x "Šlapali jsme po mrtvolách, báli jsme se, bylo minus čtyřicet, přesto jsme do toho šli. Čest vojáka je víc než život..." Nově objevené deníky přímých účastníků bojů na jižní frontě První světové války bourají zažitá schémata. Dodnes jsou znevažování a zesměšňováni naši vojácí bojující v rakousko-uherské armádě, plnící čestně svoji občanskou povinnost, z mysli české veřejnosti se zcela vytratili, případně se zúžil na vystoupení legionářů a za totalitní éry českých rudoarmějců.
V poválečné atmosféře všeobecného hledání zásluh o "bourání Rakouska" byli čeští vojáci, bojující do konce války v císařské armádě, nutně odsouzeni k zapomenutí.Jejich úspěšné boje, odvaha a vytrvalost se do prvorepublikového obrazu protirakouského vzdoru pranic nehodily.
V rámci odrakoušťování se kolem těchto několika set tisíc mužů vytvářela podivná atmosféra a dočkali se i řady diskriminačních opatření. Italská fronta, prostor nejvýznamějších bojů českých vojáků v první světové válce, co do zasazených počtů, urputnosti a ztrát snad v celé naši historii, stála mimo jakýkoliv zájem. Strastiplně zoufalá válka v italských a slovinských horách v dokumentu L. Polákové, R. Svobody a J. Nováka. České znění.