Karel Kryl (12. dubna 1944, Kroměříž - 3. března 1994, Mnichov), byl jeden z hlavních představitelů českého protikomunistického protestsongu v letech 1968 - 1989. Narodil v rodině knihtiskařů, která vlastnila tiskárnu v Novém Jičíně. Po záboru Sudet v roce 1938 se rodina musela přestěhovat do Kroměříže, kde jeho otec tiskárnu obnovil. V roce 1950 byla komunisty zlikvidována a rodina přestěhována do suterénu neudržovaného domku.
Karel Kryl chtěl být zpočátku hrnčířem (absolvoval Keramickou školu v Bechyni), posléze se ale rozhodl věnovat hudbě a poezii. Jeho první vydanou písní je Nevidomá dívka.
Jeho první deska byla vydána půl roku po invazi sovětských tanků, přičemž titulní písnička Bratříčku, zavírej vrátka vznikla údajně naprosto spontánně v noci 22. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jeho písně se hrály zprvu dokonce i v rádiu (Tak vás tu máme bratři z krve Kainovy). V pořadu Čtrnáct na houpačce moderátora a hudebního kritika Jiřího Černého a jeho ženy Miroslavy bylo nasazeno několk jeho písní, uspěla ale až píseň Bratříčku, zavírej vrátka, která se držela v hitparádě několik kol. Později byla zakázána a s ní byl nakonec zrušen i pořad samotný.
Karel Kryl odjel z Československa 9. září 1969 na písničkářský festival v západoněmeckém hradě Waldecku. Po dvou týdnech se rozhodl podat si žádost o politický azyl a tak v Německu už zůstal. Nepožádal o německé občanství, protože by přišel o československé a toho se nevzdal.
Spolupracoval s redakcí Svobodné Evropy, nejprve externě, od roku 1983 pak jako zaměstnanec.
Ostatní jeho desky (až do roku 1989) vycházely v exilu.
Do Československa se Karel Kryl vrátil 30. listopadu 1989, aby se zúčastnil pohřbu své matky. Jelikož měl Kryl stále československé státní občanství, nebylo možné odhadnout, jak se zachovají celníci, až se pokusí překročit hranice. Požádal proto o pomoc svého přítele, opata Anastáze Opaska, který mu přes bavorskou vládu sehnal tzv. humanitární vízum. I přesto, že přijel na pohřeb své matky, mluvil později o týdnu zde stráveném jako o nejhezčím týdnu svého života.
Po krátkém nadšení ze Sametové revoluce Kryl na počátku roku 1990 uveřejňuje kritickou píseň Sametové jaro (album Tekuté písky). Později v kritice polistopadového vývoje pokračuje v albu Monology, písních Demokracie, Kádrují mě (z roku 1988) a dalších. V roce 1993 Karel Kryl poskytuje Miloši Čermákovi velmi rozsáhlý rozhovor Půlkacíř. Podle svého vyjádření v Půlkacíři byl hrubě nespokojen se společenskou situací, politickou reprezentací a celkovým směřováním; proto byl rozhodnut v České a Slovenské republice se již nijak neangažovat.
Karel Kryl zemřel náhle a zcela nečekaně na srdeční příhodu dne 3. března 1994 v Mnichově ve věku nedožitých 50 let, když dva dny předtím byl ještě v Praze. Zádušní mši celebroval jeho přítel opat benediktinského Kláštera břevnovského Jan Anastáz Opasek v klášterním kostele sv. Markéty v Praze. Přestože se před klášterem sešlo přibližně čtyři tisíce osob, účast politické reprezentace byla minimální. Ivan Martin Jirous se k tomu vyjádřil slovy: "Nasralo mě, že mu nebyl Havel ani na pohřbu...."
Karel Kryl je pochován na Břevnovském hřbitově. (wikipedie)