Naposled slyšeli křiky z vrtu v r.1994. Pak byl r.1995 projekt zakonzervován. Na podzim 2008 zlikvidovali důkaz o pekle definitivně, tak pokrytecky! Tvrdili, že nemají peníze, ač jim je mezinárodní společnosti nabízeli! Rusko, Murmansk. Kolský nejhlubší vrt do zemské kůry na světě zanesený v Guinesově knize rekordů. Hlubší než 12 000 metrů s 12 tisíci vědeckými objevy. Naměřili teplotu 200 stupňů a zaznamenali sténání a křik. Vědci se zděsili - tak je přece popisováno peklo v starých církevních knihách!

Mikrofony v šachtě zvuk nahrály (uvnitř filmu je záznam). Zřetelné lidské hlasy. Akademika Davida Gubermana, šéfa projektu, na vědeckých kongresech pronásledují otázkami o nadpřirozených zvucích z nitra Země. Odpovídá: Jejich původ je zatím neznámý. V sovětských dobách na vrtu pracovalo 16 laboratorních týmů, řízených přímo ministrem pro geologii SSSR. Když vrtači vrtali směrem k 13 000 metrům, rozpadl se SSSR. Chvíli předtím se z hloubky ozvaly zvuky podobné sténání a křiku stovek mučených lidí. Vedoucí Azzakov řekl: Jako komunista nevěřím v nebe či Bibli, jako vědec teď věřím v peklo.

Tento film není o vesmíru, ani o zdolávání výšek, ale naopak o tom, jak se člověk pokoušel poznat tajemství zemského nitra. Stalo se, že k jejich poznávání došlo zhruba ve stejné době. V r. 1961 Jurij Gagarin řekl své slavné „jedem“ a začaly světové kosmické závody. Po roce již člověk vystoupil do otevřeného prostoru a udělal první kroky na Měsíci. Vrátivší se kosmonauti vyprávěli, jak krásně vypadá naše planeta z výšky stovek kilometrů. Nicméně přes dosažení dříve nedosažitelných výšek, se lidstvu nedařilo proniknout do zemské kůry. Ani do několika set metrů.

Avšak v r. 1961 se Američané, prozatím zaostávající za Sovětským svazem v závodu o vesmír, rozhodli vydat do nitra Země. Rozhodli se provést vrt v Tichém Oceánu. Ale Rusové na sebe nenechali dlouho čekat. Ve stejném roce sovětský vůdce Nikita Chruščov dává příkaz Ameriku v průzkumu hlubin předehnat. Jako první poznat, jaká tajemství pod námi Země skrývá. Kolský super vrt Název tohoto jezera tvoří 24 ruských znaků. V překladu z domorodého jazyka to znamená Jezero pod horou hlavy bílého jelena. Stovky let zde místní pásli svá stáda.

Ale ve 20. století se vše změnilo. V okolí byl postaven metalurgický závod. Začali zde těžit rudu. Hory se změnily v jámy, obrovské skládky zaujímaly stovky km čtverečních. V 60. letech sem přišli vrtaři. Oblast Pečengy byla vybrána jako jedno ze 4 míst v Sovětském svazu, kde se bylo rozhodnuto provádět vrt. Přičemž nikoliv obyčejný, ale mimořádně hluboký. Geofyzikální průzkum zjistil, že právě zde jsou nejstarší horniny, jejichž stáří je 3 miliardy let. Úkol byl fantastický – proniknout do hloubky 15 km. A brzy byly práce v plném proudu.

V r. 1970 se vrták zabořil do země a nikdo ještě nevěděl, jak bude úspěch velký. Práce probíhaly téměř bez přestávky. Čím hlouběji, tím obtížnější to bylo. Ale jeden rekord stíhal druhý. 9 kilometrů. 10, 11. V r. 1989 byl Kolský vrt zapsán do Guinessovy knihy rekordů jako nejhlubší díra v zemské kůře. A čím hlouběji se nořil vrták, tím více tajemství bylo odhalováno. Vědecký svět byl ohromen a sjížděli se sem geologové ze všech kontinentů. V r. 1984, na vrcholu studené války, se ve vojenské zóně shromáždil celý výkvět světové vědy, aby se podíval, co je Kolský super vrt.

A my jim ukazujeme „Podívejte, vrstva horniny odebraná v hloubce 12 km, je identická s měsíční“. Naši vědci žertují a říkají, že Měsíc se odštípl od Kolského poloostrova. A další objev – nitro planety se ukazuje být mnohem teplejším, než předpokládali teoretici. ° C. Stačí spustit potrubí a čerpat odtud teplo. A v hloubce 9,000 metrů se vrták dostal do kamfotu, jak geologové říkají sloji horniny bohaté na vzácné kovy. Celý vlak o délce 100 metrů plný hrud zlata, platiny a stříbra. Následuje jedna senzace za druhou.

Vědci tehdy říkali, že zde na každý metr připadá jeden vědecký objev. Věhlas polárních geologů se rozšířil do celého světa. Začátek konce byl mystický. Vyvrtáno bylo 12 km. Vrtání je stále obtížnější. Na 13. km následuje jedna havárie za druhou. Mezi zahraničními vědci začaly kolovat zvěsti, že Rusové v 13. kilometru vykopali něco nadpřirozeného. Možná se dostali do pekla a nahoru vylezli čerti. Když vrtaři proráželi 13. kilometr, SSSR se rozpadl. Nedlouho předtím se v ohromné hloubce ozvaly zvuky, podobné sténání a vřískotu stovek mučených.

A pak se v hloubi ozval obrovský řev a výbuch. Ze šachty vyskočilo něco strašného, okem neviditelného, ale o to více strašidelného. Tuto zprávu přinesly všechny noviny v SSSR na počátku 90. let. Vrtné práce byly zastaveny, vysvětleno to bylo nedostatkem financí. Ty byly zastaveny, bez ohledu na to, že mnohé mezinárodní fondy byly ochotny do tohoto unikátního projektu investovat. Jednou z hlavních příčin konzervace super vrtu v r. 1995 byl strach, že dole se nachází – peklo. S rozpadem Sovětského svazu bylo vše pozastaveno.

Státu došly peníze, vědecké projekty se staly nepotřebnými. Před 10 lety sem, již na zakonzervovaný vrt, opět ještě jednou, naposledy, přijel celý geologický svět. Až všichni pochopí, že největším vědcem je majzlík, pak začnou vrtat do větší hloubky. Tehdy před kamerami všech federálních kanálů ředitel vrtu David Guberman ještě zažertoval Největší díra v zemi a s ní rekordy v Guinessově knize. V té knize budete ještě dlouho, váš rekord hned tak neporazí. Myslím, že za mého života neporazí.

Brzy poté akademik Guberman zpoza polárního kruhu odjel. Jel do Moskvy, aby tam v mocenských kuloárech přesvědčoval představitele o nezbytnost unikátní objekt zachovat. Ale vše marně. Odpověď vždy stejná – nejsou peníze, v zemi je krize, ne na vědu. Dnes sem Guberman již nejezdí, protože se bojí, že nevydrží pohled na to, v co se změnilo jeho dítko, kterému věnoval 40 let svého života. Tady se sehněte, protože … Dnes je v prostorách kdysi celosovětského vědecko-výrobního střediska ticho. Hlučí tu jen vítr.

Mohutný vrtný mechanismus umíral pomalu, ještě před rokem fungovala energetická podsekce. Technik Sergej Domžov se vždy pyšnil, že na super vrtu pracuje. Dnes jen vzdychá. Je to škoda. Natolik smutné, že … no na horní patro chodili dva lidé a nemohli mluvit, protože se vše točilo a běželo. A teď – ticho. Ještě před rokem na super vrtu věřili, že likvidaci je ještě možné zabránit. Protože na údržbu vrtné soupravy a provádění výzkumu je třeba pouze 3 milionů rublů ročně. V celostátním měřítku drobné.

Připravují nás na úplnou demontáž a likvidaci objektu. Dnes to vypadá právě takto. V r. 1989, když byl super vrt zapsán do Guinessovy knihy rekordů, zde pracovalo 800 lidí. Vloni pouze 20. Spolu s vrtem končí i moje zaměstnanost. Populace klesá. Lidé, se kterými jsme se setkali letos na jaře při naší předposlední návštěvě vrtu, jsou dnes již propuštěni. Všichni, bez ohledu na předchozí zásluhy. A na podzim byl již vrt k nepoznání. Bourání a demontáž jdou oproti stavění rychle. A pak poslední pozdrav kdysi slavnému vrtu.

Vysoká věž nad vrtem je již z poloviny rozebrána. Železné kusy lomozí ve větru. Pohyb ve vnitř je již nebezpečný, protože vám každou chvíli může něco spadnout na hlavu. Je to nebezpečné. No tady to ještě nebezpečné není, ale kdybychom šli tamhle, tam ano. Na poslední exkurzi na super vrtu nás provází Jevgenij Klimov, likvidátor, provádějící smutný úkol. Je to hrobař, který dohlíží na to, jak vrt rozřezávají na kousky. Začneš klít, když toto vše vidíš. A představuješ si, jak vrták zajíždí do 12 km.

Toto je řídící pult. Zde kdysi pracovali mistři. Co tam bude za rok? Vše má být strhnuto? Ano, má to být rovné, vše o odvezené, vyčištěné, aby tam byla čistá plocha. Tyhle krámy se mají odvézt. O tom, že tyto krámy, tak nyní říkají objektu světové vědy, budou odvezeny, již nikdo nepochybuje. Co zůstane? Čisté pole a pouze díra v zemi. Tu zalijí betonem, postaví tam pyramidku s hvězdičkou, jako náhrobek, a pověsí tam tabulku – 12,262 metrů, nejhlubší vrt na světě. Zničili důkaz o pekle. Jako farizejové.