Bitva u Kurska následovala 6 měsíců po katastrofě u Stalingradu, kdy Rusové postoupili v zimě několik set kilometrů na západ a mimo jiné opětně dobyli město Kursk, čímž kolem něj vznikl velký výběžek ( "balkón" =80 km perimetr,půlkruh) To nejen Němcům značně prodlužovalo frontu ,ale také lákalo ke klešťovému obkličovacímu manévru, kterými Němci v minulých letech dokázali s takovou snadností polapit statisíce sovětských vojáků. (během prvního roku války padlo do zajetí 5 miliónů Rusů)

Tříměsíční německé plánování umožnilo Stavce soustředit do výběžku až 40 % veškeré živé síly Rudé armády a ještě vyšší procento těžké techniky. Sovětská obrněná technika těžila také z vyspělé metalurgie a dělostřelectvo z kvalitních střeliv, když se sovětským chemikům podařilo vyvinout technologii na výrobu velkozrnného střelného prachu (licenci pak převzaly i USA).

Velikost zrna je základem rovnoměrného hoření, takže sovětská děla měla velmi dobré balistické výkony. Pomocí této techniky, zakopaných tanků, bunkrů a četných polních opevnění s hustými postaveními protitankových zbraní proměnila Rudá armáda vlastně celou plochu Kurského výběžku v jedno obranné pole ( kupř.3000 min /1 km fronty), jež tvořilo 5 obraných rajónů s hloubkou 50 i více kilometrů.

Za nimi byly navíc soustředěny mobilní zálohy Stepního frontu, které jenom samy měly 3 500 tanků a samohybných děl - tedy tolik, kolik celkově nasadili Němci. Ruským jednotkám ve výběžku veleli maršálové Vatutin a Rokossovskij, záloze Koněv a všem maršál Žukov, jemuž bylo podřízeno 1,9 milionu mužů (včetně záloh), 4 000 tanků a samohybných děl a na 3000 letadel. Němci soustředili 50 divizí o celkovém počtu 900 000 mužů, 3 500 tanků a samohybných děl (14 tankových a 2 motorizované divize), 10 000 děl a minometů a kolem 2 000 letadel.

Od severu měla útočit Modelova 9. armáda, z jihu Hothova 4. tanková armáda. Poměr sil byl tedy zhruba takový, že Rusové měli ve všech parametrech 50 % převahu. Přitom pravidlo hovoří, že by útočník měl mít pro to, aby byl útok opravdu úspěšný - 3x převahu ( kupř. v poslední bitvě 2.sv. války - Berlínské operaci - byla převaha Rusů nad Němci 10 : 1 )

Počátek německého útoku byl stanoven na 5. červenec 1943 (Stavka znala hodinu a datum německého útoku již měsíce dopředu - proto budovala opevňování s takovou pečlivou urputností) Na výběžek u Kurska souběžně zaútočily z jihu a severu dvě armády. Celkem činila síla Němců 2 400 tanků a samohybných děl, jimž čelili Sověti 3 300 tanky. Zatímco útok ze severu brzy uvízl ( jen asi 20 km průlom), na jihu byli Němci úspěšnější (neb tam měli elitní jednotky SS a nejlepší tanky - Tiger 1 a Panther).

Operace byla po týdnu, 13.7., den po tankovém masakru u Prochorkovky a 3 dny po vylodění spojenců na Sicílii, odvolána. Hitler se totiž rozhodl zachraňovat frontu v Itálii a potřeboval nutně stáhnout z bojiště některé divize. Od této chvíle se naplnila černá můra Německa - bojovalo v Evropě již na dvou frontách. Sicílie byla přímých důsledkem porážky Afrikakorpsu (10.května ´43 se v Tunisu vzdalo 300 000 německých a italských vojáků - Rommel už však tehdy nebyl jejich velitelem)

12. července tak u vesnice Prochorovka došlo k největší tankové bitvě v dějinách, když proti sobě stálo na 1 500 tanků. německého 13. tankového sboru, tankového sboru zbraní SS a sovětské 5. gardové tankové armády. Ty se v jeden okamžik rozjely proti sobě a promíchaly v neskutečně intenzivním boji. Němci tímto okamžitě ztratili hlavní výhodu Tigru - dlouhý dostřel jeho 88 mm děla (T34 měl 76 mm) kterým dokázal zničit T34 na vzdálenost 2 km, zatímco T34 aby mohl oplatit účinně ránu - musel být vzdálen pod 1 km!

Okamžitě po prvním střetu se z bitvy vytratil veškerý řád - tanky jezdily a střílely na všechny strany, narážely do sebe a odloučeny od svých velitelů bojovaly o vlastní záchranu. Bitva pokračovala bez zřejmého vítěze až do soumraku, kdy se obě strany stáhly, aby se mohly zotavit z ran a začít bilancovat. Bitva u Prochorovky znamenala faktickou porážku Němců, kteří zde ztratili asi 350 tanků (během 12 h boje)

Celkem stála operace Citadela německý Wehrmacht 1200 tanků a 997 samohybných děl, což představovalo značnou část jejich sil na východní frontě. Operace Citadela a následná ruská protiofenzíva znamenala konec německého postupu. Už nikdy poté Němci na východní frontě nedokázali provést velkou ofenzívní akci.Němci nebyli ze svých pozic vytlačeni útočnou silou vysoce organizovaných jednotek, ale udolal je nepřetržitý tlak Sovětů a neustálé ztenčování německých záloh.