Srbové - národ, který mizí
Zhřešili jsme a litovali toho. Rouhali se Bohu, byli jsme potrestáni. Poskvrnili jsme se každým možným prohřeškem, koupeme se ve své krvi a slzách. Pošlapali jsme vše, co předkům bylo svaté, proto jsme sami byli pošlapáni. Měli jsme vzdělání bez víry, politiky bez poctivosti, armádu bez vlastenectví, stát bez Božího požehnání. Z toho vyvěrá to zpustošení vzdělání, politiky, armády a státu. Snažili jsme se nebýt sami, což je důvod, proč nás cizinci obklopili svou tmou.

Po desetiletí jsme zesměšňovali naše předky pro jejich lásku ke Království nebeskému, kvůli ožebračenému pozemskému království jsme ztratili vše. Jak jsme poměřovali Boha a naše předky, tak nám je odměřeno. Pravdivá a šokující jsou tato slova sv. vladyky Nikolaje Velimiroviče, který je použil k vykreslení celé naší chudoby a tmy mnoha desetiletí srbské samostatnosti. Ale i to je důvod a úkol, a mnohem více než to. Vyjevil nám, jaký je prvotní příčina našeho pozemského utrpení a bezcílného putování, na které jsme se vydali v domnění, že je to správná cesta.

To nás přivedlo až na konečnou hranici, k okraji propasti. Zde stojí otázka, zda bychom se neměli s odvahou rozhodnout pro návrat, abychom byli ušetřeni naprostého úpadku. Všechna naše bída a neštěstí spočívá v tom, že jsme opuštili Boha, v popření Božího Slova, které je jediným pramenem života a všeho ostatního, co člověk v životě může získat. Jsme na útěku od jediného požehnaného způsobu bytí, od života v požehnané jednotě s Bohem a se sebou samým, od života v Církvi Kristově.

Svatý prorok Mojžíš měl od Boha zjevení, které předal lidskému rodu - jsou to přikázání života, která jsme navěky opustili. Mezi tím, co náš nebeský Otec řekl, je přikázání o rození dětí: Milujte se a množte se, naplňte Zemi a podmaňte si ji. Náš srbský národ se chová, jako by neslyšel tato Stvořitelova slova! Důsledky jsou více než děsivé. Životní prostor srbského národa se za poslední dvě desetiletí drasticky zmenšil. Srbský národ je v úpadku, zmatený, ustrašený, nejistý a ustaraný.

Stárne a vymírá. Mládeže v Srbsku stále více ubývá, dětský hluk je stále tišší, stařecký dech seniorů je slyšet stále hlasitěji. Při sociálním plánování jsou všechny viditelné činnosti spojované s nejstarší v populací, všechny neviditelné jsou propojeny s další generací. Na ekonomickém a politickém trhu dostávají staří lidé více prostoru, stávají se stále dominantnějším subjektem, politické strany při formování vlády učinily z penzistů rozhodující téma. S MMF se vede více hovorů o penzijních fondech než o rozpočtu na vědu.

Dávky pro seniory mají větší prioritu než pobídky k porodu, věk odchodu do důchodu se stále zvyšuje stejně jako zaměstnanost v seznamech státní služby. Srbsko je dnes zemí starých lidí. Podle demografie je zde více obyvatel starších 65 let než dětí pod 15 let. Srbsko se ročně zmenšuje o 20.000 obyvatel, což je velikost např. města Ivanjica nebo Čuprija. Tímto tempem bude mít Srbsko v roce 2030 o 700 tisíc obyvatel méně. Hrozný rytmus vylidňování ničí Srbsko a srbský národ.

Srbsko je na Balkáně první zemí v úmrtnosti a poslední v porodnosti. V porovnání se statistikou jiných balkánských národů to vypadá takto: Za celé století, od počátku 20. století až doposavad, se turecký národ rozmnožil o 400%, albánský o 700%, Rumunů je více o 45%, Bulharů o 38% a Řeků o 35%. Jediný národ, který se nerozmnožuje, ale vymírá, je srbský národ. Průměrná rodina v Srbsku čítá tři členy. Na každé manželství v Srbsku přijde 0,88 dítěte. Ani jedno celé dítě!

Zatímco průměrný věk dožití v zemích EU je téměř 79 let, Srbové se dožívají v průměru 73 až 74 let. Na vzestupu jsou kardiovaskulární choroby před všemi ostatními. Dle procent úmrtnosti na tuto chorobu jsme druzí v Evropě, po Rusech. V posledním desetiletí zde byl šokující trend v nárůstu úmrtí na zhoubné nádory. V padesátých letech 20. století jsme byli, statisticky řečeno, nejzdravějším národem po Finech. Dnes jsme se definitivně umístili na samém evropském dně.

Mladí se těžko rozhodují pro vstup do manželství a pro rození dětí. Dokonce i když se rozhodnou, obvykle se spokojují jen s jedním dítětem. Průměrný věk občana vzrostl o 13 let ve srovnání s počátkem minulého století. Jsme první v Evropě v těhotenství dospívajících a v potratech. Průměrný věk žen v centrálním Srbsku je 42,5 let. To znamená, že průměrná žena vstupuje do svého pátého desetiletí. V tomto věku ženy již děti nerodí. Za 10 let bude dle odborníku průměrný věk v Srbsku, 52 let, takže průměrný občan bude na začátku své šesté dekády!

Začátek konce každého národa začíná, když populace starší než 65 let převyšuje zbývající dva a půlkrát. To bude konečný a nezvratný začátek zmizení srbského národa. Ať už pak učiníme cokoli, na zlepšení demografické situace to nebude mít žádný efekt. Do jaké míry je situace vážná dokazuje srbská vesnice. Statistiky říkají, že již 72 procent srbských vesnic vymřelo. Více než dvě třetiny rodinných krbů vyhasly. Ve východním Srbsku existují vesnice, v nichž se nenarodilo jediné dítě již po celá desetiletí.

Jeho Svatost patriarcha srbský Irinej: Možná, že existuje více důvodů, proč nás ubývá. Jsme totiž více vzdáleni od Boha, a když jsme daleko od Boha pak jsme daleko od všeho ostatního cenného a drahého, a to i od sebe... Mnoho mocných a silných národů existovalo v průběhu historie, silných početně a mocných hmotnou kulturou, ale zanikly právě proto, že neměly základy pro duchovní kulturu. Marko Sandalj, pravoslavná nadace "Přítel Boží", Kanada: Bůh u nás nezůstal, Ježíš Kristus byl vyhoštěn z naší republiky, nebyl zde vítán.

Josif Tito se stal ikonou místo svatého Sávy. Jenže tam, kde není Bůh, neexistuje ani štěstí, ani vývoj, ale přichází katastrofa, kde Bůh nepanuje, tam pak panují ďáblova pravidla a místo požehnání přijde prokletí. Historie. Podivuhodná učitelka života, jak se jí říká, nepochybně nabízí spoustu informací o důvodech, příčinách, ale i důsledcích toho, co se děje v existenci každého národa; ať v duchovních, kulturních, politických či ekonomických aspektech jeho existence. Tak to chodí i s naším srbským národem. Pokud se ponoříme do bohaté historie našeho národa, najdeme smutek, bolest, ničení, krveprolití, týrání a likvidaci.

Dr. Vasilije Krestić, akademik: Problémů biologického mizení Srbů je mnoho a nejsou spojeny jen s tímto okamžikem, ale, věřte mi, trvají již delší dobu. Za prvé: jsme lid, který žije na takovém geopolitickém území, na něž se často útočí, máme smůlu, že máme velmi často krvavé války, v nichž významná část našich obyvatel, a to zejména těch, kteří jsou zapotřebí pro biologickou reprodukci, zemře.

Pro příklad nemusíme chodit daleko - stačí poukázat na 20. století plné válek - balkánské války, první světová válka, druhá světová válka, a pak všechny ty občanské války, které trvaly dlouho a které nás přišly draho, a to zejména kvůli lidským obětem. To znamená, že co se týče válek, jsme jednou z mála zemí, které byly uvrženy do téměř všech válek, a pak za ně draze zaplatily.

Biljana Spasič, pravoslavná publicistka: Jen v minulém století bylo v těchto oblastech osm válek. Nevíme, kolik přesně stály životů. Odhaduje se, že pro obranu své vlasti zemřelo přes 4 miliony Srbů ve svém nejlepším reprodukčním věku.

Dr. Smilja Avramov, akademik: Hlavní útok na srbský národ začal v období mezi dvěma světovými válkami. Ano, Srbsko se účastnilo více válek na obranu své vlasti, ale ztráty nebyly nikdy tak velké, jako v 2. světové válce. Srbsko, po Rusku, má nejvyšší počet obětí ve druhé světové válce, více než třetina mužské populace zmizela, nemluvě o dětech a všem ostatním. Kde leží příčina? Rozhodně bychom měli poukázat na ideologii totality, nacismu a fašismu. Nicméně oni si to připravovali po celá léta. Ke genocidě Srbů v roce 1941 nedošlo přes noc.

Biljana Spasič, pravoslavná publicistka: Fakta jsou děsivá. Je známo, že Švýcarsko nemělo válku 700 let, země Skandinávie 200 až 300 let. My jsme jen v minulém století vedli na našem území osm válek. A nebyly to výbojné války s cílem podmanit si někoho jiného či zabrat cizí zemi. Byly to jasně obranné války. Války k obraně našich domovů, naší vlasti, na obranu hrobů našich předků, Na obranu této země, kterou jsme zdědili od svatého Sávy. Z následků první světové války se Srbsko nikdy demograficky nevzpamatovalo, říká akademik Dragiša Vasić. Proto, když neobrozené Srbsko vstoupilo do druhé světové války, následky trvají až do dnešních dnů.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: Kvůli těmto válkám i tomu těžkému strádání, kvůli zamýšlenému zničení srbského národa, a když říkám zamýšlenému, tím myslím předně první světovou válku. Nejen ničení ve válce, ale i ztráty ve válce, které byly obrovské, stejně jako to, co bylo dovoleno v Semberii, zabíjení, k němuž došlo za (ne)souhlasu Šuckors, zejména v Mačvě atd. A to ještě nemluvíme o druhé světové válce a zločinu genocidy, který byl spáchán na Srbech v Nezávislém státu Chorvatsko...

Profesorka Dr. Smilja Avramov: Byla jsem zděšena, když jsem psala první vydání knihy a bádala v britském a římském vojenském archivu, později v německém, a poprvé studovala texty a dokumenty, které naše emigrantská vláda adresovala britské vládě. Prosila, aby se bombardovaly železnice vedoucí do koncentračních táborů Jasenovac, Jadovno, v Hercegovině. Nic však nebylo učiněno, absolutně nic. Najednou jsem narazila na dokument... Byl to šok!

Důkaz, že Ante Pavelič, největší válečný zločinec na světě, byl členem britské zpravodajské služby od roku 1926, a ti tzv. "spojenci" neudělali naprosto nic pro zastavení největší srbské katastrofy. Údaje zjištěné prof. Vojin Mitrovic ukazují, že ztráty v první světové válce byly jeden milión a 340 tisíc, tzn. zemřel každý třetí muž. To byly takové demografické ztráty, ze kterých se Srbsko nevzpamatovalo. Pak se dostalo do druhé světové války, a tam - více než milión mrtvých, a tak dále.

Profesor Dr. Smilja Avramov: Pravý obraz rozsahu obětí genocidy je nyní popírán. Člověk by měl jít do vojenského archivu ve Freiburgu. Jejich velitelé byli tak přesně informováni z jednotlivých částí Chorvatska: Hlásili - v tomto městě je odvedeno a zabito tolik a tolik atd., pouhou systematickou analýzou a vědeckými metodami bychom mohli zjistit správné údaje.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: Řekněme, že to není 800 tisíc, ale nevím, kolik stovek tisíc. Je samozřejmě nepřijatelné, co tvrdí Tudjman a jeho pomocníci. A jak velké jsou reprodukční ztráty, kvůli biologickým ztrátám, které jsme měli, několik set tisíc v celém Chorvatsku. Převysokou cenu spojenectví jsme neplatili pouze v I. a II. světové válce. Naivní víru, že máme spojence v Britech, Američanech a dalších tzv. antifašistech, nezatemnilo ani spojenecké bombardování srbských měst na sklonku druhé světové války. Pak naši lidé umírali pod bombami tzv. "přátel", jako kdyby nestačilo, že nepřátelé a ničitelé je vyhlazovali během války.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: Vezměte si například problém genocidy, jež byla spáchána v Chorvatsku. To bylo dlouhou dobu jedním z tabuizovaných témat během éry Tita v Jugoslávii. Nesměli jste o tom mluvit. Pokud jste psali, potom jste se měli řídit tím, co o tom prohlásila komunistická strana, a ta prohlásila: Provinili se jedni, vinni jsou i ti druzí. Vina je na obou stranách. Jedni tím, že vyprovokovali zločin svým chováním a postojem, druzí, že spáchali strašný zločin.

Profesorka Dr. Smilja Avramov: V roce 1945 jsme nesměli zmínit pojem "genocida". Já jsem byla profesorem na právnické fakultě, a upozornili mě na to. Učila jsem mezinárodní právo, které zahrnuje i problém genocidy, masivní ničení atd. dali mi vážné varovaní, že genocida je tabu, protože by to prý bořilo naše bratrství a jednotu. Vina byla tedy rozdělena mezi obě strany. Kati i oběti byli označeni stejně.

Profesorka Dr. Smilja Avramov: Proč naše vláda nedělala to samé, co židovská, která se starala o svůj národ? Bohužel jsme neměli politiky, nebo přesněji, státníky. Měli jsme pseudo-politiky, kteří následovali jednoho diktátora.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: Provinili jsme se, naši politici. Nemyslím jen dobu Josifa Tita, ale naše období po Titovi, i během období Miloševiće a dokonce i dnes. Není velký rozdíl od doby Titovy, co se ničení Srbska týče. Tento scénář byl zopakován na samém konci 20. století. zemí tvořících spojence NATO, bývalí vítězové i poražení, antifašisté a fašisté. 78 dnů "milosrdného rozsévání" bomb projektilů naplněných ochuzeným uranem, kazetových bomb a kdo ví čeho ještě.

Výsledkem bylo zničení srbského zemědělství, zničené komunikace, zničená města a stavební objekty, infrastruktura a neznámý počet zmařených lidských životů, jemuž odpovídá odhad mezi až 5 tisíci životů. Každý pojem má však svou další tvář, svůj další rozměr. Ničení našeho národa, jak nás učí historie, se účastní nejen jeho kati. Velkou pomoc jim poskytlo naše mlčení, můžeme směle říci, naše nepozornost a nedbalost. Jako by pro nás bylo důležitější něco jiného, než naše vlastní oběti.

Naše tragická minulost, katastrofální přítomnost a nejistá budoucnost nejsou důsledkem pouze historických, politických, geopolitických a dalších okolností, které byly způsobeny někým jiným, a nyní jsme s nimi konfrontováni. Vypadá to, že v této námi dopuštěné tragédii jsme sehráli svou vlastní klíčovou roli. Náš historický klinický profil byl definitivně zatížen asimilačními procesy, kterým jsme snadno podléhali při pesimistickém pohledu na budoucnost. Tím pácháme zločin nad našimi nenarozenými potomky.

Tím, že jsme rozvrátili minulost, ničíme budoucnost. Tím jsme byli utvářeni, a tím stále pácháme dvojitý zločin - tzv. samogenocidu. Sami ničíme naše předky i potomky. Srbský národ se stal příkladem této samogenocidy, který nemá obdoby v rámci EU. Není tam žádná taková země, která se tak systematicky snaží po celá desetiletí o svůj zánik, jako my.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: Jsme národ, který nemá příliš velkou sílu asimilovat někoho, ani nemáme dostatečnou sílu odporovat tomu, když jsme asimilováni. A to je něco, co je v přírozenosti, - nějaký genetický kód, něco, co bylo do podstaty národa zaseto historickými událostmi. Kvůli tomu nemáme sílu asimilovat kohokoliv, a sami podléháme asimilaci. Vezměte si jen, když mluvíme o asimilaci, kolik lidí z toho muslimského světa je srbského původu a kolik z nich je nyní na druhé straně, stojí proti nám.

Vezměme si například obrovský počet Albánců, Shiptarského světa, kteří jsou srbského původu. Také Chorvatů a Srbů v Chorvatsku. Jaké procento Srbů se stalo Chorvaty!? Druhá otázka je, jaké jsou důvody. A důvodů je mnoho. Vidíte, že svět se vzdálil od svých kořenů, od vlastního stromu, od národa, náboženství, že se stal mnohem nebezpečnějším, než naši sousedé nebo obyvatelé různých národů a různých náboženství. Trpíme od všech. Nyní se podívejme na lidi nejprve v diaspoře.

Nebylo to potvrzeno, ale má se za to, že na pěti kontinentech ve více než 120 zemích světa, žije přes 4 miliony Srbů roztroušených po světě. Dr. Miloš Vesin: Já, který jsem odešel do Ameriky před 20 lety, jsem mohl žít v diaspoře. Můj syn není v diaspoře. Žije ve své vlastní zemi. Narodil se v Americe. Mohlo by to někomu znít divně, ale každý kdo se narodil v této zemi, bez ohledu na to, jak se jí říká, již není v diaspoře - je ve své vlastní zemi. A věřte mi, to naše žití na obou stranách, nemůže přinést nic zdravého, nemůže přinést nic dobrého.

Během posledních desetiletí došlo k nekontrolovanému a nepřípustnému odlivu vzdělaných mladých lidí a profesionálů ze Srbska do jiných zemí. Mladí lidé si odnášejí pryč své vzdělání a dosažené dovednosti, které by měli cele uvést do praktického života svého lidu a země. Bylo vypočteno, že vzdělávání jednoho vysoce vzdělaného odborníka, od předškolního věku do nejvyšší akademické úrovně - doktora věd - přijde tuto zemi a rodinu asi na 300 tisíc dolarů.

Zde se vzděláme a vyučíme, poté však, jakmile jsme získali znalosti a diplomy, balíme kufry a odcházíme, abychom sami sebe i náš intelektuální, tvůrčí, profesní a jiný potenciál dali k dispozici cizincům. Dnes jsme v situaci, kdy Srbové budují Ameriku, Kanadu, Německo a jiné země, zatímco jejich vlastní dům se rozpadá v základech. Z demografického hlediska je krajně znepokojující, že si krademe náš demografický a dokonce i genetický potenciál. Dnes v 21. století stále máme "janičařství" (tj. odvlékání lidí ke službě cizím národům).

Je to však dobrovolné "janičařství". Mnozí naši domorodci jsou v Americe, nikdy nebyli v Srbsku, v žádné srbské zemi. Byli většinou z těch prvních přistěhovalců z Liky, Krajiny apod. a zůstali možná více Srby, jsou důslednější, mnohem více spojeni s pravoslavnou vírou a srbstvím než ti, kteří odešli před 10 nebo 15, 5, 7 nebo 3 roky, dostali se do Ameriky tou či jinou cestou, a úplně se v tom mumraji ztratili. Marko Sandalj: Pouze Srbové se tak snadno stávají asimilovanými, skutečně vstřebají všechno, co pochází z cizího národa, ztrácí svou národní a dokonce i náboženskou identitu.

Biljana Spasić: Měla jsem možnost navštívit naše Srby žijící v zahraničí a jejich realita mě bolela: vždy, když je smíšené manželství Srba s příslušníkem jiného národa, dítě nosí jméno pocházející z nesrbského národa a patří k náboženství toho národa. Všimla jsem si, že ve smíšeném manželství je srbská strana vždy v podřízeném postavení.

Protojerej stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: Ano, to je náš problém. Je to způsobeno generací, která vyrůstala po druhé světové válce, bez zdravé víry, ale i bez zdravé národnostní půdy pod nohama. Jsou to lidé, kteří se chtěli stát vším, jenže se nestali musím říci - ničím. Rychle se utopíme v okolních národech, ta asimilace je ve skutečnosti nedostatek těchto základních podmínek, které by nás spojily s tím, co je naším cílem; bez ohledu na to, ve které části světa jsem, kde se nacházím.

Prof. Dr. Nebojsa Radić, Cambridge: To jsou genetické kódy, to je tradice, to je jazyk, to je vše, co je nám dáno. A to vše vytváří identitu, kterou jsme dostali, a to je něco aktivního, co nás buduje. Proto je důležité si to uvědomovat, znát minulost a vědět, kdo jsme, co jsme, odkud jsme přišli. Je také důležité znát, kam směřujeme. Je těžké chápat, kam směřujeme, pokud nevíme, odkud jsme a kde je náš počátek. Jedno nejde bez druhého. Pokud bychom se porovnali s jinými národy v Americe, srovnání by nám nebylo ke cti.

Protojerej stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: Všechny ostatní národy, které jsou v USA, se více snažily, a mnoho dalších se snaží nyní, zachovat svoji identitu, skrze skutečné hodnoty. Jedna z těch základních věcí, bez níž nejsou žádné skutečné hodnoty, je duchovnost. Pěstování tradice a vzdělání. Protojerej stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: My, kteří žijeme v metropolitní oblasti Chicaga, jsme ještě před 6 lety neměli jedinou srbskou základní školu, ani žádnou srbskou školku, nezáleží na tom, kolik nás je, je nás tam mnoho. A co nám brání mít školy, když alespoň v Americe mají Srbové peníze?

Protojerej stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: Jiní vybírali prostředky a budovali školy, vědomi si, jaká síla spočívá ve školách. My jsme bohužel vydali obrovské částky, které jsme doslova vyhodili na americké právníky během našeho nešťastné rozkolu, který byl strašnou rakovinou pro srbské obyvatelstvo v Americe.

Marko Sandalj: Aféry, cizoložství, vraždy dětí, věštění, spiritismus, lži, krádeže, prokletí, nadávky, nemravné chování jakéhokoli druhu, ach, Bože! A to nebylo vše. Vzájemná nenávist, žárlivost, závist a machinace, objevující se v celé historii našeho národa. Stejně jako v Srbsku, tak i v diaspoře. Množte se a vyjděte! byla zpráva a varování, které ke svému albánskému lidu vyslal Enver Hodža. A Albánci mu náramně naslouchali. Proč jsme jen nenašli dostatek inspirace ani ve sv. Sávovi, Nikolovi Teslovi, Mihajlu Pupinu, ani ve svatém biskupovi Nikolaji?

Protojerej stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: Je něco nedořečeného v nás, neodvážil by se říct - nemocného, ale v každém člověku je něco patologického jenže naše nemoci jsou, vzájemně propojené, protože jsme neměli, definována některá základní fakta.

Profesor Dr. Vasilije Krestić: O naší přirozenosti a naší otevřenosti, vypovídá skutečnost, že jsme připraveni na to, že budeme oběti. Jsem hotov se domnívat, že existují národy, které jsou prostě předurčeny k páchání trestných činů, a národy náchylné naopak k tomu, že se na nich páchá zločin. My jsme, jak se bohužel ukázalo, náchylní k tomu, aby byl na nás páchán zločin. Podívejme se na druhou stranu této zločinnosti - sebezločinnost; Co je nejodpornější stránkou naší sebevražedné povahy, která dosahuje 311 nejhlubších hlubin pekla, a uvrhuje nás více než cokoli jiného do ne-existence a sebe-vyhlazování? Je to vraždění našich nenarozených dětí.

Jeho Svatost patriarcha srbský Irinej: Toto je hřích do nebe volající o pomstu a my nepotřebujeme větší pomstu, ale aby nás neubývalo v tomto posvátném kraji, abychom neopouštěli tato svatá místa, tuto svatost, abychom je pak nemuseli přenechat jinému národu, který nebude schopen tuto svatost pochopit a přijmout za vlastní.

Marko Sandalj: Ptáme se sami sebe, zda naši lidé odešli tak daleko od Boha? Jsou si vědomi, že jsou na předním místě v jednom z největších hříchů: Vraždách dětí? My vraždíme vlastní děti! Naše země je nasáklá jejich krví! Co pak můžeme očekávat? Jaký druh požehnání a pokroku? Žádný! Jsme vystaveni Božímu hněvu.... A co říkají statistiky? Podle oficiálních údajů je asi 150 tisíc potratů provedeno v Srbsku každý rok, ve státních zdravotních centrech:

Tam, kde je nutné se zaregistrovat ke každé návštěvě gynekologické ordinace. Odhaduje se, že přinejmenším stejný počet ukončených těhotenství je prováděn v soukromých gynekologických ordinacích, které, ze zákona nejsou povinny registrovat tento druh zákroků. To je cifra ve výši 300 tisíc nenarozených dětí. To je počet obětí v zemi, v národě svatého Sávy, v národě, který zplodila matka bratří Jugovićů:

Biljana Spasić: Pokud bychom jen respektovali přikázání: Milujte se množte se, naplňte zemi a podmaňte si ji, a kdybychom plnili přikázání: Nezabiješ! To je příkaz Pána, abychom nikoho nezabíjeli, už vůbec ne malé nechráněné děti, krev naší krve, tělo z našeho těla, a duše živých bytostí, které Pán posílá do tohoto světa. Kbychom jen respektovali, že máme tato přikázání, naše Srbsko by se každým rokem stalo větší, bohatší o velikost města jako Novi Sad. Experti říkají, že trend tohoto tak radikálního útoku na život nenarozených dětí začal počátkem 90. let, tedy před 20 lety.

Biljana Spasić: V posledních 20 letech, 6 milionů lidí nesmělo přijít na tento svět. Šest milionů se narodilo těch, kteří by se mohli stát duchovními vůdci, lékaři, profesory, zemědělci, pracovníky v zemědělství.

Marko Sandalj: Proč nemáme jednoho mocného a silného ducha v člověku typu svatého Sávy, otce Justina nebo Vladyky Nikolaje, nebo možná dalšího Nikolu Teslu? Protože jim není dovoleno, aby se narodili! Co tato skutečnost znamená v porovnání s údaji Světové zdravotnické organizace? Toto jsou jen některé z příkladů: Na každých 1000 žen v jejich plodném období - v Belgii je pět potratů, v Irsku 6, Francii 13 - a v Srbsku 93. Zatímco belgické ženy zabijí pět dětí, srbské protějšky to udělají s 93 dětmi.

Biljana Spasić: Takže tady se děje skutečný holocaust s nenarozenými dětmi. Pokud někdo necítí povinnost a nemá osobní povinnost za demografický osud národa, do kterého patří, pak se alespoň podívejme na problém vraždy nenarozených dětí z jiného úhlu. Proč si vybíráte mladé plody, proč jste mě nenechali se narodit? Až zestárneš matko, kdo bude chodit s vámi po tomto světě? A jakmile zůstaneš sama, květiny pro Tebe nebudou kvést, budeš vzpomínat se slzami na své nenarozené dítě. Na bráně do Ráje stojí psáno, že dítě je Sluncem světa. Ve vesmíru není nic krásnějšího než dítě. Ale podívejme se na to, co je vlastně potrat neboli vražda v lidských útrobách. Zde je to, co o něm říká současná medicína:

Dr. Mirjana Županski, gynekoložka: Potrat je lékařský zákrok, kdy z matčiných vnitřních orgánů, tj. z lůna, je vyjmuto, vysáto nástroji a později kyretou prakticky vyčištěno plod a vše ostatní, co se vytvořilo v průběhu těhotenství, starší plod musí být prakticky otočen, být rozsekán, aby se rozdělený, roztrhaný na kusy, dal vyjmout... Tento druh vraždy nenarozeného dítěte bychom mohli s čistým svědomím nazvat zločinným potratem.

Dr. Mirjana Županski, gynekoložka: To je zabití člověka, to je vražda dítěte. Plod je živý vždy. To že ženy nepociťují plod v jejich lůně, až do téměř poloviny těhotenství, neznamená, že není živý ... Moderní ultrazvuková diagnostika je schopna vidět jak srdce zárodku bije dokonce již v pátém týdnu.

Dr. Mirjana Županski, gynekoložka: Někdy kolem 10 - 12 týdnů má naprosto všechny vnitřní orgány, to znamená, že všechny orgány geneze byly dokončeny a pak po zbytek těhotenství se pouze dále rozvíjejí do plně vyvinutých orgánů novorozence ... Je na uvážení, že i při tak sofistikované technologii která umožňuje přesný vhled do tajemství života uvnitř matky, si velký počet žen neuvědomuje, že to, co roste a pohybuje se v jejich lůně je - člověk, co doslova znamená potrat, není to nic jiného než vražda. To nás přivádí k závěru, že i potrat má aktuální rozměr. Je jasné, že je to nemoc ducha.

Dr. Mirjana Županski, gynekoložka: To je problém našeho odstoupení od Boha, absence víry a bázně Boží. To je to, v čem tkví celá pointa ... Ženy potřebují vědět, že s potraty se odpojí od života ten, kdo zrovna sám dostal život. Ony se oddělí od života svých dětí před tím, než spatřily světlo dne a oddělí je nejen od viditelného světla ale od i světla Pravdy Pána našeho Ježíše Krista, jehož se nám dostává ve svaté tajině křtu.

Možná tato slova avva Justin z Ćelije budou více než názorná, abychom skutečně pochopili celou tíži činu potratu. Hle, velký Bůh utvořil svůj vlastní obraz, svou ikonu, když stvořil tělo člověka z prachu země. To je důvod, proč každý člověk je malý bůh vytvořený z prachu ... Žádný člověk nebyl poslán do tohoto světa Bohem, aniž by nebyl jeho obrazem. To je důvod, proč každý člověk je bohem vloženým do matčina lůna.

Proto ten, kdo zabíjí člověka v lůně jeho matky, by měl vědět, že zabíjí samotného Boha. Potrat je jev, který se stává jen a jen u lidí. Není žádná jiná forma života, která je předurčena k zabíjení vlastních potomků v jejich počátku. Tento jev se vyskytuje v historii lidstva od samého počátku, a tak to ukazuje, že jeho kořen je v povaze padlého člověka, v hříchu, čili na duchovní úrovni.

Nicméně, dnes se děje něco zásadně vážnějšího. Dnes je interupce legální a legitimní akt. Legalizace potratů, bez ohledu na znalosti moderní vědy, jasně ukazuje skutečnost, že probíhá konkrétní kampaň pro jeho odůvodnění a pro propagaci nějakého jiného zboží, nabízeno je to, co je prohlašováno za dědictví civilizace ke které patříme, např. lidská práva, svobody a emancipace.

Profesor Dr. Marko Mladenović, rodinný sociolog: Šířena je mylná představa, že emancipace žen může být realizována pouze v případě, že nemá děti, jen pokud chodí do zaměstnání a tak dále. To je největší hloupost moderního světa. To je důvod, proč se velké státy a národy pomalu potápějí. Prostřednictvím podvodu nazvaného "plánovaným rodičovstvím", potraty vstupují do každodenního života lidí jako prostředek ke snížení celkového množství lidí na planetě.

Biljana Spasić: V Bělehradě existuje "Centrum pro plánované rodičovství". Co je to vlastně Centrum pro plánování rodiny? Jinými slovy, je to legalizovaný potrat, ale zamaskovaný takovýmto způsobem uvažováním: "To dítě jsem plánovala a budu ho mít, dobře. Teď to druhé jsem neplánovala, tak ho tedy mít nebudu." Potvrzení argumentů nejenže byla doložena v seriózních studiích dobře informovaných kruhů a jednotlivců, ale děje se to po celém světě, a ta obvinění se ve skutečnosti potvrdila.

Zde je odkaz plánu velké menšiny, 3 až 5 % těch kteří jsou skryti za 95 % ostatních, ve svých rukách třímají celkové panetární zdroje stávají se vlastníky světa. Základem jejich strategie, je učení anglického ekonoma Malthuse o nutnosti omezit počet obyvatel na planetě spolu s tím, jak se budou snižovat přírodní zdroje.

V souvislosti s těmito nijak nezávislými elitářskými organizacemi, byly vytvořeny subjekty s cílem rozvíjet, organizovat a realizovat plány, které byly založeny na názoru, že populace je přebytek, jako je Výbor 300, Trilaterální Komise, Římský Klub, Bilderberg a mezinárodní, stejně tak nadnárodní organizace, agentury a skupiny působící pod záštitou OSN: MMF, Světová banka, Světová zdravotnická organizace a podobně...

Věda je také zapojena do této protilidské špinavosti. V rámci vědeckých ústavů Tavistock, Stanford, Princeton a jiných je každý národ podrobně analyzován a pomocí sociálního inženýrství se provádějí akce, které dovedou stav věcí k žádanému cíli.

Profesor Dr. Marko Mladenović: To je tzv. para-psychologická válka, která se dnes vede ve světě, to, co Srbové prožívají, není náhoda. Velmoci mají velké ústavy, které studují mentalitu a charakter každého národa, dobro a zlo, silné a slabé stránky. O Srbech vědí dost špatného, a proto krájejí Srbsko jako salám. Profesor Dr. Smilja Avramov: Došli k závěru, že tradiční válce je třeba se vyhnout, a nepřátele zničit odspodu.

Třeba podkopat systém, vytvářet u národa takové rozpoložení jako psychologické poraženectví, dostat jej do zoufalých situací, a tak postupně přinést zničení země a ekonomického a demografické cítění, protože, absolutní zoufalství nevytvoří rodinu. Podstatou jejich práce je vytvořit obecné podmínky pro globální planetární vylidňování, planetární demografickou katastrofu. Pro genocidu na globální úrovni. To vše se odehrává v planetárním konceptu existence, které se nazývá Nový Světový Řád (New World Order - tj. NWO).

Termín "Nový Světový Řád" poprvé vyslovil a veřejně použil americký prezident George Bush starší, před vojenským zásahem NATO během války v Perském zálivu v roce 1991.. Kontextu tohoto termínu vcelku odpovídá způsob bytí veškerého lidstva. A to způsob bytí, podle "Výboru 300", té elitní komunity, jejíž členové se také nazývají olympijci, sestávají z členů, které nám odhaluje dr. John Coleman, autor knihy "Komitét 300" v následujícím: úplné zničení veškeré národní identity a hrdosti, ovládání každé jednotlivé osoby, úplné zastavení industrializace a vytvoření "nulového růstu post-industriální společnosti".

V souvislosti s tím, vytvářet obrovskou armádu nezaměstnaných "neužitečných jedlíků" vystavených procesům (vzájemné) eliminace; Legalizace drog a pornografie, pozastavení veškerého vědeckého rozvoje s výjimkou toho, který "Výbor" považuje za "užitečný", omezené války, hlad a šíření nemocí v zemích třetího světa, kde potřebují odstranit asi tři miliardy lidí, oslabení morální základny lidí a demoralizování základny pracovníků, demoralizovaná vrstva k vytvoření masové nezaměstnanosti, znemožnění lidem rozhodovat o svém osudu, vytváření krizí a jejich řízení, vytváření klamné reality prostřednictvím rozvoje zábavního průmyslu, a nezapomeňme zmínit, že to vše, co se očividně děje, je obsahem našeho každodenního života.

Jasně vidíme, že NWO a globalizace, i její současné projevy, představují sjednocovací procesy a ničení veškerých specifik a zvláštností. Na osobní úrovni je NWO založen na úplné depersonalizaci, zjednodušení osobnosti a její umístění, jak by řekl Nietzsche: jako nuly v řadě nul Jedinec naprogramovaného myšlení...

Otec Željko Latinović, koordinátor náboženství epachie Bačka: Individualismus je hlavní problém ve školství a vzdělávání, v zakládání rodiny, péče o děti a jejich uvedení do života. Dělat špatné věci nám nebylo dáno od Boha. Bůh nás stvořil jako bytosti v rámci jednoty. Pozval nás do věčného společenství lásky a jen jako takoví se můžeme stát lidmi, a můžeme realizovat náš význam, smysl naší existence. Navzdory proklamovaným hodnotám, globalizace nevytváří demokratickou atmosféru ve společnosti, ale naopak ji činí totalitní. To se děje na kolektivní, sociálně-osobní rovině. Individualismus není nic jiného než totalita.

Otec Željko Latinović: To je úplná nepřipravenost k oběti, hledání sebe sama, své nejužší individuální realizace, nemůžeme už říci ani "osobní", protože tady nevidíme to partnerství, které pojem "osoba" předpokládá. Vidíme jen jedno jediné - stále více se projevující individualismus. A individualismus je nejzhoubnější a nejhorší nemoc, to není nic jiného než nemoc prvního padlého anděla. Individualismus můžeme porovnat jedině s prvotní arogancí člověka: "jen já a nikdo jiný", on je sám sobě Bohem, on si vystačí jen sám se sebou, a vidíme, kam až to došlo.

Základní obsah, smysl a myšlenky tohoto světa se prezentují v celkovém ateismu, nenávisti k Bohu, zesvětštění všech oblastí a vztahů v životě. Materializmus se stává dominantním světovým názorem a životní filozofií: A konzum je novým náboženstvím, jehož pravidlo spočívá v tom, že morální je to, co je pro nás v tuto chvíli užitečné. Hlavní charakteristikou každé osoby se stal sebezájem, sebeuctívání, kompletní nadřazenost peněz jako prostředek i cíl ve všech věcech a vztazích; arogance a pýcha jako hlavní vlastnosti lidí. smysl pro jednotu, jako hlavní cíl v kvalitě, kterou hlásá Nový Světový Řád, se skládá z širokého prostoru oportunismu, v němž člověk pomocí různých kampaní ponouká sám sebe, aby se rozhodl k volbě nepřirozeného způsobu existence: drogové závislosti, vraždě dítěte v lůně, 516 aby přijal ostentativnost a vulgárnost všeho druhu.

To vše bylo utkáno v groteskním těle netvora nazvaného "lidská práva". Tímto pseudo-právním mučením mohou ve skutečnosti ti, pro které byla pravidla vytvořena, odstranit většinu, která chce zůstat ve funkčním vztahu s přírodou. Jinými slovy, pojetí lidských práv, nás nutí přijmout křivé věci jako rovné.

Tímto způsobem se lidé, kteří jsou vystaveni diktatuře falešných práv, malí a zbídačení, dovedou k fyziologickému funkčnímu individualismu, čímž se stanou otroky a předměty svých pánů, globální elity, vlastníků peněz. Mluvil o tom v svém slavném Harvardském projevu, znamenitý Solženicyn: "Koncepce maximální podpory lidských práv podrývá samotnou (sociální) koncepci lidského společenství."

Radovan Tvrdišić: Brzy bude někdo myslet na založení společnosti lidské odpovědnosti. Protože to odpovídá tomu, co se s námi děje. Máme velký počet společností různých menšin, které nám vnucují ochranu lidských práv, Samozřejmě, každý ví že tato práva menšin byla financována a že v této chvíli se intenzivně pracuje, na prosazování takových práv pro menšiny. Někdo se však může zeptat: Kdo chrání právo většiny?

Profesor Dr. Smilja Avramov: 20 000 různých nevládních organizací proniklo do bývalých socialistických zemí. A dělaly tam svou práci destrukce zdola. Samozřejmě, že byly financovány z USA... V trendu přehodnocení životní volby hrají hlavní roli rozhodně média. Úroveň rozvoje a význam jejich role v životě většiny lidí je fascinující a samozřejmě rozhodující.

Radovan Tvrdišić: Médiální civilizace v této chvíli na sebe vzala některé prvky právní a zákonné moci, zásadně utváří lidské životy na naší planetě v naší době. Převzetím kontroly nad vzděláním s cílem jeho úplného zničení, ve spolupráci s širokou mediální důvěrou prostřednictvím uvádění obrovského spektra zábavních programů, které ve vzdělávacím smyslu nenabízejí nic jiného, než prázdnotu. Hodnoty a názory těchto mladých lidí mění na antihodnoty. Otec

Željko Latinović: Školy se staly jen několika institucemi, kde děti tráví určitou dobu... Poskytují informace, které mají být revidovány, ale docela často je zapomínají velmi rychle, a tyto informace neslouží žádnému účelu, a pokud ano, tak velmi málo, a stanou se cílem samy o sobě.

Radovan Tvrdišić: Reality show jako Big Brother, Farma, Show Pravda, (není důležité, pro který televizní kanál byly vyrobeny) jsou těmi nejsledovanějšími programy, protože simulují život někoho jiného. To dává prostor pro zombie konzumentů žít svým vlastním životem pomocí něčího jiného života. Nemluvě o tom, že nás připravují na přítomnost kamer jako na něco normálního. Připravují nás na nějaký druh totalitních vztahů, a stejně tak s informacemi, jako s naším osobním životem.

Obecně lze říci, že tento trend existuje ve všech oblastech života, které systematicky zpracovává a relativizuje nejdůležitější hodnoty, na nichž je naše civilizace založena. Tento proces relativizace je patrný zejména v oblasti citového života, veřejného života.

Radovan Tvrdišić: Relativizován a negován byl obecně pojem "oběť" ... Oběť se dostala do kategorie OUT. Oběť v současném požitkářském systému je prostě něco, co by mělo být odpudivé. Proč? Protože celý systém hodnot je vytvořen k podpoře životního stylu vítěze, za pomoci médií je snaha vytvořit mladé lidi, kteří budou chtít být vždy první. Účinek vysokého sebehodnocení již přináší hořké ovoce. Je vytvořena generace lidí, neschopných cítit blízkost k jinému člověku, milosrdenství, toleranci a lásku. Presbyter Željko Latinović: Říkají: Můj soused je mé peklo! Protože spatřuji ve svém bližním jen konkurenta, uchvatitele svého životní prostoru, všeho, co mělo být jen mé.

Radovan Tvrdišić: Máte teď mladé lidi, měl jsem možnost s nimi mluvit, pro něž je důležitější pořad "Kdo Najde" (a ještě důležitější je, co je nového v domě "Big Brothera"), než například co se děje v některých chalupách na Kosovu i Metohiji, které jsou vzdáleny jen 200 km od Bělehradu.

Protojerej Branko Ćurčin: To je dnes problém všech našich mladých lidí, a je to výsledek trávení času u počítače, televize, internetu. Takže máme co do činění s dětmi, které jsou, intelektuálně na výši, ale emocionálně zcela prázdné a zlomené... Místo toho, aby vzdělávání pomáhalo mladým lidem rozpoznat potřeby jejich sousedů a společenství, vše bylo vsazeno na snahu donutit lidi k humánnímu dodržování norem, a naučit je myslet dle schemat trestních řízení. Jednoznačné důkazy pro to jsou zákony, které zakazují diskriminaci v té či oné oblasti, a v podstatě nutí lidi vnímat to, co si není rovno, jako by si to bylo rovno. Zákony dnes trvají zejména tom, že nepřirozené je rovno přirozenému.

Presbyter Željko Latinović: To individualismus vytvořil pojem individuální. Základní poruchou je, když jedno pohlaví má vystačit samo se sebou. Jak může jedna polovina stačit a prezentovat se jako celek? To je ta chyba a snad největší lež naší doby. Na druhou stranu, za touto lží následuje další - že bytosti stejného pohlaví se mohou vzájemně doplňovat a vytvořit celek. Není možné! Té plnosti může být dosaženo, a dary doplněny pouze při sjednocení dvou různých pohlaví.

A té úplnosti je dosaženo skrze lásku. Tak to bylo od samého počátku a tak to bude až do konce. Mezi nejúčinnější hlasatele a nositele hodnot NWO rozhodně patří zneužívání drog, homosexualita a totalitní a destruktivní náboženské sekty se všemi možnými prostředky, především pomocí médií a takzvaných kulturních akcí.

Protojerej Branko Ćurčin: To zcela deformuje člověka a odcizuje ho od jiného člověka, tj. dále od Boha, dále od sebe a od lidí kolem sebe, takže je člověk závislý na drogách, je asociální a nemá potřebu rodiny, on sám si dostačuje. Kořeny problému interupcí, drog, homosexuality, pedofilie a všech ostatních sociálně-psychologických nemocí leží v duchovní oblasti. Duchovně nemocný člověk je nemocný celý.

Protojerej Branko Ćurčin: Je faktem, že problémy závislostí, drogové závislosti a všech ostatních závislostí, jako je hazard a alkohol, jsou ve skutečnosti duchovní problémy, to znamená nedostatek smyslu pro skutečné hodnoty... Zatímco drogové závislosti a homosexualita ze své sebevražedné podstaty a charakteru patří do skupiny nepřirozených aktů, tak náboženské sekty naopak představují zvláštní druh upírství a zneužívání základní lidské potřeby - potřeby víry.

Za posledních 30 zvláštních let měly sekty dospívající šikovně přeprogramovat na nejnebezpečnější způsob porušování zákonů a destrukce existenčních principů národních států. Anti-církevní charakter náboženských sekt byl přeskupen do jiného - proti národu a státu, a to na základě jejich anti-humánního charakteru. To vše se stává velmi nebezpečnou zbraní v boji proti lidem orientovaným k Bohu, a tudíž i vůči národu. Důsledky takového boje, jsou zřetelně patrné na těle našeho srbského národa.

Profesor Dr. Marko Mladenović: Vše, co se děje v Srbsku, má dva vinníky: Prvním jsme my, Srbové, kvůli nedostatku rozumu, inteligence, schopností. Druhý je Big Brother, který chce, aby svět byl jeho kolonií. NWO samozřejmě ve všech jeho vydáních a formách, náleží do duchovní kategorie. V duchovní sféře jsou odpovědi, které se týkají pojmů života a smrti.

Virtuální realita NWO nabízí falešné zobrazení života, který jakoby vzkvétá a roste, ale ve skutečnosti právě tento klam umožňuje onen pád do vlastní smrti a nebytí. Falešné obrazy mega-měst, kypících životem, jsou i přes mocné rozšíření technologií ve skutečnosti skrývanými obrazy smrti vesnic a přírody. A naše Srbsko je i tom neslavným příkladem.

Profesor Dr. Marko Mladenović: Naše vesnice jsou úplně prázdné. Je to Sahara. Není tam život... Biljana Spasić: Takže máme prázdné vesnice, stovky a stovky srbských vesnic jsou zcela opuštěny. Máme vesnice, kde není jediná živá duše. Domy zabedněné, školy zabedněné, zvířata se usadila ve sklepích, hadi jsou zalezlí ve studnách, neobdělávaná půda... Takové hrůzy, jako je stav srbské vesnice, neexistují nikde jinde na světě, jen tady v Srbsku. Profesor

Dr. Smilja Avramov: Hlavní příčina našeho demografického poklesu je devastace vesnice... Vzpomeňte si, jak se zacházelo s vesnicemi. Nejprve, to bylo znárodnění půdy, a pak družstva, do nichž byli lidé donuceni vstoupil, a na konec jsme přivedli vesnici k celkové devastaci a lidé utekli z venkova do měst. Vytvořili jsme lumpenproletariát ve městech... Co říkají na tuto pravdu, ti nejvíce dotčení, samotní sedláci? Průzkum: Pouze starší zůstali. Protože mladí lidé nechtějí pracovat, někteří odešli do továren. Ti, které propustili, zůstávají doma, loudají se sem a tam. Nikdo už nechce pracovat na poli...

Ljupče: Je tu mnoho starších lidí, mladí to tu opustili ... utekli do města, a tam našli práci. Průzkum: Mám 4 ha pozemků ... všechno se zastavilo! Nikdo nepracuje. Tam není nikdo, kdo by pracoval! Nikdo nechce pracovat... Nečekal jsem, že se to stane. Dnes je pravidlo neobdělávat půdu. Kdysi jsem vzala chléb do zástěry a šla do práce na pole, a teď? Ljupče: Není možné, aby se tu dalo žít ze zemědělství, což je důvod, proč nikdo nechce pracovat.

Těchto pár starších lidí, kteří zůstali, jsou slabí a nemohou pracovat, nemají stroje, a jsou staří lidé, kdo by řídil traktor... Průzkum: Zde jsme měli hospodářství o 50 zvířatech, volný výběh, ploty... Byl postaven v 80. letech. Stáj pro dojnice, dům.

Opustili jsme to všechno a šli do Siljegovac. Důvodem byla nutnost za vším dojíždět, do školy, pro nákupy. To nebylo možné přežít. Dobré to nebylo. Husté sněžení, nemůžeš odvést dítě k lékaři, nelze tu nic koupit, člověk nemá auto. Jedině si koupit vrtulník. Bylo to buď koupit vrtulník, nebo se odstěhovat...

Průzkum: Děti odešly... Nic tu není... Přesvědčte se sami, silnice je katastrofální - v 21. století. Silnici v takovém stavu nepamatuji. - Jsem tu už 20 let. Nepamatuji, že by to bylo někdy jako teď... Průzkum: Samozřejmě, že se rozpadá, a byly to boje a muka kvůli tomu.... Lidé říkají, že není chléb, samozřejmě že žádný není, protože zde jsou 4 ha neobdělávané půdy... V Srbsku byla vždy vesnice základem lidské reprodukce.

Vesnice byla plodná a plnila města lidmi. Za druhé, vesnice je výrobcem potravin. To je i odpověď na otázku: Jak je to možné, že naše potraviny jsou dražší než v New Yorku, Chicagu a zemích EU...? Jednoduše proto, že mrtvé obce nelze reprodukovat a pole pak nemůže dávat jídlo.

Ljupče: Jakmile tam není nikdo, kdo by pracoval, obec zaniká, bohužel... Stát by měl přijmout některá opatření, Máme více starých lidí, než mladých. Za jediný rok 15, 16, 17 lidí umře, a 1 nebo 2 děti se narodí - nanejvýš. Což je asi minimum, co může být...

Průzkum: Vesnice je nejdůležitější ... zde například, to je mé naproti domu... Moje žena je odtud... Je to škoda, vše se zavírá... Říkám vám, upřímně... Myslím... Miluji toto místo a není dne, abych prošel kolem a nezastavil se... Přeji si, aby tu mladí lidé zůstali, na západě to není o nic lepší... Srbský venkov zažívá zřejmě stejný osud jako nenarozené děti.

Stejně jako zuřivá kampaň začala v nekontrolovatelném zvyšování potratů, v první polovině 90. let minulého století, k ekonomické a další devastaci srbské vesnice došlo současně. Ať už to bylo plánovaná, koordinovaná a organizovaná akce, nebo jsou to náhodné paralelní procesy, nevíme. Nemáme argumenty pro první či druhou možnost. I když, nemít žádné argumenty - to nic nemění na realitě.

Lidé zůstali bez práce, továrny byly zavřeny, lidé nemají prostředky k přežití, mládež se oddává alkoholu, drogám, krádežím, loupežím, vraždám... Jsem přesvědčen, že nemají jinou životní volbu. Hnojiva jsou drahá, zejména benzín, je nemožné pracovat v zemědělství, snažíme se, ale je to těžké... Nevím... To nevede k ničemu... Jako pro vesnici, a potom...

A co dál? Je naděje pro srbskou vesnici a sedláka? Je to velmi těžké, v dnešní době. Bylo dříve možné to přežít, ale teď už ne. Není z toho cesty ven. Staráte se o dobytek, telata, jedno a pak druhé, nemůžete je prodat, není nikdo, komu lze prodat... Vyměnit 6 litrů mléka, například za 1 kilo nafty, to není nikde...

Ljupče: Kozí mláďata jsou produkována - není však nikdo, komu prodávat ... To je pak obtížné pracovat ... protože neexistuje trh pro naše produkty... Stát tomu přece věnuje velkou pozornost, a tak... Budoucnost této vesnice je špatná. Neštěstí, čistá katastrofa, stejně jako v mnoha, mnoha dalších vesnicích. Možná je to snadné nyní nakreslit čáru. Ale zdá se, že skutečná otázka je, co je za touto linií? Je nějaká naděje na té druhé straně?

Existuje vůbec nějaká jiné strana? Budeme za 20 let, vyprávět nějaký jiný příběh, zcela opačný od toho dnešního? Co je pro to nutno udělat? Jak ven z tohoto slzavého údolí, smutku a neštěstí, které jsme si z valné většiny pro sebe uchystali sami? Odkud začít? Snad od našeho svatého vladyky Nikolaje z Ochridu a Žiče, který dávno prohlásil: "Pokud opravdu chcete změnit celý svět, začněte tím, že změníte sebe! Když budete měnit sebe, budete tím měnit i svět kolem sebe.

Profesor Dr. Nebojsa Radić: Vždy se snažím začít přemýšlení s tímto postojem: pokud jde o zodpovědnost, jde vždy odpovědností jednotlivce. Dokud nebudeme akceptovat vlastní zodpovědnost, můžeme jen těžko hovořit o kolektivní odpovědnosti nebo o odpovědnosti státu či někoho jiného.

Radovan Tvrdišić: Neměli bychom zapomínat, že jsme všichni pozváni k účasti a přispívání na tento druh boje. To, co apoštol Pavel krásně řekl jednomu ze svých zástupců, je to podstatou Křesťanství zdravým přístupem k životu: "Dobrý boj jsem vedl, zápas jsem dokončil, víru jsem si zachoval." Těchto pár slov, která neobsahují slovo vítězství, ukazuje podstatu křesťanského postoje k životu. To je definice úsilí. Je na nás jako na jednotlivcích, ale také jako na součásti komunity, vložit svůj osobní přínos do tohoto příběhu.

Prostě si být vědomi toho, že ať už to dopadne jakkoliv, snažili jsme, jak jen to bylo možné. A to konkrétně znamená, že skrze některé dobré činy ukázat, že se nevzdáváme v tomto globalizovaném světě, kde se vlastně snažíme využít výhod, příležitostí globalizovaného světa, které nám nabízí. Je pravda, že osobnost je dominantní kategorií existence. Její prolínání do všech oblastí a procesů života tím že, vkládá svou kvalitu a charakter do všeho existujícího, - je jednoznačné.

Zde je pohled, jak náš ctihodný otec Justin Popovič vidí a reflektuje barvy, které prolínají osobnosti, komunitu, jednotlivce i společnost: "Hlavní je zásada psychologie národa - jednotlivec nese v sobě nejen svůj vlastní osud, ale i ostatní duše svého národa. Každý je zodpovědný za všechny. V těle našeho národa, naše duše jsou propojeny navzájem, stejně jako kořeny v půdě, z níž roste kmen stromu. Jeden strom.

V každém je trochu jiná duše, a všechny duše tvoří jeden nerozborný organismus. Národní duše není něco odděleného od nás jednotlivců, je to organická jednota všech duší, všech jednotlivců. Bez ohledu na to, co děláte, co si myslíte, co cítíte - vaše práce, vaše myšlenky, vaše pocity, protékají celou národní duší, se vší ctností i neřestí, ošklivostí a radostí. Za zdraví naší národní duše je tedy zodpovědný každý z nás, největší i nejmenší, nejvzdělanější i nejméně gramotní, nejslavnější i nejponíženější."

Dokonce stát, jako neosobní a neviditelné síly, které v ní utlačují své poddané, není vlastně nic jiného než funkční integrovaná skupina lidí, kteří slouží národu. Správně se od ní očekává to, co bude k prospěchu lidem, kteří za to platí. A skutečně, je nejvyšší čas, aby se něco vážného učinilo pro zastavení demografického poklesu srbského národa a srbského státu. Jednou z povinností státu je vzít v úvahu biologické přežití svého lidu.

Srbský stát by měl vyhlásit výjimečný stav, jaký je vyhrazen pro případ velkých nebezpečí, válek, přírodních pohrom a katastrof, vražd vysokých veřejných a politických osobností, dokonce ani zmínka o situaci, ve které statisícům nenarozených obyvatel je zamítnuto se v Srbsku narodit. Chcete-li zahájit realizaci strategie podpory pro rození dětí, a nabídnout program v podobě sociálních, daňových, ekonomických a jiných opatření, ke zvýšení dětských příspěvků, jež jsou směšně malé, musíte osvobodit každou rodinu se třemi nebo více dětmi od všech výdajů na vzdělávání, umožnit matkám se čtyřmi nebo více dětmi získat národní důchod a musí být bez jakékoliv jiné práce a povinností, s výjimkou péče o děti, nabídnout finanční prostředky, které budou chránit rodiny s více dětmi, zrušit daň z dětského zboží, oděvů, obuvi...

Profesor Dr. Marko Mladenović: Myslím, že je potřeba dosáhnout vyhlášení rychlé ofenzívy zcela nové politiky porodnosti. A tady je to, co je třeba udělat. Za prvé: Vykonat přerozdělování národního důchodu ve prospěch rození dětí. Ne aby starší lidé měli výhody, protože starší lidé mohou přežít s kouskem chleba. Ale pokud nechcete investovat do mateřství, do dětí - nejsou pak žádné děti.

Biljana Spasić: A není to pouze věc státu. Jsou tu národní instituce. Máme Srbskou Akademii Věd a Umění, Institut Ekonomie, máme Sdružení Spisovatelů. Srbští intelektuálové jsou konfrontováni s vědomím, že žijeme uprostřed zániku, sledovat že tento fakt není pro nikoho alarmující, to je pro mne nepochopitelné. Srbská elita se musí probudit! Samozřejmě, to vše vyžaduje celkový společenský konsensus a sjednocený postup všech vrstev společnosti.

Biljana Spasić: Jsem si jista, jelikož vím jaká je moc médií, že v případě, kdyby se média rozhodla podpořit porody v Srbsku, byla by schopna to dokázat za měsíc. Za měsíc by se Srbsko mohlo stát porodnicí, Ti by však musela média zaměřit redakční pracovníky na demografickou obnovu národa, a spustit programy k probuzení národa. Jsem si jistá, že by to bylo možné.

Radovan Tvrdišić: Takže nesmíme předstírat, že všechny analýzy jsou na nic, jako už tolikrát v srbské společnosti, ale pojďme se spolupodílet, ukažme že naše dobrá vůle se dá proměnit v opravdu dobrý skutek. Duchovní nemoci, jimiž jsme onemocněli, a které poškozují tělo našeho národa, nás přivedly na samou hranici smrti a zániku, a vyžadují duchovní léčení. Protojerej-stavrofor Dr. Miloš M. Vesin: Náš jediný lék je poučit se z minulosti, být nyní otevření všemu kolem nás, a velmi opatrně, ale moudře připravit naši cestu do budoucnosti. Proto byla vždycky naše jediná cesta a jediná záchrana v následování Krista.

Mirjana Županski: Je třeba pokání jak jednotlivců tak i národa, a pokusit se vrátit se zpět k Bohu a Církvi, prostřednictvím naší krásné pravoslavné víry... Někde jsem četla - svatý Jan Zlatoústý řekl: rodiče, kteří zanedbávají vychovu svých dětí v křesťanském duchu jsou horší než vrazi dětí, protože vražda dítěte oddělí tělo od duše, ale tito nedbalí rodiče uvrhnou obojí - tělo i duši do ohně pekla.

Marko Sandalj: No, jak se dostat z této situace? Pouze pokáním! Za prvé, musíme činit pokání za hříchy národní, a to nejen slovy, ale stejně tak i skutky. Proměnit se od kořene: Pokud jsi lhal, nelži již více, jestli jste kradli, nekraďte, když podvádíš - přestaň, přiznej Bohu svůj hřích, můj bratře Srbe. Čiňte pokání a změňte se! Začněte svůj nový život v Kristu!

Presbyter Željko Latinović: To je důvod, proč je místo a úloha křesťanů důležitá. My, kteří se snažíme, s pomocí od Boží, být křesťany a musíme být svědky odlišného přístupu k životu, a odlišný přístup k životu je odvaha k velkým činům a k pochopení, že bez dosažení hrdinného sebeobětování není žádná možnost vykoupení. Křesťan je především ten, kdo je ochoten obětovat se pro druhé, a to vlastně znamená, obětovat se pro sebe, protože tímto způsobem zachráníme sami sebe.

Protojerej Branko Ćurčin: To je důvod, proč o tom mluvíme a trváme na tom. Pro člověka je nemožné realizovat se mimo svou komunitu, mimo rodinu jakožto společenství, a trváme na tom, že je základem naší víry, to je vlastně Církev.

Marko Sandalj: Čiňme pokání, to je naše poslední chvíle a poslední šance. I větší národy a říše zmizely kvůli ateismu, ale Bůh má s námi stále ještě slitování, jen na přímluvy našich svatých otců. Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme a musíme proměnit sami sebe. Jeho Svatost patriarcha srbský Irinej: Nejlepším příkladem pro nás jsou Židé, kteří zůstali věrni své víře, jsou věrni Starému Zákonu a nezapomněli na sliby svým předkům.

Všude, kde žili, si drželi a cenili a považovali to své, takže dnes vidíme Židy po celém světě. Proto je důvodem a poselstvím eschatologie je dodržovat, tyto věčné zásady stanovené v mravním zákoně, sděleném přes Starý a Nový Zákon, a to je jediný důvod udržet se a přežít v mnohosti těchto národů s nimiž sdílíme krásu Božího stvoření, krásu a teplo Slunce. Dokončeme nyní tento příběh tím, čím jsme začali.

Slovy svatého vladyky Nikolaje: Jakou cestou se budeme ubírat nyní? Ne tou cestou, po níž jsme kráčeli v posledních desetiletích! Co máme nyní dělat? Cokoliv, ale jen ne to, co jsme činili v průběhu celého 20. století. Nehřešit, abychom znovu nemuseli trpět. Nerouhat se Bohu, abychom si tím nevysloužili ještě více trestů bez odpuštění. Neposkvrňovat se bezbožností, abychom se pak nemuseli omývat vlastní krví a slzami.

Ať nejsme v rozporu s památkou našich předků, aby opět nebyla pošlapána. Nechť naše školství se snoubí s vírou, politika s poctivostí, armáda s vlastenectvím, stát s Božím požehnáním. Nechť se každý návrátí k Bohu a k sobě samému, ať nikdo nezůstane bez Boha a neztratí sebe sama.

To strašné cizí zatemnění vstupuje do nás pod pěkným jménem a v barevném oblečení. Nechť se každý, kdo je srbský vlastenec snaží dosáhnout Království nebeského, neboť jedině s ním může mít i pozemské království na delší čas. Naši lidé říkali: Spravedlnost udržuje zemi a města, Království nebeské udržuje pozemské sféry. Protože Spravedlnost je síla, jedna z mnoha v Nebeském království. Další sílou je víra. Láska je třetí, čtvrtá Pravda, pátá je Milost, Moudrost šestá, sedmá Čistota a tak dále.

Přemýšlejte, kterou z těchto sil máte a kterou nemáte....? Spěchejte, ať je všechny získáte. Tak se stanete dokonalí, stejně jako váš nebeský Otec. Tímto způsobem budete odolávat temným silám pekla, které přemohly naši vlast, které nás dlouho mořily v našich myslích jako strašný sen. Tím budete konečně vyzbrojeni mocí nebes. to je nejlepší potvrzení vlastenectví a vašeho jména pravoslavných křesťanů. Nechte pomoci Pána Krista. Otec a Duch Svatý budou s vámi na věky věků. Amen.

Použity verše z básně: "Proč matko?" napsané prof. Marko Mladenovićem. Děkujeme za povolení přednést je v tomto filmu.

Skinning - Šišanje věnování obětem řádění hooligans v Srbsku.
Byly to jedny z nejzuřivějších pouličních nepokojů... Dobrý večer milí diváci. Dnešními hosty ve studiu jsou akademik Hadži-Tankosič a prezidentka srbské pobočky Nadace proti kriminalitě mládeže, Lidija Lukič. ...demonstranti házeli dlažebními kostkami a kameny... Veřejnost je otřesena zprávami o chuligánství v ulicích v tom smyslu, že... Dříve než je začneme soudit, zamysleme se trochu nad tím, za jakých podmínek ty děti vyrůstaly.

Na jedné straně tu byl Miloševič, na druhé straně tu měly války, krveprolití a celosvětový protisrbský odpor. Mluvíte tu o válkách, krizi, krveprolití, Miloševičovi... Ale já bych řekla, profesore, že jste vy a vaši kolegové zpívali heroické písně, když jste do těchto válek Miloševiče vyprovázeli. Nejdřív si poslechněme reportáž. Situace se vymkla kontrole a když dorazila na pomoc policie... ...byly zasažen z... Padlo několik výstřelů... Pokud se na mě zeptáte lidí, všichni vám potvrdí jedno: Že se Novica nikdy nepřepočítal.

Pokud mohl vrátit čas, udělal bych všechno úplně stejně. Z AJ titulků a odposlechu přeložil xpavel (xpavel@centrum.cz) Brácho! Hej! Neslyšíš mě, nebo co? Která? Pátá otázka? Cauchy-Schwarz. -Nerovnost. -Napiš mi to. Jméno? Novica Marjanovič. No, Marjanoviči, vaše práce je potrhána. Spletl jsem se ve výpočtu, tak jsem to odtrhl. Jistě. To asi ale nebude ten důvod. Jste dobrý matematik, řekněte mi, komu jste pomáhal a já vám dovolím dokončit test. -Takže? -Stanislavovi.

Opusťte oba třídu. -Ale říkala jste... -Lhala jsem. -Promiň. -To je v pohodě. Marjanoviči? Kam to jdeš? -Už jsem to dopsal. -Tak brzo? -Jo, bylo to lehký. Zaprvé lehký nebyly a za druhé, neměli jsme dohodu, že soutěž trvá 2 hodiny, takže tam budeš až do konce kontrolovat výsledky? -Pokud se spleteš v jediným znaménku... -Vyhodili mě. Za co? Profesorka mě obvinila z napovídání. Z napovídání komu? Komu jsi napovídal? Nějaký holce? Reljovi. -Pokud potřebuješ peníze, mohl jsem ti půjčit.

-To nebylo za peníze. -Tak za co teda? -Je to dobrej kámoš. Nikdy bych neřekl, že zrovna ty propadneš kouzlu toho vyholenýho pozéra. On si poradí sám, věř mi. Mnohem líp než ty. Co se mne týče, budeme dál trénovat, jako bys postoupil do celostátního kola. -Dobré odpoledne. -Novico... Zen problém: Buddhistický mnich dostane od svého učitele za úkol, aby meditoval presně 45 minut. Jenže nemá hodinky, ale jen dvě vonné tyčinky, která každá hoří přesně jednu hodinu ale rozdílnou rychlostí.

Jak si mnich změří přesně 45 minut, které potřebuje ke své meditaci? Myslím, že bychom měli vstoupit do Al-Káidy. Jsou trénováni v Palestině. Je jich tam hodně. Můžem tam střílet, jak se nám zlíbí, naučíme se tam, jak pokládat výbušniny. Víš a nakonec, když se sebeobětujeme tak nás čeká věčný život v ráji, kde si budem užívat 72 panen po dobu 1000 let. Z každou z nich pár století. Budou nám dělat všechno po vůli, protože my budeme mučedníci. Kámo! Zachránil si mě, víš?

Za to že vás vyhodila tu hebrejskou děvku ošukám. Musí to být židovka. Viděls tu skobu, co má? Poslouchej kámo, zrovna zítra tě můžu zaškolit. Vidím, že umíš přemýšlet. Jen si vem něco vhodnějšího. Černý hadry. Zbav se tý dětský módy. A tohle si přečti. Buď hodnej kluk. Ale buďme seriózní. Ve Třetí říši se zcela jistě udělaly některé chyby, které se rozvinuly do takových extrémů, které nemůže žádný civilizovaný člověk schvalovat. Pojďme si ale, bratři a sestry, říci, kde se vlastně dnes nacházíme.

Proč si voháknutej jako idiot? Neukázal už globální sionismus všechny ty temné následky, které předvídal v minulosti sám Vůdce? -Ten chlapík vypadá jak nácek z Indiana Jonese. -Sakra sklapni! Podívejte se, kdo kontroluje světový kapitál. Podívejte se, kdo vládne světové kultuře. Kdo vede všechny ty války a drží celý svět v hrsti. Židi v americké administrativě! -Blázen. -Pod zástěrkou tzv. sjednoceného trhu... -Budeš zticha? -Proč? Protože ten člověk je členem Akademie věd -a jeden z největších srbských intelektuálů.

-No nekecej! Oni vytváří nový svět. Svět nového globálního otroctví! Mění národy na nemyslící stáda. Odcházím. Jestli jsi jako tenhle dav Hitlerjugend, tak zůstaň. Je mi to fuk. Jdi se zhulit. Je mi to fuk. Zůstali jsme úplně sami, sdruženi kolem našeho národního srdce, abychom bránili to, co patří nám. 8KOSOVO NAVŽDY SRBSKÉ Viděls, brácho? Žádný politicky korektní sračky. Ten chlap ví, co udělat, aby to v týhle podělaný společnosti fungovalo. -A kdo byl ten provokatér? -Mirko.

Je to můj bratranec. -Je to hulič, co? -Ne. Jen si občas dá travku. Občas? Neblázni! Nikdy nevěř závislákům. Lžou jak když tiskne. Přišel nás tam provokovat? Statečnej kluk... Zítra tě vezmu na zápas FC Radnik - Novi Pazar. -No, já moc na fotbal nejsem. -Kdo tu kurva mluví o fotbalu? Jdeme nakopat jeden šmejdskej gang. -A ten gang podporuje Pufta? -Jo, jak to víš? No, když ufikli jednomu fotbalistovi nohu, tak napadli mě a moji kámošku. -Možná ji znáš, taky fandí Radniku. -Kurva, ty svině. -Už si dovolujou i na holky? -Jo. -Zmrdi.

Zítra uvidíš naši partu. Opravdoví Srbové. Dobří kluci. Nikdy by nemlátili slabšího. Teda pokud se nejedná o homouše nebo žiďáka. -Nebo o Albánce. -Jo. Nebo o Chorvata. -Nebo o Muslima. -Ne. Muslimy nikdy. Ty máme rádi. Jdi do prdele, ty muslimskej zkurvysyne! -Ty kundo, táhni! Zmrde! -Co je, ty píčo! Vrať se zpátky, odkud jsi přišel, zmrde! "NŮŽ, DRÁT, SREBRENICA! NŮŽ, DRÁT, SREBRENICA!" "NŮŽ, DRÁT, SREBRENICA! NŮŽ, DRÁT, SREBRENICA!" "VYHOLENÝ KUNDY! VYHOLENÝ KUNDY!"

Vidíš tamhlety magory? To jsou ti Puftovi křupani. Přivedl je sem na tribunu jako svoji soukromou armádu, protože když má podporu za zády, může rozjebávat klub zevnitř. "BĚŽTE SE UMEJT! BĚŽTE SE UMEJT!" -Není tamhle to Djomla ze školy? -Hroznej debil! Proboha už nevím, jak je mám víc vystrašit. Viděls toho idiota? Nechce hrát v Čečně. Jasně, šéfe, Ruská liga je kvalitní, ale... -Ale mně se fakt nelíbí to město. -Podej mi to. Polož to tady. Vidíš tenhle nástroj?

To je pracovní nástroj tvýho kámoše Njegomira. Ten blb chtěl přestoupit do FC Kosančič. To od něj teď nebylo hezký, ne? Hele, máme problém se skinama. Dělaj problémy na stadiónu a odhánějí diváky. -Je to špatný pro byznys. -Pořešíme to. Dobré ránko, hvězdo! Srbská Matka Tereza! Se tě to dotklo, když si viděl poslední uniklý video tvý paničky, co? Hele, nakonec jsem se rozhodl ti prodat toho hráče, Njegomira. Za příplatek. Nashle, zlato. "PUFTOVI ZLODĚJI, PUFTOVI OTROCI!" "PUFTOVI ZLODĚJI, PUFTOVI OTROCI!" "JEBEM TVÝ TLUSTÝ DĚCKA, JEBEM TVOJI KURVÍ MATKU..."

Pojďte sem, vy kundy! Tak jo, dobrý. "BĚŽTE SE UMEJT! BĚŽTE SE UMEJT!" Podrž to! Máte-li rádi fotbal, přestaňte s útoky... Hlavu ti odjebu! Drž píču, ty zmrde! Běž, běž! Běž, Běž! -Tohle jsou moji první hooligans. -S nima je to lehký. Stačí je zmlátit. Jasně. Jen mi řekni, co od nich potřebujem. Přiznání? Spolupráci. Na ulici jsou nám potřebnější. -Čau, Elvíro. -Ahoj, inspektore. -Jak je? Už tě zase chytli? Řekl jsem ti už několikrát, aby ses pořádně oholil a nikdo tě nechytí.

Dobré ránko, moji mladiství delikventi. -Jak se máte, moji delikventi. -Páni, Mile. Neviděl jsem tě léta, vole. Tak jo, koho mám vyprovokovat prvního. Tebe nebo kolegyni? Lidijo! Lidijo, prosím! Nemůžeš takhle napadat zadržené. Odveď toho kluka pryč. -Už jsi byl někdy zadržený? -Ne, tohle je poprvý. -Já vás znám. -Opravdu? Vyšetřovala jste ten případ, jak ufikli nohu tomu fotbalistovi Radniku. 8Co tu sakra děláš, Novico Marjanoviči? Ty jsi slušný hoch. -Bránil jsem kámoše. -Kterýho. -Toho, jak vás provokoval.

Bili ho dva maníci. -Kdo ho mlátil? Proč sem pro změnu nepředvedete Puftův gang a nás slušný lidi nenecháte? -Děti chudejch dělníků z Radniku. -Děti chudejch dělníků? -Jen ta tvoje bunda a boty stály aspoň 500€. -600€. Skoro ses trefil. -Nudíš se, proto to děláš, co? -Kdo ho mlátil? Klidně mi to řekni. To byste musela zavřít vaše kolegy. -No tak, všichni víme, jak to chodí. -A jak to tedy chodí? Novico, to jsou všechno kecy. Řečičky o chudých hooligans a policejní tortuře.

To jsou chuligánský sračky, kterým ani ten nejhloupější z vás nemůže věřit. -Tohle už není Miloševičova policie. -Jste horší než Miloševičova policie. Porušujete naše základní lidská práva. Budu si stěžovat u soudu ve Štrasburku. Můžete jít taky stávkovat. Pak by se musely popelnice zapalovat sami. Jsme tu, abychom ti pomohli. Chápeš? Co je? Ty mi nevěříš? Tady máš moje číslo. Pokud si na něco vzpomeneš nebo mi budeš chtít něco říct. A drž se dál od tý bandy. Nevidíš, že jsou to idioti?

Řekni mi, platí vás Pufta dobře, nebo to děláte jen tak z lásky? No, víš, Pufta... Jestli nebudeš zticha, zavřu tě za mříže. Mám tam černochy. Ty ti roztrhnou prdel. -Já jsem mladistvej. -Mám tam mladistvý negry. Kde jsi byl, ty fašistická pičko. -Byl jsem na zápase s Reljou. -Takže už víš, kdy je útočník v ofsajdu. FC Radnik - Novi Pazar, dostali na prdel. Pokud chceš sledovat fotbal, musíš sledovat kvalitní ligový zápasy. Nebo se v sobotu stav, mrknem na Arsenal.

Radnik s Novim Pazarem je sračka. Jsem překvapenej, žes zdrhnul poldům. Zasraní hooligans. Budižkničemové. Kvůli nim už nemůžeš jít ani na fotbal. -Víš, jak se s nimi v Anglii vypořádali? -Jasně, Anglie je super. Proč se teda nepřestěhuješ do Anglie nebo do Holandska? A proč se ty a Hadži-Tankosič nepřestěhujete do Německa? Slyšel si toho idiota včera? A nikdo ani nezasáhl. Jako by nás nezemřelo ve válce 2 miliony. Řekl spoustu věcí, ale pár dobrých myšlenek má.

Jakých dobrých myšlenek? Je to neskrývaný nacista. Myšlenky, jak řešit spoustu sociálních problémů. Brácho? -Nejsi ty na drogách? -Ne, Mirko. -Možná bys to potřeboval. Pojď dál! Proč tam tak stojíš? Tohle je Valkira. Tohle je Zvíře, znáš ho ze zápasu. Netřes si s ním rukou, mohl by ti ji urvat. Páni, Zvíře se nám socializuje. Ten maník není hloupej, studuje medicínu. Jen se trochu zasek v prvním ročníku, na posraný anatomii. Tohle je Šroubovák. A tohle Svarog, mozek naší organizace.

-Jak víš, že není policejní donašeč? -Je čistej jak lilie. Je to můj brácha. -Tohle je Brka, Boki. -Vykuřte nám ptáky. Tohle je Urke, Lepi... A tohle je Mina. -My se už známe. -Jo? -Mhm. Vypadáš skvěle. Nenech ho lízat krev. Bude pak agresívní na lidi. Právě proto jsem ho vzala s sebou. Jdem domů? Jdeme, pojď. Na co čumíte, opičáci? Kam byste dali cigána žebrat? Hele holka, umyj se trošku. Eichmanne, chyť ho! Vadí ti kouř, co? ''PUFTA JE ZLODĚJ, ŠPINAVEJ ZASRANEJ CIKÁNSKEJ ZLODĚJ!"

-Co to je? -Stránka našich příznivců. -Železný stroj? -To je jméno naší party. Není slovo stroj chorvatsky? ''Stroj'' je starý srbský slovo pro mašinu. -Promiň, ale mašina je německý slovo. -To jo. To chce papež, abychom tomu věřili. -Papež? -Papež, papež. A Svobodní zednáři, Rothschildové a anglická královna. Hele, slovo stroj pochází z Atlantidy, což byla stará srbská kolonie dávno před založením Německa. Promiň, ale Atlantida je vymyšlená země. -Tu zmínil Platón jako metaforu pro...

-Hele, chceš naslouchat nebo nasírat? Tak jako tak, tohle slovo zůstalo v podvědomí Srbů. Pak nám ho ukradli Chorvati, aby měli taky ňáký starý slovo. Protože nemají žádnou historii. Jsou to sračky. Srbové dali Němcům slovo mašina, takže se zapomnělo, jakou pokrokovou civilizací jsme byli dávno před Němci. Ty jsi chytrák, ale potřebuješ napravit paměť. Čti trochu. Ale správný knihy, ne ty se zfalšovanou vídeňsko-vatikánskou historií. Svarogu! Udělám ti tetování.

-Už jsem ti říkal, že to není hygienický. -Ale hovno... Trefils je dobře? Jasně. To je finta, co umím už od dětství... Když jsme válčili kluci proti holkám. Pamatuješ, jak jsme vám vždycky nandali? Mě bys nenechal si hrát s klukama. 8Je to stará finta z hraní RPG. Zabiješ mozek skupiny a ostatní se stáhnou. -Jen musíš zjistit, kdo je mozek. -Když si zjistil, že jsem mozek já, -tak si nechal ostatní, aby mě hodili do díry. -Jo, ale já nesnášel holky. Teda tebe jsem nesnášel míň než ostatní.

A teď? Ještě míň? Jo. Teda ne. Teď už k tobě nenávist necítím. Kámo víš, jak nastartuješ cikánský auto? Cigi, cigi, cigi, cigi.... Rom, rom, rom, rom.... Hej lidi, všichni bychom měli vstoupit do Al-Káidy. Myslím to vážně. Naučí nás, jak střílet, jak vyrábět výbušniny... Hej! Musíme vzít toho malýho nácka do Noviho Pazaru. Půjdeme řádit na zápas Noviho Pazaru. V Pazaru, brácho... Svarogu, Al-Káida musí mít v Pazaru svýho zástupce, ne? No tak, Al-Káido, jdem domů.

No tak, ty teroristo, vstávej. Hele, víte, jak se řekne cikánsky zubař? Hele, Boki, nech nás být, prosím. Hej, hej! Dejte mi to! Co říkáš na ten talent, kterýho jsem přivedl? Hele, ty cvoku, my píšeme azbukou. Puftův gang píše latinkou. Podívejte, tamhle je špinavej cigoš! Serte na něj, necháme ho jít... 8To je ten kluk, co na nás zaútočil v těch rozvalinách! Ta držka chčije všude po našem krásným městě. Dáme mu do huby! Hej, Novico, neříkal jsem, že ho necháme?

Ten cikánskej šmejd říkal, že se mi vystříká na obličej. Boki... Dobře, Novico. Pěkně si mu nandal. Ale už to stačí. Do prdele! Můžem ho hodit do ZOO. Medvědi si s ním do rána poraděj. -Boki, drž hubu, ty debile! -Hej, kluci! Hodíme ho do řeky a půjdem domů. Novico, Novico, no tak! Prober se, vezmi ho a pomoz trochu! Jdeme. Padáme pryč. Novico! To jsi ty, Novico, synku? Usnul jsem. Bojím se, kámo. Byl jsem smyslu zbavený. Nemáš se čeho bát, věř mi. Oni nemají ani tušení.

A o tobě už vůbec ne. Ani nevěděj, že existuješ. Brácho... -Myslím, že my bychom měli... -Kdo "my"? Na to se vyser! Já jsem ho nezabil! Už jste ty příklady vyřešili? Tak přestaňte mluvit. Nebo si napovídáte? Pokud vás nezajímá, co tu děláme, tak můžete klidně odejít. Vyřešils ten úkol, co jsem ti dal? Ne? Vy jste takoví puberťáci. Bože, bože... Podívej se na sebe? Kdes přišel k těm modřinám? Myslím, že bychom na řešení první úlohy mohli použít Cauchy-Schwarzovu nerovnost.

Vidíš, Novico. Něco by ses od svýho kámoše mohl naučit. On evidentně ví, co chce. Mám tu případ vraždy. 8Loď s turisty našla na Dunaji tělo mrtvého cikána. Hlavně doraž před pitvou, než to ti dva pitomci poserou. -Počkej, vždyť je to tvůj případ. -Nemůžu jít na patologii, smrdí to tam. -Takže posíláš mě. -Aspoň máš svůj první případ vraždy. -Víš, kolik lidí na to čeká? -Možná ve Švédsku, tady to není tak vzácný. Přidržte mi to tady. 8Počkejte. Můžete to zavřít.

Vypadáš jako zombie. Co se děje? Hele, nechci ti kázat, ale co to děláš s těma klukama? To není naše parta, kámo. To nejsou naši lidi. Moje drahá kolegyně, tvoje nadšení je ohromující. Čekáš po tomhle případě povýšení? Ne. Dělám jen svou práci. Jo, jo... Svou práci. Já teď musím plýtvat časem při zpovídání všech potenciálních svědků a ti ožralové z laboratoře nejsou ani schopní najít použitelnej otisk prstu. Ani náhodou. Za 400 Euro? Ne. Moje žena je těhotná, nemáme na nájem...

Sakra, a Milutin má plat jen 500 Euro. A ten chlap je legenda! Proč něco nezměníš? Třeba si najdi jinou práci. Tohle má svoje výhody. Co já vím. Starší kolegové občas pomůžou. Těší mě, když vidím něčí snahu. -Ale věř mi, žádného díky se nedočkáš. -Promiňte... -Promiňte, znáte toho kluka? -Ne. -Chlapče, jak se jmenuješ? -Dej mi dinár a já ti to řeknu. Pojď sem. Řekni mi, kdo je ten kluk na fotce. -Víš, nemám ani ponětí. -Tak jo, ahoj. Počkej, krásná dámo. Neodcházej.

Nechceš koupit ňáký naše zboží? -Dej mi 10 dinárů a já ti řeknu, kam máš jít. -Ne. -Natočíš mě a pak každýmu ukážeš, jak jsme chudí? -Ne. Nechceš ukázat, kde je krev? -A kde je krev? -No, dej mi 10 dinárů. -Kde to je? -Tam, kde se scházej Puftovi cigáni. Tamhle je to, pane. Tamhle. Vyřešil jsem tu úlohu. Ne, nepotřebuju sešit. Chci slyšet, jak si uvažoval. Přelomím tyčinky na 4 přesně stejné části. Dobře, a co pak? No, pak budu mít 4 tyčinky, kde každá z nich může hořet 15 minut.

Zapálím tři z nich a změřím tak 45 minut. Jenže ty tyčinky hoří různou rychlostí. Uvažoval jsem Ockhamovu břitvu. Nejsnazší řešení je obvykle to nejlepší. To jo, ale jen když vezmeš v úvahu všechna fakta. Mysli na to, až se příště rozhodneš řešit věci tím, že je rozbiješ. Novico, matematika je... ... jako muzika. Ve své nejvyšší formě je o obcházení pravidel. Například Relja. Relja je člověk, který dokáže perfektně uplatnit pravidla. Zatímco ty... Ty jsi schopný obcházet pravidla.

Nevím. Ale rád bych to v tobě rozvinul. Já jsem nikdy neměl ten dar. Nikdy. Víš, ale kluci jako ty, jsou důvodem, proč pořád mám rád svou práci. -Potřebuju se vás na něco zeptat. -Do toho. Nějaká holka? -Ale musí to zůstat mezi námi. -Nebo je v tom ňákej kluk? -Ne, není. -Promiň. -Něco jinýho. Došlo k vraždě na hrázi. -Jo, četl jsem o tom. Zavraždili ňákýho delikventa, ne? Hrozný. Já jsem ho zabil. V sebeobraně. Nenahlásil jsem to na policii. Nevím, co mám dělat. Nic.

Děsivý, že? To tělo bylo ve vodě dlouho. -Našli jste nějaké stopy? -Bohužel ne. Oběť už byla mrtvá, když ho hodili do vody. Žádné stopy po utopení. To je vše, co zatím máme. -Zůstaneme ve spojení. -Děkuju. Dobrý den. Něco jsme našli. Na lahvi jsou otisky prstů, které mohou patřit dvěma osobám. Bohužel, ani jedna z nich nemá policejní záznam. Musím ti něco říct... Mám strach. Nemůžu dýchat... Před pár dny jsem zabil člověka. Ožrali jsme se a... Šli jsme domů, když jsme narazili na cikána, který mě pár dní před tím napadl.

Povalil jsem ho na zem... ... a začal jsem ho bít. Přitom jsem se nikdy před tím nepral. A pak jsem vzal do ruky kus betonu a rozmlátil jsem mu s ním hlavu. Pak začala všude stříkat krev. Tohle jsem nechtěl... Nechtěl jsem ho zabít. Opravdu jsem to nechtěl. -Lidija. -To je... Znám ji, to je ta policajtka. Jednou mě zadržela. Co se děje? Půjdu se udat. Zbláznil ses, brácho? Neboj. Nikoho z vás neprozradím. Musím to udělat. Panebože! Navíc jsem ještě mladistvej.

Je lepší se přiznat, než se nechat chytit. Až někdo zjistí, že ty jsi zahájil národně-socialistickou revoluci, už se nebudeš muset skrývat. Tys udělal první krok. Tys měl koule udělat to, o čem Relja už věky sní. Hele... Nejlepší by bylo zjistit od tý policajtky, kolik toho vlastně vědí. Pokud budou mít nějaký důkazy o tobě, tak se jim přiznáš a řekneš jim velkej příběh, dobře? -Chceš? -Ne, díky. Takže, proč jsi mi zavolal? Máš něco novýho? Tak co? Máš problémy doma, že?

Tví rodiče jsou proti tvojí nový partě, co? Co by ti řekla máma, kdyby sis vyholil hlavu? Já nemám mámu. Žiju jen s tátou, ale je na tom špatně. Nikdo si toho ale nevšiml. Proto jsem zavolal. Jak jste mě zadrželi, tak to nebudu mít v záznamech, že ne? To nechci tátovi udělat. -Je to ta poslední věc, kterou potřebuje. -Nemusíš se bát. Ty ne. A s tou policajtkou mluv opatrně. Já tu na tebe počkám, až vyjdeš z vězení. A pak začneme opravdovou rasovou válku. Potřebuju si něco vzít.

Synku, to je nějakej novej sestřih? -Jo. -Aha. No, je to lepší než drogy. Zatím, tati... Hele, Mein Kampf! Dost dobrý. -Tys to četla. -Vlastně ne. Tak s tím neztrácej čas. Není to moc... Co sakra? Je to naše Bible. Napsal ji sám Vůdce. Jedinou moudrou věc řekl Vůdce před svou smrtí. To řekl, že jsou Slované vyšší rasou. Tak dokažme, že měl pravdu. Tady je pitevní zpráva. -Ty si ji nepřečteš? -Proč, když už si ji četla ty? Četla a myslím, že je závažná. Nepodařilo se mi identifikovat tělo.

Neměl žádný doklady, nebyl mezi zmizelými osobami... Protože je z cikánskýho ghetta. Možná ani papíry nikdy neměl. Sakra, zabili dítě! Navíc na Puftově území. Na jakým "území" proboha? Kdyby tě Pufta slyšel, začal by vyvádět. Je to nebezpečnej zločinec. -A přestaň s tím. Je to blbost. -Jak si můžeš být tak jistej? Zlato, nemrač se tak, dobře? Ježíši, proč je ti každý případ, kdy máš zvednout tu svou tlustou prdel, ukradený? Neotravuj s podělanýma cikánama ve chvíli, kdy se navzájem pozabíjej, když otravujou i auta na semaforech.

-Tady si vem složku a dělej si s ní, co chceš. -Díky. Udělám. Jsem za to placená. Zlato, měla by sis trochu odpočinout. -Řekni mi něco, co nevím. -Hele, myslím to vážně. Hrozně se namáháš. Měla bys o sebe víc pečovat. Ten píčus Pufta prodává Dragosavace do Čečny. Jebe mu, debilovi... Brácho, promiň. Posledně jsem tě špatně odhadl. Dobrá práce. 8Něco vám zazpívám: "Novico..." -Ten song je skvělej! -Dnes večer uděláme transparent: "Pufto ty smrade, zaprodal jsi fandy."

Jo, ale dneska máme v plánu něco velkýho. Profesor Hadži-Tankosič nás pozval na charitativní ples pro srbské sirotky. -Kurva, to je velká čest. -To si piš. -Novica a já tam půjdeme jako zástupci. -Jen tam neudělejte bordel. -Nevožerte se moc rychle a chovejte se slušně. -Neboj. -Vemte mě s sebou! -Ne. Už byl Darwinismus odstraněn ze školních osnov? Ujišťuju vás, že na tom pracujeme každý den. Jestliže nás budou tlačit k Americe, mělo by to být kvůli věcem jako je tato.

Kurva, je tady půlka vlády. Počkej. Vidíš tamhle toho chlápka? Víš, kdo to je? To je Radomir Žarkovič. Šéf Státní bezpečnosti. Je to Djomlův otec. -Neměl by být ve vězení? -Asi se nějak dohodl s novou vládou. -Co dělá komouš na profesorově plese? -Možná vědí něco, co my ne. Mládenci, mládenci, právě včas! Pánové, tady jsou dva srbští hrdinové, kteří, na rozdíl od vás, činí skutečné kroky k ochraně své rasy a národa. A vy, profesore, byste měl začít trénovat toleranci.

Neposlouchejte ho, Dragoljube. Máme vás rádi takového, jaký jste. Děkuju vám. Ale teď mě omluvte, jdu se věnovat dalším hostům. Nechám vás tu ve společnosti těchto mladých hrdinů. Jen trošku vtipkuju, hoši. Víte, profesor Hadži-Tankosič má občas extrémní názory, ale ve skutečnosti je to vlastenec s dobrými úmysly, stejně jako my. Tak proč s tím něco neuděláte? Vždyť jste ve vládě, ne? Jsou to pokrytci. Hned jsem zpátky. Mladíku, máš holku? Holku? Co bych vám řekl...

Sedni si mladý muži. Víš, naše srbský holky jsou zodpovědný za zoufalou situaci v naší zemi. Místo toho, aby plodily děti a vychovávaly nové hrdiny, nechaly se svést materialismem a falešnými marnivými cetkami, -kterými si nás Západ kupuje. -Aha, jasně. Co uděláme s generálem Desnicou? Vyvíjí na nás tlak. Co uděláme? Pošleme ho k soudu v Haagu? -No, ale slyšel jsem, že mluvil o sebevraždě. -Fakt? To dává smysl. A zorganizujem ňáký demonstrace, aby se národ vyřádil a uvolnil páru.

Ti Tankosičovi hooligans by to mohli udělat. Jsou to bastardi. A navíc jim ani nemusíš zaplatit. Jsou to fanatici. -Ale no tak, má mnohem zkušenější gangy. -Fakt? Myslíš, že s nima vyjebává? Novico! Počkej! Novico, no tak, přestaň! Slib mi, že nikdy nebudem jako oni. Těm fotrům je ideologie ukradená. Udělaj všechno, aby si uchránili prdel. Doste řečí, musíme něco udělat! -Tak už mlč. -Nebudu mlčet! Kámo, náš národ se rozkládá. Pokud budem pokračovat v tomhle, za chvíli přestanem existovat.

Nedělej nic. Nepřiznávej se. Nedělej nic. Nepřiznávej se. Co byl vůbec zač? Nějaký pouliční grázl. Novico, ty jsi matematický génius. Neplýtvej s ním ani minutu. Zachraň roky, který bys musel strávit ve vězení. Poslouchej! Nejsme si všichni rovni! Máš vůbec ponětí, jakej máš talent? Ale musíš pracovat a rozvíjet ho. Já ti můžu ukázat všechno, co umím. -Ale profesore... -Co "ale"? Co chceš? Chceš plýtvat svým časem kvůli nějaký pseudomorálce? Novico, kam jdeš? Novico? -Co se stalo?

-Teď s tebou nemůžu mluvit. Promiň. Co se ti stalo, sakra? Omlouvám se, že ruším při vyučování. Novico? Jsi to ty? Profesore... Hodně jsem přemýšlel o vaší nabídce -a rozhodl jsem se, že nechci být vaším klukem. -Cože? Nechci být tvůj kluk. Jsi snad hluchej? Nelíbí se mi, co jsi zač. Ty jsi super a všechno, -ale mě se prostě nelíbí, co jsi zač. -Novico, uklidni se. Co je s tebou? Můžeme být aspoň přátelé. No, vlastně nemůžeme být kámoši. Nemůžeme... protože ty jsi odporná buzna.

Vzal jsem si k srdci vaši radu, profesore. Nepřiznal jsem se. Novico... -Co je, Mirko? -Prý si zmlátil profesora matematiky a nikdo se tě nedovolil prásknout. -Celá škola o tom mluví. -Jo, zmlátil jsem ho. -Je to buzík a dostal, co si zaslouží. -Buzik, jo? -Jo. Jsi normální? Ten chlap byl tvůj idol. Tvůj rádce. Zničil jsi mu kariéru. -Co se ti stalo? -Co se stalo? Stalo se to, že jsem na rozdíl od tebe konečně dospěl. Teď mám život ve svých rukou a nikdo mě nemůže buzerovat.

Panebože, ten Relja ti pořádně vymyl mozek. Vzal si ho moc vážně. Copak to nechápeš? On zmizí a ty si to odsereš. Mirko, proč jsi tak hloupej? S Reljou to nemá nic společnýho. To je moje věc. Tohle je revoluce, brácho. Kolik nám je, kámo? Pojď radši hrát Warcraft nebo nevím, třeba lovit roštěnky, kámo. Ser na revoluci. To je teda život... Hraní Warcraftu, lovení holek, hulení trávy... Kvůli takovým idiotům bez národního vědomí se naše země rozpadla. -Co ty víš o národě?

Ani nejsi Srb. -Promiň? -Za co? Mirko Filipovič. Není to chorvatský jméno? -Řekni, že si děláš prdel. -Odkud je tvůj děda, Mirko? -Je to i tvůj děda, ty idiote. -Toho nemyslím. Myslím toho druhýho. Nezmasakroval Srby v Jasenovaci? Co? Neudělal to, ty ustašovskej zmrde? -Myslím, že jsem ten případ vyřešila. -Dělám večeři, asi nebudu mít čas. Ale no tak! -Takže, co tam máš. -No, bylo to asi takhle: To děcko bylo zasaženo betonovým kvádrem ze staveniště.

-Takže ho zabila stavební mafie. -Poslouchej, mluvím vážně. Byl zasažen do hlavy a pak vhozen do řeky. Máš podezřelýho? Ano. Ten kluk byl členem Puftova gangu, příznivců FC Radnik. -Na tom místě, kousek od sídla Puftova klubu, se scházeli. -Otevřeš mi máslo? Takže kdo jsou ti podezřelí? Skinheadi? -Vždyť ti to říkám. Pufta. Pufta ho zabil. -Odnes to na stůl. Našel v ghettu kluka bez občanky a donutil ho dělat špinavou práci. -Ale pak se něco pokazilo a on se teď snaží odstranit důkazy.

-Teď fabuluješ. Proč sis tak jistá, že to nebyli skini? Protože jsou to děti. Rozmazlení fracci. Nikoho by takhle neubili. Na hrázi ho oddělat a pak ho hodit do řeky. -Hypoteticky to ale udělat mohli. -Mohli, ale neudělali, sakra! Ještě přidáme oblohu a teď můžeš ochutnat mojí kachnu po sečuánsku. -Zbláznil ses? -Co? Co se děje? Proč bráníš ty malý podělaný nácky? Ty malý kretény. Jejich prarodiče byli v koncentrácích a oni si nosí svastiku. I kdyby nezabili toho cikána, zabili by příště někoho jinýho.

A já to nevím, co? Když už tady řešíme vraždu, co takhle narafičit ňákou na Puftu? -Není na to vhodná doba. -Proč ne? Chci, aby šel do lochu za něco velkýho. A proč sis tak oblíbila skinheady? Kvůli tomu malýmu kreténovi, co jsem tě žádal, ať se o něj staráš? A proč tak bráníš Puftu? Hele, zmáčkni trochu ty skinheady. Začínaj mi lézt na nervy. Odháněj mi lidi ze stadiónu. Je tu novej zákon o chuligánství. Můžem je legálně zmlátit. Proč nejdřív trochu nevyslechnem Puftu, než budem vyšetřovat ty děti?

Co s tím má Pufta společnýho? -Proč bráníš toho kluka. -Nebráním. -Ale prosím tě. Řídíš se mateřským instinktem, co? -Ten kluk si z tebe pořádně utahuje. -A tebe zas platí Pufta. Bratři, zjistil jsem, že má Pufta dohodu s poldama. Na zítřejším zápase se nám to pokusí nandat. -Řekni nám něco, co nevíme. -Tentokrát je to vážný. Začli jsme Puftu srát a poldové se do nás pustěj. Tak uděláme něco, co čekaj ze všeho nejmíň. A co? Dobře. Jděte po něm! Po něm!

Počkejte, počkejte! Dobře, dobře... Počkejte, počkejte! Mám tady peníze, kolik chceš? Počkej, tak kolik? Řekni si, kolik? -Pozor, pozor! -Stůjte, stůjte! Buďte na tyhle hochy opatrní. Ok, ok! Opatrně, chlapče, opatrně. Proč si tak tlustej, cvalíku? Chyť tohle. Drž tu svini, dokud nebudem pryč. -Dnešní noc patří nám. -"Dneska v noci se Pufta smaží..." Ježíši, nemohli jste koupit lepší šťávu než tuhle rumunskou 90 oktanovou sračku? -Co vás učej v tý škole. -Jelikož ses Pufto učil praxí, tak ti my ukážeme, co se učí na gymnáziích.

Řekni mi, kdo vás platí? Max, Aca? Hele, víme že máš kšeft s poldama. A taky víme, že se nás chystáte na zápase zmlátit. Na to poldy nepotřebuju, už jsem vás nechal zmlátit. Mrkněte na tu velkou škebli, vypadá dokonce jak já. -Druhá lekce: chemie. -To je moje parketa. -Super! Polili jsme tě hořlavinou a zapálíme tě, pokud nezměníš příkazy poldům. Hochu, srali se do mě větší ryby než ty a nikdy jsem se nepodvolil. Proč bych měl teď? Počkej! Přestaň! Přestaň! Tak jo, podej mi telefon.

Víš co, chvíli tě tu budem držet. Abychom viděli, jak se odvíjí zápas bez tvejch chuligánů a poldů. -A teď bude lekce tělesný výchovy. -"PUFTO, TY ŠPINAVÁ CIKÁNSKÁ KURVO, OŠUKÁME TVÝHO HOMOUŠSKÝHO FOTRA." Lízej podlahu, ty smradlavá svině! -Volal jsi? -Musíme si promluvit. Tak povídej, brácho. Pamatuješ, jak profesor říkal, jak jsme odlišní? Jo. Jak vždycky podělám tu pátou úlohu. Tu s chytákem. Přesně. Ty víš, jak aplikovat pravidla. Na tom není nic špatnýho, ale já cítím, že nadešel čas...

Dříve nebo později tě zabiju. Jak to asi chceš udělat, debile. Kundo blbá. Znám tyhle věci. Cítím, že můžeme obejít všechna pravidla a klišé. Serem na Hitlera a Ljotiče, to jsou idioti. Připravili půdu naší generaci. Kámo, upřímně, celý ten nacismus je pro mě jen image, kterou straším ostatní. Ne, brácho, tys udělal velkou věc. Vytvořil si tuhle skupinu. Dobře, brácho, ale já se o víkendech flákal s kámošema, pil pivo... -Pral se s poldama... -Ale to teď musí pokračovat!

Musíme se posunout dál. Podívej, policie na nás nemůže, -pokud budeme držet pohromadě. -Samozřejmě. -Takže s tebou můžu počítat? -Vždycky. Já a ty, brácho. Představuju vám Molotovův koktejl. Moment. Co chceme udělat s výprodejem hráčů? Neříkali jsme, že uděláme transparent? Vadí mi kouř. A ohol si ten knírek, jasný? Podívej se na sebe. Nejsme žádní zasraní hippíci. Čmárání transparentů je pro děti. Teď bychom měli udělat něco skutečnýho. Třeba opravdový teroristický čin.

I když jsou Palestinci podřadná rasa, tak vůbec nejsou hloupí. Chceme, aby nás lidi brali vážně. Možná, že nám to pomůže i sehnat sponzora. Myslím to vážně. Reljo, tys byl na tý Tankosičový orgii. Slyšels ty starý páprdy. Politici potřebují lidi jako jsme my! Vždy, za každýho režimu. Čistka začne v cikánským ghettu. Tam je zdroj nákazy a špíny. Už je toho dost. Lidi si stěžujou a píšou petice, ale ta lůza se nevzdává. Tohle není sranda. Poldové nás nejspíš dostanou a vymlátěj z nás duši.

Ale až to skončí, budou nám všichni vděční. Staneme se hrdiny, lidi budou šťastní a politikům zůstanou čisté ruce. Svarogu, vytiskni každýmu mapu ghetta. Operace ''Hygiena'' začíná ve : ráno. Tma je naším spojencem. Když na vás v ghettu zaútočej, utečte těma úzkýma uličkama. Využijeme je v náš prospěch. Tak jako Leonidas se Sparťany. Zapalte všechny koktejly, co máte. Setkáme se dnes v noci. Tady je recept na Molotovův koktejl. Bratři Srbové, zapamatujte si tento den!

Tohle je začátek třetího srbskýho povstání. Ať žije Velké Srbsko! Srbsko Srbům! Kam si myslíš, že jdeš? Zabíjet cikány s tvým novým přítelem? Novica konečně dělá to, o čem ty jen léta žvaníš. A ty si myslíš, že to je rozumný? -Chci smazat všechny záznamy. -Chceš udělat obchod? -Chci odejít. -Kdo je teď šéf? Všechno má svou cenu. A proč sis tak oblíbila skinheady? Kvůli tomu malýmu kreténovi, co jsem tě žádal, ať se o něj staráš? A proč tak bráníš Puftu?

-Já nemám mámu. -Tohle jsou moji první hooligans. -S nima je to lehký. Stačí je zmlátit. -Jasně. Zjistil jsem, kdo zabil toho malýho cikána. Uvidíme se zítra. Kde je zbytek party? Čekají kousek od jeřábu. Pak vyrazíme. Schovejte ty řetězy a tyče. -Nepřitahujte na sebe pozornost. -To se nejdem bít s Puftovým gangem? Nejdem se bít, brácho. Rozsekáme je tak, -že se nebudou ani moct koukat na zápas v televizi. -Super! Bože, co si myslíš, že děláš?

Copak to nechápeš? Je to všechno jen o převzetí klubu, penězích, stadiónu a městských dotacích. Sejmete mě a moje místo zaujme někdo jinej. Nemůžete to změnit. Řekni mi, kdo zabil toho kluka. Posaď se. Hele, dříve jsem si hrál na tvrďáka... Trochu kvůli partě, trochu kvůli holkám... Ale stal jsem se seriózním. Pochopil jsem, že 90. léta nepotrvají věčně. Co to děláš s tím klukem? Je to fanatik. Podělal to. Ten kluk se zničí. Do toho, čti, čti. -Já ho zabiju. -Nezabiješ.

Měla si možnost, ale neporovnalas otisky prstů. Teď je ten kluk můj. -Musíme ho hned chytit. -Ne. Ten kluk zůstane na ulici. Je to fakt dobrej hráč. Trvalo mu jen měsíc, aby převzal Reljův gang. Neříkal si, že tu nebudou žádní poldové? Novica vedl útok na cikánský ghetto. Žádný ústup, žádná kapitulace! Srbsko Srbům! Seru na Srbsko! Nechce snad Pufta, abys ty skinheady úplně zničil? Nebuď hloupá. S kým by Pufta bojoval, když bych všechny skiny zavřel? -Kdo by udržoval ekologickou rovnováhu.

-Počkej... Ty bys od něj bral peníze za každý situace? Je to jednodušší, když za něj dělaj bordel skini, je to tak? Tos řekla ty, ne já. -Jsi horší, než co si o nás lidi myslí. -Ale no tak. Názor lidí? Lidi by měli být rádi, že máme gangy pod kontrolou. Dokážeš si představit opak? Samozřejmě, tohle zůstane mezi námi. Myslím tím, ani slovo o Puftovi. -Jak můžeš v noci spát? -O co ti jde? Co ti není jasný? Co? Nechal jsem tě udělat detektivem... a ty děláš sociální pracovnici malýmu šmejdovi, co si tě celou dobu vodí?

Tak čemu nerozumíš? Máš pravdu. Myslím, že tuhle práci nelze dělat jinak. Lidijo... Tady je potvrzení, že si nikdy nebyl v Srbsku odsouzený. -Kam se chystáš? -Do Ameriky. Do Miami. Miami? Děláš si prdel? Miami Vice. Ten seriál se mi líbil, když jsem byl mladej. Proč tam jedeš? Chceš tam zabít nějaký černý, co? Dostal jsem stipendium. Vyhrál jsem soutěž v matematice a získal stipendium. Slyšel jsem, že Novica je taky dobrej v matematice. Ale zdá se, že se v něčem přepočítal...

Nevím, jak myslí, že to skončí. -Poslouchej, ty kundo, můj gang se odteď... -Tvůj gang? Jakej tvůj gang? Tohle je tvůj gang? Tohle? Ta malá bonzačka? Tvůj gang... Maj čtyři zuby a čtyři třídy základní školy a kopaj kanadama do hlavy malý děti. Tak jaký tvůj gang? Víš, co to je? To jsou důkazy... který prokazujou, žes zabil nevinnýho cikána, můj synu. Ty se teď jako zajímáš o cikány? Ten kluk... studoval architekturu v Rakousku. Nekecej. Byla to nějaká pouliční špína.

Pouliční špína? Přijel navštívit svý prarodiče a přivezl jim ňáký dárky. Jeho rodiče mají taky vysokou školu. Bydlí ve Vídni. Podívej, tady je. Vidíš? Je jako ty. Jen trošku víc opálenej. Teď už to není tak v pořádku, žes ho zabil, co? Myslel si, že to je jen další cigoš z ghetta... Teď si v prdeli, co? Kolik chceš? Nedělám to pro peníze, ty zasranej fakane. Důkazy zůstanou nezveřejněný, pokud zůstaneš v čele hooligans, jasný? -Jasný. -Cokoliv uděláte, kamkoliv půjdete, s kýmkoliv se budete mlátit, tak o tom musím vědět.

A navíc, cokoliv ti přikážu, tak to budeš muset splnit. Vidíš, jak snadno se s tebou dělá obchod? Mluvíme o tom, co ty děti udělaly, ale oni v podstatě jen opakují to, co už viděly před tím na vlastní oči. Například to, co provedli Američané jejich zemi. Samozřejmě, že jsem proti jakékoliv formě extrémismu. Ale myslím, že extrémismus nevládních organizací této dámy je nebezpečnější než ty děti na ulicích. Já si myslím, že tito mladí lidé jsou Miloševičovy i vaše děti, profesore.

Děti vaší hrůzné ideologie, která celá léta ničila tuto zemi. A když jste ji konečně zničili, nám tu říkáte, že jste celou dobu měli pravdu. Pane Hadži-Tankosiči, potřebuju vaši pomoc. -Všechno bude v pořádku. -Ano, profesore. Pan Žarkovič volal... Věděl jsem, že budete chápavý jako opravdový vlastenec. Je dobré, když se podobné incidenty přemění na něco pozitivního. Samozřejmě nesmí ten kluk mít pocit, že ho vydíráme. Máme příležitost poskytnout mu vyšší smysl.

A taky je trochu umyjte. A proboha, ať zmizí ty hákový kříže. Přeci jen jsou teď ve službě státu, ne? Ano, mnozí z nich jsou nezletilí, ale nenechte se mýlit. Už to nejsou děti. Existují hranice a jakmile jsou překročeny, tak si myslím, že neexistuje žádná omluva. Žádné historky o těžkém dětství, chudobě a nepochopení. K těm hranicím dojde nepochopené a nešťastné dítě, ale překročí je zlý člověk. Pokud bych mohl vrátit čas... ... ale to nelze... ... spleteš se v jediným znaménku a celý výpočet je v pytli. To je ten chyták. Neexistuje druhá šance.

VĚNOVÁNO OBĚTEM ŘÁDĚNÍ HOOLIGANS V SRBSKU.
Dušan Jovanovič, student z Bělehradu, ubit k smrti, 18. října 1997.
-Aleksander Radovič (17), zabit světlicí na stadiónu JNA, 30.10.1999
-Glumac Dragan Maksimovič, zbit 17. listopadu 2000. Zemřel 4. února 2001 na embolii, způsobené tímto útokem
-Živorad Šiskovič (66), trenér boxu, ubit k smrti, 11. května 2002
-Golub Balevič (18), zabit nožem při bitce fanoušků, 29. října 2005
-Aleksandar Panič (24), zabit v bitce na hřišti Žarkova, 27. července 2006
-Bojan Majič (21), zabit 4. srpna 2005 ve vlaku v bělehradské čtvrti Rakovica
-17. září 2009 zbit Bris Taton (28), francouzský občan. Zemřel 29. září 2009 na následky tohoto útoku.