Space Shuttle STS-125 Atlantis Hubble Space Telescope Final Servicing Mission HST SM-04 2009 NASA
Sedm odvážných astronautů je připraveno na startu nejnáročnější a nejriskantnější mise, která kdy letěla do vesmíru. Jsou to zajímavé pocity, když tady sedíte a uvědomujete si ubíhající čas. Čas příprav je u konce. - Cítíte se dobře, pane? Je čas vyletět a splnit. Vše v pořádku. Dobře, dobré. Není to ztřeštěné riziko. Ne jako ve špičce sjíždět Massachusetts Avenue na kolečkových bruslích. Jestli zde existuje nějaké riziko pro dosažení snu, myslím, že to stojí za to, a já bych to měl říci mým dětem. Sny se vyplňují. V pořádku.

Bylo to něco jako o Štědrém večeru. Znáte to, když jste se chystali otevřít dárky. Dostala jsem ho, velký úsměv na tváři. A scházeli jsme se u jídla a já se cítila prostě bezva. Právě teď se nejvíc těším na mohutný zážeh raketových motorů. Chci odstartovat. Myslím, že to byl můj dědeček, který měl na mě rozhodující vliv. Vytáhnul dalekohledy a učil nás o nebi. Nenapadlo mě, že bych měl kdy cestovat ke hvězdám. A jsem tady. Procházím si v myšlenkách misi a říkám si: Co by mohlo jít špatně? Zvládneme to? Tohle je poslední možnost na záchranu Hubblova kosmického teleskopu.

Tady jsme, zakukleni na naší krásné planetě Zemi, zahříváni světlem naší nejbližší hvězdy, Sluncem. Když vidíte náš domov takhle, pomyslíte si: Všude okolo je černý vesmír, může být někde další místo jako je toto? Je tam ještě někdo a někde? Nejbližší z těchto hvězd je miliardy mil daleko, ale tohle nás nezastaví od jejich prozkoumávání. Galileo byl ten první. O staletí později jsme sestavili skutečně magický stroj, jaký si Galileo nikdy nemohl ani představit.

Hubblův kosmický teleskop. Trvalo to více než 10 let a stavělo ho 10 tisíc lidí. A měl být první svého druhu, co bude vynešen na oběžnou dráhu Země. Dobrá. Stačí. Tato posádka astronautů byla vybrána k převezení teleskopu do vesmíru. Zdravíme. Odlétali z Kennedyho kosmického centra na palubě raketoplánu Discovery. Čas mínus 10 do startu motorů. Start hlavního motoru. Čas mínus šest, pět, čtyři... tři, dva, jedna. Odstartováno. Moře a mraky Země se odráží na krytech velkého stříbrného ptáka, vypuštěného na 500 km vzdálenou oběžnou dráhu nad námi.

Brzy by nám měl posílat snímky. Odhalíme konečně tajemství vesmíru? Mohli bychom objevit i jiné světy, takové, jako je ten náš? Celý svět očekával, až Hubble otevře své veliké oko. Inženýři zjistili, že obří teleskop má vadu v zakřivení. Jedno ze zrcadel Hubblova teleskopu nemá správný tvar, a výsledkem je, zasílané snímky nejsou lepší než ty focené ze Země. Můžete otevřít ty dveře. Dobrá. Musely to být tři dlouhé roky, než se astronauté mohli vrátit s léky pro nemocný Hubble.

Ani jsem to nepřitáhl, jen postrčil prstem. Zvedat, zvedat trochu. Namontovali dva přístroje, každý s obrovskou kontaktní čočkou. Vědci doufali, že nové čočky dokážou zaostřit Hubblův rozmazaný pohled. Dobrá práce, hoši. Nad nádherným africkým Mysem dobré naděje byl pak Hubble znovu vypuštěn. V příštích 10 rocích, tři další posádky astronautů opravovaly a rozšiřovaly Hubblův pohled ještě i dále, přenášejíce nás do míst, o kterých jsme mohli jen snít. V řadě úžasných snímků Hubble objevil ohromnou protáhlou polární záři Saturnu.

Strašidelný pohled umírající hvězdy, mlhoviny Helix. Úžasnou Orlí mlhovinu, známou pro své pilíře stvoření, místo zrodu hvězd. A také Myši, dvojici galaxií, kroužících okolo sebe, trhanou jejich gravitačním tancem. Hubble zachytil tyto obrazy tak dokonale že jimi můžeme vlastně cestovat. Toto je skutečné cestování hvězdami. Tato jasná hvězda je Sirius. Jedna z nejbližších k Zemi, jen 80 trilionů km od nás. Nyní míříme k třem malým hvězdám, skloněných v řadě, k pásu Oriona.

Vzdálenosti jsou zde tak nesmírné, že jsou měřeny ve světelných rocích. Světelný rok je asi 9,5 trilionů km. Orion je vzdálený 1500 světelných let. To znamená, že jsme procestovali všechny ty triliony za sekundu. Hodláme prozkoumat růžový mrak, který leží přímo pod pásem. Nazývaný mlhovinou Orionu. Úžasné věci se dějí uvnitř těchto mračen. Když je pozorujeme okem Hubbla, vidíme je tak, jako nikdy předtím. Sestupujeme do neskutečných zákrut mračen.

Jsou roztaženy na 140 trilionů km. Hvězdné jesle. Ty největší z mladých hvězd jsou napravo od středu jeslí. Jejich energie vytváří neskutečně silný vítr, který burácí zákrutami rychlostí 8 milionů km za hodinu. Tyto větry protrhaly obří kulaté prohlubně v mračnech na straně k nám, tím poskytly Hubblu i nám pohled okny do tajů života hvězd uvnitř prohlubní. Největší hvězda je obklopena chomáčem hvězdiček, každá sídlí ve svém obalu. Větry obří hvězdy vanou tak silně proti těm malým hvězdám, že vytváří rázové vlny na bližší straně a dlouhé ohony na vzdálenější straně.

Proto je astronomové pojmenovali "pulci". Uvnitř každého obalu je mladý hvězdný systém. Tito "pulci" se mohou jednou proměnit na dospělou sluneční soustavu, ale neustávající sluneční větry mohou ochromit jejich vzrůst. V zastrčené tiché oblasti jeslí Oriona Hubble nalezl potvrzení o planetách, které se tvoří okolo jiných hvězd. Naše Sluneční soustava mohla vypadat také tak, když se Slunce vytvářelo, a když Země ještě neexistovala. Možná nějak takto jsme my a náš svět začali existovat.

Uzdravený Hubblův teleskop nabídl zatím to nejúžasnější představení, zahlédnutí času a prostoru, o kterém astronomové zatím jen snili. Ale pro Hubbla odtikává čas, vystupují nové obavy o bezpečí v kosmu. V roce 2003, tragická ztráta navracející se Columbie, donutila NASA znovu zvážit svůj program. NASA zrušila Hubblovu následující servisní misi. Ve Washingtonu se senátorka Mikulska snažila změnit rozhodnutí Seana O'Keefeho, odpovědného za NASA, který rozhodl, že udržení Hubbla v provozu nestojí za tyto rizika.

Hubble není hromadou vrzajícího, roztrhaného, ohnutého plechu. Pokud nic neuděláme, tak do dvou let se jeho gyroskopy nebo baterie poškodí natolik, že se vymkne kontrole. Ale letoví inženýři přišli se smělým plánem, snižujícím riziko. Pokud by se jeden raketoplán při startu poškodil, mohl by vystartovat druhý a zachránit uvězněnou posádku. Mohli by projít průlezem z jednoho na druhý, jako to dělají hasiči. Nechme je to nejprv vyzkoušet. Chtěli bychom další servisní misi k Hubblovu teleskopu, jako projev důvěry v raketoplány, než budou staženy z provozu.

Závěrečná mise začíná a vůbec poprvé je v pohotovosti i druhý raketoplán. Může poskytnout případnou pomoc. Týdny před startem k Hubblu posádka tvrdě trénovala. Kosmické procházky v bazénu s 20 miliony litry vody v Johnsonově kosmickém centru. Taková situace je tou nejpodobnější nulové gravitaci. - Pohyb nosníku zastaven. - Dobře. Čtyři podvodní patra, zde je nákladový prostor raketoplánu a model Hubblu ve skutečné velikosti. Důležitá věc, co se týká teleskopu, že ho můžeme velmi, velmi přesně držet v dané pozici, tímto gyroskopem. Ale teď jsou v těžkém místě.

- Máš to? - Držím ti nohy. Trochu teď s tím pohnu. Přistrčíme Masse, mého kosmického kolegu, dovnitř teleskopu, mezi vědecké přístroje. Na tohle vážně pozor. Jsem velký chlapík a musím se dostat dovnitř. Takže je problém dostat mě dovnitřku tohoto stísněného prostoru. Dostane se tam, ale nesmí se pohnout. Pracovat může jen jednou rukou, tady mezi těmi snímači. Nemají rády nárazy. No a víte, ohnete je z osy a budou nanic. A celý teleskop s nimi. Mike Massimino, jinak zvaný Mass, už opravoval Hubbla i předtím.

- Máš to? - Vtípky? John Grunsfeld, vlevo, je astrofyzik a horolezec. Má za sebou více návštěv Hubbla než kdokoliv jiný. Hoši, bavíte se ještě? Bude to první jízda do kosmu pro Mike Gooda, neboli Buena. Užívá si něžné objetí své ženy Joan. Už brzy řeknou nashledanou svým rodinám a přátelům. Operátorka s ramenem, Megan McArthur, popisuje poslední hodiny před startem. Vždy jsem to milovala u oceánu, ty okolní přesypy a pobřežní rostliny. Je to pro mě uklidňující, tady u Kennedyho centra.

Je to hezké místo na odpočinek, nechat své myšlenky trochu toulat, uvolnit se od starostí z nastávajících příprav k odletu. Den startu je konečně tady. Není tajemstvím, že vesmír je nebezpečné místo. Za posledních dvacet let, 32 astronautů dalo své životy, aby se mohl zrodit Hubble. Každý z těchto můžů a žen je opravdovým hrdinou. Čas mínus 5 minut, odpočítávání. Spuštěn start APU. PLT, provést APU. OTC, PLT označena. - SRO. - SRO v chodu. - Vše povoleno ke zážehu.

- CDR. CDR a celá posádka, jedeme. V pořádku, Scootere. Vypadá to na skvělý den k odletu. Jménem všech zúčastněných i leteckého týmu, chtěl bych popřát posádce i Hubblovu teleskopu úspěšnou misi. Hodně štěstí, božskou rychlost. Uvidíme se zde za 11 dnů. Užijte si let, parťáci. Kontrola trysek SRB, řetezec zapalování spuštěn. Vodní protihlukový systém spuštěn. Čas mínus 10, 9, 8 - 7 6 - 5 4 - 3 2 - 1 Odstartoval raketoplán Atlantis! Atlantis je na své cestě, všechny tři motory ztlumeny, když letoun prolétá oblast maximálního dynamického tlaku.

Atlantis, jdete zadrženě. Houstone, Atlantis rozumí, zadrženě. Nastává oddělení dvojice vyhořelých raketových pohonů. Odhození a SRB, příprava k odhození. Oddělení potvrzeno. Neskutečný výkon prvního stupně. Atlantis pokračuje východním směrem na poslední setkání s Hubblovým teleskopem. - Hej, Ray J., vítej na oběžné dráze. - Skvělé, že jsme tady, Doughu. - Jak šel let? - Divoké, to nejspíš. Mám rád tohle poletování. - Máš tady něco? - Jídlo je v žaludku.

- Nejlepší místo pro jídlo je tvůj žaludek. - Můj byl přechodný. - Můj je teď nafouklý. - Ano, snad to tam zůstane. Nemůžete se osprchovat. Na to máte vlhkou žínku. To je ta naše vodovodní věc. Je to jako zahradní hadice. Ukážu vám, jak to tady funguje. O sprchování v kosmu vám mohu říci, že to je spíš odsávání. - Johne? - Drew? - Jak to jde? - Nic moc, co ty děláš? - Poletuju si tak. - Co jsi, netopýr? Nic takového, kosmochodec. Třetí den. Jejich první úkol je zachytit Hubbla. Setkání je založeno na našem vyhledání teleskopu.

Ten letí 28 tisíc km za hodinu, tak abychom se dostali k němu, musíme letět stejně rychle. To je napínavá část, máme správnou rychlost? Aby to bylo složitější, na oběžné dráze naše Slunce vychází a zapadá každých 90 minut. Vidím, že zpomaluješ. Až se pak dostaneme přímo pod teleskop, bude nám poletovat jen kousek od zadních oken, pak ho Megan zachytí ramenem a stáhneme ho. Stále 0.03 od propojení. - Docházíme. - Pokračujeme. - Vidím polovinu zasunutou. - Odsunout kryt. Spuštěno.

- Odpočet. - Máme ho. - Uzavřeno a zajištěno. - Je zavřen a zajištěn. Gratulace. Skvělá práce. Houstone, zde Atlantis. Hubble naložen na palubu Atlantisu. Atlantis, tady Houston, rozumíme. Hezká práce, Megan. Je skvělé být zase s teleskopem. Když se teleskop vznáší na úchytech, chceme ho stáhnout přímo dolů, pomalu, abychom i při případném klepnutí do vzpěr mu nezpůsobili nějaké poškození. Tato poslední servisní mise bude tou nejnáročnější misí, nejobtížnější ze všech.

Tohle je naše EVA, tedy kosmický opravářský nástroj, mini pracovní stanice. Jsme s nim připoutáni, takže ho neztratíme. Múžeme upoutat i nářadí. Takhle to můžeš na sobě mít. A takhle to nosíš. - Drewe? - Ano? Zítra máš svůj první výstup do kosmu. Jak se cítíš? Nač myslíš? - Vzrušení. Velké vzrušení. - Jsi připraven. Vidět Hubbla vplout do nákladního prostoru je úžasné. Setkání bylo příjemné a my jsme připraveni jít na to. Těším se, až mu nasadím širokopásmový fotopřístroj.

- A co bude dělat Wide Field Camera? - Odhalovat záhady vesmíru. - To je pravda. - Odhalí další tajemství vesmíru. - To je pravda. - Správně. Obléknout se na kosmickou vycházku, to je dost těžká práce, něco jako oblékat dítko, když jde na sníh, navléknout všechny tyhle věci. Na to potřebuješ mámu. Poslední věc, co musíš udělat, je poškrábat se. Protože když už máš helmu, už se tváře nedotkneš. To je nádherný pohled. Je to prostě nádherný pohled, vidět takhle úplně celou planetu.

Je to dárek, daný jen astronautům. Čtvrtý den. Upevnění důležité Wide Field Camery. Hned z kraje obtíže pro Johna a Drewa. Příliš zatažený šroub. Začátek výstupu se trochu opozdil. Trochu závod s časem. A pak tenhle šroub. Říkám si, teď jsme nahraní. Náš úkol číslo jedna vyfičí oknem, a to při našem prvním výstupu. První válec jede. Sveze tě. Polehounku. S velkou dávkou houževnatostí je fotopřístroj konečně namontován. Dobrá, v pořádku. Pátý den přináší choulostivý úkol, odstranění tří poměrových senzorových jednotek, nazývaných RSU.

Kdybyste byli astronauty, používali byste zkratky. Malá kamerka nasazená na přílbě nám poskytuje přes rameno unikátní pohled na jejich práci. Nové RSU jsou přichyceny velkými klipy. Velmi opatrně. Bueno opatrně osazuje do pozice. Jeden náraz přístroje může zničit teleskop navždy. Jeden dobrý, tak ještě dva. Pro další už jde Mass pozadu. Dobře, nohy máš na plošině, levá ještě kousek doleva. - Dobře, vemu tě nejdřív za pravou. - Dobře. Pravou špičkou blíž. A bota je uvnitř. Dobře.

S příchodem noci mají problém. Zacvaknulo to zpátky? To nevím. Tyhle RSU tam nejdou. Jsou mimo desku. Nezdají se dosednuté. Ani nejsou. Na něco vpravo dole jsem udeřil. Nemůžu s tím dolů. Podívej se, jestli můžeš, jak z toho ven. Teď běž trochu doleva, ještě, ještě. Ještě trochu, teď doprava. Dobře, teď pojď, pojď. Po hodinách vyčerpávajících pokusů, při teplotě -200 stupňů. - Konečně to mám. - Skvěle. Tak další šroub. - Jo, sedí tam. - Konečně úspěch. Výborná práce, Mike.

Houstone, tady Atlantis. S nadšením hlásíme, RSU 3R konektory jsou zapojeny. Rozumíme, dobrá práce všech. Dobrá, Massi, Bueno. co EVA-2, co si myslíte? - Znělo to jako - běžte na to. - Nejdu, vy běžte. Byl to zápas těžké váhy. No, sakra jo. Co RSU, máte je rádi? - Když je už po všem, tak jo. - Rádi až do smrti! - Dobře, že to je za námi. - Jak je pojmenovat, ty tři RSU? Larry, Curly a Moe! Dobře, hoši máte výcvik, tak odstaňte COSTAR. Postupujeme pomalu.

Používáme hodně vázání, vázání na vše, protože věci v kosmu létají. Nesmíte ztratit své věci. A ani ztratit sami sebe. Je to o moc těsnější. COSTAR chce asi těsnější nástroje. Jsme vážně závislí na našem skafandru, ten nás drží naživu. Nesmíme ho propíchnout ani roztrhnout, protože okolo je vesmír, v kterém není vzduch. Nic, co by nás drželo naživu. Nejvíce ohroženou částí oblečení jsou naše rukavice. Drewe, mám pro tebe varování. Je zde možnost propíchnutí, když se srovnává COSTAR do zadní pozice, tak opatrně.

- Díky, Miku. - Jsi tam uvnitř zastrčený Není to tam jako v newyorském obchoďáku. Je to dobré, ale nemá to svůj záchod a kavárnu. Sestup pokračuje. Rozumím, sestup pokračuje. Dolů a doleva. Dobrá, dokončuji záběry pro IMAX. Teď jsem s tím hotový. Tak si dám menší cvičení než udělám další scénu, takže to je menší úleva, tady na palubě. Většina Hubblových nástrojů byla navržena pro opravy v kosmu. Ale ne Advanced Camera pro průzkum. Když selhalo její napájení, zbyla jen možnost odmontovat a odebrat křehké desky obvodů z kamery.

Ty držely desítkami drobných šroubků. Pro Johna a Drew to je jako operace mozku v kuchyňských chňapkách. Zabere to veškerou pozornost. Odstranit musím 32 drobných šroubků. - Číslo 3 je venku. - Rozumíme, číslo 3. Musím být naprosto klidný, abych toto dokončil, myslím jen na tento úkol, na každý ze šroubků. Když je vyšroubovaný, jdu na další. Číslo 5 je venku. Dobře, rozumíme. Konečně se dostanu k poslednímu, a bude hotovo. Není čas na myšlenky, kolik šroubků ještě zbývá nebo kolik mám hotovo, je to vždy jen ten jeden.

- Číslo 11 je venku. - Rozumíme, 11. Výborně. Odstranění jako břitva ostrých desek obvodů je nebezpečné. Naučili jsme se jich nedotýkat, protože jestli si rozříznete rukavici na jejich membráně, unikne vám kyslík ze skafandru a zemřete. - Karta 1 odstraněna. - To vypadá dobře, Johne. Skvělá práce. Nějak si nemyslím, že u operace mozku, když něco vytahují ven, křičí: "Juchů" Když přišli, byli unavení, vyčerpaní, měli žízeň, ale sundávali své skafandry s pocitem úspěšného dokončení.

Špatná zpráva byla, že když si trochu odpočinuli, jo, tak asi pět sekund, poslali jsme je zpátky do práce, aby bylo vše v pořádku na příští den. - Drewe, co děláš? - Nalepuju pásky. Je nějaký důvod, proč máš sluneční brýle tady na palubě, - když tu nesvítí slunce? - Vypadá to bezva. Ty jsi můj chlapík. Sedmý den. Mass and Bueno mají velký problém. To nebude dobré, Drewe. Předtím než můžeme něco udělat, napínáme mozky, jak bychom se dostali přes zábradlí, které nám stálo v cestě.

To asi nevyjde. Byl to noční výstup. Všude okolo tma. To přidávalo na nervozitě. Vše se zdálo chladné a opuštěné. Nemohl jsem se probrat z noční můry, co se odehrávala. Po hodinách neúspěchu letové středisko konečně řeklo: Tak to rozbijte. Myslíš že se nám to povede, Drewe? To uděláme. Už jsem taky myslel, že se to rozbije a zbytek půjde hladce. - Dobrá, Massi. - Jdeme na to. Je to pryč! Jen pomalu, pomalu, Mike, ano? - Jdeme. - Dostal jsem to. Zdálo se, že vše zůstalo přilepené na pásce.

Ano, hotovo, nenadělali jsme ani nějaké úlomky. - Vidím STIS před sebou. - Skvěle. Je mnoho planet v jiných hvězdných soustavách. Skvělá věc, co STIS umí, je analýza atmosféry na těchto planetách. Všichni doufají, že možná najdeme něco velmi podobného, co máme zde na Zemi. A to bude jako výhra v loterii. - Myslím, že to sedí. - To je skvělé. Pro Drewa tu je další kosmický výstup. Massi, připoutal jsem to. Kdyby to uletělo. On a John vyměňují Fine Guidance senzor.

Ten když je zaměřen na cíl, je to jako udržet paprsek laseru na desetníku, který je 350 km daleko. - Je zrcadlo čisté? Ano, zrcadlo čisté. Velmi čisté. Co je? Nádherný výhled na Hawai. Bylo řečeno, že při cestách na Měsíc jsme objevili i Zemi. Vidíme Zemi odtud, a tak můžeme znovu potvrdit, jakou nádhernou Utopii obýváme. Fantastické! Za vším naším hledáním je, že chceme už najít další planetu, která se o nás postará a bude nás chránit, jako Země. Na naších budoucích cestách, daleko od naší ochraňující Země, budeme potřebovat i vší dovednost a týmovou práci této posádky.

Stejnou odvahu a vynalézavost, která obnovila Hubbla do jeho plných možností a ještě více. Je čas na náš oblíbený pořad: Scooterův koutek. - On je opravdu v koutě. - To je mé sedadlo. - Čekej, mám žvýkačku. - A co s ní uděláš? Přilepím pod desku. Třeba si ji příští chlap užije. - Tady je. - Vždycky jsem se bál, že jednou řeknu: Sbohem, Hubble. Ach jo. Ale ne. Dokázali jsme to. - Ještě jedna věc. - Ano. Steve Lindseyi, žertoval jsem o té žvýkačce. Nejez ji, mohl bys onemocnět.

Nikdy nevíš, kdo tu byl. Devátý den, kdesi nad Saharou, se vrací teleskop na oběžnou dráhu. Oni se vrací bezpečně domů, ke svým rodinám, budou vědět, že překonali veškerá očekávání. Když se za 500 let ohlédneme zpět, věřím, že Hubble bude považován za jeden z nejvýznamnějších úspěchů lidstva. Hubble vyslovil tyto základní otázky: Jak se tvořily planety? Jak jsme se zde ocitli? Jak vznikl vesmír? Jak byly vytvořeny chemické prvky, z kterých jsme utvořeni?

Prostě to vše, co nám dovolilo být zde a sestrojit Hubbla, vzhlédnout do kosmu. A my už přece vidíme úžasné věci. Nová širokoúhlá kamera snímá obří pilíře zrodu nových hvězd v mlhovině Lodního kýlu. Jsou zde ukryty hvězdy v počátečním stádiu, ale Hubblovo nové infračervené oko dokáže nakouknout clonou plynů a prachů, a odhaluje poprvé magické poklady mladých hvězd. Nádherný motýl je příznakem velkolepého zániku hvězdy. Jeho křídla jsou vroucí výhni plynů, které jsou odvržené 100 tisíc km každou hodinou, pryč od zanikající hvězdy v jejich středu.

Miliony hvězd při běžném pohledu v Omega Centauri. Náš pohled vidí jen hvězdy středního stáří, jako je Slunce. Ale spojené infračervené a ultrafialové širokoúhlé pohledy nám ukazují hvězdy o extrémních teplotách. Víme, že starší hvězdy chladnou, nafukují se na rudé obry. Nesmírně žhavé hvězdy, spalující svou poslední hmotu, září před zánikem jasně modře. Všechny hvězdy, které vidíme na naší noční obloze, jsou jen hrstkou ze stovek miliard hvězd naší Galaxie.

Tento gigantický disk hvězd, plynu a prachu je naším domovem ve vesmíru. Pojmenovali jsme ho Mléčná dráha. Náš nejbližší soused je 2,5 milionů světelných let od nás. Je to další spirální galaxie, galaxie v Andromedě. Spolu s ní jsme největšími členy naší Lokální skupiny, v které je 36 galaxií. Ale i tak jsme jen skupinkou. Vesnicí daleko od jasné záře velkoměst. V dálce vidíme metropol, nadkupu galaxií v Panně. Žhne jasem více než 2 tisíců galaxií, nejrůznějších tvarů a velikostí.

V centru této nadkupy v Panně je gigantická eliptická galaxie, Messierem nazvaná M87, možná až 10x větší než naše Mléčná dráha. A v jejim středu je superhmotná černá díra, chrlící proudy nesmírného záření do vzdálených míst galaxie. Ale i seskupení dvou tisíc galaxií v Panně je jen malou kapkou v oceánu galaxií. Hubble nakukuje do hlubin jen malé oblasti oblohy, hledí nazpět časem, až k samému okraji pozorovatelného vesmíru. Čím hlouběji nazpět jdeme časem, tím více zdeformovaných a nerozvinutých galaxií vidíme.

Ty objekty, které vidíme nyní, jsou od nás 10 miliard světelných let. Jejich světlo začalo k nám přicházet vesmírem miliardy let před vznikem Země. Z tohoto malého zahlédnutí astronomové odhadují, že mohou být stovky miliard galaxií, po celém vesmíru. Nezměrné řetězce galaxií roztažených kosmem, seskupených v nesmírné kupy a nadkupy, v kterých se tyto řetězce protínají. V největším měřítku se tato struktura podobá kosmické síti, síti z galaxií natažených vesmírem.

Miliardy galaxií, a v každé miliardy hvězd. Nepřivádí vás to v úžas? Najdeme někdy vůbec něco natolik dokonalého jako je naše Země? Hubble dostal svou obnovou naději na zahlédnutí místa, zvaného domov. Teď víme, jak je důležité chránit tuto křehkou oázu v hlubinách Hubblova nekonečného velkolepého vesmíru.

85: Ôda na Hubble
Dne 24. dubna 2015 oslavil Hubble 25 let na oběžné dráze a toto výročí s ním oslavil celý svět. Jako součást světových oslav vyhlásila ESA/Hubble soutěž o oslavné video, přičemž výsledky byly úžasné. Aby oslavila veřejný příspěvek k misi Hubblu, soutěž "Óda na Hubble" podnítila lidi po celém světě v tvorbě kreativních videí, popisujících, jak je Hubble inspiroval.

V kategorii "narozeni v době Hubblu", tedy ve věku 25 let nebo méně, se vítězi stali Halley Davies a Martin Hellmich. A zde jsou, aby nám o svém vítězném videu povyprávěli! Naše video obsahuje záznamy typu stop motion, máme zde snímky pořízené Hubblem a v podstatě procházíme historii, kdy jsme nejdříve pozorovali hvězdy ze Země, nemohli jsme se k nim ale dostat, tak jsme je mohli pouze malovat.

A dále, jak jsme díky vědě a Hubblu nakonec krok z krokem získali oči ve vesmíru a spatřili jsme jej lépe. Video vytvořeno v rámci soutěže ESA Óda na Hubble k oslavě 25. výročí na oběžné dráze. Ultra hluboké pole 0,0016 úhlového stupně; ultra hluboké pole, 10 000 galaxií Všechno co můžeme vidět! 100 000 000 000 (100 miliard) galaxií (přinejmenším) Pokud zvednete svoji ruku Najdete přes půl miliardy galaxií Pouze za vaší dlaní!

Představte si tam všechna ta úžasná místa... Hubble nám otevřel oči k tomu, kolik toho ještě můžeme zkoumat. Děkujeme ti Hubble za to, že jsi nás vzal na dobrodružnou výpravu vesmírem Inspirováno snímky hlubokého pole, které rozšířily naše vnímání vesmíru. Jde o podobnou situaci, jako když Galileo poprvé použil na oblohu dalekohled a objevil do té doby nepředstavitelné.

Vítěz druhé kategorie, nad 25 let věku, vytvořil velmi odlišnou Ódu. Desiré de Palacio zkombinovala snímky vesmíru s vlastními snímky naší planety a lidstva, aby ukázala, jak ji Hubble inspiroval. Moje video je rozděleno na dvě části. V první části představuji trochu z toho, jak mě Hubblovy objevy inspirovaly. A ve druhé části ukazuji sekvenci mých vlastních fotografických výtvorů, které byly inspirovány snímky Hubblu.

Video vytvořeno v rámci soutěže ESA Óda na Hubble k oslavě 25. výročí na oběžné dráze. Co pro vás Hubble znamená? Vesmír byl studeným a nepřátelským místem. Dlouhý pobyt ve tmě je vždy výzvou. abychom čelili našemu strachu. Vyrábíme naše vlastní světlo, jen abychom odhalili naše nejniternější já. Dlouhodobý úkol. Jak bychom mohli přestat pohlížet na hvědy po celou tu dobu? Díky Hubblu jsme to učinili znovu.

S jeho pohledem jsme tuto mezeru zaplnili. a nyní cítím celý vesmír jako svůj domov. A jak Hubblův teleskop inspiroval vás? Nádherná videa vytvořená pro soutěž jsou jakýmsi odkazem Hubblu, umělců, astronomických nadšenců i astronomů, které výzkum inspiroval po dobu posledního čtvrtstoletí. Užší seznam a videa, která nakonec nebyla vybrána, zahrnují mnoho dalších výtvorů, jež stojí za zhlédnutí.

Podívejte se sami a prozkoumejte tvořivost, hodiny těžké práce a jedinečný přístup k tomu, jak lze Ódu na Hubble pojmout. Přepis dle ESA/Hubble; Přeložil V. S. A nyní, když už sledujete co je nového u Hubblu, nemělo by vám uniknout ani dění na zemi. ESOcast přináší to nejzajímavější z Evropské jižní observatoře a jejích silných teleskopů které provádějí pozorování z vysokých poloh chilských And na nejlepších místech pro astronomická pozorování na celé jižní polokouli.

84: A starry snapshot for Hubble’s 25th
Po čtvrtstoletí práce v kosmu, Hubble pořídil dramatický nový snímek kosmu, který se dostal do popředí oslav jeho 25. výročí. Nový příspěvek do jeho ikonické kolekce úžasných snímků vesmíru. Epizoda 84: Hvězdný snímek pro Hubblovo 25. výročí Každým rokem je jeden z nejlepších snímků Hubblu využit při oslavě výročí jeho vynesení na oběžnou dráhu. 24. dubna roku 1990. Mnohé z těchto každoročních momentek jsou skutečně úžasné.

Vezměte si například snímek při 8. výročí, barevnou momentku Saturnu. Nebo tento tolkienovský pohled na mlhovinu v Lodním kýlu, vybraný při příležitosti 20. výročí. Ještě mnohem preciznější snímek galaktické růže, který následoval. A Hubblův snímek hvězdami poseté mlhoviny Tarantule, zveřejněný roku 2012. Hubble někdy znovu zavítává k populárním cílům, například k mlhovině Koňská hlava.

V roce 2001 Hubble poskytl tento zamlžený pohled na nebeský oblak k oslavě jedenácti let své činnosti. O 12 let později připomněl 23. výročí tento infračervený snímek stejné mlhoviny. Tento snímek zobrazuje křehčí strukturu s jemnými pramínky růžově zbarveného plynu. V tomto roce se muzea, vědecká střediska, planetária a další vědecké instituce po celé Evropě podílejí na souběžném odhalení snímku k 25. výročí: Oslnivý Westerlund 2!

Westerlund 2 je mladá otevřená hvězdokupa - bohatá soustava jasných mladých hvězd spojených vzájemnou přitažlivostí. Nachází se asi 26 000 světelných let od nás, nedaleko obřího oblaku plynu a prachu, známého jako RCW 49. Nejde ale o obyčejnou hvězdokupu; tato obsahuje skutečné hvězdné těžké váhy. Některé z místních hvězd patří k nejjasnějším, nejžhavějším a nejmasivnějším známým hvězdám vůbec. Hvězdy v hvězdokupě mají takové množství energie, že jejich ostrý hvězdný vítr odvál množství prachu z okolních oblastí, a ionizoval rozsáhlé pásy prachu v RCW 49.

Tato aktivita je zodpovědná za podivné i nádherné tvary a barvy oblačen plynu a prachu na novém snímku. Úžasná kosmická momentka, která dělá čest výročním 25 rokům našeho oblíbeného vesmírného teleskopu. Těšíme se na mnoho dalších výročních snímků, které ještě přijdou! Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři.

83: A cosmic double act Jak vznikla Sluneční soustava? Jak vypadal vesmír, když byl ještě velmi mladý? A jak asi vypadají planety u jiných hvězd? V průběhu předchozích 25 let nám Hubble poskytl odpovědi na tuto a mnohé další otázky. Nicméně i nejlepší z dalekohledů potřebuje kolegu... ...a zde přichází na scénu Vesmírný dalekohled Jamese Webba. Epizoda 83: Vesmírné dvojí dějství: Hubble potkává Jamese Webba Uvádí Dr. J., známý také jako Dr. Joe Liske

Hubblův vesmírný teleskop od NASA/ESA byl vypuštěn roku 1990 a je neuvěřitelně úspěšný. Svých cílů jen nedosáhl, on je překonal. Dalekohled je zřejmě nejlépe známý pro své úžasné záběry z vesmíru - udělal toho ale mnohem víc. V průběhu předchozích 25 let Hubble dokázal, že je jedním z nejúspěšnějších vědeckých přístrojů všech dob. Ze své výhodné pozice vysoko nad zemskou atmosférou učinil mnoho objevů.

Mezi jeho úspěchy patří také přesné změření stáří vesmíru. Sehrál také klíčovou úlohu v objevu zrychlující se expanze vesmíru. Analyzoval exoplanety, objevil černé veledíry a pozoroval růst, srážky i splývání galaxií. A to jsme jmenovali jen několik věcí. Hubble byl skutečně prvním dalekohledem ve vesmíru, schopným pořizovat snímky ve viditelném i blízkém infračerveném světle, takže Hubble připravil scénu a vykonal mnoho významných objevů v různých oblastech astrofyzikální vědy.

Zároveň ale vznesl množství otázek, protože jsme pochopili nové věci, jako je zrychlující se rozpínání vesmíru nebo vzhled vzdálených částí vesmíru. Hubble byl nepopiratelně brilantní, ale některé části vesmíru ani on nedokáže pozorovat. A zde přichází jeho budoucí kolega, Vesmírný dalekohled Jamese Webba! Tento úžasný dalekohled je společným počinem NASA, Evropské kosmické agentury a Kanadské kosmické agentury.

Infračervený pohled Jamese Webba na vesmír pronikne prachem a odhalí jemné struktury oblastí s tvorbou nových hvězd, prozkoumá světlo z prvních galaxií a hvězd, zrozených v době, kdy vesmír byl stále mladý...a mnohem, mnohem víc. Budeme schopni pozorovat vývoj struktury vesmíru v průběhu kosmického času mnohem hlouběji. Budeme například schopni zmapovat efekt gravitačních čoček, těchto tenkých obloučků v okolí hvězdokup, které nám s fantastickou přesností prozradí, jak masivní ony hvězdokupy jsou.

A vlastně snad i pochopíme povahu temné hmoty. Je těžké si představit, o jak velkou a komplexní změnu půjde. Zcela to změní podmínky toho, co můžeme dokázat a co můžeme změřit. Takže jaké jsou hlavní rozdíly mezi Hubblem a Jamesem Webbem? Tak v první řadě, James Webb je na poměry vesmírného teleskopu neuvěřitelně veliký. Ačkoliv je zrcadlo Hubblu o průměru 2,4 metru poměrně veliké, je doslova trpaslíkem oproti 6,5-metrovému zrcadlu Jamese Webba.

James Webb tak má mnohem lepší šanci detekovat slabé světlo prvních galaxií. Dalším rozdílem je fakt, že Hubble byl vytvořen tak, aby bylo možné jej jednou za čas navštívit a opravovat, vyměňovat přístroje a vadné součástky. To nebude v případě Jamese Webba možné. Jakmile bude vypuštěn, bude už ponechán svému osudu.

Úžasnou věcí ohledně Hubblova vesmírného dalekohledu je ta, že umožňoval servisní zásahy, a tak jsme v průběhu pěti misí raketoplánu teleskop vylepšili - naposledy v roce 2009 - sám jsem měl to štěstí se té poslední účastnit - a umístili jsme na Hubble nové přístroje, nové sluneční sestavy, počítače, paměťová média a všechno, co potřebujete k udržení funkčního teleskopu po co nejdelší dobu.

Myslím si tedy, že Hubble toho má ještě hodně co nabídnout, protože vesmír nám poskytuje množství záhad k vyřešení. Jsem přesvědčen o tom, že ten největší objev Hubblu je ještě před námi. Důvod pro rozdílný design je ten, že James Webb bude oproti Hubblu pozorovat v odlišném druhu záření. Zatímco Hubble pozoruje v ultrafialovém, viditelném a zčásti infračerveném světle, James Webb je specializovaný na infračervené, což znamená, že musí jít o chladný teleskop - velmi chladný teleskop.

Ve skutečnosti musí James Webb pracovat při teplotě kolem -230 stupňů Celsia - jen asi 40 stupňů nad absolutní nulou. Důvodem je, že teplé objekty vyzařují infračervenou radiaci. Takže pokud chcete mít váš infračervený dalekohled vysoce citlivý, musíte ho ochladit na velmi nízkou teplotu. Jinak doslova oslepí sám sebe vyzařováním vlastního tepla. Protože musí pracovat za neuvěřitelně nízkých teplot, nemůže být James Webb postaven stejným způsobem jako Hubble.

Navíc musí být teleskop vybaven mohutným slunečním štítem, který jej udržuje v chladu. Teleskop a sluneční štít jsou tak velké, že James Webb se bude muset po svém vypuštění rozbalit. Jde o úžasný inženýrský počin, jelikož všechny součásti dalekohledu musí být vyrobeny v pokojové teplotě, ale pak musí být propojeny a dobře fungovat při ochlazení - při něm se rozměry vnitřních součástek mění. Již průběh ochlazení čehokoliv na 40 K není snadný.

V rámci JWST máme velký sluneční štít a všechno je tak zastíněno, stále však máme množství hardwaru, který musí být chráněn mnoha vrstvami povlaku, jde ale o kryogenický povlak, který musí být speciálně designován a vyroben. Je velmi těžké je nainstalovat, což nás skutečně vzdaluje od míry obslužnosti a modularity, se kterou byl vyroben Hubble. Udržování Jamese Webba v chladu je důvodem pro další velký rozdíl mezi ním a Hubblem.

Zatímco Hubble obíhá Zemi ve výšce kolem 500 kilometrů, James Webb má velmi rozdílnou dráhu - nikoliv na orbitě Země - která jej bude udržovat ve vzdálenosti 1,5 milionu kilometrů od Země. A astronomové mají ještě jeden bonus, na který se mohou těšit - až bude James Webb vypuštěn, Hubble bude stále aktivní. A tak po určitou dobu budou moci astronomové používat pro výzkum vesmíru oba dalekohledy. Kdo ví, co všechno mohou objevit?

Jsem Dr. J, loučím se s vámi z Hubblecastu. I tentokrát nás technologie překvapily nad rámec naší představivosti. Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubblu je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou.

82: New view of the Pillars of Creation
Hubblův vesmírný teleskop NASA/ESA nově zpracoval jeden ze svých nejvíce ikonických a populárních snímků: Sloupy stvoření v Orlí mlhovině. Tentokrát má pro nás Hubble ne jeden, ale hned dva: spolu s novým snímkem ve viditelném světle vytvořil teleskop druhý, dechberoucí záběr této oblasti v infračerveném oboru. Mezi nimi tak vzniká obrázek ve vyšším rozlišení, než kdykoliv předtím. Epizoda 82: Nový pohled na Sloupy stvoření.

V roce 1995 Hubble pozoroval tři obří sloupy plynu, prachu a nově zformovaných hvězd v Orlí mlhovině, a vytvořil snímek, kterému se začalo přezdívat Sloupy stvoření. Hubble pozoroval v průběhu let různé části této velké mlhoviny při různých příležitostech a zachytil dramatický obrázek tamních chladných a temných vodíkových mračen, energetických mladých hvězd a hvězdokup ve tvaru baněk. Nyní nám nový snímek Hubblu ukazuje tuto oblast v nebývalém detailu.

Zachycuje mnohobarevný jas plynných oblaků, řídké pramínky temného kosmického prachu a sloním chobotům podobné rezavě zbarvené proslulé sloupy. Prach a plyn ve sloupech je spalován intenzivní radiací z mladých hvězd a erodován silným tlakem záření z blízkých mohutných hvězd. S těmito novými snímky přichází lepší kontrast a čistší pohled, umožňující astronomům zkoumat měnící se stavbu sloupů v průběhu času.

Nový snímek zachycuje téměř přesně stejnou oblast jako ten z roku 1995, používá ale novou kameru, nainstalovanou v roce 2009, schopnou zachytit světlo ze zářícího kyslíku, vodíku a síry s větší jemností. Hubble má pro nás také dodatečný dárek k Novému roku; teleskop se zaměřil na stejnou oblast v infračervené části spektra, což mu umožnilo prohlédnout skrz překážející prach a plyn a odhalit tak nepříliš povědomý - ale stejně ohromující - pohled na sloupy.

V tomto éterickém pohledu je celý záběr posetý jasnými hvězdami a mladé hvězdy jsou zviditelněny tím, jak se samy uvnitř sloupů formují. Přízračné siluety sloupů jsou při tomto pohledu mnohem jemnější a vystupují proti tajuplné modři okolních oblaků. V minulosti již byla tato oblast v infračervené části spektra pozorována. V roce 2012 sonda Herschel (ESA) vytvořila infračervený snímek, který byl zkombinován s rentgenovým pohledem z vesmírné observatoře XMM Newton, přičemž odhalila horké vnitřní hvězdy v mlhovině a jejich účinky na barevnou změť vesmírného okolí.

VLT Evropské jižní observatoře zachytil pozemní verzi původního infračerveného snímku v roce 2001. Ačkoliv ale snímek VLT pokrývá větší oblast, nový snímek Hubblu je ostřejší a poskytuje mnohem lepší detaily. Tyto dva nové snímky poukazují na to, jak odlišně může vesmír vypadat, když na něj pohlížíme různými typy záření. A také na to, jak se Hubble v průběhu času vyvíjel, aby nám poskytl snímky s vyšší kvalitou pro lepší vědu.

S tím, jak vstupuje do 25. roku své existence, pokračuje Hubble v úspěšné práci. Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubblu je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou.

81: Ode to Hubble
Hubble toho za svůj život stihl užasně mnoho. Nádherné snímky... ...převratné vědecké poznatky... ...a velké výkony technologického rázu i hrdinství těch, kteří dalekohled řídí a obsluhují. Příští rok oslaví Hubble 25. narozeniny a tak se již připravujeme na oslavu prvního čtvrtstoletí těchto skvělých výsledků. Rok 2015 bude plný aktivit spjatých s Hubblem, které si můžete užít a co je ještě důležitější, do kterých se můžete i zapojit.

Nyní přišel čas ještě jednou ukázat, co pro vás Hubble znamená. Epizoda 81: Óda na Hubble V průběhu historie Hubblu byla veřejnost součástí jeho odkazu. Hubblův vesmírný teleskop NASA/ESA jitřil představivost lidí po desetiletí a objevuje se v literatuře, umění i napříč všemi médii. Hubble vždy vítal a podporoval zapojení veřejnosti a reakce byla pozitivní. V listopadu letošního roku dosáhl počet přátel ESA/Hubble na Facebooku jednoho milionu, a v rámci oslavy projevil tým Hubblu svoji radost pořízením společných snímků s poděkováním všem přátelům Hubblu.

Fanouškové Hubblu je napodobili, a tak jsme mohli spatřit jejich tváře na vlastnoručně pořízených "selfie" snímcích. Nejde ale jen o hezký způsob, jak můžeme poděkovat; veřejná podpora nám pomáhá dosáhnout dál a zdokonalovat naše vědecké snažení. V roce 2012 jsme zahájili soutěž "Skryté poklady Hubblu", v rámci které jsme podnítili veřejnost k prohledávání datových archívů Hubblu a pátrání po skrytých klenotech, které jsme mohli přehlédnout.

Odpověď byla fenomenální a vítězné snímky byly úžasné. Vlastně ještě stále publikujeme mnohé z objevených souborů v podobě Obrázku měsíce! Děláme všechno pro to, abychom v roce 2015 oslavili 25 let tohoto skutečně převratného teleskopu, ať už jde o jeho tým i všechny fanoušky. Přidejte se k nám tím, že se stanete součástí naší zatím největší soutěže: "Óda na Hubble" bude vyhlášena začátkem příštího roku a dá vám možnost tvůrčím stylem ukázat, jak vás Hubble inspiroval.

Pokud můžete nahrát vaše dílo jako video na YouTube, lze přidat cokoliv: záběr na kresbu, pohled na báseň nebo jiný text, váš vlastní Hubblecast, vytvořená animace, nebo vy sami v herecké roli, skládající hudbu či přispívající vodcastem. Stačí jen být inovativní, tvůrčí a - především - inspirovaní Hubblem, některým z jeho velkých objevů nebo jedním z jeho úžasných snímků. Deset speciálně vybraných snímků Hubblu dokládá, co již tento teleskop dokázal za 25 let na oběžné dráze, a představuje výborný startovací bod pro tvůrčí rozkvět kohokoliv, kdo má zájem se zúčastnit.

Nemůžeme se dočkat, s čím nás překvapíte; ale v rámci toho, jak kreativní jsou děti i dospělí na stránce "Vaše Hubblovy obrázky" na Flickru, nemáme nejmenších pochyb o tom, že se objeví i skutečné klenoty. I po 25 letech zůstává Hubble inspirativní. Tak nezapomeňte v příštím roce sledovat programy oslav Hubblu od NASA i ESA a připravte se ukázat nám, co právě pro vás Hubble znamená! Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubble je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou.

80: The riddle of the missing stars
Hustá uskupení hvězd jako je toto představují jedny z nejzáhadnějších obyvatel vesmíru. Nyní ukazují nová pozorování Hubblu, že jsou ještě záhadnější, než se dříve předpokládalo. Epizoda 80: Záhada chybějících hvězd Kulové hvězdokupy jsou velké sféry hvězd, které obíhají galaxie, a to včetně té naší. O objektech tohoto druhu se dříve uvažovalo jako o samostatné skupině hvězd, které se zformovaly najednou.

Kulové hvězdokupy Mléčné dráhy se ale zdají být mnohem složitější. Mnoho hvězdokup obíhajících Mléčnou dráhu je tvořeno přinejmenším dvěma různými skupinami hvězd. Asi polovina hvězd představuje vlastní generaci normálních hvězd, u nichž se předpokládá dřívější vznik, druhá polovina pak představuje druhou generaci hvězd, které jsou více kontaminovány jistými chemickými prvky, produkovanými staršími hvězdami.

Když ale astronomové poprvé změřili podíl hvězd druhé generace v hvězdokupách Mléčné dráhy, byli zmateni - nachází se zde mnohem více těchto mladších hvězd, než kdokoliv očekával. A tak astronomové začali vytvářet hypotézy. Nejuznávanějším vysvětlením byla myšlenka, že kdysi tyto hvězdokupy obsahovaly velké množství hvězd první generace, ale velká část těchto starších hvězd byla následně z hvězdokupy vyvržena, což vedlo ke zhruba vyrovnanému poměru v zastoupení hvězd z obou generací.

Toto vysvětlení dává smysl pro kulové hvězdokupy v Mléčné dráze, kde se vyvržené hvězdy mohou snadno schovat mezi množství podobných hvězd v rozměrném halu naší Galaxie. Nová pozorování Hubblu se nyní zaměřila na kulové hvězdokupy v mnohem menší galaxii - a to, co zjistila, původní myšlenku zpochybňuje. Tyto čtyři kulové hvězdokupy v nedaleké galaxii Pec byly určeny jako velmi podobné ve svém složení těm v naší Galaxii, takže otázku jejich vzniku by měla osvětlit stejná teorie.

V závislosti na počtu mladších hvězd v těchto hvězdokupách, by měly být v minulosti až desetkrát hmotnější před tím, než vyvrhly velká množství starších, nekontaminovaných hvězd a zmenšily se do současných rozměrů. Ale na rozdíl od Mléčné dráhy neobsahuje galaxie hostící tyto hvězdokupy dostatek hvězd potřebných pro tento proces. Nemají, kde by se schovaly! Jednoduše tam nejsou. Objev znamená, že vedoucí teorie o vzniku těchto hvězdokup s hvězdami dvou generací která by je měla nalézat pouze vklíněné mezi velká množství starých hvězd, prostě nemůže být správná.

Astronomové tak budou muset znovu přemýšlet o tom, jak vznikly tyto záhadné objekty, v Mléčné dráze i dál ve vesmíru. Hubblecast je produktem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubble je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou. www.spacetelescope.org Přepsáno dle ESA/Hubble, překlad Vladimír Socha

77: Hubble and the Bermuda Triangle of Space
Vesmír je nepřátelským prostředím. Naše planeta nás chrání před nehostinností kosmu, ale vesmírné dalekohledy jako Hubble tráví své životy mimo zemskou ochrannou atmosféru. Tyto dalekohledy jsou pečlivě projektovány, aby přežily tvrdé podmínky vesmíru - jsou zde ale nebezpečné zóny, kde je pozorování téměř nemožné. Hubble a vesmírný Bermudský trojuhelník Nad zemskou atmosférou, podél Hubblovy trasy, se nachází tajemná oblast známá jako Jihoatlantická anomálie.

Když satelity prochází touto oblastí, jsou bombardovány roji intenzivních vysokoenergetických částic. Ty mohou způsobit problémy v získávání astronomických dat, poruchy palubní elektroniky, a dokonce i zastavit chod nepřipravených vesmírných plavidel po dobu týdnů! A nepostihuje to jen přístroje - při procházce vesmírem v této anomální oblasti, astronauti zaznamenali zvláštní "padající hvězdy" coby proužky světla míhající se v jejich zorném poli.

Důvod této anomálie nalezneme ve Van Allenových radiačních pásech. Tyto dva oblaky ve tvaru koblihy obklopují Zemi a zachytávají nabité částice proudící od Slunce, a řítí se směrem k Zemi z hlubin vesmíru jako kosmické paprsky. Toto je součást našeho kosmického štítu proti potenciálně škodlivým částicím. Ale nedaleko pobřeží Brazílie, na rozloze větší, než Spojené státy, je zemské magnetické pole nejslabší a vnitřní "kobliha" klesá pod Hubblovu orbitu, je zde pouhých 200 km od zemského povrchu.

Tento pás obsahuje vysokoenergetické elektrony, protony a atomová jádra. Všechny lapené jako mušky v láhvi. Tyto částice jsou tak natěsnány, že v oblasti o velikosti konečku prstu může ze sekundu dojít ke 3000 "srážek". Některá z těchto zatoulaných energetických částic může projít skrz Hubble, změnit význam elektronického poselství a způsobit zmatek. A tak pro vlastní ochranu, některé části vnitřní elektroniky Hubblu musí být při průchodu kosmickým Bermudským trojúhelníkem vypnuty.

Hubbleovy detektory jsou vyrobeny tak, aby byly vysoce citlivé na světlo. Bez této vlastnosti by Hubble nemohl pohlížet do vesmíru takovým způsobem, jakým to činí. Tato citlivost má však své důsledky. Detektory jsou také velmi citlivé na vysokoenergetické částice a nepřežily by jejich bombardování při průletu anomálií. Proto v průběhu 15 % doby, kterou zde Hubble stráví, musí být detektory vypnuty. Pouze jedna z Hubblových kamer, WFC3, může být v této elektronické mrtvé zóně stále používána.

Zde pořízené snímky jsou však poněkud neobvyklé. Jsou totiž plné skvrn. Dokladem tvrdých střetů s kosmickými paprsky a připomínkou nebezpečí, která číhají nad naší atmosférou. Navzdory mnoha průletům skrz nebezpečnou Jihoatlantickou anomálii, Hubble přežil na oběžné dráze téměř 25 let, a pokračuje v posílání úžasných astronomických obrázků a pozorování, které nám pomáhají odkrýt tajemství vesmíru. Už jste poslali otázku Hubblu?

V dalším Hubblecastu začne Dr. J odpovídat na některé z mnoha kladených otázek. Nenechte si to ujít! Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubble je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou.

75: Dwarf Galaxies that Pack a Punch
Mnohé galaxie ve vesmíru vytváří hvězdy žádné ale nejsou tak produktivní jako galaxie s překotnou hvězdotvorbou, které "vyrábí" hvězdy zuřivou rychlostí Astronomové nyní využili Hubbleova teleskopu k výzkumu nejmenších a nejpočetnějších z těchto galaxií z dob, kdy byla vytvořena většina hvězd ve vesmíru. Toto jsou trpasličí galaxie s překotnou hvězdotvorbou z počátku vesmíru a jsou ještě zajímavější, než jsme si představovali.

Trpasličí galaxie, které mají sílu Uvádí Dr. J, známý také jako Dr. Joe Liske Vesmír je plný hvězd. Odkud se ale všechny vzaly? Byly zformovány v hustých mračnech plynu v galaxiích a tento proces můžeme pozorovat i nyní, jak v naší vlastní Galaxii Mléčné dráze, tak i v mnoha dalších blízkých galaxiích. Můžeme dokonce změřit kolik nových hvězd vznikne za jeden rok Nyní předpokládejme, že v průměru vytváří galaxie hvězdy stejným tempem po celou dobu dějin vesmíru.

V tom případě bychom očekávali v současném vesmíru mnohem méně hvězd než ve skutečnosti pozorujeme. To tedy znamená, že galaxie musely v minulosti vyrábět hvězdy mnohem vyšší rychlostí než dnes. A skutečně, když se podíváme na velmi vzdálené galaxie v raném vesmíru můžeme pozorovat, že vytvářely hvězdy asi desetkrát vyšší rychlostí než dnešní galaxie. S pomocí Hubblu jsme dokonce schopni vysledovat celou historii formování hvězd ve vesmíru.

A jak se ukazuje, většina hvězd vznikla od dvou do šesti miliard let po Velkém třesku. Takže víme velmi dobře, kdy hvězdy vznikly. V této epizodě budeme zkoumat "kde" a "jak". Vytváří galaxie hvězdy postupně a souvisle v průběhu své existence? Nebo spíše náhle a v krátkých "dávkách"? A určuje velikost galaxie počet hvězd, které vytvoří? Astronomové zkoumají galaxie z dob vesmírného mládí a doufají v nalezení odpovědi na tyto otázky.

Nejčastěji zkoumané galaxie jsou ty nejvíce masivní a jasné, protože se snadno pozorují. Bylo zjištěno, že tvorba hvězd v těchto ohromných galaxiích může zodpovídat za velkou část hvězd, které dnes vidíme. Úplný obrázek však nemůžeme získat pouze pohledem na tyto obří galaxie. Potřebujeme se podívat na galaxie všech velikostí. Astronomové nyní ke studiu trpasličích galaxií v raném vesmíru využívají Hubbleův teleskop.

Jde o méně těžké sourozence obřích galaxií, které byly zkoumány dříve. Nyní jsou tito trpaslíci špatně viditelní a malí, proto je poměrně obtížné je zkoumat přes polovinu pozorovatelného vesmíru. Ukazuje se však, že jejich objev stál za to, protože někteří z těchto trpaslíků předvádí pořádnou show. Zhruba třetina těchto trpaslíků formuje hvězdy tak rychle, že za pouhých 150 milionů let mohou jejich hmotnost doslova zdvojnásobit.

Jedná se přitom o drobný zlomek jejich věku a tento údaj je neuvěřitelně rychlý vzhledem k tomu, že většině běžných galaxií by zdvojnásobení hmoty vlastních hvězd zabralo miliardy let. Pochopitelně však tito trpaslíci nemohou udržet své neuvěřitelně rychlé tempo tvorby hvězd po příliš dlouhou dobu - procházejí tedy krátkodobým vzepětím tvorby hvězd. Ale samotné množství trpasličích galaxií ve vesmíru znamená, že tato přebujelá hvězdotvorba ústí v ohromné množství hvězd.

Jak to tedy udělali? Jak mohou astronomové měřit aktivitu tvorby hvězd v těchto velmi vzdálených trpasličích galaxiích? Využili totiž vysoce citlivou kameru Wide Field Camera 3 na Hubbleu v jeho "režimu grism spektroskopie". Grism je kombinací difrakční mřížky a hranolu (grating + prism) a rozděluje světlo galaxie do jeho základních barev, vytvářejících spektrum. Podstatné je, že jde o extrémně účinný proces, takřka bez ztráty jediného fotonu a s pokrytím mnoha galaxií v průběhu jediného pozorování.

Nyní, když máte spektrum, se můžete poohlédnout po světle vyzařovaném v galaxii vodíkem. Pokud jsou v galaxii formovány hvězdy, pak intenzivní záření z nových hvězd ohřívá vodík, který díky tomu září. Podstatné však je, že veškeré světlo z vodíku je vyzařováno v malém množství velmi úzkých a jasných emisních čar a ty se dají nalézt snadněji, než mdlé světlo ze samotných hvězd. Krásné je, že objem světla pouze jedné z těchto čar vám přesně prozradí, jaké množství hvězd se v galaxii tvoří.

Objevování a výzkum různě velkých galaxií s překotnou hvězdotvorbou nám poskytuje nový vhled do historie vesmíru a pomáhá odhalit tajemství vývoje galaxií. V tuto chvíli si nejsme jistí tím, jaké procesy způsobují tak aktivní formování hvězd těmito trpasličími galaxiemi. V zásadě může být překotná tvorba hvězd spuštěna mnoha různými událostmi, ke kterým došlo v nedávné minulosti galaxie.

Například může jít o sloučení nebo jen slapovou interakci s jinou galaxií, případně rázovou vlnu od supernovy. V rámci našeho vzorku trpasličích galaxií s překotnou hvězdotvorbou v raném vesmíru zatím jednoduše nevíme, co jejich činnost vyvolalo. Co je zatím jisté je fakt, že pro masivní výrobu hvězd nemusíte být nutně velcí.

Loučí se s vámi Dr. J z Hubblecastu. Příroda znovu překonala naše nejdivočejší představy. Hubblecast je produktem ESA/Hubble Evropské jižní observatoře v Německu. Mise Hubble je projektem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou. www.spacetelescope.org Přeloženo podle ESA/Hubble. Překlad Vladimír Socha.

74: Hubble and Heaven’s Carousel
Myslím, že to je velmi, velmi, ...

Fascinující. Ano, velmi dobré, výborné... Je to působivé, chvílemi jsem se i zasmál. Epizoda 74: Hubble a Nebeský kolotoč Průvodcem je Dr. J, alias Dr. Joe Liske Za dobu své existence inspiroval Hubblův teleskop nový způsob myšlení o Vesmíru a přispěl k výzkumu ve více oblastech fyziky a astronomie než jsme si kdy dokázali představit. Hubble se také stal ikonou v oblasti objevů, pokroku lidstva a kultury. A stal se inspirací pro uměleckou práci, která přesahuje hranice vědy.

Díla umění zvuku. Díla, jako je Nebeský kolotoč Tima Otto Rotha, který měl premiéru v březnu 2014 na 4. konferenci o Hubblově teleskopu v Academii dei Lincei v Římě. V čem to spočívá? Vidíte, že svítí, ale nakonec uvidíte, nebo spíš uslyšíte, že z něj vycházejí zvuky. Tedy to, co dělám, je převod fyziky světla do akustiky. Takže si to představte jako jednoduchý experiment na Nebeském kolotoči. Slyšíte tam na něm hvězdy a galaxie.

Tim Otto Roth použil zvuk, aby interpretoval světlo, které soustřeďuje Hubblův teleskop když pozoruje hvězdy. Díky tomu můžeme zkoumat fyziku světla ušima a navázat na tradici spojení hudby a astronomie. Před dvěma a půl tisíci lety Pythagorejci uvažovali o spojení mezi pohyby planet a poměry malých celých čísel, jež popisují hudební harmonie. Tyto poměry tvoří základ západní hudby a matematiku popisující tuto Hudbu sfér dokonce používal slavný astronom Johannes Kepler.

Později, v 19. století, zkoumal Christian Doppler, zda jev, který pozoroval na hvězdách, a který byl po něm později pojmenován, může být demonstrován pomocí zvuku. Ukázalo se že ano. Nejprve pomocí dechové kapely hrající na otevřeném železničním vagóně a později pomocí Nebeského kolotoče. Dopplerův jev se projevuje jako posun pozorované vlnové délky záření, a to v případě, že se zdroj záření a pozorovatel vzájemně pohybují.

V této simulaci se zdroj světla pohybuje doprava. Takže Alici, sedící vpravo, se zdroj jeví modřejší, protože vlny se zhušťují a vlnová délka zkracuje. Ale Bob na levé straně vidí červenější světlo, protože vlnová délka se prodlužuje. Světlo je posunuté do modra nebo do červena. To samé se děje se zvukem. Když vlak s dechovkou projížděl okolo posluchačů, mohli slyšet, jak se tón mění z vyššího na nižší.

Já jsem si nemohl dovolit posadit na řadu dní celou dechovou kapelu na kolotoč a otáčet s ní, a proto jsem vzal reproduktory vydávající vlny sinusového průběhu. Uprostřed Hvězdného kolotoče je výška tónů konstantní a žádný Dopplerův jev neslyšíme. Třicet šest reproduktorů nám krouží nad hlavou, nepřibližují se, ani nevzdalují od našich uší. Když se vzdalujete od středu, efekt je čím dál silnější. Každá nová pozice znamená novou perspektivu a tudíž je slyšet jiné zvuky, které se proměňují s měnící se orientací reproduktorů.

Vlny se prodlužují, když se reproduktory vzdalují, a zkracují, když se přibližují. Dopplerův posun vysvětluje jevy pozorované v našem vesmírném okolí, když se některé objekty pohybují od nás nebo k nám. Je to jeden ze způsobů, jimiž astronomové vyhledávají exoplanety obíhající okolo blízkých hvězd. Tento jev má však také obdobu v kosmologii. Rudý posuv umožnil jmenovci Hubblova teleskopu Edwinu Hubblovi ve 20. letech minulého století objevit rozpínání vesmíru.

Tento objev znamenal revoluci v našem uvažování o vesmíru. Jak se vesmír rozpíná, samotný prostor je natahován. A spolu s ním se natahují i vlnové délky světla vzdálených galaxií. Čím je galaxie vzdálenější, tím více jsou vlny jejího světla nataženy během své cesty vesmírem, a tím červenější se nám její světlo jeví. Tomu se říká kosmologický rudý posuv. Je tedy zřejmé, že kosmologický rudý posuv nějak souvisí se vzdáleností.

Ale přesný vzájemný vztah těchto dvou veličin závisí na tom, jak se vesmír rozpínal v minulosti. Astronomové tento vztah studovali zkoumáním vzdálených hvězdných explozí zvaných supernovy. Porovnáním jejich rudého posuvu s měřením jejich současných vzdáleností zjistili, že přibližně před šesti miliardami roků začalo rozpínání vesmíru zrychlovat. To byl tedy docela šok, protože vzájemné gravitační působení veškeré látky ve vesmíru by přece mělo ve skutečnosti rozpínání vesmíru zpomalovat.

Proč se místo toho zrychluje je jednou z největších záhad současné fyziky. Kosmologům přináší zrychlující se rozpínání obrázek stáří a budoucího vývoje vesmíru. A snad je také ozvěnou počátečního rychlého rozepnutí vesmíru zvaného inflace. A zdá se zcela přirozené, že nové poznatky evokují nové pocity - a pocity se lépe sdělují uměním než vědou. Tato skvělá dynamická socha vytvořená Timem Otto Rothem sděluje některé z těchto pocitů vztahujících se ke zrychlujícímu rozpínání vesmíru.

V díle zaslechneme důležitá témata vztahující se k tomuto astronomickému objevu. Modré posuvy a rudé posuvy. Izotropii a homogenitu. Nemožnost vidět lanka, která ovládají činnost díla. Úsilí o pochopení hloubky vesmíru ... to jsou jen některá. A jsem si jist, že vy máte a najdete mnohá další. Hubble nám ukázal, co je to vesmír a Nebeský kolotoč transformoval tyto rudé a modré posuvy do pohybující se konstrukce z reproduktorů a zvuků. Rozpínání vesmíru vyjádřené souhrou zvuku a světla.

Tentokrát nám zdroje zvuku prostřednictvím výšky tónu prozradí, že se pohybují směrem od nás. Zanechávají stejné stopy, jaké planety obíhající vzdálené hvězdy nechávají současným astronomům. A jindy Vysoké tóny a oslnivá ledová modř přechází do temně rudé a tón je tak hluboký, že jej téměř neslyšíme. Přitom se můžeme cítit jako pozorovatelé kosmického času, naslouchat, jak vesmír expanduje a jeho objekty jsou urychlovány směrem od nás.

Hubblecast produkuje ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři. Hubblův kosmický teleskop je projekt založený na mezinárodní spolupráci mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou. Text titulků ESO; překlad Jan Veselý, Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové

73: Hubble revisits the Monkey Head Nebula for 24th birthday snap
Na oslavu každého nového roku pozorování pořizuje NASA/ESA Hubblův teleskop nový nádherný snímek oblohy. Letos byl na 24. narozeniny kosmického teleskopu zveřejněn snímek části NGC 2174. Tato mlhovina, známá též jako Opičí hlava, je plná mladých hvězd zahalených do zářivých oblaků kosmického plynu a prachu. Epizoda 73: Hubble se vrací k Opičí hlavě na oslavu 24.narozenin Mlhoviny patří k oblíbeným cílům Hubblova teleskopu.

Barevné vlečky plynu a zářivě jasné hvězdy vytvářejí nadpozemsky krásné obrazy. Na mnohých z nejkrásnějších a nejpopulárnějších snímcích HST jsou mlhoviny. Vezměme například pozoruhodný snímek Prstencové mlhoviny zveřejněný loni, nebo tento nádherně jemný snímek mlhoviny Koňská hlava zveřejněný ke 23. výročí HST. V roce 2012 Hubble na oslavu 22. narozenin pozoroval mlhovinu Tarantule a k 21. narozeninám vyfotil úžasnou kosmickou růži Arp 273.

Nyní, na oslavu 24 let na oběžné dráze, Hubble znovu navštívil část mlhoviny NGC 2174 známější pod názvem Opičí hlava. Tmavohnědá a rezavě zbarvená oblaka prachu se vzdouvají na pozadí světle modrého plynu. Tyto neobyčejné odstíny vznikly kombinací několika snímků HST pořízených přes různé barevné filtry - odhalují široký rozsah barev, jež jsou normálně pro lidské oko neviditelné.

Není to poprvé, co se Hubblův teleskop zaměřil na Opičí hlavu, jež se nachází ve vzdálenosti 6400 světelných roků v souhvězdí Oriona. NGC 2174 byla teleskopem pozorována už v roce 2011. V této výkonné hvězdné porodnici najdeme všechny suroviny potřebné ke vzniku hvězd. Avšak recept na upečení nových hvězd není moc efektivní a většina ingrediencí se vyplýtvá tím, že se oblak plynu a prachu postupně rozplývá.

Tempo rozpadu této mlhoviny se urychluje díky horkým mladým hvězdám, jež vydávají rychlý hvězdný vítr, který oblaka plynu rozfukuje. Od svého startu v roce 1990 pozoroval Hubblův kosmický teleskop nepřeberné množství kosmických pokladů. Zachycuje přírodní krásy, představuje jedinečné okno do vesmíru a rok za rokem nás nepřestává udivovat nádhernými snímky a špičkovou vědou. Všechno nejlepší k Hubblovým 24. narozeninám!

Hubblecast produkuje ESA/Hubble a Evropská jižní observatoř v Německu. Mise Hubblova teleskopu je společným mezinárodním projektem, na němž spolupracují NASA a Evropská kosmická agentura. www.spacetelescope.org Text titulků ESA/Hubble. Překlad -- Jan Veselý, Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové

72: Clues to a cosmic crime
Vesmír je dosti násilným místem, plným objektů typu masivních černých děr, srážejících se galaxií a explodujících hvězd Někdy jsou nicméně tito násilníci méně nápadní. Podívejte se například na tento Hubbleův obraz ESO 137-001. Z galaxie jsou odtrhávány jasně modré pásy - ale kde je kosmický viník? Epizoda 72: Vodítko ke kosmickému zločinu Uvádí Dr. J, známý také jako Dr. Joe Liske

Ahoj, vítejte u další epizody Hubblecastu! Galaxie nyní existují v řadě různých prostředí. Některé žijí svůj život samostatně, zatímco jiné se shlukují a vytváří skupiny nebo dokonce kupy galaxií - velká uskupení držená pohromadě gravitací. Subjektem tohoto nového obrazu z Hubblu je spirální galaxie zvaná ESO 137 - 001. Cestuje právě jednou z těchto kup, kupou Norma, a tato cesta ji změní navždy.

S tím, jak se neohrožená spirála hrne skrz kupu, působí na ni silný odpor, síla působící na kterýkoliv objekt procházející tekutinou. V tomto případě je tekutinou extrémně zahřátý plyn, který se skrývá v galaktických kupách. Hvězdy v galaxii nemají s tímto odporem žádný problém, ale plyn je odtrháván a vytváří trhané proudy hmoty a elektricky modré "medúzovité" pramínky, které pozorujeme na tomto novém obrazu.

Tento proces je znám jako odtrhování rychlostním náporem. Zde máme hrubé a pohotové přirovnání je to trochu jako kdyby se galaxie vyklonila z okna auta, které jede po dálnici vysokou rychlostí, a proužky plynu odtrhával protivítr. Hubble zaznamenal množství dalších galaxií, které podstupují toto násilné obnažování například "kometovou galaxii", která vypadá jako spirální galaxie se zamotaným ohonem, nebo pomačkanou kosmickou dvojici NGC 4402 a 4522.

Proudy temného prachu jsou také vyvrhovány z ESO 137-001, pozorovatelné jako tmavě hnědé spletené oblasti v okolí galaktického středu. Tento obrázek ukazuje také jiné výmluvné známky tohoto procesu, jako je zakřivený vzhled galaktického disku - výsledek sil vyvíjených zahřátým plynem. Když jsou tato pozorování Hubblu zkombinována s rentgenovými obrazy observatoře Chandra, spatříme jasné, protáhlé mračno obalující galaxii a proudící do okolního vesmíru.

Tyto rentgenové "ocasy" jsou vytvářeny chladným plynem odtrženým z ESO 137-001, která byla mezitím zahřáta na mnoho milionů stupňů Celsia horkým plynem v kupě. Výzkum odtrhování rychlostním náporem pomáhá astronomům lépe pochopit, jak se galaxie vyvíjejí. Putování ESO 137 - 001 skrz kupu Norma jí zanechá jen velmi málo plynu, čímž ji učiní prakticky neschopnou tvořit nové hvězdy. A to je přesně jedna z věcí, kterou musíte udělat, abyste přeměnili spirální galaxie v galaxie eliptické, které jsou obvykle nalézány v galaktických kupách.

Jsem Dr. J, loučím se z Hubblecastu. Znovu nás příroda překvapila nad rámec našich nejdivočejších představ. Hubblecast je dílem ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Mise Hubble je projekt mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou. www.spacetelescope.org Přepsáno z ESA/Hubble. Překlad Vladimír Socha.

71: Visible echoes around RS Puppis
Každý někdy slyšel ozvěny - ale viděli jste už nějakou? Hubble ano. A to sledováním proměnné hvězdy RS Puppis. Hubble zachytil nádherný a užitečný fenomén známý jako světelná ozvěna. Episoda 71: Viditelné ozvěny okolo RS Puppis.

Po většinu života je hvězda poměrně stabilní. Pomalu přeměňuje vodík ve svém jádře, díky čemuž jasně svítí. Když je ale většina vodíku spotřebována, některé hvězdy se přemění ve zcela jiný útvar, známý jako proměnná hvězda. Stanou se nestabilními a začnou pulsovat, Během dní se rozpínají a zmenšují, a tím také sílí a slábne jejich jasnost. RS Puppis je právě takovou hvězdou, typ známý jako proměnná cefeida.

Její jasnost se mění zhruba každých 40 dní pětinásobně, přičemž je obalena mohutným závojem kosmického plynu a prachu. Hubble pozoroval RS Puppis po dobu pěti týdnů v roce 2010, přičemž zaznamenával změny její jasnosti na temném okolním pozadí. To umožnilo vědcům vytvořit časosběrné video, které naznačuje vyvrhování plynu hvězdou do okolí. Ve skutečnosti se ale plyn nehýbe - jde o optickou iluzi, známou jako světelná ozvěna.

Prašné prostředí okolo RS Puppis nám umožňuje zahlédnout tuto světelnou ozvěnu se zarážející ostrostí. Jak se hvězda rozpíná a zjasňuje, část světla nedoráží k Hubblu přímo ale je odráženo vzdálenějšími oblaky plynu a prachu obklopujícími hvězdu. Toto odražené světlo musí urazit delší trasu, a tak dorazí k Zemi později, než světlo letící přímo od hvězdy k teleskopu. Hubble spatřil v roce 2002 světelnou ozvěnu také okolo proměnné hvězdy V838 Monocerotis.

Jde o podobnou zkušenost jako u slyšitelné ozvěny kde poslouchající zaznamená zvuk i podruhé s tím, jak druhá akustická vlna dorazi po odrazu od okolních objektů. Kromě nádhery tohoto efektu existuje také důležitý vědecký důvod, proč pozorovat cefeidy jako je RS Puppis. Periodu jejich pulsací lze přímo vztáhnout k jejich vnitřní jasnosti což umožňuje astronomům využívat je jako ukazatele vesmírných vzdáleností. Astronomové měřili vzdálenost k RS Puppis, kterou propočítali na zhruba 6500 světelných let - nejpřesnější vzdálenost, kterou k takové hvězdě kdokoliv změřil.

Hubblecast produkuje ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Projekt Hubblova teleskopu vznikl na základě mezinárodní spolupráce NASA a Evropské kosmické agentury. www.spacetelescope.org Text titulků ESA/Hubble. Překlad: Vladimír Socha

66: Hubble uncovers the secrets of the Ring Nebula
Žhnoucí objekt na tomto novém snímku z Hubblova teleskopu možná vypadá, jako kdyby patřil do nějakého Tolkienova románu, ale ve skutečnosti je to mlhovina obvykle zvaná Prstencová nebo Messier 57. I když mlhovina patří k nejpopulárnějším nebeským objektům, astronomové, více než 200 let po jejím objevu stále ještě odhalují některá z jejích tajemství.

Hubblecast 66: Hubble odhaluje tajemství Prstencové mlhoviny
Průvodcem je Dr. J, alias Dr. Joe Liske Vítejte u další epizody série Hubblecast! Ve vesmíru jsou spousty nádherných a zajímavých mlhovin a mnohé z nich Hubblův teleskop během posledních 20 let vyfotil. Mezi nejznámější mlhoviny patří objekt zvaný Messier 57, populární též jako Prstencová mlhovina. Je oslnivě jasná a je k nám blízko. Prstencová mlhovina leží ve vzdálenosti něco přes 2000 světelných roků. Je to typický příklad planetární mlhoviny, již po sobě zanechala umírající hvězda podobná Slunci poté, co odvrhla svou obálku.

Mlhovina připomíná stejně barevnou, zvanou Helix, která vznikla stejným způsobem. Obě mlhoviny jsou častým cílem pozorování profesionálních i amatérských astronomů. Prstencová mlhovina byla objevena na konci 18. století, ale jejím skutečným tvarem a strukturou jsme si nebyli jisti… ...až dosud. Tým astronomů, který použil data z Hubblova teleskopu spolu s daty z pozemských dalekohledů, prozkoumal Prstencovou mlhovinu doslova do hloubky. Astronomové chtěli lépe porozumět struktuře mlhoviny, jejímu vývoji, fyzikálním vlastnostem a vlastnímu pohybu.

Ukazuje se, že Prstencová mlhovina ve skutečnosti není moc prstencová. Při pohledu ze Země má tvar jednoduché elipsy s rozmazaným okrajem. Nová pozorování Hubblova teleskopu však ukazují, že mlhovina má spíš tvar deformované koblihy. Díváme se na ni téměř přesně ze směru její polární osy a vidíme stěny barevného válce směřující od nás dozadu. Ačkoli vnitřek koblihy vypadá být prázdný, je ve skutečnosti vyplněn látkou o nižší hustotě, která se v prostoru rozprostírá směrem od nás i k nám a vytváří strukturu připomínající ragbyový míč zasazený do centrální dutiny v koblize.

V turbulentním okolí mlhoviny pozorujeme četné vláknité struktury, které vznikly během vývoje mlhoviny. Nový výzkum zpochybňuje starší modely Prstencové mlhoviny, které předpokládaly spíše sférický tvar. Kdybychom mohli mlhovinu otočit o 90 stupňů a podívat se na ni ze strany, mohla by vypadat podobně jako Messier 76, mlhovina známá též jako „Malá činka“. Tyto mlhoviny obsahují ionizovaný plyn pocházející z atmosfér umírajících hvězd. Na konci života tyto hvězdy odvrhují vnější vrstvy a zbydou po nich malá horká jádra známá jako bílí trpaslíci, konečná stádia vývoje hvězd podobných našemu Slunci. Díky pozorování Hubblova teleskopu nyní struktuře Prstencové mlhoviny rozumíme mnohem lépe.

Dr. J se loučí s dnešní epizodou série Hubblecast. Příroda nás opět překvapila a překonala naše nejsmělejší představy. Hublecast produkuje ESA/Hubble na Evropské jižní observatoři v Německu. Hubblův teleskop je produktem mezinárodní spolupráce mezi NASA a Evropskou kosmickou agenturou. www.spacetelescope.org Text titulků ESA/Hubble, překlad Jan Veselý – Hvězdárna a planetárium v Hradci Králové.

64: It all ends with a bang! — The incineration of Dr. J
Většina z hvězd ve vesmíru je malých a nenápadných a na konci vyhasnou bez dramatických scén. Některé ale při svém zániku pořádně rozsvítí oblohu a přitom nám nejen řeknou mnohé o životě hvězd - také tvoří stavební kameny života a pomáhají nám rozplést celou historii vesmíru.

Epizoda 64: Na konci je vždycky třesk! ...zapálení doktora J Uvádí Dr. J, alias Dr. Joe Liske
V naší Galaxii - Mléčné dráze - je asi 200 miliard hvězd. Ve skutečnosti nikdo neví kolik přesně. Jedno však víme jistě: malá skupina hvězd si přisvojuje nepřiměřený vliv na zbytek Galaxie. Podobné hvězdy v cizích galaxiích nás poučily v mnohém co víme o vývoji vesmíru. Jsou to hvězdy, které svůj život končí jako supernovy. To je téma, k němuž Hubblův teleskop výrazně přispěl už po vynesení do vesmíru v roce 1990. Supernovy dnes dělíme do dvou kategorií. Abychom pochopili první kategorii, musíme si říci, že hvězda je ve skutečnosti věc křehké rovnováhy.

Tlak pocházející od nukleárních reakcí v jádru hvězdy je v rovnováze s gravitací. Když velmi hmotné hvězdě dojde jaderné palivo, prudce v jejím jádru klesne tlak, hvězda se začne hroutit a nakonec exploduje! V dalším typu supernov hrají roli bílí trpaslíci. Jsou to zbytky hvězd podobných našemu Slunci. Bílý trpaslík je obvykle docela stabilní, ale pokud se nachází blízko jiné hvězdy, může si sousedka z bílého trpaslíka přitahovat látku, čímž postupně narůstá její hmotnost ...až nakonec... ...dosáhne kritické hranice pro termonukleární... explozi!

Supernovy jsou vzácné. V galaxie jako je ta naše jich můžeme očekávat několik za století. Zatím poslední byla v Mléčné dráze pozorována v roce 1604 slavným astronomem Johannem Keplerem několik roků před vynalezením dalekohledu. Víme, že od té doby došlo k mnoha explozím supernov v Mléčné dráze. Protože můžeme pozorovat pozůstatky, jež po sobě zanechaly. Ale nikdy jsme neviděli přímo samotné exploze, protože nám je zahalil prach a tak platí skutečnost, že v Mléčné dráze nebyla od doby vynálezu dalekohledu pozorována žádná supernova.

Astronomové se namísto čekání s rukama v klíně rozhodli zvýšit svoje šance rozšířením pozorování mimo naši Galaxii. A protože mluvíme o pozorování malých a vzdálených jevů, potřebujeme dalekohled, který poskytuje mimořádně ostrý obraz: jako Hubblův teleskop. Nejznámější supernova, kterou Hubblův teleskop pozoroval, doprovázela zánik hvězdy ve Velkém Magellanově mračnu. Světlo exploze dosáhlo Země v roce 1987, několik let před vypuštěním Hubblova teleskopu. Ale od té doby Hubble už po čtvrt století sleduje vývoj supernovy.

Jeho snímky jsou zlatým standardem při studiu tohoto jevu. Astronomové mohli velmi detailně zkoumat složitý průběh exploze, sledovat, jak rázová vlna explodující hvězdy interaguje s okolním plynem, a nutí jej vydávat záření. Vzdálenější supernovy nemohly být pozorovány stejně detailně jako 1987A, ale i v jejich případě je Hubble velkým přínosem. Například: protože je Hubble na oběžné dráze více než 20 roků, mohli astronomové pořídit snímky galaxií před a po explozích a díky tomu pátrat po předchůdcích supernov.

Tyto typy pozorování nám mohou hodně říci o podmínkách v okolí předchůdců bezprostředně před explozí. Stejně tak nás poučí o hvězdách, jež právě zanikají. Supernovy jsou mocný nástroj zkoumání kosmu. Supernovy způsobené explodujícími bílými trpaslíky mají jednu zvláštní vlastnost: vždycky mají stejnou vlastní jasnost. To znamená, že jasnost, kterou pozorujeme, je měřítkem vzdálenosti. Je to podobné jako s pouličními lampami - ty blízké jsou jasné, ty vzdálené slabé. Supernovy jsou extrémně jasné.

Jsou ve skutečnosti tak svítivé, že obvykle přezáří celou galaxii a díky tomu je můžeme snadno zaznamenat i ve velkých kosmologických vzdálenostech. V roce 2011 dostaly Nobelovu cenu za fyziku dva týmy, jež pomocí měření jasnosti supernov zjišťovaly jejich vzdálenosti a zjistily, že vzdálené supernovy jsou překvapivě slabé, což může znamenat jedině to, že jsou mnohem dál než se předpokládalo. Tehdy jsme už věděli, že se vesmír rozpíná, ale z tohoto výzkumu plyne, že expanze ve skutečnosti zrychluje.

A to bylo naprosté překvapení. Je to opravdu špičková věda a astronomové pokračují ve studiu vzdálených supernov, aby lépe porozuměli rozpínání vesmíru. A Hubble v tom hraje velkou roli. Nedávno překonal další milník, když objevil dosud nejvzdálenější supernovu tohoto typu. Je tak daleko, že její světlo k nám letí 9 miliard roků - to jsou asi dvě třetiny stáří vesmíru. V blízkém okolí zase Hubble hrál velkou roli při zobrazování trosek zanechaných supernovami. I když supernova zasvítí jen na krátkou dobu a postup její rázové vlny můžeme sledovat jen pár let, zaprášené zbytky plynu vydrží po tisíciletí.

Vliv na okolní mezihvězdný plyn přetrvává ještě déle. Ačkoli žádnou explozi supernovy v naší galaxii nebylo možné pozorovat dalekohledem, spousta pozůstatků supernov pozorována byla. Ostré obrazy jejich složité struktury pořízené Hubblovým teleskopem nám pomáhají zmapovat procesy, které probíhají při jejich vzniku.

A navíc, pozůstatky jsou důležitou připomínkou velké role, již hrají supernovy ve všem okolo nás. Nukleární reakce uvnitř hvězd a při jejich explozích jsou zdrojem většiny chemických prvků v přírodě. Včetně uhlíku v našich tělech, kyslíku jejž dýcháme, a železa a křemíku v planetě, na níž žijeme. A tak, kromě toho, že nás učí o minulosti i budoucnosti expanze vesmíru, učí nás supernovy i něco mnohem důležitějšího. Říkají nám, odkud jsme vzešli.

Dr. J se loučí a končí i dnešní Hubblecast. Opět jsme viděli, že příroda překonala naši představivost.