Kdo byli Keltové? Odkud přišli? Čím je jejich kultura tak výlučná? Kolébkou Keltů je střední Evropa, kde byly odhaleny pozůstatky datující se od období 800 let před n. 1., v oblasti solných dolů a pohřebišť v okolí vesnice Hallstatt v Rakousku.

Dobytí a vyrabování proslulé Delfské věštírny v Řecku keltskými válečníky v roce 279 před Kristem chápal antický svět jako kulturní pohromu. Keltové byli pro antické historiky národem posedlým válkou, který holdoval boji se stejnou vášní jako dobrému jídlu či pití piva a s oblibou usekával hlavy svým nepřátelům a schovával si je jako trofeje. Při všech těchto hrůzách neopomněli tehdejší svědci připomenout i jeden malý detail, že totiž vůdce Keltů se v Delfách vysmíval sochám řeckých bohů, protože mu připadalo hodně podivné, že vypadají jako lidé. Pro tendejší vzdělance to musel být obzvláště zavrženíhodný projev barbara!

Francouzský badatel českého původu Václav kruta v knize Die Anfänge Europas (Universum der Kunst, München 1993, s. 11) využil tuto historickou epizodu k tomu, aby na ní dokumentoval jak velký rozdíl dělí keltské umění od antické kultury. Řecký umělec se snažil o co nejideálnější podobu lidské tváře. Keltský umělec tvář zachytil jako masku, která se více podobá ornamentu odvozenému z divoké přírodní vegetace: touto metamorfózou ztělesňoval neustálé prolínání světa lidí a světa přírody. Podobnému záměru nejlépe vyhovovala díla spíše komornější a dekorativní, mající blíže k práci zlatníků a uměleckých kovářů. Mimochodem svět středověku v tomto ohledu přímo navázal na Kelty. Ve slavném Evangeliáři z Kells (Dublin), vzniklém kolem roku 800, najdeme fascinující svět keltských ornamentů i dekorativně stylizovaných lidských postav a zvířat, který zdobí všech 680 stránek vzácného rukopisu.

V roce 1857 došlo k objevení starověkých artefaktů na břehu a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Neuchâtelské_jezero" target="_new">jezera Neuchâtel ve Švýcarsku. Keltská kultura se rozprostírala na rozsáhlém území od Anatolie k Iberskému poloostrovu, od Středozemního po Severní moře. Po roce 400 před n. 1. vyrazily keltské kmeny přes Alpy a zaútočily na Řím a Delfy. Musely se postavit Římskému impériu a úpadek keltských národů byl započat.

Keltské chápání jejich vlastního světa, podoba jejich božstev, jejich kněží, lidské oběti, posvátné háje a přírodní chrámy, to vše jsou atributy spojené s keltským náboženstvím. Mnoho ze svátků slavených v západní civilizaci a láska k poezii, ke slovu a hudbě je to, co spojuje keltské národy s jejich potomky.

V době zániku Římského impéria se vynořují nové cizí kultury Sasů, Anglů a Franků. Tyto národy se stávají nepřáteli Keltů. Artušovi se podařilo postup Anglo-Sasů odrazit. Schopnost přežití keltského náboženství ve spojení s prezentací křesťanské víry, zrodila některé z největších misionářů katolického křesťanství.

Roku 1066 přišli Normané. Keltové byli vystaveni feudálnímu systému a nastaly změny ve vlastnictví půdy a v zákonech. Básnickým převyprávěním starých keltských legend vznikají literární díla evropského starověku (např. o králi Artušovi). Od 11.stol. byli keltské národy pohlcovány Anglií a Francií. Roku 1801 bylo Irsko začleněno do Spojeného království.

Termín "Kelt" se poprvé objevil v roce 1707, kdy došlo ke sjednocení Skotska s Anglií. Kdekoli, kde se Keltové usadili, vždy byli vystavováni dvěma konfliktním silám, a to být absorbování, nebo si za krvavých obětí podržet vlastní identitu. Budoucnost Keltů se odehrává v záhadném světě, jako jsou oni sami.

Cymru am Byth Ať žije Wales
Hornatá krajina Walesu se skalnatým divoce vyhlížejícím pobřežím není hitem v žebříčku návštěvnosti. Zůstává poněkud zastrčena mezi notoricky známé Skotsko a Irsko. Přitom Wales je dnes mnohem svébytnějším krajem než tyto země, kde stále více než 20 procent obyvatel mluví pouze velšsky. Dodnes se ostře vymezuje proti Anglii a Angličanům.

Češi o Velšanech vědí obvykle jen to, že jsou to Keltové. Velšané ale pouze převzali keltskou kulturu, s Kelty nemají nic společného. To dokazují vědecké studie, které jako nejpříbuznější národy Velšanů označily Basky a jakýsi izolovaný kmen žijící na Sibiři.

Minulost a současnost Walesu lze svým způsobem přirovnat i k našim dějinám. Velšané po celá staletí vytrvale bojovali s poangličťováním jako Češi s germanizací. Kupodivu nejhorší situace nastala až po počátku 20. století, kdy se na školách vyučovalo pouze anglicky. Žáci měli zakázáno užívat svůj rodný jazyk, a to i o přestávkách. Pokud byli chyceni „při velštině“, strávili celý zbytek dne v kládě /!/. Když tito žáci měli vlastní děti, raději je rovnou vychovávali v angličtině, aby jim nekomplikovali život.

Tak se stalo, že po druhé světové válce začala velština rychle mizet a v 60. letech hrozilo, že bude jako živý jazyk vymýcena. Pak se situace naštěstí obrátila, velština se stala vyučovacím jazykem a jejích uživatelů začalo rapidně přibývat na dnešních zhruba 22 procent populace. Angličané /Sasové!/, kteří se dnes do Walesu houfně stěhují /vykupují zde nemovitosti, které jsou levnější a zřejmě mají svůj půvab, také je tady moře a klid/ a jejichž děti se ve škole musí povinně učit velšsky…/patří jim to!/ Stejně tak jednání městských zastupitelstev atd. se odehrávají v místní řeči, zastupitelé anglických přistěhovalců se musí přizpůsobit.

Napětí je mezi Velšany a Angličany /Sasy!/ dodnes. Velšané neradi vidí, že Angličané hromadně infiltrují lukrativní místa Walesu. Například ostrov Anglessey. Nádherné skály, výhledy na moře, občas palmy. A kolonie domků, většinou obsazených Angličany, kteří zde tráví podzim svého života. Pro mladé zde není práce, takže své domky prodávají pod cenou těm, kdo mají peníze… tedy Angličanům.