To many in both business and government, the triumph of the self is the ultimate expression of democracy, where power is truly moved into the hands of the people. Certainly the people may feel they are in charge, but are they really? The Century of the Self by Adam Curtis tells the untold and controversial story of the growth of the mass-consumer society. How is the all-consuming self created, by whom, and in whose interest?

The Freud dynasty is at the heart of this compelling social history. Sigmund Freud, founder of psychoanalysis; Edward Bernays, who invented public relations; Anna Freud, Sigmund's devoted daughter; and present-day PR guru and Sigmund's great grandson, Matthew Freud. Sigmund Freud's work into the bubbling and murky world of the subconscious changed the world. By introducing a technique to probe the unconscious mind, Freud provided useful tools for understanding the secret desires of the masses. Unwittingly, his work served as the precursor to a world full of political spin doctors, marketing moguls, and society's belief that the pursuit of satisfaction and happiness is man's ultimate goal.

Happiness Machines:
Part one documents the story of the relationship between Sigmund Freud and his American nephew, Edward Bernays who invented 'Public Relations' in the 1920s, being the first person to take Freud's ideas to manipulate the masses. He showed American corporations how they could make people want things they didn't need by systematically linking mass-produced goods to their unconscious desires.

The Engineering of Consent:
Part two explores how those in power in post-war America used Freud's ideas about the unconscious mind to try and control the masses. Politicians and planners came to believe Freud's underlying premise that deep within all human beings were dangerous and irrational desires. They were convinced that it was the unleashing of these instincts that had led to the barbarism of Nazi Germany, and in response to this, they set out to find ways to control the masses so as to manage the 'hidden enemy' within the human mind.

There is a Policeman Inside All Our Heads, He Must Be Destroyed:
In the 1960s, a radical group of psychotherapists challenged the influence of Freudian ideas, which lead to the creation of a new political movement that sought to create 'new people', free of the psychological conformity that had been implanted in people's minds by business and politics. This episode shows how this idea rapidly developed in America through "self-help movements", into the irresistible rise of the expressive self: the Me Generation.

Eight People Sipping Wine in Kettering:
This episode explains how politicians turned to the same techniques used by business in order to read and manipulate the inner desires of the masses. Both New Labor with Tony Blair and the Democrats led by Bill Clinton, used the focus group which had been invented by psychoanalysts in order to regain power. Both set out to mold their policies to manipulate people's innermost desires and feelings, just as capitalism had learned to do with products.

Happiness Machines
Před sto lety přišel Sigmund Freud s novou teorií o lidské přirozenosti. Objevil, jak říkal, primitivní, sexuální a agresivní síly, ukryté hluboko uvnitř mysli všech lidských bytostí. Síly, které, pokud nejsou kontrolovány, vedou jedince a společnosti do chaosu a destrukce. Tato série je o tom, jak byly mocí Freudovy teorie zneužity k podrobení zkoušce a kontrole nebezpečného davu masové demokracie.

Ale srdcem příběhu není jen Sigmund Freud, ale i jiní členové rodiny Freudů. Tato epizoda je o Freudově americkém synovci, Edwardu Bernaysovi. Bernays je dnes skoro úplně neznámý, ale jeho vliv na 20. století byl téměř tak velký jako jeho strýce. Protože Bernays byl prvním, kdo vzal Freudovu myšlenku o lidských bytostech a užil je k manipulaci mas.

Poprvé ukázal americkým korporacím, jak mohou přimět lidi chtít věci, které nepotřebují, propojením masivní výroby zboží s jejich nevědomými tužbami. Mimo to mohla přijít nový politický ideál umění kontroly mas. Uspokojováním hlubokých lidských sobeckých tužeb je učinit šťastné a tím povolné. To byl začátek nenasytného já, které dnes stalo ve světě dominantním.

Část první - Stroje na štěstí
Freudovy myšlenky o tom, jak lidská mysl funguje se stala akceptována částí společnosti. As have psychoanalytiky. Každý rok se koná ve velkém vídeňském paláci psychoterapeutický bál. Dr. Alfred Fritz, prezident World council for psychotherapy: "Je to psychoterapeutický bál. Psychoterapeutové přichází, někteří pokročilí pacienti pricházejí, někdejší pacienti přicházejí a mnozí další lidé - přátelé, ale také lidé z vídeňské společnosti, kteří rádi chodí na hezké, elegantní, příjemné plesy."

Ale tak to vždy nebylo. Před sto lety byly Freudovy myšlenky nenáviděné vídeňskou společností. V té době byla Vídeň centrem rozsáhlého impéria ovládajícího střední Evropu. A pro mocnou vznešenost Habsburské (accord) nebyly Freudovy myšlenky pouze obtížné, ale velkolepá myšlenka testování a analyzování něčích hlubokých citů bylo hrozbou jejich absolutní kontroly.

Hraběnka Erzie Karolyi - Budapešť: "Vidíte ty lidi mít tu moc a samozřejmě nemůžete jen tak ukázat své zlovolné city, myslím tím, že prostě nemůžete. Víte, když jste byli nešťastní, představte si, například sedíte někde v přírodě, v kostele, jste hluboce nešťastná žena, nemohli jste jít do svého činu a plakat na jejím rameni, nemohli jste jít do své vesnice a naříkat nad svými pocity, bylo to jako prodej vás samých někomu, prostě jste nemohli.

Víte? Protože vás museli respektovat. Nyní samozřejmě Freud tuto myšlenku prozkoumal, můžeme prozkoumat sebe, můžeme podrobit ostatní věci otázce - společnost, vše, co nás obklopuje, a to tehdy nebyla dobrá věc." - Proč ne? - Protože sebou ustanovené impérium by se v jisté míře podstatně dříve rozpadlo na kousky. Ale co vládce vyděsilo dokonce více, byla Freudova myšlenka, že uvnitř všech lidských bytostí jsou skryté nebezpečné instinktivní sklony.

Freud vynalezl metodu, kterou nazval psychoanalýza. Analýzou snů a volných asociací odkryl silné sexuální a agresivní síly, pozůstatky naší zvířecí minulosti. City potlačené, protože jsou příliš nebezpečné. Dr. Ernest Jones - Freudův spolupracovník: Freud vymyslel metodu na objevování skrytých částí mysli, které jsou dnes neuvědomované, tyto části si vůbec neuvědomujeme.

Že v našich myslích existují bariéry, které zabraňují těmto skrytým a nežádoucím nevědomým nutkámím vynořit se. V roce 1914 rakousko-maďarské impérium přivedlo Evropu do války. Freuda se chopilo zděšení, viděl to jako otřesný důkaz potvrzující jeho závěry. Nejsmutnější věc, napsal, je ta, že to je přesně způsob, jakým jsme měli očekávat, že se lidé zachovají, podle našich znalostí psychoanalýzy.

Vlády rozpoutaly primitivní síly v lidských bytostech a nikdo, zdá se, nevěděl, jak je zastavit. Tehdy Edward Bernays, Freudův mladý synovec, pracoval jako tiskový mluvčí v Americe. Jeho nejdůležitějším klientem byla světoznámá operní zpěvačka Caruso, cestující po USA. Bernaysovi rodiče emigrovali do Ameriky o 20 let dříve, ale on byl ve styku se svým strýcem, se kterým jel na prázdniny do Alp.

Ale Bernays se měl vrátit z mnoha důvodů do Evropy. Té noci, kterou Caruso zahájila v Toledu Ohio, Amerika oznámila, že vstupuje do války proti Německu a Rakousku. Součástí válečného úsilí vláda USA veřejně ustanovila komisi a Bernays byl povolán podrobit americké nepřátele tlaku. President Woodrow Wilson prohlásil, že spojené státy by bojovaly ne pro znovuzřízení starého impéria, ale k přivedení demokracie do celé Evropy.

Bernays projevil geniální obratnost v prosazení této myšlenky doma i v zahraničí a na konci války byl požádán, aby doprovodil prezidenta na Pařížskou mírovou konferenci. Edward Bernays - 1991: "Potom, k mému překvapení, mě požádali, abych šel s Woodrowem Wilsonem na tu mírovou konferenci. A ve 26 letech jsem byl v Paříži po celou dobu mírové konference, konala se na okraji Paříže a snažili jsme se vytvořit světový mír pro demokracii.

To byl náš velký slogan. Wilsonovo přijetí v Paříži Bernayse a ostatní americké propagandisty ohromilo. Jejich propaganda líčila Wilsona jako osvoboditele. Muže tvořícího nový svět, ve kterém jedinec může být svobodný. Učinili ho hrdinou mas. A jak sledovali dav pulzující okolo Wilsona, Bernays začal uvažovat, zdali by bylo možné udělat ten samý typ masového přesvědčení v době míru.

Edward Bernays - 1991: Když jsem se vrátil do spojených států, usoudil jsem, že pokud můžu užít propagandu k válce, určitě můžu i k míru. A slovo propaganda se stalo špatným, protože je používali Nemci. Takže jsem se snažil najít jiné slovo, dokud jsem nenašel sousloví "Rada pro styk s veřejností". Bernays se vrátil do New Yorku a stal se radním pro styk s veřejností v malé kanceláři blízko Broadway.

To bylo poprvé, kdy byl tento termín použit. Od konce 19. století se Amerika stala velkou průmyslovou společností s miliony lidí nahromaděnými ve městech. Bernays byl rozhodnutý najít způsob, jak řídit a měnit způsob, jakým tyto davy myslí a co pociťují. Proto se obrátil v dopisech na svého strýce Sigmunda. Zatímco byl v Paříži, poslal Bernays strýci darem havanské doutníky.

Na oplátku mu Freud zaslal kopii své "Obecný úvod do psychoanalýzy". Bernays ji přečetl a zobrazení skrytých iracionálních sil uvnitř lidí ho fascinovalo. Zajímal se, mohl-li by vydělat peníze manipulací nevědomí. Pat Jackson - poradce pro styk s veřejností a Bernaysův spolupracovník: Eddie získal od Freuda myšlenku, že v lidském rozhodování jde o mnohem víc.

Nejen mezi jedinci, ale dokonce podstatněji mezi skupinami, tato myšlenka, že informace řídí chování. Tak Eddie začal formulovat myšlenku, že musíte sledovat věci, které budou působit na lidské iracionální emoce. Vidíte, to Eddieho okamžitě posunulo do jiné kategorie oproti ostatním v jeho oboru a spousta tehdejších vládních činovníků a manažerů, kteří si se svými znalostmi představovali, že když jednoduše udeří lidi, lidé jim půjdou na ruku, a Eddie věděl, že takhle to nechodí.

Bernays udělal experiment s myslí lidí. V jeho nejdramatičtějším experimentu přesvědčoval ženy ke kouření. Tehdy bylo ženské kouření tabu a jeden z jeho prvních klientů, George Hill, president American Tobacco corporation požádal Bernayse, aby tabu překonal. Edward Bernays - 1991: Říkal, že ztrácíme polovinu poptávky. Protože muži požadovali zákaz ženám kouřit na veřejnosti.

Můžete s tím něco udělat? Řekl jsem, budu nad tím uvažovat. A pak jsem řekl, jestli bych nemohl dostat povolení navštívit psychoanalytika, abych zjistil, co cigarety znamenají pro ženy. Zeptal se: "Kolik to bude stát?" Tak jsem zavolal Dr. Brillovi, A.A. Brille, jenž byl tehdy v New Yorku čelní psychoanalytik. - Jaktože jste nezavolal svému strýci? - Protože byl ve Vídni.

A.A. Brille byl jedním z prvních amerických psychoanalytiků. A za tučný honorář řekl Bernaysovi, že cigarety byly symbolem penisu a mužské pohlavní síly. Řekl Bernaysovi, že pokud by dokázal způsob, jak spojit cigarety s myšlenkou vyzývání mužské síly, pak by ženy mohly kouřit, protože by mohly mít své vlastní penisy. Každý rok na velikonoce se v New Yorku konala přehlídka s tísíci návštěvníky.

A Bernays se rozhodl zinscenovat tam událost. Přesvědčil skupinu bohatých uvaděčů, aby skryli cigarety pod své oblečení. Poté se mohli připojit k průvodu a na jeho signál si měli dramaticky zapálit cigaretu. Bernays potom uvědomil tisk, že slyšel, že skupina požadující emancipaci připravila zapálením protest, který nazvala pochodně svobody.

Pat Jackson - PR poradce a Bernaysův spolupracovník: Věděl, že z toho bude poprask, a věděl, že všichni fotografové tam budou, aby tu chvíli zachytili, takže byl připraven s frází, kterou byly "pochodně svobody". Takže máme symbol, ženy, mladé ženy, uvaděčky, kouřící cigaretu na veřejnosti s frází, která znamená, že kdokoli, kdo věří v tento druh rovnosti, je musí podporovat v následném sporu o tomto, protože... "pochodně svobody".

Myslím tím, co je na všech amerických mincích? Je to svoboda, jak drží pochodeň, že? A tak všechno to tam je pohromadě, je tam emoce, je tam vzpomínka a je tam chytrá fráze, aj keď používa veľa emócii, je to fráza, ktorá funguje racionálnym spôsobom. A to všetko dokopy... Takže to ďalší deň nebolo len vo všetkých new yorských novinách Bolo to v celých Spojených štátoch a v celom svete. A od tohto momentu sa predaj cigariet ženám začal zvyšovať. Spravil ich spoločensky prípustné jediným symbolickým činom. Bernays stvoril predstavu, že ak žena fajčili stávala sa silnejšou a nezávislejšou.

Táto predstava pretrváva dodnes. Vďaka tomu si uvedomil, že je možné ľudí presvedčiť aby sa správali iracionálne, ak spojíte produkty s ich emocionálnymi túžbami a pocitmi. Predstava, že fajčenie spravilo ženy slobodnejšie, bola úplne iracionálna. Ale vďaka nej sa cítili nezávislejšie. Znamenalo to, že nesúvisiace objekty sa môžu stať silnými emocionálnymi symbolmi toho ako chcete aby vás ostatní vnímali.

Peter Strauss - Bernaysov zamestnanec, 1948-1952: Eddie Bernays videl spôsob ako predať produkt nie vášmu intelektu, nie, že by ste si mali kúpiť auto lebo ho potrebujete, ale že sa budete cítiť lepšie ak si to auto kúpite. Myslím, že on vymyslel predstavu, že si ľudia niečo len nekupujú, ale že sa k tomu produktu alebo službe citovo viažu. Nie je to tak, že potrebujete nové oblečenie, ale s tým novým oblečením sa budete cítiť lepšie. Veľmi reálnym spôsobom to bol jeho prínos.

Vidíme to dnes všade, ale myslím, že on tú predstavu vymyslel, tú citovú väzbu k produktu alebo službe. Americké korporácie fascinovalo čo Bernays robil. Z vojny vyšli ako bohaté a mocné, ale mali narastajúcu obavu. Systém masovej výroby počas vojny prosperoval a milióny produktov teraz vychádzali z výrobných liniek. Teraz však prišla obava z nadbytočnej výroby. Z toho, že príde bod, kedy ľudia budú mať dostatok tovarov a jednoducho prestanú nakupovať. Až do toho momentu, väčšina produktov bola stále predávaná masám na základe potreby.

Zatiaľ čo bohatí boli od dávna zvyknutí na luxusné tovary, pre milióny ľudí americkej pracujúcej triedy bola väčšina produktov ponúkaná ako nevyhnutnosti. Produkty ako topánky, pančuchy ale aj autá boli promované na základe funkčnosti, pre ich výdrž. Cieľom reklám bolo ukázať ľuďom praktické hodnoty produktu, nič viac. Korporácie si uvedomili, že musia zmeniť spôsob, akým väčšina Američanov premýšľa o produktoch. Jednému z vedúcich bankárov na Wall Street, Paulovi Mazerovi z Leahman Brothers, bolo jasné, čo bolo potrebné. Musíme zmeniť Ameriku, napísal, z kultúry potrieb na kultúru túžob. Ľudia musia byť vycvičení, aby túžili, aby chceli nové veci ešte pred tým, než úplne využijú tie staré. Musíme stvoriť v Amerike novú mentalitu. Ľudské túžby musia zatieniť jeho potreby.

Peter Solomon - Investičný bankér, Leahman Brothers: Dovtedy neexistoval americký konzument, bol jedine americký pracovník. A bol americký vlastník. A oni produkovali a šetrili a jedli čo museli a ľudia nakupovali to, čo potrebovali. A zatiaľ čo veľmi bohatí si kupovali veci, ktoré nepotrebovali, väčšina ľudí tak nerobila. A Mazer predvídal prelom, keď by ste vlastnili veci, ktoré by ste vlastne nepotrebovali, ale chceli, v protiklade s potrebami. A muž, ktorý mal byť v centre zmeny mentality v prospech korporácii, bol Edward Bernays.

Stuart Ewen - Historik Public Relations: Bernays je skutočne tým chlapíkom, ktorý v Spojených štátoch, viac než ktokoľvek iný, svojím spôsobom vyložil na stôl psychologickú teóriu, ktorá je podstatnou časťou toho, ako zo strany korporácii budeme efektívne apelovať na masy. A celý tento druh obchodného a predajného establishmentu je pripravený na Sigmunda Freuda. Chcem povedať, že sú pripravený pochopiť, čo motivuje ľudskú myseľ. Takže je tú otvorenosť voči bernaysovým technikám predaja produktov masám.

Od začiatku 20-tych rokov financovali new yorské banky zakladanie sietí obchodných domov po celej Amerike. Mali sa stať miestami predaja masovo produkovaných tovarov. A úlohou Bernaysa bolo vyprodukovať nový typ konzumenta. Bernays začal tvoriť mnohé techniky presviedčania masového konzument, s ktorými dnes žijeme. Bol zamestnaný Williamom Randolphom Hurstom, aby promoval nové ženské časopisy, a Bernays ich spravil pôvabnejšími tým, že umiestňoval články a reklamy, ktoré spájali produkty vyrobené inými jeho klientami so známymi filmovými hviezdami ako Clara Bow, ktorá bola tiež jeho klientkou.

Bernays tiež začal s umiestňovaním produktov vo filmoch, a obliekal hviezdy na filmových premiérach do oblečenia a šperkov od iných firiem, ktoré reprezentoval. Tvrdil, že bol prvý, kto povedal automobilkám, že by mali predávať autá ako symboly mužskej sexuality. Najímal psychológov, aby vydávali správy, ktoré tvrdili, že produkty sú pre vás prospešné a predstierali potom, že ide o nezávislé štúdie. Organizoval v obchodných domoch módne prehliadky a platil celebritám, aby opakovali nové a podstatné posolstvo, že si veci nekupujete len z nevyhnutnosti, ale aby ste vyjadrili svoju vnútornú predstavu seba samého iným.

P. Stillman - Letkyňa z 20. rokov: Existuje psychológia šiat, rozmýšľali ste nad tým niekedy? Ako môžu vyjadrovať váš charakter? Vy všetci máte zaujímavé osobnosti, ale niektoré z nich sú úplne ukryté. Čudujem sa, prečo sa vy všetky chcete vždy obliekať tak isto, tie isté klobúky, tie isté kabáty. Som si istá, že každá z vás je zaujímavá a ukrýva nádherné veci, ale hľadiac na vás na ulici, vyzeráte všetky tak isto. A preto vám hovorím o psychológii šiat.

Skúste vyjadriť samy seba lepšie za pomocou svojich šiat. Vyzdvihnite určité veci, o ktorých máte pocit, že sú ukryté. Zamýšľam sa, či ste niekedy pomysleli o tejto stránke vašej osobnosti. - Chcel by som sa vás opýtať pár otázok... - Prečo máte rada krátke sukne? - Och, viac toho ukážu... - ukážu toho viac, čo? - Čo je na tom pre vás dobrého? - Robí vás to príťažlivejšou. - Tak je to?

V roku 1927 napísal americký novinár: "Do našej demokracie prišla zmena, nazýva sa konzumerizmus. Hlavným významom Američanov pre túto krajinu už nie je bytie občanom, ale bytie konzumentom." Narastajúca vlna konzumerizmu pomohla vyvolať prudký nárast na akciových trhoch. Znovu v tom mal prsty Edward Bernays. Propagoval myšlienku, že obyčajný ľudia by mali nakupovať akcie, požičiavajúc si na to peniaze od bánk, ktoré taktiež zastupoval. A znovu ho milióny ľudí poslúchli.

Peter Strauss - Bernaysov zamestnanec, 1948-1952: Mal dokonalé znalosti o tom, ako ľudia vo veľkých skupinách budú reagovať na produkty a myšlienky, ale ak by mal vystúpiť, v zmysle politickom Neviem si predstaviť, že by dokázal zaujať troch ľudí, ktorí by si ho vypočuli. Nebol príliš výrečný, vyzeral dosť smiešne, a nemal žiadne schopnosti na to, aby jeden na jedného ľudí dokázal zaujať. Vôbec. Nerozprával a nemyslel o ľuďoch ako o jednotlivcoch, rozmýšľal o ľuďoch v tisícových skupinách.

Bernays sa čoskoro stal známy ako človek, ktorý rozumie spôsobu myslenia davu. a v roku 1924 sa s ním skontaktoval prezident. Prezident Coolidge bol tichý, málovravný muž a stal sa národným objektom posmechu. Tlač ho opisovala ako nudného človeka bez zmyslu pre humor. Bernaysovo riešenie bolo, že spravil presne to isté, čo spravil s produktmi. Presvedčil 34 známych filmových hviezd, aby navštívili Biely dom, a po prvý krát sa politika zaplietla s public relations.

Bernays – 1991: Zoradil som týchto 34 ľudí, spýtal som sa ich na ich mená, a odpovedali po jednom: ja som Al Jolson, a ja som povedal: pán prezident, toto je Al Jolson. Na druhý deň všetky noviny v Spojených štátoch mali na titulnej strane príbeh: "Prezident Coolidge zabáva hercov v Bielom dome". A Times mali nadpis: "Prezident sa takmer zasmial" a všetci boli šťastní. Ale kým sa z Bernaysa v Amerike stával bohatý a vplyvný človek, čelil vo Viedni jeho strýko katastrofe. Ako väčšina Európy, aj Viedeň trpela ekonomickou krízou a masívnou infláciou, ktorá pripravila Freuda o všetky jeho úspory. Čeliac bankrotu, požiadal o pomoc svojho synovca. Bernays odpovedal tým, že zariadil aby boli freudove práce po prvý krát vydané v Amerike a začal svojmu strýkovi posielať vzácne doláre, ktoré si Freud tajne schovával na zahraničnom bankovom konte.

Pat Jackson - Public Relations Poradca a Bernaysov kolega: Bol freudov "agent" ak to tak chcete nazvať a pomáhal vydať jeho knihy. Samozrejme, keď boli vydané, nemohol si Eddie pomôcť a propagoval tieto knihy; dohliadol na to, aby si ich každý prečítal, spravil ich kontroverznými; Zdôraznil fakty ako: "Viete, čo Freud hovorí o sexe?" a čoho si myslí, že sú cigarety symbolom a tak ďalej... Ako si myslíte, že sa tieto príbehy dostali von? Jasné, že ich po krajine nešírili akademici, ale Eddie Bernays...

Potom, keď sa Freud stal akceptovaným, tak potom šiel za klientom a vravel: "Vieš, strýko Siggy" Tak to malo nejaký zmysel. Ale všimnite si, najprv v štátoch strýka Siggyho vytvoril, potom z neho spravil akceptovanú osobu a potretie na strýkovi Siggym zožal zisk. Typický Bernaysov výkon. Bernays taktiež navrhoval, aby sa Freud sám v Spojených štátoch propagoval. Navrhoval svojmu strýkovi, aby napísal článok pre Cosmopolitan, časopis, ktorý Bernays reprezentoval, nazvaný "Mentálne miesto ženy v domácnosti". Freud bol rozhnevaný.

Taký nápad bol podľa neho nemysliteľný, bol podľa neho vulgárny a tak či tak - Ameriku nenávidel. Freud sa stával čoraz pesimistickejší, čo sa ľudských bytostí týka. V polovici 20-tych rokov sa v lete uchýlil do Álp, prebývajúc občas v starom hoteli, Penzióne Moritz v Berchtesgadene. Dnes je z neho ruina. Freud začal písať o skupinovom správaní; o tom, ako jednoducho môžu byť agresívne podvedomé sily ľudských bytostí spustené, keď sa ľudia nachádzajú v dave. Freud veril, že podcenil agresívne inštinkty v ľudských bytostiach; Boli oveľa nebezpečnejšie, než si pôvodne myslel.

Dr. Ernst Federn - Viedenský Psychoterapeut: Po Prvej svetovej vojne sa z Freuda stal v podstate pesimista. Cítil, že človek je nemožné stvorenie a veľmi sadistický a zlý druh and neveril v to, že človek môže byť zlepšený. Človek je zúrivé zviera, najdivokejšie zviera, aké existuje. Užíva si mučenie a zabíjanie a nemá ľudí rád. Vydanie freudových prác v Amerike malo výnimočný dopad na novinárov a intelektuálov v 20-tych rokoch. Čo ich fascinovalo a strašilo zároveň, bol freudov obraz vnorených, nebezpečných síl číhajúcich priamo pod povrchom modernej spoločnosti.

Sily, ktoré mohli poľahky vybuchnúť a stvoriť rozhnevaný dav, ktorý mal moc zničiť vlády štátov. Verili, že to sa stalo v Rusku. Pre mnohých to znamenalo, že jeden z vedúcich princípov demokracie bol zlý; Viera, že sa dá ľudským bytostiam veriť, že dokážu robiť rozhodnutia na základoch racionálneho uvažovania. Vedúci politický autor, Walter Lippman, argumentoval, že ak sú ľudské bytosti v skutočnosti poháňané podvedomými iracionálnymi silami Bolo potrebné znovu prehodnotiť demokraciu. Potrebná bola nová elita, ktorá by dokázala riadiť, ako to nazval, zmätené stádo. To malo byť dosiahnuté pomocou psychologických techník, ktoré by kontrolovali podvedomé emócie más.

Stewart Ewen - Historik Public Relations: A tak tu máme Waltera Lippmana, pravdepodobne najvplyvnejšieho politického mysliteľa v Spojených štátoch, ktorý v podstate tvrdí, že základný mechanizmus masového myslenia je nerozum, iracionálnosť, zvierací princíp. Verí, že dav v uliciach, ako vidí bežných ľudí, sú ľudia, ktorí nie sú poháňaní svojimi vlastnými mysľami ale miechou. Teória zvieracích pudov, nevedomých a inštinktívnych pohnútok, číhajúcich pod povrchom civilizácie; a tak začali vzhliadať k psychologickým vedám ako spôsobu na pochopenie mechanizmov, na základe ktorých pracuje myseľ väčšiny Zvlášť s cieľom pochopiť a uplatniť tieto mechanizmy v stratégiách pre spoločenskú kontrolu.

Edward Bernays bol fascinovaný lippmannovými tvrdeniami a videl tiež spôsob ako sa vďaka ním zviditeľniť. V 20-tych rokoch začal písať sériu kníh, v ktorých tvrdil, že vytvoril presne tie techniky, ktoré Lippman vyžadoval. Stimulovaním ľudskích vnútorných túžob a nasycovaním ich konzumnými produktmi vytváral nový spôsob, ako riadiť iracionálne sily más. Nazval ich "Inžinierstvo súhlasu".

Ann Bernays - dcéra Edwarda Bernaysa: Demokracia bol pre môjho otca nádherným konceptom, ale nemyslím si, že verejnosť tam vonku mala dôveryhodný úsudok, a že ľudia veľmi ľahko mohli voliť nesprávneho človeka alebo nesprávnu vec; takže museli byť riadení zhora. Je to v podstate osvietenecký despotizmus. Apelujete na ich túžby a neznáme želania, tento druh vecí. Môžete sa dotknúť ich najhlbších túžob alebo ich najhlbších obáv a použiť ich vo svoj vlastný prospech. A v roku 1928 sa k moci dostal prezident, ktorý s Bernaysom súhlasil.

Prezident Hoover bol prvým politikom, ktorý sformuloval myšlienku, že by sa konzumerizmus mal stať hnacou silou amerického života. Po svojom zvolení povedal skupinke poradcov a ľudí od PR: "Vzali ste do svojich rúk úlohu vytvárať túžby a zmenili ste ľudí v neustále sa pohybujúce stroje na šťastie. Stroje, ktoré sa stali kľúčom k ekonomickému rozvoju." Čo malo v 20-tych rokoch povstať, bola predstava o tom, ako riadiť masovú demokraciu. V jej srdci bolo konzumujúce "Ja", vďaka ktorému nielen fungovala ekonomika, ale bolo tiež šťastné a poddajné a tvorilo tak stabilnú spoločnosť.

Stewart Ewen - Historik Public Relations: Koncepty oboch Bernaysa aj Lippmanna, ako riadiť masy Berú myšlienku demokracie a menia ju na tíšiaci prostriedok, Menia ju na nejaký druhu lieku, vďaka ktorému sa ľudia cítia dobre, ktorý reaguje na bezprostrednú bolesť, na bezprostrednú potrebu ale ani o kúsok nemení objektívne okolnosti. Základná myšlienka demokracie bola zmena vzťahov moci, ktoré vládli tak dlho svetu; a Bernaysov koncept demokracie bol o udržiavaní mocenských vzťahov, aj za cenu stimulovania psychologických životov verejnosti. V skutočnosti to v jeho mysli bolo nevyhnutné. To, že ak budete stimulovať iracionálne "Ja" vedenie môže pokračovať v robení toho čo chce. Bernays sa stal ústrednou postavou obchodníckej elity, ktorá vládla americkej spoločnosti a politike 20-tych rokov. Tiež sa stal nesmierne bohatým a žil v apartmáne v jednom z newyorskích najdrahších hotelov. V ktorom usporadúval časté večierky.

Peter Strauss - Bernaysov zamestnanec, 1948-1952: Preboha, býval v apartmáne na rohu v hoteli Sherry Netherland a tento nádherný apartmán so všetkými tými oknami s výhľadom na Central park a naproti na Plazu, a na námestie, a využíval toto miesto na usporiadanie večierkov. Bol tam starosta, všetci vedúci z médií, politickí vodcovia, významní obchodníci, ľudia z umenia; bolo to "kto je kto". Ľudia chceli Eddieho Bernaysa poznať, pretože on sám sa stal známym mužom, niečo ako kúzelník, ktorý dokázal veci zariadiť.

Ann Bernays, dcéra Edwarda Bernaysa: Pozná všetkých, pozná starostu, pozná senátora, a voláva politikom, ako keby mu to čo robí doslova robilo dobre, a to je v poriadku, ale môže to byť pre ľudí okolo vás trochu náročné. Zvlášť ak sa kvôli vám ostatní cítia hlúpi. Ľudia, ktorí s ním pracovali boli hlúpi, deti boli hlúpe, a ak ľudia nerobili veci tak ako by ich robil on, boli hlúpi. Bolo to slovo, ktoré používal stále dokola: "Nebuď hlúpy". - A masy? - Boli hlúpe.

Ale bernaysov vplyv mal byť dramaticky zničený a to druhom ľudskej racionality, s ktorou nemohol nič urobiť. Koncom októbra 1929 Bernays zorganizoval veľkú národnú udalosť na oslavu 50-teho výročia vynájdenia žiarovky. Prezident Hoover, šéfovia veľkých korporácii a bankári ako John D. Rockefeller sa zišli aby oslávili silu amerického biznisu. Ale ešte počas zhromaždenia, prichádzali správy o tom, že podiely na newyorskom akciovom trhu začali dramaticky klesať. Počas 20-tych rokov si špekulanti požičali miliardy dolárov.

Banky propagovali myšlienku, že ide o novú éru, v ktorej boli krachy trhu minulosťou. Ale mýlili sa. Malo ísť o najväčší krach na akciovom trhu v histórii. Investori spanikárili a začali predávať so slepou, nemilosrdnou zlosťou, ktorú nemohlo žiadne uisťovanie od bankárov alebo politikov zastaviť. A 29. októbra 1929, trh skolaboval. Dopad krachu na americkú ekonomiku bol katastrofálny. Čeliac recesii a nezamestnanosti, milióny amerických pracovníkov prestali kupovať tovary, ktoré nepotrebovali.

Konzumný boom, pre ktorý spravil Bernays tak veľa, zmizol. A on a profesia vzťahov s verejnosťou stratili priazeň. Vyzeralo, že bernaysov krátky moment moci skončil. Dopad krachu na Wall Street bol katastrofický aj pre Európu. Posilnil narastajúcu ekonomickú a politickú krízu v nových demokraciách. V Nemecku aj Rakúsku dochádzalo k násilnom pouličným bojom medzi ozbrojenými krídlami rôznych politických strán. Na pozadí týchto udalostí sa Freud, ktorý trpel na rakovinu čeľuste, znovu uchýlil do Álp.

Napísal knihu, ktorú nazval "Civilizácia a nespokojnosť v nej" ("Civilization and it's Discontents"). Bol to mocný útok na predstavu, že civilizácia bola výrazom ľudského postupu. Namiesto toho Freud tvrdil, že civilizácia bola vytvorená aby ovládala nebezpečné zvieracie sily vnútri všetkých ľudských bytostí. Čo vyplývalo z freudových tvrdení, bola myšlienka, že sloboda jednotlivca, ktorá bola základom demokracie, nie je možná. Ľudské bytosti sa nemohli nikdy skutočne prejaviť, pretože to bolo príliš nebezpečné. Vždy musia byť kontrolovaní a teda nespokojní.

Dr. Ernst Federn - Viedenský Psychoterapeut: Človek nechce byť civilizovaný a civilizácia prináša nespokojnosť, ale je nevyhnutná na prežitie, takže musí byť nespokojný, pretože je to jediný spôsob ako ho udržať v norme. - Čo si Freud myslel o myšlienke rovnosti ľudí? - Neveril v ňu. Mali sme 32 politických strán a Hitler povedal: "skôr než tieto strany zmiznú, nebude žiadne Nemecko". To je pravda, nemôžete mať 32 strán, tak povedali, že tento človek túto komédiu ukončí.

Freud nebol vo svojom pesimizme sám. Politici ako Adolf Hitler sa objavili z rastúceho rozčarovania z demokracie v 20-tych rokoch. Nacisti boli presvedčení, že demokracia bola nebezpečná, pretože rozpútavala sebecký individualizmus, ale nemala prostriedky, ako ho kontrolovať. Hitlerova strana - "Národní socialisti" šli do volieb sľubujúc vo svojej propagande, že zrušia demokraciu kvôli chaosu a nezamestnanosti ku ktorej viedla. "Demokratické strany sľubujú raj na zemi!" "38 strán - viac než 6 miliónov nezamestnaných"

V marci 1933, boli Národní socialisti zvolení v Nemecku k moci a začali vytvárať spoločnosť, ktorá by ľudské bytosti ovládala iným spôsobom. Jedným z jej prvých činov, bolo prevzatie kontroly nad obchodom. Plánovaná produkcia mala byť v budúcnosti vykonávaná štátom. Voľný trh bol príliš nestabilný, ako to ukázal krach v Amerike. Voľný čas pracovníkov bol plánovaný tiež štátom novou organizáciou nazvanou "Radosťou k sile" ("strength through joy"). Jedným z jej hesiel bolo: "Služba, miesto samostatnosti" ("Service, not self!").

Ale nacisti to nevideli ako návrat k starým formám autokratickej kontroly. Bola to nová alternatíva k demokracii, V ktorej pocity a túžby más boli naďalej v popredí, ale boli formované tak, aby spájali národ. Hlavným činiteľom toho bol Joseph Goebbels - minister propagandy. Je síce dobre udržať si moc pomocou zbraní ale je omnoho lepšie získať si srdce národa a udržať si jeho náklonnosť! Goebbels organizoval veľké zhromaždenia, ktorých cieľom bolo, ako tvrdil, ohýbať myseľ národa k jednotnému mysleniu, cíteniu a túžbam.

Jednou z jeho inšpirácii, ako povedal americkému novinárovi, boli práce freudovho synovca, Edwarda Bernaysa. V jeho práci o davovej psychológii opísal Freud ako obavy budiaca iracionalita vnútri ľudských bytostí môže v takých skupinách povstať. Hlboké, ako ich nazval, túžobné sily "Libida" boli odovzdané vodcovi, zatiaľ čo agresívne inštinkty sú ventilované na tých mimo skupinu. Freud to napísal ako varovanie, ale nacisti naschvál tieto sily podporovali, pretože verili, že ich môžu ovládnuť a kontrolovať.

Dr. Leoppold Lowenthal - freudovský Psychoterapeut na zjazde vo Viedni, 2000: Freud tvrdil, že masy sú spojené silami libida. Milujú sa navzájom a delegujú svoje myšlienky a pocity cez žolíka na ich čele. - Čo sú to sily libida? - No, sily lásky. - A nie nenávisti? - Nie... nenávisť?... nenávisť je delegovaná na tých poza skupinou. Na dav... Mohol som vidieť z ďaleka, hľadiac pomedzi stromy ako stovky tisíc ľudí, keď okolo nich prešiel Hitler začali hovoriť ako v delíriu a a začali vykrikovať, tieto pokriky nikdy nezmiznú z mojich uší... "Heil! Sieg Heil!" ...a tu som mal potvrdenie, ako tieto iracionálne sily, nekontrolovateľné sily v Nemecku, v Nemcoch, vybuchli, boli vyplavené na povrch Samovoľne vyliezali keď strana pochodovala v sprievode."

Budeme nasledovať príkazy Fuhrera (Vodcu)! Davy a ich správanie a v Amerike tiež demokracia, boli pod hrozbou sily nahnevaného davu. Dopad krachu akciového trhu bol katastrofálny. Narastalo násilie, v ktorom si nahnevané obyvateľstvo vybíjalo frustráciu na korporáciách, ktoré boli videné ako príčiny tejto katastrofy. Potom, v roku 1932, bol zvolený nový prezident, ktorý mal použiť moc štátu na kontrolovanie voľného trhu. Ale jeho cieľom nebolo zničenie demokracie, ale jej posilnenie. A aby tak mohol spraviť, vymyslel nový spôsob jednania s masami.

Prezident Roosevelt vo svojom inauguračnom príhovore: "Som pripravený, vo svojej ústavnej povinnosti, odporučiť prostriedky, ktoré môže postihnutý národ uprostred zasiahnutého sveta potrebovať. Ale v prípade, že bude národná pohotovosť naďalej kritická nebudem sa vyhýbať jasnej povinnosti, ktorej budem čeliť. Požiadam kongres o jediný zostávajúci nástroj ktorým sa dá čeliť kríze - rozšírenie výkonnej moci." Bol to začiatok toho, čo sa preslávilo ako "Nová Dohoda" ("The New Deal"). Roosevelt zhromaždil skupinu mladých technokratov a plánovačov vo Washingtone. Povedal im, že ich úlohou je naplánovať a riadiť veľký nový industriálny projekt pre dobro národa. Roosevelt bol presvedčený, že krach akciových trhov ukázal, že "laissez faire" kapitalizmus nemohol ďalej riadiť moderné industriálne ekonomiky. To sa stalo úlohou vlády. Veľké korporácie boli zhrozené, ale Nová dohoda pritiahla obdiv nacistov, zvlášť Josepha Goebbelsa.

Joseph Goebbels: "Veľmi ma zaujíma spoločenský vývoj v Amerike. Verím, že prezident Roosvelt si vybral tú správnu cestu. Máme dočinenia s najväčšími sociálnymi problémami, aké sa kedy vyskytli. Milióny nezamestnaných musia dostať naspäť svoju prácu a to nemôže byť prenechané súkromnej iniciatíve. To vláda sa musí popasovať s týmto problémom." Ale aj keď sa Roosevelt snažil, tak ako nacisti, usporiadať spoločnosť novým spôsobom, na rozdiel od nich veril, že ľudské bytosti sú racionálne a dá sa im dôverovať, že vezmú vo vládnutí aktívnu účasť.

Roosevelt veril, že je možné vysvetliť jeho politiku bežným Američanom a vziať do úvahy ich názory. Aby to spravil, pomohli mu myšlienky amerického socialistického vedca Georgea Gallupa. "Obľúbené čítanie Washingtonu Novej dohody - prieskumy verejnej mienky. Z kancelárii v Princetone, New Jersey, známy štatistik, Dr .George Gallup vraví Washingtonu z týždňa na týždeň, čo si národ myslí. A v New Yorku, v časopise Fortune, analytik Elmo Roper zbiera na vydanie priebežný záznam národného súhlasu či nesúhlasu s tým, ako je krajina riadená."

Gallup and Roper odvrhli bernaysov názor, v ktorom boli ľudské bytosti vydané na pospas silám nevedomia a museli byť preto pod kontrolou. Ich systém prieskumov verejnej mienky bol založený na myšlienke, že ľuďom sa dá dôverovať v tom, čo chcú. Tvrdili, že sa dá zmerať a predpovedať názory a správanie verejnosti na základe čisto faktických otázok, vyhýbajúc sa manipulácie s ich emóciami. A čo táto? Myslíte, že Nová dohoda Franklina D. Roosvelta bola vo všeobecnosti pre národ zlá? Nie, tá otázka je predpojatá...automaticky sugeruje odpoveď... A čo takto? Je váš súčasný pocit ohľadom prezidenta Roosvelta všeobecne schvaľujúci alebo neschvaľujúci? To je lepšie!...

George Gallup Jr. - syn Georgea Gallupa: Pred vedeckými prieskumami bol názor mnohých ľudí taký, že s verejnej mienke nedá veriť, že je iracionálna; že je zle informovaná, chaotická, nespravodlivá a tak ďalej; A preto by mali byť tieto názory zamietnuté. Ale s vedeckými prieskumami sa myslím dosť jasne ukázalo, že ľudia sú racionálni, že ich rozhodnutia sú správne, a to dáva demokracii šancu byť verejnosťou správne informovaná dajúc tým každému hlas v tom, ako je krajina riadená.

Viem, že môj otec by úplne netvrdil, že hlas verejnosti je hlas Boha, ale cítil dosť silne, že hlas ľudí je racionálny a mal by byť vypočutý. Roosvelt vytváral nové spojenie medzi masami a politikmi. Už to viac neboli iracionálni konzumenti, ktorí boli riadení nasycovaním vlastných túžob, miesto toho, sa z nich stali rozumní občania, ktorí mohli brať účasť v riadení krajiny. V roku 1936 kandidoval Roosvelt na znovuzvolenie. Sľúbil zväčšenú kontrolu veľkých korporácii. Pre korporácie to bol začiatok diktatúry.

Rozhovor s riaditeľom veľkej obchodnej spoločnosti: "Roosvelt zasahuje do súkromných spoločností a vedie krajinu do dlhu na ďalšie generácie. Spôsob na ozdravenie je nechať obchod na pokoji." Ale Roosvelt bol víťazoslávne znovuzvolený. "Vyzerá to, priatelia, tento krát ako skutočný zosuv pôdy.. Takže mi dovoľte ešte raz vám poďakovať, a povedať vám, že dúfam že sa všetci čoskoro uvidíme, a želám vám láskyplnú dobrú noc! Čeliac tomu sa biznis rozhodol bojovať proti a získať späť v Amerike moc. V srdci tohto súboja bol Edward Bernays a profesia, ktorú vynašiel, public relations - vzťahy s verejnosťou.

Stewart Ewen - historik Public Relations: Po tomto príhovore, sa podnikatelia začali schádzať a diskutovať, hlavne v súkromí, a začali sa medzi sebou rozprávať o potrebe pokračovania ideologickej vojny proti Novej dohode. A znovu prinavrátiť ten druh spojitosti medzi myšlienkou demokracie na jednej strane a myšlienkou súkromého podnikania na strane druhej. A tak, pod záštitou organizácie, ktorá existuje dodnes, a volá sa "Národná asociácia výrobcov" (The National Association of Manufacturers), a ktorej členstvo zahŕňalo všetky hlavné korporácie v Spojených štátoch sa spustila kampaň vyvolaná výlučne na stvorenie emočných väzieb medzi verejnosťou a veľkými podnikmi, Sú to bernaysove techniky použité vo veľkom merítku. Úplne.

Filmový príbeh: "Pochod postupu General Motors" Kampaň mala ukázať dramatickým spôsobom, že práve podnikatelia a nie politici boli tí, ktorí vybudovali modernú Ameriku. Bernays bol poradcom pre General Motors, ale už nebol sám. Priemysel, ktorý vynašiel teraz prekvital a stovky PR poradcov organizovali veľkú kampaň. Používali nie len reklamy a billboardy, ale dokázali vlúdiť svoje posolstvo na stránky editoriálov novín. Stal sa z toho trpký boj. V odpovedi na kampaň točila vláda filmy, aby varovala pred bezohľadnou manipuláciou tlače veľkými podnikmi a hlavným darebákom bola nová postava človeka od Public Realations.

"Snažia sa dosiahnuť svoje ciele tým, že pracujú výhradne za kulisami kaziac a klamúc verejnosť. Cieľ takých skupín môže byť buď dobrý, alebo zlý, čo sa týka verejného záujmu, ale ich metódy sú vážnym nebezpečenstvom pre demokratické inštitúcie." Filmy tiež ukázali, ako zodpovední občania mohli sami dozerať nad tlačou. Mohli si vytvoriť tabuľku, ktorá analyzovala znaky skrytých postranných úmyslov. Ale aj taká vážna inštrukcia nemohla byť konkurenciou mocnej predstavivosti Edwarda Bernaysa.

Mal pomôcť stvoriť víziu utópie, v ktorej voľno-trhový kapitalizmus by bol v Amerike vybudovaný ak by nemal prekážky. V roku 1939 sa v New Yorku konala Svetová výstava. Edward Bernays bol hlavným poradcom. Naliehal, aby hlavnou témou bolo spojenie medzi demokraciou a americkým biznisom. V srdci výstavy sa nachádzal obrovský biely dóm, ktorý Bernays nazval "Democra-City" ("Mesto demokracie") A hlavným vystaveným kúskom bol veľký model americkej budúcnosti, ktorý skonštruovali General Motors.

Ann Bernays - dcéra Edwarda Bernaysa: Pre môjho otca bola Svetová výstava príležitosťou ako udržať status quo. To znamená, kapitalizmus v demokracii, demokraciu a kapitalizmus a ich zväzok. Spravil to manipuláciou ľudí a tým, že im vnútil myšlienku, že skutočná demokracia môže existovať jedine v kapitalistickej spoločnosti, ktorá bola schopná čohokoľvek; budovania týchto nádherných diaľnic, premietania filmov u každého doma, telefónov, ktoré nepotrebujú káble, uhladených športových áut.

Bolo to konzumné, ale zároveň z toho vyplývalo nejakým zvláštnym spôsobom, že demokracia a kapitalizmus patria k sebe. Svetová výstava bola výnimočným úspechom a zaujala americkú predstavivosť. Stvorila predstavu novej formy demokracie, v ktorej biznis reaguje na najhlbšie ľudské túžby spôsobom, akým by to politici nikdy nedokázali. Ale bola to forma demokracie, ktorá závisela od zaobchádzania s ľuďmi nie ako s aktívnymi občanmi, ako to robil Roosvelt, ale ako s pasívnymi konzumentami. Pretože to bolo, ako veril Bernays, kľúčom ku kontrole v masovej demokracii.

Stewart Ewen - historik Public Relations: Nevládnu ľudia ale ľudské túžby. Ľudia nemajú moc, v tomto prostredí nezávisí od ľudí žiadne rozhodovanie. A tak je demokracia zredukovaná z niečoho, čo predpokladá aktívnych obyvateľov na predstavu verejnosti ako pasívnych konzumentov riadiacich sa v prvom rade inštinktívnymi alebo nevedomými túžbami a že ak v skutočnosti dokážete vyvolať tieto potreby a túžby, môžete od nich dostať to čo chcete. Ale tento súboj medzi dvomi pohľadmi na ľudské bytosti, ich racionálnosť či iracionálnosť mal byť zakrátko dramaticky ovplyvnený udalosťami v Európe. Udalosťami, ktoré mali zmeniť osudy freudovej rodiny. V marci 1938 došlo k pripojeniu Rakúska k Nemecku. Dostalo názov "Anschluss". Hitler dorazil do Viedne za prejavov výnimočného uznania. Ale aj v momente jeho prejazdu mestom, za kulisami nacisti systematicky bili a vyvolávali nenávisť davu proti novým nepriateľom nového lepšieho Nemecka.

Marcel Faust - obyvateľ Viedne v 30-tych rokoch: Anschluss bol svojim spôsobom výbuch strašnej nenávisti proti nepriateľom, takzvaným nepriateľom alebo čomukoľvek, čo považovali za nepriateľov, proti Židom a taktiež proti mnohým Rakúšanom, ktorý sa stavali na odpor nacistom v Rakúsku. Povedali, že teraz je to legitímne, mohli si robiť čo chceli, a tak to aj robili... Krádeže a vraždy, nemohol som tam zostať ani chvíľu; ľudská skazenosť bola vždy ľudskému správaniu blízka, mohlo sa to zvrtnúť veľmi rýchlo...

Keď násilie a vraždy zúrili vo Viedni, rozhodol sa Freud odísť. Jeho cieľom bolo odísť do Británie, ale vedel, že Británia ako mnoho krajín odmietala vstup väčšiny židovských utečencov. Ale pomoc prišla od hlavného britského psychoanalytika Ernesta Jonesa. Bol členom toho istého korčuliarskeho klubu ako britský domáci tajomník - Sir Samuel Hall, a Jones ho presvedčil, aby Freudovi vydal britské pracovné povolenie a v máji 1938 Freud, jeho dcéra Anna a ďalší členovia rodiny vyrazili do Londýna.

Freud dorazil do Londýna v momente, keď sa Británia pripravovala na vojnu a usadil sa s dcérou Annou v dome v Hampsteade. Ale freudova rakovina už bola v pokročilom štádiu a v septembri 1939, len tri mesiace po vypuknutí vojny, umrel. Druhá svetová vojna mala hlboko zmeniť spôsob, akým vlády videli demokraciu a ľudí, ktorým vládli. Ďalšia časť ukáže ako sa americká vláda, ako následok vojny, stala presvedčená o tom, že existujú ukryté nebezpečné sily skrývajúce sa vo všetkých ľudských bytostiach.

Sily, ktoré bolo treba ovládať. Strašné dôkazy z táborov smrti mali byť dôkazom toho, čo sa stane ak sú tieto sily vypustené. A politici a plánovači v povojnovej Amerike uverili, že pod povrchom ich vlastnej populácie sa skrývajú tie isté nebezpečné sily. A obrátili sa preto na freudovu rodinu, aby pomohla kontrolovať tohto vnútorného nepriateľa. A vždy prispôsobiteľný Edward Bernays nepracoval len pre americkú vládu, ale dokonca pre CIA a dcéra Sigmunda Freuda - Anna, sa taktiež stala vplyvnou osobou v Spojených štátoch, pretože verila, že ľudia sa dajú naučiť ako kontrolovať iracionálne sily v ich vnútri. Z toho vzišli ohromné vládne programy na riadenie vnútorného psychologického života más.

There is a Policeman Inside All Our Heads, He Must Be Destroyed:
Nespokojte se s ničím menším, než s tím čím byste mohli být, udělejte ze svého života veledílo! Toto je dokument o tom, jak myšlenky Sigmunda Freuda o nevědomí mysli byly použity těmi u moci na ovládnutí mas ve věku demokracie. Minulý díl ukázal, jak se myšlenky Freuda rozšířily v Americe v 50. letech. Byli propagované jeho dcerou Annou, a Freudova synovcem Edward Bernays, který vynalezl public relations. Přenesl Freudova teorie do srdce reklamy a marketingu. Muž jako ty! ... Tedy ... s takovou károu ! ...

Oba věřili, že pod povrchem všech lidských bytostí je ukryto iracionální "Já", které musí být ovládnuto pro dobro jednotlivce jakož i pro stabilitu společnosti. Ale freudovci měly být zakrátko odsunutí od moci jejich protivníky, kteří tvrdili, že se v lidské podstatě mýlí. Vnitřní "Já" není třeba potlačovat nebo ovládat, mělo by být vybízeny k tomu, aby se mohlo projevit.

Z tohoto měl vzejít nový typ silné lidské osobnosti a lepší společnosti. Ale ve skutečnosti z této revoluce povstal pravý opak. Izolované, zranitelné a hlavně chamtivé "Já". Daleko poddajnější na manipulaci, jak byznysem tak politiky, než cokoliv předtím. Ti u moci nyní mohli kontrolovat lidské "Já" ne jeho potlačováním, ale naplňováním jeho nekonečných tužeb.

Století lidského já: Část Třetí: "V hlavě každého z nás je policista.
Musí být zničen! " To, co se tu děje je osvobození citů .. Jinými slovy, city, ne jen vzpomínky, které byly potlačeny, například křik, pláč, hněv ... pokud ta osoba je skutečně naštvaná, musí to ze sebe dostat ... Ne! ... Ne! ... Mohl bych vás zabít! ... Jsem starý muž ... Slyšte! Pokud já mohu mít sílu, abych to udělal, jakou by měli mladí lidé, kdyby měli tyto pocity ... V 50. letech malá skupinka psychoterapeutů odpadlíky začala s novou formou terapie. Pracovali v malých místnostech v New Yorku a povzbuzovali své pacienty k otevřenému projevování svých citů. chci pomoc! ... opravdu .... Byl to přímý útok na teorie freudovských psychoterapeutů kteří zbohatli a získali moc tím, že učili Američanů jak ovládat své pocity.

Dr. Alexander Lowen - experimentální Psychoterapeut 50. roky: Ve Freudově práci se pocitů báli. Chtěli dosáhnout velmi "správných" lidí, kteří dělají to co je správné, kteří žijí správný život. To chtěli. Nechtěli intenzivní emocionální život. Sám Freud emocionální nebyl, chci říct, Freud byl rozumově založen. Já jsem takový byl také, vím, ale teď jsem víc než jen to. Vůdcem této skupiny byl muž nenáviděný Freudem a jeho rodinou. Jmenoval se Wilhelm Reich.

Reich žil izolovaný život v domě, který si sám postavil v nedalekých horách při kanadské hranici. Reich byl původně Freudovo oddaným učňům ve Vídni v 20. letech, ale zpochybnil Freuda v základech psychoanalýzy. Freud tvrdil, že lidé jsou ve své podstatě nadále poháněni primitivními zvířecími pudy. Úkolem společnosti bylo potlačovat a ovládat tyto nebezpečné síly. Reich věřil v přesný opak. Nevědomé síly uvnitř lidské mysli jsou dobré. To jejich potlačování společností jejich narušilo. To udělalo lidí nebezpečnými.

Morton Herskowitz - student Wilhelma Reicha, 1949-52: Reich a Freud měli dva fundamentální odlišné názory na to, čím je lidská podstata. Freud v jejím jádru viděl nekontrolovatelně násilné, přímo válečnými běsnící peklo emocí. Reich tvrdil, že k tomu lidské bytosti původně předurčeno nejsou. Jsou výsledkem neumožnění původnímu podnětu projevit se. Základním přirozeným podnětem bylo podle Reicha libido, sexuální energie. Pokud by se uvolnilo, lidské bytosti by vzkvétaly. Ale tato myšlenka ho přivedla do přímého konfliktu nejen se Sigmundem Freudem, ale také s Freudovo dcerou Annou, která věřila, že sexuální síly lidí byly nebezpečné, pokud nebyly ovládané.

Lore Reich Rubin - dcera Wilhelma Reicha: Můj otec si myslel, že libido třeba osvobodit a být volným. A dost brzy vyvinul teorii, že neurózy pocházejí z nedostatku orgasmu nebo ze žádného orgasmu. A Anna Freud, víte, byla pannou a to bylo velmi důležité, protože nikdy neměla sexuální poměr s mužem, a najednou tu byl muž, který tvrdil, že cestou ke zdraví je orgasmus, a proti němu stála žena, která byla analyzována svým otcem, protože masturbovala. Takže tu máme ženu, která je proti sexualitě a muže, který káže sexuální svobodu. To muselo vyústit konfliktům, no ne? Ke konfliktu došlo na konferenci v 1934 ve Švýcarsku. Anna Freud, ze které se stal uznávaný vůdce psychoterapeutického hnutí přinutila Reicha odejít. Zničila jeho kariéru.

Lore Reich Rubin - dcera Wilhelma Reicha: Zbavila se ho, velmi rázně. A myslím, že o co se částečně pokouším já, je zbavit se jí. - Můžete to objasnit?
- No, myslím, že by Anne Freud nemělo projít to co udělala, že by se o tom mělo vědět. Zařídila, aby ho vykopli z Mezinárodní psychoterapeutickou Asociace.
- Takže se chcete pomstít?
- Dá se to tak říct, nebo ukřivdil pravdě
- Ne, napravit křivdu. To raději vystřihněte.
- Nevolá se to freudovské přeřeknutí?
- Ano, volá.
Reich uprchl do Spojených Států a postavil si dům a laboratoř. Jeho myšlenky se staly grandiózní až k hranici šílenství. Byl přesvědčen, že objevil zdroj energie libida. nazval ji 'Energie Orgon' a Reich zbudovat velké dělo, které, jak tvrdil, dokázalo zachytit z atmosféry tuto energii a soustředit ji na oblaka a vytvořit déšť. Tvrdil také, že dělo může být použito k ničení létajících talířů, které ohrožovaly budoucnost světa.

V roce 1956 byl Reich zatčen federálními úřady za prodej zařízení, které podle jeho slov léčilo energií Orgon rakovinu. S Reich zacházeli jako se šílencem. Byl zatčen a všechny jeho knihy a práce byly spáleny na příkaz soudu. O rok později Reich zemřel ve vězení. Freudovcom se zdálo, že hlavní hrozba byla navždy odstraněna. Ale mýlili se. Neuvědomovali si, že jejich vliv na americkou společnost měl být zakrátko také zpochybněn.

Což mělo vést nejen k jejich úpadku, ale také dramatickému vzkříšení Reichová myšlenek v Americe a celém kapitalistickém světě. Konzument je král. Jeho rozmary tvoří nebo ničí výrobců, velko a maloobchodníky, ten, kdo získá jeho důvěru, vyhrává. Ten, kdo jeho důvěru ztratí, je ztracen .. Koncem 50. let byla psychoanalýza zapletena v poháněni konzumerizmu v Americe. Většina reklamních společností najímala psychoterapeutů.

A jak ukázal minulý díl, vytvořili nové způsoby na pochopení pohnutek, kterými se konzumenti řídí, hlavně skupinovými sezeními, během nichž konzumenti volně asociovali své pocity s produkty. Z toho vzešly nové způsoby prodeje produktů tím, že apelovali na vnitřní nevědomé touhy konzumenta. Ale počátkem 60. let povstala nová generace, která na tento způsob prodeje zaútočila. Obvinili americký byznys ze zneužívání psychologických technik pro manipulaci lidských pocitů, aby se změnily na ideálních konzumentů.

Robert Pardun - Studentský aktivista, začátek 60. Let: Reklama byla manipulací, byl to způsob, jak vás přinutit dělat něco, co nevzešly z vás, vzešlo to z někoho jiného. Někdo řekl: "Tento rok byste měli nosit růžové košile s pasujúcimi růžovými fešáckymi botami " a já na to, proč? To nejsem já, to je někdo jiný. Chtěli, abyste byli někým, kdo kupuje jejich zboží. Celý ten pocit, že jste nástrojem někoho jiného, Nechci jím být. Nechci být člověkem někoho jiného. Chci být sám sebou.

V polovině 60. let povstalo na amerických školách protestní hnutí. Jedním z hlavních terčů kritiky byla korporátní Amerika. Obvinili korporace z vymývání mozků americké veřejnosti. Konzumerismus není jen způsobem vydělávání peněz, stal se z něj prostředek k udržení mas v poddajnosti, zatímco vládě umožňuje vést násilnou a nelegální válku ve Vietnamu. Mentorem studentů byl známý spisovatel a filozof Herbert Marcuse.

Marcuse studoval psychoanalýzu a byl zaníceným kritikem freudovcov. Tvrdil, že pomohly stvořit svět, ve kterém byli lidé omezení na vyjadřování svých pocitů a identit jedině prostřednictvím masově produkovaných objektů. Vyústilo to do toho, co nazýval jednorozměrný člověk - konformní a utlačovaný. Psychoterapeuti se staly zkorumpovanými agenty těch, kteří řídili Ameriku.

Herbert Marcuse - Rozhovor 1978: Byl to jeden z nejvýraznějších fenoménů, vidět do jaké míry mohla vládnoucí moc manipulovat, řídit a ovládat nejen vědomí ale také podvědomí a nevědomí jednotlivce. A to vše se na psychologických základech ovládáním a manipulací nevědomých primitivních pudů, které stanovil Freud. Představte si, tam venku jsou Američané ... Všichni mají vymyté mozky, děcka ... Všechny mají vymyté mozky .. je to jako kdybych sledoval film, a vy mi říkáte "Zabij mě!"

Podle logiky marcuseových tvrzení, začala nová studentská levice napadat tento systém společenské kontroly. Bylo to shrnuty ve sloganu 'V hlavě každého z nás je policista - musí být zničen'. a tento policista měl být zničen svržením státu a korporaci, které ho tam nasadili. Jedna skupina, "The Weatherman" začala se sérií útoků na firmy, které podle nich ovládali lidské mysli konuzmentskými produkty a vyráběly zbraně používané ve Vietnamu.

Bernadine Dohrn - zakladatelka revoluční skupiny Weatherman: Není možné být vázán nenásilí uprostřed té najnásilnejšej společnosti, jakou historie stvořila. Nejsem nenásilí žádným způsobem vázána.

Linda Evans - členka Weatherman: Chceme žít život, který není založen na materiálních hodnotách, ale celý vládní systém a ekonomický systém v Americe je založen na zisku; na osobní chamtivosti a sobectví. Takže, abychom mohli být lidmi, abychom mohli jeden druhého milovat a být si navzájem rovni a nestavět se navzájem do rolí, musíme zničit tento druh vlády, která nám brání uplatňovat naše pozitivní životní hodnoty.

Ale americký stát vrátil násilně úder. Na sjezdu demokratické strany v Chicagu v 1968 policie a národní garda rozpoutali útok na tisíce demonstrantů. Byl to začátek fáze nemilosrdného útlaku nové americké levice. Vyvrcholilo to porážkou čtyř studentů na Univerzitě ve státě Kent 18 měsíců později. V důsledku těchto událostí se levice začala rozpadat.

Robert Pardun - Studentský aktivista, začátek 60. Let: Setkali jsme se se státní silou. Byla mnohem větší a silnější a měla více moci než jsme si uvědomovali. V tom bodě to vypadalo, že se mění taktika. Muselo čelit násilnému útlaku se mnozí z nové levice začaly obracet k nové myšlence. Pokud nebylo možné dostat policajta z hlavy tím, že svrhnout stát, je třeba najít způsob, jak se dostat dovnitř vlastní mysli a odstranit kontrolu vštípeny státem a korporacemi. Z toho mělo vzniknout nové "Já", a také nová společnost.

Stew Albert - Zakladatel strany Yippie: Politicky aktivní lidé byli přesvědčeni, že pokud dokáží změnit sami sebe a být zdravými jednotlivci a pokud vyroste hnutí cílené na osobní změnu lidí tak v nějakém bodě se všechna ta pozitivní změna - dá se říci že kvantita se změní na kvalitu - a způsobí to jakousi spontánní přeměnu společnosti. Ale nebyl k tomu potřebný politický aktivismus.

Robert Pardun - studentský aktivista - začátek 60. let: Bylo to tvoření nového "Ty". O tom, že pokud se dostatečné množství lidí změní, změní se celá společnost. Osobní sféra se stane politickou. Bez změny osobní sféry, jste neměli šanci změnit sféru politickou. Povstat proti státní moci Spojených států nebylo možné. Prečíslili nás ve zbraních. A aby stvořili nové "Já", obrátili se k myšlenkám a technikám Wilhelma Reicha. Od jeho smrti malá skupinka psychoterapeutů vytvářela techniky založené na Reichová myšlenkách.

Jejich cílem bylo vynalézt způsob, který by umožňoval jednotlivcům osvobodit se od kontroly vštěpených společností do jejich mysli. Jejich střediskem byl malý bývalý motel na nedalekém kalifornském pobřeží. Jmenoval se Institut Esalen. Dominantou postavou v Esalene byl psychoterapeut Fritz Perls. Perls byl školený Reich a vymyslel druh skupinového sezení ve kterém naléhal na jednotlivce, aby veřejně vyjadřovali své vnitřní pocity, o kterých společnost tvrdila, že jsou nebezpečné a měly by být potlačeny.

Pracoviště Fritze Pearls - Esalen Institute, 60. roky: Je to základní strach z té věci v mém nitru, jako malý démon ve mně ... Nevychází příliš často ... je opravdu těžké tomu zabránit .. Dejte tu věc před sebe na židli a povídejte si s ní!

Michael Murphy - zakladatel Esalen Institute: Perls tomu říkal sednout si do horkého křesla před celou skupinou. Pokud by toto bylo horké křeslo a vy byste byli Perls, vedly by jste mě do tohoto procesu samo ztvárnění, samo odkrytí, bytí si vědomím všech svých částí a ovládnutí jejich, stát se jejich vlastníkem. - To je ten démon?
- Ano.
- Mohu vyjít ven ... můžu z něj vyjít přímo ven ...
- A můžu ... ho vytisknout …
- Vás! řekněte Vás!
- Mohu vás všechny zatlačit ..
- Ano! S každým z nás je démon …
- Mohu vás všechny rozplakat .. Mohu udělat, že se všichni budete cítit strašně ... možná až navěky ... Mohu zařídit, aby zde tyto ústa dělali věci a vyslovili věci ... Mohu vás všechny téměř zničit ... každého z vás ... pokud se mi podaří dostat se ven ... Není mezi vámi ani jeden, kterého bych ušetřil ... Ani vás ne!
- Jak se teď cítíte?
- Cítím se lépe, tedy .. hm ... Cítím se velmi upřímně ..
- Pocítili jste ten nárůst moci? Jinými slovy, převzetí vlastnictví nad tím, kým jste a jak se chováte a jak se cítíte, celou vaší osobou na tomto světě jinými slovy, získáním nezávislosti. Vlastněním vaší svobody. Jsem strašný! Když mám svou moc, honím strach!
- Řekněte: "nahnilé jsem vám svou mocí strach!”
- Nahnilé jsem vám svou mocí strach!
- A teď ... cítili jste ve svých rukou moc, ve svých svalech? Probouzejte se! ??? Nebylo to hnutí pro zábavu! To jsem chtěl dělat a také jsem to dělal! Perls a jiní v Esalene věřili, že se jim podařilo vytvořit způsob, který umožňoval jednotlivcům vyjádřit jejich skutečné vnitřní "Já". Chci aby mi tleskali! Věřili, že z toho vzejdou nové, nezávislé bytosti, osvobozeny od společenských podmínek. Pro levici, dobytá po událostech v Chicago, to byla nesmírná přitažlivá myšlenka.

Tyto techniky mohly být použity na odpoutání nového silného "Já", dost silného na svržení starého pořádku. Koncem 60. a začátkem 70. let tisíce lidí se hrnuli do Esalenu. Jen pár let dozadu to byl podivný okrajový institut. Nyní se z něj stalo středisko celonárodního hnutí osobní proměny. Hnutí lidského potenciálu.

Michael Murphy - Zakladatel Esalen Institute: Stal se z toho magnet. Lidé se chtěli připojit k tomuto proudu poznávání. Za nějakých sedm let už bylo těchto středisek v celé Americe kolem 200. Vzhlíželi hlavně k Esalenu jako k vedení.
- Cítím se tak osvobozena!
- Opravdu? To je fantastické! .. Přibralo to formu velké politické agendy. Nemůžete oddělit osobní proměnuod přeměny společnosti. Obě jdou ruku v ruce. A jak hnutí rostlo, lídři z Esalenu se rozhodli zkusit použít své techniky na řešení sociálních problémů. Začali s rasismem. Zorganizovaly skupinové sezení pro bílých a černých radikálů. Obě skupiny byly povzbuzeny, aby vyjádřily své skryté rasistické pocity Které jim byly vštípeny společností. Tím by se nad tyto pocity povznesli a čelili by si navzájem jako jednotlivci.

George Leonard - Vedoucí skupinový sezení - Esalen Institute, 60. Roky: Začali jsme se sérií sezení nazvaných 'Rasová konfrontace jako transcendentální zážitek'. Mysleli jsme, že chceme docílit ten druh černo / bílé konfrontace takže bychom mohli vidět, co je mezi těmito rasami ne tím, že cúvneme a budeme se snažit být slušní Ale tím, že půjdeme přímo do útrob příšery, příšery rasových předsudků. Bylo to extrémně dramatické, byly to ty nejtvrdší sezení, které byly uspořádány v institutu Esalen.
- Dívám se na tebe běloška, ??si oblečený! máš obuté své boty!
- Jsi si sám sebou jistý, dívajíc se na mě, co?
- Máte ve čtvrti svou prokletou policii!
- Vážně? To není moje policie!
- Máte svého guvernéra, máte svého starosty!
- Ale, vážně?
- Máte prezidenta ... máte ambasadorů!
- Opravdu? Vy také můžete volit!
- My máme smrt ve Vietnamu ... to jsou výhody práce otroka!
- Máte budovy, mrakodrapy, ve kterých panujete a které ovládáte
- Ekonomicky a politicky! A řekni mi, že to všechno není vaše! …
- Je to i vaše!
... Pak se černí spojili a napadli bílých. A prostě nám to dali vyzrát. Volali to nahlížet do někoho. Nahlížet do někoho znamená nahlížet do jejich tajemství. Do jejich falešnosti a podobně. Jako, bílí liberálové ', do těch se pustili nejvíce. Nekecaj takové sračky zatímco já dýchám ... si prokletý lhář, ty bílo-růžový sukin syn! ... Nevím proč jste přišli, vy všichni Tohoto černého frajera nevlastní! Chtěli byste i nás, co?
- Ustup! Co? Nač jsi sem přišel? Sedíte si zde s široce roztaženými nohama, spokojeni sami se sebou ... Nač jste sem všichni přišli? Skupinové sezení bílých a černých byly katastrofou. Černí radikálové je viděli jako zákeřnou snahu zničit jejich moc. Tím, že se snažil změnit jejich na osvobozených jednotlivců jim Esalen odebíral jedinou věc, která jim dávala sílu a sebevědomí v boji proti rasismu, jejich skupinovou totožnost černých.
- Vezmi si to takto! Tvůj důvod, pro který si zde je jiný než můj! Takže hnutí lidského potenciálu se obrátilo na jinou sociální skupinu, o které si mysleli, že by její osobní proměna prospěla. Jeptišky. A tentokrát byli úspěšnější. Klášter neposkvrněného srdce v Los Angeles byl jedním z největších mnišských seminářů v Americe. Skupina radikálních psychoterapeutů se na něj obrátila. Chtěli vyzkoušet své techniky osobního osvobození na jednotlivcích, jejichž totožnost byla definována skupinou vnějších pravidel, které si hluboce osvojili. Klášter v úzkostné snaze vypadat moderně s experimentem souhlasil.

Dr. William Coulson - vedoucí skupinového sezení s jeptiškami: Dělali jsme víkendové skupinové sezení pro několik stovek jeptišek z Neposkvrněného srdce. Mniškám, které byly zdrženlivé - ještě zdrženlivější než normální lidé, bylo řečeno: nebuďte takové zdrženlivé, pusťte to ze sebe, jste dobrým člověkem, můžete si dovolit být tím, kým skutečně jste, nemusíte hrát roli jeptišky, nemusíte klopit zrak. Rozvážnost je přeceňovaná hodnota.

Novicka z Neposkvrněného srdce - Rozhovor během psychoterapeutického experimentu: Snažíte se uplatnit, zjistit, kým ve skutečnosti, kdo se z vás stává a zároveň se snažíte žít život oddaný službě a snažíte se, aby to všechno zapadalo do toho, kým jste a občas je z toho takový zmatek, že vám z toho prostě jde prasknout hlava a máte chuť dělat šílené věci. Běhat po sadě a krást pomeranče a brát z chladničky Colu, šílené věci.

Jiná jeptiška: Cítím se jako pokrytec chtěla jsem, aby mě lidé respektovali za to, čím jsem, ne za to, co mám na oblečené a proto jsem se změnou spokojená.
- Bojíte se, ale i tak pokračujete.
- O ano, jsem k smrti vystrašená, ale stojí to za to.

Kvůli experimentu se klášter začal měnit. Jeptišky hlasovali za zrušení hábitů a za nošení normálního oblečení. Psychoterapeuti zjistili, že probudili jiné síly.

Dr. William Coulson - vedoucí skupinového sezení s jeptiškami: Jedná z věcí, kterou jsme odpoutali, byla sexuální energie, jedna z věcí, kterou se kostelu úspěšně dařilo potlačovat, už víc neměla být potlačována. jedna sestra, která byla členkou společenství dostala nápad, že bude volnější, než dříve a svedla jednu ze spolužaček a pak svedla učitelku noviciek, což byla starší, velmi zdrženlivá paní a její program osvobození této starší ženy byl sex.

Zavezla ji do obchodu a pak, když se vraceli a vešli do garáže naklonila se k ní a políbila ji na ústa a na to sestra, která pravděpodobně nebyla nikdy políbení byla připravena zajít dál. Výsledkem experimentu v klášteře byla pohroma. Během jednoho roku prosilo 300 sester, více než polovina kláštera, Vatikán o propuštění z přísahy ao šest měsíců zavřel klášter své brány. Zůstala jen malá skupinka sester, ale z těch se stali radikálně lesbičky. Zbytek se vzdal pobožného života.
- Přestali být jeptiškami?
- Ano, stali se z nich civilní osoby ..

Koncem 60. let se myšlenka sebepoznávání rychle rozšiřovala po celé Americe. Skupinové sezení se staly centrem něčeho, co bylo pojaté jako radikální alternativní kultura založená na rozvíjení svého "Já", osvobozeného od zkorumpované kapitalistické kultury. Chci se prostě osvobodit ... abychom byli sami sebou ... A je to pro lásku, pro zkušenost ... Pozitivní způsob života ... Netvrdíme, že se mýlíte .. chci být prostě volní, být tím, čím toužíme být a za co se sami považujeme a pokračujeme v hledání nás samých ...

Začalo to mít vážný dopad na korporátní Ameriku, protože tyto nové osobnosti nejednaly jako předvídatelným konzumenti. Hlavně odvětví životního pojištění bylo znepokojeny tím, že stále méně vysokoškolských studentů si kupovalo životní pojistku po tom co skončili univerzity. Požádali Daniela Yankelovicha, vedoucího výzkumníka trhu v Ameriku, aby to vyšetřil. Studoval psychoanalýzu.

Daniel Yankelovich - Yankelovich Partners Průzkum Trhu as: Obchod s životními pojistkami, více než jiná odvětví v té době, byl vybudován na základech protestantské etiky. Kupovali jste si pojistku jen pokud jste byli někým, kdo se obětoval pro budoucnost. pokud jste žili pro přítomnost, nepotřebovali jste životní pojištění. Měli proto pocit, že možná základní hodnoty protestantské etiky jsou zpochybňovány některými z těchto nových hodnot, které se začaly vynořovat. Byl jsem opravdu zaskočen tím, co jsem objevil.

Běžná interpretace byla ta, že to bylo spojeno s politickým radikalismem. Ale bylo nám jasné, že to je jen maska, kostým. Jádro toho bylo spojeno s vyjádřením sebe sama ... Tato zaujatost sebou a svým nitrem, to bylo to, co bylo pro lidi tak důležité, možnost projevit se. Wow! Skvělý pocit! .. Yankelovich začal sledovat nárůst a chování těchto nových sebe projevujících se "Já".

Řekl korporacím, že tyto nové bytosti jsou konzumenty, ale nechtěli být umísťování v hranicích rozvrstvení americké společnosti. Místo toho chtěli produkty, které by vyjadřovaly jejich individualitu, jejich odlišnost v konformního světě. Přesně ty věci, které americké korporace nevyráběly.

Daniel Yankelovich - Yankelovich Partners Průzkum Trhu as: Produkty měli odjakživa citovou náplň. nová byla individualita. Myšlenka, že tento produkt mě vyjadřuje a zda to bylo malé evropské auto, nebo konkrétní reprosoustava, vaše prezentace, vaše oblečení, stal se z toho způsob, jak mohou lidé utrácet peníze aby tak světu mohli říct kým jsou. Ale výrobci neměli ani ponětí o tom co se děje s konzumenty a s trhy. Největší reklamní společnosti začaly pořádat, jak je nazvali, operační skupiny aby zkusili zjistit, jak se těmto novým jednotlivcům zalíbit.

Šéf jedné agentury poslal oběžník všem svým pracovníkům. Musíme se podřídit, řekl jim, novým nonkonformistom. Musíme poslouchat muziku Bobbyho Dylana a chodit častěji do divadla. Ale problém byl, že málo sebe projevujících se jednotlivců se účastnilo skupinových sezeních. Lidé od reklamy byli odkázáni na své vlastní možnosti.
- Tyto nové cereálie chutnají tak správně! Chce se vám z nich tančit, až vám z toho přechází zrak!
 - Chutné, malé čtverečky sladové pšenice jsou křehké a křupavé a chutnají tak velice!
- Rychlejší ...

To je ono, použij folk-rock, ale ať je to více rock, než folk! Ale byl tu ještě vážnější problém. Vytvářet produkty pro lidi, kteří se chtěli projevit znamenalo vytvářet různorodost. Ale systémy masové produkce, které byly v Americe vyvinuty přinášeli zisk jedině pokud produkovali velké množství stejných objektů. To skvěle pasovalo z omezenou škálou tužeb konformní společnosti. Expresivní "Já" ohrožovalo tento systém produkce.

A tato hrozba měla ještě vzrůst protože jeden podnikatel objevil způsob jak masově produkovat toto nové nezávislé "Já". Jmenoval se Werner Erhard. Erhard vyvinul systém nazvaný EST - Erhard seminární trénink. Stovky lidí přicházelo na víkendové sezení aby se naučili jak být sebou samým, a EST začal být kopírován jinými skupinami jako například Exegesis v Británii. Mnoho erhardových technik pocházelo z hnutí lidského potenciálu.

Kritizoval toto hnutí za to, že nešlo ještě dál. Jejich myšlenka, že uvnitř všech lidských bytostí se nachází centrálně jádro byla podle něj jen dalším ohraničením lidské svobody. Ve skutečnosti neexistuje žádné pevné "Já", což znamenalo, že můžete být čímkoli, čím chcete být.

Werner Erhard - zakladatel EST: Teze hnutí lidského potenciálu byla, že tam dole ve vás je něco opravdu dobré a pokud odložíte vrstvy ocitnete se uprostřed něčeho jako jádro, něčeho, co je vrozeně snažící se vyjádřit sebe samé, to mělo být to skutečné "Já" a to mělo být tak úžasné. Ve skutečnosti jsme odhalili, že lidé, kteří se dostali až k poslední vrstvě a odložili ji zjistili, že jim nezbylo nic.
- V pořádku! Tisk! Pohyb! Udělej to! sezení EST byly intenzivní a často brutální. Účastníci podepsali smlouvy, ve kterých souhlasili, že neodejdou a že umožní trenérem dělat cokoliv, co uznají za nutné aby zlomili jejich společností vytvořené totožnosti.
- Dostaneš se do sevření! Nebo vyhraju! Pokud budu tisknout silnější, než ty, rozmačkat tě! Takže raději rychle zatlač, pořádně! Pojďme! to je ono, pořádně! Ano, tisk! Dobře! Dobře! Dobře! Znovu! Ano!

Werner Erhard - zakladatel EST: Skutečnou pointou tréninku EST bylo projít vrstva po vrstvě po vrstvě po vrstvě, až jste přišli k té poslední a odložili jste ji a tam jste pochopili, že to všechno je vlastně nesmyslné a prázdné. To je ta existenciální závěrečná pointa. EST šlo ještě o krok dále v tom, že lidé si začali uvědomovat, že to celé je nejen nesmyslné a prázdné, ale že je to prázdné a nesmyslné že je to prázdné a nesmyslné a v tom je skrytá ohromná svoboda. Všechny ohraničení, všechna pravidla, které jste na sebe naložili jsou pryč. A nezbývá vám nic, a nicota je výjimečně silné místo, ve kterém se můžete ocitnout protože jedině z nicoty můžete tvořit z této nicoty mohli lidé vymyslet život, dovolilo jim to stvořit sebe samých.
- Stvořit sebe samých?
- Stvořit sebe samých. Můžete být, čím chcete být. Chci abyste začali vydávat ten zvuk a když zazní, začněte tvořit v lidech, svět jakým ho chcete stvořit vy.

Jesse Kornbluth - novinář New Times, 70. roky: Erhard udělal to, že řekl, že záleží jen na jednotlivci, že neexistuje žádná společenská smlouva, že to, že žijete plný život je vše, co vás má zajímat. Po trénincích EST lidé cítili, že není sobectvím myslet jen na sebe, že je to vaší nejvyšší povinností. Tak mě polib a usměj se na mě, řekni, že na mě počkáš Přiviň mě, jak by si mě nikdy neměla opustit

John Denver - absolvent EST: Trénink se děje během dvou víkendů a byl to v mém životě dost neuvěřitelný zážitek, navždy budu za tento zážitek vděčný. Odnesl jsem si z toho hodně. chceme opravdu vědět, kým jsme, dějí se věci, ze kterých se učíme stále více o nás samých stále, a skutečně zjistit, díky čemuž přístup ke statistikám a jak se objevujeme. EST se stal ohromným úspěchem. zpěváci, filmové hvězdy a statisíce obyčejných Američanů v 70. letech prošlo tréninkem. Ale časem se politická myšlenka, která hnutí odstartovala, myšlenka osobní transformace se začala vytrácet.

Původní vize, že díky objevování a vyjádření sebe samého se zrodí nová kultura, která zpochybní státní moc. - Nedovolíme jim oddělit naši kulturu od naší politiky! My jsme lid, jsme všichni spolu! J * bat je! Rodila se myšlenka, že lidé mohou být šťastní jednoduše sami v svém nitru a společenská změna není důležitá. Jedním z propagátorů této myšlenky byl Jerry Rubin. V roce 1968 Rubin jako vůdce Yippie vedl pochod na Chicago. Ale teď prošel tréninkem EST.

Jerry Rubin - zakladatel strany Yippie - Rozhovor, 1978 Byl jsem ochoten umřít a měl jsem mučednicky komplex tak jako my všichni, a tohoto ideálu jsem se vzdal, obětování se. Už nejsem tak přesvědčivě vzrušený nespravedlností jako předtím. Reinkarnovali jsme se zevnitř.

Stew Albert - zakladatel strany Yippie: V podstatě se politika vytratila a byla úplně nahrazena tímto životním stylem a pak touhou zahloubit se stále více v sobě samém. V tomto okamžiku už grandiózním "Já". A můj dobrý přítel a jeden z původních zakladatelů hnutí Yippie Jerry Rubin se zcela tímto směrem přesunul a myslím, že začal věřit tomu, že může být šťastný a plně rozvinutý na vlastní pěst. Socialismus v jedné osobě. - Byl v tom sám?
- I když samozřejmě to je kapitalismus ...



Werner Erhard - zakladatel EST: V tom je celý vtip. Myslím, že je to vtipné, protože lidé tráví velkou část svého života posedlí svou minulostí a jsou zamknutí v své minulosti a ohraničení na svou minulost a ohromnou úlevou od toho je nechat lidi stvořit sebe samých. EST byla nejživějším a nejintenzivnějším vyjádřením myšlenky, která se rychle přesouvala všemi vrstvami americké společnosti. Knihy a televizní programy propagovali myšlenku, že hlavní lidskou povinností je být sebou samým. A ti, kteří tuto změnu sledovali byly zaskočeni rychlostí jakou se tato myšlenka šířila.

Daniel Yankelovich - Yankelovich Partners Průzkum Trhu as: V 1970 to bylo jen malé procento celkové populace, možná 3 až 5 procent. V 1980 se to rozšířilo na drtivou většinu veřejnosti, až na 80 procent. - Ptali jste se: jak mohu být naplněn? Vezměte si dnešní den a řekněte si: když se ráno holím dívám se do zrcadla a říkám si, skutečně si to říkám: Nikdo ti tento den nepokazí, nikdo! Tato zaujatost sebou a svým nitrem se šířila společností v 70. letech.

Pomohl mi přestat žít v minulosti a začít budovat od dneška a využít své zkušenosti z minulosti a stát se lepší osobou dnes a zítra. Ale přichází problém: jak se projevit? A v tomto bodě se americký kapitalismus rozhodl, že zakročí a pomůže tímto jednotlivcům plně se projevit a vydělat při tom velké peníze. Nejprve museli najít způsob, jak se dostat do jejich hlav, aby mohli zjistit, co tyto nové bytosti chtějí, aby mohly být sebou.

Nepřišlo to z Madison Avenue, ale z jednoho nejvlivnějších vědeckých výzkumných center v Americe. Stanfordské výzkumný institut (SVI) v Kalifornii pracoval pro korporace a vládu. Většina prvních výzkumů na počítačích se odehrála tam a pracoval také pro ministerstvo obrany na projektu zvaném "Hvězdné války". V 1978 se skupina ekonomů a psychologů v SVI rozhodla, že najdou způsob jak číst, měřit a naplňovat touhy těchto nových nepředvídatelných konzumentů.

Jay Ogilvy - Vedoucí výzkumu psychologických hodnot, SVI 1979-88: Myšlenka byla taková, že vytvoříme přesný nástroj pro měření celé škály tužeb, přání, hodnot, které byly dříve nějak přehlíženy. V byznysu se říkalo, víte, 'Co se změří, to půjde udělat'. V podstatě jsme výrobcem říkali, že pokud opravdu chtějí vyhovět nejen základním potřebám, ale individuálním potřebám, choutkám a touhám výše vyvinutých lidských bytostí budou muset podělit, budou muset přihlédnout na individualitu. Aby to bylo možné, obrátil se SVI o pomoc na ty, který osvobození "Já" odstartovaly. Zvlášť na jednoho z vůdců hnutí lidského potenciálu, psychologa jménem Abraham Maslow.

Pozorováním měst jako Esalen, vymyslel Maslow nový systém psychologických typů. Nazval ho hierarchií potřeb, která popisovala různé citové stadia, kterými lidé procházeli když osvobozovali své pocity. Na vrcholu bylo sebe uskutečnění. Byl to bod, ve kterém se všichni jednotlivci stali úplně řízení sebou a osvobození od společnosti. Tým v SVI věřil, že hierarchie Maslow by mohla být základem nového způsobu uspořádání společnosti.

Ne podle společenských tříd, ale podle různých psychologických tužeb a pohnutek. Aby to ověřili, vyvinuli velký dotazník se stovkami dotazů o tom, jak lidé vidí sami sebe - jejich vnitřní hodnoty. Otázky byly navrženy tak, aby z nich bylo vidět, zda lidé zapadají do maslowowých kategorii.

Amina Marie Spengler - Vedoucí výzkumného programu psychologických hodnot, 1978-86: Snažili jsme se zjistit, jak se lidé opravdu cítí. Ptali jsme se opravdu intimní otázky a najali jsme na to firmu, která prováděla průzkumy a oni řekli, že ještě nikdy nic takového neviděli. Běžně musíte poslat pohlednici a za šest týdnů další pohlednici a pak musíte zavolat lidem, abyste měli zpáteční odezvu, my jsme měli návratnost 86 procent a oni poslali jen jednu pohlednici. Lidé zbožňovali vyplňování tohoto dotazníku.

Několik dotazníků se vrátilo s přiloženou poznámkou: máte ještě nějaké dotazníky, které bych mohlo vyplnit? Protože jsme se chtěli od lidí, aby se zamysleli nad věcmi, o kterých dříve nepřemýšleli a jim se myslet na ně líbilo. Například, jak se cítí, co je motivuje, jaký je smysl jejich života, co je pro ně důležité. Bylo to jako, wow. Odpovědi pak byly analyzovány počítačem. Odhalily, že u lidí se opakují vzorce toho, jak se vidí a ty zapadaly do maslowowých kategorii.

Na vrcholu hierarchie byla velká a rostoucí skupina která protínala všechny společenské vrstvy. SVI je nazvala řízení zevnitř. Byli to lidé, kteří cítili, že nejsou definováni svým místem ve společnosti ale rozhodnutími, které sami dělají. Ale SVI odhalili také, že tito lidé mohou být definováni různými vzorci chování, kterými se rozhodli projevovat se. Sebevyjádření nebylo neohraničené, zapadalo do identifikovatelných typů. SVI pro ně vymyslel nový název - životní styly.

Podařilo se jim kategorizovat nový individualismus. Nazvali svůj systém "Hodnoty a životní styly" zkratka HoŽiŠt. V popředí této změny se nacházejí tři HoŽiŠt skupiny, skupiny, které se nazývají řízení zevnitř. Jsou to lidé, pro které je osobní uspokojení důležitější než status nebo peníze. Mají tendenci k sebe uskutečnění, jsou komplexními a individualistický. Rob je "Já-jsem-já". "Já-jsem-já" lidé hledají nové hodnoty, snaží se odtrhnout od tradici a najít své vlastní standardy.

Dělej si vymyslel i vlastní jméno - Rob Noxious (obnoxious = protivný) Jody je zážitkárka. Tato skupina hledá vnitřní vzrůst přes přímé zážitky. Zážitkári nejsou často na jednom místě, je to skupina "všechno jednou vyzkoušet", a veškerá tato činnost potřebuje zboží a služby. Jejich záliby jsou ruční a jejich majetek jednoduchý ale ne vždy levný. Společensky uvědomělí - jsem knihovník, prodávám knihy, Jsem obchodník, ale to automaticky neznamená, že věřím v kapitalismus, je to prostě to, co teď dělám.

SVI vytvořili zjednodušený dotazník s 30 klíčovými otázkami. Kdokoliv, kdo na ně odpověděl, mohlo být okamžitě zařazen do jedné z okolo tuctu těchto skupin. Umožňovalo to podnikatelům určit, které skupiny si kupovali jejich produkty a tedy jak propagovat své zboží. Stali se z nich silné symboly hodnot a životních stylů těchto skupin. Byl to začátek marketingu životního stylu.

Amina Marie Spengler - Vedoucí výzkumu psychologických hodnot, 1978-86: Dovolovalo to lidem hledět na lidi z demografické perspektivy, věkových skupin nebo příjmových nebo jiných, ale skutečně porozumět Jejich vnitřní motivace. Chci říct, většina marketingu vypadala tak, že jste hleděli na to, co lidé dělají a snažili se zjistit, co s tím, ale my jsme to dělali tak, že jsme hleděli na vnitřní hodnoty lidí Abychom mohli zjistit, jaký je jejich životní styl, V jakém domě bydlí, jakým autem jezdí.

Takže jim pak korporace mohly prodávat věci tím, že jim rozuměli, měli jejich onálepkovaných, věděli jak ti lidé vypadají, kde žijí, jaký mají životní styl. Pokud nějaký produkt vyjadřoval hodnoty nějaké skupiny, byl jí kupovaný. Díky tomu byl systém hodnot a životních stylů tak silný. Jeho schopnost předpovědět, které nové produkty by si vybrali lidé hledající samo uskutečnění. Tato schopnost měla být dramaticky demonstrována.

HoŽiŠt měl zakrátko ukázat nejen produkty, které si koupí, ale i politiků, kterých budou volit. Dámy a pánové, příští prezident USA - Ronald Reagan! V 1980 se Ronald Reagan ucházel o post prezidenta. On a jeho poradci byli přesvědčeni, že vyhrají díky programu nového individualismu. Měl to být útok na 50 let vměšování vlády do života lidí.

Jeffery Bell - autor projevů Ronalda Reagana, 1976-81: Napsal jsem přímluvu o tom, že třeba nechat lidi dělat zásadní rozhodnutí, odklidit jim z cesty soudců, odklidit z cesty byrokratů, odklidit jim z cesty centralizovanou vládu. Dal jsem Reaganovi na výběr mezi různými názvy toho proslovu, a on si vybral Nechte vládnout lidí, Nechte lidi znovu získat vládu, znovu získat kontrolu nad svým osudem daleko od odlehlé elity v Washingtonu.

Rád si říkám, že ten druh vedení, který bych použil v Washingtonu není tentýž druh vedení, kterým bych předstíral, že jsem schopen vyřešit všechny problémy, o kterých jsme zde diskutovali ale spolu, vy a já můžeme ... Chtěl bych být, chtěl bych převzít vedení v přebírání vlády z ramen amerických občanů a osvobodit vás ... Bylo to radikálně. Moderní Republikáni si mysleli, že je to sebevražda, Jimmy Carter to nazval absurdností, Tisk byla extrémně negativní, ale zvláštní bylo, že to fungovalo v průzkumech v New Hampshire, státě s prvními Primark, které jsme museli vyhrát.

Zvláštní bylo, že existovala zvláštní mozaika podpory Reaganovy opatření. Tradiční průzkumy nemohli najít žádný soudržný vzorec napříč třídami, věkem ani pohlavím. Ale ti, kteří navrhovali systém hodnot a životních stylů věřili, že vědí proč to tak je. Testovali svůj systém v Americe i Británii a byli přesvědčeni, že i Reaganovy i Thatcherové poselství o individuální svobodě zapůsobí na skupinu na vrcholu hierarchie, lidí řízených zevnitř, protože to zapadalo do způsobu, jakým se vidí.

Christine MacNulty - Manažerka programu - SVI HoŽiŠt Tým, 1978-81: Byly skutečně zainteresováni bytím jednotlivci, tím, aby byly individuální, a tak v raných stadiích, když jsme se dívali na zprávy o tom, že oba, Thatcher i Reagan se prosazují řekli jsme si, že používají slova, která budou podobat hodně mladým lidem a obzvláště lidem, který směřují k seberealizaci. Volali jsme jejich řízení zevnitř.

Mnoho našich kolegů tvrdilo, že je to absolutně směšné protože řízení zevnitř jsou velmi společensky uvědomělí, společensky aktivní, nikdy nebudou volit konzervativních, nikdy nebudou volit Republikány, ale říkali jsme si, že pokud se jejich Thatcher a Reagan budou i nadále tímto způsobem snažit zaujmout podaří se jim to. Myšlenka, že noví seberealizující se jednotlivci by si vybrali politika z pravice a ne levice, se zdála být výjimečná. aby si ověřili své předpoklady, udělal tým HoŽiŠt průzkum, koho budou lidé volit a pospojovaly ho s novými psychologickými kategoriemi.

Christine MacNulty: Když jsme se v našem průzkumu ptali: koho budete volit, jasné že to byli správě zevnitř, kteří říkali, že budou volit Thatcherovou a Reagana. A to oni způsobili v těch volbách změnu. Protože volili Thatcher a Reagana ... Mých kolegů to skutečně překvapilo, dokonce v mé organizaci. Ukázalo to sílu tohoto přístupu Protože je velmi náročné identifikovat na ulici vnitřkem řízených. Ti lidé, kteří volili Thatcher a Reagana, tito lidé řídící se svým nitrem, mohly přijít z kterékoli sféry. Skoro vůbec to nesouvisí se společenskou třídou. Jedete a sledujete to podle věku, pohlaví a společenské třídy, nikdy je nenajdete. Ale pokud přijdete s dotazníkem, který je směrován na jejich hodnoty, pak je můžete identifikovat velmi jednoduše, a to byla úplná novinka. Začátkem 1981 byl Ronald Reagan uveden do prezidentského křesla. Převzal zemi, která čelila ekonomické katastrofě. Strašná inflace ze 70. let zničila většinu tradičního amerického průmyslu.

Miliony ztratili zaměstnání. Ale věrný slibům své kampaně řekl Reagan zemi, že trestání a nepomůže, jak to udělali všechny poválečné vlády. Spojené státy jsou konfrontovány ekonomickým utrpením obrovských rozměrů. trpíme nejdelší a nejhorší zvládanou inflací v naší národní historii. Nečinný průmysl vyhnal pracovníků do nezaměstnanosti, lidského utrpení a osobního ponížení. V nynější krizi, vláda není řešením našich problémů, vláda je tím problémem. Ale neduživé americká ekonomika neměla být zachráněna vládou, ale novými skupinami, které identifikovaly tržní průzkumníci, seberealizující se jednotlivci. Oni měli být hnací silou, toho co se nazývalo nová ekonomie. Můžeš být, čím chceš!
- Takže ... co opravdu chceš?
- Chutný produkt, který je pro mě dobrý ...
- A nač ti to bude?

Renee M. Love - předseda a CEO Omega Group Inc.: Jednou z technik je, že se lidi ptáme stejnou otázku stále znovu a znovu. Ptáme se, co chcete, co opravdu chcete, nač vám to bude a oni o tom začnou mluvit a tak nějak se s tím sblíží. Tou technikou vlastně loupeme cibuli. Pokud si člověka představíte jakoby měl vrstvy a vrstvy ochrany, myšlenek a přesvědčení, chci se dostat do jeho jádra. Po zrodu hodnot a životních stylů vyrostl obrovský průmysl psychologického průzkumu trhu.

A stará technika skupinových sezení vymyšlená freudovskými psychoterapeutů z 50. let, byla použita novým a mocným způsobem. Původním cílem skupinových sezení mělo nalezení způsobů jako navnadit lidi, aby si koupili z ohraničeného množství produktů masové výroby. Nové skupinové sezení byly použity jiným způsobem, aby na přezkoumání vnitřních pocitů skupin s různým životním stylem a díky tomu vymyslet nový sortiment produktů, které by těmto skupinám umožňovaly vyjádřit to, co pociťovali jako svou individualitu. A generace, která kdysi rebelovala proti konformitě nastolené konzumerizmom, ho teď přijímala, protože jim pomáhal být sebou samým.

Stew Albert - zakladatel strany Yippie: Kapitalismu se podařilo něco brilantní - vytvořit produkty, o které by měli zájem lidé jako já. O které by měly zájem lidé jako Jerry Rubin. Kapitalismus vymyslel zcela nový průmysl vývoje produktů které evokují širší pojetí "Já", které se zdánlivě shodovalo s námi v tom, že "Já" je neohraničené, že jste mohli být čímkoliv jste chtěli být. Převzali od nás tuto filozofii a souhlasili s ní.

A pak vytvořili produkty, které vám zdánlivě pomáhali, pomůcky, pomáhali vám být tímto neohraničený "Já". Produkt vám zprostředkuje způsob života, způsob bytí. Produkt vám prodá hodnoty. Oblékáte se takto, žijete v takovém domě, máte takový nábytek, používáte tento počítač, jíte v takových restauracích, v tom všem jsou hodnoty. Držení kroku s dobou, bytí cool, takže názor, že si můžete koupit totožnost vystřídala původní myšlenku, že jste úplně volní abyste si identitu vytvořili.

A jste úplně volní, abyste změnili svět a udělali ho takový, jaký jste ho chtěli mít. No, to co mám oblečené ... je to vyjádření ... A tato široká škála nových tužeb zapadal perfektně do změn v průmyslové výrobě. Počítače umožňovaly výrobcům produkovat krátké série konzumních výrobků. Staré ohraničení masové produkce vymizely, tak jako vymizely starosti, kterými byla posedlá korporátní Amerika od dob, kdy byla masová výroba vymyšlená. Toho, že vyrobí příliš mnoho výrobků. Nové konzumentské touhy se zdály být neohraničené.

Daniel Yankelovich - Yankelovich Partners Průzkum Trhu as: Ve Spojených státech bylo odjakživa obavou koncernů to, že nabídka předčí poptávku. Že produkt příliš mnoho, a že tady na to není trh. To už teď neslyšíte, přešli jsme od konceptu trhu s ohraničenými potřebami, a které pokud jsou naplněny, jsou naplněny, k trhu s neomezenými, stále se měnícími potřebami, ovládnutí potřebou sebevyjádření, produkty a služby, které dokáží vyhovět nekonečnými způsoby, které se neustále mění.

A v důsledku, ekonomiky mají neohraničené horizonty. Z tohoto výbuchu tužeb vzešel zdánlivě nikdy nekončící konzumentský boom, který oživil americkou ekonomiku. Původní myšlenka byla, že osvobození svého "Já" stvoří nový druh lidí, volných od společenských zábran. Tato radikální změna se udála. Ale zatímco se nové bytosti cítili osvobozené, stali se stále závislejším ve své identitě od byznysu.

Korporace si uvědomili, že to v jejich zájmu povzbudit lidi k tomu, aby se cítili jako výjimečně individua a pak jim nabízet způsoby jak svou výjimečnost vyjádřit. Svět, ve kterém se lidé cítili, že rebelují proti konformitě nebyl pro byznys hrozbou, al velkou příležitostí.

Robert Reich - ekonom a člen Clintonova kabinetu, 1993-1997: Byl to svým způsobem úspěch "Já", byl to triumf určité záliby v sobě samém, Názor, že všechno na tomto světě a veškerý morální úsudek byl viděn přes objektiv osobního uspokojení. Samozřejmě, výsledným bodem této logiky je, že neexistuje společnost, existuje jen skupinka jednotlivců, kteří dělají samostatné rozhodnutí aby propagovali jejich vlastní individuální dobro.

Příští díl vypráví příběh toho, jak se politici z levice v Británii iv Americe, obrátili na techniky vyvinuté byznysem aby opět získali moc. Ale neuvědomili si, že to co fungovalo pro byznys podkopává základy jejich politického přesvědčení. Ocitli se uvězněni v touhách nového chamtivého "Já".

- Anglické titulky "Marius the romanian"