x Hrubé národní štěstí poprvé definoval bhútánský král Jigme Singye Wangchuck v roce 1972 jako cíl bhútánského rozvoje a oblast národního zájmu. Do centra postavil tibetský budhismus (vadžrajána) a související bhútánské tradiční kulturní hodnoty spolu s udržitelností hospodářského růstu a ochranou životního prostředí.
Říká se, že na Bhútán zapomněli lidé, ale nikdy ne bohové. Starodávné horské království učupené mezi indickým Assámu a čínským Tibetem domorodci nazývají po svém - Zem hřmící draka. Putování zapomenutou krajinou, ve které lidé uctívají vše živé, je vyprávěním o štěstí. Vnitřní klid tu je cennější, než shon za matérií světa a harmonie s přírodou jsou všemu nadřazené principy. Dobrý král se stará o blaho poddaných. Místo hrubého domácího produktu prosazuje hrubé domácí štěstí. Je to jakoby pohádkový svět. Malé himálajské království si totiž v křehkém pojetí štěstí zvolilo zvláštní cestu. Možná, že správnou. Zatím.