x říběh Arnošta Lustiga je obrazem neobyčejného života i neobyčejného přístupu k němu.

Narodil se v roce 1926 v Praze, zde také vychodil obecnou školu a začal studovat na reálce, ze které však byl roku 1941 jako žid z rasových důvodů vyloučen, a tak se vyučil krejčím. 13. listopadu 1942 byl – v pouhých šestnácti letech – poslán do Terezína a v průběhu války poznal i další dva koncentrační tábory, Osvětim a Buchenwald. V Osvětimi viděl svého otce jít na smrt. V dubnu 1945 jako zázrakem uprchl z transportu smrti z Buchenwaldu do Dachau a ukrýval se až do konce války v Praze. Následkem holocaustu přišel téměř o celou svoji rodinu.

Po válce, v roce 1946, studoval na Vysoké škole politických a sociálních věd, začal přispívat do novin a časopisů. Roku 1948 odjel do Izraele jako zpravodaj Lidových novin v izraelsko-arabské válce. Pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu, vedoucí kulturní rubriky týdeníku Mladý svět, byl scenáristou filmového studia Barrandov.

Srpen 1968 ho zastihl i s rodinou na dovolené v Itálii. Rozhodli se zůstat v exilu. Za nedovolené opuštění dostal v nepřítomnosti tři a půl roku vězení, žena dva a půl a syn jeden a půl, dcera ještě nepodléhala zákonům. Krátce pobýval v Jugoslávii, kde působil v záhřebském filmovém studiu, poté žil v Izraeli, v roce 1970 se nakonec usadil v USA, kde od roku 1973 přednášel film, literaturu a scénáristiku na Americké univerzitě ve Washingtonu. V roce 1978 byl na washingtonské American University jmenován profesorem.

Po listopadu 1989 se vrátil do vlasti, na čas se stal šéfredaktorem českého vydání časopisu Playboy. V posledních letech žije střídavě v Praze, a ve svém druhém domově, v USA.

Arnošt Lustig je spisovatelem a publicistou světového významu. Patří k nejvýznamnějším českým spisovatelům, kteří dokázali oslovit celý svět. Jeho knihy vycházejí od počátku šedesátých let minulého století anglicky, španělsky, německy, japonsky, srbsky, holandsky, norsky, bulharsky, polsky…

Jako spisovatel je mimořádně plodný, za svůj život napsal více než čtyři desítky románů, povídkových knih a esejí, které se už od prvních povídkových souborů převážně zabývají tematikou židovství, holocaustu a druhé světové války.

K jeho nejvýznamnějším textům patří knihy povídek Noc a naděje (zfilmováno Zbynkem Brynychem pod názvem Transport z ráje) a Démanty noci (stejnojmenný film Jana Němce). Velký ohlas získaly novely Dita Saxová a Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Obě natočil pod stejnými názvy Antonín Moskalyk.

Lustig stále píše a vydává, v loňském roce šel do tisku jeho zatím poslední román Zloděj kufrů. Mezi lidmi, kteří ho znají osobně, platí Arnošt Lustig za mimořádně vitálního a veselého člověka, kterému ani ty nejtěžší životní zkoušky a nejhorší okamžiky nevzaly chuť do života a specifický humor. A to ani dnes, kdy se již potřetí podrobuje chemoterapii, pro onemocnění rakovinou lymfatických uzlin.

Jestliže za základní téma cyklu Třináctá komnata považujeme překonání nějakého velkého životního traumatu, pak u Arnošta Lustiga máme situaci danou – prostřednictvím filmu se budeme pokoušet odpovědět na otázku, jak dokázal Lustig, tehdy ještě velmi mladý a nezralý člověk, přežít hrůzy koncentračních táborů, nakolik ho to poznamenalo a jak se s tímto zážitkem v dalších letech vyrovnával. A zda se tím vůbec vyrovnal.

Průvodcem bude překladatel a publicista Josef Rauvolf.