Never Cry Wolf bojuje zejména s falešným nenávistným mýtem o zlém "karkulkovském" vlku, který se v lidech během staletí usadil, a ačkoliv nevnucuje žádné pevné stanovisko, ponechává mnoho podnětů k zamyšlení. Scénáristická gradace je úchvatná, od rozpačitého začátku s přistáním v zasněžených končinách putuje přes dokumentaristicky laděnou pasáž s pozorováním vlčí rodiny až k uhrančivě nasnímané scéně se stádem karibu. Následuje už jen přímočarý, avšak realisticky tvrdý závěr, který v dokonale načasovaném momentě odhalí propastné rozdíly mezi vysněnými ideály a krutou realitou.

Mladému vědci nezbývá, než se bezmocně poprat s faktem, že i v dobrém úmyslu vyslaná sonda může znamenat předvoj smrti, a že technologický pokrok lidské civilizace ruku v ruce s bezohledností automaticky deklasuje bezelstnou divočinu do role obětního beránka. Nic moc objevného, "pouze" natočeno fascinujícím způsobem s několika nezapomenutelnými scénami, nádhernou hudbou i kamerou a úžasnou severoamerickou přírodou. Film je natočený na motivy života kanadského biologa Farley Mowata.

Zdraví vlci a zdravé ženy sdílejí určitou duševní charakteristiku: ostré smysly, hravého ducha a silně vyvinutý smysl pro oddanost. Vlci i ženy jsou si od přírody podobní svou zvídavostí a darem velké vytrvalosti a síly.
Jsou hluboce intuitivní, náruživě se starají o své potomky, své partnery a blízké. Pronásledová ní vlků a žen lidmi, kteří pro ně nemají pochopení, má překvapivě shodné rysy. Stávají se obětními beránky pro ty, kteří narušovali nejen divočinu, nýbrž i nespoutané duchovní území a kteří beze zbytku ničili vše instinktivní, zanechávajíce za sebou pustou pláň.