O tom, jak dokázali starověcí Egypťané postavit tak kolosální stavby, jakými jsou pyramidy, již bylo napsáno dost a dost. Na tu pravou otázku a to z jakého důvodu vůbec jehlanové monumenty vznikly, však odborná veřejnost narazí jen málokdy. Opravdu se jedná pouze o hrobky faraónů, nebo měly objekty s předobrazem v hvězdných konstelacích i nějaký jiný, vyšší účel? Uznávaný egyptolog Robert Bauval přichází se šokující teorií, která v základech otřásá dosavadním poznáním. Tvrdí, že celá stavební aktivity Egypťanů směřovala ruku v ruce s tehdejšími astronomickými poznatky k jedinému cíli: učinit z pouštní říše "nebeské království", jehož vládci by mohli navěky určovat pravidla celé planety ...

Egyptské pyramidy jsou jednou z nejznámějších památek starověku. Už v té době vzbuzovaly tak velký údiv, že byly zařazeny mezi Sedm divů světa. Jako jediný z těchto divů se dochovaly dodnes a jsou zároveň i nejstarším z nich. Dnes jich je v Egyptě evidovaných mezi 80 a 111. Některé z nich nejsou větší než spousta kamení a jsou v poměrně špatném stavu, jiné dosahují takových monumentálních rozměrů, že je vidět z vesmíru.

Dnes se přiklánějí odborníci, až na výjimky, k hypotéze, že pyramidy v Egyptě sloužily jako hrobky faraonů, egyptských vládců, které jim měly umožnit dojít spojení s astrálními božstvy. V staroegyptštinu byly označovány slovem mer, následek doslova "místo vystoupení". V textech pyramid pocházejících z období stavby pyramid se říká, že se po smrti měl faraon spojit s Reem a zaujmout místo po jeho boku v sluneční loďky. To vše měl dosáhnout výstupem po schodisku.Niet proto divu, že nejstarší známá stavba tohoto druhu v Egyptě, Stupňovitá pyramida faraóna Necericheta (Džosera) má, jak to napovídá její jméno, stupňovitou strukturu. Podobné stavby, ale mnohem menších rozměrů, byly nalezeny i uvnitř hrobek z 1. dynastie, kde plnili pravděpodobně obdobnou, rituální funkci.

Starověcí Egypťané obkládali stěny pyramid leštěnými deskami z vápence a vrcholky zlatem. Většina z vápencového obkladu v průběhu věků z pyramid opadala nebo byla použita na jiné stavby. Nejlépe se obložení zachovalo na Snofruovej Lomená pyramida při Dahšúre, malá část při základně na Menkaurovi pyramidě nebo na vrcholu Rachefova pyramida v Gíze. Největší pyramidy byly postaveny v Gíze: Chufuova (starogr. Cheopsova), Rachefova (starogr. Chefrénova) a Menkaurovi (starogr. Mykerínovy). Nejznámější a největší z nich, známá také jako Velká pyramida v Gíze, je Chufuova pyramida, která byla postavena přibližně v letech 2580 - 2560 př. Kr. Dosahuje výšky 137 m, což ji do roku 1300, kdy byla postavena katedrála v anglickém Lincolnu, dělalo nejvyšší stavbou na světě. Další z pyramidových oblastí se nacházejí v Sakkáře, Abúsíru, Dahšúru, el-medíně, Médúmu a el-Láhúnu.

Sachemchetova pyramida neboli pohřbená pyramida či snad Ztracená pyramida je nedokončená stupňovitá pyramida, nacházející se u Sakkáře v Egyptě.

Tajemství Sfingy
Velká egyptská Sfinga. Strážce starobylých záhad, ochránce dávných tajemství. Sfinga je považována za největší sochu na Zemi. Dobrý večer, jsem Charleton Heston. Přibližně kova argumentu. Kdy zde ale pršelo?

Dr. John Kutzbach je profesorem paleoklimatologie na univerzitě ve Wisconsinu. Paleoklimatologie studuje dávnověké modely počasí. První způsob, jak posuzujeme a určujeme klima minulosti, je zpracování pozorovaných údajů. V severní Africe je pozorováno mnoho skutečností svědčících o tom, že tato oblast byla v minulosti pokryta jezery. Nyní je to poušť, ale před 10.000 lety byla v Sahaře jezera. A potom máme zcela jiný způsob, jak určovat klima v minulosti, a tím jsou počítačové modely.

Jsme schopni vypočítat, k jaké změně klimatu od té doby došlo a úžasné je, že jak ty geologické důkazy, tak počítačové simulace potvrzují, že před 10.000 lety byla Sahara vlhčí než dnes. Schoch a West cítili, že důkaz vodní eroze je tak silný, že v té oblasti musí být i další důkazy dokládající starší Sfingu. Zde můžete vidět to zvlnění, zvětrání - srážkami způsobené zvětrání. A zde můžeme pěkně vidět, co jsou různé vymleté spáry, a co ne. Tento stejný typ vymletých spár nemůžete vidět u zvětrání větrem.

Stojím ve vertikální štěrbině v jižní stěně ohraničující Sfingu. Tato vertikální štěrbina byla zcela jasně vytvořena vodou stékající po stěně, která si našla slabá místa ve skále a vymlela v nich tyto štěrbiny. Toto je pro mne jako geologa jasný důkaz, že tento erozivní prvek, který tu vidíme, byl způsoben deštěm padajícím na skály. Zde je aktuální fotografie zadní části ohraničení Sfingy. Vidíte vlnitý, zvlněný, zvětralý profil. Zde je schéma toho samého profilu.

Vidíte tu schématicky různé vrstvy které jsou vidět na fotografii a ještě lépe jsou patrné když je prohlížíte přímo v terénu. Některé z těchto různých vrstev jsou tvrdší, jiné měkčí. Profesor Gauri vypočítal pro každou vrstvu faktor odolnosti. A funguje to tak, že čím je vyšší číslo odolnosti, např. 86 oproti 11, tím je ta konkrétní skála odolnější. A vidíme také, že některé z hornin, jež mají velmi nízký faktor odolnosti, např. 11, skutečně ustupují zpět a jsou podemleté vůči vrstvám nad nimi.

Takže 11 ustupuje dále než 56. Všimněte si však, že to tak není vždy. Některé odolnější horniny, např. 76, 75, 86, ve skutečnosti ustupují více, než některé méně odolné horniny, jako 42 či 56. Pokud toto byl původně vertikální, či téměř vertikální profil, proč tyto odolnější vrstvy ustupují více? Navrhoval bych, že to souhlasí se zvětráváním vlivem srážek, kdy shora padá dešťová voda, a horniny nahoře, přestože jsou odolnější, vlastně zasahuje větší nápor deště a ony ustupují více, než některé méně odolné horniny ležící níže, jež jsou více chráněné.

Jestliže Sfingu poškodil déšť a důkazy nasvědčují tomu, že oblast Sahary byla před 9 až 10 tisíci lety mnohem vlhčí, pak musí být Sfinga starší než 9.000 let. To je 2x více, než nám říká dějepis. Proč si toho nevšiml někdo dříve? Když byla roku 1838 nalezena první dinosauří kost, nikdo netušil, co to je. Nebylo ji kaři zkoumání práce francouzského matematika jménem Schwaller de Lubicz učinil náhodný objev, který změnil jeho život. Schwaller si jednoduše povšiml, že Sfinga byla erodována vodou a ne větrem a pískem, jak se tradičně věří. To jsou dva zcela jiné typy eroze. Voda v Saharské poušti? V Sahaře nijak významněji nepršelo již 9 až 10 tisíc let. West jako první pochopil, jaké to má důsledky. Byla-li Sfinga erodována vodou, musí být stará nejméně 9.000 let. Rozsáhlou erozi je snadné vidět, avšak k určení její příčiny je zapotřebí experta.

Přátelé mne seznámili s vyhlášeným oxfordským geologem, a já jsem za ním zašel s velmi prostým dotazem: Zda by jen na základě zřetelné fotografie mohl jako geolog poznat rozdíl mezi zvětráním vlivem vody a zvětráním vlivem větru s pískem. Odpověděl, že obvykle ano. Zeptal jsem se, jestli by mu nevadila taková menší finta, a ukázal jsem mu fotku Sfingy se zakrytou hlavou a tlapami a zeptal jsem se, co podle něj způsobilo to zvětrání. On se na to chvíli díval, a pak řekl: "Nesporně voda."

A já jsem odstranil zakrývací proužky on na to chvilku zíral a řekl: "Ou!" Onen oxfordský geolog pochopil, že jestliže je Sfinga starší než 9.000 let, musí být přepsána celá starověká historie lidstva. S tak kontroverzním tématem nechtěl mít nic společného. Poprvé West svou teorii o starší Sfinze publikoval v knize "Had na nebi". Vědci se mu smáli a ignorovali ho. West potřeboval nějakého spojence, ...uznávaného experta ochotného prozkoumat důkazy, jenž by se nebál stát si za svými závěry.

Dr. Robert Schoch je docentem na Bostonské univerzitě. Získal doktorát z geologie a geofyziky na Univerzitě Yale. Dr. Schoch je expertem na analýzu eroze hornin. Zjistil jsem, že West má velice extrémní názor, že je Sfinga o tisíce let starší, než si myslí egyptologové. Říkal jsem si, že je to moc velký skok, ale že na tom třeba něco je, ač je to velmi nepravděpodobné, tak to stojí za prozkoumání. Já jsem zvědavý člověk. West a Schoch odjeli do Egypta, aby prozkoumali důkazy, z první ruky.

Egyptologové zkoumají monumenty a geologové kameny, z nichž jsou vytvořeny. A tyto kameny řekly Schochovi, že je West na správné stopě. Schocha povzbudilo, co viděl, ale tým absolutně nebyl připraven na to, co následovalo. Jejich teorie nějak prosákla na veřejnost, a začal na ně útočit tisk. "Je to americká halucinace. Zneužívají egyptské monumenty pro své osobní zisky," řekl Dr. Zahi Hawass, ředitel planiny Gíza. "Tento tým je nevzdělaný a necitlivý," to řekl Dr. Mark Lehner, egyptolog.

Takových věcí se o Sfinze říkalo už hodně. Ale všechny odvál vítr, protože my, egyptologové, máme jednoznačné důkazy pro to, že je Sfinga datována do doby Chefréna, stavitele druhé pyramidy na plošině Gíza. Westa a Schocha posměch neodradil. Věděli, že je jejich teorie založena na nezvratném důkazu. Prakticky všechny chrámy a hrobky na plošině Gíza zvětrávaly vlivem větru a písku. Proč by tedy Sfinga měla být jediným monumentem, který zvětral vlivem vody? Geologovi eroze vypráví příběh o historii skály.

Vápencové podloží v Gíze je jako dort, tvořený několika tvrdými a měkkými vrstvami. Písek nesený větrem vymílá měkčí vrstvy a tvrdší vrstvy nechává neporušené. Příklad toho se nachází zde, v hrobce Debehena, která je vytesána v té samé skále jako Sfinga. Kdysi hladká zeď byla vystavena pouštním podmínkám více než 4.000 let. Oproti tomu zvětrávání vlivem deště vypadá úplně jinak. Horniny zvětralé deštěm mají zaoblený zvlněný profil. To je naprosto jiný vzhled, než ostrý, výrazný profil vytvořený při zvětrávání větrem.

Toto je klasický učebnicový příklad toho, co se stane s vápencovou stěnou, když na ni tisíce let prší. Tohle se nachází jen v jedné oblasti plošiny Gíza: ...zde, na Sfinze a na stěnách ohraničujících její pozemek. Tyto člověkem vytvořené vertikální stěny byly vytesány ve stejné vrstvě skalního podloží a jsou od sebe 275 m daleko. Podle egyptologů byly vytesány ve stejnou dobu. Pokud by to tak bylo, neměly by vykazovat stejný vzor eroze? Dr. Lehner má zcela jiné vysvětlení.

Dr. Schoch říká, že máme stejnou vrstvu, která je tady na Sfinze zvětralá a tady na hrobce ze Starého království není. A je to vytesáno ve stejné vrstvě. A my s Dr. Gaurim, který je geolog, říkáme: Ne, toto jsou dvě různé vrstvy s různým stupněm zvětrání. K tomu to vše v podstatě směřuje, kromě toho obrovského problému, který Dr. Schoch má, s absencí kulturního kontextu. Když uvažujeme o vodě v Egyptě, automaticky nás napadne řeka Nil. Mohly Sfingu zerodovat legendární nilské záplavy?

To je pěkná hypotéza, ale jen než se podrobně prozkoumá. Tady máme skály, jejichž nejspodnější části jsou měkčí než ty ustupující části úplně nahoře. Kdyby přišly nilské záplavy, očekávali byste, že tyto měkké skály budou erodovány a ustoupí dozadu tím, jak voda bude stoupat, čímž by měla podemlít ty skály nahoře. A to zde fakticky nevidíme. Nahoře vidíme malé podemletí ve velmi měkké vrstvě, ale další tvrdší vrstva nad ní ustupuje zpět. Takže tuto erozi nezpůsobily nilské záplavy.

Byly to jistě dešťové srážky, co vytvořilo tyto erozivní prvky. Myslím, že si musíme uvědomit jednu věc, a to, že sama Sfinga je ve 20. století ve velmi špatném stavu, který se velmi rychle zhoršuje, téměř se můžete před Sfingu postavit a sledovat, jak toho z ní spousta odpadává. Smog, znečištění, kyselé deště, to vše drasticky působí a způsobuje rychlé zvětrávání. A někteří kritici prohlašují, že já ve skutečnosti tyto faktory neberu v úvahu, a že když pozoruji zvětrání, tak že asi pozoruji jen následky moderního zvětrávání.

Chci jen všechny ujistit, že toto v úvahu beru. Ano, moderní zvětrávání je závažný problém, ale to zvětrání, jaké já pozoruji, je prastaré zvětrání - to, jež vidíme pod starověkými opravami, a to je něco zcela jiného, je to úplně jiný soubor důkazů než moderní zvětrávání. Schoch si byl jistý, že stěny ohraničující Sfingu byly erodovány vodou stékající z plošiny Gíza. Jediným možným zdrojem vody je déšť. Toto byl klíčový prvek Schochova argumentu. Kdy zde ale pršelo?

Dr. John Kutzbach je profesorem paleoklimatologie na univerzitě ve Wisconsinu. Paleoklimatologie studuje dávnověké modely počasí. První způsob, jak posuzujeme a určujeme klima minulosti, je zpracování pozorovaných údajů. V severní Africe je pozorováno mnoho skutečností svědčících o tom, že tato oblast byla v minulosti pokryta jezery. Nyní je to poušť, ale před 10.000 lety byla v Sahaře jezera. A potom máme zcela jiný způsob, jak určovat klima v minulosti, a tím jsou počítačové modely.

Jsme schopni vypočítat, k jaké změně klimatu od té doby došlo a úžasné je, že jak ty geologické důkazy, tak počítačové simulace potvrzují, že před 10.000 lety byla Sahara vlhčí než dnes. Schoch a West cítili, že důkaz vodní eroze je tak silný, že v té oblasti musí být i další důkazy dokládající starší Sfingu. Zde můžete vidět to zvlnění, zvětrání - srážkami způsobené zvětrání. A zde můžeme pěkně vidět, co jsou různé vymleté spáry, a co ne. Tento stejný typ vymletých spár nemůžete vidět u zvětrání větrem.

Stojím ve vertikální štěrbině v jižní stěně ohraničující Sfingu. Tato vertikální štěrbina byla zcela jasně vytvořena vodou stékající po stěně, která si našla slabá místa ve skále a vymlela v nich tyto štěrbiny. Toto je pro mne jako geologa jasný důkaz, že tento erozivní prvek, který tu vidíme, byl způsoben deštěm padajícím na skály. Zde je aktuální fotografie zadní části ohraničení Sfingy. Vidíte vlnitý, zvlněný, zvětralý profil. Zde je schéma toho samého profilu.

Vidíte tu schématicky různé vrstvy které jsou vidět na fotografii a ještě lépe jsou patrné když je prohlížíte přímo v terénu. Některé z těchto různých vrstev jsou tvrdší, jiné měkčí. Profesor Gauri vypočítal pro každou vrstvu faktor odolnosti. A funguje to tak, že čím je vyšší číslo odolnosti, např. 86 oproti 11, tím je ta konkrétní skála odolnější. A vidíme také, že některé z hornin, jež mají velmi nízký faktor odolnosti, např. 11, skutečně ustupují zpět a jsou podemleté vůči vrstvám nad nimi.

Takže 11 ustupuje dále než 56. Všimněte si však, že to tak není vždy. Některé odolnější horniny, např. 76, 75, 86, ve skutečnosti ustupují více, než některé méně odolné horniny, jako 42 či 56. Pokud toto byl původně vertikální, či téměř vertikální profil, proč tyto odolnější vrstvy ustupují více? Navrhoval bych, že to souhlasí se zvětráváním vlivem srážek, kdy shora padá dešťová voda, a horniny nahoře, přestože jsou odolnější, vlastně zasahuje větší nápor deště a ony ustupují více, než některé méně odolné horniny ležící níže, jež jsou více chráněné.

Jestliže Sfingu poškodil déšť a důkazy nasvědčují tomu, že oblast Sahary byla před 9 až 10 tisíci lety mnohem vlhčí, pak musí být Sfinga starší než 9.000 let. To je 2x více, než nám říká dějepis. Proč si toho nevšiml někdo dříve? Když byla roku 1838 nalezena první dinosauří kost, nikdo netušil, co to je. Nebylo ji kam zařadit. Tenkrát o dinosaurech ještě nikdo neslyšel. Až když byly na celém světě nacházeny další kosti, vědci si je dali dohromady. Schoch a West nyní byli připraveni svou teorii otestovat.

Předložili svá zjištění na výroční konferenci Americké geologické společnosti. Jeden okamžik náš projekt opravdu rozhýbal. Byl to moment, kdy jsme s Schochem byli pozváni na sjezd Americké geologické společnosti. Předložili jsme jim shrnutí naší teorie. Schoch si byl tentokrát již zcela jistý, že je teorie validní. Je to výchozí fórum pro vyjadřování nových myšlenek v geologii a geologové zcela čestně člověka pohotově sestřelí, pokud v prezentované teorii či myšlence najdou chybu.

K mé velké radosti nikdo neupozornil na žádné chyby, a vlastně shledali naše důkazy docela zajímavými i přesvědčivými. Dr. Schoch je příliš skromný. Na základě jeho prezentace mu 275 zúčastněných geologů nabídlo pomoc s jeho projektem. Debata přerostla v boj mezi dvěma nespřízněnými vědeckými obory: ...geologií a egyptologií. "Zuří diskuse o stáří Sfingy" Los Angeles Time "Vědci zápasí o stáří egyptské Sfingy" New York Times "Sfinga může být starší, než vypadá" The Atlanta Journal "Vědci se přou o stáří egyptské Sfingy" Associated Press

Přesností naší rekonstrukce egyptské civilizace jsme si poměrně jistí. Neboť kdybychom přijali ten alternativní názor, uvažte, co je kamenem úrazu. Máme nějakou předpotopní civilizaci se všemi ozdobami pozdější faraónské civilizace, jako je Sfinga s charakteristickou egyptskou pokrývkou hlavy, s charakteristickým využitím lva coby masky krále, a pak není nic. Není nic jak dlouho: 1.000 let? 2.000 let? A pak se to rozjede znovu. Kde je propojení? Co spojuje tuto předpotopní kulturu s tím, co přišlo později?

Tvrdíte, že se na stejném místě vyvinuly dvě zcela paralelní kultury 3, 4, 5 tisíc let od sebe? To je jako díl ze Star Treku. Takhle to prostě nefunguje. Kultura se vyvíjí lineárně. Přijetí vaší teorie znamená, že máte kulturu A, kulturu B, a mezi nimi nic. A takhle to prostě nefunguje. V sázce je vlastně dopad, jaký to má na uznávané názory o vývoji civilizace. Myslíme si - a je to jakýsi vedlejší produkt Darwinovy evoluční teorie - ...že vývoj člověka je lineární proces, který jde od hloupých lidí v jeskyních až k nám, chytrým, vyspělým, s vodíkovými bombami a zubní pastou.

Důkaz, že Sfinga je o spoustu let starší, že předchází o mnoho tisíc let dokonce i dynastický Egypt, a když se zváží a vyšetří způsob, jakým je Sfinga vytesána, a ta neuvěřitelná velikost kvádrů v chrámu vedle ní, když toto zvážíte, tak pochopíte, že v nějaké vzdálené minulosti - jak potvrzují legendy - ...existovaly nějaké vyspělé civilizace. A tohle je tedy základní příčinou toho obrovského odporu, který tato myšlenka vyvolává. - vědci se přou o stáří - geologové se dohadují o stáří - Sfinga vyvolává bitvu - pouštní bouře - experti se hádají - Bouřlivý spor v tisku přímo vyústil v pozvání obou stran, aby otázku skutečného stáří Sfingy prodiskutovaly.

Debata probíhala na nejprestižnějším americkém vědeckém fóru, na výročním setkání Americké asociace pro pokrok ve vědě. Egyptologický pohled prezentoval Dr. Mark Lehner, považovaný za největšího znalce Sfingy na světě. Westovu teorii prezentoval Dr. Robert Schoch, zatímco to West sledoval z publika. Spisovatel Paul Roberts, který debatu monitoroval pro přední kanadský výzkumný časopis, měl následující komentáře. West je opravdu nejhorší noční můrou akademiků, neboť tu přichází někdo znalý oboru s něčím, co je důkladně promyšleno, dobře prezentováno logicky vysvětleno, skvěle napsáno plné dat, jež nemohou vyvrátit, a bere jim to půdu pod nohama.

Jak se s tím tedy vypořádají? Ignorují to. Doufají, že to přejde. A ono to nepřejde. Mám dojem, že kdyby Johna Westa pustili na pódium a nebránili mu ve vystoupení kvůli tomu, že nemá za svým jménem tituly, tak by utrpěli ještě více zničující útok. A byli by se ještě méně schopní bránit. Stejně jako když nedokázali reagovat na to, co řekl Dr. Schoch. Má reakce jako ne-geologa byla, že jsem čekal, že uvidím nějaká nekompromisní data, že zvětrání Sfingy je skutečně způsobené vodou.

Způsobené periodami - deštěm, který by ji měl datovat do doby, kdy tam hodně pršelo. Neviděl jsem důkazy. Ano, viděl jsem mnoho snímků drasticky zvlněného profilu, toho ohraničení Sfingy, kde většinou v záběru stáli různí lidé, ale neviděl jsem žádná data, která by mě přesvědčila, že je to vodní zvětrání. Má reakce je: pokud to bylo postavené civilizací či kulturou, která je o tolik starší, kde jsou další důkazy této kultury? Ukažte mi úlomky hrnců, hrobku, nápisy ukažte mi jakoukoli jinou sochu, nějaké jiné naleziště, datované do tohoto období.

Ptát se, kde je zbytek důkazů, jak to dělá spousta egyptologů, je jako říkat Magellanovi, že Země je stejně placka, protože kde jsou jinak ti chlapi, kteří vypluli kolem ní. To je zcela irelevantní. Já si však uvědomuji, že je-li Sfinga staršího data, dalo by se čekat, že by tu mělo být něco dalšího, zatímco - pochází-li z tak staré doby, že prakticky vše již bylo zaneseno nebo překryto, nebo je to teď na dně nynějšího Středozemního moře,... - pak vás napadne, že to asi budete muset hledat velmi těžce, a možná navíc budete muset hledat tam, kde ještě nikdo nehledal.

Jedním z takových míst pro hledání je podle mě údolí starého Nilu. Starobylý Nil netekl přesně tudy, kudy teče dnes. A všude, kde tekl starý Nil, by se dalo pracovat s naším seizmickým vybavením, zda nemůžeme hluboko pod současnými nánosy najít zbytky nějaké civilizace schopné vytvořit něco takového, jako je Sfinga. Toto je Osirion, domněle postavený za Nového království před 4.400 lety. Schoch s Westem našli důkaz, který na toto konvenční datování vrhá závažné pochyby.

Podlaha tohoto chrámu je dobrých 15 metrů pod podlahou chrámu Seti I. Z geologického pohledu to může mít jiné vysvětlení. Myslím, že je možné, že tento chrám je nesmírně starý. Byl postaven na povrchu, a pak během tisíců let dovnitř nilské záplavy zanášely písek a bahno, což chrám zaplnilo a nakonec zcela zakrylo. Myslíme si, že tato úžasná stavba může souviset s prací na Sfinze. Tradičně je připisována faraónovi Seti I. kolem r. 300 př. Kr., ale fakticky pro to není žádný důkaz.

Myslíme si, že je starší - možná o tisíce let. Osirion vypadá, jako by byl postaven v hluboké jámě vykopané do skalního podloží. To je nemyslitelná odchylka od běžné egyptské chrámové stavební praxe. Tento architektonický styl není podobný ničemu dalšímu v Egyptě, až na údolní chrám Sfingy v Gíze. Můžeme zde vidět stejnou masivní jednoduchost, mohutné hranaté pilíře z granitu bez jakýchkoli nápisů či rytin, a to vše vyvolává na první pohled velmi podobný dojem. Mohlo by to být dalším důkazem téže kultury, která postavila Sfingu?

Stupňová pyramida v Saqqaru má údajně být starší, než Sfinga a velké pyramidy v Gíze. Stejně jako kameny na plošině Gíza vyprávějí i hliněné cihly v Saqqaru svůj příběh. Toto jsou hrobky z hliněných cihel nejstarších egyptských králů I. a II. dynastie kolem roku 3.000 př. Kr., tj. 500 let před časem Chefréna. Vápenec, z něhož je vytesána Sfinga, je za všech okolností tvrdší než tyto hliněné cihly. Geologové souhlasí: zvětrání Sfingy je způsobeno dešťovou vodou za dlouhá časová období.

Protože jsme pouze 16 km od Gízy, můžeme předpokládat, že povětrnostní podmínky jsou stejné. Tyto zdi z hliněných cihel jsou po těch tisíciletích v relativně dobrém stavu. Kdyby byly vystaveny stejným dešťům, které erodovaly Sfingu, již dávno by se rozpustily. Jak je možné, že tyto hrobky z hliněných cihel, a vápencová Sfinga s erozními rýhami hlubokými až 1 m v jejích stranách, pocházejí ze stejného období? Když byla roku 1860 pořízena tato fotografie, nebylo lví tělo vidět.

Kdyby hlava Sfingy nevyčnívala nad písek, nebyla by možná dodnes objevena. Archeologické vykopávky jsou nákladné a získat v Egyptě povolení ke kopání je obtížné. Jak by se West se svým týmem mohl podívat pod písek, aniž by kopal? Seizmograf je připojen k naslouchacím zařízením jménem geofony, které jsou položené na zemi v přesných intervalech. Těžkým kladivem se udeří do kovové desky, což vysílá hluboko do země nárazové vlny. Tyto nárazové vlny se odrážejí od horninných vrstev o různé hustotě, poté jsou zachyceny geofony, a pak nahrány seizmografem.

Výsledkem je grafické znázornění toho, co leží skryté pod povrchem. Dr. Thomas Dobecki je profesorem na důlní škole v Coloradu a dlouho pracoval v naftařském průmyslu. Je profesionálním průmyslovým geologem a geofyzikem. Jeho specializací je seizmografie s vysokým rozlišením. Původně bylo hlavním cílem našeho seizmického výzkumu kolem Sfingy nalezení zasypaných důkazů o starobylých civilizacích. Co se toho týče, nalezli jsme v pozemku Sfingy neobvyklé dutiny, které mohou být komorami.

Avšak kromě toho jsme také zmapovali schéma hloubky zvětrání uvnitř vápence. Tento kamenný povrch možná vypadá tvrdě jako skála, ale z geologického pohledu je ve skutečnosti velmi měkký a porézní. Od té doby, co byl vytesán, zvětrává pod povrchem. Když je skála opracována, začne zvětrávat a míra zvětrání, hloubka zvětrání pod povrchem úzce souvisí s tím, jak dlouho je skála vystavena živlům. Chátráním, neboli tzv. zvětráváním skála měkne, částečně se rozpadá, stává se mnohem křehčí.

A to, jak hluboko zvětrání sahá do kamenné hmoty hodně závisí na typu skály, ale velmi důležité také je, jak dlouho je vystavena povětrnostním vlivům. Seizmická refrakce nám umožňuje mapovat hranici mezi touto křehkou zvětralou skálou a velmi tvrdým vápencem pod ní. Zjistili jsme, že na severní straně kolem těla Sfingy, na jižní straně Sfingy a před tlapami je skála zvětralá od povrchu do hloubky v průměru 2 až 2,5 m, a místy trochu víc. Hovoříme o zvětralé oblasti dlouhé asi 20 metrů.

Avšak za zadní částí Sfingy jde zvětrání jen do hloubky 1,2 m, možná místy až 1,5 m, což je o 4 stopy více. Toto zcela jasně dokazuje, že zadek byl vytesán později. Domnívám se, že to je dobrý důvod myslet si, že zadní část byla vytesána v době Chefréna kolem roku 2.500 př. Kr. Jestliže další tři strany vykazují zvětrání o 50 až 100% hlubší, předpokládal bych, že to znamená, že další tři strany byly vystaveny živlům neboli vytesány o 50 až 100% dříve. Jednoduše řečeno, podlaha vzadu zvětrala jen do hloubky 4 stop, zatímco vpředu do hloubky 8 stop.

To naznačuje, že předek Sfingy je 2x starší než zadek. Za předpokladu, že Chefrén odkryl zadní část, aby před 2.500 lety provedl své opravy, předek musel být vytesán nejméně před 7.000 lety, a možná i před více než 9.000 lety. Jak stará je Sfinga? Egyptologové tvrdí, že Sfingu nechal vytesat faraón Chefrén, jako svou vlastní podobiznu před 4.500 lety. Všichni egyptologové, a zvláště každý, kdo studoval Sfingu, a všechny archeologické důkazy, které máme, datují Sfingu zpět do doby před 4.500 lety, což je doba Chefréna, stavitele druhé pyramidy v Gíze.

Můj kolega Mark Lehner, zkusil vytvořit i počítačový model Sfingy, a pomocí sochy, která je nyní v Muzeu umění v Bostonu, díky počítači zjistil, že současná tvář Sfingy, vypadá přesně jako Chefrén. Článek v časopise National Geografic zveřejnil počítačovou montáž Sfingy s Chefrénovou tváří. Podle Dr. Marka Lehnera Sfinga s Chefrénovou tváří ožila. Hm, ožila. Snad. Ale připomíná vůbec tvář Sfingy faraóna Chefréna? Tradiční názor říká, že ano. Johnu Westovi však tato odpověď nestačila.

Rozhodl se to zkonzultovat s expertem - s někým, kdo s tvářemi pracuje denně. Newyorský detektiv Frank Domingo je jedním z předních amerických soudních znalců. Během 26 let drsné policejní praxe napsal příručku o postupech a technikách identifikace tváře, kterou dnes používají policejní vyšetřovatelé v celých USA. Může-li někdo říci, zda Sfinga je Chefrén, tak je to detektiv Frank Domingo. Tváře, které jsem v Egyptě viděl, jsou nádherné. Je to nesčetná řada různých rasových typů a různých rysů tváře.

A v těchto rysech jsem viděl prvky, které jsem pozoroval u soch ze starověkého Egypta. Káhirské muzeum bylo založeno roku 1902. Má největší sbírku egyptského umění na světě. Sochy ve zdejší místnosti pro Staré království demonstrují zručnost, s níž dávní sochaři zobrazovali předlohu. Oči této skvostné dřevěné sochy šejka el Beleda jako by vás pozorovaly. Umělci ve Starém království dokonce používali různé krystaly, aby napodobili odraz v lidském oku. Detektiv Domingo a týmová fotografka Caroline Davies zašli onu kontroverzní sochu faraóna Chefréna vyfotit a změřit.

Caroline standardním policejním postupem vyfotografovala boční a čelní pohledy v úrovni očí sochy. Tyto policejní záběry byly porovnány s podobnými pohledy na Sfingu. Navíc byly zaznamenány přesné rozměry rysů tváře a úhly jejích proporcí. Pokud tvář Sfingy měla zobrazovat obličej faraóna Chefréna, měla by být podobná soše v káhirském muzeu. Jednou z častých otázek na egyptské umění je: "Jak je realistické? Jak přesně zobrazuje tělesné rysy předlohy?" Často slyšíme, že je egyptské umění ryze symetrické.

Že když nakreslíte svislou přímku nosem sochy, tak všechny rysy napravo budou zrcadlovým obrazem těch nalevo. Což ale není pravda. Vlastně je to úplně naopak. Kdybyste skutečně našli sochu, která je naprosto symetrická, kde se všechny rysy napravo neliší od těch nalevo, tak je to padělek. Protože Egypťané byli velmi chytrými pozorovateli stavu člověka. Chápali, že jedno oko je vždy trošku níže než druhé, že jedna nosní dírka může být trochu větší než druhá. A oni tyto detaily zobrazovali.

Podívejte se na tu prognacii na Sfinze. To je to protažení dolní části obličeje. Tohle na soše Chefréna nenajdete. Na téhle soše tato část tváře nevystupuje. Frank si také všiml, že obličej Sfingy je více hranatý, zatímco Chefrénův je oválnější. Proporcionálně jsou ústa Sfingy plnější, ale Chefrénova tenčí. Oči Sfingy jsou ve srovnání s Chefrénovými dost velké. Po dokončení svých počátečních pozorování v Egyptě se detektiv Domingo vrátil do New Yorku, aby svá zjištění analyzoval.

Nevypadá Sfinga trochu ustaraně? Jaká je asi pokuta za to, když se někdo vydává za faraóna? Metodika měření proporcí, úhlů a tvarů musela být stanovena předtím, než bylo možno provést porovnání. Porovnání rysů tváře bylo obtížnější kvůli velkému poškození obličeje Sfingy. Přesto detektiv Domingo určil dostatek referenčních bodů, které umožnily porovnání s Chefrénovou sochou. Těmito body byla brada, vnější koutek oka a nadočnicový oblouk. Zatímco studie čelního pohledu ukázala podstatné rozdíly, porovnání bočního pohledu bylo rozhodující.

Když byly referenční body tohoto bočního pohledu spojeny s vertikálními a horizontálními přímkami, rozdíl úhlů u těchto dvou soch byl extrémní. Nejpřesvědčivější byl úhel mezi vnějším okem a vertikálou. U Chefréna byl tento úhel 14 stupňů, ale u Sfingy byl více než dvojnásobný: 32 stupňů. To vysvětluje ono předsunutí dolní čelisti, které má Sfinga avšak Chefrén nikoli. Po posouzení všech měření, úhlů a proporcí, jsem dospěl k závěru, že velká Sfinga v Gíze není ta osoba, kterou představuje socha faraóna Chefréna.

Když Sfinga není Chefrén, tak kdo to je? Někteří významní návštěvníci v průběhu let, jako např. Gustave Flaubert, se domnívali, že Sfinga je africký černoch. Podle historie kmene Zulů obýval jeho lid v dávných dobách severní Afriku. Když v oblasti přestalo pršet a stala se Saharou, přestěhoval se kmen Zulů na jih. Tento názor má dnes jistou podporu. Ve své detailní zprávě Frank Domingo naznačuje, že tvář Sfingy vykazuje typické znaky afrického obličeje. Poté, co New York Times otiskly sloupek o Domingově práci, ortodontista Sheldon Peck napsal dopis, v němž nezávisle dochází ke stejnému závěru.

Ortodontisté pracují s uspořádáním obličejových kostí každý den. Neobrátilo by to dějepis naruby, jestliže tvář Sfingy měla představovat černošského afrického krále či královnu? Je zajímavé, že legendy a tradice kmene Zulů spojují jejich původ s planetou Mars. Došlo k velké válce a ty nejkrásnější ženy byly naloženy do něčeho, čemu říkají "merkaba", vesmírnou loď, která je přivezla z Marsu na tuto planetu. Je zajímavé, že toto slovo je velmi podobné hebrejskému "merkava", což znamená "božský dopravní prostředek", který používají andělé či vyšší inteligence pro návštěvu lidstva.

Všechny monumenty na plošině Gíza jsou vytesány z kamene. Avšak některé z teorií, které je vysvětlují, z kamene nejsou. Jeden z hlavních důvodů, proč měl Sfingu vytesat Chefrén, se nachází na této žulové desce. Tato pamětní tabule říká, že se Sfinga ve snu zjevila Thutmosovi IV. a slíbila mu, že získá egyptskou korunu, když odstraní písek, který ji zakrývá. Hieroglyfy říkají: "Pohlédni na Mne, Thutmosi, můj synu. Já jsem tvůj otec Hórus na obzoru. K tobě obracím svou tvář a srdce pro ochranu, neboť nemocné jsou všechny mé údy.

Zakrývají Mne písky na svatém místě, kde spočívám. Thutmose písek odstranil a skutečně se stal králem. Co však tato deska vlastně říká o Chefrénovi? Na spodku této desky kdysi bylo pár hieroglyfů tvořících Chefrénovo jméno. Již se odrolily. Deska však nikde neříká nic o tom, že by Chefrén vytesal Sfingu. Egyptologové stále dál používají tento nepřímý důkaz jako argument, že Sfinga byla vytesána za jeho života. Na druhé straně existuje jiný nepřímý důkaz, který by prokázal Westovu teorii, kdyby jej odborníci chtěli přijmout.

Zde je lákavý, ale neprůkazný kousek skládanky. Toto je inventární tabule. Týká se toho, jak král Cheops, Chefrénův předchůdce, postavil vedle Sfingy chrám Ísis. To znamená, že tam Sfinga byla již před Chefrénem. Tato deska je však pozdější verzí staršího dokumentu. Odborníci se přou o spolehlivosti informací, jež obsahuje. Je však dobrý důvod pro to, abychom věřili, že informace jsou autentické. Ta inventární tabule má velmi unikátní nápisy. Je to kus hladkého vápence, nějakých 70 x 42 cm.

Laicky řečeno, zmiňuje Chufeva, Chefrénova otce, jako toho, kdo postavil chrám vedle prohlubně se Sfingou. Toto jasně zpochybňuje původ Sfingy a ukazuje to na mnohem starší období. Odborníci to odmítají kvůli novodobé stylizaci egyptského písma. To je, jako kdybychom odmítali Bibli krále Jakuba, jen proto, že je psaná moderní angličtinou a přehlíželi bychom ten prvotní zdroj kosmologie a teologie. Dávní Egypťané byli mistry ve stavbě z velkých kamenných bloků. Návštěvníky z celého světa stále ohromují tyto velkolepé stavby postavené před tisíci lety.

Nejproslulejším příkladem je asi Velká pyramida v Gíze. 2,5 miliónu vápencových kvádrů je poskládáno do výšky 146 m. Průměrná váha kvádrů je 2,5 tuny. Vnitřní komory jsou lemovány kvádry, z nichž každý váží 70 tun. Stejně působivá, jako tato čísla, je ještě větší záhada, která byla až dodnes zcela přehlížena. Aby mohlo být vytesáno tělo Sfingy, byly vylámány obrovské kvádry vápence. Byly přemísťovány jeden po druhém, zatímco lev získával svůj tvar. Stojím na stěnách ohraničujících Sfingu.

Je to obrovský vápencový chrám, postavený zároveň se Sfingou. Víme to, neboť můžeme prohlédnout kámen, z něhož je postaven, a vidíme, že má naprosto stejné vrstvy a litologii, opravdu můžeme přesně určit, že tyto kvádry pocházejí přímo z původní skály kolem Sfingy. Vylámali tedy obrovské kvádry, které přesunuli před Sfingu, a postavili z nich Chrám Sfingy. A velikost těchto kvádrů je skutečně enormní. Jak dokázali přesunout tyto velikánské kvádry pomocí tzv. "primitivní technologie"? Jak z nich dokázali poskládat tento chrám?

To je skutečně udivující a podněcuje to představivost. Některé z těchto kvádrů jsou 9 m dlouhé, 3 m vysoké a 3,5 m široké. Každý váží 200 tun. To je zhruba váha dvou dieselových lokomotiv. Nikde jinde v celém Egyptě nebyly pro stavbu chrámových zdí použity kvádry takových rozměrů. Otázkou je, jak byly tyto gigantické bloky přemístěny, poté zdviženy a přesně zasazeny na své místo 15 m nad zemí? Egyptologové trvají na tom, že byly použity rampy, páky, provazy a spousta lidské síly.

Aby John tento problém viděl ve správném světle, zajel na staveniště na Long Islandu, aby se podíval, jak dnešní inženýři zvedají a manévrují s těžkými náklady. Skupina 20 mužů pracovala 6 týdnů, aby připravila zdvižení jediného objektu: 200 tunového kotle. Tento jeřáb je jedním z největších existujících pozemních jeřábů. Jeho ramena sahají do výšky 67 m. Aby se nepřeklopil, je zapotřebí 160 tunová betonová protiváha. Druhý jeřáb byl zapotřebí pro přesné usazení kotle na místo.

Když se dívám na ty kusy, co mi zde ukazujete, a na tu potřebnou vzdálenost, nevím, jestli bychom je dokázali zvednout - váží-li každý 200 tun - ...s místem, které je tu k dispozici. Tímhle se zabývám léta, protože má práce je zvedat těžké náklady. Zkoumáme, jak je zvedali jiní lidé před námi. A když se dívám, jak přesunuli tyto 200 tun těžké bloky, možná před spoustou tisíc let, tak nemám ponětí, jak to udělali. Je to záhada a asi to záhadou navždy zůstane. Pro mě a možná pro všechny.

Jestliže s bloky této velikosti mají problém manévrovat i moderní inženýři, jak to dokázali dávní stavitelé? Je možné přesunout na místo 200 tunové bloky s použitím jednoduché páky, jak tvrdí egyptologové? Nebo měli technologii, kterou naše věda teprve začíná chápat? Technologii založenou na zvukové vibraci? Vedoucí projektu Boris Sayeed demonstruje, že dávní Egypťané akustickým principům rozuměli a zahrnovali je do své architektury. Tento zlomený obelisk stále při úderu rezonuje jako obrovská ladička.

Bible říká o bitvě o Jericho: A když zdlouha troubiti budou na roh beraní jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby, zkřikne všecken lid křikem velikým i oboří se zeď městská na místě svém. Zničil hradby zvuk? Někteří z vás si možná pamatují tuto slavnou reklamu. Může zesílený hlas Elly Fitzgerald rozbít tuto sklenici? Věřte tomu. Zvuk evidentně může působit na hmotu. Mohl by ale nadnášet těžké předměty? Pro většinu z nás je levitace tohle. Avšak vědci z nejmodernější výzkumné stanice u Chicaga mají pro levitaci jinou definici.

Akustická levitace je nekouzelnický způsob, jak nadnášet těleso velmi hlasitým zvukem. Levitace, kterou děláme my, se provádí pomocí jednoho či dvou zdrojů zvuku a reflektoru, a reflektor zvuk odráží a vrací vlnu zpět, čímž sebou procházejí dvě zvuková pole. V oblasti interference těchto dvou zvukových polí jsou malé "nádoby", kde můžete nadnášet předměty drobných rozměrů. Do Egypta bych si rád zajel, ale zvednout kvádr je trochu nad rámec našich současných možností.

Potřebná frekvence je mnohem nižší, než jsme schopni s efektivní intenzitou vytvořit, a reflektor, který by byl potřeba nad takovým objektem, by musel mít asi 400 m v průměru. Současná nejpokročilejší věda dokáže nadnášet malý kamínek, ale nic srovnatelného s kamennými bloky u Sfingy a údolních chámů. Skutečností zůstává, že tyto 200 tunové bloky kamene byly nějak zdviženy a poskládány s vysokou přesností. Dnes nikdo neví, jak to bylo provedeno. Když se podíváte na Sfingu, možná si všimnete, že hlava se zdá být pro její tělo příliš malá.

Detektiv Domingo soudí, že byla-li Sfinga vytesána ve tvaru lva, měla by odpovídat proporcím skutečného lva. Ačkoli značná část Sfingy podlehla erozi, Domingo pro své porovnání našel 4 platné referenční body, které potvrdily, že základna má skutečně správné proporce odpovídající lvímu tělu. Sfinga má však hlavu člověka. Když Domingo porovnal rozměry Sfingy s typickou Sfingou v káhirském muzeu, zjistil, že základny jsou také ve správné proporci. Proč se potom hlavy tolik liší?

Domingo se domnívá, že jelikož původní hlava již byla příliš zvětralá deštěm, musela být nově vytesána do podoby, kterou vidíme dnes. Symbol Sfingy je jedinečným spojením Sfingy coby strážce poznání, hlídače dveří vedoucích k vyššímu poznání, sílu lidské povahy, tj. tvář lidské inteligence spojené s tělem lva, s přírodními silami, jež jsou dány do rovnováhy se silami Sluneční soustavy či širší představou života ve vesmíru. Všechna tato tři témata jsou zde spojena v jedno, což je dokonalým symbolem zasvěcení do věčného života.

V dobách, kdy ještě nebyly kamery a video, se lidé museli spolehnout na popisné schopnosti těch zlákaných turistů, kteří opravdu Sfingu viděli. Tyto popisy občas byly velmi poetické. Po staletí egyptské záhady přitahovaly návštěvníky z celého světa: Benjamin Franklin, Napolenon, Florence Nightingale, přišli, aby okusili kulturu starobylého Egypta. Dnes cestovatelé přijíždějí do země, která je stále bohatá na tradice. Egypťané jsou srdeční, přátelští lidé. Někteří jsou mistry v umění smlouvat.

- dávám přednost Nefertiti, ta je hezčí - A přicházejí si samozřejmě hlavně prohlédnout monumenty. Egypťané je považují za dědictví lidstva. Dělí se o ně velkoryse s celým světem. Restaurování a údržba těchto pokladů je velkým úkolem egyptské Organizace pro starověké památky. Dr. Said Hegazy vyjadřuje svou starost: Víte, můžeme říci, že žijeme současností. Žijeme však také minulostí. Můžeme se toho o sobě hodně naučit tím, že studujeme minulost. Tyto monumenty jsou minulost.

A musejí přežít stovky let, aby je mohly poznat i nové generace. Tyto chrámy se po staletí rozpadaly. Je naší povinností je chránit proti další zkáze a udělat vše, co můžeme, abychom je zrestaurovali. Od úsvitu do soumraku DEN V LUXORSKÉM CHRÁMU Zde v Luxoru při náhodné turistické návštěvě roku 1937 R. A. Schwaller de Lubicz pojal myšlenku, že tato zvláštní nesymetrická zřícenina za námi - Luxorský chrám, byl ve skutečnosti ukázkou harmonie a proporce. Neboť tyto dvě věci údajně vynalezli až Řekové, rozhodl se zde Schwaller zůstat, aby svou hypotézu prověřil.

Protože kdyby mohl dokázat, že dávní Egypťané harmonii a proporci využívali, znamenalo by to, že exaktní vědecká znalost matematiky existovala o plných tisíc let dříve, před vzestupem Řecka. V průběhu 15 let Schwaller tuto chrámovou stavbu proměřil a matematicky zanalyzoval. Shledal, že vychází ze striktních geometrických a harmonických proporcí. Svými pozorováními Schwaller zjistil, že stěny, sloupy a svatyně vyprávějí příběh o stvoření člověka a jeho vztahu s vesmírem.

Samotné proporce člověka zahrnuje půdorys tohoto monumentu, který Schwaller nazval Chrámem člověka. Mohly složité znalosti vyjádřené v tomto chrámu, které dnes jen začínáme chápat, být dědictvím po stavitelích Sfingy a jejího chrámového komplexu? Toto posvátné místo evokuje ve svých návštěvnících zvláštní vitalitu, která může být rozrušující, leč radostná. Architektuře se říká "zmrzlá hudba" a Luxor, i když rozpadlý, je kamennou symfonií. Tisícům turistů, kteří Sfingu denně navštěvují, se jeví, jako by byla postavená z kamenných bloků.

Kvádry však ve skutečnosti byly použity na opravu těžce zvětralého těla Sfingy. Pro Westa a jeho tým představují tyto opravné kvádry cennou stopu, kterou jiní experti neberou v úvahu. Silně zvětralé tělo Sfingy bylo během své dlouhé historie mnohokrát opravováno. Každá z těchto oprav má svůj individuální styl. Zde je ocas Sfingy a hned nad ním jsou různé opravy. Přímo na ocasu jsou odlišné styly různých oprav. Toto je zjevně mnohem starší opravný blok, toto jsou mladší opravy ve 20. století.

Sami egyptologové datují některé z těch nejstarších oprav až do doby Starého království. Na opravách tohoto velkolepého monumentu tedy lidé pracují posledních 4.500 let. Zde vidíme průřez opravami. Aby byla Sfinga obnovena do své původní lví podoby, bylo zapotřebí 0,5 až 1 m opravných kvádrů. Egyptologové nám říkají, že první opravy Sfingy proběhly za Starého království a toto období skončilo asi 300 let po Chefrénově smrti. To však přináší problém. Pokud Chefrén Sfingu vytesal, proč by potřebovala opravy po pouhých 300 letech?

Říkají, že kámen, z něhož je Sfinga vytesána, je tak nekvalitní, že za 300 let zvětral o 1 metr. To je eroze s rychlostí zhruba 30 cm za každých sto let. Říkají nám, že Sfinga je 4.500 let stará. To je celkem 13,7 metrů eroze. Protože je Sfinga široká jen 12 metrů, před 100 lety by tak musela úplně zmizet. Jedno vysvětlení, jak byla Sfinga zformována, nabídl Farouk El Baz - světově proslulý egyptský geolog. Všiml si velmi starých vzorů vodního zvětrání na těle Sfingy, a navrhl, že Sfinga je "yardang". "Yardang" je krajinný útvar tvarovaný přírodními silami, jako je písek nesený větrem.

Podle El Baze tyto síly daly hornině základní tvar, který pak Egypťané pouze upravili do podoby dnešní Sfingy. A zde to graficky znázorňuje: Tady je kus skály vyčnívající z pouště, kolem něj vanou větry a začínají ho tvarovat, čímž vypadá stále více jako Sfinga. A pak přišli Egypťané a trochu ho poupravili, do podoby Sfingy, kterou vidíme dnes. Ohledně teorie o "yardangu", kterou navrhl Farouk El Baz, si nemyslím, že je po bližším prozkoumání platná. Jedním důvodem je, že když se podíváte na okolí Sfingy,... - a zde je jeho zadní část - ...tak je Sfinga vytesána ze skalního podloží, a ten příkop, který ji obklopuje, je velmi těsný a rovný a má tyto ostré pravé úhly, jak zde vidíte.

Je velmi těžké si představit, jak by mohly přírodní procesy řezat tak těsně a vytvořit tyto ostré pravé úhly. Navíc byly přinejmenším některé z kvádrů vytesaných z okolí Sfingy použité ke stavbě chrámů stojících před Sfingou. A je velmi těžké si představit, jak by přírodní procesy vyřízly kvádry, přemístily je, a sestavily z nich chrámy před Sfingou. Hlava Sfingy, která se nachází nad úrovní roviny Gíza v této oblasti, vlastně mohla mít původ jako "yardang" ale nevěřím, že by "yardang" původně bylo celé tělo.

Dr. Hawass má svou vlastní představu, jak byla Sfinga vytvořena. Popisuje, jak sochař mohl na této velké soše pracovat. Vytvořil obličej Sfingy, ale zjistil, že celé tělo je zchátralé, tak obezdil Sfingu kameny, vápencem, a pak provedl vytesání. Jinými slovy: vápenec byl natolik zchátralý, ...že sochaři museli tělo opravovat již během vytesávání. Dr. Schoch kámen pečlivě prozkoumal a došel k velmi odlišnému závěru. Na těchto kvádrech můžete vidět tu vrstvu a fosílie nummulita [třetihorní prvok] toto je přesně ta samá skála jako v okolí Sfingy.

Opravdu hodně pěkný vápenec, kvalitní, pevný, je rozhodně vhodný k použití pro stavbu jako je tato. Určitě se nezačne při vysekávání hned drolit na prach. Kdyby to tak bylo, nemohli by ho použít ke stavbě takovéhoto chrámu. Podle Schocha a Westa v době, kdy se Chefrén stal faraónem, byla Sfinga již silně zvětralá vlivem srážek během tisíců let. Chefrén Sfingu nepostavil. Opravil ji. Opravil jak Sfingu, tak Údolní chrám - obojí již silně zvětralé, když se Chefrén stal faraónem.

A jak to víme? Toto je nápis nalezený v žule Údolního chrámu. Jeho styl je typickou prací Starého království. Jeho přibližný překlad zní: "Milovaní nahoře žijící navždy." Nám nápis však říká, že tato žula zde byla již v době Starého království. A my jsme prokázali, že žulové kvádry ve středu chrámu jsou mnohem starší, než tato žula. Jestliže zde tato žula byla v době Starého království, samotný chrám musel být postaven mnohem dříve. Zde je pohled na jednu boční stěnu Údolního chrámu.

Před nějakou dobou z ní bylo odstraněno žulové kvádrové zdivo, a bylo použito pro rekonstrukci a stavbu jiných budov v oblasti Káhiry. A pod žulovým kvádrovým zdivem je vidět hrubý neuspořádaný povrch, což podle mě znamená, že dávní Egypťané zde měli zvětralý povrch velmi starého chrámu, který jen trochu otesali, aby získali použitelnější povrch, než ho překryli žulovým zdivem. Neotesali ho však natolik, aby získali pěkně hladký povrch. Tohle je to, co myslím tou dvoustupňovou výstavbou.

Vidíte ty obrovské vápencové vnitřní bloky pocházející z toho příkopu které byly vylámány kolem Sfingy, a ten žulový překryv přidaný později. Totéž vidíme támhle. Žulové tabule a vápencové bloky nahoře. Můj názor je, že ty vnitřní vápencové kvádry původně měly to zvlněné zvětrání, jaké vidíme na Sfinze. Zvětrání bylo osekáno a na vápencový vnitřek pak byla přiložena žula. - Já souhlasím. - Můžete jako geolog říci, jestli ten vápenec opravdu zvětrával dříve, tzn. jestli byl již starý, když na něj byla přiložena ta žula?

Myslím, že ano. Protože na té straně, kde byla žula odstraněna, je ten vápencový povrch vidět velmi zřetelně a je na něm vidět staré zvětrání které bylo jen trochu otesáno, aby na něj byla přiložena novější žula. Zadní strana žuly byla otesána tak, aby sedla na starý zvětralý povrch. Nemohlo to tedy být postaveno najednou, s tím efektem, aby tam nejdřív dali vápenec, nechali ho dlouho zvětrávat, a pak na něj přiložili žulu. Mám pocit, že toto je důležitý kousek té skládanky. - Také myslím. - Ukážu vám další. - OK.

Toto je snímek stěny Údolního chrámu. Např. zde můžete vidět, jak byla žula patrně otesána, aby tvarem odpovídala staršímu zvětralému povrchu vápence. Tato dvoustupňová výstavba chrámu Sfingy, a také Údolního chrámu, na mě udělala velký dojem při mé první návštěvě Egypta a vedlo mne to k přesvědčení, že stojí za to v tomto projektu pokračovat. Když Chefrénovi kameníci dávali těmto dvěma chrámům novou fasádu, potřebovali prostor k práci. Otesali vápencovou skálu, čímž vznikla svislá stěna.

Tato vertikální stěna vypadá tak, jak původně vypadaly stěny obklopující Sfingu. A tradiční egyptologové tvrdí, že tato stěna byla vytesána ve stejnou dobu, jako stěny ohraničující Sfingu a také ve stejný čas jako tato stěna, která je ze stejného materiálu. Toto je stěna Chrámu Sfingy. Všimněte si, jak je zvětralá. Není to vlastně ani celá ta původní eroze, neboť, dle našeho názoru, část z ní odsekali dávní Egypťané při opravě chrámu. Já tedy tvrdím, že tato zeď a tato pěkná svislá stěna zde plus stěny obklopující Sfingu, zcela jasně nemohly být vytvořeny ve stejnou dobu.

Ty silněji zvětralé zdi jsou jednoznačně starší než tato svislá stěna. Právě jste viděli výsledky 17-letého výzkumu. Abychom si mohli představit, jak tyto nové informace do sebe zapadají, vytvořili jsme počítačovou grafickou sekvenci, ilustrující možný příběh života Sfingy. Dlouho předtím, než se Egypt stal pouští, byla planina Gíza úrodnou savanou. Na úplném okraji této planiny byl velký přírodní skalnatý výčnělek. Skupina sochařů využila jeho nápadnou polohu a vytesala z této skály gigantickou tvář.

Původně to mohla být tvář lva. Nebo možná tvář Boha. Nebo obličej královny. Aby vytvořili lví tělo, vylámali bloky pískovce, čímž vzniklo ohraničení kolem Sfingy. Tyto obrovské kvádry byly nějak přemístěny a zdviženy na své místo a tak vznikl Chrám Sfingy a Údolní chrám. Čas plynul. Změna počasí přinesla do oblasti prudké deště oznamující konec doby ledové. Deště Sfingu narušily erozí prakticky do stavu, v jakém je dnes. Mohla by to být ona velká potopa popisovaná v Bibli?

Když deště ustaly, stala se rozlehlá, dříve úrodná savana Saharskou pouští. Větrem unášený písek zaplnil silně zvětralé okolí sochy a pohřbil ji až po krk. Tento tlustý pokryv písku chránil Sfingu před další erozí po tisíce let. Ale co tvář? Téměř jistě byla znovu vytesána. Možná několikrát. Protože nebylo nalezeno nic, co by Sfingu identifikovalo, možná se nikdy nedozvíme, koho měla představovat. Za vlády faraóna Chefréna byla Sfinga odkryta a začala první z mnoha oprav. Čas plynul.

Sfingu znovu získala poušť. O tisíc let později velkou sochu opět odkryl a opravil faraón Tuthmose IV. Tento cyklus se příštích 3.500 let opakoval několikrát. O tom, jak Sfinga přišla o nos, existuje mnoho příběhů. Některé legendy tvrdí, že to udělala Napoleonova armáda. Jiní říkají, že jsou tím vinni arabští dělostřelci. Podle dávnověkých pravidel bylo možné zabít ducha sochy tím, že se zničí její nos. Avšak duch této velkolepé sochy žije dál. Počítačová rekonstrukce, kterou jsme právě viděli, znázorňuje historii Sfingy podle Dr. Schocha a Johna Westa.

Nezabývá se však otázkou, kdo Sfingu postavil. Řekl bych, že náš počáteční výzkum u Sfingy byl z několika pohledů velmi úspěšný. Jednak jsme získali konkrétní obhajitelné údaje o míře a povaze zvětrání vápence kolem Sfingy, z nichž všechny podporují teorie Boba Schocha. Pro mne je však ještě více vzrušující a zajímavý nečekaný objev několika velkých dutin kolem Sfingy a pod ní. Toto je dost velká dutina o rozměrech asi 9 x 12 metrů. Leží v hloubce necelých 5 metrů.

Takovýto pravoúhlý pravidelný tvar nemají dutiny přírodního původu. To tedy naznačuje, že by mohla být vytvořená člověkem. Vytvořená člověkem? To je velmi zajímavé. Zapamatujte si to na chvilku. Existuje mnoho předpovědí, jakou roli bude Sfinga hrát v naší budoucnosti. Jedna z nejpůsobivějších byla od tohoto muže: Edgar Cayce se proslavil uprostřed 40. let jako americký "Spící prorok". Cayce v hlubokém transu vyjevoval detailní informace o starém Egyptě.

Před 50 lety Cayce předpověděl, že pod předními tlapami Sfingy bude nalezena komora. Řekl, že tato komora bude obsahovat záznamy o civilizaci, která inspirovala celou egyptskou kulturu. Tuto civilizaci nazval "Atlantis". Podle Cayceho byli Atlanťané technologicky vyspělou společností, a utekli do Egypta, když se jejich kontinent potopil do oceánu a navždy se ztratil. Fantazie? Bujné sny? Možná. Avšak ony nečekané dutiny odhalené seizmografem byly lokalizovány přesně tam, kde Edgar Cayce řekl, že budou. Pod předními tlapami velké Sfingy.

Seizmografu se sny nezdají. Jestliže Řekové byli inspirováni Egypťany a Egypťané byli inspirováni mytologickými Atlanťany, kdo potom inspiroval Atlanťany? Jedna z nejvíce neobvyklých a zajímavých myšlenek, s nimiž jsem se setkal při svém výzkumu, je možné spojení Sfingy s planetou Mars. Roku 1976 poslala NASA k Marsu dvě vesmírné lodě Viking aby planetu vyfotily a ověřily přítomnost života. Dvě z těchto fotografií ukazují velký lidský obličej doprovázený impozantními 5-strannými pyramidami.

Někteří obličej nazývají Marsovskou Sfingou. Tyto nálezy byly představeny v OSN na setkání s vědci a novináři. Zde je výňatek z této prezentace Richarda C. Hoaglanda - ...vědeckého spisovatele a držitele Angstromova vyznamenání za dokonalost ve vědě jež obdržel za výzkum Marsu. A v roce 1976 během mise "Viking" na Mars bez lidské posádky kde se vzala, tu se vzala na snímku 35872 pořízeného odpoledne na severní poušti Marsu zvané Cydonia.. My, lidstvo, NASA, Spojené státy americké, američtí občané, kteří misi zaplatili spatřili a povšimli si jistého záhadného artefaktu, který tam nepatřil.

Takzvané Tváře na Marsu. V následujících letech se toho hodně stalo, ale já vám chci ukázat původní data, abyste viděli, jak daleko jsme se dostali. Protože samozřejmě oficiální reakce, když byla fotografie poprvé představena médiím a světu, byla, že je to pouhý klam světla a stínů. Následoval výzkum, nějaké knihy, videa, mnoho diskusí, a dnes odpoledne jsme zde. Toto je počítačově zvětšená verze stejného obrázku pořízená o 15 či 16 let později. Všimněte si té mimořádné úrovně detailů.

Příčná linie čela, ozdobně zvlněná levá strana, náznak zubů v ústech, hluboko usazené oči. Ale kdybychom měli jen jediný obrázek, nikdy bychom se nedozvěděli, zda - jak NASA 16 let vytrvale tvrdí - ...to byla pouze ta nejúchvatnější iluze způsobená erozí na povrchu nějaké planety,.. ...nebo to ve skutečnosti bylo něco jiného. K tomu je zapotřebí další soubor dat, jako je tento. Toto je druhý snímek pořízený 35 dnů po prvním. A DiPietro a Molenaar - dva odborníci na snímky z Goddardova střediska vesmírných letů, se tímto začali zabývat hned od počátku v letech 1979 a 1980 a byli to oni, ne NASA, kdo prošel všech 60.000 snímků z Vikingu a archivů a našli tento obrázek.

A při zpracování se ukázalo, že tento objekt je nápadně oboustranně symetrický. To znamená, že má pravou a levou polovinu. Zdá se, že má dva oční důlky, ústa jdou napříč, okolo je linie vlasů, je proporcionální a symetrický asi z 95%. Obličeje, které vidíme v horách či krajině zde na Zemi, jsou vždy pohledy z perspektivy či z profilu, takže když se pohnete o sto metrů dál, obraz zmizí. Tento se liší v tom, že je to plný čelní pohled na obličej, jako byste se na sebe dívali do jakéhosi kosmického zrcadla.

A možná, že to je výstižné přirovnání k tomu, čím to přesně mělo být, pokud bychom se někdy na žebříku pokroku dostali až k vesmírným letům, cestovali k Marsu, podívali se dolů, a spatřili tu tvář, jak se dívá nazpět. To ukáže čas. Posledních 9 let zuří spor o tom, zda je tento objekt skutečně postaveným výtvorem. Naše pozornost se však nyní začíná posunovat jinam. Více zkoumáme význam tohoto objektu včetně možného spojení se Zemí. Klíčem k našemu zjevně úspěšnému řešení záhady Cydonie, což je jméno té oblasti na Marsu, kde Viking poprvé vyfotil Tvář, se nakonec vůbec nestala ona Tvář, ale 3,2 km dlouhá, 800 m vysoká 5-tistranná pyramida ležící několik km dále.

Byl to Erol Torun, člen našeho týmu zapůjčený z Defense Mapping Agency, kdo rozluštil kód. Protože Torun při měření vnitřní geometrie D&M pyramidy zjistil, že obsahuje ohromující geometrickou strukturu se základními matematickými konstantami, které ve vesmíru znamenají přítomnost inteligence. Toto je Sfinga. Díváme se na stavbu, velkolepé monumentální umělecké dílo, vytvořené v době, kdy na planetě Zemi nikdo neměl být schopen něco tohoto rozsahu a velikosti udělat.

Není žádná novodobá civilizace, na kterou bychom to mohli hodit. Kdo to tedy udělal? A než řeknete, že Marťani, tak jen seďte a poslouchejte, ano? Sem vás dostat nechci. Rigorózní věda se nyní otevřela tomu, čemu se myslím v hantýrce říká "to hrozné slovo na A". Atlantis. Je myslitelné, že mýty, jež se dochovaly díky Platónovi, hovořící o dřívější vyspělé civilizaci schopné dělat věci jako je tato, možná nejsou pouhé mýty? Ale že vlastně vidíme alespoň jeden přežívající velmi starý výtvor, na který si můžete sáhnout, pocházející z těch lepších dní, kdy jsme dokázali dělat věci, jaké již neumíme.

Něco nepochopitelného zachytilo dřívější obličej v lidských dějinách, a zanechalo monument, který v určité podobě zaznamenal ozvěnu toho signálu. Základním vzorem pro Sfingu je toto propojení lva a člověka. Začali jsme vážně zkoumat možnost, že mezi touto úchvatnou stavbou a monumenty na Marsu je více než jen náhodná souvislost. Podívejte. Když provedete různá vylepšení obrazu... - toto je zvýšená sluneční záře - ...můžete si všimnout, že tento chlapík má opičí, pra-lidský vzhled.

Potom vezmete polovinu snímku a přeložíte ji přes druhou. Přeložíte jednu přes druhou, takže získáte zrcadlový obraz, a zcela určitě jde o primitivního hominida. Není to Marylin Monroe ani Paul Newman. Proč je to primitivní hominid? Může to mít něco společného s tím, jak stará si myslíme, že tato věc asi je? Přibližně 500.000 let. Zapamatujte si to. Poté se vrátíme k původnímu obrázku a vezmeme pravou polovinu a uděláme totéž, přehneme ji. A získáme toto. A mě opravdu těší vaše reakce protože mám přesně stejný pocit.

Mám z toho husí kůži. Když jsem pochopil, že to, co v monumentu Tváře na Marsu vidíme, je fůze hominida a kočkovité šelmy fůze této osoby s touto, uvědomil jsem si, že to, co získáme, je samozřejmě Sfinga. Doslovné ztělesnění Sfingy ve dvou světech spojené základními konstantami v Cydonii znovu a znovu. Ty nejuznávanější myšlenky bývá nejtěžší vyvrátit. Zdají se tak samozřejmé. Země je placatá! Člověk nemůže létat! Lidé nikdy nebudou chodit po Měsíci! Alespoň pro mne je ten nápad podívat se na Zemi z hlubokého vesmíru a spatřit ji v nové perspektivě, tou nejhlubší zkušeností z celého vesmírného programu.

Dr. Edgar Mitchel, bývalý astronaut, byl jedním z mála lidí, kteří chodili po Měsíci. Příkladem toho, jak se mění myšlení, je klasický případ, který začal u Kopernika. Když Kopernik zpochybnil stávající názory, že se celá obloha pohybuje kolem Země, která je středem stvoření,... - a jeho pozorování ukázala, že to není pravda - ...tak vytvořil heliocentrickou teorii, která říká že všechny planety obíhají kolem Slunce. A to bylo v té době rozhodně odmítáno. Kopernik byl naštěstí rozumný a nezpochybnil stávající systém, dokud nebyl nad hrobem a zveřejněno to vlastně bylo až po jeho smrti.

Pak Galileo přišel s dalekohledem a viděl, jak planety obíhají podobně, jako Měsíc obíhá kolem Země a řekl, že Kopernik měl možná pravdu a Země obíhá kolem Slunce. Tehdejší autority se naneštěstí nechtěly ani podívat do Galileova dalekohledu. Byly naprosto přesvědčené, že znají odpověď, aniž by zkoumaly nové důkazy. Jestliže geologické a datovací důkazy naznačují že je Sfinga mnohem starší, než jsme dosud věřili, vzbuzuje to značné pochybnosti ohledně naší představy o tom, jak se lidstvo vyvinulo během posledních 100.000 let.

Jestliže geologické a datovací důkazy naznačují že je Sfinga mnohem starší, než jsme dosud věřili, vzbuzuje to značné pochybnosti ohledně naší představy o tom, jak se lidstvo vyvinulo během posledních 100.000 let. Což jsou také silně zakořeněné názory. Je-li tedy prokázáno, že je Sfinga mnohem starší, vzbuzuje to velký otazník, jaká vyspělá civilizace to mohla existovat, že vytvořila tento monument. Prostě neexistuje ani jediný náznak důkazu, který by předložil jediný egyptolog, jenž by naznačoval, že zde byla jakákoli vyspělá kultura v před-dynastickém období.

Mohli jsme ho přehlédnout? Jistě, že mohli. Mně také mohou narůst křídla a večer můžu odletět domů. Ale myslím, že je to stejně pravděpodobné, jako že bychom přehlédli důkaz o takto vyspělé kultuře. Musíte mít na paměti, že archeologové nejsou něco jako Indiana Jones s lukostříly a náložemi dynamitu - o čemž nás přesvědčují ty filmy. Jsou to velmi pečliví pracovníci, kteří přecedí každý kousíček materiálu pocházející ze země. Nepoužívají krumpáče a lopaty, ale štětce a skalpely, aby seškrábali hlínu a prozkoumali, co je pod ní.

Mluvíte tu o obrovské pečlivosti, s jakou archeologové pracují a já velice pochybuji, že ty stovky a tisíce egyptologů, kteří řekněme od roku 1880 pracovali v údolí Nilu, by přehlédli byť jediný kousek důkazu takové údajné dřívější civilizace. Mnozí archeologové a egyptologové velmi odporují mým názorům. Jsou-li má zjištění v rozporu s jejich teoriemi, možná nastal čas, aby přehodnotili své teorie o původu civilizace. Já neříkám, že Sfingu postavili Atlanťané, nebo lidé z Marsu, či mimozemšťané.

Jen sleduji vědu tam, kam mě vede. A ona mě vede k závěru, že Sfinga byla postavena mnohem dříve, než se dosud myslelo. Měli jsme se Schochem přátelskou debatu o stáří Sfingy. Schoch se drží data 5.000 - 7.000 př. Kr. což je nejkonzervativnější názor, jaký umožňují dostupná data. Já si z nejrůznějších intuitivních i vědeckých důvodů myslím, že je daleko starší. Schoch ani s tímhle nemá problém, ale dává přednost tomu nejkonzervativnějšímu názoru. Domnívám se, že až nám izotopická analýza a další oblasti, v nichž pracujeme, poskytnou data, která považujeme za spolehlivá, tak to stáří bude skutečně velmi vysoké.

Myslím, že více než 10.000 př. Kr., a spíše více než 15.000 př. Kr. a nepřekvapilo by mě, kdyby to bylo ještě daleko víc. Opravdu věřím, že až zjistíme stáří, bude to tak šokující, že těm údajům nikdo neuvěří. West se svým týmem předložili nové přesvědčivé důkazy, že Sfinga zvětrala vlivem deště. Dokazuje to tedy, že Sfinga se svým chrámovým komplexem je o tisíce let starší, než nám říká dějepis? Geologie říká, že ano. My však potřebujeme více důkazů. Nedávno se objevily vědecké metody, které by mohly vrhnout nové světlo na tajemné dutiny pod Sfingou.

West se svým týmem nyní čekají na pozvání egyptské vlády aby ve svém výzkumu pokračovali. Co na této legendární strážkyni svatyní tak vytrvale fascinuje lidstvo? Víte, Sfinga je jednou z nejznámějších soch světa. Každý ji zná. Je to jistě symbol Egypta, a myslím, že je to symbol záhad a tajemství. Na Sfinze je něco velmi magického a myslím, že každý, kdo se na její podobu dívá, toto tajemství a kouzlo cítí. Já jsem typický vědecky kritický inženýr - mám rád svá data, rád si s nimi hraji, a rád zjišťuji, co mi říkají, a starám se, aby to, co vytvářím, byl ten nejlepší možný produkt.

A teď si vezměte, že by řekněme něco takového, co jsem dělal s tou palicí a snažil se při tom vyhýbat velbloudům a koním, mohlo mít nějaký vliv na to, jak se svět dívá na své dějiny - to je trochu neuvěřitelné. S tím jsem se zatím úplně nevyrovnal. Každý vědní obor pracuje s vlastním paradigmatem. A my jim děláme problémy. Díváme se na tento problém z nové perspektivy, ...a nabízíme jisté nové a odlišné odpovědi, které možná pro vědeckou instituci nejsou pohodlné. Směřujeme k přepsání dějin a důkazy určitě ukazují, že teorie Johna Westa je správná.

Starší Sfinga by drasticky změnila náš současný názor na rané dějiny lidstva. Jsme dědici bohatšího dědictví, než o jakém jsme kdy snili? Po civilizaci nikoli lovců a sběračů, ale velkých umělců, architektů a vědců? Po civilizaci, jež ovládala technologie, kterým zatím nerozumíme a nedokážeme je napodobit? Možná zde Egypťané byli již před potopou. Někdo si myslí, že to byli Atlanťané. Avšak ať to byl kdokoli, Sfinga zde stojí jako němé svědectví o jejich existenci.