Voda vydělává. Jako soukromé koncerny vydělávají na vodě
Jean-Luc Touly pracoval dlouhá léta ve společnosti Veolia (dříve Vivendi). O nepoctivých praktikách, korupci, nepřehledném účtování, na jejichž konci je trvalé zvyšování cen vody při snižování údržby sítě a často i kvality vody, napsal knihu. Veolia mu nabídla milion eur, aby knihu stáhl, protože si uvědomovala, že proces by knize dal nežádoucí publicitu. Odmítl, načež dostal promptně padáka.

Touly o své knize natočil film a Veolia film napadla. Světe div se, ne pro odhalení nekalých praktik, uplácení a jiných svinstev. Vadily její dvě věci. Jednak to, že Touly označil korupci Veolia jako "korupce", a jednak výrok o tom, že mu nabídla milion eur, aby knihu stáhl.

Veolia nakonec přestala trvat na zákazu filmu, resp. vzdala se možnosti spustit nekonečnou sérii odvolacích řízení. Touly proto smí ve svém filmu nazývat korupci korupcí. Jediné vítězství, které dosáhla, že ve Francii nesmí tvrdit, že mu nabídla milion eur.

Film odhaluje nekalé praktiky firem jako Veolia a Suez a konstatuje celosvětový trend návratu zprávy vody do obecních rukou. Je to jediný způsob, jak dlouhodobě udržet kvalitu vody, moci investičně myslet na úrovní desetiletí a století a hlavně pobídkami pomáhat snižovat znečištění vody již u zdroje. Toto znečištění je způsobeno zejména průmyslovým zemědělstvím, používáním pesticidů, o kterých nám trdlo z EU a USA tvrdí, že jsou neškodné, monokulturních farmářství a používáním nešťastných GM plodin, které potřebují být pravidelně polévané herbicidy z dílny Monsanto a jinými svinstvy.

Film Voda vydělává je příkladem vítězství jedince nad velkým koncernům. Je to malé vítězství občanské společnosti. Dodnes ho vidělo více než 2 miliony lidí. Stojí za ním stovky angažovaných lidí, aktivistů a občanských iniciativ bojujících proti soukromým zájmům "vodních" koncernů. Film nedávno získal Cenu nadace Immanuela Kanta 2014. Porota ho označila jako "vynikající příklad strategicky a strukturální důležité kritické osvěty ve prospěch více sebeurčení Evropy", jako "... pozoruhodný úspěch demokracie v EU". Nadace uděluje cenu od roku 2004. Chce ní uznat a ocenit společenské angažování, občanů jednajících v duchu svobody slova, otevřených informací a občanské odvahy.

Film Water Makes Money od autorů Leslie Franke a Herdolor Lorenz kritickou osvětou o důsledcích pokračující privatizace vody - našeho životního základu - v rozhodující míře přispěl k úspěchu první celoevropské občanské iniciativy right2water (právo na vodu). Více než 1,6 milionů občanů z 11 zemí svým podpisem protestovalo proti tomu, aby se povinností výběrových řízení spustila privatizace komunálních vodáren. Pod tlakem iniciativy se EU vzdala směrnice o koncesích pro vodu. Je to pozoruhodný úspěch demokracie v EU. "

Zpracováno podle článku v netzfrauen.org

Voda vydělává. Jako soukromé koncerny vydělávají na vodě
Jmenuji se Jean-Luc Touly. 30 let jsem pracoval jako administrativní ředitel ve Veolii - jedničce na trhu s vodou. Měl jsem na starosti smlouvy s jihem Paříže. Tato práce mi ukázala, jak si dravá firma dělá z odběratelů vody dojné krávy. Proto jsem napsal tuto knihu. Veolia mi nabídla milion eur, aby se vyhnula procesu, který by knihu definitivně proslavil. Odmítl jsem a vzápětí jsem dostal padáka. Následně mě bombardovali procesy. Všechny jsem vyhrál!

VODA VYDĚLÁVÁ
Jak soukromé koncerny vydělávají na vodě

Jsme na břehu Seiny, která dělí Paříž na dvě části. I správa vodáren Paříže byla do konce roku 2009 rozdělena na dvě části. Vodu pro jižní část města 25 let spravovala Lyonnaise des Eaux (Suez). Severní část zásobovala Vivendi, dnes vystupuje pod jménem Veolia. Globální hráči soukromého světového trhu vody, Veolia a Suez, jsou francouzské firmy. Spravují zde 80 procent zásobování vodou. Oba koncerny odmítají tvrzení, že jde o privatizaci.

Dělají veřejného a soukromého sektoru (PPP). Na rozdíl od obvyklé privatizace v případě modelu PPP zařízení zůstávají v majetku obce. Koncerny je však obhospodařují. Zatímco privatizace na celém světě naráží na nedůvěru, takzvaný francouzský model PPP se stává světovým trhákem. Nikde na světě není tolik zkušeností s Veoliou, Suezu a tímto modelem PPP, jako ve Francii. Jako řídící pracovník ve Veolii jsem za ta desetiletí pochopil, že tento systém PPP je jeden velký podvod.

Zejména v zúčtovacím a finančním sektoru. To má přirozeně dopady na cenu vody. Pouze za posledních 10 let cena vody v Paříži vzrostla o více než 103 procent. A díky takto nahromaděným penězům se těmto firmám daří ustavičně růst. Na začátku byla voda. Pak přibyla kanalizace. Pak odvoz a likvidace odpadu, ... přeprava, topení. Koncem 80-tých let pronikly do televize, tisku, hudby, zásobování škol, nemocnic.

Spotřebitelé, kteří žijí v některém z míst spravovaných Veoliou nebo Suez, mají s nimi do činění víckrát denně. Île-de-France (Ostrov Francie). 144 obcí v okolí Paříže ... je spojených do obecního vodárenského sdružení. Již více než 60 let dodává vodu 5 milionům odběratelů Veolia. Cena je zde dokonce podstatně vyšší, než v samotném Paříži. Koncem roku 2009 se zástupci obcí rozhodovali, zda zůstanou u soukromého provozovatele, nebo se provoz vodárně vrátí zpět do obecních rukou.

Za vodu platíme příliš! Téměř polovina obcí je rozhodně za veřejnou správu. Stejně jako Jean-Luc Touly. No kupodivu, odboráři chtějí Veolia. - Znáte Jean-Luc Toulyho? - Ano, známe ho velmi dobře, pracoval tam. Jean-Luc Touly však v tomto případě nezastupoval zájmy zaměstnanců. Jistý čas jsem byl mužem číslo 2 v oborech ve Vivendi - Veolii. Společnost mi tehdy nabídla prémii, která by můj příjem zdvojnásobila. Mnozí to vzali. Já ne.

Například odborář, který odpracoval 20 let a je ve věku kolem 40 let, namísto 30 000 eur ročně dostane 60 000 eur. Vidíte? Zdvojnásobí své příjmy. Pro jednotlivce je to hodně, ale pro firmu jako Veolia s obrovskými zisky to nic neznamená. Takto si za pár šestáků koupí sociální mír. No nejen odboráři stojí za Veoliou. - Vy jste Touly? - Ano. - Znám váš spis. Tento pán ne náhodou zná interní spisy Veolie.

André Santini je sice prezidentem sdružení obecních vodáren, a jako takový by vlastně měl Veolia pověřit a kontrolovat ji. Protože sdružení je přece ... Patron a veřejně volení zástupci jsou vlastníkem všech vodáren, všech kanalizací, všech zařízení. Ještě i tužky jim patří. A společnost, současný provozovatel, dělá pouze to, co se po něm požaduje. Nuže, takto by to mělo být. Pan Santini je však současně i předsedou povodí EAU SEINE NORMANDIE, které poskytuje levné úvěry, kromě jiných i Veolii.

Jeho výkonný zástupce je dokonce členem představenstva Veolia. Takže pan Santini si občas poplete, koho právě zastupuje. Ještě před několika měsíci pan Santini jako prezident sdružení obecních vodáren poslal dopis starostům měst patřících do sdružení. Na hlavičkovém papíře Veolia. Takto táhnou za jeden provaz. Zkuste si představit situaci, že ministr obrany pošle dopis na hlavičkovém papíře nějaké zbrojařské firmy.

I mnohých z těchto zástupců obcí spojují zejména hospodářské zájmy s Veoliou. V tajném hlasování se většina vyslovila za pokračování smlouvy s Veoliou jako vítězem výběrového řízení. Korupce! Na veřejném hlasování by delegáti museli přiznat barvu. Zde je však ve hře velmi mnoho peněz. Jde o smlouvu o provozování v hodnotě 300 milionů EUR ročně. Veolia má zisky až 70 milionů ročně. Určitě na delegátů vyvinuli velký nátlak.

Je to dobrá věc, spojit zástupců lidu s inteligencí, kompetencemi a se zkušenostmi soukromých firem. Je to velmi dobré řešení. A toto hlasování nám dalo za pravdu. Milostivá paní, děkuji, Grenoble. Město ve francouzských Alpách. Další globální hráč, Suez, tady kdysi předvedl, jak se kompetence a zkušenosti soukromé firmy spojily se zájmy starosty. 100 let byla voda pod veřejnou správou, která fungovala velmi dobře.

V roce 1989, když jsem byl zvolen do obecní rady Grenoble, byly potrubí, kanalizace, vodojemy, přečerpávací stanice v dobrém stavu. Tehdejší starosta, který byl dříve ministrem životního prostředí, se však rozhodl v roce 1989 privatizovat a vodárny přenechal firmě Lyonnaise des Eaux (Suez). Toto je místo, na kterém Suez podplatil starosty a na kterém padlo rozhodnutí privatizovat vodárny v Grenoble.

A zde byl zkorumpovaný starosta na základě privatizace vody ve prospěch Lyonnaise des Eaux odsouzen. Úplatek ve výši 2 milionů eur dostal formou zájezdů, okružních cest, bytů nebo financování jeho volební kampaně. Tří hlavních odpovědných ze Suezu odsoudili za korupci, ale morální osoba, sama společnost, odsouzena nebyla! Tehdy stál v čele firmy Jérôme Monod, který se pak stal prvním poradcem francouzského prezidenta Jacquese Chiraca.

Ten starosta se jmenoval Alain Carignon. Dostal víceletý trest odnětí svobody. Když jsme psali naši knihu, ještě byl ministrem komunikace, a to nám práci komplikovalo. Když jsme ji zveřejnili, už seděl. Po celou dobu zůstal v blízkosti Sarkozyho. Během volebního boje ho vidět na fotografiích vedle pana Sarkozyho. Vidět to i na této montáži. SPOLEČNĚ JE MOŽNÉ VŠE A i nadále je blízkým přítelem hlavy Francie. Nazýváme to Lekce z Grenoble.

Deset let bylo zásobování vodou soukromé. Nyní je již deset let opět obecní. Takže můžeme srovnávat. Co se stalo v době privatizace? Lyonnaise des Eaux shrábne všechno poznání. Orazítkovanou si dokonce všechny mapy potrubních sítí. Přivlastnila si celé poznání, celé dědictví. V tom okamžiku už neexistoval nikdo z oblasti veřejné služby, kdo by se vyznal a mohl je kontrolovat. Koncern zvedl cenu vody a snížil údržbu a obnovu sítí, aby dosáhl vyšší zisky.

Toto je cena vody, když se vodárny zprivatizovali. Po privatizaci Suezu cena roste. Opět jsme to převzali my a tady vidíme, jak se cena vyvíjela. Zároveň jsme ztrojnásobily práce údržby a obnovy kanalizačních sítí a instalací. Zneužil ÚČTY ZA VODU CENA VODY - NEOPRÁVNĚNÉ ZISKY skandál VE FAKTURACE Na základě vlastních výpočtů jsme zjistili cenu vody přibližně v 20 francouzských městech. V některých městech byla cena korektní.

Hlavně tam, kde byly vodárny obecní, jako Chambéry, Grenoble nebo Clermont-Ferrand. Našli jsme však i města, v nichž byly ceny i dvojnásobně vysoké. V Ile-de-France, Marseille, Montpellier nebo Rennes. Tam by bylo možné, cenu za vodu snížit o 20 až 30%. Bordeaux. V Bordeaux provozuje vodárny Suez. Proč je i zde cena tak vysoká? V rámci zkoumání této otázky přišel jeden tvrdohlavý auditor k pozoruhodným výsledkům.

Necelé 3 roky po uzavření smlouvy ceny narostly už o více než 30%, zatímco nám uvedli pouze 15%. Tak jsme se šli informovat na obecním zastupitelstvu v Bordeaux. Strávili jsme tam celý den, dva jsme tam prohlédli celý stoh dokumentů, a odnesli odtud 700 fotokopií. Po 6 měsících práce se nám podařilo, dokumenty interpretovat. Příklad: Lyonnaise des Eaux nám řekla, že vodoměr pro soukromé osoby s průměrem 15 cm má životnost 12 let.

V kalkulacích je tedy vodoměr uvažovaný s životností 12 let. Po technické a finanční kontrole jsme však zjistili, že tento vodoměr má ve skutečnosti průměrnou životnost 23,8 let. Ve skutečnosti nám tedy účtují 2 vodoměry, zatímco nesou náklady pouze jednoho. Jiný příklad: Lyonnaise des Eaux nám řekla, že EU brzy nařídí výměnu olověných přípojek. Abychom se připravili, zvýšili jsme počet výměn přípojek vůči minulému roku na 6 000. To vyhlásili v roce 1995.

Podívali jsme všechny jejich výroční zprávy od roku 1995 až po 2006 a skutečně, vůbec to nebylo 6 000 výměn ročně, ale v průměru pouze čtvrtina. To je jen jeden příklad. Je zde množství dalších takových malých opatření, která však v součtu způsobí rozdíl stovek milionů. Podle této logiky postupují v Bordeaux, Grenoble, Paříži a ve všech ostatních městech. Tato finanční technika je všude stejná. Obecní sdružení Bordeaux potvrdilo v roce 2005 na základě vlastního šetření výsledky auditora.

Suez však vydal podklady k prozkoumání obci až na základě soudního rozhodnutí. Není se co divit! Kontrola dospěla ke zjištění, že koncern v rozporu se všemi vlastními prohlášeními dosahoval v Bordeaux roční zisk ve výši 29%. VODA V PLNÉ transparenci Po konfrontaci s tímto zjištěním Suez odpovídá: Myslím si, že tyto věci je třeba sledovat mimořádně důkladně. Jinak hrozí, že rychle sklouznete do něčeho spektakulárního a v souvislosti se soukromými firmami zabloudíte do fantazie.

Podívejme se podrobně na to, co jsme udělali v Bordeaux. Ušetřili jsme. A to více, než určovala smlouva. A proč jsme dokázali ušetřit? Protože jsme ty věcičky manažovali z bezprostřední blízkosti. Přesně tím byly tyto úspory docíleno. A o ušetřené peníze jsme se s obcí podělili. To jsou desítky milionů, které slouží pouze k zisk soukromých firem. Jasné, to je normální, soukromé firmy chtějí vydělat.

Zde však mluvíme o příjmech, které jsou neopodstatněné a neoprávněné. V roce 2006 sdružení obcí donutilo Suez uzavřít dodatek ke smlouvě. Koncern musí vrátit obci 233 milionů eur které získal neoprávněně, svým finančními triky. Po skončení smlouvy jsme si uvědomili: Je třeba se vrátit k veřejné správě! Myslím si, že to je jediná možnost. Jiný, často používaný nástroj finanční techniky je takzvané vstupné.

Vodárenské koncerny zaplatí velkou částku obci, aby získali koncesi na zásobování vodou. Tyto peníze jsou deklarovány jako částka potřebná k zakoupení, nebo dar obci. Ve skutečnosti je to většinou úvěr, který splatí odběratelé svými účty, včetně úroku a úroku z úroku, dokonce víckrát. Tak jako v Toulouse. Naštěstí jsme v administrativě narazili na tento dokument, který jsme rychle zkopírovali. Uvádí podrobné informace o splacení vstupního.

Veolia zaplatila městu 437,5 milionu franků, ve dvou splátkách. Pak následuje výpočet měsíčních splátek a zejména úroků, ... které při splácení úvěru naběhnou. 10,44 procenta za první splátku a 9,55 procenta za druhou splátku. To je důkaz toho, že to nebyl dar, ale skrytý úvěr. Právní audit v Toulouse to potvrdil. Tak vidíte. V roce 2008 svolává město Toulouse takzvaný audit. Vyšetřovací výbor, který mimo jiné může zkontrolovat finanční zprávy Veolia.

Jako specialistu si najala auditora Patricka du Fau de Lamonthe. Dnes máme závěrečné kolo auditu města Toulouse. Hlavním bodem je skutečnost, že město dostalo velmi vysoké vstupné. 35,5 milionů franků, které velmi zatěžují odběratelů vody. Protože oni jsou ti, kteří musí tuto částku splatit platbami za vodu. Audit mezitím ukázal, že to, co celou dobu tvrdila obecní rada, je lež. Že splátky vstupného jsou ve skutečnosti ukryté v ceně vody.

A obyvatelé Toulouse to vstupní už 2,5 až 3krát splatili. To je závažný důvod k tomu, abychom se vrátili k obecní správě vody. Svou kritiku směřujeme proti logice privatizace vody. To jsme Veolii na začátku auditu i řekli. A oznámili jsme jí, že požadujeme návrat k veřejné kontrole. Bývalý starosta Toulouse, Dominique Baudis, který v roce 1989 inicioval privatizaci, díky vstupnímu snížil místní daně. V Montpellier ním financovali kongresové centrum.

V Lille byl postaven stadion. V jiných městech ním splatili obecní dluhy. V každém jednom případě volení zástupci vstupním bodovali u svých voličů. Toto vstupní vždy splácejí odběratelé vody. Veolia a Suez takto navnadily mnoha starostů Francie. Iv zahraničí se vstupné považuje za nečestný prostředek k otevření dveří. Rovněž v Německu, kde jsou vodárny většinou zatím obecní.

Pouze za posledních 10 let však Veolia podle vlastních údajů dokázala vstoupit do vodáren v 300 obcích, jako poskytovatel služeb nebo koncesionář. Například v Braunschweigu. Pro mě bylo v naší politice nejdůležitější, abychom zajistili perspektivu města zejména pro mladé. Abychom odbourali ten obrovský dluh města a zajistili možnosti města jednat a vedle toho ještě i investovat.

ZÁZRAK Braunschweig
BRAUNSCHWEIG CHYTÁ DRUHÝ DECH
ZÁZRAK Braunschweig
Největším oříškem bylo samotné jádro našich městských podniků privatizovala! které dodávají plyn, elektřinu a vodu. Privatizovaly jsme i malé obytné zařízení za co jsme získali mnohem více peněz, než jsme kalkulovali. Privatizovaly jsme celé městské osvětlení, včetně semaforů, stejně i odvoz a likvidaci odpadů, společnosti ALBA. A pak jsme v jednom větším kroku, před několika lety, privatizovaly kanalizace a čističky odpadních vod.

To nám také vyneslo o téměř 100 milionů více. Prosadili jsme si vyšší prodejní cenu, tuším to bylo 135 milionů, a to nám pomohlo zbavit se všech dluhů ... Všechny ty získané částky nám pomohli zbavit město velkých dluhů. Příjmy, které město předstírá že má, skládají na sto procent z úvěru, který město musí splácet prostřednictvím poplatků obyvatel rok co rok. Smlouva, kterou město uznává údajnou kupní částku 238 mil. eur jako svůj vlastní dluh.

Banka smí po dobu 30 let požadovat část z peněz vybraných na stočného, ​​na splácení úroků, i když zde například Veolia už vůbec nebude, protože zkrachuje. Veolia za kanalizaci resp. za právo používat ji nezaplatila vůbec nic. Dostala ji bezplatně! Úvěr byl získán prostřednictvím nastrčené osoby, Abwasserverband Braunschweig, což je veřejnoprávní sdružení pod kontrolou města Braunschweig. Dluhy města byly přesunuty do jiných společností musí je však v konečném důsledku splácet občané.

Vypočítali jsme, že dluhové zatížení z těch 230 milionů za 30 let vzroste přibližně na 500 milionů, které budou za 30 let splatné a které občané budou muset zaplatit. Zde máme hezký příklad toho, jak je to s novými investicemi, odkdy byly kanalizace privatizovány. Když se podíváme na tabuli, bude zde výkonná přečerpávací stanice za 7,6 milionu. Veolia však na to nevynakládá své peníze! Město šlo do banky, a za úvěr Veolia ručí našimi poplatky za kanalizaci.

A Veolia je uváděna jako investor, přičemž za úvěr vůbec neručí. Za úvěr ručí poplatníci (město). Běží to však jako soukromá investice Veolie. Veolia si ji účetně odepíše, tedy ještě na tom ušetří i daně. Dokonce vydělá 25 procent z nákladů projektování. V součtu jí to hodí kolem milionu eur navíc, nezávisle od smlouvy o poskytování služeb s městskými kanalizacemi. Za vše v souvislosti s úvěry ručí poplatníci.

Veolia: STAVÍME PRO VÁS
Jsou to velmi komplikované modely, jinak byste nepřišli na tuto částku. Mnozí tvrdí, že to nemůže být pravda, aby Veolia to vše od města dostala. Je to však skutečně pravda. Veolia za převzetí v Braunschweigu nemusela použít vlastní peníze, a kromě odměn za provoz kanalizace si nyní může nechat zaplatit celé obchodní vybavení, vše z úvěrů, za které ručí poplatníci a město. Takto obchodovat dokáže každý.

Tyto obchody, zejména v oblasti kanalizací, jsou skutečně komplikované. Jsou tak komplikované, že ne všichni občané jim rozumějí. A musím se přiznat, že i v Radě jim ne všichni rozumějí. Špatné je i to, že členové Rady tyto smlouvy nedostaly k nahlédnutí kompletní. Zde si to můžeme podívat ... nesmíme si však udělat kopii. Je to něco nevídané, že tyto smlouvy nám z administrativy poskytli na CD.

Paříž, rok 2009.
Po 25 letech zásobování vody soukromou firmou Paříž připravil úplné převzetí vodáren zpět do obecní správy (Eau de Paris). Suez A Veolia vykopnut z PAŘÍŽE Chceme postupně opět získat obecní kontrolu nad vodárnami Paříže. To znamená, kontrola se vrátí do radnice. Zřídili jsme vyšetřovací výbor a vypracovali studie. Již v roce 2002-2003 jsme vyjednali změnu smluv, aby nám provozovatelé vrátili investiční rezervy.

Šéfové Suezu a Veolia byli naštvaní, jak uváděla tisk. Vrácení zprávy městu označili za chybu. Le Nouvel Observateur k tomu uvádí: Proglio, šéf Veolia, telefonoval starostovi Paříže a vřískal na něj, že bez smlouvy v Paříži Veolia nezíská v zahraničí žádné další zakázky. Včetně zprávy do obecních rukou naštvalo i Suez. Myslím si, že by se veřejná a soukromá zpráva neměli vždy stavět proti sobě. V současnosti máme přece už jen PPP.

Jde zde o globální kulturní revoluci. Potřebujeme je, a ne takovou debatu, nezlobte se, která v podstatě vůbec nemá smysl. VODA POTŘEBUJE PENÍZE žádné VODA VYDĚLÁVÁ, kdepak! Voda je obecní majetek. Je to základ existence. Proto by ji měla spravovat obec. Přechodem na jediného obecního dodavatele vody v Paříži dokážeme ušetřit ročně nejméně přibližně 30 milionů eur. Podstatnou část úspory představuje obchodní marže provozovatelů.

Takto se všechny získané peníze vrátí zpět do vodního hospodářství. Vyschnou tak toky peněz tekoucí do neznáma. To je důležitý bod. Takto můžeme udržet stabilní cenu vody a přesto zajistit vysokou úroveň investic a služeb. Veřejná správa vodáren kromě toho umožňuje prostřednictvím odpisů dlouhodobou správu majetku. Takto můžeme své investice rozložit tak, aby odpovídaly požadavkům, protože jsou nastaveny na životnost majetku.

Nejsme omezováni nějakou smlouvou se soukromou osobou, která je omezena na 5, 10 či 15 let. Tato studna má více než 200 let a je stále funkční. Investice do staletých staveb se soukromníkům nevyplácejí. Jejich smlouva je omezena nejvýše na 30 let. Investice do oblasti vody se však vrátí nejdříve po 30 až 60 letech. Soukromníci se proto snaží neinvestovat vlastní prostředky do kanálů. Nevyplatí se jim to. Podnik ve veřejných rukách toto omezení nemá.

Může plánovat na desetiletí dopředu a dlouhodobě zajišťovat aby zdroj voda byl úsporně využíván a optimálně chráněn. Velkou výzvou je ochrana povodí, aby vodu nebylo nutné tak intenzivně upravovat. Protože stojí to hodně peněz a je to stále pouze návrat k původnímu stavu. Prevence má samozřejmě mnohem větší smysl. Údolí (?). Oblast spodní vody pro Paříž. Abychom chránili zdroje, městská vodárna zde nejdříve skoupila půdu.

Cílem je natrvalo změnit místní zemědělství a ovlivnit tak na zdroje. Pronajímáme půdu farmářům prakticky bezplatně, aby akceptovali naše podmínky a obhospodařovali půdu tak, jak si to přejeme. Přechod bude trvat 5-6 let, až potom budeme stoprocentně bio. Má to vliv na vodu, půdu, zdraví lidí. Proto bylo jen logické, že jsme se spojili s vodárnami. Přirozeně, rádi bychom zde měli co nejdříve velkoplošné biopestovanie, které by zvýšilo kvalitu spodní vody. Zatím je to však hudba budoucnosti.

Zpět v Grenoble. Nacházíme se v jednom z největších pásem ochrany vody v Evropě, které jsme získali před 100 lety. Zde si člověk uvědomí, proč musíme myslet na budoucnost ve výhledu desetiletí a staletí. Pásmo ochrany nám umožňuje čerpat vodu, která je přirozená a neupravená. Tuto studniční vodu nepotřebujeme upravovat chlorem ani ozónem. Je přirozeně čistá. Je lepší než většina minerálek v láhvi.

Soukromí provozovatelé plošně chlorují pitnou vodu ve Francii. Když mě zvolili, měl jsem hádku s prefektem, který byl rozhodně za chlorování. Pracovat s chlorem je mnohem snazší. Naopak, je mnohem obtížnější zachovat v celé distribuční síti kvalitní vodu bez chloru. Na to jsou potřebné zařízení podél kanalizace a pracovníci, kteří se o ně svědomitě pečují. Jen tak si můžeme být jisti, že budeme mít vodu v té nejlepší kvalitě.

Zpět v Bordeaux. Suez Lyonnaise zve na ochutnávku vody. Koncern zde čerpá nejčistší možnou vodu z aquifer, pravěkého zásobníku spodní vody. A přece ... Cítím v ní chlór. To je voda z vodovodu. Je to cítit. Pokud je chuť chlóru pro vás příliš silná, můžete nechat vodu odstát. Pro nás je chlór znakem kvality. Chlorovaná voda má tu výhodu, že pitná voda zůstane za všech okolností dobře dezinfikována.

A to i tehdy, když potrubní soustava nemá nejlepší údržbu a trubky nejsou pravidelně opravovány a vyměňovány. Šetří to peníze a pracovníků a považuje se to za zvýšení efektivnosti. Zdravé to však není. Je vědecky dokázáno, že chlorování jednoznačně zvyšuje riziko rakoviny tvorbou škodlivých produktů reakce.

Chlornan sodný
Kvalitu vody však ohrožuje i nedostatek vody jako takové. Od roku 2013 - 2015 ze 150 milionů kubíků vody, které se v departementu Gironde spotřebují, musíme ušetřit 30 milionů kubíků, abychom udrželi hladinu spodní vody. Na ušetření těchto 30 milionů kubíků máme v zásadě dvě možnosti. Buď hledat nové zdroje, to znamená například čerpat vodu i z řeky Garonny nebo přijmout opatření na úsporu vody. Jako druhý starosta jsem trval na tom, že zavedu princip nižší spotřeby.

Úsporná opatření spočívala v první řadě v boji proti únikům vody v chybných potrubích. Výsledkem je snížení spotřeby vody v městských vodárnách o 25 procent. Skandál: V průměru každý čtvrtý litr vody vyteče nadarmo. V jistém článku v Dimanche jsou pranýřovány vysoké ztráty vody v rozvodných sítích. Únik vody je v sítích se soukromou zprávou mnohem vyšší, než v obecních. Až 25% vody unikne Únik vody v obecních sítích 3 až 12% Únik vody u soukromých provozovatelů 17 až 27% Únik vody v Avignonu 35% Únik vody v Arles sur Tech 44% (Veolia)

Veolia vynakládá na údržbu rozvodných sítí v průměru pouze třetinu částky, kterou platí odběratelé vody na údržbu sítí. Pokud potrubí praskne, to už je výměna a tu zaplatí odběratelé separátně! Soukromník nemá zájem odstraňovat netěsnosti potrubí, ... účtuje přece spotřebu vody. Nač potom šetřit vodou? Zpočátku Suez organizovala kampaně se slogany jako: Jedna sprcha vás stojí tolik co jedna poštovní známka. Nebo ... Jedno umytí auta vás stojí tolik co jedno vajíčko.

Nelze tvrdit, že vody v Bordeaux je nedostatek. To by nebylo správné. Ale hladina spodní vody trpí množstvím negativních vlivů, které vznikají suchem. Zde lze předvídat a přijmout opatření. A tak bereme zřetel na renovační techniky jako zpětné filtrování. Suez staví na techniku. Na čerpání další vody - z řeky Garonne. Říční voda, kterou predfiltrovanou tlačí zpět do země aby ní obohatili spodní vodu. Ta však už pak nemá původní kvalitu vody z aquifer. Protože zdaleka ne všechny škodliviny lze z říční vody odfiltrovat.

SOUKROMÝ MAJETEK
V každém případě zůstává ve vodě z Garonne množství zbylých látek. Lze v ní najít zbytky nočních krémů, prostředků proti bolesti hlavy jako aspirin, farmaceutické a čistící látky, pesticidy, hnojiva ... celý seznam různých látek. To znamená, pokud je kvalita vody špatná, odrazí se to i na kvalitě pitné vody. To je něco, co je třeba brát na zřetel. Důsledky znečištěných řek na pitnou vodu trápí zejména severozápadní cíp Francie, Bretaň.

V zátokách tu všude vznikají celé kopce řas. Z geologických důvodů je jako zdroj pitné vody k dispozici pouze povrchová voda. Voda, která na pobřeží dochází k přemnožení řasy. Sbírají zelené řasy, které přicházejí s přílivem a zde jejich vyklopí, aby z nich okapané voda. Pak je odvezou někam, nevíme kam, vždyť už nikde není pro ně místo. Letos bylo na této pláži sebraných 20 000 tun. Tento odpad však nelze rozvést na pole, to by toxicitu vody zvýšilo ještě více.

Kvalita vody je zde odporná. Máme více než 80 mg dusičnanů na litr vody na pobřeží av řekách. 5 procent dusičnanů pochází z intenzivního zemědělství. To znamená, močůvka skončí přímo ve spodní vodě, přechází do řeky, a nakonec hnojí zelené řasy. Letos je to o 40 procent více řas, jako dříve. Co je na tom skutečně špatné, v těch hnijících hromadách řas je množství chemických látek, které pocházejí z chovu hospodářských zvířat: betablokátory, penicilin, antibiotika a těžké kovy, které stabilizují krmivo zvířat.

Tyto produkty se svým společným účinkem stávají ničivou chemickou bombou ve vodě. Takto to bylo v roce 1960 Zde se chovají proslulé bretaňské ústřice. Těžko se mi to říká. Zjistila jsem však, že stále více ústřic hyne. Předtím to bylo spíše výjimečné. Pokud se to stalo, všech to překvapilo. Nyní máme mrtvé ústřice ustavičně, a to je už nápadné. V každé fázi chovu! Postihuje to novorozenců, ústřice do 18 měsíců, dokonce i dvouleté, a nakonec ústřice určené k prodeji.

Nevíme proč, zatím jsme nezjistili příčinu. Existují však pesticidy, insekticidy ... Není jisté, co přesně způsobují, i ve vodním hospodářství, v úpravě vody ... Nevíme to. Já například už nepiju šampaňské. Protože brzy bude extrémně zatížené. Vrstvy vyplavených řas při odlivu a dusičnany jsou viditelným znakem znečištění vody. Jiné druhy znečištění vody jsou bez chuti a zápachu. Pesticidy. Ty jsou mnohem horší, no není vidět je.

A pesticidy a dusičnany jsou nejen ve vodě, ale možná i v rozšířené zelenině nebo ovoci. A do toho spadá i víno. OBJEVTE MUŠLE Bretaň - Pijí tu lidé vodu z vodovodu? - Ani ne. Je to spíše zvláštností. - A vy? - Já? Já určitě ne! Už léta ne, odkdy jsem slyšel ... ne, odkdy byla máma v obecní radě. Tehdy jí řekli: "Máme problém. Lidi třeba varovat." Nesmím pít tuto vody, jinak nebudu moci mít děti. Já sice nemám děti, ale to nesouvisí s vodou.

Prostě jsem to nestihl. Padej dolů! Řeka (?). Její voda obsahuje 46 mg dusičnanů na litr. Doporučená norma EU je 25 mg na litr. Zařízení na úpravu pitné vody pro obec Brest. Zde vodu odebíráme, pak je čištěna přes písek a konečné vyčištění se dělá filtrací. A tady se vyrábí ozón. Slouží k desinfekci vody, zabíjí bakterie a viry. Odtud pak voda teče potrubím do Brestu. Po úpravě pracovník v laboratoři Veolia stále naměří 28,5 mg dusičnanů na litr vody.

V konečném důsledku máme ve vodě množství látek, které se neodfiltrujú. Proto lze hovořit o veřejném ohrožení. I městská správa bretaňské metropole Brest si dělá starosti. V budoucnu budeme muset investovat desítky milionů do pitné vody. Protože v současnosti jsou možnosti úpravy pitné vody téměř vyčerpány. V konfrontaci se stále většími problémy znečištění a kvality vody se lidé zabývají pouze její léčbou. Vyvíjejí se stále složitější a důmyslnější technologie.

To je pro společnosti jako Suez a Veolia zajímavé, proto neúnavně vyvíjejí nové technologie: ultrafiltrace, nanofiltrace, vratná osmóza ... Je to však sprint do slepé uličky, protože znečištění bude stále větší, protože už dnes je to celé extrémně drahé. Mnohem důležitější je snížit toto znečištění přímo u zdroje. Například ochranou vodních zdrojů, nebo přechodem na biologické zemědělství. Abychom dosáhli těchto cílů: čistou vodu nesmíme mít v podstatě žádných soukromých aktérů.

Protože pro ně je zajímavé moci čistit odpadní vodu. Skutečně, celou zprávu vody, rozvod i výrobu musíme opět převzít do veřejné obecní odpovědnosti. Chyťte zloděje! Víte že voda v Brestu je jednou z nejdražších ve Francii? Zejména první krychlové metry. Před 25 lety byla privatizována. Smlouva vyprší v roce 2012 a děláme kampaň aby ​​se voda vrátila do veřejné správy. Existuje mnoho smluv, které vyprší v roce 2012.

Všechna velká města departementu Finnistére, Quimper<úa>, Morlaix, Lannion, Brest ... se navzájem spojily, aby vyvinuly nátlak na městské správy. Chceme prosadit návrat do obecní správy. Voda v Cherbourgu, Paříži, Grenoble je již obecná. A co Brest? Je v zájmu veřejnosti a spotřebitelů vrátit vodu do veřejné správy? Řekl bych, že spíše ano. Komunální pásmo ochrany vod bretaňské obce Pontivy. Exkurze členy environmentálního sdružení coherence Est.

Sdružení je už dávno přesvědčeno, že pokud chceme mít čistou vodu, musíme podporovat udržitelné, biologické zemědělství. Pouze to umožní obnovit kvalitu vody. Coherence Est již více let organizuje studijní cesty do Bavorska, aby ukázala příklady jako Mnichov. Protože tam dřív než u nás přišli k poznání, že kvalitu vody třeba udržet. Město na jihu Německa: Mnichov. Veřejnost a politici vědí, proč máme vodu nejvyšší kvality.

Přirozeně to souvisí s výhodnou polohou na úpatí Alp. Souvisí to však i s tím, že naše vodárny v zóně vodních zdrojů podporují největší ekologické zemědělství, jaké v Evropě vůbec existuje. To proto, že obecní správa myslí i na budoucí generace a činí opatření k udržení kvality vody na celá desetiletí. Soukromé společnosti musí v následujícím čtvrtletí vykázat rozumný zisk a udělat vše proto, aby uspokojili akcionářů, analytiků a ratingové agentury.

Proto trváme na tom, aby trh vody zůstal ve veřejné správě. Když se podíváme na křivku dusičnanů, tak celá léta byla na stejné úrovni, a někdy v 1960-tých letech obsah dusičnanů prudce vzrostl. Naše dusičnany dosáhly úrovně 14 mg, což jsou pro některé jiné obce přímo rajské hodnoty, ale nezávisle od toho jsme si řekli, že musíme vymyslet strategii proti tomu, protože úkolem vodáren není evidovat mezní hodnoty, ale minimalizovat jejich.

NAŠE ZEMĚ PIJTE BIO MLÉKO A CHRAŇTE TAK PITNOU VODU
Pak v roce 1992 jsme dostali tehdy revoluční nápad, zavést ekologické zemědělství. Začali jsme tím, že jsme napsali všem zemědělcům, zda chtějí ekologické hospodářství a nakonec jsme vytvořili finanční pobídku, aby byl přechod lehčí. Dnes máme smlouvy se 110 farmáři, a úroveň dusičnanů poklesla na 7 mg. A pak i rodina Kröll. Vůbec nelituji že jsme se na to dali. Více to odpovídá našemu životnímu postoji az pohledu provozu je to dokonce jednodušší.

Dostáváme více za mléko, dostáváme více za maso, to je jasné a navíc dostáváme od městských vodáren prémii. Jak biofarma můžete chovat pouze dva kusy velkého skotu na hektar. A tím je zaručeno, že nemůžete prohnojit půdu. Budeme přispívat svým dílem, dokud to Mnichované budou oceňovat. Ocenění ze strany odběratele vody. O to jde. Je to vzájemná hra: my hospodaří ... (nesrozumitelné) a odběratelé vody s tím tak či tak nic neudělají.

Tato voda se k Mnichované dostane v přirozeném stavu, nechlorované a bez chemických přísad. Privatizace je pěkná pouze první den. Když inkasujete cenu za prodej. Privatizovány! Pak si uvědomíte, že nemáte žádný vliv, žádné možnosti k ovlivnění, investice podléhají souhlasu centrál koncernů na druhém konci světa, nemáte vliv na ceny, na ekologickou kvalitu ... jako obecní rada jste prakticky odstoupili. Zařízení v Německu ve zprávě Veolia: Brusel, hlavní město Belgie.

Zde máme příklad, který doufejme udělí pár lekcí a donutí veřejný sektor v celé Evropě zamyslet se. V každém případě jsem ochotná všude vysvětlit, aby se nevrhli nepromyšleně do spolupráce, v níž soukromé firmě dají tak volnou ruku. V Bruselu bylo zásobování vodou až do roku 2001 na 100 procent v rukou města. Pak jedna dcera Veolia, společnost languages, vyhrála soutěž na čističku odpadních vod BRUSEL SEVER jako PPP díky své nové technologii na likvidaci kalu z čističky.

Odtud máte dobrý výhled na tento výjimečný a nový systém: systém ATHOS. Tento systém umožňuje zredukovat množství kalu. Z jedné tuny kalu se stane pytel prachu s hmotností 50 kg. Jsme samozřejmě velmi hrdí, že máme něco tak hezké, tak nové, tak velké. 1. března 2008 se to oficiálně spustilo a pak přišel i náš král. Je to tedy důležitá věc, mít takovou pěknou, novou stanici. Pak přišel 9. prosinec 2009. Zařízení překvapivě odstavili ...

Ty tři sběrače před zařízením zavřeli a splašky více než 1 milionu obyvatel odvedli přímo do řeky Senne a její ramen. Z ekologického pohledu to byla vážná katastrofa. Čistička zůstala mimo provoz přibližně 10 dnů, což je hrozivé. 10 dní bez čištění odpadní vody. Samozřejmě, technické problémy se mohou vyskytnout i na obecním zařízení. Nikdy by nám však nedovolili tak brutálně zastavení provozu čističky jak se to stalo v případě soukromníka.

A přesně v tom je ten háček. Veřejný sektor byl postaven před hotové skutečnosti náhlým uzavřením čističky její soukromým provozovatelem. Samotná čistička byla úplně v pořádku. Systém na zpracování kalu však už nepracoval tak, jak měl. Kal pak odváželi nákladními auty, do Německa. Jak jsem slyšela, je to velké množství jízd nákladních aut každý měsíc. Už měsíce měli s tím systémem problémy. A teď tvrdí, že už našli řešení. Toto řešení však bude stát hodně peněz.

Proto se nyní celý konflikt točí kolem otázky, kdo má zaplatit za vylepšení zařízení. Veolia languages ​​požaduje již 40 milionů navíc. Momentálně zkoušejí rozchodit systém ATHOS nanovo. Dělají zkoušky. Proto je ten písek takový vlhký, černý a páchne. Neměl takový být. Takže v současnosti je to celé ve fázi vývoje. Nejhorší je možnost, že tento systém vůbec nefunguje. ATHOS je ve fázi zkoušení. Dělali sice zkoušky, ale pouze v malém rozsahu, v Toulouse, zkoušeli tam formuli.

V tomto článku jsou vzneseny velmi vážné a podrobné výčitky. Tvrdí se zde, že text výběrového řízení byl uprostřed soutěže doplněn o text "experimentální technika" aby se Veolia vůbec mohla ucházet. Další výtka spočívá v tom, že Veolia vyvíjela velký nátlak, cestou francouzského státu, různých lobbistických skupin a sítí. Například pozvali skupinu poslanců a vysokých správních úředníků na velkou jachtu v Saint-Tropez, těsně před rozhodnutím soutěže.

Člověk vlevo se ptá: No, jak ti chutná ta voda? Je vynikající. Příchuť korupce jí dává specifickou chuť. Regionální účetní dvůr Provence & Côte d'Azur, který kontroloval zákazníků jedné pobočky Veolia, zjistil toto: Přenocování s večeří a snídaní pro řídícího pracovníka vodáren 4 140 franků. Účast na kantonální okresním volebním boji: 10 000 franků. Zájezd na Maltu a Sardinii pro zprostředkovatele bez smlouvy: 170 000 franků.

Pobyt v pařížském St. James Club pro jednoho poslance: 5 120 franků. Honoráře pro jednoho právníka z (?) bez jakéhokoli odůvodnění: 270 000 franků. Dvě faktury jedné správcovské společnosti, které jsou nyní předmětem právního řízení: 1 362 929 franků. Cesta a pobyt v Cardiffu pro 4 osoby z toho 2 vedoucí pracovníci územního sdružení: 32 042 franků. To říkají magistráty regionálního účetního dvora. Toto zaplatíme my v našich účtech za vodu.

Výhody, ale i výplata vysokých částek pro vysoce postavené osoby odpovědné za rozhodnutí se jeví být běžnou obchodní praxí Veolia. Montpellier na jihu Francie. Management pro vodu v Montpellier je podle mého názoru na zvracení. Byly zde případy korupce a poskytování výhod. V roce 1989 městská rada odhlasovala uzavření smlouvy o pronájmu společnosti Compagnie générale des eaux (Veolia). V roce 1994 byla jmenována vyšetřovací komise a společnost Compagnie byla odsouzena pro korupci a poskytování výhod.

Compagnie jednomu oddělení v prostředí komunistické strany vyplatila částku 8 milionů franků, aby volených zástupců z řad komunistů motivovalo k hlasování za smlouvu o pronájmu s Veoliou, což se později také stalo. Poskytovatel úplatku byl odsouzen, příjemci úplatku však ne. Navzdory odsouzení tehdejšího odpovědného pracovníka Veolia v Montpellier, Jean-Dominique Deschamps, zásobování vodou dodnes zůstává v rukou koncernu.

Ale i na univerzitách hraje Veolia spolu se Suezu rozhodující roli. Na vysoké škole pro vodu a lesnictví existuje katedra Suezu. A na Univerzitě 2 brzy vznikne katedra Veolia. Katedra Veolia, která bude mít za úkol učit a určovat oblasti výzkumu. A v konečném důsledku bude přes kompetenční centrum provozovat vodu. To vše je odraz hlubokého zřetězení vědy a hospodářských zájmů provozovatelů a dalších. Možná není zcela vhodné, aby regionální ředitel Veolia Jih stál v čele kompetenčního centra.

Stejně je dost nevhodné i to, nazvat sloučení lokálních vodních věd Swelia, které vzbuzuje dojem spojení jmen Suez a Veolia. Takto není vyloučeno, že toto výzkumné centrum se stále více, či dokonce zcela vyvine na utilitárními vědu ve prospěch provozovatelů. Údolí řeky Hérault. Vědečtí promotor kompetenčního centra a jiní vědci univerzity Montpellier 2 vypracovali v roce 2005 znalecký posudek podle kterého se zde nacházejí nevyčerpatelné vodní zdroje pro rychle rostoucí metropoli Montpellier.

Philippe Machete je uznávaný vědec a starosta Saint Guilhem-Le-Désert, hraničící obce. Je to skutečně absurdní historka. Někteří vědci se chtěli proslavit. A tak se vrhli na toto místo a začali tvrdit, že zde jsou k dispozici 2 krychlové metry vody za sekundu. Tak. Nacházíme se před hlavním výstupem z vývěru pramene. Předvedu vám cáknutí vody. Hodím kámen a ... Teď! Po pádu do hloubky asi 10 metrů slyšíme slabé cáknutí.

Po pokusu o čerpání vody hladina pramene spadla 50 metrů pod úroveň řeky. Poučení z této historky, v rámci níž došlo k této katastrofální čerpací akci: Po 10 dnech museli skončit, neboť zde již nebyla žádná voda. Třeba si uvědomit, že tím riskovali poškození jedinečného biotopu řeky Hérault. Tato voda má přibližně 13°C. Je tedy velmi studená. Naproti tomu voda Hérault může v létě dosáhnout i 25 až 30°C. A to je problém.

Protože voda z tohoto pramene ochlazuje Hérault a po celé délce toku má biologický účinek. Pokud řece vezmeme tento zdroj studené vody, teplota v řece se zvýší a bude stále více nemocná. A tak věci nabraly spád směrem k vědecké a politické absurdnosti. "Zdroj třeba otevřít, je v tom hodně peněz ..." Voda je zlatý důl! Katedry Veolia a Suezu existují i ​​v následujících městech: Protože když v tomto mafiánském systému korumpují nebo dávají dotace, úvěry, dárky, tak musí peníze velkoryse rozdávat na všechny strany, aby zachovaly sociální mír.

Ještě i organizace životního prostředí, dokonce i ty, které si velmi vážím, jsou velkoryse financovány. Například France Nature Environnement, kterou financuje Veolia Propreté. Nebo Akce proti hladu, Červený kříž, La solidarité a další. Ještě v charitativní katolické organizaci Secours Catholique má otázky vody na starosti bývalý ředitel personálního oddělení Veolia. Na všech úrovních tu máme totálně promíchání rolí.

A když politici v některých volbách prohrají, tak tyto lidi zaměstná Suez nebo Veolia. Joachim Bitterlich mocný úředník éry Helmuta Kohla. Joachim Bitterlich viceprezident Veolia Environnement. Stéphane Richard viceprezident Veolia Environnement Stéphane Richard ředitel kabinetu na ministerstvu financí Gérard Payen viceprezident Suezu Gérard Payen poradce generálního tajemníka OSN Ban Ki-muna Stéphane Richard ředitel kabinetu na ministerstvu financí Stéphane Richard generální ředitel France Telecom Eric Besson šéf nadace Vivendi (Veolia) Eric Besson, Sarkozyho ministr pro migraci.

Zaměstnávají lidi, kteří dokáží ovlivnit přidělování veřejných zakázek nebo poslanců, kteří přijímají zákony. Například tím, že dají hlasovat o pozměňovacích návrzích, které jim umožní dostat se ke stavebním zakázkám. Například v rámci přizpůsobení kanalizace na nové standardy. Věci, které jim přímo nahrávají. Takže sami si vytvoří nabídku i poptávku, pomocí poslanců a jejich lobbování. Brusel. Parlament Evropské unie a pokus zobrazit rozsáhlou síť kterou Veolia působí na EU.

K lobbování Veolia Environnement v Bruselu v sektoru vody lze uvést následující: Je velmi důležité, mít co nejširší lobbistickou síť, abyste byli efektivní. Stejně důležité je i to, aby jedno a totéž poselství bylo podle možnosti šířeno co největším počtem kanálů. Takto lze zorganizovat think-tanky pro debaty, využít různých obchodních lobbistů nebo lobbistické skupiny specializované na vodu, jakož i globální organizace jako Světové fórum o vodě atd.

Například Veolia ovládá skupinu, která řadí i Evropské komisi při výběru výzkumných projektů, které pak EU finančně podpoří. Je hlavním sponzorem platformy Odpadní voda a technologie. Až 3 členové 10-členného výboru jsou zaměstnancům Veolia, mezi nimi i viceprezident. Veolia takto ovlivňuje Evropskou komisi v rozhodování o výzkumných projektech, o které pak sama požádá. Dostanou od Evropské komise podporu na projekty, které si sami navrhli!

Privatizační vlny v Evropě nikdy nebyly iniciovány velkou veřejnou rozpravou. Vždy to bylo náhlým rozhodnutím Evropského soudního dvora který tak vynutil otevření mezery na trhu, nebo předložení materiálu Evropské komisi. A proto tvrdím. Bdělost je prvním přikázáním současnosti! Koncerny, které chtějí toto odvětví strhnout do svých rukou, existují nadále a ustavičně opět tlučou na bránu přístupu na trh.

Ve vysvětlení ze dne 19. května 2009 mluvčí Evropské komise prohlásil, že voda je zboží jako všechny jiné výrobky. To potvrdilo záměr komise EU, že uložením povinnosti komunálním provozovatelem uskutečnit výběrové řízení chtějí tento trh otevřít soukromým osobám. Je to právě systém, který je v současnosti hotovou hospodářskou diktaturou. A voda je rukojmím této hospodářské diktatury. Istanbul, Turecko.

V roce 2009 se zde konalo největší lobbistické akce na téma voda: Světové fórum o vodě. Uvedeny do života Světovou radou vody, samozvaným orgánům velkých vodních koncernů Veolia a Suez, Světové banky a dalších pomahačů. S předstíráním globální organizace pro vodu pod střechou soukromé firmy shromáždili ministři, hlavy státu, zástupci OSN a velký byznys vody. Problém je, zda budeme mít za 20 let ještě dostatek vody. Zda bude mít každý přístup k vodě.

A jak docílit, aby měl každý přístup k vodě? To je problematika, která bude na tomto fóru diskutována. Protože, lidé by měli mít přístup k vodě. V roce 1997 se sešli aa uspořádali toto Světové fórum o vodě, každé tři roky. Zpočátku jsme si všichni mysleli, že to by mohla být dobrá příležitost na hovory o světové krizi. Velmi rychle se však ukázalo, že toto Světové fórum o vodě je pro vodní koncerny zejména velká prodejní show.

Takto si jistým způsobem vytvářejí legitimitu prohlášeními typu: "Máme odpovědi na světovou krizi s vodou." Takové fórum s tisíci lidí budí dojem, jakoby tu byl celý svět. A všichni souhlasí s jejich názorem. Přesně to mají v úmyslu. Je to však klam. Je to jen obrovský domeček z karet. Sami se zvolili, ti vodolordi, sami se dosadili: "Já jsem prezident a tys viceprezident. To je zcela určitě demokratické." Ne, není!

Odsolování
MOBILNÍ ZAŘÍZENÍ PRO ČIŠTĚNÍ VODY
PIJTE OCEÁN!
Je to velký veletrh, na kterém účastníci z celého světa předvádějí své nejmodernější technologie. Přijali jsme nový zákon v oblasti veřejného a soukromého sektoru. PPP je nyní možné i v oblasti zavlažování. Pomocí PPP chceme zavodnit 3,5 milionu hektarů půdy. Soukromí investoři postaví zavodňovací systém a provozují ho. A vodu prodávají rolníkům. PPP je přece pouze model financování. Neznamená to prodej vody. Je to prostě možnost financovat projekty.

Jasné že je to privatizace! Veolia a Suez tvrdí, že kdepak, něco takového už neděláme. Děláme PPP. To znamená, obec si zachová kontrolu, nám pouze deleguje službu, což je velmi efektivní. Jsou to blbosti. Je to přesně to samé. Soukromý provozovatel, který pracuje na bázi zisku je totéž, jakoby byl majitelem! Veřejný sektor podepíše smlouvu a dá všechno koncernu. Samozřejmě, že je to privatizace. Vypadá jako kachna, kváká jako kachna, chodí jako kachna, je to kachna!

Maude Barlow je účastnicí alternativního opačného fóra, na kterém se sešlo množství dotčených lidí a kritiků privatizace vody z celého světa. V roce 1999 Veolia, tehdy ještě Vivendi, převzala zásobování vodou v Nairobi. A městská správa Nairobi její garantovala zisk 15 procent. Proto měla cena vody každý rok vzrůst o 40 procent. Jelikož voda byla velmi drahá, brzy zůstali mnozí lidé bez vody. Odpojili jejich.

Pak však městu navrhli, že propustí 3 500 místních pracovníků údržby sítě, a místo nich zaměstnají 45 odborníků z Francie. Tato malá skupina však měla městskou správu stát víc, než těch 3 500 Keňanů. Vláda byla tehdy nucena, smlouvu s Veoliou vypovědět. Od července 2001 již Veolia nemá s naší vodou nic společného. Nevíme však, kolik to městskou správu stálo, to vypovězení smlouvy. Později však ukázalo, že krátce nato si muselo vzít úvěr od Světové banky.

Úspěch Světového fóra o vodě štve ty, kteří už nevědí, co by řekli. Budeme pokračovat. Budeme pokračovat tak, jak to děláme už léta, a budeme bojovat za ty, kteří nemají přístup k vodě. Veolia a Suez přišli do USA a tvrdili, že privatizace je modelem budoucnosti. A agresivně se obrátili na velká města. Nejdříve propustili polovinu zaměstnanců, z toho pochází ta takzvaná hospodářská výkonnost, kterou se ohánějí. Ceny zpravidla vylétly na dvojnásobek.

Suez hned na začátku požadoval zvýšení ceny o 700 procent, v porovnání s veřejnou vodou. Takový soukromý podnik ani nebude investovat do nerentabilních regionů. Na to se všechny politické síly, církev, intelektuálové a nakonec i armáda připojili k naší požadavku uskutečnit referendum, aby do ústavy přibyla věta, že voda je lidské právo. Referendum vyhrálo poměrem 64,7 procent. A v září 2006 Suez konečně opustila zemi.

Pak museli opustit Bolívii, a později i Argentinu. Buenos Aires, Atlanta, Cochabamba, Johannesburg, Stockton, Felton, jsou pouze ty nejslavnější příklady boje za úspěšné vrácení vody do obecních rukou. Návrat vodárně do obecních rukou přerůstá do celosvětového trendu. Například Itálie. Zdá se, že bude úspěšné celonárodní referendum proti privatizaci vodáren, kterou plánuje vláda premiéra Berlusconiho. Nebo Německo.

Tam, kde již mají zkušenosti s privatizací, je trendem návrat vody do obecních rukou, jako například ve Stuttgartu. Městská rada na základě petice občanů s velkou většinou rozhodla, že vrátí do obecních rukou kontrolu nad vodou od EDF v rukách Veolia. V hlavním městě Berlín také probíhá petice. Veolia a RWE zde na základě utajených smluv převzali obchodní vedení. Už jste slyšeli o petici občanů? Vše co si koncerny dopřejí, platíte vy!

Nedopusťte, abychom tady v Berlíně i nadále platili nejvyšší ceny vody. Na základě utajených smluv. Podpořte petici na zveřejnění utajených smluv. V kolébce koncernů Veolia a Suezu, dochází k nejpůsobivějšími návratu vody do obecních rukou. Zpět v Paříži, rok 2010. Tak, teď už máme zásobování vodou v Paříži v obecních rukách. Potom jak jsme ho na 25 let vložili do rukou Veolia a Suezu. Všechny úkoly v souvislosti se zásobováním vodou jsou nyní opět v obecních rukách.

To je pro zásobování vodou historické rozhodnutí. Ve dvou třetinách francouzských měst brzy vyprší smlouvy se soukromými provozovateli Veolia a Suez. Je tu šance na návrat do obecní správy. Po Paříži budou následovat mnohá další města. Bordeaux, Toulouse, Montpellier, Brest a Marseille, a nyní i Lille. Máme dost ustavičného zvyšování cen. Máme dost korupce, která dominuje soukromému trhu s vodou. Máme dost neprůhlednosti politiky vody.

Návrat do obecní správy je nyní možný.

VODA VYDĚLÁVÁ
Jak soukromé koncerny vydělávají na vodě (ještě není konec ...)

Voda. Nemáš chuť, barvu ani vůni. Nelze tě popsat. Člověk tě pije - a nezná tě. Nejen že si potřebná pro život, ty sama si život. Jsi to nejvzácnější na Zemi. Jsi i to nejcitlivější, co čisté vyvěrá z lůna Země. Před pramenem magnesiové vody lze umřít žízní. Voda ze solného jezera může zabít. Ne se vším se smícháš. Ne každou změnu strpět. Jsi božstvo, které lze snadno urazit! (Antoine de Saint-Exupéry)

Titulky pro vás připravil Ďurino, březen 2014 www.auria.sk/blog Podpořte další překlady nákupem v e-shopu o vodě: auvita.sk