Oxford a Cambridge.

Každoroční závod lodí byl vždy prestižní událostí. Jeho loď vyhrála. A co se Mallorymu na Sandym líbilo, byla neobyčejná schopnost pádlovat i navzdory bolesti, umění sáhnout si až za hranici lidských možností. Byl tu ještě další důvod, proč si vybral Irvina. Mallory potřeboval někoho zručného, kdo vyrobí kyslíkové přístroje, které jsou nezbytné ve velkých výškách. A na rozdíl od Malloryho byl Irvine velmi praktický. Sandy požádal komisi pro Mount Everest o set z roku 1922 a plány.

A trávil hodiny a hodiny v jeho pokoji v Oxfordu. Snažil se set připravit, vylepšit, odlehčit a zpevnit. Aby jej horolezci mohli používat s větší jistotou. A tak fakt, že Sandy byl velmi šikovný s technikou, znamenal v mysli Malloryho, že je to ten správný partner. Conrad Anker si rovněž vybral mladého partnera, Angličana Leo Houldinga. Stejně jako Irvine, i Leo je mladý a silný sportovec, který nikdy nelezl ve velkých výškách. 30metrový Druhý stupeň bude nebezpečnou zkouškou neznáma.

Dobře si uvědomuji nebezpečí výšek a proces aklimatizace. Nikdy jsem tak vysoko nelezl, takže nevím, jestli nebudu jeden z těch, co ty faktory nezvládnou. Nechci Conrada zklamat a jsem si jistý, že Irvine se cítil podobně. Leo nebyl nikdy v těch výškách. Nezná to tam. A nemůžete jen tak přijít do nemocnice a podstoupit testy, které vám řeknou, že to ve výškách v pohodě dáte. Někteří to opravdu dají v pohodě. Už jsem ale viděl schopné lidi, co se hroutili z bolesti hlavy.

Pozvánka lézt na nejvyšší horu světa s Conradem, jedním z nejlepších horolezců jeho generace, je ohromná pocta. Pozvánka pro Irvina od Malloryho, nejlepšího horolezce té doby, k výstupu na Mount Everest, musela být něco nepředstavitelného. Obrazně řečeno se vznáším. Půjdeme až na vrchol. I kdybych měl zemřít, neexistuje krásnější smrt, než při pokusu pokořit Everest. 29. února 1924, Mallory vyplul z Liverpoolu, poté, co Ruth dal slavnostní slib. Když můj dědeček odjížděl z Anglie a od tety Ruth, řekl jí, že zanechá její fotografii na vrcholku Mount Everestu.

Myslím, že si byl jistý, že tam vyleze a tu fotografii tam zanechá. Svět pozoroval, jak Mallory s Irvinem vyplouvají na třítýdenní výpravu do Indie. V březnu se výprava vydala na 550km pochod. Vzdáleni 8000 km od sebe, si Mallory a Ruth pravidelně psali. Kurýři převáželi dopisy přes celý svět, a po měsíci napětí se konečně dostaly k tomu druhému. Moc mi chybíš. Vím, že jsem byla spíše nepříjemná, než milá, a je mi to moc líto. Byla jsem nešťastná, že jsi se mnou tak málo.

Moc a moc tě miluji, můj nejdražší. Tvoje milující Ruth. Má nejdražší, na podzim jsme zažili krušné časy. Díky tvým dopisům jsi mi mnohem blíž. Kéž bys byla se mnou. Vztah Malloryho, Ruth a Everestu můžeme považovat za milostný trojúhelník. Když byl doma s Ruth, snil o Everestu. Když byl na Everestu, snil o Ruth. Až do určitého bodu, dokud se nedostal do blízkosti hory, která ho nakonec přemohla. Karavana 300 velbloudů a 70 nosičů na cestě skrz Tibet. Zásoby obsahovaly také 4 bedny šampaňského Montebello a 60 konzerv křepelčí paštiky.

25. dubna dosáhla karavana výšky 5360 metrů, a posledního průsmyku před Everestem, Tangland-La. Z Tangland-La je poprvé vidět úchvatný Everest, co? Ano. A je odsud vidět 5 nejvyšších hor na světě najednou. To je Everest. Páni. Je o hodně vyšší, než ty ostatní. Je to fakt něco neskutečného, nikde žádné hory, a najednou vyjedete sem nahoru a zničehonic se vám zjeví, a zničehonic se vám zjeví v celé své kráse, Chomolungma, bohyně Země, hora, kterou Everest... Tohle je jedna ze starých fotek, kterou vyfotili 26.4.1924.

Je to něco úžasného. Vidíš tady ten Everest? To je Mallory, Irvine, pár jejich šerpů a kůň. To je skoro to samé místo, že? Hodně blízko. A šli sem tři týdny z té plošiny, aby spatřili Everest. A šli pěšky, pochodovali každý den. Zatímco my jsme sem jeli džípem... 29. dubna Mallory s Irvinem založili operační centrum, nebo-li základní tábor, 20 km daleko od hory. Stejně jako Mallory, i Conrad bude spoléhat na šerpy, kteří jsou zvyklí na vysokou nadmořskou výšku.

Pořád je to ale nebezpečná hora. Zemřelo na ní přes 200 lidí. A mezi nimi i mnoho šerpů. Nejdůležitější je bezpečnost. Vrátit se s deseti prsty na rukou i nohou, jedním nosem. - Dvě oči. - Ano, dvě oči, jasně. A když na nás budete něco pozorovat, budeme vypadat nemocně, tak nám to řekněte, a pošlete nás dolů. Než člověk vyrazí na expedici, měl by podstoupit posvěcující rituál, který se jmenuje "Puja". Stejně jako je pro nás Chomolungma bohyní Země, tak je bohyní i pro Tibeťany a šerpy.

Bezpečná cesta závisí na dobré "Puje". Ať vás bohyně provází. Hodně štěstí. Mniši z blízkého pradávného kláštera uvítali Malloryho se smíšenými pocity, když se vydal k jejich posvátné hoře, Chomolungmě. Přesně před 83 lety, 15. května, sem Mallory se svým týmem přišel za posvěcením od Lámy. Láma uvítal podivné bílé horolezce, nebylo to ale vřelé setkání. Láma sice expedici posvětil, zároveň ji ale stroze varoval. Mluvil o nadcházející katastrofě, o proroctví, že démoni hory každého horolezce zapudí z Everestu.

Mniši dokonce vytvořili velmi hrůznou ilustraci, na které bohové kopím sráží zápaďany do pekel. Pro Malloryho to musel být frustrující zážitek. Určitě nebyl pověrčivý, ale muselo to pro něj být těžké, v tomto prostředí a v době třetí expedice, aby nevnímal tu atmosféru, jak houstne těmi signály, narážkami a pověrami. Navzdory zlým předtuchám, Mallory věřil, že tentokrát horu zdolá. Počasí mu přálo. Plánoval dosáhnout vrcholu v polovině května, aby předstihl sníh, který přichází s monzuny.

2. května 1924 vyrazil ohromný zástup šerpů a horolezců ze základního tábora. Moje nejdražší Ruth, myšlenky na tebe mě budou provázet v těch nejdůležitějších rozhodnutích. Dychtím po začátku velké události. Mallory si uvědomoval, že způsob dobytí Everestu byl založen na systému táborů, téměř ve vojenském stylu. Kousek vyleze nahoru, pak se vrátí dolů, aklimatizuje se a zase jde nahoru. Takhle aklimatizace funguje. Oni tu techniku vymysleli a na Everestu se používá dodnes.

Conrad a Leo následovali Malloryho trasu skrz ledovcové pole, až k táboru 3. Určitě nemůžete zanedbat aklimatizaci. Musíte být poctiví a těžce makat. - Jsme tu, Leo. - Konečně. Tábor 3 z roku 1924. Výška tábora 3 vás opravdu prověří a ukáže nepříjemné vedlejší účinky. S každým nádechem do sebe dostanete jen několik molekul kyslíku. Je to šílené. Nemáte chuť k jídlu, třeští vám hlava, i nejjednodušší úkoly vám dávají co proto. A to vám pořád chybí vylézt ještě 2 800 m k vrcholu Everestu, který vás vyzývá.

Někde nad táborem 2 Mallory s Irvinem poprvé poznali špatné počasí. Přišla bouře, teplota poklesla. Mallory zjistil, že nebude tak jednoduché zlézt Everest. Děvče moje nejdražší, byl jsem jako osamělý kůň a dorazil jsem první k táboru 3. Pod kameny je všude ledovec. Boty mi zmrzly na nohách. Byl jsem pěkně deprimovaný z té situace. Miluji tě navždy, drahá. - Zkusíme to? - Jasně, jsem zvědavý, - jak to bude fungovat. - Tak to zkusíme. Umíš si představit lézt s tímhle?

Takže mám na sobě všechny ty vrstvy. Mallory s Irvinem na sobě v roce 1924 měli sedm vrstev, největší rozdíl je ale tady, v botách. Jinak ten zbytek je ale dobrý. Jen ty boty, když je porovnáš s tím, co nosíme dnes, tak vypadají docela nevhodně. V okovaných botách a montérkách, Conrad a Leo vyráží k hoře. Byli jsme skoro na tom místě, kde sedm Malloryho nosičů přišlo o život v lavině. Stejně jako v roce 1924, i dnes jsme k sobě byli přivázáni tenkým bavlněným lanem.

Conrad vysekává stopy do strmého ledového pole Malloryho technikou. Tohle je skutečná horská trasa. Když uklouznete, spadnete 300 metrů na úpatí hory. Musíme být opatrní, jsou tu průrvy, nebezpečí lavin... Když stojíte na hraně průrvy, vidíte tu hloubku, jak mizí dole v ledovci, desítky metrů hluboko. Nebezpečné je ale to, co nevidíte. Můžete jít přes sněhový most jen několik desítek centimetrů, a pak se propadnete a padáte vstříc jisté smrti. - Je hluboká, co? - To jo.

Jsem za mostem! 3 metry lana! Opatrně, příteli. Je neskutečné, že byli schopni se dostat do 8 750 metrů, v něčem, co bych nazval oblečení do lesa. - Dobrá práce, Leo. - Ty taky, Conrade. Jsem hotový. Roku 1924 byl Malloryho tým byl zasažen počasím tak krutým, že se Sandy Irvine obával o svůj život. 10. května. Příšerná noc, s větrem a sněhem. Nevím, jak to stan mohl vydržet. Skoro jsem nespal. A ve stanu bylo vše pokryto asi pěti centimetry sněhu. Ráno mě příšerně bolela hlava.

Irvine trpěl výškovou nemocí. Jeho role jako Malloryho lezeckého partnera byla ohrožena. Nepříznivé podmínky zahnaly tým zpátky do základního tábora. Když tam došli, zjistili, že dva šerpové zemřeli. Místo příprav na výstup pohřbívali lidi v základním táboře. Muselo být zvláštní pro Irvina se s tím srovnat. Jeden z našich poddůstojníků náhle dostal mrtvici. Zřejmě díky krevní sraženině v mozku z omrzlin na prstech. Ten chudák zemřel kilometr od základního tábora.

Mezitím Mallory plánoval další nebezpečný pokus o výstup. Nedovolil si ale sebemenší zmínku o utrpení týmu v dopise, který napsal své nejstarší dceři, Claire. Zlatíčko moje, dnes není silný vítr, je hezké, teplé počasí. Poprvé si děláme odpolední čaj a dokonce servírujeme i koláč. Neuděláme si čajový dýchánek, někdy v srpnu, s měkkým, teplým koláčem a nebýt ničím vyrušováni? Tatínek je pěkně nenasytný, viď? Byla už polovina května a brzy mělo začít sněžit. Období monzunů nastává každý rok začátkem června.

A přináší husté sněžení. Lezení je nemožné. Byla před námi stejná výzva, jaké čelil Mallory roku 1924. Byl téměř konec sezóny, a pokud bychom na horu nevylezli před příchodem monzunů, měli bychom hodně velký problém. Ve výšce necelých 7 tisíc metrů, Conrad a Leo začínají samotný výstup na Everest. Jsou na jednom z nejvíce zrádných míst hory. Gigantické pole plné ledu a sněhu, které vede na Severní sedlo. Odrazový můstek k výstupu na vrchol. Navzdory moderní výbavě, výška těžce doléhá na Lea.

Takhle vysoko jsem poprvé. Člověk se pohybuje tak zoufale pomalu. Je to neskutečné, nechce se věřit, že ujdete dva kroky a dojde vám dech. A výš to bude ještě horší. S okovanými botami a bez vodícího lana, Mallory vedl útok na Severní sedlo. Vysekával schody a nazval to velkou bitvou o přežití. Dobytí Severního sedla bylo triumfem. Užíval jsem si souboj s ledovou stěnou a sekání schodů. Poté jsem byl vysílen k smrti. Když se díval zpět do údolí, byl výše, než jsou nejvyšší hory v Evropě a v Americe.

Vrchol byl ale stále téměř o 1 800 m výše. Zde na sedle Mallory založil svůj spojovací most k Everestu, tábor 4. Dále na hoře plánoval další tábory. Měly ho dostat do bezprostřední blízkosti vrcholu. Mallory měl neustávající kašel, Irvine trpěl průjmem. A zima je neustále obklopovala. Moje drahá Ruth, nemůžu spát. Ruší mě neustávající kašel, co mi sžírá vnitřnosti. Závany větru doráží na naše stany, třesou s nimi, a hrozí, že je vytrhnou ze skob. Nikdy jsem nepoznal více odhodlaného a trpkého nepřítele.

Ve výšce 7 200 m Conrad a Leo naposledy testují Malloryho výbavu. Teplota náhle padá na -20°C. Jsou ve vážném nebezpečí vzniku omrzlin. - Děkuji, Minvo. - Není zač. Bože. Bože, dovedeš si představit jít do osmi a půl kilometru v těch botách? Myslím si, že když byli v pohybu, šlo to. Když se ale zastavili, čas začal ubíhat. Byli v jiné pozici. Myslel jsem, že zmrznu. V 6 800 metrech Mallorymu asi omrzl jeden prst. Komentoval to tak, že je to zlé, ale ne až tak zlé. A pak ještě Louovi řekl, že by mu nevadilo přijít o ten prst kvůli tomu výstupu.

A kdybych byl na jeho místě, asi bych si pomyslel to samé, protože to byl zlatý věk expedic. To je ono. Rozehřejte se... Bože. Špatné počasí blokuje Conradovi cestu. A monzunové sněhy se blíží. On i Leo riskují, že je sníh uvězní na hoře. Bez možnosti záchrany. Byly to stresující chvíle. Co budeme dělat, polezeme do druhého týdne v červnu? Monzun nás dohání. Zavolal jsem Jennifer a řekl jí, že to riziko za to nestojí, abych ji a rodinu takto ohrožoval. A že se vrátím domů.

Doba se krátila, věděla jsem o příchodu monzunů, sledovala jsem satelitní předpověď počasí a řekla jsem mu: "Dívám do počítače, a vidím tu ohromnou zeď, která představuje monzun. Musíš si být jistý, že to zvládneš. Pokud máš šanci vylézt na Druhý stupeň, tak to zkus." Můj nejdražší? Jak to u tebe probíhá? Moc mě to zajímá. Jsi šťastný a vede se ti dobře? Všechna nesmrtelná láska, která je v mé duši, je s tebou. Ruth. Počátkem června 1924 se dva muži z Malloryho týmu, Norton a Somervell, pokusili o výstup na horu.

Everest je ale donutil ustoupit. Nortona museli snést, když ho postihla sněžná slepota. Somervell se téměř udusil, než vykašlal kousky zmrzlého hrtanu. Zjevně bylo načase zamířit domů. Byli oslabeni vyčerpáním. Monzun klepal na dveře. Mallory se ale odmítl vzdát. Moje drahá, zažívám zlé časy. Zřejmě je čiré bláznovství pokusit se znovu o výstup, jak bych ale mohl vzdát bitvu? Z tohoto tábora je to šest dní k vrcholu. Je to šance 1:50, ale to se ještě uvidí. Budeme mít na co být pyšní.

Tvůj milující navždy, George. Velkou otázkou zůstává to, proč si Mallory myslel, že to stojí ještě za ten jeden pokus. A podle mě jediný způsob, jak porazit ten neklid v jeho životě, byl vylézt na tu horu a skoncovat s ní. A pak se vrátit domů k Ruth a říci: Dokázal jsem to, je po všem. Můžeme žít pokojně naše životy. Věděl, že je to jediná možnost. Nemohl se zase vrátit domů, aniž by vylezl na vrchol. Bylo nemožné znovu tím zatěžovat Ruth. Moje nejmilejší, musím ti říct, že cítím plno energie a síly.

Plánuji jít tak nalehko, jak to jen půjde, lézt rychle a dobýt vrchol. Mallory potřeboval kyslík a Irvina více, než kdy jindy. Chtěl, aby jeho partner, který se vymanil z výškové nemoci, zapojil svoje technické schopnosti pro finální útok. Irvine byl neskutečně schopný v práci s kyslíkovými lahvemi. V podstatě vynalezl nový přístroj. 5. června. Byl by to velký úspěch, kdyby nás mé technické schopnosti pomohly dostat na vrchol. Pro každého je to těžká zkouška, a sníh je stále v našem povědomí.

Připravil jsem na ráno dvě kyslíkové soupravy pro náš výstup. To jsou poslední slova, napsané Sandy Irvinem. Šel by všude tam, kde by ho Mallory potřeboval. A jsem si zcela jista, že se chtěl vrátit z hory, se všemi končetinami v pořádku. Nemyslím si, že se nějak vyžíval v myšlence na smrt. Myslím, že věřil, že je nezničitelný. Časně ráno 6. června, podpůrný lezec Noel Odell vyfotografoval Malloryho a Irvina, jak se chystají na Severní sedlo. Kdo by se udržel, když takové vítězství, takový triumf lidského dobývání ležel na dosah?

Člověk musí bojovat, uspět a dosáhnout vrcholu, aby zjistil, že neexistuje sen, který nestojí za jeho vybojování. Na vrcholku Mount Everestu nic není. Není tam žádný kus zlata. Tak proč to děláme? Chcete slávu, chcete ten pocit, že stojíte na vrcholku světa. Conrad riskuje, chce předehnat monzun a rozhoduje se, že bude následovat Malloryho trasu na Druhý stupeň. Začínáme útok na vrchol, je 10. června. 5. června je nejzazší termín, kdy vůbec kdo lezl před monzuny.

Mraky na obzoru značí monzun, takže na to půjdeme opatrně, krok za krokem, tohle je ale náš okamžik. Je to až směšně unavující, jako by vám někdo vysával energii, uděláte krok a hlava vám hned poklesne na ruce. To je neskutečné, co? Je to téměř neskutečná zkušenost. 7. června kameraman John Noel natočil poslední záběry Malloryho a Irvina. Byli tři a čtvrt kilometru nad ním. Spolu s šerpy šplhali do smrtící zóny, kde se kvůli nedostatku kyslíku nemůžete zdržovat dlouho.

V smrtící zóně nad 8 100 metrů se tělo dostává do tzv. nekrózy. Tělo odumírá. Lidé nejsou zrozeni pro přežití v těchto výškách, po celou dobu života. Když vstoupili do smrtící zóny, Conrad a Leo si nasadili dýchací masky. Stejně jako Mallory a Irvine. Říkal jsem si, smrtící zóna? Není to tu tak špatné. A najednou... ... se přímo přede mnou objevilo první z mrtvých těl. A bylo skutečné. Kde jinde můžete projít kolem mrtvoly? To jde jen v smrtící zóně, nikde jinde to nevidíte.

Je to tak extrémní prostředí, že s tím nikdo nemůže nic dělat. Není možné je snést dolů. Vysoko ve smrtící zóně, kolem 600 metrů pod vrcholem, Mallory a Irvine vztyčili poslední tábor. Zde Mallory napsal kameramanu Joelu Noelovi, který čekal níže, aby natočil okamžik triumfu. Drahý Noeli, ráno vyrazíme brzy, abychom měli jasné počasí. Začni nás vyhlížet pod pyramidou při přechodu skalnatého úbočí, nebo při cestě po horizontu někdy kolem osmé hodiny večer. Zjevně měl na mysli osm ráno.

Byl unavený, byl na cestě tři měsíce. A přes tři dny ve smrtící zóně. Použijte čelovky. Den výstupu na vrcholu, 02.30 hod. Věděli jsme, že monzun přijde každou chvíli. Měli jsme jen dvanáctihodinové okno. Museli jsme kout železo, dokud bylo žhavé. Byl jsem tak nervózní, že jsem se vzbudil ještě před budíčkem. Zapnul jsem čelovku a navlékl na sebe vrstvy. Když vykročíte ze stanu, je to skoro jako startovní bloky. Byl jsem připraven vyrazit. Leo byl tak vzrušený, cítili jsme ten příliv vrcholové energie.

Asi stejný, jaký cítili Mallory a Irvine v den výstupu na vrchol. Když byli na dosah prvního dobytí Everestu. Představte si ráno 8. června 1924. Je vám zima, nevyspali jste se. Přidejte si k tomu nechutenství, vážná dehydratace, těla jsou unavena, mentální zdraví je narušeno. Jednoduché věci se stávají monumentálními zádrhely. 8 750 metrů je na hranici lidských schopností, dokonce i s přídavným kyslíkem je to velmi, velmi na hraně. A nad nimi leží cesta, po které ještě nikdo nikdy nešel.

A když jste první, překonat ten strach z neznáma je jedna z největších výzev. Zamyslete se. Úzkost, strach, chvění. Kombinované s rozjařením? Všechny ty okolnosti vás obklopují a jen napomáhají zvětšovat bolest a utrpení. Mallory a Irvine zlezli Severní stěnu, a postupovali k vrcholovému hřebeni, kde cestu blokoval Druhý stupeň. Dostali jsme se na hřeben přesně podle plánu, po západu slunce. Neskutečná nádhera. 8. června 1924 v 12.50 hod podpůrný lezec Noel Odell spatřil skrz mraky Malloryho a Irvina.

Moje oči se zafixovaly na malý černý bod, jen nedaleko od základny vrcholu hory ve tvaru pyramidy. Další bod postupoval nahoru k tomu prvnímu. Pohybovaly se rychle, jako by naháněly ztracený čas. Pak ta fascinující scéna zmizela a zahalila se zpět do mraků. Mallory a Irvine byli nezvěstní. Žádné stopy nebyly nalezeny. Čekáme na pokyny. Namísto filmování slavného dobytí vrcholu, kameraman John Noel natáčel pátrání po horolezcích. O den později přišlo znamení překřížených dek na sněhu, značící zničující zprávu.

Mallory a Irvine jsou nezvěstní a zřejmě mrtví. Zpráva pro paní Ruth Mallory, Herschel House, Cambridge. Komise hluboce lituje obdržené tragické zprávy, která dnes dorazila od expedice na Everest. Váš manžel zemřel při finálním výstupu. Komise vám a vaší rodině vyjadřují upřímnou soustrast. Ruth obdržela tu zprávu jednoho večera. Rozhodla se to neříci dětem, protože již byly v posteli. Šla spát osamocená s tím strašným vědomím. Ráno je probudila, v posteli je objala a pověděla jim tu strašnou novinu.

Georgeův duch byl připraven pro další život. A jeho způsob odchodu byl krásný. Vím bez jakékoliv pochybnosti, že neselhal v odvaze, nebo sebeobětování. Kéž by se to jen nestalo. Chybělo tak málo. Zlatý věk expedic skončil tragédií. Mallory a Irvine zabiti při pokusu dobýt Everest. Za padlého hrdinu truchlil král a celá země. Musel to být neobyčejný den, kdy se zvony rozezněly Británií, a tím ránem. Pak nastal samotný pohřeb, a přišly zástupy truchlících. Na Malloryho počest byly pronášeny proslovy.

Člověk Mallory se brzy proměnil v legendu Malloryho. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že dosáhl vrcholu Everestu. K dobytí vrcholu by ale musel volným způsobem zdolat Druhý stupeň. 14. června naše expedice dosáhla Druhého stupně. Impozantní útes, který stál mezi Mallorym a vrcholem. Šerpové odstranili žebřík a lana, kterými byl uchycen. Uvedli jsme Druhý stupeň do stavu, v jakém byl roku 1924. Dnešním úkolem je odstranit žebřík, a zlézt to... volným způsobem, bez pomoci čínského žebříku.

Po celou dobu výpravy jsem věděl, že dojde na okamžik, kdy se během půl hodiny, na útesu ve výšce 8 630 metrů, zjistí, jestli to zvládnu stejně jako možná Mallory a Irvine. Bez žebříku, bez lan, bez přítomnosti lidí. Celá Severní stěna vede dolů k ledovci Rongbuck pod vámi. 23 kilometrů otevřené plochy. Proboha. Co to vyvádím? Stejně jako Mallory a Irvine jsme se s Leem k sobě přivázali. Bratrství na laně. Představ si to. 8. června, 1924. Dobrý, Conrade. Sakra! Jsi v pořádku? Jsem.

- Člověče! - Co se tam stalo? Špatně jsem šlápl. Kdybych se nezajistil, je docela pravděpodobné, že bych spadl z útesu, a strhl z hory i Lea. A spadl bych přes dva kilometry až ledovci Rongbuck. Myslím, že to s ním otřáslo a pak strávil docela dost času, než se zase dostal do rovnováhy a zjistil, co chce dělat dál. Trvalo to alespoň 20 minut. Nechceš mi vylézt na ramena? Zkusím to ještě jednou. Mým úkolem bylo vylézt na Druhý stupeň. Věděl jsem, že to musím zkusit z jiného úhlu.

Tak fajn. Vysoký úkrok pravou... Myslím, že jsem to zvládl, Leo. Mám to. Po osmi letech neustálého probouzení se, a přemýšlení nad 30 metry lezení, které musím zvládnout, jsem překonal Druhý stupeň. Nemůžu dýchat. Uvědomil jsem si, že palce necítím. Moje největší obava z celé výpravy byla mít omrzlé palce. Proto jsem na Druhý stupeň lezl tak rychle, jak to jen šlo. Myslel jsem na Malloryho. Překonání Druhého stupně nastoluje možnost, že to mohli dokázat. Dříve jsem měl dojem, že Druhý stupeň v té době lezci nebyli schopni zdolat.

Teď jsem změnil názor. Určitě měli schopnosti na jeho zdolání. Druhý stupeň pro ně nebyl tak nepřekonatelný. Byli odhodláni a pokud měli sílu a pohybovali se rychle, je šance, že se dostali na vrchol. Můj drahý, budu na tebe myslet, až vyrazíš k vrcholu. Vím, že můžeš dosáhnout svého nejdivočejšího snu. Pokud se dostaneme na 200 metrů k vrcholu Everestu, musíme to zkusit. A pokud by to byla jenom jednosměrná jízdenka, budiž.

8 let poté, co jsem nalezl tělo George Malloryho, se kruh uzavřel. Jen pár hodin před příchodem monzunu jsme s Leem vystoupali na vrchol Mount Everestu. A ukázali jsme, že tohle mohly být i poslední kroky Malloryho a Irvina. Je tohle ten vrchol, který korunuje den? Jak klidný a tichý. Porazili jsme nepřítele? Porazili jsme jen sami sebe. Tělo George Malloryho stále spočívá na Everestu. Tělo Sandy Irvina nebylo nalezeno.