Proces evoluce
Co je evoluce? Evoluce je způsob vzniku života na Zemi. Je to proces, který začal před miliardou let a stále pokračuje. Evoluce nám vysvětluje, jak je možné, že se vyvinulo takové množství rozdílných živočichů. Ukazuje, jak se z primitivních prvoků mohli vyvinout milióny živočišných druhů, které dnes známe. Evoluce je odpovědí na otázku, kterou si všichni pokládáme, když spolu vidíme jezevčíka a dánskou dogu. Jak je možné, že předci mají tak rozdílné potomky.

Abychom si tuto otázku odpověděli, tak se zaměříme pouze na zvířata. A vyloučíme jiné formy života jako jsou houby a rostliny. První otázka na kterou se musíme zeptat je: Jak se jedno zvíře mohlo vyvinout v úplně nový druh zvířete? Hmm, jen rychlá otázka: Co je vlastně živočišný druh? Živočišný druh je skupina zvířat, která je schopná mít společné potomky. A ti potomci jsou také schopní se dále rozmnožovat.

Abychom této otázce lépe porozumněli, tak se musíme blíže podívat na následující body: Unikátnost živých bytostí je zajištěna nadbytečnou produkcí potomků a dědičností. A druhý klíčový bod - přírozený výběr. Začněme s jedinečností. Každé existující stvoření je jedinečné. To je pro evoluci zásadní. Členové jednoho živočišného druhu se mohou velmi podobat. Avšak všichni mají lehce odlišné rysy a vlastnosti. Mohou být o trochu větší, tlustší, silnější nebo plešatější než jejich příbuzní.

Co je tedy důvodem těchto odlišností? Podívejme se blíže na toto stvoření. Každá živá bytost je složená z buněk. Buňky mají jádro. Jádro ukrývá chromozomy. A chromozomy obsahují DNA. DNA obsahuje rozdílné geny. A jsou to geny, které přenášejí informace o celé bytosti. Přenášejí řídící informace pro buňky a určují vlastnosty a rysy, které mají živé bytosti. A je to právě DNA, která je u každé bytosti jedinečná. Je lehce odlišná od jednotlivce k jednotlivci, což je důvodem drobných rozdílů.

Ale jak se takové široké spektrum rozdílných DNA tvoří? Jedním klíčovým faktorem je nadbytečné plození potomků. V přírodě vidíme, že stvoření produkují mnohem větší počet potomků než je potřeba za účelem přežití druhu. Výsledkem je, že mnoho potomků předběžně umírá. Mnohokrát je potomků více než je schopné okolní prostředí uživit. A to je jeden z faktorů zvyšujících různorodost živočišných druhů. Čím více potomků je zplozeno, tím více drobných odlišností se objevuje.

A to je přesně to, co příroda chce - co nejvíce drobných rozdílů. Druhým důležitým faktorem způsobujícím jedinečnost jedince je dědičnost. Mimochodem dědičnost znamená předání DNA potomkům. Dva velmi zajímavé jevy nastávají při tomto předání. Rekombinace a mutace. Rekombinace je náhodné proházení DNA dvou bytostí. Když se dvě bytosti zamilují a spáří se, tak se rekombinují jejich geny dvakrát. Poprvé samostatně v pohlavních žlázách, kde vznikají spermie a vajíčka.

Pohlavní buňky převezmou polovinu genů a promíchají je. Druhá rekombinace nastává, když samec oplodní samičku. Každý z rodičů předá polovinu své DNA. Jinak řečeno 50% jeho jedinečných rysů a vlastností. Vše se pak promíchá a výsledkem je nový potomek. Tito potomci mají náhodné složení DNA a také rysy a vlastnosti jejich rodičů. Tím se zvyšuje různorodost a rozdílnost mezi jedinci jednoho druhu. I mutace je pro evoluci velmi důležitá. Mutace jsou náhodné změny DNA.

Také by se to dalo vyložit jako chyby při sestavování DNA. Mohou je způsobit toxiny nebo i jiné chemické látky, či radiace. Mutace nastává pokud se změní část DNA. Tyto změny jsou velmi často špatné a mohou vyústit v nemoci jako rakovina. Avšak mohou mít také neutrální nebo kladný účinek jako je modná barva očí lidí, což je jedna z mutací. Ve všech případech musí mutace oblivnit pohlavní buňky, což je sperma nebo vajíčko. Protože jen DNA v pohlavních buňkách se předává potomkovi.

To je důvodem proč si chráníme své sexuální ústrojí při rengenování. Narozdíl od ostatních částí těla, kterým nic nehrozí. V součtu, v procesu dědění, předávají bytosti své rysy pomocí DNA. Rekombinace a mutace mění DNA tak, aby každé dítě vypadalo jinak něž jeho sourozenci a dostalo náhodný výběr vlastností jeho rodičů. Je zde klíčové slovo: náhodný. Všechny tyto procesy jsou závislé na náhodě. Náhodné rekombinace a mutace vyústí v potomky s náhodným složením rysů a vlastností, které je zase náhodně předají dále.

Ale jak vše může vzniknout na základě náhody, když všechny známé bytosti jsou tak dobře přizpůsobené okolnímu prostředí? Například pakobylka, kolibrík či rozedranec. Odpovědí je druhý klíčový bod a tím je přirozený výběr. Každý jedinec je vystaven procesu přirozeného výběru. Jak jsme si už říkali - každý jedinec je o trochu jiný než ostatní. A odlišností v rámci jednoho druhu je celá řada. Okolní prostředí má vliv na živé bytosti. Mezi tyto tak zvané selekční fatory patří: predátoři, parazité zvířata stejného druhu toxiny změny obývané oblasti nebo klima. Každý jedinec je vystaven procesu přirozeného výběru. Každá bytost má jedinečný výběr rysů a vlastností.

Tento výběr jim pomáhá přežít v daných podmínkách. Nebo také ne. I to se stává. Každý s nevyhovujícími vlastnostmi bude vyřazen okolními podmínkami. Bytosti se správnou výbavou přežijí a předají svou výbavu svým potomkům. To je důvodem proč je různorodost tak důležitá. To je důvodem proč se živočichové snaží plodit tolik potomků, kteří jsou co nejvíce rozdílní. Zvyšují šanci, že jeden z jejich potomků projde procesem přirozeného výběru.

A tím maximalizují šanci na přežití druhu. Dobrým příkladem je skupina pěnkav žijících na opuštěném ostrově. Jsou to jedny z nejznámějších zvířat ve vědeckém světě a jsou známé jako Darwinovy pěnkavi. Pojmenované po jejich objeviteli Charlesi Darwinovi. A toto je příběh těchto pěnkav: Před několika sty lety byla zaváta malá skupina pěnkav na Galpágské ostrovy, které se nacházejí uprostřed Tichého oceánu. Pravděpodobně za to mohla velká bouře.

Pěnkavy se ocitly v prostředí, které pro ně bylo nové. Byl to úplný ráj pro pěnkavy. Měly dostatek jídla a žádné predátory. Rychle se množily a šířily po ostrově. Ostrov byl brzy přeplněný pěnkavami. To ale znamenalo, že začal být nedostatek jídla. Pěnkavímu ráji hrozil hladomor a pěnkavy mezi sebou začaly bojovat. V tu chvíli začal přirozený výběr. Jejich jedinečnost a drobné rozdíly ... V tomto případě mírně rozdílné zobáky. ... znamely, že některé pěnkavy se vyhnuly bojům o jídlo s ostatními pěnkavami.

Některé zobáky byly vhodnější pro vyhrabávání červů. Jiné pěnkavy měly zobáky vhodnější pro louskání semen. Pěnkavy se nakonec rozdělili do skupin. V těchto skupinách byly chráněni od nadbytečného soutěžení o potravu. Brzy se začali pářit hlavně s pěnkavami, které patřily do stejné skupiny. Po mnoho následujících generací se tyto vlastnosti zlepšovaly a umožnily využít potenciál okolí na maximum. Rozdíly mezi hrabači červů a loupači semen začaly být tak velké, že už se spolu nemohli spářit.

Výsledkem byl vznik nového živočišného druhu. Dnes na Galapágských ostrovech žije 14 rozdílných druhů pěnkav. Všechny se vyvinuly se stejné skupiny ztroskotaných pěnkav. To je způsob jakým evoluce tvoří další druh. Skrze interakci jedinečných stvoření, nadbytečné plození potomků, rekombinaci a mutaci při dědění, a konečně skrze přirozený výběr. Proč je to pro nás tak důležité? Vysvětluje to, jak vznikl tak různorodý život a proč jsou živočichové tak dobře přizpůsobení pro život.

Ale také se nás to týká osobně. Každý člověk je výsledkem 3,5 miliardy let evoluce. A to platí i pro tebe. Tvoji předkové bojovali a přizpůsobovali se, aby přežili. A přežití bylo velmi nejisté. S ohledem na to, že vyhynulo 99% živočichů, kteří kdy žili, se můžeš považovat za součást velmi úspěšného řetězce. Dinosauři vymřeli, ale ty jsi naživu a koukáš na toto video, protože jsi neskutečně jedinečný. Stejně jako všichni ostatní živočichové, kteří žijí na planetě. Nenahraditelný a jedinečný v celém vesmíru.

Subtitles by the Amara.org community