Pobřeží hor
Čím více k jihu, tím více chorvatské pobřeží tvoří již jen hory a útesy. Mezi Splitem a Dubrovníkem se objevují četné ostrovy, které vypadají jako kusy skály, které se odlomily od pevniny. Jejich skalnaté hradby se vynořují z Jaderského moře jako obranné zdi chránící pevninu. V úzkých zálivech u poloostrova Pelješac se tento dojem potkává se skutečností. Nad vesnicí Ston jsou vidět hradby opravdové.

Saliny tvoří dokonalou síť, jejímiž oky jsou třpytící se vodní plošky. Tady se těží sůl už od starověku. Ston má několik pozoruhodností. Tyto zdi, které se rozkročily na kopci a obklopily domy, jsou dlouhé pět kilometrů. Je to nejdelší opevnění v Evropě. Ale v této vesnici s méně než 600 obyvateli jsou také největší a nejvíce ceněné pěstírny ústřic v Dalmácii.

Ústřice chované v těchto tyrkysových vodách jsou velmi ploché - tento druh jinde v Evropě zdecimovaly choroby. Nový blahobyt tady pochází z moře... Vodní plochy se cíleně obhospodařují a mořských farem přibývá - díky výborné kvalitě vody, ve které žijí především tuňáci, okouni a pražmy. Míříme na sever, ostrovy necháváme za sebou, a vracíme se k pevnině, kde nacházíme další podobu prosperujícího zemědělství.

Využívá úrodnou půdu, kterou sem přinesla řeka. Ústí Neretvy tvoří jednu z nejrozlehlejších delt v kontinentální Evropě. Tohle byla dlouho obrovská mokřina, největší útočiště migrujících ptáků v Chorvatsku. Ale zvířata byla donucena toto území opustit, protože se stalo střediskem zemědělské produkce kraje. Jakmile zamíříme dál na sever, ujímají se tu vlády opět hory.

Před Splitem se nad pobřežím vynořuje impozantní masív Biokova, přírodní rezervace, jehož vrcholky dosahují přes 1700 metrů. V záhybech masívu pohoří, kde zahlédnete jen pár pastevců a speleologů, se ukrývá město, které vypadá jako kulisa z filmu. Omiš - se choulí u ústí řeky Cetiny. Ani nepotřebujete mít příliš bujnou fantazii, abyste si představili, jak se zpoza útesů vynořují korzárské lodě...

V minulosti býval Omiš nechvalně proslulým sídlem nejobávanějších pirátů Středozemí. Dnes se v těchto horách už žádní piráti neskrývají, ale pokladů je tu skryto hodně... Abyste jeden z nich našli, potřebujete pouze plout proti proudu řeky Krky, až se dostanete do nitra velkolepého národního parku.

Řeka tu vyhloubila hluboké koryto, ve kterém vznikly nespočetné vodopády a peřeje. V půli své cesty se Krka rozlévá do jezera, uprostřed něhož zůstal ostrůvek Visovač. Malý františkánský klášter se na malý ostrov dokonale hodí. Zelená klenotnice pro jeden z mnoha chorvatských šperků.

Slzy, hvězdy a dech
Pobřeží Chorvatska je klikaté, členité a rozdrobené do stovek ostrovů, které jsou z větší části kamenité a neobydlené. Ale poblíž Zadaru nás čeká vzácné překvapení - pláž s jemným pískem. Jeden z nejkrásnějších ostrůvků v Chorvatsku. Možná dokonce v celém Jaderském moři. Vody u pláže Sakarun jsou tak křišťálově čisté a tyrkysově modré, že to skoro vypadá, jako by poloostrov byl umělý.

Tady, na ostrově Dugi Otok, se civilizace zdá hrozně daleko. A přesto na tomto větrném pobřeží přibývá mořských farem. Chovají se tu ryby a korýši, čímž se kompenzuje jejich úbytek ve vodách otevřeného moře. Tradiční způsob obživy tak může pokračovat. Ostrov Dugi Otok leží na hranici světa, který jakoby existoval sám pro sebe. Neposkvrněná a neobydlená říše - souostroví Kornati.

Ostrovní království křižují lodi přeplněné obyvateli měst hledajícími samotu. Jejich snem je stát se Robinsonem Crusoe - na pár hodin nebo na pár dnů... Ti, co po tom nejvíc touží, mohou zakotvit na některém ze 147 kornatských ostrovů se zásobou potravin a několika dobrými knihami. A je jisté, že na moc lidí nenarazí, protože na těchto ostrovech už nikdo nežije, kromě pár pastýřů, kteří sem v létě přivážejí svá stáda.

Ovce a kozy jsou hlavními architekty této měsíční krajiny. Kornatské ostrovy bývaly porostlé klečí a lesem. Ale chovatelé ovcí je vymýtili, aby získali pastviny pro svá zvířata, která sežrala, co zbylo. Dnes už zůstalo jen pár zelených ploch a nějaké olivovníky. Ta hrstka domů na ostrovech se ukrývá v malých zátokách co nejblíž vody.

Holá nutnost pro příležitostné obyvatele - pastýře nebo turisty rybaření je prakticky jediná možnost, jak tu získat potravu. Tyto vápencové ostrovy a ostrůvky byly v roce 1980 prohlášeny národním parkem. Jsou tím posledním, co zůstalo z horského řetězce, který pohltila voda před dvaceti tisíci lety. Ačkoli byly Kornatské ostrovy ve středověku obydleny, na těchto ruinách na ostrově Mana nic historického není...

Jsou to zbytky filmových kulis z padesátých let. Ale tyto trosky iluzí jsou výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Jinak platí, že na Kornatských ostrovech není nic falešného či uměle vytvořeného. Tohle je divoká příroda, která svůj nespoutaný charakter a krásu nabízí neomezeně každému, kdo přijme pravidla.

Můžete se jí prostě oddat, vydat se do téhle pustiny, která má tvar kamenného hada, daleko od starostí, ale také vymožeností moderního života... Říká se tu, že "posledního dne chtěl Bůh korunovat své dílo, a tak ze slz, hvězd a svého dechu stvořil Kornatské ostrovy." Slova dramatika George Bernarda Shawa si už sice dnes přisvojily turistické kanceláře, ale stále jsou tím nejkrásnějším popisem Kornatských ostrovů.

Perly Kvarneru
Na severu Chorvatska, chráněn mocnými hřebeny hor, se rozkládá jeden z největších zálivů Jaderského moře - Kvarnerský záliv. Z vrcholku Velebitu můžete zahlédnout, jak se na obzoru rýsují první ostrovy. Z tohoto místa vypadají jako opuštěné skály, odtržené od pevniny. Abyste se dostali k jejich pobřeží, musíte nastoupit na některý z mnoha trajektů, které každý den vyplouvají od městečka Jablanac.

Tenhle malý přístav ve tvaru podkovy jako by neměl jiný důvod k existenci než být výchozím bodem pro ty, kdo chtějí prozkoumat ostrovy v zálivu. Jak se blížíme k Rábu, vypadají ostrovy čím dál méně lákavě. Strohý a přísný reliéf připomíná vyprahlou nehostinnou poušť. Západní pobřeží je opakem - svěží zeleň, vinice a olivové háje. Ráb, hlavní město stejnojmenného ostrova, leží na opevněném útesu vybíhajícím do moře.

Dobře zachované město, které nám umožní poskočit po ose historie ke středověku i renesanci. Nebýt tohoto malého přístavu ukrytého před větrem, mohli bychom si snad myslet, že město zamrzlo v čase někdy v dobách, kdy bylo benátskou pevností. Vody Kvarnerského zálivu se vyznačují velkou biodiverzitou, kterou chtějí Chorvaté ochránit vybudováním mořského parku.

Tak by si tu mohlo těch několik stovek delfínů, kteří zde žijí - jako poslední v Jaderském moři -dál hrát. Jak míříme na jihozápad, rozprostře se před námi kam až oko dohlédne, ostrov tvaru dubového listu. Lošinj, téměř úplně pokrytý vegetací, nejzelenější ostrov v zálivu. Mali Lošinj, ukrytý v zátoce, je se svými šesti a půl tisíci obyvateli největším městem ostrova.

Malá loděnice u vjezdu do přístavu je dokladem, že je to skutečně ostrov proslulých mořeplavců a kapitánů. Mali Lošinj vždy žil ze svého přístavu, který v 19. století býval druhým největším v Jaderském moři. Mali Lošinj a jeho soused ostrov Cres jsou jako siamská dvojčata, která po narození oddělili. Byl to člověk - ale možná si chtěl hrát na Boha - který se jednoho dne rozhodl je osamostatnit.

Je dobře známo, že obchodní lodě vždycky dávají přednost nejkratším trasám. A proto byly v roce 1600 před Kristem oba ostrovy chirurgicky rozděleny pomocí tohoto průplavu - jako drobným řezem skalpelu. Okolo "řezu" vyrostla malá vesnička Osor - dnes má pouhých 70 obyvatel. Éra velkých lodí připravila přístav na Cresu o výhodu, kterou mu zajišťovaly lodě, plující sem a tam malým kanálem. Cres.

Přístav chráněný horami na severu ostrova. Už ve středověku to bylo dynamické město, ale doopravdy se Cres začal rozvíjet v 15. století za nadvlády Janovské republiky. Město Cres stejně jako stejnojmenný ostrov zůstaly ušetřeny znečištění a masových nájezdů turistů.

Jako zázrakem se ostrovům a chorvatskému pobřeží zatím daří uniknout betonové civilizaci, kterou si vyzkoušely jiné evropské země. Ale nebezpečí číhá. Zatím ale tyto ostrovy, rázovité a plné historie - stále inspirují ke snění...