Nacistická výprava na střechu světa
V prosinci 1938 vyrazila pětice mladých německých vědců do Tibetu. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy. Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo "vědecké" zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo totiž pátrání po "pravých a původních" Árijcích", kteří údajně na "střeše světa" našli útočiště. Dokument ZDF využívá unikátní filmové a fotografické záběry pořízené výpravou a připomíná i válečné a poválečné osudy jejích účastníků, kteří neodolali vábení nacistického režimu......

Herman Göring
Heinrich Himmler
Adolf Eichmann
Wernher von Braun - Hon na německé raketové vědce
Geniální němečtí vědci pracovali ve 30. a 40. letech pro nacistický režim a vyvinuli balistickou střelu V2. Po skoncení války chteli Americané tyto odborníky získat na svoji stranu.

Hon na Martina Bormanna
Martin Bormann měl pro Hitlera nesmírný význam. Bormann zajistil Hitlerovi a Třetí říši bohatství prostřednictvím nenápadných vymahačských programů, například Hitlerova nadačního fondu německého průmyslu. Přišel rovněž s myšlenkou vybírat tantiémy za Hitlerovu podobiznu na poštovních známkách a tím svému vůdci dopomohl k nemalému majetku. S Hitlerem měl v rámci vedení války tak úzký vztah, že Hitler jednou vykřikl: "Abych tuhle válku vyhrál, potřebuji Bormanna!" Mnohem šokující však byla Bormannova účast na zajišťování přípravy konečného řešení. Himmler musel Bormanna informovat o průběhu vyhlazování židů. Bormann, Hitlerův lékař Stumpfegger a Artur Axmann (šéf Hitlerjugend) opustili společně bunkr v Berlíně poté, co Hitler 30. dubna 1945 spáchal sebevraždu. Bormann a Stumfegger následně zmizeli, když je Axmann opustil na nádraží v Lehrte. Tato událost odstartovala nejdelší pronásledování nacistů v dějinách.

Spravedlnost v style SAS
Bývalí příslušníci gestapa ve východní Francii Hans-Dietrich Ernst a Heinrich Neuchtschwanger. Zavraždili 31 vojáků jednotek SAS zajatých během tajné mise s názvem operace Loyton. Terčem se stal i ďábelský doktor Rohde, který popravil čtyři špiónky smrtící injekcí. Tým pro vyšetřování válečných zločinů souvisejících se SAS v čele s majorem Ericem Alistairem "Billem" Barkworthem tyto příslušníky gestapa tajně pronásledoval. Říkalo se, že SAS vždycky raději "loví lišku tajně", a přesně tímto způsobem to v těchto případech probíhalo.

Joachim Peiper - Malmédský masakr
Joachim Peiper a jeho skupina brutálních příslušníků SS nechala v lednu 1945 nastoupit vojáky amerického 285. dělostřeleckého praporu na pole poblíž Malméd a zastřelili je. Peiperovi byly přičítány i mnohé další masakry amerických vojáků. Soud s nacisty proběhl velmi komplikovaně. Vyšetřovatelé byli obviněni z toho, že je fyzicky týrali a násilím je nutili ke křivým výpovědím. Ačkoli byli všichni shledáni vinnými, proti metodám obžaloby se v USA vzedmula taková vlna protestů, že žádný z nacistů nebyl odsouzen k smrti a místo toho byli posláni do vězení. Peiper si odpykal svůj trest a v roce 1956 byl z vězení propuštěn.

Franz Stangl - Velitel vyhlazovacího tábora
Franz Stangl byl nacistickým velitelem táborů smrti Treblinka a Sobibor v Polsku. Zodpovídal za vyhlazení přibližně 900 000 mužů, žen a dětí. Na konci války uprchl do Itálie, kde se dostal pod ochranu Vatikánu. Poté zmizel. Simon Wiesenthal, který přežil holocaust, využil vlastní finanční zdroje, aby Stangla vyslídil. Sledoval ho až do Brazílie. Stangl byl vydán do Západního Německa, kde stanul před soudem za smrt 900 000 lidí. Bývalý nacistický velitel se k zabitím přiznal, ale tvrdil, že pouze plnil rozkazy.

Albert Speer - Dobrý nacista
Albert Speer byl Hitlerovým hlavním architektem a jeho zločiny zahrnovaly využívání organizované otrocké pracovní síly ve vyhlazovacích táborech a prodlužování války v důsledku jeho fanatické práce na budování nacistického válečného stroje. Dopadla ho americká organizace pro průzkum strategického bombardování, která měla z nejvyšších míst oprávnění nevydat Speera vyšetřovatelům válečných zločinů ze Spojených národů. Speer byl podrobně vyslýchán a poskytl Američanům detailní informace o účinnosti amerického bombardování. Poté byl předán Spojeným národům, kterým se k překvapení svých bývalých spolupracovníků k mnoha svým zločinům přiznal. Tento zjevný projev kajícnosti přiměl soudce odsoudit ho pouze k odnětí svobody, nikoli k trestu smrti. Po propuštění z vězení v roce 1966 se Speer prohlásil "hodným nacistou", který jako jediný přiznal svá pochybení. Později v životě se však začal vychloubal životem vysoce postaveného nacisty.

Josef Mengele - Anděl smrti
Německý příslušník SS a lékař Josef Mengele, který ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi prováděl experimenty na dospělých i dětech, se po válce stal nejhledanějším nacistickým válečným zločincem. Šli po něm Simon Wiesenthal, Vyšetřovací komise válečných zločinů OSN a dokonce i Mossad. Nikdo z nich však neuspěl. Wiesenthal neměl dostatek prostředků. Oficiální vyšetřovatelé se dopustili chyb a Mengele jim dvakrát proklouzl mezi prsty. Mossad se v té době soustředil na dopadnutí Adolfa Eichmanna.

Monstrum a Řezník
Cíl číslo 1: Klaus Barbie, který byl za druhé světové války šéfem gestapa ve francouzském Lyonu. Jeho úkolem bylo potlačit francouzský odpor a díky svým barbarským praktikám si vysloužil přezdívku Lyonský řezník. Cíl číslo 2: Ivan Marčenko, rovněž známý jako Ivan Hrozný. Tento mimořádně brutální ukrajinský dozorce působil ve vyhlazovacím táboře v Treblince. Oba zločince překvapivě pronásledovali lidé, kteří se ve válce přímo neangažovali. Zrůda a Řezník stanuli před soudem ve stejnou dobu a jejich případy se setkaly s řadou podobných problémů.

Atentát na Reinharda Heydricha
Reinhard Heydrich byl jedním z hlavních strůjců holocaustu a zodpovídal se přímo Hitlerovi. Heydrich předsedal nechvalně proslulé konferenci ve Wannsee, kde byla schválena deportace židů do vyhlazovacích táborů. Později nesl zodpovědnost i za to, že kritici Říše mizeli beze stopy v rámci politiky "Noc a mlha." Posléze se stal protektorem okupovaných území Čech a Moravy, kde vládl železnou rukou. Zástupci československé vlády působící v exilu v Londýně jejich britské protějšky přesvědčovali k zorganizování atentátu na Heydricha. Věděli, že jeho smrt povede k odplatě, Britové i Češi však usoudili, že se vyplatí tuto cenu zaplatit. Výběr, kdo provede operaci padl na dva muže vycvičené vysokými představiteli britské organizace pro speciální operace - Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka.

Židovský mstitelé
Židovskou skupinu zvanou Mstitelé zděsil po válce počet známých nacistů s krví na rukou, kterým bylo dovoleno vrátit se k normálnímu životu. Mstitelé se proto rozhodli tyto nacisty dopadnout. Jejich terčem se stal například právník Wilhelm Stuckart, autor norimberských zákonů, jehož úkolem bylo zajistit právní ospravedlnění konečného řešení. Dalším cílem byl Aleksander Laak zodpovědný za smrt 100 000 židů v Estonsku a Otto Abetz, bývalý německý velvyslanec ve Francii, který nechal do koncentračních táborů deportovat mnoho francouzských židů. Mstitelé měli v jednom okamžiku na seznamu plánovaných obětí šest milionů Němců jen proto, že byli Němci.