Energie: Bez ní by se světové ekonomiky změnily v katastrofální nepokoje. Ve dvacátém století byly vedeny války o fosilní paliva, a co kdybychom zjistili, že existují nové zdroje čisté energie v prakticky neomezeném množství? Obnovitelný zdroj, ověřený během testů ve stovkách laboratoří a ve vědeckých časopisech, ale který je ignorován vládami a pohrdá jím velká většina prestižních publikací.

Voda: Její běh do oceánu erodoval útesy z pevného kamene Je domovem velkého množství živočichů Je to ze 60% součást lidského těla Víc než 2/3 povrchu planety je pokryto touto životodárnou látkou Ale ještě dnes zůstávají mnohé vlastnosti vody záhadou. Víc než před stoletím napsal visionář Jules Verne "Věřím, že voda bude jednoho dne použitá jako palivo, že vodík a kyslík, ze kterých je složena budou použity jednotlivě, nebo dohromady, nabídnou nevyčerpatelný zdroj tepla a světla"

Dne 23. března 1989 Proroctví Julese Verna o světě napájeným vodou se ocitlo na úsvitu dějin. Dva známí chemici, Dr. Martin Fleischman a Dr. Stanley Pons Oznámili udivenému světu, že zachytili reakci podobou jaderné reakci, která změnila vodu na mocný energetický zdroj. Jejich objev se stal známý jako studená fúze. Protože jak říkali, dodá fúzní energii která vzniká ve slunci, ale bez smrtící radiace. Ani jsme to nenazvali studená fúze tak to bylo nazváno za nás, ale my jsme to tak nikdy nenazvali.

Nejdřív jsme mysleli, že ten proces musí být jaderný. Aby se vysvětlily vysoké úrovně energií. V reakci na jejich tvrzení Ministerstvo energetiky (DOE) rychle sestavilo přezkumnou komisi pod vedením Dr. Johna Huizengy. Napsali jsme veůlmi negativní posudek. A zjistili jsme, že výsledky, které nám byly předkládány, byly v rozporu se vším, co jsme zjistili o jaderné fyzice za posledních 50 let. Posudek této komise pro zavržení přišel rychle a drasticky ignoroval fakta ve slepém honu za rozsudkem.

Fyzici pracující na horké fúzi byly nepřístupní, aby se toto jmenovalo fúze. Rychle přicházely zprávy o přebytkovém teple. Mnohem větším, než aby to mohlo být z jakékoli chemické reakce. Laboratoře od Texasu k Indii potvrzovaly přítomnost tritia. Charakteristickým produktem jaderné reakce. Během 2 nebo 3 týdnů jsme měli skvělé výsledky. A někteří lidé začali říkat Ano, máme tu přebytkové teplo. Ale nejdůležitější a neuvěřitelný fenomén byla detekce Tritia.

Následovala bitva v bahně. Stará garda vědců Dělala všechno možné, aby dostala Ponse a Fleischmana od jejich práce. Nakonec nemáme žádný důkaz v naší laboratoři. V žádném z našich vzorků po fúzi. Je mi líto, že nemáte informace o úrovních tritia který je k dispozici a je přiložen v příloze k mému článku Vidíme výsledky, nevidíme příčinu - Řekl bych ... - Omlouvám se, ale příčina je v příloze ke článku - Chtěl bych zvlášť ... - Prosím, nevysmívejte se tomu.

Některé známe publikace jako Nature Neuvěřitelně pošpinily objev obviněním z nekompetentnosti Zahájily tak jednu z největších tragédií v historii vědy. Myslím, že obecně řečeno je to mrtvá věc. A může to zůstat mrtvé na velmi dlouhou dobu.

HEAVY Watergate: válka proti studené fúzi
Když známý a starý vědec řekne, že je něco možné, má skoro určitě pravdu. Když říká, že je to nemožné, téměř vždy se plete - Arthur C. Clarke. Tento objev je významný stejně jako první let bratrů Wrightových. V jejich letadle Kitty Hawk. Ale spíš, než abychom jej přijali, vlády a vědci vyhlašují válku studené fúzi. Je příslib studené fúze tak dobrý, než aby to byla pravda? Nebo je to ustanoveno chamtivými a mocnými akcionáři, jejichž zájmy nejsou veřejné blaho?

Vodík a kyslík - složky vody, dva z nejreaktivnějších prvků na Zemi. Elektrolýza: Proces extrakce těchto prvků z vody ve formě plynu. Je známý vědcům téměř 200 let. Tato znalost nám umožnila vyvíjet paliva, které umožnily dostat lidské posádky do vesmíru. Přesto, že jsou výkonné, nevydávají energii odpovídající jaderné reakci. Zapálit tento zázrak byl dárek, který Pons a Fleischman nabídli světu.

S jejich průkopnickým procesem studené fúze. Když je kladně nabité deuterium přitahováno k palladiové katodě, přitisknou se k sobě v milionových počtech uvnitř katody. Jsou stále bliž a blíž až nakonec splynou. A vytvářejí energii ve formě hélia. Je víc energie v jedné krychlové míli mořské vody, než ve všech ropných rezervách na Zemi. Mohli byste jet autem 55 milionů mil na galon těžké vody.

Byl by to konec znečištění. Hollywoodsky přikrášlený příběh získání energie z vody. Vypadá spíš jako fantasy. A je pravda, že za touto teorií, která efekt popisuje stojí známí vědci. Bývalý vedoucí z MIT Dr. Eugene Mallove sepsal důkazy, které odstraňují pochybnosti o studené fúzi Když jsem dokončil svou knihu "Oheň z ledu" v roce 1991 Došel jsem k závěru, že důkazy pro studenou fúzi jsou velmi přesvědčivé Dnes už nemůžeme říct, že jsou velmi přesvědčivé.

Nyní už máme 100% jistotu. Přes opovrhování velkých společností a kritiku. Problém studené fúze je velmi aktuální. Existují zařízení na výrobu energie, které popírají závěry moderní vědy. Získáváme jadernou energii bez vedlejších produktů jaderné reakce. Pokud by byl atom velký jak atletický stadion, ve středu by bylo jádro velikosti hrášku. A naopak atom uvnitř oka myši by dával velikost celé myši. Ve stejném poměru jako je myš k celé zeměkouli.

Toto přirovnání je typické jako úkol kterému vědci celosvětově čelí, ve snaze odhalit šarádu kolem studené fúze. Kritici říkají, že problémem je studená fúze, protože neexistuje žádná teorie, která by to popisovala. Problém je naprosto opačný máme příliš mnoho teorií, které vysvětlují stejný systém pozorování. A ne víc než jedna z nich může být správná.

Fúze nastává, když jádra dvou atomů, obecně vodíkových, kolidují a sloučí se s vydáním velkého množství energie. Konvenční teorie říká, že toto může nastat jen za vysokých teplot, jako na slunci, nebo při jaderném výbuchu. Zařízení s pokusným reaktorem, jako je JET Plasma Hot Fusion v Anglii, se pokouší zopakovat proces jako je ve slunci po celá desetiletí.

Současné technologie vynucují, že víc energie musí být vloženo, než získáno. Nebylo to ekonomicky životaschopné. Nicméně Stanley Pons z Utahu a Fleischman ze Southamptonu konstatovali, že můžou vytvářet fúzi při pokojové teplotě. A můžou zkonstruovat skutečnou fúzi. S produkcí bezpočetně miliard energetických dolarů. Vědci z fúzních zařízení, jako je v Princetonu a MIT, hledajících duplikaci sluneční fúze, obdrželi miliardy na vybodování magnetických, kruhových TOKAMAK reaktorů.

Přesto, že jsme se mnohé dozvěděli během experimentů. Tento proces nikdy nevyprodukoval jediný watt přebytkové energie. V době oznámení Ponse a Fleischmana bylo hledání horké fúze ve slepé uličce. Rozpočty mnohých mocných univerzit Založené na penězích z grantů od dárců, kteří měli zájem na těchto nových technologiích. Částečně to pro nás byla nevhodná doba pro zveřejnění.

Bylo to o politických důvodech o situaci v USA. Komplikovaná situace s programem horké fúze. Bylo to tedy v rozporu, ale také to byl fakt, že jsme nebyli připraveni udělat toto prohlášení. Studená fúze porušuje většinu toho, co jsem se učil o jaderné chemii. Ale jakmile uvidíte, že se to děje přímo před vámi, ve vlastním zařízení Je celkem přesvědčivé, že je to skutečnost A to je důvod, proč jsem tomu věnoval svou pozornost.

Přestože Pons a Fleischman si byli dobře vědomi pasti předčasné publicity. Proč by obcházeli zavedený systém 'peer review' Oznamující jejich objev přes média? Říkal jsem si, to nejsou blázni, vědí co dělají. Jsou to výborní vědci. Před vyhlášením 1989 Steven E. Jones, profesor fyziky z University of Birmingham se dozvěděl o práci Ponse a Fleischmana prostřednictvím DOE.

V tomto ukázkovém příkladu oportunismu Jones chtěl provést zveřejnění brzy, přes zatím nejisté výsledky. Přehlížejíc tepelné přebytky Fleischmana a Ponse. Prohlášení Jonese zaručeně znemožnilo těmto vědcům vynález patentovat. Proces, který vyvinuli sami po letech dlouhého výzkumu. Na základě rady zástupců university Pons a Fleischman, kteří se cítili přitlačeni ke zdi. Zdráhavě představili svou práci názorům veřejnosti.

Přesto, že jejich výzkum dával jasný signál energetickému průmyslu Byla to vědecká obec, hlavně fyzici kteří vyvolali pochybnosti a nesprávné postupy. Tento experiment nebyl reprodukován jakoukoli laboratoří nebo universitou. Alespoň ne takovou, která má dobrý fotbalový tým. Výzkumník na studenou fúzi Dr. Robert Bush: Naše reakce byla stejná jako fyziků. Na jedné straně - sakra to by bylo úžasné, pokud to dělají. Ale na druhou stranu - Můj bože chemici to dělají za cenu centů.

Ve srovnání s rozpočty fyziků, které dostali z veřejných darů za posledních 40 let. Dostali téměř 40 miliard dolarů na výzkum horké fúze. Byla to válka už od začátku. Dne 14. dubna 1989 Dr. Glenn Seaborn laureát Nobelovy ceny v oboru konvenční jaderné fyziky, řekl prezidentu Bushovi staršímu: "nemá to nic společného s jadernou fúzí" Ministr energetiky Admirál James Watkins svolal několik laboratoří financovaných vládou k vyšetření studené fúze.

Admirál Watkins byl tajemníkem pro DOE. Dostal nápad: "Musí to být ověřené do dvou týdnů" "Dávám k tomu k dispozici všechny laboratoře DOE" Společně na tom pracovala také MIT A samozřejmě se ukázalo, že nemůžeme získat výsledky ani za 4 týdny. Prohlásil tedy studenou fúzi za nemožnou. Massaschussets Institut of Technology (MIT), byl jedním ze zařízení pro testování, vybraných ministerstvem energetiky.

Ředitel MIT pro horkou fúzi, Prof. Roland A. Parker vystřelil další salvu: Na hlavní stránce Boston Herald, Parker obvinil Fleischmana a Ponse z podvodu který se blíží vědeckému podvrhu. To byl signál pro americkou společnost fyziků pro zahájení útoků proti studené fúzi. Princetonský profesor William Hepburn, veterán v horké fúzi a jeden z Watkinsonových poradců řekl: "Stačilo se jen podívat na Fleischmana a Ponse v televizi a vidíte, že to jdou dva nekompetentní moulové".

Důvěryhodnost pro vědce je alfa a omega. A když o ni přijdete, nemáte šanci získat granty. Vaše práce začíná být považována jako podřadná a klesnete v očích svých kolegů a to je skutečná katastrofa. V pěti letech předcházejících jejich oznámení Fleischman a Pons pomocí vlastních peněz sestavili experiment, kde procházel proud skrz emulzi oxidu deuteria - těžké vody. Jedna z elektrod byla ze vzácného kovu, z Paladia.

Elektrický proud odděloval jednotlivé atomy deuteria. A přitisknul je k Palladiové katodě. Co se dělo dál, zůstává záhadou. Ať už to byla jaderná fúze nebo cokoli jiného, energie ve formě tepla vycházející z této malé nádobky, byla tisíckrát až milionkrát větší, než co by se dalo připsat jakékoli známé chemické reakci. Pro klasicky vzdělané fyziky byla představa nízkoenergetické jaderné reakce produkující tolik tepla nemyslitelná.

Jádra atomů jsou pozitivně nabité, odpuzují se, nepřibližují se, ani neslučují, mimo prostředí o milionech stupňů. A když už se spojují, bývá přítomna smrtelná radiace, Ministerstvo energetiky USA (DOE) svolalo přezkumnou komisi v dubnu 1989 Dr. John Huizenga, kritik studené fúze byl pověřen, aby ji vedl. Přestože jeho podjatost proti studené fúzi byla dobře známá. Huizenga řekl, že fúze je nesmysl.

A odradil orgány od formálního vyšetřování v půli července. DOE dokončil svou zamítavou zprávu. Na začátku dvacátého století, velmi známý chemik Irwin Langmar definoval patologickou vědu. Věda o věcech, které nejsou pravdivé a já jsem nazval svou knihu Cold Fusion: Vědecké fiasko století. Jednoduše proto, že do dneška není žádný experimentální důkaz, že by vznikly jakékoli jaderné produkty.

Takže tvrzení, že studená fúze je jaderná reakce bez odpovídajícího množství jaderných produktů, je prostě patologická věda. Nicméně, 10 let od úspěšných pokusů podpořilo jiné závěry. Existují tisíce článků, které již byly zveřejněny ke studené fúzi, ukazující důkazy přebytečného tepla, jaderné produkty Helium, Tritium, nízkoenergetické neutrony. Ale současně tu máme starou gardu fyziků. A starou gardu vědy která tento fakt ignoruje a popírá ho.

Tvrdí, že studená fúze je jedním z nejlepších případů patologické vědy. Kritika přes patologickou vědu je jedna z nejčastějších při posuzování neobvyklých jevů, které jsou někdy skutečně mylné. Existují však i situace, kdy lidé kritizují problém dlouho poté, kdy by to bylo prokázáno. A to je patologická kritika. Jsou uvězněni v situaci, kdy musí kritizovat. Potřebují udržovat kritiku naproti všem důkazům.

Po desetiletích náročného pozorování vlastnoručně vyrobeným mikroskopem Nizozemský vědec Antony Luinhook otevřel oči všem v oblasti mikrobiologie v roce 1675. Nicméně svět vědy si stále zakrýval oči, po dalších asi 200 let posmívali se práci velkých vědců jako Louis Pasteur "Teorie o mikrobech Louise Pasteura je směšná fikce " Pierre Pachet, profesor Fyziologie, Toulouse, 1872.

Vize Vynálezce Thomase Edisona o napájení světa stejnosměrným proudem Se zakládala jen na jeho vlastním zápisníku. Jeho veřejná kritika jeho rivala Nikoly Tesly téměř stála civilizaci zázrak střídavého proudu "Hraní na střídavý proud je ztráta času. Nikdo to nikdy nebude používat"Thomas Edison, 1889. Když bratři Wrightovi poprvé vzlétli roku 1903, nebylo to v žádných novinách. Protože každý byl přesvědčený, zejména americký tisk, že let letadlem je naprosto nemožný.

Všichni špičkoví vědci řekli, že je to nesmysl. Vydavatelé ani neposlali novináře a fotografy aby udělali rozhovor s Wrightovými, vyfotili je jak letí před zraky všech. A trvalo to 5 let než si uvědomili: Můj Bože, létáme. Letadlo je možné. A myslím, že něco podobného se stane s takzvanou studenou fúzí. Vědecké podklady pro studenou fúzi byly získány s velkými obtížemi. Špatně placenými vědci kteří experimentovali v laboratořích a ve sklepech po celém světě.

Pokud i nadále bude jejich úsilí mařeno programy horké fúze a dalšími dobře placenými obory, nebo jestli získá podporu vědy a veřejnosti, ukáže až čas. Navzdory podlým obviněním proti studené fúzi, vědci jako Dr. Bob Bush a Dr. Edmond Storm z Los Alamos laboratoří pokračují v přelomové práci často nabízející neobyčejné výsledky. Když vidíte tento úžasný efekt nadbytečné energie, která se mění v nadbytečné teplo v naší laboratoři.

Museli jsme vzít cizí práci, ale prokázali jsme ji. A závěr byl, že množství Paladia které je velké jako váš palec, by stačilo k výrobě reaktoru, který by zásobil celé Los Angeles veškerou potřebnou energií. Důkazy se objevovaly po celá 90. léta. Ale přezkumné práce vědců jako Huizenga, Hepburn a Morisson, jsou vázána jejími původními závěry založenými na negativní zprávě DOE. Přichází něco nového víte, učitelé fyziky nesnáší, když si musí měnit přípravy.

A obecně nemají rádi fantomy, kteří se objevují. A které nelze vysvětlit pomocí stávajících poznatků. V sociologii vědy můžeme prohlásit, že pokud máte 4 velká jména v oblasti vědomostí, kteří řeknou, že něco neexistuje, zbytek má bohužel tendenci následovat názor stáda. Když se věda stane modlou společnosti, vzniká riziko, že lidé nebudou chtít překročit hranice této vědy. A každý rok objevujeme věci, které jsme loni nevěděli.

Společnost vždy platila za objevy a objevy jsou skutečný proces. Není to dogma. Prof. George Mailey ředitel fúzních laboratoří Univerzity z Ilinois, byl jeden z mála přispěvatelů časopisu s "peer review", který nezavrhnul články o studené fúzi. Vezměme si jako příklad Tritium práci Toma Claidora z Los Alamos. Zeptal jsem se ho: Přesvědčili jste vedení v Los Alamos, že úroveň tritia je skutečná?

On řekl: Ne, problém je v tom, že pouze 3 z 10 pokusů byly pozitivní. Přemýšlejme: Pokud se to stalo jednou, zvídavý vědec by se ptal: Jak se to stalo? Pojďme zjistit jak se tento jev dá udržet. V SRI International Dr. Michael Mckubre byl jedním z prvních, který zopakoval efekt studené fúze. Existuje jasný důkaz neobyčejného přebytku tepla. Což se stalo v těchto experimentech. Máme také stejné experimenty dokazující jaderné reakce.

Mám podezření, zaujatost - pokud chcete, že tyto anomálie jsou propojené. Ve zmatku, který následoval oznámení studené fúze, zastánci horké fúze udělali závěr, že studená fúze musí pracovat stejně jako horká fúze. Pokud Pons a Fleischman jsou naživu, jejich výsledky musí být lživé. Vzhledem k tomu, že záření neutronů by je určitě zabilo. Odmítli, že by mohl fungovat jiný způsob pro stejný proces.

V následujících letech studená fúze produkovala nejen teplo, ale také jaderné produkty, jako je Tritium. A jaderný odpad těchto reakcí, který je důležitým ukazatelem: Helium. Je určitě nemožné, získat Hélium pomocí chemických procesů. Jediná zbývající možnost je vyrobit jej jadernou reakcí. Pokud se Hélium vyrábí jadernou reakcí, musí být bezpodmínečně spojen s uvolněním tepla. V podstatě jsme se jen snažili zjistit, když máme přebytky tepla, bude Helium ve vzorku?

A když nebudeme mít přebytek tepla bude nebude Hélium přítomno? Osmkrát jsme získali přebytečné teplo a nalezli jsme Hélium. Následně šestkrát, když jsme neměli nadbytečné teplo, Hélium jsme nenalezli. Byly údajné negativní výsledky MIT a Caltech podstrčené vědě a veřejnosti, jako důkaz neexistence studené fúze? Pons a Fleischman porušil etiku vědy, když nejprve objev zveřejnili, místo používání zavedených kanálů systému "peer review".

Data by měla být zveřejněna v co nejvíc respektovaných časopisech Neměly by být nejprve uvedeny v novinách ani by neměly být šířeny populárními médii. Nejméně do doby, než tyto informace mohou být ověřeny. Zástupci University v Utahu byli kritizováni, za prezentování výsledků v médiích. Existuje hypotéza, nebo nápad. Myšlenka je testována v laboratořích. Napsána do vědeckých časopisů. Projde peer review, to znamená přezkoumána kolegy z oboru, kteří se zaměří na tyto informace.

Ověřují jejich závažnost, zpochybňují platnost. Pak se výsledky zveřejní ve vědeckých časopisech, kde si o tom přečte vědecká komunita a pokouší se zopakovat tento experiment. Ve skutečnosti byla základní data o objevu uvedena v respektovaných časopisech, ale zájmy oficiální vědy, věda peněz a politiky zkreslila pravdu kolotočem obvinění a nepřístojnosti, nařčením z podvodu.

Když jsem se o tom dozvěděl poprvé, že Fleischman a Pons dokázali studenou fúzi, probublalo to až k prezidentovi, který jmenoval zvláštní komisi, složenou z 22 skvělých vědců, kteří měli jev prošetřit. A tito vědci oznámili, že pojedou do Utahu a dalších laboratoří, aby se na jev podívali. Ale pokaždé, když přišli do laboratoře, nějakým zázrakem žádná z jednotek nefungovala.

Když přišla komise IRAB s Huizengou, jako šéfem, 6. července 1989, při návštěvě se dívali velmi povrchně na tepelné přebytky. Ale velmi přísně na nepřítomnost Tritia a neutronů. Jakmile neviděli žádné neutrony a Tritium, mohli to použít k zavržení nápadu a pro ochranu svých grantů. A zajímavé bylo, že lidé z této skupiny, několik bych mohl jmenovat, přišli a hledali prostředky pro tento výzkum.

Dokonce i když veřejně mluvili v kongresu, aby se žádné peníze nepřidělovaly, na začátku ukazovali, že Pons a Fleischman udělali závažné chyby v interpretaci jaderné fyziky. Na druhou stranu právě kvůli tomuto špatnému výkladu fyziky, fyzici pohrdli tímto darem, který měl za efekt přebytečné teplo. Vzhledem ke špatné interpretaci fyzikálního pozadí, v oblasti studené fúze také pracovali vědci s osobní znalostí a důvěrou v práci Ponse a Fleischmana.

Vědci, jejichž kariéra byla nedotknutelná. Texaský Profesor John Bockris, považovaný za světovou třídu v elektřině a chemii, vedl výzkumnou skupinu v Texaské univerzitě, které poskytla důkazy pro fenomén studené fúze. První věc byla věc zvaná Tritium, Což je typ vodíku (1 proton 2 neutrony), která by neměla existovat, kromě velmi malých množství. A my jsme zjistili, že při práci těchto jednotek Fleischmana a Ponse, že můžeme produkovat Tritium ve velkých množstvích.

Jednalo se o první velký důkaz tohoto fenoménu. Náhodou nebo ne, v prvním experimentu, který jsme rozběhli tři nebo čtyři měsíce po úvodním oznámení, jsme viděli důkazy o nadbytečném teple. A co jsme viděli v našich laboratořích, není důkaz žádné jaderné nebo chemické reakce. Když jsem viděl efekt na vlastní oči, po prohlášení některých, že to je nemožné a v rozporu se všemi známými zákony jaderné fyziky, jsou tyto návrhy vlastně nepodstatné.

Texaská skupina Profesora Bockrise se stala terčem útoku. Vědecký novinář Garry Tauber zaníceně napsal v časopise Science, tvrdíc, že někdo ze skupiny falšoval výsledky s Tritiem. Přesto, že se zpráva ukázala jako nepravdivá, pošpinilo obvinění pověst celé skupiny. A profesora Bockrise udělala terčem. Bylo mi tehdy 69 a vzal jsem to riziko. Předpokládal jsem, že mě vyhodí, ale na tom nezáleželo.

Svou kariéru jsem měl. Nejhorší co mohli udělat by bylo, že mi řeknou: Jdi. Ale nakonec se univerzita postavila proti nám a zahájila šetření. Normálně bychom řekli, že je člověk nevinný, pokud se neukáže opak. A máte možnost spravedlivého procesu, spíš než napsání článku, co jste udělal špatně. Označili je vinnými raději, než aby udělali proces. Nakonec přišli s tím... OK, dali mi další dopis, který mě zbavoval honorace.

Ale myslím, že hlavní důvod byl, že jsem udělal práci, která byla proti paradigmatu. Lidé, kteří byli na naší universitě, se pak smáli: Co to sakra děláš? Snažíš se změnit zákony jaderné fyziky? Ano, to je přesně, co jsme dělali, a úspěšně. Pokud vládní laboratoře jako Los Alamos a univerzity po celém světě potvrdily přebytečné teplo, proč se o tom ještě bavit? Proč skeptici trvají na tom, že se neděje nic neobvyklého?

Co by mohlo motivovat tak velké zkreslování výsledků? Dnes musí vědci žít ve světě peněz. A nejen udržet si svůj dobrý životní standard. Ale také vybavit své laboratoře. Získání zdrojů se stalo pro vědce stejně důležité, jako sama věda. Centrum horké fúze MIT, a federálně financovaná instituce, byly nejsilnější hlasy proti práci Ponse a Fleischmana. Paradoxní je, že po přezkoumání jejich výsledků, se objevily zajímavé rozpory.

Nezpracovaná data z MIT poskytovala jasný důkaz přebytečného tepla. Ale v oficiální zprávě MIT byl graf změněn, aby neukazoval žádné přebytečné teplo. Inženýr Dr. Eugene Mallove, vedoucí vědecký novinář MIT, rezignoval na protest "To bylo to, co jsem si původně myslel". V případě MIT to byla katastrofa. Tito lidé ještě před analýzou naměřených dat uspořádali párty na smrt studené fúze. A pak změnili data aby pozitivní výsledky vypadaly jako negativní.

Jejich výsledky nedokazují studenou fúzi, ale určitě měli pozitivní výsledky. To je naprostý nesmysl. Směšné a zcela neopodstatněné. A takové obvinění přichází od lidí, kteří neví, jak se měření provádí. Bylo požádáno o oficiální šetření podvodu. Předseda MIT Charles Vest, také člen v komisi poradenství pro Bílý dům pro financování horké fúze, provedl šetření, které bylo fraška.

Laboratoř MIT pro horkou fúzi: Právě toto zařízení, které vyrobilo důkazy, zastavující financování studené fúze, nyní dostávalo masivní vládní financování pro vlastní výzkum horké fúze. Až dosud podvodné "Ne" z MIT je berná mince pro federální financování a v otázce patentů na tomto poli. Ale MIT nejednal sám. Měl jsem člověka, který byl zaměstnancem v některé státní laboratoři a řekl, že ukázal svému šéfovi velmi pozitivní výsledky dokazující jev.

A jeho šéf mu řekl, že pokud tyto výsledky předloží, bude vyhozený. Šéf, se kterým jsem pracoval, řekl že mám dělat takový nebo takový experiment. A já řekl: podívej, mě by daleko víc zajímala studená fúze. Studená fúze? To nedělej, řekl. Proč ne? - Zeptal jsem se. Protože to nebude fungovat. Ano, funguje to, dělal jsem pokusy. Znám lidi, kteří dělali pokusy. Znám Ponse a Fleischmana.

Podívej se, pokud to chceš opravdu dělat, nemůžeš pracovat se mnou. Protože nechci, aby bylo moje jméno spojované s tebou. S vyschlými federálními fondy Fleischman a Pons se přestěhovali do Francie, aby pokračovali ve výzkumu. Již v roce 1992 jsme natočili na video ukazující intenzivní uvolňování energie. V létě roku 1994 jsme demonstrovali setrvalé uvolňování energie. Řekli jsme, že pokud chtějí, můžeme udělat zařízení do roku 2000.

Pokud bychom měli k dispozici prostředky, dosáhli bychom toho do roku 2000. Ale to se nestalo. Průkopníci studené fúze pokračovali, navzdory útokům na svou reputaci a kariéru. Až do roku 1999, bylo uspořádáno osm mezinárodních konferencí. S několika tisíci technických článků vytištěných jako peer review v časopisech po celém světě. V USA Institut pro výzkum elektřiny EPRI, Soukromé konsorcium různých společností vynaložilo více než 10 milionu dolarů na ověření studené fúze.

EPRI v závěrečné zprávě uvedla "... byl objeven nezpochybnitelný nález jaderné reakce ... " Ale bez federálních fondů zastánci studené fúze musí hledat peníze jinde, aby mohli pokračovat v této revoluční vědě. V polovině 90. let vláda Japonska financovala program studené fúze nazvané Nová energie z vodíku. I přes krátké trvání inspirovala mnoho japonských vědců k otevření nového pole v této oblasti.

Vlády Itálie a Francie financovaly výzkum. A mnoho soukromých firem v USA, přesvědčených o komerčním potenciálu, začalo s patentováním vynálezů, zatímco se pečlivě vyhýbali označení studená fúze. Během posledních deseti let, nezávislí vynálezci vyrobili zařízení pro studenou fúzi, které vypadají na první pohled slibně. Jenom aby narazili při přezkoumání kvalifikovanými vědci. Ale co když zařízení pro studenou fúzi opravdu existovala a vyráběla teplo neustále?

Před zraky nezávislé poroty Čisté energetické technologie ze Sarasoty na Floridě, již uvolnily vědecké demonstrační jednotky na trh, použitím vody a maličkých kovových kuliček. Říkají, že prototyp vyrábí až 1000 násobek vstupního výkonu. Motorola sponzorovala test této jednotky, kde 20 Wattů tepla bylo produkováno po 11 hodin. To pokračovalo i poté, co byl odpojen malý zdroj vstupní energie.

Začíná s produkcí tepla téměř okamžitě. V době, kdy jsme začali měřit, tam bylo přebytečné teplo. Zatímco pečlivě obchází termín studená fúze, Dr. Randon Mills z New Jersey, přilákal značné prostředky. Vytváří podmínky pro vznik společnosti vedoucího výrobce v nové energetické době. Některé naše experimenty s elektrolytickými jednotkami vygenerovaly okolo 1000% přebytečného tepla. Například pokud zavedeme 1W do této jednotky, získáme 10W na výstupu.

Tato nádoba vyrábí, zatímco se díváme Helium (2,4) při teplotě 215°C. Toto je klíč. Pokud to jenom trošku změníme, nebude to fungovat. Toto je velmi inovativní koncept, kdy máme jadernou fúzi při 215°C a 1 atm tlaku. Záznamy teplot ukazují celkem jasně z těchto pokusů. Stejně jako se to děje v tomto případě, Že tu máme nevysvětlitelný zdroj tepla. A množství tohoto tepla je asi takové, jaké bychom předpokládali pro měřené množství Hélia.

Uvnitř této nádoby nyní po dobu 6-7 týdnů, máme fůzi Deuteria slučujícího se do atomů Helia 4. A to nám dává přebytečnou teplotu asi 35°C, Což má velký, opravdu velký efekt. Technologie katalytické syntézy, vyvinutá doktorem Les Casem, je jedna z nejzajímavějších věcí, kterou máme v oblasti studené fúze. Má přebytečné teplo, velké množství tepla. A také produkci Helia 4, jaderný odpad fúze který požadovali odpůrci fúze v prvních fázích.

Zdá se, že jsme tak blízko k výrobě samoudržovacího zařízení, které se samo zahřeje, vyrobí páru, teplou vodu a možná i elektřinu pro věčné časy. Alchymie: představa, že můžeme změnit olovo ve zlato, byla vždy považována za středověkou báji. Zatímco moderní věda ukazuje, že přeměna prvků je možná. Tento proces je příliš nákladný, než aby byl praktický.

Od roku 1992 vědci experimentují se studenou fúzí. Pozorují své jednotky plné kovů jako měď, stříbro, zinek, které by tam prostě neměly být. Kevin Wolf, jaderný fyzik, provedl hodně měření Tritia, stejně jako dalších úžasných výsledků již od roku 1992. Výsledky naznačující transmutace kovů, měnící se v jiný kov uvnitř elektrody. Což je super-super-proti paradigmatu. Máme pro to slovo, alchymie které nesmíme používat.

Ale svým způsobem to tak bylo, vytvářel nový kov. Omori Tariochi a Tadahiko Misuno University Hokkaido v Japonsku publikovali ohromné množství dat o výrobě kovů od železa k platině. Spolu s těmito kovy získávali přebytečné teplo. Potenciální přínos pro životní prostředí je impozantní. Společnosti jako CETI, TRENERGY a skupina Cincinnati, rozvíjejí způsob, jak nakládat s radioaktivním odpadem přeměnou radioaktivních odpadů v neškodné kovy.

V roce 1999 se vývoj v této oblasti soustředil pod DOE, která udělila grant Profesoru Georgi Maileymu, University Illinois. Nicméně pár dnů od oznámení vždy ostražití kritici studené fúze napadli práci George Maileyho a zničili jeho financování. V tajné komisi, která odebírala grant, byl horlivý nepřítel studené fúze Dr. John Huizenga. Jaderná energie byla svého času naprostá hádanka. Takže předpokládejme, že tyto zařízení mohou být vyrobeny.

Budoucnost je téměř neomezená. Mohl by to být konec éry fosilních paliv. Konec ropy a uhlí a konec mnoha našich obav o znečištění planety a globálním oteplování. Zatímco enviromentální výzvy jsou často na prvních stránkách novin, problémům znečištění čelí státy 3. světa. A státy, které jsou výlučně závislé na těžbě fosilních paliv daleko víc. Dvě třetiny měst mají problémy se znečištěním. A jednu třetinu mé země zalévá kyselý déšť.

80% energie pochází z uhlí. Máme obyvatel 1,2 miliardy a pravděpodobně jich bude 1,5 miliardy, nebo více v polovině příštího století. Konzumujeme 1 tunu uhlí na hlavu. Pokud bychom zvýšili svojí spotřebu energie trojnásobně, Pak budeme pálit okolo 5 miliard tun uhlí v polovině příštího století. Jaký je konečný potenciál technologie studené fúze? Odhaduje se, že 250 mil uhelných vagónů může být nahrazeno jedním automobilem plným těžké vody.

Denní odpad z 1000 MW elektrárny, by byl odhadem 150g Hélia, které je neškodné, ve srovnání s 30.000 tunami CO2, SO2 a dalšími odpady, které jsou produkovány elektrárnami na fosilní paliva. Co mám rád na studené fúzi je, že se liší od termálních, vodních a termonukleárních zdrojů. Protože je potenciálně malá a nutné investice jsou o mnoho menší. A doufejme, že ji budeme hromadně využívat.

A toto zcela změní pojetí systému výroby, distribuce a spotřeby. Myslím, že rozvodné sítě naprosto ustoupí. Automobily, náklaďáky, vlaky, letadla a všechny druhy dopravy budou využívat tuto novou formu energie. V okamžiku, kdy přijde toto, fosilní paliva jsou před koncem. Každý den pálení fosilních paliv přispívá k ničení našeho prostředí. Zatímco fantastický objev naprosto čistého nekonečného zdroje energie je přehlížen.

Teď zrovna píšeme historii. Nemohl jsem snít o situaci, jaká je tato. Přes desetiletí zkušeností a hromadou nepopiratelných důkazů, strážci "oficiální vědy" pokračují v zatracování technologie, která by měla být nedílnou součástí našeho světa. Bez morálních zásad, bez něčeho, v co věřit na této planetě. Buď Bůh, věda, nebo něco čemu opravdu věříte.

Co jinak máš? Co jinak máš? Jaký máš důvod pro život? Jaký máš důvod pokračovat dál? Neudělali jsme nic špatného. Neudělali jsme žádné chyby v pozorováních, neudělali jsme žádné chyby. Ve světě, kde korupce, chamtivosti a politické manévrování, jsou často jediné vlastnosti lidského ducha.

Věříme, možná naivně, že výjimky mohou existovat ve světě experimentální vědy. Historie vědy je plná případů podvodu, krádeže patentů a lživých překrucování. Ale nyní hledíme na bezprecedentní spiknutí, která zastiňuje většinu toho, co jsme kdy objevili ve "Fenomenon Archives".