Rezonance - jsme elektromagnetické bytosti
V 80. letech používalo mobily méně než 3% lidí. Dnes je to téměř 100%. V době před 20 lety jsme používali telefony už 10 let a stále nemáme ponětí, jakému nebezpečí se vystavujeme. Ponořili jsme se do oceánu elektromagnetického záření. Je všude kolem nás. Nemůžeme ho vidět, ale kdykoliv zvedneme telefon tak víme že existuje.

Je těžké se vrátit v čase a vlastně je to nemožné. Ale musíme se dozvědět o zdravotních důsledcích, abychom měli volbu a učinili bezpečnostní opatření vůči vystavení tomuto záření. V současnosti světová zdravotnická organizace potvrzuje, že je to skutečné. Nejsme jediní? Většina rakovin, které se projeví, se ještě neprojevila. Jak jsme si jen mohli myslet, že vystavovat svůj mozku mikrovlnám je bezpečné? Ještě plně nechápeme to co děláme. Jestli mobilní telefony způsobují rakovinu?

Rezonance - bytosti frekvence. Zajímalo vás někdy, proč se při procházce v přírodě cítíme tak dobře? 1951, Německo. Neznámý vědec se právě chystá objevit něco, co mělo vše změnit. Jmenuje se Winifred Otto Shumann. Učil své studenty principy elektřiny. Jak jedna vrstva uvnitř druhé, dokáže vytvořit elektrické napětí. A později vytvoří frekvenci. Studenti měli potíže porozumět této problematice. Aby to profesor zjednodušil, řekl jim, ať si představí planetu Zemi jako jednu vrstvu a ionosféru jako druhou vrstvu.

Pak jim dal za úkol spočítat napětí mezi těmito vrstvami. Sám výsledek neznal a tak začal počítat také. Nakonec se dopočítal frekvence. Frekvence čítající 10 Hz. I když se to Shumannovi zdálo neuvěřitelné, tak naše planeta měla puls. Měřitelnou frekvenci, která obklopuje život na Zemi. Ačkoliv byl na svůj objev hrdý, nepovažoval to za něco významného. Jeho objev byl zveřejněn pouze v malém vědeckém časopise, kde byl popsán na 5 stránkách pod titulkem "Shumannova rezonance".

Díky neuvěřitelně shodě náhod trvalo několik let, než si profesor uvědomil skutečnou důležitost Shumannovi rezonance. Tato náhoda začala o 30 let dříve dalším německým vědcem Hansem Bergerem. Pomocí EEG přístroje, jako první nahrál elektrickou frekvenci lidského mozku. Prvně se navrhovalo, že se to pojmenuje po člověku, který ten objev učinil. Ale Burger byl skromný člověk a byl za alfabetické pojmenování a pojmenoval to "alfa vlny". Krátce po objevu profesora Shumanna, jeden z Burgerových kolegů doktor Ancemelore, narazil na kopii toho malého vědeckého časopisu.

Přesně ten vědecký časopis, ve kterém byl zveřejněn objev profesora Shumanna. Přečetl si ten článek několikrát za sebou. Nemohl uvěřit svým očím. Okamžitě si uvědomil jak je tohle důležité. Frekvence alfa vln zaznamenaná Hansem Burgerem, byla téměř identická se Shumannovou rezonancí. Frekvence Země. Doktor Ancemelore okamžitě zkontaktoval Shumanna a snažil se ho přesvědčit, aby ve svém výzkumu pokračoval. Shumann souhlasil a začal pracovat s jedním svým studentem.

Podrobně studovali jak se napětí v ionosféře bleskem vybije. Nakonec na tu frekvenci přišli. Puls Země - Shumannova rezonance, čítala přesně 7.83 Hz. Byl to úchvatný objev. Shumannova rezonance se nejen podobala alfa vlnám lidského mozku, ale byla naprosto identická. Frekvence mozku která řídí naší tvořivost, výkon, stres, úzkost a imunitu, se nějakým způsobem naladila na frekvenci naší planety. Puls Země se stal pulsem samotného života. Náhoda? Frekvence vln se měří v Hertzích.

To značí počet kmitů vlny za jednu sekundu. Frekvence má rozsah od velikosti atomu, až po délku vesmíru. Frekvence jsou teoreticky nekonečné. Pokud by tohle byla náhoda, tak by v tomto případě byla jedna z nejpůsobivějších. Takže co to vše znamená? Netrvalo dlouho, než se to někdo pokusil zjistit. Jmenoval se Wever. Vědec z Max Planckova institutu. Na začátku 60. let vybudoval podzemní bunkr, aby zkoumal rytmus střídání bdění a spánku u člověka. Rytmus střídání bdění a spánku a cyklus dne a noci, je zabudován do každého života.

Profesor provedl experiment, kde studoval několik dobrovolníků, kteří strávili v bunkru několik týdnů. Bunkr byl od přírodní rezonance Země naprosto odstíněn. V jeho výsledcích najdeme několik pozoruhodných zjištění. Zjistil, že když se v bunkru nevyskytuje Shumannova rezonance, studenti začali trpět fyzickými a psychickými problémy. Vzal tam studenty, neměl na to vzít tam staré lidi. Vzal tam mladé studenty, protože věděl, že ten pobyt na ně bude mít vliv. Pochopitelně pod povrchem nebyla Shumannova rezonance, ale pouze magnetická frekvence Země.

Takže tím že bydleli pod povrchem, začali být nemocní. Měli bolesti hlavy a rytmus dne a noci byl kompletně rozházen. Zajímavé bylo, že když je vystavil 7.83 Hz frekvenci, začali se opět cítit dobře. Tajně do bunkru vložil generátor frekvence 7.83 Hz. Pokaždé když jej spustil, příznaky nemocí u studentů buď zmizeli, nebo se snížily. Jejich stres a bolesti hlavy se snížili a začali se cítit dobře. To vše pouze po vystavení Shumannově rezonanci. Veweruv výzkum odhalil neuvěřitelnou spojitost mezi lidským zdravím a přirozenou frekvencí naší planety.

Průkopnický výzkum z roku 2011 zjistil ještě něco daleko působivějšího. To, že Shumannova rezonance může souviset s počátkem samotného života. Tento objev učinil Luc Montagnier. Vědec, který obdržel Nobelovu cenu za nalezení viru HIV. Profesor prováděl experiment s pamětí vody. Zkoumal jak si voda dokáže uchovat vzpomínky na látky, které v ní byly rozpuštěny. Při tom narazil na něco, co by zpochybnilo samotné základy vědy. Veškerý život pochází ze života. Tohle je základní princip vědy, který zatím v žádném experimentu nebyl porušen.

Život může existovat pouze tam, kde už život existoval. A chápalo se, že je to pouze materiální mechanismus. Jako například spermie, nebo dělení zárodečných buněk. Ale experiment Luc Montagniera nabízí úplně jinou hypotézu. Profesor ukázal že řetězce DNA, stavební kameny života, mezi sebou ve vodě komunikují, pomocí slabých frekvencí elektromagnetických vln. Profesor stále zaznamenával komunikaci i když DNA byly v oddělených zkumavkách. Jak důmyslná může být taková komunikace?

Luc Montagnier ukázal, že jsou schopny zorganizovat nukleotidy, složky které tvoří DNA, do úplně nové DNA. Vědci tyto ingredience zkombinovali dříve už několikrát. Ale v žádném experimentu se jim nepodařilo vytvořit jiskru života a transformovat nukleotidy do skutečné DNA bez přítomnosti původní DNA. Život může existovat pouze tam, kde život už dříve existoval. Ale v experimentu Luc Montagniera se DNA kompletně z vody odfiltrovala ale přesto se nová DNA zformovala.

Jak to bylo možné? Jak Luc Montagnier dokázal něco, co ostatní vědci nedokázali? Vytvořil život někde, kde nebyl přítomen žádný život? Co bylo na jeho experimentu jiného? Byla tam přítomnost frekvence. Frekvence bez jejíž přítomnosti experiment neuspěl, ale pokud byla přítomna, tak experiment uspěl. Ta frekvence byla 7.83 Hz - Shumannova rezonance. Byl nalezen křehký vztah mezi životem a frekvencí planety. Vzájemné působení žijících organismů a elektromagnetických frekvencí.

Závislost, pouto. Důkazy si můžeme najít ve vědeckých studiích. Ale jednodušeji to poznáme tak, že se prostě projdeme v přírodě. Jak jinak byste se cítili tak dobře? Jak se tohle vše stalo? Když se podíváte na historii Země, tak vám to bude zřejmé. Shumannovy vlny byly součástí této planety, už od samého počátku. Život se vyvinul v obklopení těchto vln. A nevyhnutelně se na ně naladil. Ve skutečnosti naše citlivost na frekvenci se hluboce propojila se schopností vnímat další planetární jev.

Magnetická pole. Před 2 miliardami let si bakterie vytvořila jednoduchý, ale fascinující vztah s magnetickými póly Země. Jednobuněčný organismus obsahoval magnetické částice. To mu umožnilo se chovat jako střelka kompasu a orientovat se pomocí magnetických siločar Země. Jak se z nich vyvinuly složitější organizmy, jejich závislost na magnetických polích se stala také složitější. Víme, že včely vnímají magnetická pole. Víme, že jejich těla obsahují zemské magnetické částice.

A jsou výzkumy, které dokazují, že jsou skutečně citlivé na magnetická pole. Pokud byste uměle vytvořili magnetické pole, mohl byste ovládat způsob, jakým si staví své úly? A je celkem logické, že včely pro navigaci používají magnetická pole. Křehký vztah života na Zemi je perfektně znázorněn na závislosti na včelách a jejich opylování rostlin. Říká se, že bez včel by život na Zemi neměl moc šanci. Opylování hmyzem je důležitý téměř pro vše, co souvisí s konzumací jídla.

Ovoce, oříšky a tak dále, vyžadují opylení hmyzem a včely jsou nejdůležitější skupinou opylovačů. Kolem 70% světové sklizně jídla je opyleno včelami. Pokud by včely zmizely, tak by náš život visel na vlásku. A také opylují divoké rostliny. V mnoha případech o tom nemáme žádné detaily, ale můžeme si být jisti, že bez včel by většina divokých rostlin zmizela. V roce 2006 se stalo něco nemyslitelného. Včelí kolonie začaly po celém světě kolabovat. A nikdo nevěděl proč. Jsme zde.

Jaké jsou klasické příznaky syndromu zhroucení včelstev, tak aby každý včelař zjistil, že to postihlo i jeho? Příznaky jsou takové, že včely jsou relativně zdravé a silné, ale v krátkém úseku času dospělé včely z kolonie zmizí. Přinejmenším z kolonie. V jakých zemích byl tento syndrom zhroucení včelstev spatřen? Zmizení včel nastalo ve skutečnosti celosvětově. Dostáváme hlášení o zmizení včel i z mnoha jiných zemí. A jestli to souvisí se syndromem zhroucení včelstev, což má přesně stanovená kritéria, je jiná otázka.

To se pomocí komunikace s dalšími lidmi z celého světa snažíme pochopit. Tohle zmizení včel nastalo v roce 2006 a především v USA. Kde hodně komerčních včelařů najednou zaznamenalo, že jejich včely jsou v jednu dobu zdravé a pak ke konci léta záhadně zmizely. Je to něco, co jsme zatím ještě nezažili. Lidé chodí do úlů a zjišťují, že tam nejsou žádné včely. Syndrom zhroucení včelstev ovlivnil úly po celém světě. Některé země hlásí ztráty až 70%. Naskytlo se několik vysvětlení proč se to stalo.

Ale nikdo nedokázal jasně vysvětlit, proč se včely z ničeho nic nevracejí do úlů. Kromě týmu doktora Josepha Kuhnana, který provedl skvělý výzkum. V experimentu použil 8 úlů. Do 4 úlů vložil běžný stolní telefon. Vědci potom monitorovali, jak přítomnost telefonu ovlivní návratnost včel do úlů. Výsledky byly fascinující. Do úlů bez telefonu se včely vracely ve stejném počtu. Ale do úlů s telefonem se včely skoro vůbec nevrátily. Do jednoho úlu s telefonem se nevrátila ani jedna včela.

Abychom plně pochopili důležitost tohoto experimentu, musíme první pochopit princip fungování stolního telefonu. Důvod, že můžete chodit po domě a mluvit s někým přes telefon je díky podstavci telefonu, který do sluchátka posílá elektromagnetické vlny. Přesně takhle fungují i mobilní vysílače. Domácí stolní telefon je v podstatě miniatura mobilního vysílače. Pokud včely ovlivnilo to, co vychází ze stolního telefonu, tak je jednoznačně muselo ovlivnit i to, co vychází z mobilního vysílače.

Citlivost na magnetismus včelám umožňuje se navigovat pomocí magnetických siločar Země. Dovednost, která se vyvíjela milióny let. Je tedy logické že tak jemnou citlivost, ovlivní i slabá změna v elektromagnetickém prostředí. A co teprve obrovská změna? To co se stalo téměř přes noc. Na Zemi jsou i jiné druhy, které mají takovou citlivost na magnetická pole. Citlivost, která je činí zranitelnými vůči umělým frekvencím. Bohužel, objev buňky proteinu "kryptochromu" tvrdí, že všechen život je magneticky citlivý.

Kryptochromy. Kryptochromy byly objeveny v 90. letech v rostlinách, kde je jejich funkce pohlcovat modré světlo, které umožňuje přirozený růst. Od té doby byly nalezeny v hmyzu, zvířatech, savcích a ptácích včetně člověka. Kryptochromy jsou biologické molekuly. Vytváří je některé geny nebo kryogeny. A molekula kryptochromu řídí biologický rytmus člověka, včetně produkce melatoninu. Některé kryptochromy mají funkci pohlcovače světla, tudíž zaznamenávají biologické hodiny a jsou to stimuly které tělu říkají, jestli je den a nebo jestli je noc.

A zdá se že to má hodně druhů rostlin i zvířat. V roce 2000 Thorslen Ritz nalezl ještě úchvatnější roli kryptochromů. V sérii experimentů na drozdech ukázal, že jejich smysl pro navigaci nebyl pouze magnetický, ale pocházel přímo od buněk kryptochromu, které jsou umístěny za okem. Myslím, že to Ritz zveřejnil v roce 2000. Byl to jeden z milníků ve vědě. Protože ukázal že molekula kryptochromu, která je nejvíce známa řízením biologického rytmu, je i jakýmsi kompasem pro navigaci u ptáku.

Ptáci doslova magnetická pole vidí. Možná jako světlou nebo tmavou skvrnu v jejich zrakovém poli. Jak otáčí hlavu s tělem, tak se ta skvrna pohybuje. Mají takovou věc a bůh ví co to může být, která jím umožňuje se během letu orientovat. Ritz to otestoval tak, že vystavil ptáky polím radiových frekvencí, aby zjistil jestli to naruší jejich magnetický kompas. Nejen že tyto frekvence narušily migraci drozdů, ale narušily je i velmi slabé úrovně radiové frekvence, což je velmi důležité a zajímavé.

Ritzův experiment jasně ukázal, že buňky kryptochromu, byly vážně ovlivněny umělými frekvencemi. A frekvence na úrovních daleko pod hranicí normy stanovené skupinou ICNIRP. Všechny studie navigace zvířat. Švábů, zeber, slepic, drozdů a ve všech těchto studiích se prokázalo narušení jejich navigace po vystavení elektromagnetickým polím. A byly to pouze úrovně daleko pod hranicí normy, čemu jsou vystavováni lidé. Pracoval zejména s ptáky a hmyzem. A to čemu je vystavil bylo daleko pod hranicí normy ICNIRP, která tvrdí že je to pro nás bezpečné.

Pokud se podíváte na ten výzkum, tak zjistíte že je vystavovali hodnotám daleko nižším, než jsou hodnoty kterým jsme dnes vystavováni my. Existuje důvěryhodné vědecké důvody a předpoklady, že umělá magnetická pole, narušují prostředí mnoha živočišných druhů. Za posledních 25 let záhadně zmizelo několik druhů, které jsou závislé na magnetických polích Země, aby mohli navigovat. 109 druhů arktických stěhovavých ptáků dramaticky ubylo. V Británii vyhynuly 3 druhy motýlů.

75% pokles 36 druhů australských pobřežních ptáků. 10% všech motýlů hrozí vyhynutí. Ubylo 45% všech evropských běžných ptáků. 30% pokles všech evropských lučních motýlů. Polovině známých britských motýlů hrozí vyhynutí. Počet včel klesl až o 70%. 62% asijských migrujících říčních ptáků zmizelo nebo vyhynulo. Ubylo 80% všech australských brodivých ptáků. Pokles až o 70% u poloviny druhů včel v Británii. 98% úbytek 4 druhů amerických včel. 79% úbytek u populace farmářských ptáků. 1 z 8 světových druhů ptáků je v ohrožení. 190 druhům ptáků hrozí bezprostřední vyhynutí.

Jak dlouho probíhala změna kvůli elektromagnetickým polím? Posledních 25 let je to změna k nepoznání. Milionkrát vyšší z hlediska elektromagnetické energie. Původní skupina pro ochranu proti radiovým frekvencím v jednom ze svých dokumentů píše, že se radiační prostředí zvýšilo mnoho-milionkrát od doby, jaké to bylo před 50 lety. To je nesmírně velká změna v prostředí. Úplně to potlačilo všechny přírodní signály, včetně Shumannovy vlny se kterou jsme se vyvinuli.

"Bylo téměř nemožné měřit Shumannovu rezonanci ve městě nebo kolem něj. Elektromagnetické znečištění nás donutilo provést měření na moři. " Dr. Wolfgang Ludwig - fyzik. Jeden z důvodů proč jsou kryptochromy zajímavé z hlediska lidské bytosti, která detekuje magnetická pole je ten, že nedávná studie kolegů doktora Folwiena ukazuje, že pokud vložíte lidské kryptochromy do octomilky, tak se octomilka stane magneticky citlivou, kvůli přítomnosti těchto lidských kryptochromů.

Takže to ukazuje, že lidské kryptochromy jsou magneticky citlivé. Objev buňky kryptochromu znamenal, nový zájem o magnetickou citlivost člověka. Citlivost, kterou Robert Bacon předpověděl už před 40 lety. Tohle není žádná vědecká hračka pro slepce. Je to experiment kde se zjišťuje, jestli mají děti smysl pro orientaci. Se zavázanýma očima se subjekt otáčí dokola na speciálním křesle, až si nepamatuje jakým je směrem. Židle se zastaví a subjekt hádá, jestli je čelem k východu, západu, severu nebo jihu.

Výsledky se zaznamenávají do malého počítače. Pokud by děti neměly žádný smysl pro orientaci, hádaly by náhodně. Jenže oni náhodně nehádali. Starší děti ve věku 10 nebo 11 let, hádaly docela dobře. Zdá se, že mají skutečný smysl pro orientaci. A zdá se že je to i vnímavost na magnetismus. Když vědec připevnil na hlavu subjektu magnet, výrazně to narušilo smysl pro orientaci. Tohle je obrovský pokrok v chápání a přináší to spoustu otázek. Otázek o tom, jestli se lidé pomocí zemských magnetických polí navigují.

Když se dnes takto nenavigují, navigovali se tak před tisíci lety? A můžeme se ptát, jestli je to proces, kterým se magnetická pole v lidském těle detekují a co také vede k narušení biologického rytmu. To by vysvětlilo všechny ty zdravotní problémy, kterých jsme nyní svědky. Pokud mají lidé dovednost vnímat magnetická pole Země a mají stejnou dovednost jako včely, ptáci a motýli, znamená to také, že jsme jako oni vůči umělým frekvencím zranitelní. Jestli změny v našem prostředí nás ovlivňují stejně, jako ovlivňují je.

Elektrosenzitivita Jak byste popsal elektrosenzitivitu? Elektrosenzitivita je když lidské tělo, začne reagovat na elektromagnetická pole. Obecně řečeno, elektromagnetická pole na které reagují, jsou bezdrátová. Takže to může být bezdrátová komunikace, WiFi, mobilní telefony, vysílače. Všechno tohle vysílá signály, na které naše tělo vůbec není zvyklé. Když se to na někom začne projevovat. Když se to projevilo na mně. Většinou se to nejprve projeví na hlavě a začnete mít bolesti hlavy.

Nerad používám slovo "bolest hlavy", protože tohle je bolest, jakou jste ještě nezažili. Většina lidí si stěžuje na nespavost, bolesti hlavy, závratě, případy kdy uvnitř těla cítí neobvyklé pocity. Může to také ovlivnit funkci endokrinních žláz. Je toho vážně hodně. V mém případě pokud potom nevyjdu z domu, tak začnu mít vážné bolesti břicha a to potom znamená že je pozdě a já začnu vnitřně krvácet. Příznaky jsou u každého jiné a je těžké si to spojit s tímto problémem, zvláště když o tom nic nevíte.

A většina lékařů o tom žádné znalosti nemá. Neučí nás jak tento stav poznat. Jsme teprve na začátku chápání této problematiky. Brian, stejně jako mnozí jiní kteří trpí elektrosenzitivitou, musel ve svém domě provést radikální změny. Tyto dvě místnosti jsou pomocí kovové fólie kompletně odstíněné. Tato místnost a ložnice jsou odstíněné. Pokud si zkontrolujete elektromagnetická pole a tohle je zařízení, které indikuje mikrovlny. Vidíte, že ten vysílač který mi způsobuje problémy je 800 metrů od domu.

Odstíněním místnosti, můžu vyloučit většinu magnetických polí. Jsou funkce organismů, které jím umožňují detekovat a reagovat na elektromagnetická pole. Pokud to rozložíte na elektricky-sensitivní, tak to reaguje na samotný život. Například pokud se snažíme zjistit známky života u organismu, tak ve skutečnosti hledáme přítomnost elektřiny. Takže pomocí ECG a EEG zjišťujeme, jestli se v srdci a mozku nachází elektřina. V případě přítomnosti elektřiny to znamená, že je tam život.

Takže na buněčné úrovni, je všechen život elektromagneticky citlivý. Zoufale se snažil přesvědčit lidi, že elektrosenzitivita je skutečná. Brian a další kteří trpí elektrosenzitivitou, se přihlásili na experiment na místní univerzitě. Experiment vedený Lian Foxovou, se najednou stal nejlepší prací na toto téma. Musíte jít na chvíli do malé odstíněné místnosti. Vysílač je 10 minut zapnut a pak 10 minut vypnut a tak dále. Vstoupil jsem do místnosti a řekl jsem jim aby mi neříkali, kdy bude vysílač zapnut nebo vypnut.

Z jakého důvodu? Protože jejich chápání, jak na tohle reagujete je mylné. U většiny lidí to není tak, že zapnete vysílač a najednou jste ovlivněni a když ho vypnete, tak jste zase v pohodě. Takhle to nefunguje. Měl jsem sennou rýmu. A když jsem vešel do oblasti s vysílačem, trvá to nějakou dobu než mě to ovlivní a trvá ještě delší dobu, než se z toho dostanu. Mohl bych z toho prostředí být pryč 24 hodin a stejně bych pořád měl sennou rýmu. U většiny lidí takto funguje elektrosenzitivita.

Způsob jakým tým provedl experiment znamenal, že pro Briana a další dobrovolníky bylo téměř nemožné dokázat, že jsou tím ovlivněni. Tým se ze záhadných důvodů rozhodl. Lidé jsou citliví na jiné věci. Já jsem citliví na 3G mobily. Existují rozdíly v tom jak fungují modulace a nemám ponětí jestli je to správně. Pokud ano, tak dává smysl, že lidé kteří jsou ve vaší studii tvrdí, že jsou citliví přesně na ten určitý signál, kterému jsou vystavováni. Máte někoho kdo je citliví na WiFi, ale není citliví na mobilní telefony.

Pokud někdo takový existuje. Potom se ujistěte že to čemu jsou vystavováni je WiFi a ne mobil, protože se snažíte dokázat, že jsou citliví na to co tvrdí. Nic z toho se nebralo v úvahu, pokud jste tvrdil že jste na něco citliví. Jeden z důvodů proč jsem si myslel že je to důležité bylo to, že jsem chtěl pomáhal lidem, kteří jsou elektricky sensitivní. Tři měsíce před experimentem jsem byl doma u jedné paní, která si myslela že je elektricky sensitivní. Snažil jsem se jí vysvětlit, jaké jsou příčiny elektrosenzitivity a co způsobuje její problémy.

Zkrátím to. Bylo zřejmé, že měla nějaké problémy, ale určitě nebyla elektricky sensitivní. Během rozhovoru napsala test, aby se zjistilo, jestli je elektricky sensitivní. Při prováděném výzkumu nebylo správně postupováno a výsledek tak nebyl objektivní. Budu teď parafrázovat. Podle nich potřebovali 132 lidí do studie, aby dokázali statisticky významný fakt. Potřebovali mít tolik lidí, aby mohli říct, že tato skupina je více sensitivní než druhá. Měli ale pouze 44 lidí.

Takže měli jen 1/3 toho co očekávali že budou potřebovat, aby vůbec něco zjistili. Nakonec zjistili, že lidé kteří tvrdili že byli sensitivní, byli sensitivní asi na 90%. Hranice pro tvrzení: "Ano, toto je statisticky významné" bylo to 95%. Pokud nedosáhnete této úrovně, není to statistický výsledek a považuje se, že to mohla být náhoda. Měli pouze 90%. I když nedosáhli 95% tvrdili, že to demonstruje lidi kteří jsou elektricky sensitivní, ale ve skutečnosti na zjištění v praxi nic takového neudělali.

Nepřetržité vystavení vysílači si vyžádalo svou oběť u několika dobrovolníků. Někteří z nich onemocněli tak, že museli zanechat experimentu. Důsledky experimentu u Briana, trvaly ještě dlouho potom co opustil Asix. Od prvního okamžiku kdy jsem krvácel až do této doby, uběhlo 7 let. Když jsem se zeptal doktora, jak dlouho trvá než se projeví rakovina. Odpověděl že 7 let. V podstatě můžete sledovat dobu, odkdy jsem začal krvácet a to krvácení mi způsobilo rakovinu. Jak se takové experimenty mohli dělat v tak významných výzkumech?

Proč tak zkušený tým, udělal ve své práci tak zásadní chybu? Mohlo to souviset s těmi, kdo financovali výzkum? Asix experiment je jeden z mnoha experimentů, který byl financován MTHR. Společnost vybudovaná a financovaná samotným mobilním průmyslem. Víte co MTHR dělá a jak je financována? Ano. Program MTHR je financován britskou vládou a telekomunikačním průmyslem. Financuje výzkumy, aby zjistil možné nepříznivé zdravotní důsledky, spojené s používáním mobilů a podobné technologie.

Celá záležitost je o tom, kdo financuje vědecké výzkumy. Znám mnoho vědců, kteří když dostanou na pročtení novou studii. První věc kterou udělají je, že si přečtou zadní stranu kde je napsáno, kdo to financuje. Myslíte si že je možný střet zájmů v mobilním průmyslu a že je důležité kdo to financuje? Samozřejmě je tam potencionální střet zájmů a to je důvod, proč se takové financující programy musí provést velice opatrně. V telekomunikacích jsem hodně pracoval. Organizoval jsem komunikační pracovníky a reprezentoval jsem.

Myslím si že by rádi byli objektivní, ale jsou řízení trhem a ziskem. Možná financují výzkumy. Ale je to jako u farmaceutického průmyslu, kde si najímají lidi kteří jsou na jejich straně. Vědci nevydělávají moc peněz, splácejí domy, mají rodiny. Kdo by jim to měl za zlé? Pokud přijdou se špatnými výsledky, tak nedostanou další práci. Jsou tam psychologické nátlaky, dokonce i bez skutečného nátlaku, kdy se kladou podmínky. Jsou tam psychologické nátlaky uspokojit a potěšit organizaci, která financuje váš výzkum.

Existují důvěryhodné statistiky, které ukazují, že studie financované mobilním průmyslem nebo energetickým průmyslem mají tendenci být výrazně negativní, zatímco nezávislé studie na univerzitách a podobně, nejsou tak negativní. Je to náročná oblast výzkumu a není jednoduché provádět studie na toto téma. Z důvodu omezení při studiu lidských subjektů nebudete mít dokonalé studie, vždy tam budou nějaká omezení. Jestli je to skutečná hrozba? Ano. V současnosti Světová zdravotnická organizace tvrdí, že je to skutečné a příznaky mohou být velice vážné a také mohou způsobovat postižení.

Čísla pro elektromagnetickou hypersenzitivitu jsou asi 2-3%. To jsou lidé, jejichž život je extrémně ovlivněn tímto jevem. Ale jak už jsem řekla, na buněčné úrovni jsou všichni lidé elektricky citliví. To znamená, následky můžou být obrovské, pokud se to bude brát na lehkou váhu. Počet lidí kteří mají mírnou elektrosenzitivitu, je daleko větší než se odhaduje. Ačkoliv Světová zdravotnická organizace, elektrosenzitivitu bere na vědomí, jediná země, která pomáhá léčit lidi trpící elektrosenzitivitou, je Švédsko kde se v současnosti léčí asi 2.5% populace.

Kam nás to přivádí? Přivádí nás to ke kazetové nahrávce. Experimentální spojení mezi běžným telefonem a unikátním mobilním sluchátkem. Oblíbený tón. Je to docela úspěch, protože jedna věc přenáší konverzaci a druhá věc přenáší přesně digitální informace. Na druhé straně by měl být kolega. S rozvojem mobilních telefonů v 90. letech, se musela vybudovat i síť antén na jejich podporu. Telekomunikační společnosti od té doby vztyčily po celém světě, přes 5 miliónů mobilních vysílačů.

I když naplňují vzduch mikrovlnnými frekvencemi, tak neprovedly žádný výzkum, který by prokázal, že vystavení těmto frekvencím je bezpečné. Rozvodná síť se vybudovala ještě předtím, než by se někdo ujistil že je to bezpečné. Děkuji vám za pomoc. Dost nepříjemné. Ano a je to nepřetržité. Nikdy to nepřestane a jede to non-stop. Tohle vychází z vysílačů. Pokud vidíte vysílač, tak jste tomu vystaveni. Popravdě řečeno jste tomu vystaveni i když žádný vysílač nevidíte, protože to prochází i skrze zdi a hmotné předměty.

Tomuhle jste nepřetržitě vystaven, pokud jste 200-300 metrů od vysílače. Je to úplně něco jiného, když to slyšíte. Představte si, kdybyste to mohli vidět. Bylo by to něco jako vidět smog. Každý den nás obklopuje elektromagnetický smog. Nikdo neotestoval jeho bezpečnost a existuje už někdo, jehož tělo na to začalo reagovat! Bylo to před 10 lety a v rodině nikdo neměl rakovinu prsu. Žili jsme docela zdravým životním stylem. V tu dobu jsem žila vedle vysílače už 7 let.

Jak daleko? Byl 100 metrů od domu. Roky jsem měla symptomy které s vysílačem nesouvisely, protože jsem o elektrosensitivitě nic nevěděla. Měla jsem závratě, problémy se spánkem a bolesti hlavy. Navštívila jsem doktora, který mi řekl že je to buď stres, nebo virus. A pak mě z ničeho nic našli rakovinu. Byl to největší šok v mém životě. Prvně jsem si myslela, že mám prostě smůlu že jsem to já. Začala jsem chodit na léčbu. A v tu dobu jsem začala v nemocnici potkávat sousedy.

Žili jsme v malé vesnici a začali jsme potkávat i mladé dívky, které byly sousedy. Mě bylo něco přes 30 a ostatní byli ve svých 40. nebo 50. letech. Všem pěti nám nalezli rakovinu prsu. Ve vesnici obklopovalo vysílač pouze 18 domů. Ailin se rozhodla provést průzkum, aby zjistila jestli existuje někdo další, kdo začal najednou mít zdravotní potíže. Vyděsilo nás, že hodně lidí hlásili stejné příznaky, kterými jsem já trpěla celé roky. Závratě. Ano bolesti hlavy a závratě.

Byla tam jedna mladá dívka, která měla problémy s otěhotněním. Nebo další dívka, která měla boule na těle. Vyskytovali se tam všechny příznaky rakoviny. Jeden ze sousedů kterému bylo 51 onemocněl a bohužel zemřel. Ve vesnici žilo 77 lidí. A kolik lidí trpělo biologickými problémy? Odhadem to bylo kolem 70%, kteří měli problémy se spaním, vyrážkou na kůži a podobně. Mělo to na ně velký vliv. Myslím si, že tohle je celosvětový problém. Od té doby jsme zjistili že nejsme jediní.

Pracovali jsme s místními vědci a hledali jsme další oblasti, kde byl vysílač už delší dobu. A prováděli jsme další průzkumy. Na světě je tolik mobilů a vysílačů a mobilní průmysl v hodnotě biliónů. Předpokládali byste, že touto dobou už je zaveden řídící orgán který by dohlížel, že telekomunikační průmysl jedná v zájmu opatrnosti. Někdo, kdo by stanovil přísná pravidla, která by chránila veřejnost. Někdo kdo by dohlížel, že to čemu jsme vystavováni je bezpečné. Bohužel žádný takový orgán neexistuje.

Máme akorát ICNIRP. ICNIRP byl založen v Evropě asi před 20 lety, aby prošetřoval ochranu vůči záření. Jejich prací je vše prošetřit a v podstatě to shrnout. Tak to tvrdí věda. Nemůžete být zvoleni, ale musíte být pozváni. Pokud jste jeden z těch preferovaných lidí, tak se vždy jedná v zájmu průmyslu. Jsou stanovené zásady která přijala většina zemí Evropy a sama evropská komise je doporučuje. Tyto zásady jsou podloženy důkazy a víme, že vyzařované radiofrekvence mají příčinu a důsledek.

Jedno je pro tyto vyzařující energie společné. Mobily, vysílače a zařízení bezdrátové komunikace, které denně používáme, tak všechny fungují jako mikrovlnka. Pokud vygenerujete dostatek energie a zaměříte ji na dostatečně malý prostor, tak začnete věci ohřívat a ohřejete tkáň a cokoliv, co má v sobě nějaký podíl vody. Žádné ze současně platných pravidel, nemá nic společného s chronickými zdravotními důsledky nebo rakovinou. Všechny jsou stanové pouze pro efekt ohřívání.

Nejsou ale žádné pro dlouhodobé zdravotní důsledky. Takže když je to pod 40, tak je to bezvýznamné. Nechrání to proti dlouhodobým zdravotním důsledkům. ICNIRP je naprosto nepodstatný. Například pokud chcete zajistit, aby nikdo nepřesáhl rychlostní limit, tak nastavíte tento rychlostní limit na 1600km/h. Potom bude každý rychlost dodržovat. Nikdo ji nepřekročí. Každý může jezdit 15-150 km/h a limit bude splněn. Pravidla nejsou stanovena podle bezpečnostních pravidel pro veřejnost.

ICNIRP tedy bere v úvahu pouze to co je faktem na 100% a co není, tak to v úvahu nebere? Přesně tak. Budou o tom mluvit, shrnou to, řeknou co to je a co není a co zbývá zjistit a to je vše. Žádná doporučení. Nic. To oni už nepovažují za svou práci. Téměř každá země má stanovené limity pro vystavení veřejnosti bezdrátovým technologiím, založené na zásadách ICNIRP. Tyto zásady nemají nic společného s dlouhodobými zdravotními důsledky z vystavením bezdrátovým technologiím.

Co když teď někomu zavolám? Pokud někomu zavoláte, tak to bude téměř nepřetržité. Tohle je to, co ten telefon dělá. A vlny směřují od mého telefonu k vysílači a odtud jsou přesměrovány? Ano. Teď slyšíte, že to někdo zvednul. To je příšerné. A tohle vám mobil přenáší do mozku v podstatě nepřetržitě. Mobilní telefony Je těžké si představit technologii, která urychlila naše životy tak rapidně, jako mobilní telefon. Před 25 lety na něj pohlíželi spíše jako na nějaký přístroj.

Dnes ho vlastní 4 miliardy lidí. Děti dostanou svůj první mobil průměrně ve věku 8 let. Mobil posílá a přijímá mikrovlnné frekvence k vysílači a zpátky. Takže když máte mobil přitisknutý k hlavě, váš mozek je těmto vlnám vystavován. Reaguje mozek na toto vystavení? Nedávná americká studie ukazuje, jednoznačně že ano. O výzkum se zasloužila doktorka Nora Volkowá. Doktorka Volkowá a její tým, studovali po celý rok 47 zdravých lidí. Účastníci měli přitisknutý telefon k levému a pravému uchu.

Jeden byl zapnutý ale ztlumený a druhý byl vypnutý. Doktorka Volkowá používala přístroje na snímání mozku aby zjistila, kolik glukózy mozek při vystavení použije. Je velmi citlivé určit jestli probíhají v aktivitě mozku nějaké změny, které jsou řízeny danými stimuly, které v tomto případě byly mobilní telefony. Mozek spotřebovává při stimulaci glukózu stejným způsobem, jakým auto spotřebovává palivo. minut vystavení mobilu se spojovalo se zvýšením spotřeby glukózy, což naznačuje že mozek byl aktivován radiofrekvencemi z mobilního telefonu.

Tady je část mozku, která byla velmi blízko anténě a ukazuje obrovské zvýšení metabolismu v porovnání s případem, kdy telefon byl vypnut. I když jsou tyto frekvence které mobil vyzařuje velmi slabé, jsou schopny ovlivnit a aktivovat lidský mozek. Výzkum doktorky Volkowé ukázal, že při používání ztlumeného telefonu, začne mít lidský mozek metabolickou reakci, kvůli přítomnosti mikrovln z mobilního telefonu. Metabolická reakce, kterou způsobují úrovně frekvencí, daleko pod hranicí normy.

Něco, co mnoho lidí tvrdí že je nemožné. A reakce zaznamenaná doktorkou, vede ještě k větší obavě. A to způsob, jakým jsou tyto mikrovlny mozkem pohlcovány. To vešlo ve známost jako S.A.R. S.A.R. je měřítko, kolik pohltí lidské tělo radiových vln, za určitý časový úsek a v jakém objemu. Takže je to měřítko pro zahřívací efekt, který má radiový vysílač na vaše tělo. S.A.R. pro každý mobil, se měří tímto způsobem. Použitím umělé hlavy, která se nazývá "SAM fantom". Ta se naplní směsicí glukózy, která představuje lidský mozek.

Počítač pak měří množství mikrovlnné radiace, která proniknou lebkou fantóma. A spočítá hodnoty S.A.R. na základě toho, kolik se pohltilo energie. V EU jsou limity 2W/kg tkáně. V USA 1.6W/kg tkáně. Takže limity pro USA jsou daleko přísnější, než pro EU. Ale další země jako Austrálie a Nový Zéland, mají limity stanovené podle EU. Některé z nejpopulárnějších mobilů na trhu vyzařují tolik mikrovlnné radiace, že hodnoty S.A.R. jsou téměř na hranici limitu. Každý milimetr lebky, pomáhá chránit mozek proti mikrovlnné radiaci z mobilů.

A tudíž snižuje hodnoty S.A.R. Děti dostanou svůj první mobil průměrně v 8 letech. Ale lebka 8letého dítěte je výrazně tenčí, než lebka dospělého člověka. Takže byste doufali, že telefony se budou testovat na lebce, která má hodnoty lebky takového dítěte. Samova hlava je průměrná lidská lebka. Vzali jsme 10000 lidí, kterým jsme měřili velikosti hlavy. A podle toho jsme vytvořili fantóma Sama, což je průměrná lidská lebka. Pochopitelně hlava průměrného člověka, je výrazně větší než hlava 8letého dítěte.

Ale když se podíváme na společnost, která vytvořila hlavu fantóma Sama, tak zjistíme že skutečnost je ještě daleko horší. Hlava fantóma Sama, není hlava z průměru 10000 lidí. Je to průměr z 10000 vojáků americké armády. A vojáci mají s největší pravděpodobností větší, širší a tlustší hlavu, než 8leté dítě. Je rozumné předpokládat, že pokud by se test provedl na lebce 8letého dítěte, neuspěly by. Kdo stanovil tyto standardy? Skupina lidí z ICNIRP. Lidé kteří dělají práci na telefonech, jsou jen inženýři.

Nemají ponětí, co se děje uvnitř živé buňky. Ale zároveň o tom poučují. Předpokládají že jediná věc která ovlivňuje živý organismus je to, když dostatečný výkon ohřívá tkáň. Je to jako přísloví "Víme že když budeme vařit vejce, bude tvrdé". Oni ale neví, že pokud to vejce neuvaří, tak se z něj stane kuře. Nebo dělají že to neví. Světová zdravotnická organizace. SZO v roce 2011 změnila hodnoty mobilních telefonů. Zařadila je jako pravděpodobně rakovinotvorné. Na základě zvýšeného rizika onemocnění.

Typ mozkového nádoru se spojoval s používáním mobilního telefonu. Co bylo urychlovačem pro tak náhlou změnu? Bylo provedeno několik studií, které zkoumaly možné zdravotní důsledky, při používání mobilních telefonů. Některé studie prokázaly, že důsledky jsou, některé zase že nejsou Ale nejdůvěryhodnější výzkum provedl doktor Lennar Hardell. Jeho výzkum je nejkomplexnější a největší, jaký byl kdy proveden. Zkombinoval svojí práci s dalšími pracemi z celého světa.

Od začátku 90. let studovali návyky více než 2000 lidí, používajících mobilní telefon. Lidé s nádory jako "Astrocyloma" a "Acustic neuroma". Mozkové nádory se nejvíce spojovaly s používáním mobilních telefonů. Výsledky jsou šokující. Došli k závěru, že používání mobilních telefonů, zvyšuje riziko vzniku mozkového nádoru. A také objevili, proč dřívější výzkumy selhaly. Doba 10 let, je minimum pro určení dlouhodobých rakovinotvorných rizik z vystavení radiofrekvencím.

Myslím si, že existuje více důkazů, že je to rakovinotvorné. Ale chápu, protože většina rakovin které se projeví, se ještě neprojevila. Lidé ještě nepoužívají mobily dost dlouho na to, aby byly znát skutečné důsledky jejich používání. Tak jako v případě dalších rakovinotvorných látek, zabere nejméně 10 let, než začnete pociťovat důsledky z vystavení. Jelikož se mobily moc nepoužívaly až do konce 90. let, není divu, že začínáme zaznamenávat následky teprve teď. Co tedy telekomunikační průmysl dělá, aby ochránil spotřebitele od onemocnění mozkovým nádorem?

Podívejme se do jejich uživatelské příručky. Z toho co se zde píše, se obávají více o své vlastní bezpečí. Toto bezdrátové zařízení splňuje požadavky vlády na vystavení radiovým vlnám, pokud se používá způsobem, jaký je popsán v této sekci. Držte toto zařízení alespoň 2,5 cm od svého těla, včetně břicha těhotné ženy a dítěte. Snižte dobu, jakou trávíte telefonováním. Na konci skoro každé uživatelské příručky se nachází instrukce, jak daleko by měl člověk od svého těla držet mobilní telefon.

Instrukce, které se většinou nedají dodržovat. A co se stane, když telekomunikační průmysl financuje výzkum, který zkoumá nebezpečí které sami způsobují? A ten výzkum dojde k závěru, že doopravdy existuje nebezpečí. Že používání mobilních telefonů, hraje roli při onemocnění rakovinou. Tyto výzkumy si nechávají sami pro sebe. Prostě nechápeme, co si mobily způsobujeme. Protože následky jsou většinou dlouhodobé. Prostě plně nechápeme, to co děláme. Ačkoliv epidemiologie jasně ukazuje, že používání mobilních telefonů zvyšuje riziku vzniku mozkového nádoru, tak to co si lidé a také ICNIRP musí uvědomit je to, že zde existuje jednoznačná příčina a následek.

Jak se to stane, jaký je mechanismus a jaká je příčina rakoviny. Může se zdát pochopitelné, že bytost naladěná na zemskou frekvenci a tak citlivá na magnetická pole, musí přirozeně reagovat na umělé mikrovlny. Ale telekomunikační průmysl brání celé roky své činy, pokládáním stejné otázky. Jakým způsobem mobilní telefon způsobuje rakovinu? Vyšlo najevo, že si pokládali špatnou otázku. Jakým způsobem mobilní telefon zabraňuje lidskému tělu v uzdravení se z rakoviny? Odpovědí je melatonin.

Melatonin je hormon a produkuje ho mozek. Je produkován v šišince mozkové. Je to velmi silný antioxidant. Například melatonin je 5x silnější než vitamin C. A je také 2x silnější než vitamin E. Produkuje se pouze v noci a je to právě noc kterou potřebujeme, protože v době kdy spíme, opravuje náš mozek buňky našeho těla. A právě v tu dobu začne pracovat melatonin. Naše tělo ztratí každý den asi 1/2 miliardy buněk. A v noci naše tělo tyto buňky nahrazuje. Skrze proces, kterému se říká "dělení buněk".

Melatonin odstraňuje to, čemu se říká volné radikály. Tyto volné radikály jsou přebytečné elektrony, které zbyly z procesu vytváření energie a kterou potřebujeme k tomu, abychom se vůbec opravili. Jak se naše tělo každou noc opravuje, vytvoří se miliony buněk volných radikálů. Je to vedlejší produkt buněčného dělení. Tyto buňky volných radikálů, napadají zdravé buňky. Celosvětově se považuje za pravdivé, že buňka volného radikálu, je hlavní příčinou vzniku rakoviny.

A hlavní obranou našeho těla proti těmto volným radikálům, je jeho nejsilnější antioxidant. Melatonin. Dostanete se do oběhu krve a jeho prací je, chovat se jako přirozený antioxidant a protirakovinný agent. Melatonin je velmi silný protirakovinný agent. Melatonin vás chrání proti rakovině. Také řídí cyklus spánku a probouzení, tak abyste se dobře vyspali a měli správné množství melatoninu. Je protistárnoucí, jinými slovy když odstraňuje volné radikály, tak vaší pleť a pokožku dělá mladší.

Melatonin je zázračný lék lidského těla. Odstraňuje buňky volných radikálů, které způsobují rakovinu. V naší laboratoři máme přes 12000 studií, které jsme nasbírali za celé roky. Je to více studií, než které kdy byly zveřejněny na Paracetamol, což je běžný lék proti bolesti. Vědci se zajímají více o melatonin, než o paracetamol. Jaké jsou následky nedostatku melatoninu? Váš imunitní systém bude méně výkonný a budete mít potíže se spánkem. Těžko budete usínat a pokud usnete a probudíte se, tak pak už nebudete moci usnout.

Může to způsobit srdeční komplikace, protože melatonin také chrání vaše srdce. Budete také více náchylní k nemocem, protože váš imunitní systém nepracuje správně. Velmi mnoho drobných věcí se může stát, když trpíte nedostatkem melatoninu. Například průměrná žena s rakovinou prsu má pouze 1/10 množství melatoninu, zdravé ženy jejího věku. A lidé s rakovinou prostaty, mají méně než polovinu množství melatoninu, než by měli mít. Děti s autismem, mají méně než polovinu množství melatoninu, než by měly mít.

Nedostatek melatoninu se vyskytuje u lidí, kteří mají noční směny. Protože pracují v noci, jsou vystaveni světlu a tak se jim nevytváří melatonin. Jeho nedostatek může znamenat, až o 50% vyšší riziko výskytu rakoviny prsu. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) zařadila práci na noční směny, jako možnou příčinu vzniku, kvůli nedostatku melatoninu. Existuje hodně studií které ukazují, že lidé pracující na noční směny nebo slepí lidé, mají jiný výskyt rakoviny, než má průměrná populace.

Většina těchto studií podporuje názor, že nedostatek melatoninu má nepříznivý vliv na zdraví člověka. Jelikož se tělo opravuje právě v noci, tak melatonin se začne vytvářet, když šišinka zjistí, že se kolem nevyskytuje žádné světlo. Šišinka mozkové je citlivá na světlo a je umístěna na místě, kde váš mozek přijímá signály z očí. Spojení jdou přímo k šišince, aby jí řekly, jestli je kolem nějaké světlo a nebo ne. Pokud je světlo, tak se signál který mozek posílá buňkám aby se opravily, přeruší.

Takže nemá smysl aby mozek posílal signály buňkám, protože se tam vyskytuje tolik rušení, že to stejně neuslyší. Takže mozek čeká, až nastane tma. Jak ukazuje výzkum, magnetická a elektrická pole, ovlivňují produkci melatoninu. Battelle Memorial Institute v Americe, na to téma provedl hodně výzkumu, už na konci 70. let. Jejich vědci, Barry Wilson, Dick Stevons a další, si to začali myslet. Protože víme že když zapneme světlo, tak mozek přestane tvořit melatonin.

Tak si mysleli, že náš mozek asi nedokáže rozlišit elektrická pole, od přirozeného světla během dne. Protože během dne se melatonin netvoří a to z dobrých biologických důvodů. Tak si mysleli, že tato elektrická pole potlačují syntézu melatoninu a tím pádem to vede k rakovině, zejména rakovině prsou u žen, protože nemají takovou ochranu, kterou by jinak měly mít. Takže mozek vyhodnocuje radiové vlny, stejně jako světelné vlny? Ano, nedokážeme poznat rozdíl. Viditelné světlo má také frekvenci.

Předpoklad, že šišinka nedokáže rozlišit frekvenci světla od uměle vytvořené frekvence, podporuje výzkum. Výsledky zkoumání ukazují, že slabé frekvence magnetických polí snižují produkci melatoninu u křečků. Následky vystavení elektromagnetických polí, na koloběh melatoninu u amerických poštolek. Elektromagnetická pole, ovlivňují plazma melatonin u samců amerických poštolek. Elektromagnetická pole, mohou ovlivnit jejich schopnost migrovat. Opožděný účinek a kritický efekt elektromagnetických polí, na koncentraci melatoninu.

Několika Hz magnetické pole, potlačuje produkci melatoninu. Vystavení může způsobit potlačení produkce melatoninu v šišince mozkové a ovlivnit jednotlivé buňky. Elektromagnetické pole snižuje melatonin, jak u zvířat tak lidí. Myslíte si že je zcela jasné, že elektromagnetická pole ovlivňují produkci melatoninu? Tento výzkum ukazuje, že úroveň melatoninu u poštolek po vystavení poklesla. Studie na mravencích, včelách, ptácích, mořských savcích a všechny směřují stejným směrem.

Pak jsou zde studie buněk v šišince mozkové, které syntetizují melatonin. Zkoumají, jak elektromagnetická pole ovlivňují tyto buňky. V podstatě v každé fázi syntézy se ukázalo, že elektromagnetická pole naruší produkci melatoninu. Takže vidíte, že důkazy jsou ve všech hlediskách této cesty, jak se produkuje melatonin. Magnetická pole zabraňují produkci melatoninu a výzkum pokrývá každou část této cesty. Řekl byste, že je to definitivní? Ano, řekl bych že je to téměř definitivní.

Geny našeho těla, dokážou srovnat produkci volných radikálů s produkcí melatoninu. Vytvořili jsme si uvnitř přesnou rovnováhu. Perfektní systém obrany. Našemu tělu zabralo miliony let, aby tuto techniku zdokonalilo. Technika, která se vyvinula na základě prostředí s kterým jsme se vyvinuli. Ale za posledních několik desetiletí, se naše prostředí změnilo. A změnilo se výrazně. Na první pohled se může zdát, že prostředí zůstalo stále stejné. Ale na buněčné úrovni je to ta největší změna v prostředí, jakou kdy život spatřil.

Je tedy logické, že tak ohromná změna, nevyhnutelně naruší tak křehkou rovnováhu. A následky toho, že naše tělo trpí nedostatkem melatoninu, můžou být katastrofické. Vědci po celém světě teď věří že volné radikály, mohou být hlavní příčinou každé známé nemoci. Ne pouze rakoviny! Na začátku 20. století, byl výskyt leukémie velmi vzácný. Od té doby zaznamenáváme nárůst výskytu leukémie. Každý rok se to zvyšuje o 2%. A to platí i na další nemoci a choroby. Autismus, mozkové nádory, rakovina.

Výskyt rakoviny v roce 1910 byl asi poloviční, než jaký je dnes. A mnohé další choroby jsou spojovány s vystavením elektromagnetickým polím. Ne pouze elektrická vedení, ale také mikrovlnná a radiová pole. Za posledních 50 let jsme se ponořili do oceánu elektromagnetického záření, které je všude kolem nás. Nemůžeme jej vidět, ale kdykoliv zvedneme telefon, tak víme že existuje. Je těžké se vrátit v čase a vlastně je to nemožné. Ale musíme se dozvědět o zdravotních důsledcích, abychom měli volbu a učinili bezpečnostní opatření, vůči vystavení tomuto záření.

Pokud si to přejeme udělat, tak to musíme udělat. Možná jsme tomu nevěnovali dost pozornosti. Jedna z věcí která se děje, je autismus. Ve vědě se blížíme do bodu, kdy už téměř nemáme kontrolní skupinu, abychom mohli takovéto věci testovat. Protože dnes má mobil téměř každý člověk, každý má WiFi a každý je vystaven elektromagnetickým polím. Ano všichni se blížíme do situace, kdy bude tolik lidí vystaveno elektromagnetickým polím z mobilů nebo WiFi. Dostáváme se do situace, kdy nebudeme mít kontrolní populaci, abychom mohli vidět rozdíl mezi lidmi, kteří jsou vystaveni a lidmi, kteří nejsou vystaveni.

Pokud to mám k něčemu přirovnat. Zjistili jsme, že kouření způsobuje rakovinu plic. To proto, že někteří lidé nekouřili a byli v kontrolní skupině. Pokud by kouřil každý, tak bychom možná nikdy nezjistili, že kouření způsobuje rakovinu. Každý by na rakovinu plic umíral a pohlíželo by se na to jako na přirozenou nemoc. A vůbec bychom si to nespojovali s kouřením. Co se týče vystavení telefonům, tak ztrácíme populaci, kteří tomu nejsou vystaveni. Dokonce i těch pár lidí, kteří nevlastní mobil, jsou obklopeni zářením z mobilních telefonů, kdykoliv jdou na nákup, na vlak a tak dále.

Nakonec, pokud zvýšíte množství elektromagnetických polí v atmosféře, což také děláme, tak máme v prostředí milionkrát více elektromagnetických polí, než tomu bylo před 50 lety. Nakonec to začne ovlivňovat i vás. Je těžké říct, kde budeme za 15 let. Ale s jistotou bych řekl, že za pár let poznáme, jak moc nám to způsobuje zdravotní problémy. Pak si možná uvědomíme, že musíme s příčinami něco udělat. Jsme geniální, ale složité organismy. To jak naše tělo funguje není náhoda, ani něco co se stalo přes noc.

Jako každý tvor na této planetě, jsme přizpůsobili prostředí ve kterém žijeme. Prostředí, které od počátku času má křehkou rovnováhu polí a rezonancí. Tyto jevy nás nejen obklopují, ale dělají z nás to co jsme. Buňky našeho těla spolu navzájem komunikují pomocí světelných frekvencí. Naše DNA používá elektromagnetické frekvence na rozmnožování. V jádru všeho jsou protony a neutrony, pozitivní a negativní a dělají všechen život magnetický. Jsme obdařeni buňkami kryptochromu, které nám umožňují tyto pole vnímat způsobem, jaký sotva chápeme.

Jsme bytosti frekvence elektriky světla a magnetismu. A trvalo miliony let, než jsme se takto vyvinuli. Proces, který začal první buňkou. Ačkoliv jsme přijali bezdrátovou technologii a zařadili ji do každodenního života, frekvence, které nás obklopují, jsou pro naše buňky stejně neznámé, tak jak by byly pro naše oči, kdybychom je mohli vidět. Naše děti se rodí do světa, který jejich tělo nedokáže pochopit. Kam to vše povede?

Jak se natáčel tento film, 4G technologie? Abychom to pojali, museli jsme zvýšit stropy. WiFi je dnes skoro v každém domě, škole, podniku. Nepřetržitě nás obklopuje. Technologie stolních telefonů, je běžná skoro v každé domácnosti. Namísto aby průmysl jednal v zájmu bezpečnosti, nehledí na dlouhodobé zdravotní důsledky. Peníze hýbou světem. Pokud nastane někdy změna, nepřijde od nich. Bude muset přijít od nás. Musíme otevřít své oči a uvědomit si problém.