Plný signál
Rub a líc mobilních telefonů. Britský dokument.
Život bez mobilního telefonu si dnes neumí představit velká část západní civilizace. Možnost kontrolovat pomocí tohoto úžasného vynálezu potomky či staré rodiče považujeme za své nezadatelné právo. Mobilní telefon je ale jako oheň: dobrý sluha, špatný pán. Co převažuje? Na to se snaží najít odpověď dokument Plný signál, který se natáčel po celém světě. Jeho tvůrci dávají prostor všem, kdo k fenoménu mají co říci: uživatelům, aktivistům, vědcům i právníkům.
Žijeme tu už asi 10 let. Tuto čtvrť jsme si vybrali, protože je hodně různorodá, je jen kousek od Manhattanu a je tu přátelské prostředí pro rodiny s dětmi. Proto se nám to tu zdálo výhodné. Mobilní telefon jsem si pořídila hlavně kvůli práci, protože všichni říkali, že ho musím mít. A když jsem se dozvěděla, že nám tu nainstalují anténu, tak jsem si řekla, že je to skvělé, protože budeme mít dobrý signál. Plný signál Mobilní telefony jsme přivítali s takovým nadšením, jako snad žádnou jinou technologii. Na světě je dnes více než 3 a půl miliardy mobilů přinášejících obrovské zisky společnostem, které v tomto odvětví podnikají.
Má to ale jeden háček. Za desetitisíce vysílačů, jejichž postavení si rozrůstající mobilní síť vyžádala, platíme určitou daň. Pokud někdo žije poblíž vysílače pro mobilní telefony, je nepřetržitě vystaven působení rádiových signálů. A když někdo v tomto místě volá, tak se ještě zesilují. To by si všichni, kteří používají mobilní telefony, měli uvědomit. Protože když telefonují, každý, kdo žije v blízkosti vysílače, přes nějž se hovor uskutečňuje, obdrží silnější dávku.
Nicméně i tehdy, kdy žádný účastník z mobilního telefonu nevolá, například uprostřed noci, vycházejí z vysílače nepřetržitě signály, i když podstatně slabší. Na Zemi je přirozená, poměrně nízká hladina elektromagnetického záření, které vydává naše planeta nebo které k nám přichází z kosmu a od slunce. Komunikační sítě pro mobilní telefony ale tuto hladinu mnohonásobně zvyšují. Kdosi v Evropě prováděl před 6 nebo 7 lety studii, při níž měřil hladinu elektromagnetického záření ve velkých evropských městech. Ukázalo se, že je o 3.000 procent vyšší, než byla před deseti lety.
To se týkalo evropských měst. A dá se předpokládat, že pro města v Americe platí totéž. Hladina elektromagnetického pole, v němž se právě teď nacházíme, je oproti normálnímu pozadí enormně vysoká. Dnes, v době třetí generace mobilních telefonů, je v porovnání s normálním pozadím jeden milion miliardkrát vyšší. To je obrovské navýšení. A to přitom s sebou nemáme žádný mobilní telefon. Jedná se jen o záření, které k nám přichází z vysílačů. Lidé si neuvědomují, že rádiové vlny představují určitou formu energetického znečištění ovzduší. Mají pocit, že jsou neškodné, protože viditelně nepoškozují živou hmotu. To ale nemusí být pravda. V Itálii provedli měření hladiny elektromagnetického pole poblíž vysílačů mobilních operátorů.
Na výsledcích studie bylo vidět, kdy Italové vyrazili na oběd, protože se tato hladina prudce snížila. Jakmile ale byli po obědě, rychle se vrátila na původní úroveň. Problém je v tom, že stavíme vysílače uprostřed obytných čtvrtí nebo instalujeme antény na školy a budovy v zalidněných centrech, takže záření jsou vystaveny stovky a tisíce lidí. Nedá se mu vyhnout. -V podstatě nejsme před elektromagnetickým zářením nikde v bezpečí, vystaveni jsme mu všichni. Je to svým způsobem největší přírodovědecký pokus v dějinách. Možným rizikům se nevěnuje zdaleka taková pozornost, jaká by se jim věnovat měla.
Existuje asi 13 studií, během nichž bylo zaznamenáno poškození DNA frekvencemi mobilních sítí, a to jednovláknové i dvouvláknové. Když dojde k poškození jednovláknové DNA, tak se dokáže sama opravit. Dochází k tomu v důsledku působení různých činitelů, jako je třeba znečištění ovzduší. Dvouvláknová DNA se ale sama opravit nedokáže, což může vést ke genovým mutacím. Lidé si neuvědomují, co tyhle vysílače znamenají. Nevědí, jak pracují, stejně jako netuší, jak fungují jejich mobilní telefony. V tomto směru jsem i já byla velice naivní. Nikdy mě nenapadlo o tom vůbec přemýšlet.
Když jsem se poprvé dostala k této problematice, měla jsem dvě děti. Teď už mám tři. To je hlavní důvod, proč mám obavy z dalšího vývoje, protože děti jsou v naší společnosti zranitelné nejvíc. Cítila jsem, že se musím víc vzdělávat a začala jsem shánět informace. Zjistila jsem, že je to značně kontroverzní oblast. Například Světová zdravotnická organizace označuje radiofrekvenční záření za potenciální lidský karcinogen. V současné době nejsou výsledky studií jednoznačné, ale existuje dostatek důkazů, které by nás měly přimět, abychom se nad tím zamysleli mnohem hlouběji.
Spousta lidí je přesvědčena, že když něco existuje, nějaká autorita musela předtím rozhodnout, že je to v pořádku. Ale bohužel se na to nedá vždycky spoléhat. Pro neionizující záření existují bezpečnostní normy. Ty ale vycházejí z předpokladu, že toto záření nemá vliv na lidské zdraví, pokud nedosáhne hodnot, kdy začne zahřívat živou tkáň. Jinými slovy, že působí jako mikrovlnná trouba. Přece nechcete, aby se váš mozek opékal jako brambory v mikrovlnné troubě. Tento předpoklad ale jednoduše není správný. Normy nestanovují profesionálové pracující ve zdravotnictví, ale fyzikové a inženýři, tedy lidé s technickým vzděláním, kteří ignorují důkazy o negativním působení záření na lidské zdraví. -Měli byste vědět, kdo tyto normy stanovuje: Motorola, Nokia a armáda.
Tedy subjekty, které mají na věci svůj vlastní zájem a nechtějí normy zpřísňovat. Chtějí, aby byly co nejměkčí. -S novými informacemi se stále víc ukazuje, jak jsou normy podhodnocené. A když neexistují pořádné normy chránící lidské zdraví, výrobci a provozovatelé mobilních sítí nejsou nuceni hledat cesty, abychom mohli využívat bezdrátovou komunikaci bezpečně. V historii se už mnohokrát ukázalo, že technici a konstruktéři dokáží využívat různé technologie tak, aby nám neškodily, pokud k tomu jsou ale motivováni. Protože hlavní motivací je však zisk, a nikoli zdraví, instalují se stále nové vysílače a antény. První sada antén tu byla namontovaná v roce 1999. Záměrně to přišli udělat v sobotu, protože tu bydlí pouze Židé, kteří dodržují šabat.
Takže nikdo z obyvatel proti tomu nemohl protestovat. A potom se tu v průběhu let objevily další sady antén. Jen na naší budově jsou nainstalované antény tří nebo čtyř operátorů. Vím, že jich tu původně bylo 27. Potom k nim během posledních dvou let jiné společnosti přidaly tři další. Cítíme se zcela bezbranní. Nemůžeme s tím nic dělat. Vydělávají se tu peníze na náš úkor. -Tyto prostory jsme koupili před dvěma lety. Rok jsme je rekonstruovali a pár týdnů poté, co jsme se sem nastěhovali, mě začala strašně bolet hlava. Domnívali jsme se, že je to špatně nainstalovanou elektrikou.
Zavolali jsme proto technika ze Západního pobřeží, který se touto problematikou zabývá. Strávil tu 3 dny. Všechno vyzkoušel, a řekl nám, že je všechno v naprostém pořádku, ale že za moje problémy pravděpodobně můžou antény pro mobilní telefony, namontované na protějších střechách. Dokonce tu strávil jednu noc. Přinesl si stan a přespal v něm. Ten stan měl speciální povrch, který odráží elektromagnetické záření. Od té doby spíme pod speciální ochrannou sítí. Je legrační, že od doby, co jsme si stěžovali a poslali jim dopis, jsou 2 antény natočené jiným směrem.
Dalších 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 - je na těchhle dvou stranách a na severní a západní je, nevím to přesně, ale asi 10 dalších. Předpoklad, že můžeme bez obav pokračovat v zamořování prostředí rádiovými vlnami, ať už pocházejí z mobilních telefonů a vysílačů, novými frekvencemi rozhlasových stanic, nekonečným množstvím satelitního vysílání, všemi možnými vojenskými aplikacemi. Předpoklad, že můžeme tak zamořovat okolní prostředí bez jakýchkoliv dopadů na nás a na vše živé, je nutné přehodnotit, protože není správný. Existuje velké množství vědecké literatury, která popisuje, jak to mění chování, jak to narušuje schopnost učit se a pamatovat si.
Některé studie například dokazují, že když někdo stráví delší dobu telefonováním z mobilu, není tak pozorný a čilý, jako byl předtím. Bylo zaznamenáno zřetelné zhoršení situace, zvláště po roce 1997, kdy se na trh dostala druhá generace mobilních telefonů, GSM systém. Od té doby jsme svědky zřetelného zhoršení zdravotního stavu populace Většina z nás žije s mobilním telefonem nebo v blízkosti vysílače celé roky, aniž bychom si čehokoliv všimli. Někteří jedinci jsou ale citlivější. Rigmor, učitelka ze Stockholmu, jednoho dne zjistila, že je přecitlivělá na elektrické přístroje.
Předtím navštěvovala různé lékaře, dokonce i psychology, nikdo ale nedokázal její potíže vysvětlit. Až jí pomohl stanovit diagnózu jeden přítel - technik. Zjistil, že Rigmor je přecitlivělá na elektromagnetické pole. Když si udělala v této oblasti malý průzkum, dospěla k závěru, že musí ve své domácnosti provést ochranná opatření. Nechala předělat elektroinstalaci, zakryla elektrické přístroje a před okna nechala natáhnout speciální sítě. Bylo to účinné, ale jen po určitou dobu. V roce 1995 jsem už neměla žádné potíže. Všechno se ale vrátilo zpátky v roce 1997, kdy tu zavedli mobilní telefony.
Podobně jako u jiných alergií, kdy někteří lidé nesnesou jednu kytku a další zase jinou, jsou i mezi pacienty přecitlivělými na elektromagnetické pole jedinci vnímaví na různé frekvence. V roce 1994 jsme prováděli dvojitý slepý pokus s pacienty přecitlivělými na elektromagnetické pole. Byla to první studie, která se zaměřila i na mobilní telefony. Mezi pokusnými osobami byla jedna, která byla schopná na 100% poznat, jestli je někde mobilní telefon nebo ne.
Když hovoříme o pacientech přecitlivělých na elektromagnetické pole, je nutné si uvědomit, že to může postihnout každého. Zdá se, že tito lidé nejsou ničím výjimeční. Když se toto problematika zkoumala v několika zemích, ukázalo se, že se to týká 2 až 6 procent z celé populace. V zemích, jako jsou Spojené státy, může být přecitlivělých na elektromagnetické pole 10 až 15 milionů lidí. Například zde ve Švédsku, které má 9 milionů obyvatel, se toto číslo odhaduje na 250.000 osob. Z toho má podle mě takových 500 skutečně velké potíže, a pár z nich z toho důvodu dokonce žije někde v lese.
To pochopitelně zásadním způsobem mění jejich životy. Když se tu objevily mobilní telefony a bezdrátový internet, byla jsem vystavena záření nepřetržitě. Jediné místo, kde jsem v bezpečí, je můj domov, který je proti záření chráněn. Proto musím zůstat už asi napořád doma. Naštěstí k nám chodí hodně přátel, já k nim ale nemůžu. Po deseti až patnácti minutách telefonování mi zčervenala kůže na straně těla, na které jsem držel mobil. - Když jsem poblíž někoho, kdo telefonuje z mobilu, mám najednou příznaky chřipky, bolí mě celé tělo, mám pocit, že mám horečku, i když ve skutečnosti žádnou nemám, a bolí mě hlava a v krku. - Palčivá bolest procházející celým tělem je nesnesitelná.
Kdyby to šlo, tak se odstěhuju. Když jedu ve špičce autobusem nebo metrem, nemůžu si udržet od telefonujících lidí potřebný odstup. Vadí mi také vysílače ve městě. Některé autobusové zastávky jsou u nich tak blízko, že tam nemůžu vystoupit. Ještě horší jsou mikrovlny, nedají se vypnout a pronikají vším. Vysílají je vysílače podél cest, takže nemůžu nikam jezdit. Dostávám křeče a pálí mě obličej. Před očima se mi objevují tmavé skvrny.
Také mi vadí mobilní telefony, které používá spousta lidí. - Když si lidé na celém světě stěžují na stejné potíže, je nutné teorii, podle níž se nic takového nemůže stát, odmítnout a vzít na vědomí, že je to realita. Všichni tito lidé přece nejsou blázni. Když hovoří o těchto negativních účincích, jedná se zřejmě o skutečné fyziologické reakce. Když nějaká návštěva zapomene vypnout mobil, okamžitě vážně onemocním. Po dvou hodinách se cítím nemocná a za 4 hodiny nemůžu ani mluvit. Když někdo tvrdí, že se tím zhoršuje jeho zdraví a že v takových podmínkách nemůže žít, musíme mu naslouchat a věřit mu,protože je svým způsobem pro naši společnost indikátorem, něco jako kanárek v uhelném dole pro horníky.
Lidé trpící přecitlivělostí na elektromagnetické pole zřejmě reagují na zamoření prostředí, které my nevnímáme. Možná ale jednou budeme trpět ještě víc než oni, protože nám hrozí riziko vzniku dlouhodobých komplikací, jako jsou neurologická onemocnění, rakovina a podobně. Lidem, kteří nám nevěří, se to velmi těžko vysvětluje. Dokazují to ale i vědci, kteří nás zkoumají a kteří dostali peníze na tento výzkum, i když to nebývá moc časté.
Tito vědci škodlivost záření prokázali třeba na buňkách. A buňky si přece nic vymýšlet nemohou. Na psychické procesy přece nemají vliv. Já jsem neurochirurg a s lidmi samozřejmě pracuji každý den. Součástí mé výzkumné práce je ale také studium reakcí potkanů, kteří jsou vystaveni působení elektromagnetických vln z mobilních telefonů. Z informací, které tímto způsobem získáme, se dá vyvodit, co by se mohlo stát někdy v budoucnosti i nám.
Podařilo se nám například zjistit, že když jsou tato zvířata vystavena rádiovým vlnám z mobilního telefonu po dobu dvou hodin, 28 až 50 dnů poté u nich nacházíme poškození až 2% nervových buněk, a to jak v oblastech zodpovědných za paměť, tak v oblastech zodpovědných za vyšší myšlení. To jsou výsledky, které by nás měly vést k opatrnosti. -Řada studií, jejichž autoři používali nízké hladiny záření, takové, jaké jsme vystaveni třeba teď, když děláme tento rozhovor, potvrdila, že má výrazné dopady na biologické systémy. Hovoříme o nepřetržitém vystavování celého lidského těla, protože elektromagnetickému záření z vysílačů nikdy neunikneme.
Podle výsledků studií se zdá, že náš imunitní systém je schopen ho po určitou dobu tolerovat. Po nějaké době ale dojde k jeho oslabení a potom záření může poškodit buňky na hlubší úrovni. Otázkou je, co se stane potom. Jak to ovlivní imunitní systém, jak to ovlivní DNA, krátkodobou paměť, schopnost koncentrace, kvalitu spánku, plodnost a tak dále. Lidé si stěžují na točení hlavy, neschopnost se soustředit, narušení menstruačního cyklu. Vím o dvou ženách, které mají velké potíže s otěhotněním. Jedna z nich zaznamenala velkou změnu poté, kdy namontovali ty antény.
Problémem samozřejmě je, že nevidíme nikoho, kdo by padl mrtvý na ulici. U nás ve Švédsku si víc než třetina lidí stěžuje na potíže týkající se spánku. Právě spánek je jednou z těch subjektivních oblastí, na které mají různé druhy elektromagnetického záření značný vliv. -Každý z nás má jinou, geneticky danou odolnost vůči působení okolního prostředí. Jeden člověk může kouřit 20 let 2 krabičky cigaret denně, a žádnou rakovinu plic nedostane, jinému stačí 5 cigaret týdně, a v důsledku působení tabáku rakovinou onemocní. Nejedná se tedy jen o působení vnějších faktorů, ale také o individuální vnímavost.
Na úrovni populace ale už nyní máme poznatky, které s velkou pravděpodobností naznačují, že celkové zdravotní riziko pro společnost se zvyšuje s intenzitou a dobou záření. V naší budově jsme zaznamenali celou řadu úmrtí na rakovinu. Samozřejmě se z toho nedá vyvozovat, že za to můžou jen antény. Ale je fakt, že na toto onemocnění tu od 90. let zemřelo velké množství lidí. Nárůst těchto případů je ale pozvolný, nenápadný. To není tak, že se někde něco objeví a najednou všichni něco pocítí. Poznáte to až po určité době. V zásadě se jedná o rozsáhlý pokus s lidmi, kteří jsou vystaveni působení činitele pravděpodobně vyvolávajícího rakovinu.
Jak moc je nebezpečný, nezjistíme ani za 5 let, možná ani za 10 let. Podle mého názoru jsou ale dosud získané poznatky dostatečné, abychom byli co nejopatrnější, protože z pohledu celé populace se jedná o velice závažnou problematiku. U civilní mobilní sítě nebyl k dispozici dostatečně dlouhý čas, aby pokryl dobu latence neboli bezpříznakového období. Ta u mozkových nádorů nebo rakoviny obecně trvá přinejmenším 10 let a tuto technologii využíváme teprve posledních 10, maximálně 15 let. Přesto ale vidíme vzestup počtu případů mozkových nádorů, vidíme vzestup u Alzheimerovy choroby, zvyšuje se četnost nemocí spojených s poruchou metabolismu neurotransmiterů, amyotrofické laterální sklerózy, Parkinsonovy choroby.
O všech těchto onemocněních je přitom známo, že jsou spojené s působením energie o nízké intenzitě. Když slyším, že Americká onkologická společnost prohlašuje, že nejméně příštích 10 let to nevyvolá žádné potíže, tak musím říct, že jsou úplně vedle. Stačí se například podívat na problematiku kouření. Když budete 10 let sledovat kuřáky, nezjistíte ve výskytu rakoviny plic žádné statisticky významné zvýšení.
Totéž platí pro azbest. Přitom všichni víme, že je to velice silný karcinogen, který už zahubil statisíce lidí. Když ale budete sledovat osoby vystavené azbestu, nenajdete u nich žádné statisticky významné zvýšení výskytu mezoteliomů neboli nádorů pohrudnice. Musíte čekat minimálně 15-20 let, abyste viděli skutečné dopady. -Největší starosti nám dělá větší zranitelnost dětí.
Přicházejí stále další a další výsledky, zejména ze skandinávských studií, které ukazují, že když děti začnou používat mobilní telefon před 20. rokem, mají pětkrát větší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou mozku, než když ho začnou používat až po třicítce. Také lidé, kteří začali používat mobilní telefon mezi 20. a 30. rokem, mají větší šanci onemocnět rakovinou mozku než ti, kteří ho začali používat po třicítce. Není žádný důvod, aby děti byly na telefonu celý den. Zato je mnoho důvodů, aby na něm nebyly. Každopádně jsou pro ně mnohem nebezpečnější než pro dospělé.
Elektromagnetické pole neprochází jen těmi, kteří drží mobil u ucha, ale i lidmi v jejich blízkosti. Když má otec v kapse mobilní telefon a jeho syn jde 10 centimetrů vedle něj, tak záření, které z mobilu vychází, proniká také do jeho mozku. Stačí jedna minuta, po kterou je dítě vystavené poli o velmi nízké intenzitě, a elektrická aktivita jeho mozku se změní na víc než celou hodinu. Podle mého názoru je velice nebezpečné, když necháváme tolik mladých lidí, aby používali mobilní telefon jako základní komunikační prostředek místo obyčejného telefonu.
Telekomunikace se ale snaží prosazovat bezdrátovou síť, protože na ni musí vynakládat mnohem menší prostředky. Proto se snaží vést vývoj tímto směrem. Když začnete v útlém věku a každý den strávíte na mobilu několik hodin, může se stát, že ve středním věku už budou rezervy vašeho mozku vyčerpané, a autoimunitní a neurodegenerativní choroby propuknou mnohem dřív než normálně.
Poprvé v historii lidstva se mozkové nádory stávají nejčastější příčinou smrti na rakovinu u dětí pod 18 let. Poprvé v historii lidstva! To by nás mělo vyburcovat. Onemocnění jako leukémie, mozkové nádory, nádory příušních žláz, jsou velice vážné, život ohrožující choroby. A když se jejich počet zvyšuje, především při expozici v dětském věku a mladistvých nebo mladších dospělých, jsou to obrovské ztráty, které postihují i mladé lidi, a ne jen seniory. Telekomunikační společnosti ale mají na vzrůstající obavy veřejnosti svou vlastní odpověď - vysílače a antény schovat.
Tato kostelní věž, v níž je umístěno několik vysílačů pro mobilní telefony, je přesnou replikou věže, která tu byla postavena před 53 lety. Pro naše město je to velice výhodné, protože místní lidé se neradi dívají na nevzhledné vysílače. V tomto případě ani nikdo neví, že tam nějaké jsou, což je velká výhoda. V této oblasti, která je součástí velké městské aglomerace, byla místa, která nebyla pokryta žádným mobilním operátorem. To bylo velmi nepříjemné. Naštěstí se tu zastavil právník z jedné z těchto společností a zeptal se nás, jestli bychom nechtěli mít vysílače uvnitř kostelní věže.
My jsme souhlasili, a tak je tady máme. -Byla to skvělá příležitost, protože se jedná o nejvyšší místo, z něhož může putovat signál do celé naší komunity. Dostali jsme tak možnost posloužit našim věřícím. Má to i svůj symbolický význam, protože náš kostel stál uprostřed oblasti, kde bylo, jak se říká - mrtvo. A my jsme do něj vnesli život, mohli jsme svým věřícím posloužit. To pro nás mělo velký symbolický význam. Ano, existují určité pochybnosti ohledně radiace a podobných věcí, je ale nutno říci, že v tomto ohledu si v naší obci nikdo nějak zvlášť nestěžoval.
Nějaké obavy byly, ale většinou neměly žádný reálný podklad. Pozvali jsme si odborníky, kteří se v této oblasti dobře vyznají, a ti všechny obavy rozptýlili. Nás, kteří žijí 40 metrů od vrcholu věže, stejně jako ostatních. Kdyby to přesně popsali, kdyby řádně interpretovali všechny výsledky a stanovili příslušné standardy, myslíte, že by se potom rozhodli, že to změní? Jsou to velice vážné otázky, na které zatím nemáme odpovědi.
Přitom s tím neděláme vůbec nic. Dokonce je ani nestudujeme. Ve Spojených státech se dnes této problematice nevěnuje jediná studie. Jediná! -Je téměř nemožné získat na takovýto výzkum nějaké dotace. Je nutné se ptát politiků, finančníků, představitelů průmyslu a dalších podobných institucí, proč nechtějí, aby vědci, jako já, jednoznačně prokázali, že je to bezpečné. Přitom říkají, že to bezpečné je.
Nebezpečné je to zkoumat! -Společnosti podnikající v oblasti mobilních telefonů klamou americkou veřejnost. Když se podíváte zpátky do minulosti - a mně můžete věřit, protože jsem to celou dobu sledoval - v roce 1993 slíbily Američanům, že vynaloží 25 milionů dolarů na výzkum, který měl zjistit, jestli s tím nejsou spojena nějaká rizika. nebo 7 let klamaly veřejnost. A kolem roku 2000 neměly stále žádné výsledky.
Když se ponoříte do historie vědy, zjistíte, že v mnoha případech, v mnoha oblastech, v mnoha zemích, se do podobných případů nakonec vložili představitelé průmyslu. Nejsmutnějším případem byl v tomto směru skandál s cigaretami. Americký úřad pro ochranu životního prostředí míval nejlepší výzkumné laboratoře na světě. Byly dobře finančně zajištěné, pracovali v nich špičkoví vědci, velmi schopní, kompetentní lidé.
Tento úřad přišel o téměř všechny prostředky určené na výzkum právě v době, kdy byl ve Spojených státech schválen nový zákon o telekomunikacích. Dostali jsme se do naprosto skandální situace, protože americký kongres před několika lety schválil zákon, který zakazuje městům a vesnicím bránit se proti postavení vysílačů pro mobilní telefony z důvodu obav o lidské zdraví. V roce 1996 Kongres Spojených států vyhověl žádosti představitelů telekomunikačního průmyslu na vytvoření plánu celonárodní sítě vysílačů pro mobilní telefony.
Kongres pověřil Federální komunikační komisi udělováním licencí mobilním operátorům a aby odstranil všechny překážky při vytváření sítě vysílačů, vydal nařízení, které brání administrativě jednotlivých států a měst do tohoto procesu jakkoli zasahovat. Takže když komunikační komise rozhodne, že je něco bezpečné, nikdo jí do toho nemůže mluvit. To bylo tehdy docela rozumné, protože se tím odstartoval proces, jehož cílem bylo pokrytí celého území Spojených států signálem pro mobilní telefony.
Problém byl ale v tom, že se tento systém stal po nějaké době rigidní a začaly se objevovat jeho nepříznivé dopady. Telekomunikační společnosti si v podstatě koupily Kongres, aby vydal zákon, který jim dával absolutní moc. Do jejich činnosti nemohly nijak zasahovat místní orgány ani se nemusely řídit územními plány. Výstavbu vysílačů tak nemohli ovlivňovat lidé, kteří měli žít v jejich bezprostřední blízkosti. Lidé se ale zákonu, který jim brání ovlivňovat svoje životní prostředí, začínají bránit. Jistá společnost chtěla namontovat na naši střechu anténu pro mobilní telefony.
V roce 2004 podepsala smlouvu s předsedou našeho stavebního družstva na 6 antén a 1 vysílač, celých 7 tun na naši střechu! Když je o rok později chtěli začít montovat a dozvědělo se o tom několik členů družstva včetně mě, stejně jako o nebezpečí, které to představuje, rozhodli jsme se tomu zabránit. Proto jsme si obstarali dočasný soudní zákaz. Dali jsme firmu k soudu, absolvovali celou řadu stání, nechali nájemníky podepsat místopřísežná prohlášení, s lidmi ze sousedství jsme sepsali spoustu petic, zmobilizovali veřejnost, pořádali tiskové konference a psali do novin.
Vytvořili jsme koalici s podobnými skupinami ze sousedství, zákonodárnými sbory státu Alabama a s městskou radou. -Jsme v kontaktu s právníky, kteří se domnívají, že vzhledem k výsledkům měření v našem bytě by mohlo jít o precedentní případ. Otázkou ale je, jestli budeme mít v ruce přesvědčivé důkazy. To člověk musí nejdřív umřít? V New Yorku jsme proti tomu začali bojovat před 5, 6 lety, kdy ještě skoro nikdo nevěděl, na co ty konstrukce jsou. Teď se tyčí prakticky vedle každého okna, a nikdo jejich rozmísťování nereguluje. Je to horší než kdekoli jinde na světě.
Prosadil jsem zákon, který nutí město, aby mělo o vysílačích přehled. Pokoušel jsem se prosadit i další zákony, ale společnosti, které na mobilech vydělávají miliardy, je zablokovaly. Naše vláda je chrání. Na licencích na jednotlivé vlnové délky vláda vydělává spoustu peněz. Telekomunikační společnosti zase vydělávají spoustu peněz na držitelích mobilních telefonů, kteří jim platí měsíční poplatky.
V současné době se hlavně snaží přesvědčit představitele menších komunit, aby mohly instalovat vysílače na jejich pozemcích. Pro malé komunity je to velice lákavé, protože za pronájem svého pozemku budou dlouhou dobu dostávat slušné peníze., 3 tisíce dolarů, 5 tisíc dolarů každý měsíc, to není málo. Které malé město, který církevní sbor, který vlastník nemovitostí odolá takové nabídce? Majitelé nemovitostí na tom vydělávají tisíce dolarů měsíčně. Společnosti na tom vydělávají miliardy. Točí se zde spousta peněz, které je pak možné darovat na volební kampaně.
Proto si všichni mohou dávat antény, kam se jim zachce. Měla by existovat možnost ovlivňovat výběr místa, na která se antény instalují. Je jich zbytečně mnoho. Mobilní operátory by mělo být možné přinutit, aby spolupracovali. Samozřejmě je jasné, že spolu soutěží, musí mít svůj zisk. Musíme si však vynutit takovou politiku, která by měla na zřeteli i veřejný zájem. Musí se zhodnotit vliv všech antén a vysílačů na životní prostředí.
Jak vidíte, jsou za mnou, jsou přede mnou, jsou v téhle ulici, jsou všude. Lidé ani netuší, jak moc jsou rozšířené. Jejich signály jsou všude a dostihnou nás i v našich domovech, kde si myslíme, že jsme v bezpečí. Máme absolutní nárok se cítit ve svých domovech bezpečně. Ale díky telekomunikačnímu zákonu a neexistenci norem v nich v bezpečí nejsme. O nebezpečnosti azbestu nebo olova také nikdo dřív nevěděl.
Jde nám pouze o to, abychom vysílače regulovali do doby, než bude jistota, že jsou neškodné. Chci prosadit zákon, který bude nutit telekomunikační společnosti, aby prokázaly, že dané místo opravdu potřebují, a nedávaly tam anténu jen proto, aby ji tam nedala konkurence. Proč by je nemohly dávat na komerční budovy nebo továrny, místo vedle vašeho okna? Bojuju o to už 5 let, aby nebyly na ulicích, aby nemířily lidem přímo do ložnic.
Někteří se kvůli tomu dokonce stěhují. Ale stejně nikdy nevíte, jestli naproti vám zase někdo nenainstaluje další anténu. Řešením není stěhování lidí na jiná místa, protože anténám a vysílačům nikde neuniknete. Jsou všude. Jediným řešením je politika vycházející ze zákonů, jejichž cílem bude chránit veřejnost. Mobilní operátoři mají smlouvy s vlastníky nemovitostí na 20 až 30 let a vlastníci je nemohou vypovědět.
Mnoho z nich mi říkalo, že by to nikdy neudělali, kdyby věděli, jaká to přináší rizika. Ale nemohou se z jednostranně výhodných smluv vyvázat a nemají ani dost peněz na právníky. Dali jsme to k soudu, abychom získali dočasný zákaz. Udělali jsme to celkem třikrát. Druhá soudkyně požadovala všechny informace, které před námi operátor zatajil. To ho natolik vyděsilo, že věc předali apelačnímu soudu.
Ten to ale zase vrátil soudkyni. Takže jsme ve slepé uličce, ta firma dělá mrtvého brouka. Stále se soudíme. Naše žaloba je založená na tom, že neudali správnou velikost antény Dina Jägerová, matka dvou dětí, se dozvěděla, že firma Verison chce necelých 360 metrů od jejího domova instalovat vysílač pro mobilní telefony, vysoký 50 metrů. Obávala se o zdraví své rodiny, ale věděla, že se svými obavami u soudu neuspěje.
Rozhodla se proto, že stavbu napadne na základě zákona o ochraně migrujících ptáků, protože na její pozemky pravidelně přilétají ptáci vzácných a chráněných druhů. Je absurdní, že musíme jako důvod uvádět ochranu vzácného ptactva, ale jak často říkám, ptáci nemají vlastní lobbyisty. Je to ale skulinka v zákoně, která nám umožňuje dostat tento případ k Nejvyššímu soudu. Nechce se nám věřit, že už nikdy nebudeme moci argumentovat obavami o zdraví lidí.
K jeho poškození dochází v důsledku neschopnosti Federální komunikační komise vydat normy, které se nebudou týkat jen termálního účinku záření. Proto se snažíme čas od času dostat tyto případy k federálnímu soudu. I když boj proti mobilním operátorům není jednoduchý, vlastníci jedné budovy v Brooklynu po 3 letech dokázali, že takový boj nemusí být předem prohraný. V podstatě jsme tu velkou firmu porazili.
Rozhodli se odejít a ještě nám podepsali, že se nevrátí a že nás to nebude stát žádné peníze. Obyvatelé Spojených států nejsou jediní, kdo bojuje za regulaci antén a vysílačů mobilních operátorů. Obyvatelé velkoměst i vesnic se dozvídají o jejich nebezpečí pro zdraví a protestují proti jejich výstavbě. . září 2008 evropský parlament odhlasoval velkou většinou celkovou revizi norem, které mají za úkol hlídat vystavování lidí elektromagnetickému poli, protože normy jsou zastaralé a potřebují předělat.
Je to celosvětový problém. Možná ještě horší než u nás je to v rozvojových zemích, protože mnohé z nich nemají zavedené telefonní linky. Je to příliš drahé a nesnadné, zvláště v době, kdy je tak jednoduché používat mobily. V Issifyi, arabské vesnici v severním Izraeli, vyvolalo velké množství antén a odmítnutí požadavků místních obyvatel, kteří chtěli po vládě, aby je odstranila, značnou nespokojenost.
Celá situace se vyhrotila 14. března roku 2000, kdy na místo dorazili technici jedné telekomunikační společnosti. Několik mladíků zahlédlo techniky, jak vykládají zařízení, které mělo zvýšit výkon vysílače na střeše této budovy. Na místě se za chvíli shromáždily stovky rozhořčených obyvatel. Nakonec jsme se rozhodli, že když nás neochrání zákon, odstraníme vysílače sami!
Když v Issifyi namontovali antény, to bylo asi před 6 nebo 7 lety - začaly se zde objevovat případy rakoviny. Celá řada tohoto onemocnění u lidí žijících v sousedství antén. Přesně v místech, kde byly nainstalované antény. Před třemi a půl lety u mě doktoři objevili rakovinu. Když jsem se to dozvěděla, bylo to pro mě hrozně těžké. Když mi to doktor oznámil, byla jsem v ordinaci se svou dcerou, tou nejstarší. Bylo mi hrozně, když jsem se musela dívat do očí své dcery, která kvůli mně plakala. Poté, co jsem se dozvěděla, že mám rakovinu, přišel další těžký okamžik.
Musela jsem to říct rodičům. Musela jsem jim oznámit, že jejich další dítě má rakovinu. Byla jsem kvůli tomu strašně rozrušená. Pořád jsem nevěděla, jestli to vůbec dokážu. Jestli dokážu matce říct, že mám tu strašnou nemoc. Moje matka celou tu dobu plakala. Prodělala jsem čtyři operace. A tři a půl měsíce chemoterapie. A potom ozařování, kompletní léčbu. Mému nejmladšímu dítěti byly jen 3 roky.
Bylo to pro mě moc těžké, protože se mi pořád honilo hlavou, že umřu a nechám ho tu samotného. Po roce 1995 došlo v Issifyi ke zvýšení počtu případů rakoviny, stejně jako některých dalších onemocnění. Zvýšil se i počet úmrtí a lidé měli obavy chodit k doktorovi na vyšetření krve, protože se báli, že by jim mohl objevit rakovinu. V listopadu roku 1999 jsme tu měli neobvykle vysoký počet úmrtí. Za jediný měsíc zemřelo na rakovinu 15 lidí, včetně mého bratra.
Zanesli jsme rozmístění antén do mapy a stejně tak výskyt rakoviny u lidí za posledních 7 let. Získali jsme obrázek, který velice názorně ukazoval, jak onemocnění rakovinou souvisí s anténami. Protože tam, kde někdo zemřel na rakovinu, byla vždy i anténa. Bylo zřetelně vidět, jak to spolu souvisí. Sulejman, izraelský plukovník ve výslužbě, má za úkol vyhledat skryté antény. Pomocí našeho zařízení jsme zjistili záření v této oblasti.
Objevuje se v těchto místech a sílí směrem k vodárně. Když dojdeme až k domu, který stojí vedle vodárny, tak se signál ztratí. Ale jakmile se vydáme západním směrem, tak se na našem zařízení signál objeví znovu. Čím jsme u tohoto domu blíž, tím je signál silnější. To znamená, že tento dům bude zdrojem záření a někde na něm bude namontovaná anténa. Místní předáci drúzů, křesťanů a muslimů dokonce vydali společné prohlášení, podle něhož je instalace antén pro mobilní telefony svatokrádež. Bylo to velice účinné, zvláště u těch, kteří nevěděli, že mají antény, nebo o kterých jsme my nevěděli, že mají antény.
Před dvěma měsíci se nám podařilo najít a odstranit jednu anténu ještě dřív, než byla uvedena do provozu. Byla instalovaná na domě, který se nachází mezi naší a sousední vesnicí. Když jsme přišli na místo, zjistili jsme, že ji namontovali přímo před ložnicí, v které spaly děti majitele domu. Toho asi vůbec nenapadlo, že by mohly onemocnět. Jsem si jistý, že už se nemohl dočkat jednoho a půl tisíce nebo dvou tisíc dolarů, které mu měli platit.
Operátoři často využívají neutěšené ekonomické situace, v které se dnes nacházíme. V naší vesnici už žádné antény nejsou, přesto tu normálně žijeme. Antény nejsou pro náš život nezbytné, to není jako mléko pro kojence. Lidé jsou teď spokojení, antény nepotřebují. Mohlo by to být docela snadné. Pokud se lidé dohodnou, že nebudou používat mobilní telefony, nebudou potřebovat vysílače.
Pak by mohly vzniknout regiony bez antén a vysílačů. Každý, kdo se tam bude chtít přestěhovat, musí ale souhlasit, že nebude používat mobilní telefon a vystačí s tím starým, obyčejným. Tečka. Lidé by měli možnost výběru. Jenže oni milují svoje mobily, a nenávidí vysílače, nechtějí žít bez mobilních telefonů, ale nechtějí antény. Když nebudou používat mobily, nebudou potřebovat vysílače. Určitě by nám neprospělo, kdybychom tvrdili, že všechny moderní technologie jsou špatné.
Nikdo nic takového nechce. Nechtěla bych žít ve světě, v kterém není žádné rádio a televize nebo elektřina. Důležité ale je, abychom víc přemýšleli, když něco kupujeme. Jak dlouho to budeme používat, jakou elektroinstalaci si zavedeme, jakou infrastrukturu budeme používat. Existují mnohem bezpečnější infrastruktury než ty, které používáme nyní. Já jsem se svého mobilního telefonu vzdala.
Nemyslím si ale, že se ho musí vzdát každý. Nechci nikomu nic vnucovat. Mě spíš znepokojuje, kde se instalují antény. Jak jsou blízko obydlí, v kterých lidé žijí. Jak mobilní operátoři plánují jejich rozmístění, protože v tomto směru chybí jakákoli koordinace. Neexistuje žádná komunální politika, která by se touto otázkou zabývala. Operátoři si v podstatě dělají, co chtějí. Lidé potřebují mobilní telefony, ale vysílače nemusí stát v takových místech, kde škodí zdraví.
Podle mého názoru sedíme na časované bombě. Neděláme to, co bychom měli. Nikdo lidem neradí, jak by mohli snížit zátěž, které jsou vystaveni. Nikdo je nevybízí, aby si uvědomili nebezpečí, které jim hrozí. Upřímně doufám, že situace není tak špatná, jak se domnívám. Ale mým úkolem jako pracovníka ve veřejném zdravotnictví je udělat vše, abych zabránil vzniku onemocnění.
Nečekat, až se u někoho vyvine nádor mozku, a teprve potom se ho snažit léčit. Myslím, že důkazy, které už dnes máme v rukou, by měly přinutit veřejnost, politiky a výrobce, aby si uvědomili, že musíme urychleně hledat způsoby snižování zátěže obyvatel elektromagnetickým zářením. -Každý potřebuje mobilní telefon. Mnozí ho doslova milují. Jsou velmi užitečné, zachránily spoustě lidí život, třeba při zemětřesení, před zločinci a tak dále - zachránily spousty životů. Dodnes ale nevíme, kolik lidí zase o život připravily.
