Selhání
28. března roku 1942 se uskutečnil výsadek paraskupiny Zinc. Od první chvíle to byla jedna z nejsmolnějších akcí západního odboje. Místo na Moravě se skupina ocitla na území Slovenska. Při přechodu protektorátních hranic se velitel skupiny Oldřich Pechal dostal do přestřelky s německou hlídkou. Přesto, že se mu podařilo uprchnout, byla od této chvíle skupina vyzrazena. Brzy se ukázalo, že několikaměsíční působení nového zastupujícího říšského protektora Heydricha má svůj výrazný dopad na psychiku obyvatel.

Kontaktní adresy z Londýna nefungují, lidé se bojí. Velitel dává skupině rozchod, každý se má pokusit uchytit se na vlastní pěst. To je ovšem situace, se kterou vůbec nepočítal nejmladší člen výsadku, radiotelegrafista Gerik, který je původem Slovák a v Čechách se špatně orientuje. Jeho tvrdý akcent ho prozradí na každém kroku. Po nedlouhém putování mrazivým jarem se dostane do Prahy, kde však jeho kontakty nevyjdou - podobně jako všechny předešlé.

Viliam Gerik u soudu obhajoval skutečnost, že se sám přihlásil říšské tajné policii tím, že se pokusil uplatnit svou národnost a žádal o propuštění na Slovensko. Při výslechu však prozradil jména svých velitelů a lokalizoval svoje výcvikové středisko. Gestapo jej začalo využívat jako provokatéra. Sice se snažil určité skutečnosti zatajovat, ale soupeř byl mnohem silnější. Na jaře roku 1943 byl Gerik Němci zatčen pro pokus o navázání kontaktu s odbojem.

Po osvobození Buchenwaldu byl zatčen Čechy a po dvouleté vazbě souzen. Jakkoli se hájil tím, že nikoho, o kom gestapo něco vědělo, neprozradil, byl odsouzen a jeho vina byla prokázána. Zradil vojenskou přísahu, spolupracoval s nepřítelem? Soudní spis Viliama Gerika a Karla Čurdy je společný, stejně jako rozsudek. Jejich činy jsou však jen těžko porovnatelné. Proč dnes, více než půl století po skončení 2. světové války polemizovat s verdiktem soudu?

Napovídá úvaha jednoho z mála žijících veteránů, Ing. Čestmíra Šikoly, radiotelegrafisty paraskupiny Clay. Ten se s Gerikem setkal naposledy, ve vazební cele, krátce před soudním jednáním: "Nikdo nevzal v úvahu žádné polehčující okolnosti Viliama Gerika. Byl souzen lidovým soudem a nikdo zde ani nevzpomněl toho, že právě ten lid, v jehož jménu byl rozsudek vynesen, Gerikovi nepodal pomocnou ruku, když o to žádal a byl v zoufalé situaci?"

Cesta do tmy
V prvním díle Cesta do tmy vypráví příběh paraskupin Calcium, Carbon a Clay, které byly nasazený do akce na jaře roku 1944. mimo jiné v něm hovoří bývalý radista skupiny Calcium, Karel Neimezyk, který jen o vlásek unikl smrti při střetnutí s gestapem.

Soukolí zrady
Druhé pokračování dokumentární dramatu režiséra Petra Hviždě odhaluje prakticky neznámý tragický příběh československých parašutistů ze západu, kteří byli vysazení v roce 1944 v tajných operacích Chalk a Sulphur. Celá událost, která se odehrála nedaleko Příbrami, je otřesným svědectvím o skutečném hrdinství a sebeobětování na straně jedné a o slabosti a zradě na straně druhé.

V dokumentu vypovídá poslední žijící člen paraskupiny Chalk, Josef Künzel, který dnes žije v Kolumbii. Při natáčení společně se štábem České televize Brno navštívil po padesáti letech rodiny lidí, kteří byli za války kvůli spolupráci s jeho skupinou deportováni do koncentračních táborů a mnozí z nich tam zahynuli. Příběh je vyprávěn objektivně ve všech souvislostech, které vylučují černobílý pohled na otázku viny. Zvláštní pozornost je věnována metodám pražského gestapa, které se specializovalo na likvidaci parašutistů a jejich spolupracovníků z odboje.

Dvojí fronta
Dokumentární drama o československých parašutistech ze Západu za druhé světové války popisuje spletité osudy několika těchto výsadků, jejichž členové se po vysazení na území Protektorátu dostali do mezních situací. Dnes s odstupem více než půl století mohou ti, kteří válku přežili, vzpomínat na osudové okamžiky a zpětně hodnotit svá rozhodnutí. Právě výpovědi přímých pamětníků v kombinaci s dobovými archivními materiály nabízejí unikátní pohled na málo známe stránky našeho národního odboje.

Operace: Glucinium, Barium, Spelter, Potash, Wolfram, mbassy, Spelter, Tungsten, Platinum - Pewter, Bauxite

Výrazný a osobitý, tak by se dal charakterizovat režisér Petr Hvižď. Zůstala po něm řada vynikajících televizních filmů i dokumentárních pořadů. Patří mezi ně i dokument Možnosti hrdinů zachycující historické souvislosti z doby druhé světové války. Zdokumentoval historii paraskupiny Wolfram a osudy jejích členů. Čeští parašutisté byli vysláni na území Protektorátu z Anglie v roce 1944.