Expedice Lambarene
Expedice se na své cestě sekala s mnoha úskalími, se kterými se musela pohotově vyrovnat. Nejtěžšími úseky se pro ni stala cesta z Etiopie do Konga, rovněž nezapomenutelnou se stala i náročná jízda Saharou. Ve všech zemích, kterými výprava do Lambaréné projížděla, vzbudila pozornost. V místních novinách se objevil nejeden článek, který vyprávěl o smyslu expedice. Členové výpravy vystupovali i v televizních programech, a to nejen v Súdánu, Etiopii, Keni, ale i Zambii, Nigérii či Konžské demokratické republice. Výprava během cesty natočila 10 000 metrů filmového materiálu.

Po návratu vznikl z natočeného filmového materiálu 18-ti dílný seriál pro Českou televizi, který máte nyní možnost vidět na 3 DVD. Samotný seriál je doplněný dalšími bonusy, mimo jiné i dokumentem ČT z roku 2005 Zapomenuté výpravy, který se věnuje právě této cestě a mapuje osudy účastníků expedice – většina z nich dosáhla ve svém profesním životě velkých úspěchů a stali se osobami veřejně známými. Součástí bonusů jsou také nově natočené rozhovory s dosud žijícími členy výpravy, oceněné fotografie novináře Petra Bárty, DVD ROM plný článků z tehdejšího tisku, vyprávění pracovníků Tatry Kopřivnice, kteří připravovali vůz na cestu, a prezentace Muzea Tatry v Kopřivnici, kde je legendární Tatra 138 nyní k vidění.

Albert Schweitzer, humanista
Albert Shweitzer (14. ledna 1875, - 4. září 1965) byl německý protestantský teolog, misionář, filosof, etik, varhanní virtuóz a lékař, původem z Alsaska Byl synem protestantského (luterského) faráře v prostředí, kde luteráni byli menšinou v katolickém prostředí. 1893 odmaturoval, vystudoval filozofii - Štrasburk, Paříž, Berlín (doktorát 2.8.1899) a teologii (doktorát 21.7.1900). Současně se stal vynikajícím varhaníkem (interpretoval zejména Bachova díla). Od roku 1900 kazatelem a vikářem v kostele sv.Mikuláše ve Štrasburku, od roku 1902 docentem teologie. V roce 1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Mnozí ho měli za blázna, ale on si prosadil své. V roce 1905 začal studovat medicínu a to na stejné štrasburské univerzitě, kde byl docentem teologie (současně kázal, přednášel a zajížděl i do Paříže se zdokonalovat jako varhaník, koncertuje...) Ke studiu musel mít povolení vlády, která to vyřešila výjimkou v situaci, kdy člen akademického sboru je zároveň veden jako řádný posluchač. Studia medicíny dokončuje 1912, opouští své jisté postavení na univerzitě, žení se a zahajuje nový život... Roku 1913 odjel z Evropy do Afriky a z vlastních prostředků založil v Lambaréné (tehdy Francouzská rovníková Afrika, dnes Gabon) nemocnici, kterou financoval jednak z darů, jednak z prostředků, které vydělával jako varhanní virtuóz . Roku 1952 mu byla udělena Nobelova cena za mír.