Pokud ke mně přijdeš v této chvíli, tvé minuty splynou v hodiny, tvé hodiny splynou ve dny a tvé dny potrvají celý život. Princezně všech Slonů: odjel jsem přesně před rokem. Toho dne jsem dostal dopis, Volal mne zpět na místa, kde začal můj život se Slony.

Prosím odpusť mi to ticho, nepřerušené po celý rok. Ten dopis prolomil mlčení. Nechť je prvním mezi všemi třemi sty pětašedesáti dopisy, pro tebe. jeden za každý den ticha. Nikdy již nebudu více sám sebou než v těchto dopisech. Jsou to mé mapy ptačích cest a jsou vším, co znám, čemu věřím. Na vše si vzpomeneš, vše bude jako dřív.

Na počátku času bylo nebe plné létajících slonů. Každé noci přistávali na témže místě oblohy. a snili s jedním okem otevřeným. Když v noci hledíš na hvězdy, vidíš oči slonů, co spí s jedním okem otevřeným, bez mrknutí a nejlépe bdí nad námi.

Co můj dům lehl popelem, vídám měsíc mnohem jasněji. Hleděl jsem na Ráje, ve mně ztracené. Viděl jsem Ráje, držel je ve svých dlaních a nechal je odejít. Viděl jsem sliby, které jsem nedodržel. Bolest, kterou jsem neutišil. Rány, které jsem nezhojil.

Slzy, které jsem neprolil. Viděl jsem smrt, které jsem neželel. Modlitby, které jsem neoslyšel. Dveře, které jsem neotevřel. Dveře, které jsem nezavřel. Lásky, které jsem opustil. A sny, které jsem neprožil. Viděl jsem vše, co mi nabízeno bylo, ale přijmout jsem nemohl. Viděl jsem dopisy, po nichž jsem prahl, a nikdy nedostal. Viděl jsem vše, co mohlo být, ale nikdy již nebude. Slon s chobotem zdviženým, to je dopis ke hvězdám. Chrlící velryba, to je dopis ze dna moře.

Tyto obrazy, to jsou dopisy mým snům. Tyto dopisy, ty jsou pro tebe. Mé srdce je jako starý dům, jehož okna nebyla léta otveřena. Ale nyní se okna otevírají... vybavuji si jeřáby, jak se vznáší nad tajícím sněhem Himalájí, spánek na zádech kapustňáků, píseň vousatých tuleňů, ržání zebry, jak volání rosničky, šepot písku, uši karakalů, kolébání slonů, chrlení velryb, siluetu přímorožce. Vybavuji si kudrlinky na tlapkách surikat, plavání v Ganze, plavbu po Nilu, výstup po schodech ****

**** Vybavuji si toulky chodbami Hatepšutinými, tváře mnoha žen, nekonečná moře a tisíce mil řek, Pamatuji si ...cit otce k dětem... ...a chuť si pamatuji...té dívky v mé ženě ...naše vzepětí v těch bojích... a místo vysvěcené k mému pohřbu a drahou, vzpínající dlaně... a hru si pamatuji, tu o zradě Pamatuji si všechno.

Ale nepamatuji si... čas bez lásky. Pamatuj si své sny. Pamatuj si své sny. Pamatuj si své sny. Pamatuj. Čím déle pozoruji slony z Plání, tím více naslouchám, tím více se otevírám. Připomínají mi, čím jsem. Nechť strážní sloni vyslyší mé přání, chci souznět se všemi barvami přírody.

Chci vidět očima slonů, chci tančit tanec bez kroků, chci se tím tancem stát. Nedokážu říci, zda se mi blížíš či jsi mi vzdálená. Toužím po míru, jež jsem nalezl, když jsem ti pohlédl do tváře. Snad, pokud by se tvá tvář ke mě vrátila, mohl bych si vybavit tu tvář, kterou jsem ztratil. Mou tvář.

Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu Pírko plameni plamen krvi krev kostem kost dřeni dřeň popelu popel sněhu

Velryby nezpívají, protože by hledali odpověď. Ony zpívají, protože znají píseň. To důležité, není napsáno na papíře. To důležité, je napsáno v srdci. Spalte dopisy a jejich popel dejte sněhu na okraji řeky. Až přijde jaro, sníh roztaje a řeka se zvedne, vrať se k jejím břehům a přečti si znovu mé dopisy, s očima zavřenýma. Nech má slova a mé obrazy, ať tvé tělo jak vlny omyjí. Přečti si znovu mé dopisy, s dlaněma k uším přitisklýma. Naslouchej písním z Ráje. Stránku, po stránce.

Leť cestou ptáků. Leť Leť Leť